Skip to main content

Full text of "Dějiny socialnh́o hnutí v zemích koruny České"

See other formats


Go ogle 



This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this file - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we have taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non- commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each file is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 



Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 

at http : / /books . google . com/ 



DÉJINY 

SOCIÁLNÍHO HNUTÍ 

v ZEMÍCH KORUNY ČESKÉ 

OD ROKU 1840.— 1900. 

NAPSAL 

TOMÁŠ JOSEF JIROUŠEK. 




V PRAZE. 

NÁKLADEM DRUŽSTVA VLASŤ. 
1900. 



HD 



Cyrillo-Metliodějská knihtiskárna V. Kotrba. 



Díl I, 



ÚVOD. 



^aU^ leduje dělnické hnutí již od roku 1872., seznámen s velikou 
vSjKI^ části mužů, kteří v tomto hnutí měli důležitou účast a 
g^SS^ súčastniv se činně hnutí tohoto zároveň, pojal jsem v mě- 
sici říjnu roku 1878. myšlénku, činiti přípravy k^ sepsání 
^wTÍ^ ^^}^^ českého sociálního hnutí v zemích koruny České. 

Sbíral jsem materiál k tomu účelu přes dvacet let ; pročítal 
jsem veškeré dělnické časopisy, brožury a spisy; činil jsem si pilně 
zápisky, sestavoval statistická data, informoval jsem se \ mnohých 
záhadách i u prvních buditelů dělnictva a účastníků sociálního hnutí 
a výsledek svých prací shrnuji v tomto spise. 

Jednotlivých náčrtků a částí dějin sociálního hnutí v Cechách 
roztroušeno jest po dělnických časopisech, literárních revuích a bro- 
žurách mnoho; ale jsou to obyčejně jen malé ukázky a stručné 
obrazy episod z toho tak velikého sociálního dramatu, jímž opravdu 
sociální a dělnické hnutí nazvati se může; velkého spisu, který by 
obsahoval celé sociální hnutí všech sociálních stran bez rozdílu, 
takového spisu ještě nemáme. A proto uznávaje, že takový spis jest 
nám všem nevyhnutelně potřebný, ujal jsem se práce k jeho sepsání. 

Abych se uchopil péra za účelem vylíčení českého sociálního 
hnutí, vedla mne v posledních letech také ta pohnutka, že nesmíme 
čekati, až někdo z protivných táborů uchopí se věci a vydá dějiny 
sociálního hnutí, v nichž katolíkům buď žádnou nevěnuje pozornost, 
anebo celé dílo věnuje jen liberálním a sociálně demokratickým 
duchem prodchnutým stranám. 

A na to nemusíme nechat dojiti, zvláště ne, když máme v rukou 
2áznamy všech period sociálního hnutí, statistické seznamy a takořka 
celou sociální lituraturu českou. 

Ái dosud o dějinách sociálního hnutí psali : Václav Petr a Jan 
Bavorský v kalendáři »Práce« na rok 1871. delší článek » Hnutí 
dělnické*. Jos. Boleslav Pecka ve vídeňském kalendáři dělnictva 
českoslovanského na rok 1882. článek »Délnický tisk«. 

Ode mne jsou psány: » Dějiny dělnictva českoslovanského* 
v brněnském časopise » Práci* roku 1883. »0 vývoji a trvání křesťan- 
ského socialismu na Moravě* v pražské » Vlasti* roku 1888. » Děl- 
nický tisk sociální v Rakousku* ve » Vlasti* roku 1890. » Sociali- 
stický létací ti^k ve střední Evropě* ve »Vlasti* roku 1891. a »Ná- 
rodní dělnická organisace v Čechách* ve » Vlasti* roku 1897. 



— 6 — 



Tomáš Skrdle napsal: » Některé katolické dobročinné a vzdělá- 
vací spolky a ústavy v Praze « ve » Vlasti « r. 1895—1896. a pokra- 
čoval v těchto článcích tamtéž i r. 1897. V těchto článcích obsaženy 
jsou zvláště důkladné dějiny konferencí spolku sv. Vincence z Paula 
pro dobrovolné ošetřování chudých v král. Českém od jejich vzniku 
r. 1876. až do roku 1897. ^ 

Dák napsal Tomáš Škrdle pěkný vývoj křesťansko-sociálního 
hnutí v Čechách vyličující článek » Katolíci v Čechách a volby do 
říšské rady a do zemského sněmu r. 1887. < v pražské » Obraně « 
r. 1897. od čísla 6. až do čísla 10. roč. XIII. 

Dělnické poměry a hlavně svépomocné snahy dělnictva českého 
v letech 1867. - 1872., jakož i posouzení tehdejší literatury dělnické 
podal nám Dr. Cyrill Horáček v dosti objemném díle nadepsaném 
»Počátky českého hnutí dělnického*, které roku 1896. vydala svým 
nákladem » Česká Akademie* pro vědy a slovesnosť. 

Než tento spis nepostačuje ; pojednává pouze o prvních pěti 
letech dělnického hnutí v Čechách a při tom pomíjí ještě i spolků 
katolických svým jádrem řemeslnických a dělnických, na jejichž so- 
ciální a dělnický význam Dr. Cyrill Horáček ve svém historickém 
spise rozhodně byl povinen také poukázati. I vynasnažím se tuto 
mezeru v prvních počátcích dělnického hnutí u nás vyplniti — pokud 
mně to bude óvšem možno. 

Pokusím se tímto spisem podati věrný a celistvý obraz nejen 
dělnického, ale vůbec celého sociálního hnutí a ruchu u nás, v němž 
i intelligence národa, různých stavů, má již přes patnáct let značnou 
účasť. 

Vylíčiti sociální a dělnické hnutí ve všech jeho temných 
i světlých odstínech, informovati veřejnost o spolcích á tisku a stati- 
sticky i prameny doložiti a dokázat! vše, o čem píši, podati tak do 
rukou ct. čtenářstva důkladný spis sociální, jest mojí touhou a úlohou. 

Jak dalece svému těžkému úkolu dostojím, ponechávám úsudku 
veřejnosti, jíž tuto » Dějiny sociálního hnutí v zemích koruny České « 
odevzdávám do rukou a připomínám, že všecka práva otiskovali 
z tohoto díla jsou vyhrazena družstvu Vlast. 

Poznámky.' Porady o vysvětlivky a záhady v dělnickém hnutí se vysky- 
tující měl jsem r. 1881. s Janem Pelcem, buditelem dělnictva z prvních let, 
který mně poskytl k disposici veškeré dělnické časopisy z let 1867.— 1872., 
jsúcož i osobní dopisy, které s ním o dělnickém hnutí dr. Fr. Cyr. Kampelík 
vyměnil. V mnohém byl mně pomoci a radou roku 1888. za mého pobytu 
v Brně dr. Frant. Lad. Chleborád. Vzácných pokynů a objasnění podali mně 
v prvních dobách dělnického hnutí účastníci jeho Ferd. Malý, bývalý jednatel 
»Oulu«, Matěj Patočka, člen výboru »Oulu«, a Frant. Krasl, buditel dělnictva 
v letech 1870. — 1880., Jos. Bol. Pecka, tvůrce sociální demokracie u nás, a zvláště 
mnohými díky jsem zavázán za radu našemu Václavu Žižkovi, veteránu socialismu 
kře.sťanského. 

Vedle již uvedených spisů zabývali se dělnickým a sociálním hnutím také 
následující časopisy a spisy: Brožura »Saller a spolek, čili Kazimíři českého 
dělnictva«. Napsal a vydal Vilém Kórber v Praze r. 1880. — »Hlas Národa* 
ze dne 19., 20. a 21. května 1886. v Praze: >K osnově socialistického zákona 
proti nebezpečným snahám socialistickým v Rakousku*. Napsal dr. Jos. Trakal. — 
»Monatschrift fúr chrístliche Sodal-Reform* ve Vídni r. 1887. : »0 původu a 
organisaci sociálně-demokratické strany v Rakousku*. Spisovatel své jméno jako 
účastník a člen sociálně-demokratické strany zatajil. — »Délník< v Brně roku 
1888.: >Kdo jsou vůdcové rakouského dělnictva?* — Mé brožury nákladem 
družstva Vlast: » Hříchy sociálních demokratů na státním právu národa Českého^ 



— 7 — 



r. 1887. »Sabiiiismus, barákovství a národní délnictvo< r. 1898. — »Socialistidrá 
revue >Akadeniie« přinesla r. 1898. (roč. III. čís. 1. a24.) »Ze starých vzpomínek* , 
»Osobní vzpomínky z dělnického hnutí u nás v letech 1869.— 1884. od Ladislava 
Zápotockého. — Brožura I. Politického klubu křest-sodálního v Praze r. 1898.: 
»Ze zápasů katolického dělnictva českého za svá práva* a konečné brožura vy- 
d^ nákladem družstva Vlast v Praze r. 1899.: »Z dob našeho probuzení*, 
»Účasť družstva Vlast v křest.-sociálnim hnutí českoslovanském*. 

Při uvádéni prací a pramenů k déjinám sociálního hnutí se vztahujících 
jest mně nezbytně učiniti také zmínku o holdovací části dopisu J os. Bol. Pecky, 
který nám týž z Chicaga do Prahy k jubilejní konferenci 25leté památky dělni- 
ckého hnutí v Čechách roku 1892. konané zaslal. Tam čteme: 

Chicago, 11. září 1892. 
»Dověděl jsem se z pražských listů (>Hlasu Národa*), . že slavíte 28. září 
r. 1892. jubileum dělnického hnutí v Cechách, proto přicházím, ač nezván, i se 
svým blahopřáním a myslím, že bude i třeba nezvané přijato. Vždyt jest od 
soudruha, který po plných 25 roků v dělnickém hnutí působí. Přeškoda, že 
nelze vydati »Dějiny dělnického hnutí v Čechách*. Zde v Americe vyšla ode 
mne jedna část, a to prvý počátek, ostatek čeká napsání.* (Originál tohoto do- 
pisu jest otištěn v pražském časopisu » Volnost* ze dne 10. prosince r. 1892. 
čís. 4. roč. I.) I učinil jsem pokus získati alespoft jeden exemplář. Peckou jmeno- 
vaných a od něho prý napsaných a vydaných dějin; ale na můj dopis došla 
nme tato odpověď: 

Chicago, 1. září 1899. 
»}est mně upřímně líto, že není mně možno Vaší žádosti vyhověti, ačkoliv 
v zájmu katolické dělnické literatury jsem se upřímně vynasnažil, abych Vám 
nalezl »Dějiny dělnického hnutí v Čechách* od Josefa Bol. Pecky. Dle mého 
názoru nelze onoho spisku Pecková již dostati. Obrátil jsem se na všechna 
zdejší knihkupectví a na více redakcí, poptával jsem se osobních přátel Pecko- 
vých, ale nikdo neměl vědomí o tomto nebo podobném spisku. Poptal jsem 
se i u manželky Peckový skrze osobu její důvěry požívající, ale ani ona buď 
o tom ničehož neví, nebo předstírá, že o ničem neví.* 

Rcv. Valer. Kohlbeck. 

I vysvítá z tohoto dopisu, že Pecka rukopis svých dějin buď tiskem ne- 
vydal, nebo učinil tak jen v něco málo výtisach, které jsou již rozebrány a 
jichž nelze dostati. 



I. 



Hnutí tiskařů. — Dr. Kampelík. — »Hlásník«. — Petice. -- Mše 
svatá. — Konec hnutí tiskařů. — Osudy Kampelíkovy. — Úvaha 

o Kampelfkovi. 

Hnutí tiskařů na barvené kartouny z 13 pražských a okolních 
továren bylo r. 1848. hnutím opravdu dělnickým; mělo hlavně za 
účel boj proti zavádění strojů tiskacích (perotin), které věštily děl- 
nictvu a jeho rukodělné práci úplnou zkázu. Již od r. 1840. trval 
zápas mezi tiskaři kartounů a prácedárci. 

Obě strany měly těžké postavení. Továrníci byli svíráni mocnou 
soutěží ciziny, zvláště Anglie, kde zaváděli v kartounkách všude 
stroje, tak že mohli zásobovati trh laciným zbožím. Nechtěli-li továr- 
níci klesnouti, bylo i jim zaváděti do svých továren »perotiny«, které 
ovšem vytlačovaly dělníky z továren. Těm dělníkům, kteří při strojích 
zbyli, bylo se spokojiti se skrovnou mzdou. Tiskař kartounů, který 
před rokem 1840. vydělal měsíčně 28—32 zlatých, dostal nyní sotva 
12 - 16 zl. Sta tiskařů ztratilo zavedením strojů výživu, a stihla je 
nej větší bída. Jediná perotina, jíž všeliké kartouny se potiskovaly, 
vypudila 25-30 tiskařů z továrny. 

Císař František dovolil sice každé továrně jen dvě perotiny, 
ale roku 1848. měly již zase 6—8 perotin. Co měli činiti tiskaři bez 
práce? Za lepších dob nepomyslili na hor^ časy, úspor neměli, práce 
ne'bylo. Roku 1845. poprvé se vzbouřili, hrozili vniknutím do továren 
zničiti stroje a tak si k práci pomoci. ^) I obávalo se občanstvo, že 
tentokráte může se krvavé drama z roku 1845. opět odehrávati, a 
proto vlivem veřejného mínění obrátila se městská rada pražská a 
Měšťanská beseda na doktora lékařství Frant. Cyrilla Kampelíka, aby 
se podjal úkolu sprostředkovatele mezi tiskaři a zaměstnavateli a 
byl rádcem dělnictva Kampelík dobře poznával ohromnosf tohoto 
úkolu a proto vzpíral se jej přijati. Ale výbor Měšť. besedy ne- 
ustoupil, zvláště mlynář Slavík a stavitel Rypota doléhali na Kam- 
pelíka, řkouce : »Musíte jako vlastenec úkol ten přijati ; umíte dobře 
s lidem zacházeti. Každý musí nyní nad zlem bdíti!« Kampelík vida, 
že již tomu úkolu neunikne, konečně svolil a » dřímajícího čerta na 

') Fr. Komárek: >Frant. Cyrill Kampelík*, Hradec Králové. 1895. str. 39 
a »I>élnické vMoviny« č. 1. r. VI. v Praze 1896. Th. Labor: »První boj za práva 
práce v Čechách*. Str. 5. 



H ! J 



Cyrillo-Methodějska knihtiskárna V. Kotrba. 



Díl I. 



- 12 — 



Dr. Kampelík konal své poslání mezi tiskaři svědomitě bez 
ohledu na svůj osobní zájem a na své zdraví. A co ho za to vše, 
čím prospíval k dobru tiskařův i pražské společnosti, očekávalo? 
Čeho se dožil? 

V nastalém zatýkání jednotlivých osob z bouří roku 1848. 
zatčen i dr. Kampelík. Stál příliš v popředí vlasteneckého ruchu 
v roce tom, ale na bouřlivém hnutí repealistů a výstředních živlů 
neměl podílu. To mu však nepomohlo, aby ušel podezření z účasti 
revoluční. Byl několik neděl vyšetřován, a když se mu nic nedoká- 
zalo, co mu bylo za vinu kladeno, byl z vězení propuštěn. Podezření 
však se nezbavil, zvláště ono vůdcovství tiskařů se mu špatně vy- 
platilo. 

Kampelík sám o tom praví: >Jaké mám za to díky? Slavná 
obec věrné Prahy, v ní pak zvláště Měšťanská beseda pod přednostou 
Prokopa Richtera, dokonalého muže a řádného austrianského (ra- 
kouského) občana, o to veliké zásluhy má, že pozornost a pomoc 
proletářstvu v čas obětovala, kde já šťastně, ale svou škodou a zá- 
hubou na její úsilovnou žádost působil,- dokud jiná moc v to ne- 
vkročila. Jaké mám za to díky ? Že za mého vzdálení z Prahy proti 
právům udělali ze mne proletáře!**) 

Po revolučních bouřích svatodušních, když dr. Kampelík vyšel 
z vyšetřovací vazby, necítil se býti v Praze déle bezpečným ^a na 
kvap Prahu opustil. Uchýlil se nejprve do Sezemic, pak do České 
Třebové a naposledy, když poznal, že ani tu jist není, opustil milo- 
vanou vlast a vydal se na cesty do Srbska, odkudž, když už všeliké 
nebezpečí ve vlasti minulo, r. 1849. do Čech se navrátil. 

Než to vše, co Kampelíkovi vyneslo jeho účastenství v hnutí 
tiskařů r. 1848., nedovedlo u něho zvrátiti nezměrnou lásku k děl- 
nictvu. Dělnictvu českému byl Kampelík dobrým přítelem. 

Ještě po svém utrpení, po dvaceti letech, psal dr. Kampelík 
dělníkům do jejich časopisu > Dělníka «, » Dělnických Novin* i do 
,»Dělnícké Bibliotheky*. 

»Kampelík«, šel dělnictvem hlas po jeho smrti, »byl jedním 
z těch poctivců, kteří přejí dělníkům kus chleba, a jichž snaha jest 
obrácena hlavně k tomu, aby strašidlo dělnické otázky v míru a 
pokoji bylo zažehnáno > Práce a vzdělání!* bylo heslem Kampelí- 
kovým, a tuto cestu ukazoval všem, kdož slov jeho dbáti chtěli. 
Zatracuje co nejrozhodněji výstřední učení socialistů, byl rozhodným 
zastancem myšlenky, že dělník jen svou vlastní prací a úsilovností 
lepší budoucnost si připraví. Vědělt sám z vlastní zkušenosti, že člověk 
výhradně na sebe jest odkázán, a že, co si nezbuduje vlastní prací, 
nemá proň stálosti a při nejbližším zadunění bouře sřítí se jako sta 
vení na písku založené.* *) 

Kampelík narodil se dne 14. listopadu 1805 v Siřenově pod 
Kumburkem na Jičínsku jako syn mlynáře a zemřel dne 8. června 
r. 1872. v Kuklenách u Hradce Králové, kde jest na hřbitově uložen 
k poslednímu odpočinku. Mramorový pomník nad hrobem hlásá, že 



*) František Cyrill Kampelík: >Stav Rakouska a jeho budoucnost*. Hradec 
Králové. 1860. Str. 201. 

»j »Dčlnické Noviny* 16. června 1872. Praha. 



— . 13 — 



zde leží: Dr. Fr. Cyrill Kampelík (Libčanský), spisovatel a buditel 
národa českého. 

Pražské ^Dělnické Noviny*, přinesše zprávu o úmrtí Kampelí- 
kově, napsaly: »Nad hrobem takového muže nelze než zaplakati : 
ztratili jsme přítele dobrého !« 

» * 

Dr. Kampelík byl v národním, náboženském i sociálním ohledu 
zvláštní duch. V osobním jednání dobrák, srdce by byl s každým 
rozdělil, na stanovisku národním byl panslavista, na stanovisku 
náboženském neupřímný katolík a na stanovisku sociálním: liberál. 
Takovou povahou byl Kampelík. Důsledného zásadního stanovjska 
Kampelík neznal. 

Ať byl však jakým byl, to, co vše Kampelík vykonal a napsal, 
bylo velikou většinou dobré ; nedobrého bývalo vždy mnohem méně. 

Dr. Cyrill Horáček ve svých ^Počátcích českého hnutí dělni- 
ckého « na str. 21. — 24. pojednává o Kampelíkovi a praví, že ti- 
skařům sliboval podporu pražského měšťanstva a národní fabriky, 
v nichž by dělníci pracovali a o užitek se dělili, že byl obhájcem 
strojní výroby pro národní blahobyt, kdežto tiskaři vedli boj proti 
strojům. A proto prý byla Kampelíkova akce mezi tiskaři pochy- 
bena a prakticky bezvýsledná. K obraně Kampelíkově odvětíme 
pouze tolik, že Kampelík sliboval tiskařům jen to, co mu pražské 
měšťanské kruhy, které jej mezi tiskaře poslaly, konejšit » dřímajícího 
čerta «, taktéž slibovaly, a v těch slibech byl zklamán Kampelík 
i tiskaři. Tak to je. Vždyť chudáci tiskaři a Kampelík nedostali na 
svůj památní spis ani odpovědi od pražských měšťanských kruhůj 
soustředěných kolem svatováclavského výboru, a jak potom měl 
Kampelík dostáti slovům k ideálům v Měšťanské besedě pro tkalce 
sosnovanýmř A také pochybujeme, že by Kampelík, který byl 
vždy svůj, při slibování podpory zemské, při názorech o zřizování 
dělnických fabrik a účastenství dělnictVa v zisku podnikatelském, 
upomínal silně na Louise Blanca, jak dr. Horáček praví; neboť, jak 
celá činnosť Kampelíkova svědčí a jak mně dosvědčili i současní 
dělníci z té doby, s Kampelíkem se stýkající i pracující na poli děl- 
nickém: Jos. B. Pecka, Jan Pele, Frant. Krasl, Václav Žižka a j., 
Kampelík byl rozhodným odpůrcem socialistů a komunistů, k nimž 
L. Blanc zvláště patřil, a proto Kampelík mluvil asi ze svého vlast- 
ního srdce a nikoliv ze spisů Blancových. Dělají-li někdy dva totéž, 
nemusí to býti ještě totéž. A tak tomu bylo asi u Kampelíka 
v otázce dělnické. Ostatně Kampelík působil roku 1848. dle názorů 
a pomérů, o nichž dnes nemáme ani pojmu a nemůžeme posouditi, 
byly-li na tehdejší dobu praktické, nutné čili nic, a proto kritika 
činnosti Kampelíkovy má a musí býti nejšetrnější. 

A konečně, že Kampelík, národovec pravého zrna, byl pode- 
zříván ze socialismu, při své působnosti mezi tiskaři, není divu, vždyť 
hnutí mělo sociální ráz a nebylo to tajností ani r. 1848., že mnozí 
předáci tiskařů byli ve spojení se zahraničními vůdci socialistů. Také 
dr. Horáček o tom píše, »že tehdy již dělnictvo české mělo styk a 
srozumění s cizinou.* 



»•) »Sclské Listy*. Praha 1849. 



— 14 - 



Kampelík aspoň vypravuje, že mu bylo sděleno výborem děl- 
nickým, »že jsouce ve spoji s dělnictvem v Berlíně a Lipsku 
i jinde dostávají zprávy a všeliké návrhy. Do bližších tajností 
svých mne ani nezasvětili. *Oni měli ještě jiné spoje, které já 
sice tušil, ale nesháněl se po nich.« I vysvětluji: Padlo-li pak 
mezi tiskaři tu a tam nějaké » socialistické slovo*, jaký div, tím však 
hnutí tiskařů nebylo již za socialistickými cíly vyvoláno, tím méně 
Kampelíkem k nim vedeno. Kampelík zůstal Kampelíkem a všecky 
výčitky za jeho doby i po jeho době, vinící jej ze socialistických 
zásad a nauk, byly a jsou lichou smyšlenkou. 

Kampelíkovo jméno jako vlastence a národovce bylo a jest čisto. 



II. 

Vznik spolků katol. tovaryšů. Hnutí továrního dělnictva proti 
cechům. Úvaha o tomto hnutí. 

Po osudné revoluci roku 1848. bez mála dvacet let nebylo po 
nějakém dělnickém hnutí ani památky. Jedině katoličtí řemeslníci a 
dělníci počali pěstovati spolčovací život, aby se vzdělali a ušlechtile 
pobavili. Katolické řemeslnictvo a dělnictvo, o němž Dr. Cyrill 
Horáček ve svém spise » Počátky českého hnutí dělnického* nic 
nepovídá — a nevíme proč — bylo z ostatních stavů v národě 
prvním, které jalo se spolkově třídy dělnické organisovati a probouzeti. 

První zásluha o tento ruch a život patří otci katol. tovaryšů, 
Adolfu Kolpingovi, vikáři při dómě v Kolíně nad Rýnem. 

Kolping, zakladatel spolků katol. tovaryšů na Porýnsku v Ně- 
mecku, přijel r. 1852. do Vídně, do Štýru, do Olomouce i do Prahy 
a přednášel o důležitosti spolků katol. tovaryšů a nabádal k jejich 
zakládání. V Praze řečnil v zrcadlové kapli Klementina a brzy potom 
v den sv. apoštolů Petra a Pavla roku 1852. vstoupila tu Jednota 
katolických tovaryšů v život. Práce pro obrození stavu řemeslnicko- 
dělnického v Cechách a na Moravě, Kolpingem započatá, nebyla 
marnou. Spolkový život katolických řemeslníků a dělníků znenáhla se 
vzmáhal tak, že se shledáváme se spolky katolických tovaryšů již 
r. 1848. v Olomouci/3) r. 1852. v Praze, r. 1855. v Českých Budějo- 
vicích, v Jihlavě a v Opavě, r. 1856. v Jindřichově Hradci, v Morav- 
ském Šumberku, ve Šternberku, r. 1863. v Novém Jičíně a v Krňově, 
r. 1865. ve Znojmě, r. 1868. ve Valašském Meziříčí, r. 1869. v Brně, 
v Třebíči, r. 1870. v Brušperku a r. 1872. v Klimkovicích a v Kro- 
měříži; tedy sedmnácti spolky do roku 1872. mohli se katolíci 



"j Počátky českého hnutí dělnického. Praha 1896. Str. 24. Také Dr. Albin 
Bráf ve svém spise »Nordbohmische Arbeiterverháltnisse« na str. 146/ ohledné 
roku 1844. uvádí, že pražští tiskaři dostávali podpory peněžité z Warnsdorfu. 

Adolf Kolping narodil se dne 8. prosince r. 1813. v Kerpenách u Kolína 
a zemřel dne 4. prosince r. 1864. v Koh'né nad Rýnem, kde i pohřben; od- 
počívá v chrámu Páně u Minoritů. Viz »Spolky katolických tovaryšům od prof. 
Fr. Koželuhy v Prostějově. 1896. 

Podotknouti sluší, že spolek katol. tovaryšů v Olomouci existoval již 
r. 1848., ale stanovy došly schválení teprve dne 6. listopadu 1853. Viz o tom 
»Notizen uber die Grúndung des Olmútzer Kathol. Gesellen-Vereins*. Druck 
von Franz Slavik. Olmútz 1855. na str. 5. 



- 15 — 



vykázati, a o této čistě řemeslnicko- dělnické organisaci Dr. Cyr. Ho- 
ráček, popisuje dělnické hnutí české v letech 1867. a 1872., nenapsal 
ani jediného slova. 

A přece bylo o těchto spolcích a jejich vnitřním a vnějším 
životě i v dělnických časopisech českých často psáno a referováno! 

A ještě zajímavějším jest, že tyto spolky, dávno před prvními 
spolky rázu svépomocného založené, až podnes se udržely a stkvěle 
si vedou, kdežto dělnické spolky svépomocné již dávno vyhynuly. 
Ale Dr. Cyrill Horáček neuznal přece za vhodné učiniti jen jedinou 
zmínku o těchto spolcích! Příčinou toho jest asi náboženský ráz 
našich katolických jednot. 

A v těchto spolcích shromaždovali se svorně čeští i němečtí 
mistři a dělníci. 

K povznesení stavu dělnického, k jeho vzdělávání, svépomoci 
i zábavě pracovali po roce 1848. nejprve katoličtí mužové a spolky 
katolických tovaryšů; ty jsou u nás nejprvnější a nejstarší dělnickou 
organisaci, neboť v těch dobách po roce 1848. nestaral se nikdo 
jiný ani o české ani o německé dělnictvo. Zásluha o první probuzení 
dělníků patří plným a nezkráceným právem katolíkům, zakládajícím 
spolky pro katolické tovaryše. A těchto důležitých činitelů mnozí, 
popisujíce dělnické hnutí, úplně přehlížejí a ani se o nich nezmiňuji. 
A přece tyto spolky katol. tovaryšů nejen že záhy vznikly, kdy tu 
ještě jiných spolků dělnických nebylo, ale trvají až do dneška, a tedy 
plným právem zasluhují, aby ten, kdo píše dějiny dělnického hnutí, 
alespoň slušnou zmínku o nich učinil, jinak lze taková díla právem 
nazvati neúplnými. 

Pisatelé črt z dělnického hnutí u nás počínají obyčejně r. 1867. 
a co před tím se v dělnictvu dělo, na to mají buď malý nebo pra- 
žádný zřetel a v tom právě jest veliká chyba, tím uniká jim i doba 
probuzení katolického děinictva jakož i průpravné hnutí dělníků, 
náležejících dobou pozdější do různých občanských a politických táborů. 

Pozorujeme, že na počátku let šedesátých, ^ když zavládl zase 
trochu volnější společenský a občanský život v Cechách, počalo se 
r. 1862. několik dělníků ze strojnických továren z Prahy a předměstí 
scházeti v Karlině v hostinci u >Cervené hvězdy* na Královské 
třídě. Tam se radili, jak by se vymaniti mohli z podruží cechovního 
zřízení a jak by se dalo spojití dělnictvo malořemeslných mistrů 
s dělnictvem velkoprůmyslovým z továren. 

Dr. Haase, tehdáž slavné paměti u obchodní komory pražské, 
prohlásil, jelikož mu nebylo po chuti, co dělníci u » Červené hvězdy* 
kutili a poněvadž také bděl nad cechovním zřízením, že je dá schytat 
a pozavírat, nedají-li pokoj. Avšak dělníci, v jichž čele byli : Antonín 
Kučera, Fr. Hamán, Jos. Kovanda a j., nedali se^ touto pohrůžkou 
Dra Haase zastrašiti a prováděli svoje plány dále. Šli krok za krokem 
k vytknutému cíli, až se jim podařilo založiti samostatné spolky, ve 
kterých sloučili dělníky z továren s dělníky od mistrů, a takto časem 
dosáhli svého ideálu, že se zbavili zřízení cechovního, t. j.: členství 
v řemeslných společenstvech. 

»*) »Vlasť« roe.XIII., str. 891— 893. T. J. Jiroušek : »Počátky českého dělni- 
ckého hnutí. « 

**) »Práce« r. I, č. 1. str. 2. v Brně 1884. T. J. Jiroušek: »Děiiny česko- 
slovanského děinictva*. Historický náčrtek. 



— 16 — 



Těmito odbornými spolky: zámečníků, kovářů, truhlářů, natě- 
račů a podob, dosáhli tovární dělníci toho, že mohh do těchto spolků 
vstupovati za členy právě tak, jako dělníci od mistrů a tím došli 
žádoucího cíle, ale neposloužili si valně, což teprve nyní pociťují, 
a to hlavně dělníci řemeslničtí a mistři s nimi.^*) 

Touto organisací dělnictva v samostatných spolcích dle řemesel, 
odděleně od mistrů, byla ovšem zadána veliká rána organisacím 
řemeslných pořádků cechovních čili společenstevních, neboť toto za- 
kládání samostatných odborných spolků dělnictva řemeslného v Praze, 
v předměstích i po venkově, v letech 1867. až 1872., učinilo u ve- 
liké míře první průlom v organisaci řemeslných pořádků, kde bývali 
mistři a dělníci ve spojení, jakož i do jejich řemeslných práv. 

Dělníci řemeslných mistrů, za příkladem svých soudruhů z to- 
váren, domnívali se, že mají před sebou liberální továrníky a ne 
řemeslné mistry a prácedárce, a jako s takovými také s nimi jednali. 

Tak jindy řemeslnými pořádky těžce zbudovaný patriarchální 
život mezi mistry a jich dělníky u veliké míře byl rozrušen, a děl- 
nictvo řemeslné bylo svedeno svými kolegy z továren proti zřízením 
řemeslných pořádků pod heslem »pryč s herberky*. Tito hlasatelé 
živnostenské svobody pracovali k záhubě drobného řemesla, které tak 
dlouho blahobytu se těšilo, jak nedaleká budoucnosť brzy ukázala. 

Nyní, po této akci, již nazývám přímo nešťastnou, nastaly nové 
časy; byly svolávány po roce 1867., v němž byl vydán nově opra-. 
vený spolčovací a shromažďovací zákon, veřejné schůze i schůze děl- 
nické a na všech, liberálním duchem uchváceným dělnictvem z továren 
i z řemeslnických dílen, zahájen boj za svobodu živnostenskou na 
povalení řemeslných pořádků jindy po širých vlastech našich kve- 
toucích řemesel a živností. Hlásáním svobody živnostenské vydána 
byla pak práva řemeslné práce i výroby neřemeslníkům a různým 
spekulantům a peněžníkům, kteří nastavěli na úkor řemeslné, mistrovské 
a rukodělné práce celé řady továren, kde nyní národu našemu vzrůstá 
jen proletariát. 

Takovou nám zanechali po sobě památku první vůdcové 
dělnictva českého z let šedesátých, které na schůzích a v dílnách 
oživoval duch liberální — svobodářský až do krajnosti, a který způ- 
sobil celý ten boj a zápas proti právům řemesel. 

Staří dělníci a řemeslníci o této liberalistické době říkají: »Tuto 
svobodářskou dobu byl nám jen čert dlužen !« A právem. Nevědomky 
pracovali tito svobodomyslníci do rukou židovsko-liberalistického 
kapitalismu, který dnes dělnictvo a řemeslnictvo zotročil. Kuli pomstu 
sami na sebe. 

III. 

Katolické duchovenstvo a vznik spolkového života v národě. 

Katolické náboženství mělo již v dávných dobách, kdy ještě ne- 
vědělo se nic o právu spolčovacím ani shromažďovacím, blahodárné 
účinky na spolkový život v národě českém — jak nám dokazují 
spolková zařízení cechovní. 

>*) >Délnické Noviny« r. V. č. 7. v Praze. 1895. T. ]. Jiroušek: >První 
chyby dč1nictva<, str. 50 a 51. 



— 17 — 



Katolické duchovenstvo mělo vždy lid, ať v jakémkoliv pro- 
spěchu a zájmu se shromaždující, k tomu, aby dbal zákonitosti a 
pořádku; proto také spolky a společenstva duchem křesťanským se 
nesoucí potrvaly nejdéle a mnohé z nich dožily se i našich dob. 
Ukaz to zajisté vzácný 

Katolické duchovenstvo nikdy neodsuzovalo spolčování lidu 
k dobrému, ani se mu v cestu nestavělo; ano, můžeme říci, že spol- 
kový ruch katolický pozorujeme v národě dávno před tak zvanou 
dobou národné-buditelskou. Katoličtí literáci a náboženské spolky 
katolické vedle řemeslných společenstev a cechů jsou toho nejstkvě- 
lejším důkazem. 

Dějiny nejstarších literáckých sborů a bratrstev, od jejich vzniku 
ve XIV. století až do jejich zrušení v reformační době josefínské, 
vylíčil nám ve svém veledíle » Dějiny posvátného zpěvu staročeského* 
prof. Karel Konrád (Praha 1893 ). Tam jest věrně popsán celý ten 
život katolického spolčování v duchu katolickém, hledíc k naší době, 
tehdáž ne právě za okolností příznivých. 

A což spolkový život na počátku našeho století? Byl jaký 
vedle cechů? Ó, nebyl! K spolkovému Životu národnímu na počátku 
našeho století kladli katoličtí kněží hlavní a pi-vní základy. Katoličtí 
kněží první ze všech tříd učili národ, aby četl a aby miloval řeč a 
literaturu českou. Katoličtí kněží nabádali zakládati čtenářské a vzdě- 
lávací besedy a sami jich také dosti založili. 

Tak na příklad: Antonín Jaroslav Puchmajer (n. 1769 f 1820.), 
kněz, buditel národa, položil r. 1791. základ k >Pfvnímu spolku 
básníků českých* v Praze. Spolek měl za účel pěstovat! básnictví a 
vydávati české básně. Ant. Jar. Puchmajer položil zároveň první zá- 
klad k čtenářským spolkům současně s dr. Vojt. Sedláčkem a sám 
založil >Ctenářský spolek « v Radnicích. 

Druhý buditel národa z katolického kněžstva, praemonstrát 
dr. Vojtěch Sedláček (n. 1785., f 1836.) z Plzně, založil r. 1818. 
>Ctenářský spolek* ve Spáleném Poříčí a k jeho vyzvání, vydanému 
k českým národovcům ve > Vlasteneckých Novinách* pražských ze 
dne 18. září v čísle 38., povstalo do konce r. 1820. devět takových 
spolků v království Českém. 

Karely Fiedler, vojenský kaplan ve výslužbě (n. 1815.), založil 
r. 1848. » Čtenářský spolek* v Třeboni. 

Jan Arnold, farář (n. 1785.), František Havránek, kaplan, Jan 
Krolmus a Jan Karel Škoda, katoličtí kněží, položili r. 1848. základ 
ku » Měšťanské Besedě* v Praze. 

Vojtěch Karhan, kaplan máchovský, založil r. 1848. >Čtenářský 
spolek* v Machové. 

Frant. Doucha, kněz, buditel národa (n. 1810., f 1884.), založil 
» Čtenářský spolek* v Mníšku. 

Alois Potěhník, kooperator malenovický, Čech (n. 1829., f 1898.), 
položil v letech padesátých základ k » Čtenářskému spolku* v Male- 
novicích na Moravě. 

Frant. Vohnout, farář žlunický (n. 1838.), založil roku 1866. 
» Čtenářský spolek « v Dymokurech. 

Jan Stiííter, farář hronovský, vydal r. 1863. k občanstvu provolání, 
aby založilo * Čtenářský spolek* v Hronově nad Metují, ale spolek 
povolen byl až r. 1868., kdy již existoval zákon spolčovací z r 1867. 

T. J. Jiroušek: Dějiny sociálního hnutí. *^ 



— 18 — 



Matouš Ledvina, kaplan vacovský (n. 1838.), založil r. 1872. ve 
Vacové a r. 1877. opět v Šumavských Hosticích >SpoIek čtenářský* 
a horlivé se staral o oba. 

Tomáš Škrdle, katecheta a redaktor >Vlasti« (n. 1853.), již jako 
studující bohosloví založil r. 1877. ve svém rodišti ve Pleších u Kard. 
Řečice »Čtenářskou Besedu »Palacký«, která až podnes řádné působí. 

Bohdan Zeman, kaplan velkokostomlatský (n. r. 1859.), založil 
r. 1884. >Čtenářskou Besedu* v Loukové u Semil. 

Václav Šafránek, kaplan zahrádecký (n. r. 1859 ), založil v Trhové 
Zahrádce r. 1886. » Řemeslnicko rolnickou Besedu* kuvzdélávání členů. 

Matěj Dvořák katecheta kouřimský (n. 1862.), založil v letech 
osmdesátých ^Čtenářskou Besedu* ve Voděradech u Kolína. 

Frant. Bárta, kníž.-arcib. vikář podvorovský (n. 1852 ), založil 
;&Čtenářskou Besedu* v Lužnici u Třeboně. 

Jan Jůsko, kaplan krumlovský (n. 1857.), založil >Čtenářskou. 
Besedu* v Českém Krumlově, a byl buditelem českého života na 
Krumlovsku. 

Václav Krupička, farář kostomlatský (n. r. 1834.), založil > Čte- 
nářsko- živnostenskou Besedu* ve Vel. Kostomlatech. 

Frant. Jiří Košťál, farář skuhrovský (n. 1857.), založil *Čte- 
nářskou Besedu* ve Skuhrové u Solnice. 

Ant. Novák, farář velíšský (n. 1812.), založil Katolicko-poli- 
tickou Besedu* v Oubislavicích. 

Jak viděti z uvedeného seznamu kněží, pracujících ve spolkovém 
životě, kterýžto seznam sestavil jsem ze spisu Zásluhy (eské ho ducho- 
venstva o zakládáni knihoven^ o rozšiřováni knih a časopisů po dědi- 
nách a městech*^, sepsaného a vydaného ve dvou dílech od Tomáše 
Škrdle r. 1888. a 1889. v Praze, vyvolali vlastně spolkový život v ná- 
rodě po většině sami katoličtí kněží a zároveň sami měli v něm 
hojnou účasf. 

Nějaká výtka, jakoby katolické duchovenstvo bylo třídou zpáteč- 
níků, nepřejících osvětě a vzdělanosti národa, kterou kněžstvu a vůbec 
katolíkům mnohdy ten který nedouk nebo »uvědomělý« vlastenec 
z řad liberálů učiní, jest neodůvodněnou nepravdou — charakterisující 
právě velikou uvědomělosť nepřátel katolíků. 

O liberálech a vzdělancích naší doby, kteří v katolickém ducho- 
venstvu a v katolících zatemnělce a zpátečníky vidí, nebylo tehdáž ani 
vidu ani slechu, když katoličtí kněží konali své povinnosti nejen 
k Bohu, ale i k národu a vlasti. A nejen to, že katoličtí kněží spolky 
k probuzení národa zakládali, nejen že života spolkového činně se 
súčastnili, ale katoličtí kněží tisíce a tisíce peněz obětovali národu na 
české knihy, na české časopisy. Tak nejen slovy, ale i skutky milo- 
vali národ, milovali vlasť. 

Kdo chcete důkazy, přečtěte si jen ^Zásluhy českého ducho- 
venstva o zakládání knihoven, o rozšiřování knih a časopisů po dědi- 
nách a městech* od Tom. Škrdle a tam se přesvědčíte, co věnovali 
a co udělali katoličtí kněží pro povznesení, pro osvětu a vzdělanosť 
českého národa. Tam najdete k jejich slovům skutky, tam se vám 
objeví pravá láska katolického duchovenstva k národu a jeho vzděla- 
nosti. Tam si spočtěte, že sta a tisíce knihoven a knih dali katoličtí 
kněží do rukou českého národa a potom suďte, přejí-li katoličtí kněží 
osvětě a vzdělanosti národní nebo nepřejí. 



— 19 — 



A jak katoličtí kněží pracovali o vzkříšení národa, o zvelebení 
jeho literatury a jeho řeči, nestačí-li vám, co jsem zde uvedl, pře- 
čtěte si také spisy: » Přední křísitelé národa českého*. >Boje a usilo- 
vání o právo jazyka českého začátkem přítomného století « od Ant. 
Rybičky, díl I. a II. z r. 1883. a 1885., v Praze vydaný; dále druhý 
spis : » Katoličtí kněží o písemnictví novočeské zasloužilí « od Dra. Frant. 
Bačkovského z r. 1891. v Praze vydaný a konečně třetí spis: » Zá- 
sluhy duchovenstva o české školství « od prof. Jos. Ježka, v Praze 
r. 1879. vydaný. Tam se dočtete, že bez katolického kněžstva a 
jeho vedení sotva by se bylo komu povedlo dílo buditelské : v litera- 
tuře, spolčování i ve školství. 

Tak mluví o snahách katolického kněžstva v národě dějiny, tak 
svědčí pravda. 

Katolické kněžstvo může býti spokojeno, jeho jméno žádný 
nedouk, byť i sebe více se namáhal a pravdu ve tvář bil, nemůže 
u nás pošpiniti. 

IV. 

Katolický spolkový ruch na Moravě v letech 1848. — 1856. 

V době, kdy v Čechách konali katoličtí kněží buditelské dílo 
v národě, zakládajíce čtenářské spolky a zvelebujíce literaturu a řeč 
českou dobrými knihami a spisy, počal také na sesterské Moravě 
prouditi nový, katolický život. 

V popředí toho ruchu spatřujeme již v letech čtyřicátých a 
padesátých vedle jiných profesory bohosloví a spisovatele, Frant. 
Sušila, Matěje Procházku. Frant. Sušil vynikal v literatuře a Matěj 
Procházka v organisování lidu. 

Na zakládání spolků katolických první na Moravě pomýšlel 
Matěj Procházka. On za účelem založení spolku svolal do 
brněnského předměstí Zábrdovic, kde byl kaplanem, schůzi kato- 
lických mužů do své kaplanky na podzim r. 1848. Plán se Procház- 
kovi podařil a spolek katolický stal se skutkem a později, když se 
přestěhoval do Brna, vzrostla z něho velká ústřední » Katolická Jed- 
nota « na Moravě 

Procházka staral se všemožně o to, aby i na venkově zřizovaly 
se katolické spolky, jež by s brněnskou jednotou byly pevně spo- 
jeny. Také tato snaha se mladému knězi podařila, a korunou 
všeho jeho spolčovacího díla bylo hned na počátku : založení orgánu 
katol. jednoty brněnské, který dnem 5. ledna r. 1849. vyšel prvním 
číslem pod názvem »Hlas jednoty katolické «. Koncem r. 1849. měla 
již brněnská ústřední jednota na venkově 27 filiálních jednot se 
6000 členy. 

Orgánem svým podporovány vzmáhaly se a vzkvétaly venkovské 
katol. jednoty a spolky po Moravě utěšeně. Čilý tento spolkový život 
umožnil katolíkům svolati čtyři spolkové hromady čili sjezdy v letech 
padesátých do Brna. O každém z těchto sjezdů byla vydána tištěná 
zpráva, a redaktorem těchto zpráv byl Beneš Meth. Kulda. 

V » Novém Věku* č. 8. roč. I. ve článku » Katolický ruch na 
Moravě* píše T. Š. o těchto sjezdech takto: 

>První sjezd konal se 22., 23. a 24. září r. 1851. a súča.stvsL\V^ 
se ho z tehdejších 70 jednot 43 jednoty. Dosta>j\Vv se \ >cvosV^'l^\^^ ^ 



— 20 — 



mezi nimi ředitel ústavu hluchoněmých V. Frost, ředitel kníž.-arcib. 
ústř. kanceláře Polách, křížovník Frant. Havránek. V celku bylo na 
sjezdě přes 600 mužů. Předsedou zvolen byl zmíněný ředitel Polách 
z Prahy. Slovutný Jan Valerian Jirsík, tehdy kanovník na hradě 
pražském, a Václav Pěšina, rovněž kanovník pražský, poslali sjezdu 
pozdravné listy. 

Druhý sjezd byl dne 19., 20. a 21. října r. 1852. Katolických 
jednot na Moravě bylo 80. Čestným předsedou byl opět Pražan, 
Karel Kaiser, místoředitel kníž.-arcib. semináře v Praze, jenž spolu 
s Karlem Leinerem, komorním radou a Janem Richtrem, měšťanem 
pražským, vysláni byli do Brna jako zástupcové » Katolické Jednoty « 
pražské a donesli pozdravný list hraběte Černína, předsedy » Kato- 
lické Jednoty* v Praze. 

Třetí katolický sjezd byl dne 18., 19. a 20. října r. 1853. Na 
tento sjezd připuštěny byly poprvé také katolické ženy. Účastníků 
bylo přes 1500. ^Sjezdu předsedal profesor, pozdější probošt vyše- 
hradský, Václav Štulc z Prahy. Jan Valerian Jirsík, tehdy již biskup 
v Č. Budějovicích, poslal opět pozdravný list. 

Čtvrtý sjezd byl dne ^16., 17. a 18. října r. 1854. Čestným 
předsedou byl opět Václav Štulc z^ Prahy. Účastenství bylo zase ve- 
liké. Přijeli také hosté z Prahy, z Č. Budějovic a z Hradce Králové. 
Pozdravné listy poslali biskup Jan Val. Jirsík a biskup Štěpán Moyses 
z Bystřice v Uhrách, nadšený vlastenec slovenský. Se sjezdem tímto 
spojena byla i výstava umělecká^ jež po sjezdě trvala ještě 8 dní. 

Roku 1855. pro choleru sjezd už se nekonal, činnost venkov- 
ských filiálních jednot na neštěstí začala ochabovati, ba, poněvadž 
sjezdů nebylo, začaly i zanikati na nenahraditelnou škodu života kato- 
lického na Moravě. 

V Brně jednota katolická, jež r. 1856. přijala název »Jednota 
sv.-Klementská«, působila stále a vytrvale v duchu katolickém i ná* 
rodním. V té době rozplynuly se řády cechovní, stavěly se o překot 
továrny, ale o mravní povznesení lidu nestaral se nikdo. Jediná >Jed- 
nota svato-Klementská* shromažďovala na schůzích svých a poučo- 
vala prostý lid, tak že dle současných svědectví zásluhou jednoty 
r. 1860. některé brněnské továrny kláštery byly nazývány «. 

V. 

František Chládek, první dělnický básník český. 

V letech padesátých, v letech klidu, žil v Čechách mladý muž, 
František Chládek, který jest chloubou dělnického stavu, který učil 
lid svými pěknými zpěvy a básněmi milovati Boha, vlasť i národ. 
Tento muž byl opravdu předchůdcem všech dělnických buditelů, 
který bez vyššího vzdělání vyšinul se tak vysoko, že zván jest : z mi- 
losti Boží geniálním básníkem dělnickým. A tím František Chládek 
také skutečně byl. 

Chládek byl na svoji dobu muž opravdu veliký, který první 
z řad dělnictva vystoupil a sypal na naši českou vlasť krásné květy 
své dělnické poesie. On spínal také své mozolovité ruce k nebes 
báni v modlitbě za sebe, za svoji vlasť a za svůj národ. František 
Chládek byl nejen vlasteneckým, ale i katolickým básníkem. 



— 21 - 



Chládek vzpomíná Boha a pozvedá k němu zraků i rukou 
v celé řadě básní; Bůh je mu všude nejlepší útěchou a nadějí v do- 
bách žalu i trudu života. 

V písni »Na Hředle« připomíná Chládek rolníkům, že jim to, 
co svážejí do stodol, naděluje Bůh. 

V básni »Mým dobrodincům*, píše Chládek o Bohu: » Srdce 
mé jest velemoře dmoucí, oteckou jež obejímá zem, nebesa se obrá- 
žejí v něm, na jichž vrchu sedí Všemohoucí.* 

V básni ^Novoroční* volá Chládek: »Štěstí nám, ó, bratří, 
vlasti slávu! dej to, Pane Všemohoucí, dejl* 

Neméně pěkná jest Chládkova Modlitba k Bohu: 

»Pane! již se strasti valí, Slyš mne, Pane, v této chvíli, 

zdaž pomůže milosť Tvá ? plné strasti, úkory. 

Nechť se obzor více kalí v oběť srdce své Ti nesu, 

duše má přec nezoufá. srdce — schránku pokory.* 

A což, jak pěkně zní Chládkovo » Pozdravení* : 

Dej nám Pán Bůh zdraví 

v širé vlasti Slávy, 

dej nám Pán Bůh zdraví, dejl 

Také v básni » Slovanskému sjezdu roku 1848.* věnované, vzpo- 
míná Chládek Boha a praví, že tu > bouři zlý duch řídil, Slovany 
rozptýlil.* 

V básni »Hučí vody, šumí stráně*, důvěřuje básník Chládek 
opět v Boha při všech návalech osudu. Píše: 

»Nelkej, srdce, ještě stále Ano, doufám v světlo Tvoje, 

žije Onen, k jehož chvále ač zklamány touhy moje, 

všeho tvorstva hlasy zní; doufám, Bože, v lásku Tvou, 

nechť dál kráčí osud klatý, také tobě, vlasti moje, 

v světla doufej zákmit zlatý, vyjasní se světla zdroje 

ač se obzor ještě tmí. vytouženou svobodou.* 

Z ukázek zde podaných jest jasno, že František Chládek jako 
básník byl muž ducha křesťanského a nejlépe lze to poznati také 
z dopisů, které počínal větou některé z katolických modliteb. Po- 
slední Chládkův dopis Alfredu Valdauovi ze dne 4. června r. 1861. 
počíná slovy: » Anděle Boží, strážce můj, rač vždycky být ochrance 
můj!* V tom jest nejlépe viděti katolického muže. 

V básních Chládkových jest Bůh na prvním, vlasf na druhém 
a národ na třetím místě. Jeho vlastenecké zpěvy jsou ná svoji dobu 
politickým jasem, který nás jímá krásou a rozehřívá nám hrud láskou 
k vlasti a k národu ještě dnes. 

Celkem napsal Chládek přes 40 básní a zpěvů, které máme za- 
chované, ale veliké množství básní, zvláště jeho » Slovanské elegie*, 
se v rukopisech ztratily. Bohužel! 

Chládek v letech padesátých po osudném roce 1848., kdy děl- 
nictvo bylo pohříženo v hluboký spánek, mluvil k němu, sám jsa 
dělník, od srdce k srdci; mluvil zároveň k celému národu, působil 
pro vlastenectví a pro povznesení svého národa dle svých sil a dle 
své možnosti. 



— 22 — 



Proto máme Chládka za předchůdce buditelů dělnictva, kteří 
na díle Chládkem, poesii, započatém, jali se prósou a veřejným vy- 
stoupením pracovati dále. 

Proto také Chládek žije stále v myslích dělnictva; památka jeho, 
jako prvního dělnického pionéra, až dělnictvo nejen politicko- sociálně, 
ale i sociálně-historicky stane se uvědomělým, bude oslavována po 
zásluze. 

Dělnictvo Chládkovi svoji vděčnosť již projevilo; jeho životopis 
a činnost literární byla v mnohých spolcích českého dělnictva před- 
mětem přednášek i oslav. 

Dělníci byli dlouho roztrpčeni, že stále a stále nedocházelo 
k vydání sbírky básní Frant. Chládka, od těch, jež úkolu tohoto se 
ujali. Tak na př. psaly >Dělnické Noviny* ze dne 13. února r. 1875. 
o tom takto: »Pravda či žert« ? Jak »Věstník Bibliografický* sděluje, 
^ »hodlá« >Umělecká Beseda* vydati básně velenadaného samouka 
dělníka Fr. Chládka. V uspořádání celé sbírky uvolil se pan Jaroš 
(pseud. Alfred Valdau). Pokud se pamatujeme, uvázal se pan Valdau 
v uspořádání básní těch již před několika lety a půjde-li to pořáde 
tak, nedočkáme se snad ani po celé století krásných těch básní.* 

A »Dělnické Noviny* měly z veliké části pravdu. Alfred Valdau 
sbírku neuspořádal a zemřel; teprve Otokar Mokrý jménem literár- 
ního odboru » Umělecké Besedy* * Básně samouka Frant. Chládka^ 
sebral, pokud se sebrati daly a se neztratily. » Umělecká Beseda* vy- 
dala je pak tiskem teprve roku 1884. nákladem knihkupce A. Rein- 
warta v Praze. 

Na hrob Chládkův postavil r. 1875. olomoucký » Slovanský děl- 
nický spolek* pěkný pomník, který zhotovil a daroval český sochař 
pan Alois Amort, odevzdav jej spolku k jeho účelu. Pomník do- 
praven z Olomouce do Senomat v Cechách a postaven nad hrobem 
prvního dělnického básníka českého za dozoru zasloužilého člena 
» Slovanského dělnického spo|,^u« p. Antonína Jungmanna. Tím 
uctěna památka Františka Chládka dělnictvem českým. 

František Chládek narodil se dne 23 srpna 1829. v obci Hřed- 
lech, okr. rakovnického, jako syn tkalce, kterémuž řemeslu se také 
vyučil a odebral se do světa. Vzdělání nabyl pouze v místní obecné 
škole. Na svých cestách navštívil Prahu, Brno, Litoměřice, Rumburk, 
Karlovy Vary, Liberec, Jihlavu, Vídeň a j. průmyslová města, kde 
také pracoval. Roku 1855. usadil se v Senomatech u Rakovníka, 
kde strastiplný život svůj dne 20. září r. 1861. dokonal a pohřben 
jest na tamním hřbitově. Zanechal po sobě manželku a tři dítky. 

VI. 

Probuzení dělnictva českého. »Dělník«. Dr. Chleborád. »Oul«. 
Svépomocné spolky na venkově. 

Nadešel rok 1867. Tehdáž jednalo se v říšské radě ve Vídni 
o vydání nového spolčovacího a shromaždovacího zákona, a zákon 
ten skutečně také dne 15. listopadu 1867. byl prohlášen a vydán. 



") »DělDÍcké Nov.* č. 7. roč. VI. ze dne 11. dubna 1875. Dopis z Olomouce. 



- 23 - 



Jakmile počalo se ve Vídni o uvedeném zákoně jednati, tu již 
dělnictvo pražské, v menším kruhu se scházející, radilo se ihned 
o založení dělnického spolku a o založení dělnického časopisu. Spolek 
měl býti podporujícím a vzdělávacím. A také časopis měl míti pro- 
gram pouze vzdělávací. 

Dělníci, jakkoliv na provedení dvou plánů o spolku a časopisu 
se usnesli, přece byli sami sobě slabými rádci a nevěděli ještě, jak 
do toho, aby nechybili. 

V této tísni přivedl k jedné takové poradě krejčovský dělník 
Jan Chleborád svého bratrovce, doktora práv Frant. Ladisl. Chlebo- 
ráda, toho času vychovatele u hraběte Desfuryho v Praze. Tento 
muž nabídl se dělnictvu k službám, což tito, neboť jim každá a 
zvláště takováto pomocná ruka byla vítanou, s radostí přijali. 

Brzy po této události, dne 1. prosince r. 1867., vyšel dělnický 
časopis >Délnik<^, redakcí Václava Petra, typografického dělníka 
v Praze. » Dělník* byl nepolitický, pouze národohospodářský a vzdě- 
lávací list pro dělnictvo jazyka českého. Vycházel jednou za čtrnácte 
dní, jako obyčejně později všecky dělnické listy. Obsahem nabádal 
» Dělník* k spolčování a k sjednocování všech výrobních tříd a hájil 
také prospěchy a zájmy dělnictva dle možnosti ; také vzdělávání 
dělnictva ve všech možných směrech a odborech časopis » Dělník* 
pěstoval i doporučoval. 

Dr. Chleborád vydal po založení »Dělníka<, ještě koncem roku 
1867., brožurku, nadepsanou ^Stručné dějiny spolku > Spravedlivých 
zákopnikU RochdaleskýcÍK. (V komisi knihkupectví Fr. Řivnáče. 
V Praze r. 1867. Cena 10 kr r. č.) A tím probuzené předáky 
v dělnictvu českém, až na některé jednotlivce, získal pro tento své- 
pomocný a podnikatelský směr hnutí dělnictva českého. 

Další brožury směru agitačního od Dr. Chleboráda krátce za 
sebou následovaly: i> Pomoc chudým dělníkům! Jak se dá za nynějších 
poměrů nejsnadněji zjednati* (r. 1868.) a ^ Spása dělnictva česko- 
slovanského* (r. 1868.). 

Těmito brožurkami a ústní agitací položil Dr. Chleborád základ 
k spolčovacímu ruchu dělnictva českého za příkladem anglických 
dělníků v Rochdalu, dle nichž po celé Anglii ke 400 podobných 
spolků bylo rozšířeno. Dlužno zároveň podotknouti, že Dr. Chleborád 
ve svých brožurách na zákopníky rochdaleské poukazoval a tudíž 
sám sebe za nálezce idey svépomocné, jak mnozí myslí, nepokládal. 

Před příchodem Dr. Chleboráda mezi pražské dělnictvo požívali 
zvučnějšího jména dělníci: Václav Petr, dělník typografický, Karel 
Bělecký, dělník typografický, Fr. Myrtes, dělník mlynářský, Jan Ba- 
vorský, dělník typografický, Frant. Jiránek, kotlář, Antonín Pelant, 
lakýrník, a pomocí těchto založen byl spolek »OuU. Duševním 
rádcem dělnictva v tomto podniku stal se ovšem Dr. Chleborád. 

První porada za účastenství asi 60 dělníků, jíž předsedal dělník 
Fr. Myrtes a jejímž účelem bylo definitivně se rozhodnouti o založení 
dělnického podnikatelského spolku *Oul«, konána byla dne 15. pro- 
since r. 1867. v restauračních místnostech na Střeleckém ostrově. 

»*) »Ceský Délník* čís. 3., roč. I., v Praze 1869. Dříve nežli Dr. Chleborád 
mezi délníky byl svým bratrovcem uveden, navštíven byl dne 3. listopadu zvláštní 
délnickou deputací. 

*•) Viz brožuru Dra. Chleboráda: * Pomoc chudým délnikům!< na str. ťi. 



— 24 — 



Na schůzi měl také účastenství Dr. Chleborád. Návrh 
Dr. Chleboráda, založiti spolek »Oul«, přijat dělníky s nadšením. 

Vzorec těchto, na schůzi přijatých stanov, dle nichž se pak 
i venkovské »Ouly« zakládaly, jest v » Dělníku « č. 13 roč. I. 1868. 
a v brožuře Dr. Chleboráda, nadepsané: » Pomoc chudým dělníkům*, 
vydané r. 1868. tiskem Dr. Fr. Skrejšovského v Praze. 

Účelem spolku bylo: >Pěstovati hmotný a duševní blahobyt 
dělnictva«. Prostředky: Vklady členů, dary, půjčkami shromážděný 
kapitál, založení skladu dobrých a laciných potravin, paliva, oděvu 
a jiných potřeb. Kupování výrobků děje se z první ruky, pokud to 
možno, a později výrobou na vlastní účet. Prodej ze skladu děje se 
členům i nečlenům toliko za hotové peníze. 

Jednací řeč česká, heslo » Svorně ku předu!*, znak a pečeť: 
křižující se péro a kladivo. Členové: Vstupující slibuje složití 50 zl. 
nejméně a 50 kr splácí hned. Zápisné 50 kr., stanovy 10 kr., tý- 
denní příspěvek k účelům spolku 10 kr. (»Ottův Naučný Slovník* 
jest na omylu, píše-li na str. 233., XII.: »Ze vkladů, činících 
10 kr. týdně, sebrán byl fond, ze kterého zřízen byl prvý potravní 
spolek (!) »Oulu< na Betlémském náměstí v Praze.* S deseti krej- 
cary týdně, nebýti vkladů a půjček členů, mnoho by se nepořídilo.) 
Vyloučení člena děje se výborem: a) kterýž od lhůty platební pro- 
jiti nechal 120 dní, aniž zapravil kapitál a pokuty; b) v případech 
hrubého chování se k výborům aneb spolučlenům ; c) konečně vy- 
lučuje výbor toho, nad nímž trest vyloučení vyřkne smírčí soud. 
Clen, který by byl vystoupil sám, mohl si své vklady a půjčky vy- 
zvednouti zpět. Ze společného zisku spolku, z výroby a tržby dá se 
5 procent také na účel vzdělávací. Po zapravení výloh spolkových ze 
zisku a j. rozdělována také členům dividenda. Veškeré účty, knihy 
a listiny spolkové jsou každého času přístupny všem členům spolku. 

Když byly stanovy povoleny, svolána byla na^ den 1. března 
r. 1868. ustavující valná hromada spolku t^OuU na Zofínský ostrov, 
na níž mČh účastenství na 4000 dělníků. Za předsedu schůze zvolen 
dělník Fr. Myrtes. Po řeči Dr. Chleboráda, která vrcholila ve slovech, 
že dělnictvu nemůže pomoci ani stát, ani směr Ferd. Lassalla, žáda- 
jícího za státní pomoc pro výrobu dělnictva a jeho výrobních druž- 
stev, nýbrž že dělnictvo musí si pomoci samo, byly pak přečteny 
a zvolen výbor »Oulu«, když i stanovy jsou dělnictvem přijaty. 

Za předsedu »Oulu* zvolen Dr. Chleborád, za jednatele Václav 
Petr, za pokladníka Jakub Renner, mlynář, a za přísedící členy vý- 
boru: Jan Bavorský, Karel Bělecký, Jan Chleborád, Frant. Jiránek, 
Frant. Klaus, Jan Pařízek, Frant. Myrtes, Frant. Pekař, Jan Šajt, 
Krosnář, Šafařík a Žaloudek. 

Zvolený výbor započal záhy svoji činnosť: kupovati ve velkém 
a prodávati v malém či drobném obchodě. Dne 23. března 1868. 
v pronajaté místnosti na Betlémském náměstí na Starém městě 
pražském slavnostně otevřen za velikého účastenství členů a přátel 
dělnictva první obchod »Oulu*. 

Spolek »Oul* zkvétal. Ve valné hromadě dne 28. února 1869., 
tedy rok po založení »Oulu«, podávali funkcionáři zprávu, že spolek 
má 3103 členů, čistého jmění 28.090 zl. 58 kr. Nákup, prodej a 
vůbec vše dařilo se výtečně. Důvěra v podnikatelskou svépomoc 
byla u dělnictva všeobecná. 



— 25 - 



Spolek »Oul« stal se v brzku předním dělnickým spolkem 
v Rakousku i v střední Evropě, co do počtu členů i hmotného po- 
stavení. Ostatní dělnické spolky svépomocné v Čechách, na Moravě 
a ve Slezsku byly na základě stanov pražského »Oulu« zakládány a 
do konce roku 1870. počítalo se takových podnikatelských, kon- 
sumních a vůbec svépomocných spolků v zemích koruny svato- 
václavské přes 300, z nichž bylo v Čechách 279 a na Moravě 46, 
a z těchto spolků bylo v Čechách pouze 24 německých a na Mo- 
ravě jen 4 německé.'^®) 

»Ouly« měly následující místa: Praha, Bakov, Beroun, Dolní 
Beřkovice, Bratronice, Buckov, Dřinov, Horní Stupno, Kamýk, 
Kladno, Klomín, Kolín, Kostelec nad Lab., Kostomlaty, Litomyšl, 
Lovosice, Lužec, Merklín, Mělník, Nový Jáchymov, Oubrč, Panenská 
Týnice Popovice, Prčice, Přelouč, Rakovník, Řenčov, Slabce, Sucho- 
masty, Šestajovice, Vinaříce a Vodolka. 

Spolky dělnické, které měly název: » Potravní spolky «, byly 
v těchto místech : ^ Bechlín, Malý Bezděkov, Blovice, Bříza, Budyně 
nad Ohří, Citov, Čekanice, Dolany, Dolní Slivno, Dřín, Heřmanův 
Městec, Hluboš, Klatovy, Koleč, Komárov u Hořovic, Kozel, Krab- 
čice, Čes. Krumlov, Křinec, Lobkovice, Lomnice u Jičína, Louny, 
Lukavec, Mikulášovičky, Meziříč u Opočna, Měšice, Pardubice, Písek, 
Plzeň, Podmokly, Roudnice, Řeteč, Semily, Skrchleby, Slonin, Stěno- 
vice, Strakonice, Šárka, Vlašim, Vtelno a Zdiby. 

» Podnikatelské spolky* měly: Lukavec, Mlíkojedy, Mratín, 
Neratovice a Vodňany. 

Zásobní spolky byly v místech: Brandýsek, Břežany u Prahy, 
Citoliby, Horažďovice, Liteň, Předboj, Švihov, Vilanovice a Vysoká. 

Vedle »Oulů« byly také » Včely*, »Roje«, » Mravenci* a 
»Hrádky*. 

>Včely* nacházíme tehdáž v Cerhovicích, Kojeticích, Josefodolu, 
Liberci, Nové Vsi, Račiněvsi, Rokycanech, Skryjích a v Předmě- 
řicícb. »Roje« byly: v Tachlovicích a ve Zvoleňovsi. — >Mravenci« 
v Chocni a v Kralupech. — »Hrádky« měly svá sídla v místech: 
Černochov, Dřívčice, Jeřovice, Klobuky u Slaného, Kmetňoves, 
Velký Páleč, Pátek, Peruc, Radonice, Slavětín, Telec, Vranné 
u Peruce a Zlonice. 

Vedle těchto svépomocných, konsumních a podnikatelských 
spolků byly ještě jiné s různými názvy, místy až zajímavými! Ovšem, 
že i u těchto spolků byl většinou účel svépomocný a vzdělávací. 

existovaly takové spolky v těchto městech a obcícii království 
Českého : 

Horní Beřkovice, spolek »Beřkovec«. Broumy, sp. »Svornosť«. 
Březnice, jsp. » Stráž*. Březová Hora, sp. > Neklaň*. Ctiňoves, sp. 
»Čech<. Český Dub, sp. »Svornosť«. Holubice, sp. »Koráb«. Ho- 
stouň, sp. >Hospodář«. Charovice, sp. »Hospodář«. Charvátec, sp. 
>Charvát«. Karlín, sp. »Bratroň*. Karlín, sp. »Živa*. Karlín, spol. 
»Děl. Beseda*. Kladno, Spol. horníků. Kněževes, sp. » Blahobyt*. 
Kosmonosy, Živnostenský spolek. Krpy, sp. » Klokoč*. Kutná Hora, 

»Práce*, délnický kalendář na r. 1871. v Praze. Článek »Spolky děl- 
nické na str. 126. a 142. K tomu dodati sluší, že r. 1872. bylo již jen v samotné 
Praze a předměstích 380 svépomocných a podnikatelských spolků dělnických. 
Tak v době probuzení dělnictva vzrůstal ruch spolkový l 



— 26 — 



sp. » Blahobyt*. Kutná Hora, Vzáj. podp. spol. děl. krejčovských. 
Libotejnice, sp. >L'-be«. Lysá nad Lab., sp. »Uspora«. Lnáře, sp. 
» Kotva «. Mnichovo Hradiště, sp. » Svornost*. Nová Ves, » Svorný 
bratr*. Nový Bydžov, * Bratr*. Obecnice, sp. » Li ta van*. Plaňany, 
sp. >Jaroslav*. Podlusky, sp. >Vlastimil«. Konice, sp. >Sv. Petr*. 
Lenešice, spolek »Sv. Šimon a Juda*. Třiblice, sp. »Sv. Václav*. 
Postoloprty, » Svorní zákupníci*. Protivín, sp. .» Ratolest*. Radonice, 
sp. »Radoň« Roudnice, sp. » Břetislav*. Sázená, sp. >Čech«. Skalsko, 
sp. > Beseda*. Slané, sp.^ » Břetislav* a sp. » Svatopluk*. Smíchov, 
»Dělnická Beseda*, sp »Ziva* a spol. děl. tiskařských. Spálené Po- 
říčí, sp. »Matice* Stará Huť, sp. »Dělník*. Straškov, sp. »Občan* 
Středokluky, sp. »Kruh*. Svárov, sp. »Muchov*. Škvorec, sp. •Blaho- 
byt*. Šfáhlavy, sp. »Matice*. Tochovice, sp. »Zdar*. Tuklaty, sp. 
• Pokrok*. Ustí nad^ Lab., sp. »Poctiví zákupníci*. Veltrusy, sp. 
»Lidumil*. Vídeň, Ceskoslov. dělnický spolek. Voselec, spol. »Vo- 
selec*. Vrutice Krop., sp. •Klokoč*'. Vysoká, sp. » Zásobárna*. Zá- 
lezlice, sp. »Květ*. Zlonice, sp. » Zlého nic*. Zvíkovec, sp. » Řetěz* 
a Žamberk, sp. » Union*. 

Nejhlavnější ze všech uvedených spolků byl však přece jen 
pražský »Oul*. Týž měl také tyto odbory: krejčovský (»Kroj«), 
strojnický (>Pluh«), kamnářský (»Jíl«), kožešnický (»Sobol*), stavební 
(>Štít«), obuvnický (» Bechyně*), truhlářský (»Lípa«) a ženských 
krejčovek (» Vlasta*). 

VII. 

První veřejné shromáždění dělníků. Oposice proti Chleborádovi. 
Zastavení > Dělníka*. »Oul* a » Český Dělník*. Vítězství oposice 
v Oulu. Chleborádův odchod z Oulu. Ze života a činnosti Dra. 

Chleboráda. 

První veřejné shromáždění dělnic tva českého na základě nového 
shromaždovacího zákona ze dne 15 listopadu 1867. konáno bylo dne 
17. května r. 1868. na Střeleckém ostrově v Praze u přítomnosti 
více než 1000 dělníků. Historicky památnou tuto schůzi zahájil 
Dr. Chleborád těmito významnými a opravdu křesťanskými slovy: 
»Ve jménu Boha Trojjediného, ve jménu svatých za nás orodujících 
patronů českých, zahajuji první shromáždění dělnictva českého.**^) 

>Délník* číslo 13., ročník I., strana 210. a 211., Praha 1868. Dr. Ho- 
ráček ve svém spise »Počátky dělnického hnutí českého* na str. 32. a 33. 
o této schůzi píše, ze konala se po slavnosti kladení základního kamene 
k Národnímu divadlu, a to na císařské louce na Smichové a že po jejím ukon- 
čení účastníci vsedli do lodí a převáželi se s hudbou přes Vltavu. Správně však 
věc se má takto: » První schůze dělníků českoslovanských konala se az druhého 
dne po kladení základního kamene k Národnímu divadlu, a to ve 3 hod. odpol. 
17. května 1868. ve střelnici ostrova Střeleckého v Praze. A po jejím ukončení 
shromáždění provolavši předsedovi* Dru. Chleborádovi hlučné »Na zdar!* ode- 
bralo se s prapory, vyprovázeno hudbou kladenskou, Újezdem a Smíchovem 
na císařskou louku, kde daleko nad Vyšehradem očekávali je statní podskalští 
bratří na třech lodích, by je převezli na druhý břeh Vltavy. Dvě lodi sepjaté 
nesly prapory a hudbu a třetí následovala opodál. Pod starodávným Vyšehradem 
předseda Dr. Chleborád pronesl duchu Libušině, Přemyslovcův, jakož i všem 
věrným synům českým »Sláva!*, jež došlo hlučného souhlasu.* — Tak referuje 
o scnůzi i průvodě účastník Jan Bavorský ve článku »Slavnosť národní*, na 
str. 210. a 212. časopisu »Délník* roč. I., čís. 13. ze dne 1. června r. 1868. 



— 27 — 



Na schůzi bylo mluveno pro svépomoc dělníctva a zrazováno 
od politiky a konečně usnesena resoluce, v níž se dělnictvo pro- 
hlašuje za solidární s národem a že boj jeho proti kapitálu týká se 
pouze kapitálu cizáckého. 

Svépomocné a podnikatelské snahy vysvětlil dělnictvu českému- 
Dr. Chleborád v dosti objemném a té doby prvním svého druhu 
národohospodářském díle ^Soustava národního politického hospo- 
dářství^ . 

Než, pohříchu, neměla svornost dělnictva českého dlouhého 
trvání. Brzo vetřeli se v řady dělnické i takoví lidé, ač také dělníci, 
které osobní žárlivost na Dra. Chleboráda popouzela k tajné a ko- 
nečně i zjevné protiagitaci, jejímž účelem bylo za každou cenu, stůj 
co stůj, Dra. Chleboráda, který cele dělnictvu českému a jeho pro- 
spěchům a zájmům se oddal, z hnutí dělnického vypuditi. 

Nejvíce bylo vytýkáno Dru. Chleborádovi od liberálních opo- 
sičníků dělnických, jako byli Antoš Pellant (děl. spisovatel pod pseud. 
Mělnický), Jan Pele (vůdce dělnictva stavebního), Jan Bavorský (děl. 
řečník, typograf), Frant. Loh (typograf) a j., že jeho (Chleborádův) 
časopis »Jednota« v čís. 1. r. 1. 1869. v měsíci lednu prohlásil, že 
»kdo by dělnictvo chtěl strhnouti do politického proudu, ten by byl 
největší dělnictva nepřítel.* A s tím se také Dr. Chleborád nikdy 
netajil a na dělnických schůzích totéž hlásal. 

Dr. Chleborád pomáhaje dělnictvu svépomocí, obával se politiky 
proto, že politika při obchodnictví, jaké dělnictvo vedlo, mohla by 
mu uškoditi a podnikatelské spolky jeho ohroziti, v čemž měl za- 
jisté pravdu; neboť tam, kde se politika pěstuje (a zvláště v těch 
dobách, kdy persekuce v Čechách, jak každému známo, byla nej- 
ostřejší), tam také zostřen jest vládní dozor. A toho svépomocná 
snaha dělnictva českého musila se chránili a výstředností politických 
vzdalovat!, nemělo-li dělnictvo ve svých a spolkových zájmech býti 
co nejvíce ohroženo. 

Ale jinak Dr. Chleborád vzdělávání se dělnictva, zakládání 
čítáren a knihoven, pro něž i při »Oulech« v Čechách agitoval 
a časopisy dělnické doporučoval, nekladl naprosto žádných mezí. 
Ale, co záleželo na tom všem lidem, kteří prováděti se jali oposici 
proti Dru. Chleborádovi a»Oulu«? Těm bylo vše jedno, co dobrého 
neb zlého pro dělnictvo z jejich jednání vzejde, jen když oni pro- 
váděli oposici, jen když tříštili dělnický lid, v tom myslili, že dělají 
dobře a toho nejlepšího že se tak dosáhne. 

Oposice rostla, nastalo houfné vylučování ze spolku »Oul«. 
Vyloučení oposičníci ještě s jinými dělníky, kteří také s Dr. Chlebo- 
rádem a jeho směrem svépomocným nesouhlasili a za ním jiti ne- 
chtěli, založili si »Dělnickou Besedu* v Karlině (dosud existující), 
» Dělnickou Besedu* na Smíchově a » Dělnickou Besedu « na Malé 
Straně v Praze (všeobecně » Malostranská dělnická beseda* zvanou). 

A Dr. Chleborád, jak později se ukázalo, měl pravdu, že se 
obával politiky u dělnictva: z liberální politiky oposičníků vyklubala 
se velmi brzy — sociální demokracie. 

Smíchovská Dělnická Beseda byla rozpuštěna ještě během 
roku 1869. a Malostranská Dělnická Beseda roku 1870. Oposičníci 
z rozpuštěných dělnických besed přešli do spolku »Tyl*. Rozpuštění 
»Malostranské Dělnické Besedy* kladli někteří členové oposice ne- 



~ 28 — 



právem za vinu redaktora Václavu Petrovi. A také Petrovi bylo 
vytýkáno, že roku 1871. přeběhl se svým přesvědčením prý liberálním 
do tábora konservativních » Dělnických Novin*. Zkrátka, bídnou 
cháskou, jak se i z pozdějších útoků liberálů přesvědčíme, pracováno 
bylo k odstranění poctivce Petra z dělnického hnutí, všemi možnými 
prostředky. 

* * 

Oposice proti Dru. Chleborádovi užívala časopisu »Oul« za 
redakce K. Běleckého, který počal vycházeti v měsíci říjnu r. 1868., 
kdy Václav Petr nastupuje vězení, (k němuž byl dne 15. září r. 1868. 
pro tiskový přečin na 3 měsíce a dne 26. září r. 1868. na 4 měsíce 
pro články namířené proti německo- židovským továrníkům smíchov- 
ským odsouzen) zastavil » Dělníka «. 

Časopis »OuU z počátku chválil Dra Chleboráda a spolek 
»Oul«, jehož byl orgánem, ale záhy přešel k oposici. Než, časopis 
»OuU neměl dlouhého trvání, zašel číslem 12. a místo něho počal 
vycházeti dnem 15. května r. 1869. jiný oposiční list, orgán družstva 
pražských a předměstských dělníků » Český Dělník «. Redaktorem 
•Českého Dělníka « byl Václav Studnička, zámečník. 

Nejprudší útok učiněn byl na Dra. Chleboráda v > Českém 
Dělníku* v č. 2. >zaslánem< od Jana Bavorského a v č. 3. »zaslán€m« 
od Frant. Loha a soudruhů. Číslo 3. » Českého Dělníka* přiloženo 
zároveň k > Národním Listům*. 

Konečně oposice v »Oulu* dosáhla toho ve valné hromadě 
22. srpna r. 1869. v nepřítomnosti Dra. Chleboráda, že domohla se 
většiny a dostala se do výboru >Oulu*. Prvním činem oposičníků ve 
výboru bylo, že přijali za členy spolku zase všech 27 dříve vylou- 
čených oposičníků. Tím byla ovšem Dru. Chleborádovi cesta do 
»Oulu* zatarasena. 

* * 

Přes půldruhého roku vedl Chleb9rád s oposici boj. Čelil úto- 
kům na něho v časopise »Oul« a v >Českém Dělníku* podnikané, 
až konečně unaven a nabažen dělnického ruchu, složil úřad předšed- 
nický v »Oulu* dne 28. listopadu r. 1869. Opouštěl >Oul* v plném 
jeho rozkvětu a není tudíž spra vedli vo, vyčítal-li mnohý, tehdáž po- 
měrů a věci neznalý, když »Oul« roku 1875., tedy po šesti letech, 
padl, že vinu na tom měl dr. Chleborád. 

Dr. Chleborád ustoupil těm, kteří chtěli po něm vésti vládu 
v dělnictvu a kam, k jakým koncům pak vše bez dra. Chleboráda 
dospělo, dočteme se ještě níže. 

Tím, že dr. Chleborád měl vymoci od spolku >Oul* 800 zl. 
subvence na časopis spolkový » Jednotu* a 350 zl. na nějakou bro- 
žuru, jak mu bylo v » Českém Dělníku* r. 1869. v čís. 3. oposici 
vyčítáno, nikterak »Oul* do nesnází nepřipravil, ani finančně ho ne- 
ohrozil, ale provedly to osoby zcela jiné, které měly radosť z toho, 
že dr. Chleborád odchází z dělnického hnutí, jemuž se byl bez jaké- 
koliv odměny nezištně obětoval, a bylo-li mu v upomínku radostných 
dnů dáno některým spolkem nějaké to album podobizen nebo nějaký 



Kalendář dělnictva českoslovanského na rok 1882. ve Vídni. Jos. Bol. 
Pecka: »Délnický tisk*. Historická črta. 



— 29 - 



diplom čestného členství, \šak draze si to musil zasloužiti, ale nikoho 
takovými maličkostmi jistě ani na jméně, ani na jmění — tím méně 
pak ten který dělnický spolek — nezkrátil a nepoškodil. 

Za působení dra. Chleboráda mél spolek »Oul* r. 1868. časopis 
• Včelu «, jíž vyšlo pět čísel, a časopis » Jednotu*, která v polovici 
roku 1869. byla zastavena. Redaktorem obou časopisů byl František 
Šubrt. Po zaniknutí » Jednoty* vydával ještě do konce roku 1869. 
dr. Chlebórád časopis » Slovan*. To byl také poslední podnik 
dra. Chleboráda v dělnickém hnutí. Od r. 1869. v dělnickém ruchu 
pražském dr. Chlebórád se již neobjevil. 

* 

Dr. Frant. Lad. Chlebórád, syn měšťana Štěpána Chleboráda a 
matky Rosalie, rozené Holíkové, narodil se dne 24. listopadu 1839. 
v Habrech na Čáslavsku.^^) 

Nižší gymnasium vystudoval v Něm. Brodě a vyšší na Starém 
Městě v Praze. Roku 1860. vstoupil na právnickou fakultu pražské 
university a stal se vedle toho vychovatelem v rodině pražského 
sládka Šáry ho »na Slovanech* a později u mladého hraběte Desfoursa 
Walderode, kteréž místo musil za krátký čas po svém vstoupení do 
dělnického hnutí opustiti. 

Dne 3. listopadu 1867. přišli k Chleborádovi deputací z kruhů 
dělnických: Václav Petr, Frant. Myrtes, Karel Bělecký, Jan Šajt a 
Frant. Klaus a přiměli jej, aby byl jejich rádcem a vůdcem v hnutí 
dělnickém ohledně podniků, které mínili zakládati, hlavně časopisu 
a spolku. Dr. Chlebórád deputaci vlídně přijal a přání jejímu vy- 
hověl. Články své podepisoval bud svým jménem nebo pseudonymem 
»Liduvěrný*, jak sám při jedné z návštěv, které za příčinou sbírání 
materiálu k dějinám hnutí dělnického jsem u něho měl roku 1888. 
v Brně, se ke mně byl vyjádřil. 

Po založení »Oulu« založil dr. Chlebórád také banku » Slavii*, 
která byla zřízena hlavně k pojišťování důchodů dělnictva ve stáří 
a v nahodilé nezpůsobil osti k práci. Dr. Chlebórád byl řiditelem 
banky » Slavie* až do svého se zřeknutí činnosti u veřejnosti. Zřeknuv 
se zároveň výnosného postavení generálního řiditele banky »Slavie*, 
uchýlil se do ústraní. Roku 1875. usadil se v Černém Kostelci, roku 
1877. v Ledči, r. 1879. v Jičíně, r. 1880. v Moravské Ostravě, r. 1884. 
v Brně a počátkem let devadesátých odejel do Feodosie na Krym, 
kde až dosud žije. 

V české řeči sepsal dr. Chlebórád: ♦Stručné dějiny zákopníků 
Rochedalských*, > Spása dělnictva českoslovanského*, »Pomoc chudým 
dělníkům*, »0 důležitosti pojišťování pro případ smrti a úrazu*, 
»0 účinku rovnoprávnosti politické na blahobyt lidu řemeslnického*, 
>0 důležitosti řízení reklamačního pro rolníky*, »0 potřebě jednoty 
a svornosti všeho lidu českoslovanského*, » Proti kořaleční mu moru*, 
• Epištoly Moravsko- Ostravské*, »0 účinku zkvétání řemesel na 
blahobyt rolnictva*. Německy »Erstedeutsch bulgarische Grammatik* 
a ♦Die Unabhangigkeitserklarung, eine Antwort auf die bulgarische 



Ottův Slovník Naučný na str. 232. v XII. díle udává mylné narození 
Chleborádovo na den 14. listopadu 1839.; ve skutečnosti však a dle farní ma- 
triky nar. se Dr, Chlebórád 24. listopadu 1839. 



- 30 - 



Frage«. Nejhlavnějšími jeho díly jsou a zůstanou, v české řeči vy- 
dané: * Soustava národního hospodářství (r. 1869. v Praze) a »Boj 
o majetek* (r. 1884. v Brně a v německém překladě u Manze ve 
Vídni r. 1885.). Mimo to vydal také svazek básní »Věstcové slávy* 
(r. 1886. v Praze.). 

VIII. 

Další poměry v Oulu. Klesání a pád Oulu. Všeobecný úpadek 
hnutí svépomocného. 

Dr. Chleborád z »Oulu« odešel tiše a klidně, ale nebylo konce 
různicím a hádkám mezi členstvem. Nesvorný, osobnostní ruch mezi 
členy >Oulu« měl vliv i na vedení Oulu vnitř i na venek. Počaly se 
dělati chyby, které vedly spolek ve zkázu. 

Roku 1870. prodělalo se 5900 zl., ale i přes to počala se vy- 
pláceti podílníkům 4 procentní dividenda, ačkoliv zisk z prodeje nestál 
ani na výši půl 3 procenta ! Lid dělnický nad tímto hospodářstvím 
kroutil v neblahé předtuše hlavou. 

Roku 1871. koupen byl dům »u tří kaprů* za 85.000 zl. r. č., 
na nějž hotově hned složeno 21 5812 zl. Tento dům, jak bylo mluveno 
ve valné hromadě dne 30. listopadu 1872., byl prý přeplacen výborem 
o 40.000 zl. 1 Následek koupě tohoto domu byl, že od r. 1869. v čele 
spolku stojící předseda, inženýr Rudolf Novák, své funkce se vzdal. 
Za nového předsedu Oulu zvolen byl p Tesař, dělník krejčovský, muž 
bystrého ducha. Než, ani tomuto muži z lidu nepodařilo se zastavit! 
pád, k němuž »Oul« rychle spěl. 

Aby »Oul« octnuvší se ve finanční tísni koupí domu, mohl vy- 
hověti svým požadavkům, vydáno r. 1872. za 20.000 zl. dluhopisů. 
Ale ani tento poslední pokus nezachránil >Oul« před úpadkem. 

Také odbory Oulu: »PIuh«, »Lípa« a »Vlasta« od Oulu se 
odtrhly a později vzaly za své. 

Na valné hromadě >Oulu« dne 15. února 1874 za předsednictví 
Frant. Tesaře a u přítomnosti 204 členů podána ještě tato zpráva: 

Všech členů jest 1.800. Roku 1873. přistoupilo nových 53 členů. 
Veškeré jmění spolku činí 62.141 zl. 48 kr. Čistý výtěžek prodejní 
4.599 zl. 64 kr. Zakoupení domu 85 000 zl. Splaceno na tento dům 
21.582 zl. Dům nese ročně čistého užitku 4.135 zl. 56 kr. Hostinec 
»u Rajsmanů* pronajat na další 4 roky k účelům spolkovým za 4C00. 2"^) 

Dle této zprávy dalo by se souditi, že s »Oulem« ve finančním 
ohledu nedopadalo to tak zle, ale přihlédneme-li k tomu, čím vládl 
»Oul«, poznáme hned, že finance jeho k udržování podniků přece 
jen nedostačovaly. 

»Oul« měl vlastní mlýn, dvě pekárny, jeden hlavní sklad se 
zbožím, 22 skladů filiálních, 70 skladníků a pomocných sil, jeden 
výčep piva, stravo vatelství pro dělníky, závod se střížním zbožím 
a vetešnictvím, svijárnu hedvábí, ústav výpomocný a záloženský, 
pěknou čítárnu s velkým výběrem časopisů, velkou knihovnu, odbor 
dramatický a odbor zpěvácký, vedle ještě několik řemeslných vý- 



«*) Dělnické Noviny č. 4 roč V. 21. února 1874. 
Dělnické Noviny č. 4 roč- V. 1874. 



— 31 — 



robních odborů. A na vedení tohoto velkozávodu měla suma jmění 
předem uvedená vystačiti! 

V tomto pro »Oul« kritickém čase bylo by bývalo záhodno» 
aby pánové, kteří v době jeho rozkvětu a slávy v kruh jeho zavítali, 
byli mu radou i pomocí a jej zachránili; byli to čestní jeho členové: 
Dr. Fr. Palacký, dr. F. L. Rieger, Skrejšovský, dr. Klaudy, purkmistr; 
K. Sabina, dr. Purkyně, Alois Oliva, továrník Benke, statkář Židlický, 
sládek Reitler, Pražák, Vobr, Mazanec, Nikl, Kuna a jiní. Než, tito 
pánové nezajímali se o »OuU a jeho osud, a přece se vědělo, že 
kdyby zlý osud snesl se nad »Oulem€, dopadl by ještě tíže na celé 
národní svépomocné hnutí českého dělnictva. 

Záhuba ústavu, k němuž tisíce zubožených dělníků zvedalo až 
do poslední chvíle svých zraků, přikvačila z nenadání. Bylo to dne 
18. července 1875., kdy v bouřlivé valné hromadě prohlášena likvi- 
dace »Oulu« — úpadek prvního před sedmi lety za velikého nadšení 
založeného spolku českého dělnictva. 

Dělníci vycházeli ze schůze na ulici roztrpčeni, trhajíce v rukou 
>cenné« papíry a úpisy, v nichž měli poslední své nastřádané groše f 
Věděli, že jich již zpět nedostanou. 

Pád »Oulu« znamenal hotový dělnický bankrot. Jako založením 
»Oulu«, tak i jeho úpadkem rozčeřily se vlny veřejného mínění a 
nastal zmatek v řadách dělnictva, který působil tak mocně, že mnoho 
let to trvalo, nežli dělníci opět na své neštěstí zapomněli. 

Nejen že ve svépomocném, rychle a neprozíravě zakládaném a 
v život uvedeném hnutí přišlo mnoho dělnictva o své úspory a o své 
peníze, ale i mnoho dělníků jako výborníků a funkcionářů po pádu 
první idei dělnické přišlo u svých spolubratrů v práci a snaženi 
i o česť. Podezříváni a pomluvy osob nevymizely ani za deset let ! 

Jestliže venkovské potravní spolky, »Ouly«, > Včely*, »Roje«, 
•Mravenci*, »Hrádky« a podobná svépomocná a podnikatelská druž- 
stva, jak bylo naříkáno v »Dělníku«, brala za své ještě před pádem 
pražského »Oulu<, po zastavení jeho činnosti a rozpuštěni klesala a 
rozcházela se právě tak rychle, jak rychle byla vzrůstala. 

Nedůvěra členstva, spolkové spory, osobní machle a j. podtínaly 
kořeny těchto spolků, až je vyhubily. Jen jako bílá vrána tu a tam 
některý se udržel. 

Pěkné prapory, bohaté knihovny, jmění členstva všecko ztrávila 
osudná krise jako oheň. 

Podotknout! sluší, že k této krisi svépomocných a podnikatel- 
ských spolků přispěl nemálo i pověstný chabrusácký krach r. 1873^. 
Po tomto krachu zavíraly se průmyslové závody, obchody i dílny; 
ohlašovaly se bankroty, sta a sta dělníků pozbylo práce, byla snižo- 
vaná mzda, a tím nastala dělnictvu i nemožnosf podporovati své 
spolky a ukládati si úspory. Proto také svépomocné hnutí dělnické 
v letech 1868. až 1873. kvetlo, poněvadž dělník něco vydělal a také 
na něco mohl krejcar dáti. Ale po zlopověstném vídeňském krachu 
bylo lepšímu bydlu u stavu dělnického konec. Nebýti r. 1873. krachu, 
nebylo by to snad také tak smutně s tímto svépomocným hnutím 
dopadlo. 

Nechť si však kdo rozumuje o zbytečnosti nebo dobru své- 
pomocného hnuti dělnictva českého jakkoliv, tolik přece každý musí. 
připustit!, kdyby na něm nic nenalezl dobrého, že toto hnutí způ- 



- 32 — 



sobilo přece jedno dobro, a to dobro velevýznamné, že tímto hnutím 
probuzen byl český lid na venkové k životu a národnímu sebevědomí. 
Svépomocným hnutím dělnictva českého probuzen byl národ český 
rázem ze spánku, k němuž se byl za doby Bachova absolutismu oddal. 
Sám »Ottův Slovník Naučný* (str. 233 — XII.) význam svépomocného 
hnutí dělnického takto oceňuje: >Příkladu dělníků pražských následo- 
vali čeští dělníci v ostatních průmyslových střediskách v Čechách a 
na Moravě, zakládajíce »Ouly«, které byly nejen základem organisací 
českého dělnictva, nýbrž i počátky národní organisace českých menšin 
v tak zvaném uzavřeném území německém. Přesvědčivše se o užiteč- 
nosti spolků potravních, přikročili dělníci k zakládání spolků úvěrních 
a výrobních. »Ouly« staly se jednak utěšenými zárodky materiálního 
pokroku dělnictva českého, jednak i semeništěm národního uvědomění 
pracujících mas českého lidu, pohroužených až dotud ve hluboký 
spánek národní netečnosti.< 

Dosti. Těmito několika řádky jest doznáno, co jsme napsali, že 
groše dělnictva přinesly přece nějaký sociální prospěch jak dělnictvu 
tak i celému národu. Neprospěl U celkem český dělník svým hnutím 
sobě, prospěl alespoň z části národu, a to má pro kterékoliv srdce 
české také nějakou cenu. 

IX. 

První dělnické časopisy. Dělničtí vůdcové: Petr a Pecka. »Děl. 
Bibliotheka« . >Dělnické Noviny*. Boje s Mladočechy a »Národ- 
ními Listy«. -» Dělnické Listy*. Barák. Samostatné vystoupení 
sociálních demokratů > Budoucnost*. 

První doba probuzení dělnictva českého v letech 1867. a 1868. 
neměla politického rázu. Hnutí dělnické začalo svépomocí a dospívalo 
k směru vzdělávacímu: »Podporovati se obchodováním a probouzeti 
se vzděláváním,* tak znělo heslo dělnictva. 

Časopis ^Dšlník^ neznal politiky a sloužil od svého založení 
až do svého zastavení Václavem Petrem v měsíci říjnu r. 1868. jedině 
účelům svépomocným a vzdělávacím, jak dokazují jeho články. 

Prvním dělnickým listem českým, který počal pěstovati politiku 
a dělnictvo na stanovisko politické poukazovati, byl r. 1868.^ když 
Petr »Dělníka« zastavil, právě založený časopis »í?«/«, jehož odpo- 
vědným redaktorem byl Karel Bělecký. Časopis >Oul« byl založen 
oposiční dělnickou stranou ze spolku >Oul«. 

Proti »Oulu« založena byla Dr. Chleborádem * Jednota*^ při 
níž byl odpovědným redaktorem Karel Šubrt. > Jednotě* musil ustou- 
piti po pěti číslech Dr. Chleborádem založený a Karlem Šubrtem 
řízený čtrnáctidenník >Včela<^, 

» Jednota* byla vedena nepoliticky a sloužila zájmům pražského 
»Oulu* i spolkům toho druhu po venkově hojně rozšířeným. 

»Oul« a » Jednota* vedly spolu spor o politické stanovisko 
dělnictva. 

Když »OuU v měsíci dubnu r. 1869. byl zastaven, převzal jeho 
úlohu, zápasiti za politické stanovisko dělnické, právě založený * Český 
Délnik^ a hájil je až do svého zastavení číslem sedmým v měsíci srpnu, 
kdy Václav Petr jal se opět vydávati svého zastaveného *Déhttka<. 



- 33 — 



U »Českého Dělníka* byl odpovědným redaktorem Václav Stud- 
nička, mistr zámečnický. 

Václav Petr musil v měsíci říjnu r. 1868. zastaviti »Dělníka€ 
proto, poněvadž bylo mu v Novoměstské radnici nastoupiti pro dva 
tiskové delikty a různé pokuty trest desítiměsíčního vězení. 

Dne 9. srpna r. 1869. vyšel Petr ze žaláře a se souhlasem děl- 
nictva činil zase přípravy k vedení » Dělníka*. Dnem 25. srpna r. 1869. 
vyšlo opět 1. číslo II. ročníku: Politicko-sociálního časopisu »Dělník<, 
věnovaného zájmům veškerého dělnictva českoslovanského. 

Václav Petr v provolání praví: » Abych v článcích nemusil se 
obmezovat! příliš na slova, rozšířil jsem program též na politické 
zájmy, uváživ, že každý národ, chce-li se dodélati lepšího a utěše- 
nějšího stavu, že nelze mu toho dosáhnouti, jestliže nepronikne při- 
měřené dobré vzdělání (tedy i politické) i do těch nejnižších vrstev 
lidu — do každé třídy národu.* 

Petrovým vystoupením bylo ovšem o politice v hnutí dělnickém 
v její prospěch rozhodnuto na vždy. 

Při » Dělníku* vydával v letech sedmdesátých Václav Petr také 
nějaký čas politicko-satyrickou přílohu *SršeÚ€, kde také mnoho 
vtipných článků pod pseudonymem » Fabian Brus* uložil. 

V druhém ročníku »Dělníka« shledáváme se s prvními články 
Jos. Boleslava Pecky Strahovského : >Rovnosť a svoboda* a »Máme-liž 
rozhodovat?* poukazuje na Lassallův směr, jakým kráčí dělnictvo 
v Německu a v němž se ozývá první hlas po všeobecném hlasovacím 
a volebním právu a Pecka je chce i pro dělnictvo českoslovanské. 

Josef Pecka vůbec v »Dělníku* a později i v » Dělnických Li- 
stech* počínal si velice dovedně, že ani staří buditelově dělnictva ne- 
pozorovali, že Pecka svými články zavádí mezi dělnictvo ponenáhlu 
sociální demokratismus, vyčtený z německých sociálně-demokratických 
listů a brožur. Později však byli to přece Petr a jiní zpozorovali, 
i činili proti jeho počínání námitky a konečně r. 1871. vystoupili 
proti sociálně-demokratickým zásadám veřejně. 

Stalo se to v brožuře Ant. Tumy, redaktora konservativních 
♦Dělnických Novin* a Václava Petra, redaktora » Dělníka*, nadepsané 
>Kde stojimel* Krátký rozhled a úvaha o všelikých ztřeštěných ne- 
povolancích mezi dělnictvem českým,* jíž jmenovaní redaktoři vy- 
stupuji proti jakémus » petrolejem páchnoucímu pamfletu, vydanému 
na žádosť prý více nežli 400 pravdy milujících dělníků pražských, 
který svým » bratrům* podává — český dělník.* 

Bylať tímto pamfletem míněna téhož roku sociálními demokraty 
vydaná brožura pod názvem: ^Kde stojíme V brožuře této hájeno 
stanovisko právě v Paříži poražené francouzské kommuny ! Zjev tento 
ukazuje, jak pomalu, ale jistě sociální demokratismus, zanášený k nám 
dělníky, kteří četli německé dělnické časopisy a brožury, zapouštěl 
kořeny a stával se smělým. 

Roku 1871. založili Václav Petr, Antonín Pellant a Josef Pecka 
sešitový měsíčník >Délnická Bibliotheka*, soubor užitečných prací 
literárních pro dělnictvo českoslovanské. Ale Jos. Pecka, ačkoliv byl 
také nejen ve vydavatelstvu, ale i pořadatelem tohoto podniku, ne- 



>Kde stojíme!* Nákladem Ant. 1 umy a Václava Petra. Tiskem K. Bell- 
roanna v Praze r. 1871., str. 4. 

T. J. Jiroušek: Dějiny sociáJn/ho hnuti. 



- 34 — 



napsal do ného ani řádky. O založeni tohoto podniku přičiňoval se 
již r. 1868. hlavně Dr. Chleborád, nežli skutečně čestně, jak jsem 
ze všech dělnických listů té doby poznal, odstoupil z hnutí dělni- 
ckého, přičiněním, abych na své dobré svědomí doznal — českých 
Ižiliberálů od » Národních Listů*, jimž byl jako Staročech trnem v oku. 
Že Dr. Chleborád chtěl ^Dělnickou Bibliotheku« vydávati, dokazuje 
•Dělník*, v čísle 13. na stránkách 210. a 212. roč. I. z roku 1868. 

» Dělnická Bibliotheka< dočkala se osmi čísel, tedy ani ne celého 
ročníku, a zašla z příčin finančních, jakož i proto, že neměla nejen 
dostatek odběratelů, ale i přispěvatelů. 

Při » Dělnické Bibliothece« vydali ještě Václav Petr a Antonín 
Pellant dělnický kalendář *Práce< na rok 1871., v němž jest také 
první náčrtek o dělnickém hnutí v Čechách od r. 1867. do r. 1871., 
psaný Václavem Petrem a Janem Bavorským. 

Mladočeši, tehdáž svým » husitským kultem* v národě dosti 
značně za pomoci » Národních Listů* rozšíření, nemálo žárlili na 
Staročechy, že mají v dělnictvu českém silnou oporu > Dělnickými 
Novinami^ za vedení Antonína Tumy, jejichž první číslo prvého roč- 
níku vyšlo dne 7. července r. 1870. A proto přemýšleli o tom, jak 
by se v řady dělnictva nějak šikovně dostali, aby mohli v dělnictvu 
šířiti svůj liberalismus. V dělnictvu měli jednoho silného propagátora 
svých zásad : Antonína Pellanta-Mělnického, ale to jim nepostačovalo ; 
byli by si přáli míti vliv na celé hnutí. A příležitost se jim naskytla. 

Václav Petr se svým > Dělníkem* nikterak nemínil se Mlado- 
čechům podrobiti a proto, že stál na samostatném stanovisku, měl 
mnoho nepřátel, ovšem tajných u těch spoludělníků, kteří souhlasili 
s liberalismem a demokratismem Pellantovým, Sabinovým a Barákovým. 

Pellant, Sabina i Barák přednášeli také často v dělnických 
vzdělávacích spolcích pražských, a proto žádný div, že měli mezi 
dělnictvem i stoupence. A tak se stalo, že znenáhla pozvedla se 
oposice mezi velikou částí dělnictva proti Petrovi a jeho » Dělníku*, 
že prý nevede Petr » Dělníka* dosti samostatně a hlavně ne svobodo- 
myslným směrem; že punktuje se i s »klerikály* a »zpátečníky* od 
•Dělnických Novin*. 

Tak vypravoval mně často sám Jos. Boleslav Pecka, když jsme 
spolu každodenně byli hodinu na dovolené procházce na druhém dvoře 
zemského trestního soudu v Novoměstské radnici v Praze od 19. srpna 
r. 1881. do 2. června r. 1882., kde oba nacházeli jsme se uvězněni 
z přečinu z tajného organisování dělnictva na základech sociálně- 
demokratických, tehdáž ještě státu nebezpečných, jak veřejný tisk 
prohlašoval. 

Když r. 1870. vznikly » Dělnické Noviny* založené Ant. Tůmou, 
rozpředla se mezi nimi a >Dělníkem* ihned polemika, avšak polemika 
ta netrvala dlouho; oba redaktoři Petr a Tuma na konservativních 
zásadách se shodli. 

Poměr mezi » Dělníkem* a » Dělnickými Novinami* byl přátelský. 
Idea Petrova a Tůmova, aby dělnictvo jako samostatná strana v ná- 
rodě, uprostřed vznikajících třenic Mladočechů se Staročechy čili libe- 
rálů s konservativci vystupovalo, zdála se mezi dělnictvem zapouštěti 
kořeny. 

Než, netrvalo to opět dlouho, a Petr s Tůmou musili se pustiti 
v boj proti nájezdům ^Národních Listů*, jejichž nohsledové v dělnictvu 



— 35 — 



jali se provádět! na dělnictvu českém a na jeho orgánech »Dělniku« 
a > Dělnických Novinách^* pravé ubíječské dílo 

Nadarmo varoval Žižka i Petr svými články dělnictvo, aby se 
nerozštěpovalo, liberálům sluchu nepopřávalo a samo na vlastní nohy 
ise stavělo. Nadarmo napomínal »Dělník« (v č. 17. r. IV.): »Pro dnes 
podotýkáme jen tolik, aby naše dělnictvo nepřidávalo se ani k jedné 
ani k druhé politické straně a spoléhalo se samo na sebe. Opustí-li 
však dělnictvo samo sebe, sotva se ho někdo ujme.c 

Poměry mezi dělnickými vůdci a » Národními Listy* byly tak 
nepřátelské, že » Národní Listy* zamítly Petrovi a Tůmovi i obranný 
inserát proti brožuře vydané sociálními demokraty »Kde stojíme?* 
Na to pak oba jmenovaní redaktoři vydali svoji obranu také ve 
zvláštní brožuře nadepsané »Kde stojíme!* > Národní Listy* podrážděny 
častou obranou dělnictva v » Dělníku* a v > Dělnických Novinách », 
napadaly Petra a Tumu, jakoby byli » služebníky Skrejšovského* (Sta- 
ročecha) a činily si z jejich listů nezasloužené úsměšky. 

Nadarmo Petr na oslavě tříletého trvání »Oulu* na Kladně ve 
•slavnostní řeči volal: »Já varuji dělnictvo, aby se nepřidávalo k té 
ani k oné hašteřící se straně politické, sice jest ztraceno, a právě 
proto, že tak činím, mám > Národní Listy* za nepřítele* (Dělník 
•č. 19. r. IV.). 

Zkrátka, oposici liberálů v dělnictvu nebylo po chuti, když Petr 
nejen slovy, ale i pérem vedl samostatný boj a uprostřed tohoto 
zápasu sliboval : » Budeme vždy poctivě bojovati za práva dělnická, 
avšak rozumným způsobem*. (Dělník č. 18. r. ÍV.) V tom Petrovi 
odpůrci shledávali staročešství, zpátečnický konservatismus, který pro- 
hlašovali za velikou chybu, která se musí napraviti. Nápravu chtěli 
provésti tak, aby Petr i Tuma z dělnického hnutí byli vytlačeni. 

Na náhončí liberálů stěžuje si i dopisovatel z Hořovic v >Dělníku< 
<č. 19. r. IV.) takto: » Mnozí bratří chápou se nejhorHch prostředku^ 
aby jen dostali pod svůj prapor zástup lidí a bledí je krásným heslem 
uvésti do rozjitření myšlenek a k zápalu doutnající koudele. A běda 
tomu, kdo by naproti jejich nepravé svobodomyslnosti jen sebe menší 
pochybnost na jevo dáti chtěl, tu se ozve najednou zvučný hlas : »Jsi 
zrádcem i vyvrhelem národa* atd. Jaký také div ! Vždyť tací náhončí 
musí tak jednati, aby dosti nepatrnou myšlénkou mohli hanobiti 
^bratry naše zasloužilé a uvésti je v potupu, aby se jen sami mohli 
vyšvihnouti a státi se hlasateli té své svobody a pravdy*. 

A k tomu to také došlo. Liberálové od > Národních Listů* 
s Barákem, Pelantem a j. v čele svých stoupenců v dělnictvu pra- 
covali v > blahodárném* dile na rozbití národního dělnického hnutí 
-a na odstranění prvních buditelň dilnictua^ aš první dělnický list 
* Dělník^ a za ním i * Dělnické Noviny < ubili. 

Hlavním životem této oposice proti Petrovi a Tůmovi byli 
v dělnictvu českém již značně rozmnožení sociální demokraté. Sociál, 
demokraté nebyli by sami nic pořídili, ale za pomoci liberálů, spo- 
jenců >Národních Listů*, doufali potříti možno-li Petra s jeho >Děl- 
níkem* a Tumu s jeho > Dělnickými Novinami*. Sociální demokraté, 
cítíce se již pevnými, chtěli časopis sociálně-demokratický za každou 
cenu a nepřihlíželi, kdo jim k němu pomůže ; byl jim vítán k prove- 
<lení tohoto plánu každý, kdo přišel. A poněvadž Mladočeši měli 
•také takové vroucí přání na srdci, míti nějaký dŽltVYcVL-^ Vv^X.^ o^^iviv 



— 36 — 



dělnickou v jejím hnutí podporovali, ačkoliv dobře věděli, že mají 
co činiti s většinou sociálních demokratů v oposici zastoupených. 

Konečně tajné mladočesko-sociálně-demokratické alianci dělnické 
se podařilo, že svolala dělnický tábor na den 3. září r. 1871. na 
Pankrác, kde si spojené oposiční živly odhlasovaly založiti nový ra- 
dikálně-liberální list, když byli řečníci » Dělníka « i > Dělnické Noviny c 
nespravedlivým způsobem odsoudili. 

Za tři měsíce po táboru na Pankráci vyšlo dne 5. ledna 1872. 
první číslo nového sociálně liberálního listu: * Dělnické Listy k němuž 
byl za redaktora povolán Josef Barák. 

Jak ae sociální demokraté, povolavše Baráka za redaktora »Děl. 
Listů«i slavně pořezali, poznali hned v prvním čísle »Dél. Listů«, 
kde Barák, liberál pravého zrna, ve článku »Naše úloha «, kterýžto 
článek zastupoval program listu, psal takto: >Mezi nerozřešené otázky 
svobody náleží především otázka dělnická. Dělnictvo musí vlastní 
snahou a prací z pout se vysvoboditi. Při tom však musí býti dělník 
předevHm Čechem a české délnictvo přijímá celý program národní 
a státoprávní také ve iz^^y/rtí^^z-ťzw, jsouc přesvědčeno, že jen šťastným 
rozřešením otázek národních a státoprávních lze i jemu dosíci šťast- 
ného rozřešení otázky dělnické*. 

Takové snahy ovšem nebyly snahami sociálních demokratů a tak 
napálili Mladočeši sociální demokraty hned na začátku utvrzení aliance. 

Sociální demokraté okamžitě poznali chybu, jíž se povoláním 
Baráka k listu dopustili, ale nemohli si pomoci, neboť jak sám Jos. 
Bol. Pecka při úmrtí Baráka v »Děl. Listech* r. 1883. svědčí, učinili 
tak z taktických příčin, jimž nemohli se vyhnouti. 

Píše Pecka takto: » Jest pravdou, že pražští soudruzi, již založili 
>Dělnické Listy* roku 1872., a mezi nimiž se nalézal i dosavadní 
jich vydavatel soudr. J. B. Pecka, nabídli redakci panu Barákovi 
pouze proto, že chtěli pro první okamžik ochrániti je před útoky 
Staročechů, kteří nadržovali časopisu > Dělník*. Ovšem vedl p. Barák 
>D. L * v duchu vlasteneckém, ale proti vůli mnohých soudruhů 
pražských a jen do čísla 17. ročníku prvního, když nátlakem ven- 
kovských socialistických odběratelův a dopisovatelů byl donucen 
další redakce se vzdáti a hned po jeho odchodu staly se »Dělnické 
Listy* socialistickými a jimi zůstaly až do roku 1874., kdy změnily 
svůj směr po vystoupení z redakce soudr. Pecky, Procházky a Hakla 
v národní, ale jen na několik neděl, neboť po vyjití několika čísel 
byly nuceny přestati vycházet, protože veškeří socialističtí odběratelé 
se od nich odtrhli, a založen nový list »Budoucnosť«. 

Jak z uvedených řádek viděti, ani Mladočeši netěšili se dlouhá 
ze spojenství se sociálními demokraty. Barák skutečně v čísle 17. 



Josef Barák (nar. dne ^6. ledna 1833., zemřel dne 15. listopadu 1883. 
v Praze) byl liberálním žurnalistou. Již jako studující byl interno ván ve Štýr. 
Hradci, Mariboru a. j., až mu dovolen návrat do Prahy. Byl členem redakce 
»Časa*, pak přešel do redakce >Hiasu* a konečné vydával sám časopis »Svo- 
boda«, v němž proti katolické Církvi vystupoval nepřátelsky. Dne 5. července 
r. 1868. byl zatčen a prodlel ve vézení trestnice sv. Václavské půl druhého roku. 
Vyšed z vézení, vydával *Svobodu* dále, až r. 1873. ustal v jejím vydávání a 
přešel do redakce > Národních Listů*. Mimo tuto svoji působnost pořádal Barák 
také sbírku brožur pod názvem >Osvčta Lidu*. 

Délnické Listy č. 69. r. 1883. ve Vídni, dne 6. prosince, str. 552 a 563 i 
článek »Pravdč průchod*. 



— 37 — 



í»Dél. Listů« ze dne 6. září 1872. loučil se s dělnictvem, skládaje 
redakci >Děl. Listů« těmito slovy: » Bratří dělníci! Skládaje redakci 
»Děl. Listů « zpět do rukou vašich, jsem přesvědčen, že jako dosud, 
zůstanete vždy věrni praporu národnímu a spásu svou hledati budete 
toliko v osvětě, svéčinnosti a mravním povznesení svém. V tomto 
znamení musíte zvítězitil Sláva vlasti 1 Na zdar svobodě! V Praze, 
dne 17. srpna 1872. Josef Barák.* 

Na místo Barákovo nastoupil Václav Ratolístka a »DěInické 
Listy « staly se listem rázu sociálné-demokratického, a to na zásadách 
Ferdinanda Lassalla, jak ze článků jsme shledali. Byla to hlavně zá- 
sluha J. B. Pecky, který byl lassallian. 

Pecka zasedal ve vydavatelstvu »Děl. Listů* a psal do »Děl. 
Listů « články sociálně-demokratické. 

»Dělník«, obratem věci v dělnictvu, byl na podzim roku 1871. 
Petrem zastaven. Starý bojovník za práva lidu dělnického, Václav 
Petr, roztrpčen nevděkem vlastních bratří v práci odešel z dělnického 
hnutí na vždy. Opustil z jara r. 1872. i Prahu; odebral se do Solno- 
hradu, kde přijal ve svém oboru v tiskárně Pustetově práci a tam 
také mimo vlasf, zapomenut zemřel, a ko&ti jeho složeny jsou v zemi 
cizí, ne ve vlasti, již tak vřele miloval a jejímž zdárným synem 
uprostřed jejího národa se byl osvědčil. 

Taký byl konec prvního buditele dělnictva českého. 

Ale ani ^Dělnickým Listům* jejich opanování pole, na němž 
zápasily již jen s konservativními a později katolickými »Dělnickými 
Novinami*, nepřineslo štěstí, i ony zašly. 

Ve vydavatelstvu »Děl. Listů* z jara r. 1874. nastaly spory 
osobní i zásadní a tyto spory vedly k tomu, že dne 3. dubna ozná- 
mily »Děl. Listy* vystoupení z vydavatelstva pěti vydavatelů, a to: 
obč. Šimáčka, Malého, Zápotockého, Kheila a Lehmanna. Další sesla- 
bení výboru »Dél. Listů* následovalo v měsíci červnu, kdy opět vy- 
stoupili z vydavatelstva »D. L.* pp. : M.Homola, J. B. Pecka, J.Hakl 
a V. Koula.«°) 

Vystoupení J, B. Pecky a soudruhů z vydavatelstva »Děl. Listů* 
v měsíci červnu stalo se proto, že redaktor >D. L.« Vojtěch Jarušek 
dovolil si na pobídku liberálních Mladočechů uveřejniti proti vůli 
vydavatelstva příznivý článek ve prospěch vystavění Národního di- 
vadla, sepsaný Ant. Pellantem-Mělnickým, ačkoliv článek ten, když 
v redakční schůzi čten z rukopisu, sociálními demokraty, kteří tvořili 
většinu vydavatelstva, jednohlasně byl zamítnut. Tak mně sdělil sám 
Pecka, když jsem se ho na celou tuto záležitost r. 1882. tázal. 

Vystoupivší sociální demokraté z vydavatelstva »Děl. Listů* za- 
ložili hned v měsíci červnu r. 1874. vlastní orgán » Budoucnost*, jejímž 
prvním vydavatelem a redaktorem byl dělník krejčovský Václav Kos, 
později pak Ladislav Zápotocký a Jos. B. Pecka. 

Tím osud »Děl. Listů* pod vedením Jaruškovým ve směru 
národně liberálním byl zpečetěn, »Dělnické Listy* zašly koncem 



Ferd. Lassalle (nar. 11. dubna 1825., zemřel v souboji 31. srpna 1864.)> 
fiyn bohatého israelity z Vratislavi, domáhal se státní pomoci pro délnictvo a 
Iklásal zásady internacionality. Hlavní jeho díla jsou: »Soustava vydobytých práv* 
r. 1861., »0 ústavnosti* a »DéInický program*. Lassalía vedle Karla Marxe 
oslavují sociální demokraté jako prvního svého muže. 
»•) Dělnické Listy č. 12. III. r. 1874. 



- 38 - 



r. 1874. »Dělnické Listy* porazily první dělnický list český »Dělník<v 
podkopaly půdu > Dělnickým Novinám* neustálými polemikami, ale 
samy sobě vykopaly také brob. Václav Petr se ještě dožil tohota 
úpadku >Děl. Listů* a o něm v Solnobradě doslechl. 

Tak bylo pracováno sociálními demokraty již v prvnícb dobách 
dělnického hnutí, aby zašlapány byly národnostní myšlénky v dělnictvu. 
českém, aby vyhubeny byly dobré časopisy a aby vyhnáni byli první 
buditelé dělnictva českého z jeho hnutí — aby nepřekáželi interna- 
cionálnim spojencUm^ kteří byli odpůrci véd české! 

Také »Dělnické Noviny*, jež číslem 8. roč. V. ze dne 25. dubna 
r. 1874. převzalo do svého vedení od Ant. Tumy katolické družstvo,, 
a jež svěřilo redakci Václavu Žižkovi, zašly číslem 7. roč. VI. ze dne 
14. dubna r. 1875. 

Pány situace v dělnickém hnuti, když zašly poslední listy z nej-^ 
starších dělnických časopisů, stali se sociální demokraté na dlouhý čas. 

X. 

Ze života a činnosti prvních vůdců dělnictva : Václava Petra, Václava 
Žižky, Ant. Tůmy, Ant. Pelanta a Jana Bavorského. 

Václav Petr, vyučený typograf, narodil se dne 29. června 1835. 
v Lobči u Mšena. Byl synem tamního o obec velice zasloužiléha 
českého učitele. Zaměstnán v Praze, octnul se r. 1867. v dělnickém 
hnutí a stal se prvním dělnickým redaktorem při časopise » Dělník* 
a vytrval při něm až do jeho zaniknutí, věren jsa stanovisku kon- 
servativně sociálnímu a národnímu. 

Na jaře roku 1872. odebral se ze ženou do Solnohradu, aby 
ušel všem, kdož jeho poctivé snaze v Cechách nepřáli, a tam, v Pu- 
stetově katolické knihtiskárně, přijal místo sazeče českých modliteb- 
ních knih. V Solnohradě žil Petr se svojí rodinou v klidu a nedo- 
pisoval si v Čechách s nikým. Jen v některých chvílích, když byla. 
řeč o Praze, jak vypráví jeho dosud žijící manželka, často si Petr 
pozasteskl a říkával: »Již vidím, že moji známí v Praze nevědí 
o Petrovi. Již vím, že umru zapomenut dělnictvem českým nadobro.* 

Počátkem roku 1879 se Václav Petr roznemohl na súžení 
trubic a na úbytě mozku. Nemoc trvala půl roku a dne 7. července 
r. 1879. Václav Petr zemřel. Pohřeb jeho byl slušný, súčastnilo se 
ho dělnictvo z katolického závodu Pustetova, v němž zesnulý pracoval. 

V. Petr v posledních okamžicích svého života došel pečlivého 
ošetřování v solnohradské nemocnici sv. Jana, kde také zemřel. 
Pobyl tam v léčení čtrnácte dní. Tělesné pozůstatky jeho uloženy 
jsou na hřbitově, k výše uvedené nemocnici přiléhajícím, k poslednímu 
odpočinku. 

Tam, daleko od vlasti, pro niž bilo jeho srdce a již mnoho 
dobrého prokázal, odpočívá Petr, první dělnický redaktor český, jehož 
památka v délnictvu českém nikdy nevyhyne. 

Toho se zajisté Petr nenadál, kde mu bude složití kosti^ když 
projížděl českou zemi v letech 1870. —1872. od města k městu a 
všude, kde mu možno bylo, spolky dělnické zakládal a v nich 
přednášel. 



— 39 - 



Rodina Petrova, žena a tři synové, osiřela, ale známými děl- 
níky podporována, přetrvala všecky útrapy života. Synové domohli 
se slušné existence a byli s to, aby i svou matku slušně v jejím 
stáří podporovali a podporují ji až podnes. 

Tolik dověděl jsem se o Václavu Petrovi a jeho rodině prostřed- 
ničtvím p. Petra Pichy, člena Spolku katol. tovaryšů v Solnohradě, 
ku konci roku 1899., na něhož jsem se byl písemně obrátil. Infor- 
mace podala p. Píchovi sama manželka Václava Petra a nemálo prý 




Václav Petr. 



se podivila, že se v Praze ještě vyskytli lidé, kteří za 27 let po od- 
chodu Petrově z Prahy si na něho vzpomněli a o jeho činnosf 
i život se zajímají. Že tím byla stařenka nemálo potěšena, rozumí se 
samo sebou. Když V. Petr v 1. 1867.— 1872. byl v dělnickém hnutí 
v Praze, bydlil v domě »u Podušků* na Karlově náměstí na Novém 
městě pražském, kde byly zároveři redakční místnosti časopisu 
•Dělníkt. 

* * 
* 



— 40 — 



Václav Žižka, náš nejstarší dělnický zápasník za práva práce a 
jeden z prvních spisovatelů, kteří se jali řešiti otázku sociální na zá- 
kladech křesťanských, narodil se dne 9. září r. 1834. v domě »u Malých 
Šálkůc č. 309 v Resslově ul. v Praze. Prvního vzdělání nabyl v obecných 
školách pražských. Jako školák ministroval též v chrámu Páně Týnském, 
kde se seznámil s tamějšími kaplany Heinrichem, Škodou a Škampou. 
Tito si hocha oblíbili a rozličné dobré knihy mu půjčovali, v nichž 
míval velikou zálibu. Jak kaplani chrámu Týnského Žižku sobě oblí- 
bili, svědčí nejlépe, že kaplan Heinrich pekařku pí. Tůmovou napo- 
mínal, aby svému hochu s jiným nedovolovala kamaráditi, než se 
Žižkou. 

V rodině, když chlapec Václav dorůstal, těšíval se otec jeho 
a vždy říkával: » Což náš Václav, ten bude jednou farářem!* Nedošlo 
však k tomu, aby přání otcovo se vyplnilo. Chudoba tomu nedovo- 
lila, aby Václav mohl jiti na studie. I šel na řemeslo stříbrnické a 
zlatnické. 

Roku ^1848. octnul se Žižka poprvé v řemeslnické dílně. Než, 
i v učení Žižka^ obíral se stále knihami a čítal v nich. K rodině 
mistrově, kde Žižka se učil, docházel vyučovat dítky jistý student, 
Václav Krupička, který jest nyní děkanem, a ten na žádost čtení 
chtivého Z\žky půjčoval mu učebné knihy z vyššího gymnasia, 
v nichž Žižka v prázdných chvílích se vzdělával, což jeho mistr, 
kovaný to Němec, nerad viděl a Žižkovi »du verdorbener Student* 
přezdíval. 

Po pětiletém učení, již jako tovaryš, nastoupil Žižka práci v jiné 
dílně a za rok vydal se jako >vandrovní řemeslník* na cestu do Vídně. 
Tam dostal práci, ale po půl roce musil opět nastoupiti cestu do 
Prahy v nejhorší době, v lednu. Stříbro bylo tehdáž drahé, u stříbr- 
níků bylo málo práce, tak že značný počet stříbrnických děl^níků 
pracovalo pouze na >pakfonu« za vélmi skrovný plat. I byl Žižka 
nucen také na »pakfonu« pracovati, avšak posléze se ani této práce 
nedostávalo, a Žižka Vídeň opustil. Přišel do Prahy, ale nenalezl zde 
také práci, a tak byl nucen u svých rodičů celý rok tráviti na za- 
hálce. Času toho použil však Žižka ku svému vdělání. Čítal bibli, 
životy svatých a mnoho ročníků »Blahovésta*, jež mu půjčoval zbožný 
kněz Antonín Tichovský, který jako farář v Kojeticích zemřel. Na radu 
tohoto duchovního vykonal Žižka, jsa 20 roků stár, životni sv. zpověd. 

Od té doby počíná u Žižky pravý život křesťanský v soukromí 
i ve veřejnosti. Za krátko zatoužil Žižka po stavu kněžskéiti a umínil 
si učiniti všecky možné pokusy, aby se stal knězem. I pomýšlel na 
to, nebylo-K by mu možno ještě studovati, aby svých tužeb dosáhl. 
Myšlénky své sdělil Žižka s tehdejším profesorem náboženství na 
akademickém gymnasiu, Václavem Štulcem, s nímž dobře byl znám. 
Václav Štulc, vida u Žižky dobrý a čistý úmysl, pozoruje jeho na- 
dšení pro kněžský stav a pro dobrou věc, přivoloval k tomu a sli- 
boval, že Žižkovi pomůže, bude-li velmi pilným, aby tři první třídy 
gymnasia v jednom roce vykonal. Také Jeho Emin. ndp. kardinál 
Bedřich kníže Schwarzenberg úmysl Žižkův, když o něm z úst Žižko- 
vých slyšel, schválil. 

Než, osud obrátil všecko jinak. Žižka svěřil se se svým úmyslem 
novicmistru u Křižovníků P. Havránkovi, tehdáž slovutnému kazateli 
v Praze, a ten Žižku od jeho záměru odvrátil. Řekl mu přímo, že 



— 41 - 



k učení takovému, aby člověk knězem státi se mohl, jest třeba dobré 
paměti, u Žižky že pak léta při řemesle strávená jsou této vlastnosti 
na závadu. První třídy prý by Žižka ještě dobře prošel, ale ve vyšších 
ie by to pak mohlo uváznouti. A doložil: »Kdo chce Pánu Bohu 
sloužiti, může to i jako laik velmi dobře činiti, ano někdy i jako laik 
může člověk více působiti pro náboženství i Qrkev nežli sám kněz.« 

Po slovech moudrého knéze upustil Žižka od svého úmyslu a 
věnoval se cele zase řemeslu. Našel výhodnou práci, v níž trval dva 
roky, v kterýžto čas zbývalo mu ještě dosti mimořádných chvil, 
v nichž se pustil do psaní denníku svého života a svých zkušeností. 
Popsal tři velké knížky a své zápisky nadepsal »Noc života mého^. 
Z celého obsahu svého denníku Žižka teprve poznal a shledal, jak 
podivnými cestami jej Bůh vedl, než byl k pravému poznání přišel 
a životní zpověď vykonal. Do té doby spadá také Žižkův první 
pokus literární, článek nadepsaný »Stesky katolického služebníka*, 
v »Blahověstu« tehdáž uveřejněný. 

V čase tom zemřel Žižkovi otec, zednický polír, zanechav zde 
manželku, dvě dcery a dva syny, z nichž nejmladším byl Václav. 
Nej mladší Václav byl z dětí první, jemuž umírající otec své pože- 
hnání udělil a teprve po něm se ostatním dětem požehnání dostalo, 
jakoby otec jejio byl předvídal, že Václav to bude, na němž pože- 
hnání otcovo spočine, že hlavou rodiny se stane a všecky ostatní 
přečká. Za pět měsjců po smrti otcově zemřel i Václavův starší bratr. 

Roku 1858. Žižka pracuje při svém řemesle, vstoupil jako člen 
do Jednoty katolických tovaryšů v Praze a přihlásil se za úda Svato- 
janského dědictví. 

Avšak ani v čase tom nedal si Žižka pokoje a vnitřní jakousi 
pobídkou puzen, dal se do psaní nových zápisků. Počal se svojí 
prací koncem r. 1863. Psal takové myšlénky a pravdy, o kterých 
dříve nikdy neslyšel a nikdy jich nečetl, které však nicméně za správné 
^ dobré pokládal. Tak na př. již v roce 1864. mezi jiným napsal 
o práci: > Prací na dobrou cestu přijití měl kleslý člověk, k nížto byl 
milostivým trestem Stvořitele odsouzen. Ne proto pracuje človřk, 
aby jen sobě svůj vezdejší blahobyt zařídil a život svůj na tomto 
světě možným učinil; ale on pracuje z pokání, aby zadost učinil za 
hřích, aby se cvičil v trpělivosti a trpělivě nesl trest mu uložený. 
Pročež i člověčenstvu jen tehdy spokojenost s přiměřeným blaho- 
t)ytem kyne a práce jeho od Boha požehnána bývá, když práce jeho 
vyniká trpělivostí a konána jest z poslušnosti k Bohu.« — To byly 
základní myšlénky, z kterých se v Žižkovi nové učení o práci, 
křesťanství odpovídající, stále tvořilo a pro budoucnost svérázným 
sociologem křesťanštím jej učinilo. Takových zápisků a úsudků o ži- 
votě a práci sepsal a nashromáždil si Žižka plných 26 archů. To byl 
podklad jeho, názorů na společenské poměry a na život lidu pracu- 
jícího. Proto Žižka v sociologii vyniká naprostou původností, že jako 
samouk nečerpal z knih, ale ze života a z vlastní zkušenosti, která 
za 30 let jeho práce jako dělníka byla dosti bohatou. 

^Tato okolnost, že o základní křesťanské pravdě v otázce sociální 
byl Žižka pevně přesvědčen, kterážto jeho základní pravda s učením 
křesťanským v úplném souhlasu se shodovala, přiměla Žižku k tomu, 
ie koncem let šedesátých ze svých zkušeností jal se psátí do děl- 
nických časopisů. 



— 42 — 



Žižkovy články přinášely časopisy >Oul,< >Dčlnik,« > Dělnická 
Bibliotheka^ a »Dělnické Noviny,€ u nichž byl Žižka r. 1874. odpo- 
vědným a řídicím redaktorem od vydavatelstva katolických dělníků 
zvolen. 

Žižkovy články přinášely následující časopisy: >Oul< (1868.)^ 
>Český Dělníkt (1869.), »Dělnfk« (1860.— 1871.), »Dělnické Novinyc 
(1870.— 1875.), »Práce€ (1875.-1876.), »Čech« (1876.— 1896.), 
> Pražské Večerní Noviny* (1888.— 1896), » Nedělní dělnická příloha 
Čecha* (1891.— 1893), »Pojizerské Listy turnovské* (1887.), »Bla-^ 
hověstc (1891.), »Děl. Noviny* (1891.— 1900.), >Dělník brněnský* 
(1891.) a Vlasť (1899.— 1900.). 

|. : ; 

M4 ůím0nm^m*$m9H * mmmmmm m mmmm 




Tyto časopisy přinesly z péra Žižkova přes 200 pojednání a 
článků trvalé ceny. 

»Dělnické Noviny* v letech 1874. a 1875. vedl Žižka jako od- 
povědný redaktor samostatně a mimo to sepsal a vydal brožury: 
r. 1875. *0 dilnické otázce^, r. 1895. ^ Návod ku vzděláni (lovéka< 
ar. 1898. > O životě sociálním na základech křesťanských^. Nej větším 
a pro křesťanské sociály nejpamátnějším zůstane však na všecky 
ča^y Žižkovo dílo: ^yaké byly počátky křesfanského socialismu 
v Čechách* j uveřejněné ve > Vlasti* roč. XVI. a samostatně vydané 
r. 1900. družstvem Vlasť v Praze. 

Žižka, zasáhnuv r. 1868. v dělnické hnutí, nepřistoupil k zalo- 
ženému tehdáž dělnickému spolku »Oul<, v nějž neměl pod vedením 



~ 43 - 



Dra. Chleboráda i později důvěry. On držel se pevně starých řemesl-- 
nických tradic a očekával jen od zásad křesťanských na poli práce a 
výroby spravedlivý pořádek a lepší budoucnost pracujícího lidu. 

Žižka byl vůbec milovníkem jen soukromého života a prodléval 
nejraději v kruhu svých přátel v Jednotě katolických tovaryšů. Že na 
veřejnost vystupoval a ruchu dělnického činně se súčastnil, bylo hlavní 
a rozhodující příčinou to, že vnitřní síla nabádala ho k psaní, aby 
v zájmu dobré věci a křesťanského náboženství súčastnil se práce 
s těmi, kteří probouzeli pracující lid. 

A Žižka súčastnil se ruchu toho poctivě, až r. 1875. konečně 
rozrušen prací, jíž všecky své síly takořka obětoval, zbaven všech 
prostředků, v práci a činnosti své ustati musil. Ne však na dlouho. 

Roku 1876. v březnu stržen Žižka zase na dráhu sociální čin- 
nosti. V týž čas konala Katolicko-politická jednota pro král. České 
se sídlem v Praze řádnou valnou ^hromadu a Žižka zvolen do jejího 
výboru. Tak naskytla se Václ. Žižkovi příležitost pokusiti se opět 
v sociálním snažení, pokud mu to bude možno. I přednášel Žižka na 
schůzích řečené jednoty z oboru sociální otázky na následujících místech^ 
kde schůze byly pořádány: v Praze, v Písku, v Horažďovicích, ve 
Mšeně, v Kostelci nad Orl., v Netolicích, v Týně-Rovensku, v Turnově, 
v Pelhřimově, v Louňovicích, v Želivě, v Horkách a^v Mníšku. Ve 
výboru KatoL-politické jednoty pro král. České jest Žižka podnes. 

Žižka súčastnil se založení sociálního odboru družstva Vlasť, 
v němž zasedá od začátku roku 1891. jako místopředseda, a když 
roku 1891.^ družstvem Vlasť vzkříšeny k životu ^Dělnické Noviny*, 
přistoupil Žižka do jejich redakce jako hlavní spolupracovník. 

Žižky váží si křesťanští sociálové čeští velice a dávají to veřejně 
na jevo, neboť na všech svých sjezdech : r. 1894. v Litomyšli, r. 1896. 
a 1898. i 1899. volili jej vždy za svého čestného předsedu. Podobně 
bývá Žižka křesť. sociály vyznamenáván i na krajinských sjezdech, když 
tam zavítá. Na liter, sjezdě družstva Vlasť r. 1896. byl Žižka referentem 
o řemeslnicko-živnostenské otázce a na sociálním kursu družstva roku 
1900. řeční: » O křesťanském základě sociální otázky*. Když se konaly 
r. 1897. volby do páté kurie za poslance na říšskou radu, kandidován 
Žižka stranou křesť. sociální na Táborsku, kde 162 volitelů pro jeho 
volbu bylo rozhodnuto, tak že žádný ze všech kandidátů strany 
křesť. sociální tolik volitelů pro sebe neměl. 

Dnes je Žižka ještě svěží, řeční a dostavuje se do schůzí katolíků, 
jak jen mu možno. Také pérem vládne Žižka ještě dobře a nejednou 
úvahou dává v křesť.- sociálních časopisech radu i poučení mladším. 

Žižka jest jediným z dělnických spisovatelů a řečníků, který 
nám z dob dělnického probuzení zbyl. Není Petra, Bavorského, Bě- 
leckého, Tůmy, Pelanta ani Pecky, všecky již kryje — zelený trávník. 

Žižka jest také jediný z prvních buditelů dělnictva, jemuž Bůh 
Ijopřál viděti i probuzení křesťanských sociálů, o němž vždycky snil. 
Úcta, s jakou křesťanští sociálové čeští shlížejí na svého Žižku, tohoto 
statečného Mariánského sodala, jest všeobecně známa; není třeba se 
o ní zvláště zmiňovati. 

Kéž nám Pán Bůh ještě dlouho Žižku zachová! Toť nejvřelejší 
naše přání na konec tohoto životopisného náčrtu. 

* 



— 44 — 



Antonín Tůma, typograf, narodil se r. 1840. v Praze, kdež 
chodil do hlavní a reální školy. Vyučiv se sazečství písma, vzdělával 
se večer u spisovatele Václava Hanky, který si nadějného mladíka 
velice oblíbil. Tůma pomohl zakládati spolek »Typografía« a časopis 
> Veleslavín*, do něhož přispíval také články z oboru sociálního. 
Roku 1868. byl odpovědným redaktorem časopisu »Correspondenz< 
a v pěti tiskových procesech odsouzen na devatenáct měsíců do ža- 
láře. Po dvanáctiměsíčním věznění byl amnestován a propuštěn z vě- 
zení. Psal nějaký čas do staročeského denního listu > Pokrok 4^, až 
konečně mnoha dělníky vyzván, založil r. 1870. »Děinické Noviny*, 
které vedl až do r. 1874., kdy odevzdal je katolickému dělnickému 
družstvu a jeho redaktoru Václavu Žižkovi ; sám pak zřídil si vlastní 
tiskárnu, z níž vyšla knihtiskárna »Slavie« a z té nynější knihtiskárna 
£d. Beauforta. 

Tůma^ založil dvanáct dělnických spolků a šest dělnických 
knihoven. Časem také v dělnických spolcích přednášel. Před vstou- 
pením do dělnického hnutí psal Tůma také do Filipkova » Vlastene- 
ckého kalendáře* novelly a dopisoval z Prahy do časopisu » Poutník 
od Otavy*. Antonín Tůma zemřel v Praze r. 1886. 

* 

Antonín Pelant, dělník lakýrnický a jeden z nejstarších dělni- 
ckých spisovatelů směru liberálního (psal pod pseudonymem » Měl- 
nický*), narodil se dne 8. června r. 1848. Přispíval články do časo- 
pisů » Dělník*, »Oul*, > Český Dělník*, » Dělnické Listy*, » Dělnická 
Bibliotheka* a napsal roku 1878. sociálními demokraty vydanou 
brožuru o penězích »Démon naší doby*, kterou však nepodepsal. 

Posledně přednášel r. 1878. sociálním demokratům v Dělnické 
Besedě pražské >u tří kaprů* o svých cestách po pařížské výstavě, 
za, kterouž ochotu sociálně-demokratický redaktor J. B. Pecka se mu 
odměnil v sociálním listě » Budoucnost* ostrou kritikou, v níž názory 
Pelantovy o dělnické práci na výstavě odsoudil. 

Pelant pak již mezi sociálně- demokratické dělnictvo nešel a vě- 
noval se hnutí řemeslného živnostenstva, na jehož schůzích mluvíval 
V otázce řemeslnicko živnostenské stál vždy na stanovisku živno- 
stenské svobody, ačkoliv byl od r. 1874. samostatným živnostníkem 
svého řemesla. 

Pelant zemřel dne 27. května r. 1886. na Král. Vinohradech a 

pohřben jest na hřbitově vinohradském. 

* * 
* 

Jan Bavorský, typograf, člen >Oulu«, dělnický řečník v letech 
1869. — 1874. a přispěvatel mnohých dělnických časopisů tehdejší 
doby, narodil se dne 15. května r. 1841. Působil v dělnictvu způ- 
sobem vynikajícím až do r. 1874., kdy jméno jeho z veřejnosti úplně 
zmizelo. Smýšlením byl sociální liberál na stanovisku národním. Po 
svém vystoupení z dělnického hnutí stal se faktorem v pražské knih- 
tiskárně firmy Haase. Sepsal také s Václavem Petrem první čásť 
dějin dělnictva českého pod názvem » Hnutí dělnické* v kalendáři 
» Práce* na rok 1871. 

Zemřel dne 19. května r. 1891. v Praze a pohřben v Olšanech 
na III. hřbitově. 



— 45 - 



XI. 

Dělnické tábory roku 1869. První stávkové hnutí. Vydání zákona 
koaličního roku 1870. Další stávkový ruch. 

V letech 1869.— 1872 byla doba táborů. Není poněkud vétšíha 
vrchu a pláně v království Českém, k nirpž zároveň nějaké historické 
vzpomínky se poutají, aby tam nebyl svoláván tábor lidu, jak se o tom 
může každý přesvědčit! z mnohých historických spisů tehdejší doby.**) 

Táborový ruch uchvátil i dělnictvo. První tábor dělnický, jemuž 
předsedal Dr. Chleborád, konán dne 23. května 1869. na planině 
letenské u Prahy. Bylo na něm účastno na 30.000 dělníků a mluvili : 
Dr. Chleborád, dělníci: Staněk, Salava, Šolar a Čížek; hostinský 
Kukla a redaktor » Jednoty* Karel Šubrt. 

V přijaté resoluci doporučovalo se zřizovali potravní spolky, 
spolky politické od nepolitických oddělené, vzdělávati lid spolky a 
zápasiti za politická práva v^mi zákonitými prostředky, zápasit! za 
omezení pracovní doby a konečně žádáno zvýšení mzdy a zrušeni 
daně pro spolky potravní a podnikatelské. 

Tábor konal se za velikého nadšení. 

Druhý dělnický tábor, který nazván dělníky »ryze dělnickým*, 
svolalo 54 dělníků (náležejících ku straně oposice proti Chleborádovi) 
na neděli, dne 30. května 1869. ke třetí hodině odpoledne ha ostrov 
Rohanský v Karlině. Na denním pořádku rokování bylo thema: 
» Jakými prostředky lze zlepšiti stav dělnictva?« 

Na plakátech a létacích lístcích, jimiž tábor se svolával, byli 
všickni svolavatelé podepsáni a nacházíme mezi nimi ze známějších 
jmen tyto podpisy: V. Březnovský, rukavičkář; Fr. Hamán, strojník; 
Vojta Jarušek, sladovnický; Fr. Jiránek, strojník; Čeněk Kórber, 
strojník ; Gustav Kulhavý, puškař ; Fr. Loh, typograf; Václav Němec^ 
stříbrník; Ant. Pelant, lakýrník; Šafařík, kovolitec; Karel Šíba, 
strojník, a Václav Žižka, stříbrník, ^a) 

Táboru předsedal Václav Němec a řečnili: Němec (předseda)^ 
Pelant, Kulhavý, Šafařík, Hamán a Ryba. ^a) 

Veškeří tito řečníci mluvili ve směru přijaté resoluce, která 
v dějinách dělnického hnutí má veliký význam, a proto ji zde kla- 
deme v plném a věrném znění, ať si ji psal kdo chtěl.®*) 

Resoluce ta zní: 

»My dělníci, synové slavného národa českého, shromážděni na 
březích stříbropěnné Vltavy, abychom porokovali o prostředcích, 
jakými lze zlepšiti stav českého dělnictva ; uvážili jsme, že jest po- 
třeba, aby mezi námi šířily se osvěta a vzdělanost, a dělník aby po- 
nenáhlu vyšinul se na roven s nejvzdělanějšími třídami národa; 

uvážili jsme, kterak dělník za nynějších poměrů nevydělá ani toliký 
mnoho- li potřebuje na nejnutnější výživu, a kterak při namáhavé a mo- 
zolné práci odkázán jest se svou rodinou jen na nouzi a nedostatek ; 

Viz »Pláč koruny České neboli Persekuce lidu českého v letech. 
1868 — 1873.« Napsal Jakub Arbes. Praha 1894. 

Provolání tisknuto bylo v knihtiskárné Dr. Ed. Grégra. i^ákladem 
svolavatelů. 

") Podrobné zprávy z tábora a řeči přinesly »Národní Listy* v číslech 
148., 149. a 153. roku 1869. 

•*) Dle doznám Václava Žižky napsal prý ji dělníkům Dr. K. Sladkovský. 



— 46 — 



uvážili jsme, kterak tu potřebí jest nápravy rychlé hlavně zvý- 
ienim platu a zkrácením hodin pracovních; uvážili jsme, kterak 
k zlepšení stavu dělníkův velmi přispívá spolčování, a kterak tudíž 
jest potřebí, aby zakládaly, množily a sílily se spolky dělnické, vzdě- 
lávací a podnikatelské, nižádnou daní netísněné ; 

uvážili jsme konečně, kterak nutno jest, aby dělníci čeští do- 
máhali se práv politických, zakládali politické spolky a všemi zákoni- 
tými prostředky zasazovali se o zastoupení své v obci a ve sborech 
^konodárných. 

Jakkoli tedy my pokládáme resoluci milých bratří svých, při- 
jatou v táboru na Letné, dne 23. t. m., ve všech částech za nepo- 
chybenou a věrně k ní přistupujeme^ nicméně poznáváme, že v ny- 
nějších trudných poměrech politických nelze prostředky svrchu 
uvedenými vydatně působiti na zlepšení stavu dělnictva, poznáváme, 
že jen ve svobodném národu může i dělnictvo domoci se svobody, 
a poznáváme, že dokud celý národ tísněn jest ve svých potřebách 
politických a hmotných, dotud žádná čásť jeho, tedy ani třída děl- 
nická, nemůže dopracovati se lepšího postavení, poznáváme, že jen 
ve svobodném národu dělnictvo domoci se může svobody; pozná- 
váme, že jen od vlastního národa a od samosprávného zastupitelstva 
království Českého můžeme nadíti se podpory a pomoci; a protož: 

prohlašujeme, že my, dělníci čeští, co věrní synové svého ná- 
roda, hledáme spásy a zlepšení svého stavu na ten čas v uvolnění 
své vlasti; prohlašujeme veřejně a slavně, že všemi zákonními pro- 
středky, všemi silami, i krví svou, i životy svými chceme a budeme 
pomáhati k vymožení samostatnosti koruny české, jak zaručena jest 
posvátnými sliby, přísahami a smlouvami králův našich. Tak nám 
-dopomáhej Bůh!« 

Resoluce tato celkem, až na některé liberální fráze o svobodě 
a volnosti, nezní odporně. Frázím o svobodě nemusíme se však di- 
viti, neboť byly tehdáž v modě a neobešlo se bez nich ani jedno 
provoláni k dělnictvu, natož pak táborová resoluce. 

Také tento tábor byl navštíven tisíci a tisíci dělníky a ukončen 

v pořádku. Zde postavilo se dělnictvo české poprvé na půdu státního 

práva českého a tím také resoluce z tábora na Rohanském ostrově 

bude v dějinách dělnických pro vždy památnou. 

* * 
* 

Po druhém dělnickém táboru nebyl dlouho pořádán žádný, 
toliko dvě veřejné schůze byly konány ; jedna v Sokolovně 20. ledna 
r. 1870., na níž předsedal Václav Petr, a druhá vKonviktě, 21, března 
r. 1870., na níž předsedal dělník Kovanda. Pro poslední schůzi do- 
stali se řečníci před soud a jsou odsouzeni dne 22. října r. 1870. : 
Eduard Strnad, strojník, na tři měsíce těžkého žaláře, Jan Bavorský, 
typograf, na tři neděle těžkého vězení a Jan Dušek, obuvník, na 
čtrnáct dní do vězení. Jos. Loida, strojník, Václav Březnovský, ruka- 
vičkář a Hynek Suchomel, úředník »Slavie«, uznáni za nevinné. Ob- 
žalované hájil Dr. Antonín Čížek.^«) 

") »Český Télník* čís. 3. roč. 1. ze dne 12. června 1869. Praha. Článek: 
»Druhý ryze délnický tábor*. 

") >Soud délníků českých odbývaný dne 21. a 22. října 1870.« Tiskem 
^teinhausera a Nováka. Nákladem redakce >Détníka« v Praze. 1870. 



Po schůzi Konviktské nastalo zakazování takových schůzi a 
zvláště dělnických táborů, nebof hnutí dělnické počínalo býti již vládě 
radikálním. Po zákazech dělnických táborů v r. 1870. na Smíchově, 
v Holešovicích a na Letné, upustili dělníci od svolávání takovýchto 
táborů na dlouhý čas. 

* * 

* 

Stávkový ruch u nás počíná rokem 1869. První objevili se 
v něm v měsíci srpnu typografové a po nich krejčové. Než, ne- 
pochodili valně. Stávky trvaly několik dní a skončily nepatrnými 
úspěchy. Typograf Jan Bavorský, který schůzi stávkujících typografů 
předsedal, byl nned po schůzi, dne 9. srpna 1869., zatknut, a teprve 
14. srpna propuštěn z vazby vyšetřovací, avšak dne 3. září jsou pro 
stávku odsouzeni první stávkáři, typografové: Jan Bavorský na čtyři 
neděle, Sussman, Karel Ryba, Em. Rain, Ambrož a Horák, každý 
na osm dní a Chrpa, Hrubý, Kleinschmied, Pavlis a Stolař, každý 
na pět dní do vězení. 

Po nezdařených stávkách následovaly odborové schUze, kdež ve 
formě resolucí činila se prohlášení o poměrech a požadavcích dělníků 
a tak připravován ruch stávkový, který po roce 1869. až do naší 
doby vzrůstal a velkého významu v dělnictvu se domohl.®') 

Zvláště otřásla dělnickou veřejností stávka tkalců z továrny 
Liebigovy ve Svárově u Tannwaldu, která vypukla následkem snížení 
mzdy o 10% v měsíci březnu. Stávkující dělnictvo učinilo pokus 
strhnouti do stávky i dělníky z blízkých Haratic, Smržovky a Tann- 
waldu a srazilo se s povolaným vojskem a ve srážce té jeden dělník 
proboden, dva zastřeleni a přes dvacet mužů i žen střelbou raněno. 
Celá stávka svárovská popsána jest v brožuře r. 1870. Mnohoslavem 
Troskovským napsané pod názvem: » Poměry a události Svárovské*. 
Velice charakterně zachoval se v této stávce strojník Fr. Krasl, jehož 
ředitel Palme chtěl proti dělnictvu jako svědka získati odměnou, ale 
Krasl vše odmítl a raději zaměstnání ztratil, nežli by byl dělnictvo zradil. 

Dnes, v čase stávky, dělnictvo jest sorganisováno, že ruchem 
svým obrací k sobě zraky celé veřejnosti. 

Proto také vláda hned po prvních stávkách viděla se nucena 
dne 7. dubna r. 1870. vydati koaliční zákon, jednak v zájmu práce- 
dárce a jednak i v zájmu dělníků. Ale dnes, po třiceti letech, ob- 
jevuje se tento zákon nedostatečným a měl by býti doplněn novými 
vložkami, aby dělník i prácedárce mohli se on řádně v době stávky 
opříti. 

XII. 

U Jungmannova pomníku roku 1873. 

Přicházím k nejkrásnějším dnům nejen dělnictva, ale vůbec 
celého českého národa; k vylíčení svorného postupu veškerého děl- 
nictva našeho se všemi stavy a třídami národa, ícterý se udál při 



Roku 1869. konali se také odborové schůze tesařů, zedníků (jimž stál 
v čele délník Jan Pele), pokrývačů, obuvníků, strojníků (témto stáli v čele dél- 
níci Fr. Hamán, Jiránek, Aubrecht, Kovanda a K. Šíba), zlatotepců, pozlačovačů 
a bednářů. 



~ 48 — 



kladení základního kamene k Jungmannovu pomníku na bývalém 
Františkánském, nyní Jungmannově náměstí v Praze. 

Neznám krásnějších dnfi v dějinách českého dělnictva a celého 
národa nad 12. a 13. červenec r. 1873., kdy konána oslava stoletých 
narozenin českého učence Josefa Jungmanna, kdy zároveň v Praze 
kladen základní kámen k jeho pomníku. Nevím, bude-li kdy ještě 
takových krásných dnů slaveno v národě našem, aby veškeré děl- 
nictvo také cítilo a kráčelo svorně s celým národem, jako tehdáž. 
Myslím, že takových dnů ani již nebude; myslím, že 12. a 13. čer- 
venec 1873. byly poslední dni, kdy národ český pod českými, červeno- 
bílými prapory a kolem svých vůdců, šlechty, studentstva a vůbec 
celé své inteligence, veškerého svého výkvětu, viděl celkem také sobě 
dosud věrné dělnictvo české. 

Viděl jsem ty dělnické pluky s jejich prapory v nepřehledných 
davech a za velikého nadšení, jak kráčely prův9dem, jakého dosud 
Praha neviděla. Nescházelo ani jedno řemeslo. Šli svorně vedle sebe 
a za sebou vesměs s prapory a velikým počtem svých hudebních 
kapel: >Ouly«, »Roje«, krejčové, malíři pokojů, pozlacovači, klempíři, 
puškaři, zámečníci, mlynáři, koželuzi, barvíři hedvábí, plavci Vltavani^ 
truhláři, lakýrníci, kováři, kominíci, pokrývači, zedníci, kamenníci, ko- 
žešníci, oceláři a pilnikáři, knihaři, pekaři, hrnčíři, dlaždiči, obuvníci, 
postřihači suken, soukenníci, punčocháři, tkalci, provazníci, zlatníci a 
stříbrníci, sedláři, rukavičkáři, kloboučníci, čalouníci, sladovníci, hor- 
níci a hutníci, strojničí a železáři atd. atd. a mezi nimi četně zastou- 
pená zároveň pražská Jednota katolických tovaryšů s hudbou a pěkným 
spolkovým praporem, který jsem viděl tehdáž poprvé. Byl to na tyto 
nepřehledné tisíce a tisíce hlav čítající řady mužů práce úchvatný 
pohled. 

Nadšení dostoupilo však vrcholu v řadách dělnictva, když slav- 
nostní řečník a vůdce národa, Dr. František Lad. Rieger, ve své řeči, 
pronesené na náměstí Františkánském s tribuny, pfišel k části o děl- 
nictvu jednající, když dával dělnictvu českému vysvědčení jeho národní 
hrdosti, statečnosti a cti. Na řečníku spočinuly zraky všech dělníků^ 
když pravil: » Utěšený pokrok (od dob Jungmannových) stal se v děl- 
nictvu našem. O dělnictvu v smyslu nynějším nemohlo se vlastně ani 
mluviti; kde nebylo průmyslu ani pokročilého hospodářství, nebylo 
tu než bídně živořící nádennictví. Kdekoli byla jaká práce umělejší, 
lučební neb strojnická, musil býti povolán dělník z ciziny, jenž na 
svého českého pomahače hleděl s opovržením, a jemu při každém 
hnutí ruky dával nadávek nejpotupnějších, národ sám snižujících. 
A nyní dělnictvo naše důmyslem a pilností svou již učinilo zbyteč- 
nými ty pyšné učitele z ciziny, ano stává se již dosti často, že děl- 
níci naši bývají pro schopnost, pilnost a skromnost povoláni daleko 
za hranice, ano montéruií již továrny v Německu, Švédsku a Itálii, 
ba i ve východní Indii. (Výborně 1) Dělnictvo naše však dbá nejen 
o své potřeby hmotné, ono zakládá časopisy k obraně zájmů svých 
a k svému vzdělání. Avšak vedle toho nezanedbává český dělník 
povinností svých, jež má jako člověk a občan — jako Cech a vla- 
stenec. Ono bere živé účastenství ve všech vyšších zájmech národa 



Upomínka na slavnost Jungmannovu v Praze. Napsal Ed. Ferd. Schmid- 
leichner. 1874. Nákladem Mikuláše a Knappa v Karlině. Str. 7—26. 



— 49 — 



^vého a vzdává úctu vyšším snahám duševnim, sám dnešní den jest 
toho důkazem, jak ochotně a u velikém počtu přišlo vzdát čest 
velikému vlastenci, velikému Čechu.* (Sláva dělnictvu!)") 

Celou řeč Dra. Riegra přinesly konservativní » Dělnické Noviny* 
pražské, řízené typografem Ant. Tůmou. A také obraz Jungmannův 
stkvěl se na přední straně »Děl. Novin«. Referát »Dělnických Novin« 
i) slavnosti Jungmannově vyzněl takto: » Dosud nebylo podobné slav- 
nosti, která by se těšila takovému účastenství se strany všech tříd 
národa českého. Průvod ubíral se z Letné Eliščinou třídou. Josefským 
náměstím, Příkopy, Ovocnou ulicí, kolem sochy Jungmannovy. Jestliže 
předvečer slavnosti (12. července) byl velkolepý (10.000 účastníků), 
byl slavnostní průvod dne 13. července uchvacující. Zaplesalo zajisté 
každému srdce, kdo patřil na tu nejrozmanitější směsici spolků, js nié 
Jirdé pnulo se jyó praporů, patřících ponejvíce spolk&m džlnickým, 
-čítající nejméně 50.000 účastníků. *°) 

Akt slavnosti ukončil historik král. Českého Dr. Fr. Palacký 
úderem na základní kámen ve jménu celého národa českého. 

Po kladení věnců k základnímu kameni rozcházel se lid a mezi 
ním i veškeří zástupcové dělnictva českého. 

Tak minuly slavnostní dni u místa sochy Jungmannovy, kde 
-délnicívo české stálo snad naposledy jednosvomi s národem, 

XIII. 

Karel Sabina a jeho význam v hnutí dělnickém. 

V letech 1869. — 1871. vidíme mezi dělníky kráčeti také represen- 
tanta českých Uberálů, abychom řekli správně, radikálního spisovatele, 
ICarla Sabinu. 

Sabina nevynikal v dělnictvu nijakou zvláštní činností; napsal 
sem tam do některého listu několik úvah o dělnickém hnutí, o soci- 
alismu a internacionále, uspořádal několik přednášek mezi dělníky, 
a to bylo vše, čím stal se u dělnictva oblíbeným. Sabina ze všech 
spisovatelů, kteří v české intelligenci se pohybovali, líbil se nejvíce 
sociálním demokratům. A sociální demokraté zůstali také Sabinovi 
*věmi až ke hrobu. 

Sabina narodil se 26. prosince 1813. v Praze, chodil do národní 
^koly, tehdáž ryze německé, vstoupil na staroměstské gymnasium, 
kde byl posluchačem Jos. Jungmanna. Vstoupiv pak do filosofie, 
^rrhl se na dráhu spisovatelskou, jíž se oddal cele, zanechav dalších 
studií. Sepsal mnoho spisů a mezi nimi první původní sociálně-demo- 
kratický spis >Tábor.€ Jiný socialistický spis jeho vyšel v letech še- 
-desátých pod názvem » Duchovni komunismus, « který sociální demo- 
kraté ocenili na tehdejší dobu jako spis výtečný. Napsal nmoho 
článků do »Dělníka« v letech 1869. — 1870. >0 postupu práce* a do 
dělnického kalendáře »Práce« v letech 1871. a 1872. »Rozjímání po 
práci* a » Opravy vně i v nitru «, v plzeňském měsíčníku » Vědomosti* 
»0 nynějším stavu socialismu* a ve svém > Slovanu* v letech sedm- 
iiesátých podal celé » Dějiny intemacionály*. 



") Frd. Ed. Schmidleichner : »Upomínka na slavnost Jungmaniiovu v Praze*. 
5tr. 33—35. 

**) Oslava Jungmannova, »Délnické Noviny* .čís. U. t. W. V«l^. 

"T. J. Jiroušek; Dějiny sociálního hnutí. \ 



— 50 — 



Tím zalíbil se Sabina dělnictvu tak, že byl zvolen i čestnýnv 
členem pražského dělnického spolku »Oul« a že dělnictvo pražské 
dne 26. prosince r. 1871. k jehp ^desátiletým narozeninám uspořá* 
dalo slavnostní večer v Konviktě a podalo mu zlaté péro jako čestný 
dar. Přednášena zároveň báseň, v níž Sabina oslavován jako veliký 
syn a rek volnosti. Sabina při poděkování dělnictvu zamával pérem 
mu darovaným nad hlavami dělníků a sliboval jim, že touto zbrani 
i na dále bude bojovati za volnost a svobodu, což dělníci přijali 
s velikým jásotem. 

Za několik měsíců však rozlehlo se českou veřejností a českým, 
tiskem, že Sabina je špion, že je zrádce národa. Tím dnem zmizela 
i jméno Sabinovo z dělnického hnutí a ze všech dělnických a českých 
časopisů. Ale sociálně demokratické » Dělnické Listy « popřály obraně 
Sabinova jména místa, nepokládaly Sabinu za zrádce. Dokázali tOy 
když jako strana dostavili se v hojném počtu k jeho pohřbu. 

Sabina zemřel dne 9. listopadu 1877. na Kr. Vinohradech a byl 
pohřben na třetím hřbitově v Olšanech. Nad jeho hrobem promluvil 
sociální demokrat Josef Stanisl. Kaňka dělník strojnický ; v řeči své 
k přítomným dokazoval nevinu Sabinovu ve věci, z níž jej vinila česká 
žurnalistika, a pravil: > Kdyby Sabina býval zrádcem, pak já i jiní 
byli by bývali pykali žalářem.* 

Než, ať si byla věc mezi Sabinou a českou žurnalistikou ohledné 
zrady národní jakákoliv, nebudeme ji posuzovati. Jedno však jest 
pravda : Sabina byl jako spisovatel jedním, ano prvním z těch, kteří 
vedli svými články a díly národ v náruč neblahé nevěry, materialismu 
a liberalismu. Z mnohých prací Sabinových čišel sociální demokra- 
tismus, který posiloval u nás protinárodní dělnické hnutí. 

Sabina svým liberalismem vychoval Baráka a svým zednářským 
radikalismem posilnil sociální demokraty u nás právě se probouzející 
mezi dělnictvem českým. A to nám postačuje, abychom si učinili 
pravý pojem, jakých zásluh po stránce národní a vlastenecké získal 
si Sabina v dělnickém hnutí. 



**) J. S. Kaňka byl roku 1871. ve vyšetřovací vazbé trest, soudu v Prazo^ 
gpro jakési tajné spiknutí, z kteréž však, když se mu nemohlo dokázati, byl pro« 
)iuštén na svobodu. Celá věc dle řeči Kaňkovy musila býti úzce spojena i se 
Sabinou. Kaňka zemřel r. 1886. v Teplicích. 

Ohledně podezříváni českou žurnalistikou ve své >Obraně proti 
lhářům a utrhačům* , zvláštní to brožuře vydané r. 1872., píše Karel Sabina, 
mezi jiným o národní zradě pouze toto: >Vyrvati se v chvíli zoufalé z rukou 
lichvářů, nespustiti se ideálu, který mne po dlouhá léta sprovázet, ba do těžkého 
žaláře a na pokraj záhuby hnal, pracovati dále v záměrech svých slovem a pérem, 
anižby mi bylo zapotřebí zakoušeti snížení stavu spisovatelského, vůči pokleslým 
poměrům nakladatelským, tato myšlenka mne obklíčila přeludem, strhla mne 
do víru svého a bez uškození národa pracovati dále na záměrech literármch, 
dovedla mne k viniy která nyní po jedenácti letech se na mně mstila tím, že 
jedinč pro ni se mi na sia zločinů zrady přičítalo, jiohž vinen nejsem. Roku i86i, 
stalo se psanii týkajici se bulharskách pomérů, svědkem mého zblouzení a sta-> 
čilo, aby se nyní na mne všecko neštěstí vlasti a pronásledování Čechův na 
mfij psalo vrub, kdežto hned na to se jako zázračným obratem osudu obecné 
poměry i mé osobní na lepší stranu obrátily, já pak na pravou zase vstoupiv 
dráhu, dobrým svým démonem puzen k oné horlivé a mnohostranné činnosti 
jsem přikročil, která od krátkozrakých zlomystniků, nedouků a nevědomců tak 
hanebně a lživě vykládána byla, a pro kterou jsem od (národních) fanatiků msty 
nazván byl druhým Milotou z Dědic. « — Tolik sám o sobě Sabina. 



- 51 — 



XIV. 

Václav Valečka a jeho činnosť v délnictvu českém. 

V době dozni vajicich bojů mezi »DěInikem«, » Dělnickými No- 
vinami « a »Dělnickými Listy « objevil se na dělnickém obzoru list, 
jemuž mnozí slibovali dloubou budoucnost, ale naděje jejich rozpadly 
se také v niveč. Tímto listem byl časopis ^Práce*, založený Ant. 
Tůmou a vedený v duchu národně-konservativním od redaktora 
Václava Valečky, dělníka truhlářského. 

Valečka byl vzácným zjevem v dělnickém hnutí, poctivý a samo- 
statným na nikom nezávislý charakter, který pohlížel na řešení otázky 
dělnické se stanoviska národního, náboženského i společenského 
(sociálního) co nejstřízlivěji. Valečka si vzal za úkol řešiti otázku 
dělnickou cestou mravní, rozumnou a rozvážnou. Než, mnoho, mnoho 
byla již půda v dělnictvu českém liberály a sociálními demokraty 
rozryta, že nemohl snaživý duch Valečkův v dělnictvu tak vyniknouti, 
jak by bývalo žádoucno, a jak by si to byli mnozí z upřímných 
přátel dělnictva přáli, a proto i upřímná a ocenění hodná snaha 
Válečková nedodělala se takých úspěchů, jak se očekávalo. 

Také časopis » Práce «, jehož nadpis paprsky vycházejícího slunce 
byl ozářen a nikoliv neprávem, neboť časopis » Práce « byl opravdu 
listem pravé osvěty a vzdělanosti dělnictva, vzal krátce r. 1876. za 
své a zanikl. 

První číslo prvého ročníku čtrnáctidenníku » Práce* vyšlo dne 
16. října r. 1875. V provolání nadepsaném: » Našim čtenářům !« ob- 
jevuje se v » Práci* vyznačena tehdejší situace v dělnictvu a program, 
jímž tento nový list snaží se v dělnictvu uplatňovati. Píše se v něm 
doslovně takto: 

»Již samo slovo, v čele našeho listu položené, dostatečně mluví 
o programu, jaký vytkli jsme sobě. Stavíme se tím pod prapor 
opravdu posvátný, pod nímž setrvati umínili jsme si do chvíle po- 
slední. Jsme daleci toho, abychom snad chtěli sledovati rozmanité ty 
mlhavé zájmy, jaké v době poslední k veliké škodě dilnictva tak 
mnohé vzácné vymoženosti pohřbily a jež hlavní toho nesou vinu, že 
hynouti počíná všechno nadšení pro věci dobré, a že naše dělnictvo — 
to dělnictvo, jež beztoho tak osamotnělé stojí — polina jiš opouštěli 
samo sebe, Pracovati k povznesení dělnictva, hájiti povždy a na každém 
místě zájmy jeho všemi zákonitými prostředky, buditi v něm uhasína- 
jící již lásku k činům skutečně platným a společné dobré věci pro- 
spěšným, ukazovati cesty, vedoucí k lepší budoucnosti vstříc — toť 
naším úkolem, jemuž věrně a dle všech sil vyhověti bude jediným 
naším snažením. 

Opakujeme zde, že nechceme sledovati žádné cíle mlhavé a 
neurčité^ a připomínáme, že neústupný boj povedeme nejen proti 
živlům, jež dobrým snahám dělnictva jsou na odpor, nýbrž i proti 
všem, kdož nakaženi morovým dechem z ciziny k nám zavátým, 
dělnictvo naše uvésti se snaží na cesty, na nichž kyne beznadéjnosť 
a záhuba. « 

Jak viděti, » Práce* svým programem vystoupila a bojovala hlavně 
proti vzmáhající se sociální demokracii, jejíž snahy velice řízně od- 
soudila jako beznadějné a pro dělnictvo české záhubné. Kdyby bývali 
tehdáž čeští národovci a vlastenci mezi intelligencí a děkiíctvem ^o- 



— 52 — 



chopili posledni podnik upřímně smýšlejidcb buditelů dělnictva če- 
ského, a je podporovali v jejich snaze, tehdáž bylo by se dalo mnohé 
zlo předejiti. 

Než dobrá snaha českých dělnických vůdců nedošla u veřejnosti 
toho porozumění, a tak se stalo, že » Práce*, bojujíc věrně za svým 
vytknutým programem na nemnoho národu, vlasti a spravedlnosti 
oddaných dělníků, roku 1876. zanikla. 

Sociální demokracie měla v dělnictvu českém tímto pádem 
* Práce* poznovu otevřené pole. 

Po zastavené > Práci* zmizelo i jméno Valečkovo na dlouhý 
čas z dělnického hnutí. Valečka, když sociální demokraté opanovali 
v dělnictvu českém půdu, hleděl si více svých osobních záležitostí a 
bylo ho vídati ve spolku dělníků truhlářských, jehož byl po dlouhá 
léta oblíbeným předsedou. 

Podruhé zakmitlo se Valečkovo jméno v dělnickém hnutí na 
konci persekuce sociálních demokratů, když v Praze bylo dělnické 
hnutí vůbec vymizelo. Tehdáž, roku 1885., učinilo několik národních 
dělníků pokus, vyvolati v dělnictvu národně sociální hnutí, a za tím 
účelem založili >Politický klub dělnictva českého* a »Dělnický práci 
opatřující spolek*, z něhož později se vyvinula tak zvaná » Bursa 
práce*, která pod týmž jménem > Bursa práce ^ i časopis r. 1895. 
do 18. čísla roč. I. vydávala. Za vydání byl zodpovědným Jos. Wur- 
stial a za redakci Fr. Pěnkava. 

Valečka byl zvolen za předsedu » Politického klubu dělnictva 
českého* až do svého posledního okamžiku. Roku 1886. onemocněl 
a musil býti ve svých funkcích, které u truhlářského i politického 
spolku zastupoval, vystřídán. Nemoc se zhoršila a Valečka dne 13. li- 
stopadu r. 1886. zemřel. Pohřeb jeho byl pěkný; dělnické spolky, 
v nichž Valečka působil, sůčastnily se ho v hojném počtu. Vřelou 
vzpomínku tomuto buditeli dělnictva věnoval jsem v brněnském » Děl- 
níku* ze dne 27. listopadu 1886. č. 24. roč. II. 

S Valečkou zašel z řad dělnictva opravdu veliký duch poctivé 
snahy, jenž vedl dělnictvo k tomu, aby na národním stanovisku, bez 
zásad falešného liberalismu i bez zásad cizáckého sociálně-demokrati- 
ckého internacionalismu a zhoubného materialismu a atheismu, ve 
svých záležitostech nezištně se spravovalo a si vzájemně pomáhalo. 

Přátelé zesnulého, v řadách dělnictva se nacházející, sestoupili 
se po odchodu svého přítele a rádce ve »Valečkovu Besedu*, která 
pak, když vyplnila svůj úkol a Válečkoví r. 1888. v den sv. Václava, 
jeho patrona, na Vinohradském hřbitově pěkný pomník z červeného 
mramoru s jeho podobiznou nad hrobem postavila, za krátko se 
rozešla. Také o této události, jsa osobně slavnosti této přítomen, 
podal jsem krátkou vzpomínku do časopisu »Cech« ze dne 29. září 
r. 1888. Tak odvděčilo se dělnictvo české alespoň jednomu z upřím- 
ných svých rádců a buditelů, což k jeho cti můžeme konstatovati. 

Václav Valečka býval také členem Jednoty katolických tovaryšů 
v Pražena vážil si katolických spolků tovaryšských nemálo. Náš 
Václav Žižka, který s Valečkou přátelský poměr udržoval, svědčí, 
že nejednou se mu Valečka při posuzování života spolkového přiznal: 
•Kdykoliv jsem měl nějakou příležitosť setkati se s dělníkem vzácné 
rozvahy, vzdělanosti a ctností dělníka, před jinými spoludruhy vzá- 



— 53 — 



cných, vždy to byl bud bývalý nebo stálý člen některé jednoty kato- 
lických tovaryšů.* 

Taková vysvědčeni máme po Válečkoví o členech spolkfi 
katolických tovaryšů. Budiž mu za to mezi námi věnována čestná 
památka. 

Václav Valečka narodil se dne 29. září r. 1834. v Merklíně a 
v dělnictvu působil nejprve v Plzni a později v Praze. 



XV. 

Katolický spolkový ruch v Čechách. První statistika katolických 

spolků. 

Když ku konci let šedesátých všecky stavy a třídy národní vedle 
dělnictva jaly se organisovati ve spolcích vzdělávacích a občanských, 
počali i katolíci a v první řadě opět kněží všímati si tohoto spolko- 
vého života; ovšem že ne v takové míře a v takovém rozsahu, jako 
za našich dob, ale přece tu a tam a dle možnosti. 

Když byli kněží čtenářskými spolky a besedami a svými boha- 
tými knihovnami v době buditelské i po ní naučili lid čisti a milo- 
vati literaturu, přistupovali znenáhla i k zakládání nejen náboženských, 
ale i dobročinných, politických a vzdělávacích jednot. Že katolíci 
vůbec hýbali se i v letech sedmdesátých a pěstovali život spolkový, 
dosvědčuje nám nejlépe první sjezd rakouských katolíků, konaný ve 
Vídni roku 1877., na němž měli účastenství i jako řečníci v odborech : 
kanovník Dr. Mik. Karlách, prof. Dr. Petr Špelina, prof. Jan Drozd, 
prof. Dr. Fr. Sal. Bauer, benediktin P. Navrátil z Rajhradu a jiní 
čeští kněží. 

Tam byla tenkráte ve spolkovém odboru přednesena první zpráva, 
která nám odhrnuje oponu a poskytuje první pohled na rozvoj kato- 
lického spolkového života v Čechách. 

Dle této zprávy existovaly v Čechách následující spolky a jednoty, 
různého druhu: 



Rok 
založ. 



Jméno a sídlo spolku 



Počet 
Členů 



Předseda 



1690. 
1720. 



1813. 
1837. 
1849. 
1850. 

1850. 

1851. 



Literácký sbor v Počátkách . . 

Sv.-Janské Bratrstvo pro podporu 
chudých a churavých členů 
v Praze (na Skalce) . . . 

Bratrstvo literáků v Písečné . . 

Růžencové bratrstvo v Počátkách 

Katolická Jednota v Praze . . 

Bratrstvo Nejsv. Srdce P. Ježíše 
v Praze (na Skalce) .... 

Spolek Nejsv. a neposkvr. Srdce 
P. Marie v Praze (na Skalce) 

Jednota paní a dívek sv. Lud- 
mily v Praze 



32 

3120 
86 
200 
120 

960 

5187 

311 



Fr. Kottal, měšťan 

P. Ant. Rost, čestný 
kanovník v Praze 
J. Št. Křeček, děkan 
Dr. A.Svoboda, děkan 
Otokar hr. Černín 

P. Ant. Rost 

P. Ant. Rost 
Krist. hr. Schónbor- 
nová 



— 54 — 



Rok 
založ. 



Jméno a sídlo spolku 



Počet 
členů 


1 Předseda 


211 


P. Fr. Janků, kaplan 


120 


Th. Dr. Martin Říha 


66 
156 
195 
1500 


Jan Brdlík, továrník 

? 

P. Št. Křeček, děkan 
P. Ant. Rost 


50 
10 
207 


Barb. Hromádková 
Václ Lantner koželuh 
Karel hr. Schčnborn 


24 
1500 


Tos Beran, farář 
Dr. Ed. Tersch, kan. 


2895 


Karel hr. Schónbom 


284 
56 


JUUr. J. Jungmann 
T L Duben b vikář 


93 
70 
1208 

100 


Tos Pekárek, děkan 
Jan Benada, rolník 
Dr M. Karlách kan 
Konst. hr. Blaken- 
steinová 


136 


T Duben b vikář 


241 


P. Ant. Rost 


2955 


Dr M Karlách 


85 


Tos. Němeček, farář 


207 
73 

? 


K. Kotrbelec, kaplan 
J. A. Nožička, děkan 
Bedř. hr. Thun 


75 


K. E. hr. Nostic 


60 


Jan Kusý, měšťan ' 



1852, 
1856. 

1858. 

1859 
1859. 
1861. 
1867. 

1867. 
1869 
1869. 

1870 
1871. 

1871. 

1871. 
1871. 

1871. 
1872. 
1873. 

1873. 

1874. 

1875. 

1875. 

1875. 

1876. 
1876. 
1876. 

1876. 



Jednota katol. tovaryšů v Praze 
Bratrstvo sv. P. Barbory v Ces. 

Budějovicích . . ^ . . . . 
Zpěvácký spolek » Čechorod < 

v Počátkách 

Bratrstvo sv. Růžence v Pouchově 
Bratrstvo sv. Růžence v Písečné 
Pohř. spolek Arimatejský vPraze 
Spolek panen (katol. vzděl.) 

v Nezamyslicích 

Bratrstvo literáků v Přešticích . 
Katolická Beseda v Praze . 
Katolický hospodář, čten. spolek 

»Svornosť« v Nebo videch . 
Katol. tiskový spolek v Praze . 
Katol. polit, jednota pro král. 

České v Praze .... 
Katol. politický spolek v Čes. 

Budějovicích 

Kat. pol. spolek v Nezamyslicích 
Dobročinný spolek sv. Mikuláše 

v Přešticích 

Katol. polit. spol. ve Volenicích 
Sv. Václavská Záložna v Praze 
Dobročinný spolek ženský v Po- 
čátkách 

Křesťanský vzdělávací spolek žen 

v Nezamyslicích 

Mariánský spolek křesť. dcer 

v Praze (na Skalce) .... 
Křesť. Akademie umění a vědy 

v Praze 

Bratrstvo Nejsv. Srdce P. Ježíše 

v Loukově 

Bratrstvo svatého Dětství Páně 

v Pouchově 

Jednota sv. Lumily v Čáslavi . 
Bratrstvo sv. Michala v Praze . 
Spolek sv. Vincence z Paula 

v Praze .... 
Podp. a pohřeb, spolek »Berla€ 

v Počátkách 



Bylo tedy roku 1877. celkem 35 známých a existujících spolků 
v Čechách, které o sobě daly věděti katolickému vídeňskému sjezdu. 

»Prvni valný sjezd katolíků mocnářství Rakouského r. 1877. Sestaveno 
dle stenografických zápisek s přehledem všech katolických spolků v Čechách. 
Nákl katoL tiskového spolku v Praze. 1877. 



— 55 — 



I rozeznáváme z těchto spolků dle jejich účelů, že bylo 16 ná- 
boženských, pěveckých a literáckých, 6 dobročinných, 2 pohřební, 
3 vzdělávací, 1 tovaryšský, 5 politických, 1 pro uměni a vědu a 
1 záloženský. 

Podnět k zakládání katolicko-politických jednot zavdal asi po- 
vzbuzující spisek K. Díttrícha nadepsaný: *0 katolicko^o litických 
besedách jako mocném prostředku k zachováni a ochráněni společnosti 
lidské,^ vydaný r. 1870. nákladem Tiskového katol. spolku v Praze, 
tak jako k zakládání vzdělávacích katol. spolků přispěl asi spisek 
Jana Nep. Fr. Desoldy : > Upřímné slovo ncíšim katolickým a vlaste- 
neckým dilnikiím^^ tímž tiskovým spolkem vydaný roku 1871. 

Že bylo více katolických spolků a jednot katol. tovaryšů roku 
1877., nežli kolik jich zpráva uvádí, a že takových spolků byly celé 
řady na Moravě, ale že byly opomenuty, poznáme ze seznamů spol- 
kových v našich dějinách později. 

Tento voj předních bojovníků za katolickou vzdělanost a osvětu 
jest sice malý, ale jest nám přece milý; katolíci byli tehdáž potěšeni, 
že se mohli vykázati na prvním sjezdu alespoň touto armádou, z níž 
pak později vzrostla armáda veliká, nezdolná. 

XVI. 

Vývoj socialistického hnuti. Socialistické strany. Scheu a Ober- 
winder. První socialistický sjezd v Neudorfu r. 1874. 

První známky sociálně-demokraticky-intemacionálního hnutí 
v dělnictvu rakouském shledáváme ve Vídni. 

Po prohlášení spolčovacího a shromažďovacího práva jalo se 
hýbat! i dělnictvo vídeňské a umínilo si založiti vzdělávací dělnický 
spolek. V čele těch, kteří touto myšlénkou se zabývali, byli stou- 
penci směru svépomocného (obecně nazýváni »Schulzeovci« dle za- 
kladatele svépomoci, Schulze-Delitzsche) a to Maxm. Menger a Engel- 
bert Kessler, kteří za účelem, založiti vzděi. dělnické spolky vedle 
spolků svépomocných a podnikatelských, svolali své stoupence ke 
schůzi na den 1. prosince 1867. Když se dostavili do schůze také 
stoupenci směru sociálně-demokratického, poprvé na politickém ob- 
zoru u nás veřejně se objevivší, zabránili jim svolavatelé přístup do 
schůze. 

Následek toho byl, že po této schůzi, na níž první vzdělávací 
dělnický spolek se ustavil, svolali sociální demokraté druhou děl- 
nickou schůzi na den 8. prosince 1867., a to za vedení svého pře- 
dáka Hartunga. Také na této schůzi bylo jednáno, jak by si stou- 
penci sociální demokracie měli počinati, a jak se ve spolkovém ži- 
votě organisovati, aby za stranou svépomocných dělníků nezůstali 
pozadu. A také nezůstali. V krátkém čase nabývali sociální demo- 
kraté v dělnictvu vídeňském převahy a šířili učení své i mimo Vídeň. 
Nejvíce jim k tomu přispíval tisk sociálních demokratů v Německu. 

Sami vídeňští sociální demokraté zmohli se již r. 1868. na so- 
ciálně-demokratický list »Wiener Arbeiter-Zeitung«, který jim vedl 
jako redaktor Bernard Becker. Dne 14. ledna 1868. pozdravoval již 
sjezd sociálně-demokratické internacionály v Ženevě ve Švýcarsku 



56 — 



zasedajíc! zvláštním přípisem novou svoji větev: sociálně- demokra- 
tické dělnictvo vídeňské, k životu se probouzející. 

Brzy potom vyšel ze strany sociálních demokratů ve Vídní- 
první manifest k pracujícímu lidu, a to dne 10. května 1868. v řeči 
české, německé, maďarské, polské, italské a rumunské, a žádáno, 
v něm přímé volební právo, svoboda spolčování, odstranění národ- 
nostních sporů a vymanění práce od kapitálu. A r. 1869. bylo so- 
ciálně-demokratické dělnictvo vídeňské zastoupeno svým vyslancem. 
Neumayerem na sjezdě sociálně- demokratické internacionály v Ba- 
sileji ve Švýcařích. Dne 13. prosince 1869., za vlády hr. Taaffe-ho,. 
uspořádali již sociálně- demokratičtí vůdcové před parlamentem bez. 
mála se sto tisíci dělníky politickou demonstraci, jejíž původci a mluvčí 
Hartung, Gaudisch, Most, Scheu, Oberwinder a j. jsou zatčeni a k ně- 
kolikaletému žaláři odsouzeni jako původcové vzbouření. Všeobec- 
ného přímého volebního práva svým vystoupením s dělnictvem so- 
ciální demokraté nevymohli, ale brzy potom dne 7. dubna r. 1870.. 
dáno dělnictvu místo všeobecného přímého volebního práva uzáko- 
něné právo koaliční. 

Odsouzeným vůdcům sociálních demokratů pomohla k amnestii 
a císařské milosti r. 1871. vláda hraběte Hohenwarta. Sociální de- 
mokraté se za to hr. Hohenwartovi odměnili. Oberwinder a jeho. 
stoupenci spojili se s německými liberály a společně pomocí so-^ 
ciálně- demokratického dělnictva poražena vláda kohenwartova. Než» 
také němečtí liberálové, když opět dostali se k veslu, odměnili se 
sociálním demokratům po zásluze. Za všecku podporu v politice, 
ačkoliv mnoho slibovali, nesplnili ani jeden dělnický požadavek, 
a když dělnictvo vídeňské dne 9. února 1874. podalo k říšské radě 
prostřednictvím dělnického spolku »Volksstimme« známou petici za 
zavedení dělnických komor, nechali liberálové dělnictvo na holičkách 
a dělnické komory se nezavedly. Dne 17. prosince 1874. referoval 
v říšské radě o návrhu na dělnické komory německý liberál posL 
šlechtic Plener a doporučoval návrh sněmovního výboru, který zněl 
tak, že se má dělnictvu poskytnouti zařízení dělnických komor. 
Jakkoliv návrh byl přijat a vládě doporučen, přece se dělnictvo děl- 
nických komor nedočkalo. 

Tehdy byla vídeňská sociálně-demokratická strana dělníků již 
dosti silná, ale také nesvorná. Dělila se na dva tábory, první měl 
v čele Oberwindera se spolkem >Volkswille* a s časopisem téhož 
jména, druhá strana měla ve svém středu za vůdce Jindř. Scheue 
s časopisem ^GleichheiU^ kteréžto strany zápasily mezi sebou o vůd^ 
covství v dělnictvu. 

Třetí, federativně-sociální stranu dělnickou, k zásadám křesťan- 
ského socialismu se blížící, vedl Bedřich Pfeifer s listem ^Socialpoli-- 
tische Bldtter^. Ale žel, tato dělnická strana dlouho se neudržela 
a Pfeifer z dělnického hnutí odešel.**) Nejrozhodnější krok spatřu- 
jeme však u rakouských sociálních demokratů v tom, že zamýšleli 
r. 1874. svolati sjezd v Badenu u Vídně. Tam, na tomto prvním 
sociálně-demokratickém sjezdu rakouských dělníků české i německé 



»Dél. Nov.« roč. V. č. 24. 

»Social-politische Blátter« vycházely ve Vídni od r. 1872. do r. 1874. 



- 57 - 



národnosti, který však zasedal místo v Badenu v Neudorfu (Uhry), 
vypracován byl pro sociálně-demokratické dělnictvo první program, 
který stal se základním kamenem celé strany. 

Návrh svólati tento sjezd vyšel od sociálních demokratů ze 
Štýrského Hradce. Za místo shromáždění vyhlédnut Baden. Badenštf 
sociální demokraté svolali tento sjezd jako »důvémou poradu* na 
den 5. dubna 1874. a oznámili ji dne 2. dubna u příslušného poli- 
tického úřadu, ale týž ji zakázal, poněvadž prý odporuje ustanovením 
zákona shromažďovacího. Měla to býti porada omezená na pozvané 
hosty. Zákaz stal se dne 5. dubna, kdy již pozvaní zástupcové so- 
ciálné-demokratického dělnictva byli z číásti v místě a z části ještě 
na cestě do Badenu. 

Sociální demokraté radili se mezi sebou, co počíti, a výsledek 
porad byl, že většina přítomných rozhodla se odejiti na uherskou 
půdu do vesnice Neudorfu (asi půl hodiny od Nov. Vid. Města) 
a tam sjezd konati. Větší čásf delegátů odebrala se tam hned v ne-* 
děli dne 5. dubna. 

Než, jiná čásf vídeňských dělníků, náležejících k dělnické straně 
vůdce Jindřicha Oberwindra, se tam s ostatními dělníky odebrati ne^ 
chtěla. Strana Jindř. Scheue si vůbec na tuto frakci stěžovala, že 
prý svým hřmotným volením svých delegátů ještě před sjezdem 
také hlavně k tomu přispěla, že úřady na velikou » nebezpečnost* 
této schůze byly upozorněny. 

Z tábora Oberwindrova hlavně občan Metali, vyslanec redakce 
»Volksstimme«, když nemohli jeho stoupenci dopoledne v Badenu 
docíliti toho, aby veškeří delegáti ne do Neudorfu, ale do Vídně 
na neutrální půdu »Volksstimme* se dostavili, přijel v neděli od- 
poledne až do Neudorfu a ohlásil, že soudruzi jeho strany nebudou 
míti podílu na poradách, jelikož ^o v Badenu konati se nesmějí; 
a nabídl shromážděným, by se odebrali do Vídně, tam aby se věc 
vyřídila. Tam prý jest hlava celého dělnického hnutí (Oberwinder) 
a bez této hlavy nemožno tělu něco podnikati, sice by toho ještě 
litovalo. Jejich mandáty že znějí do Badenu a nikoliv do Neudorfu 
(ovšem; ale do Vídně ano?), tam prý by mohli vraziti panduři 
a mohli by celé shromáždění zatknouti. Na to však byla mu dána 
s druhé strany odpověď, že mandáty delegovaných neplatí jen pro 
místo, nýbrž pro účel, kterého se má dosíci. 

S touto jednohlasně danou odpovědí byl vyslanec spolku » Volks-« 
stimme* odbyt, a přítomní očekávali ještě příchod několika v Ba^ 
denu ostávších delegátů, kteří nepatřili k »Volksstimme<. Někteří 
z nich přece však ostali zpět a přidrželi se stoupenců »Volksstimme<, 
Na to se strana Scheuova zle dohněvala a reptala, »le podobnými 
šmejdy a rejdy sociálních »lžidemokratů« celé shromáždění skoro 
o celý den je připraveno. 

Porady sjezdu počaly dne 5. dubna 1874. k večeru a trvaly 
celou noc až do rána, a teprve při denním světle předčítán propra- 
covaný program sjezdu. 

V programu položeny jsou požadavky: všeobecné, stejné 
a přímé právo volební od 20. roku věku, diety poslancům, svoboda 
tisku, spolčování, shromažďování a svoboda práva koalice dělnické; 
oddělení církve od státu a školy od církve, povinné a bezplatné vy^ 
učováni na všech školách a veřejných vyučovacích ústavech. 



— 58 - 



Program přijat všemi proti šesti hlasům (vídeňských) delegátů. 

Dne 6. dubna o 7. hodině ranní byl sjezd ukončen. Přítomno 
bylo 74 delegátů zastupujících přes 25.000 dělníků. Sestoupena byla 
tato místa v Rakousku : z Čech : Praha, Plzeň, Jaroměř^ Tábor, 
Karlín, Jáchymov, Nové město u Fríedlandu, Břasy^ Tannwald, Ústí 
n. L., Etchícbt, Hanninchen, Maffersdorf, Jirkov, Haslau a Horní 
Litvínov. Z Moravy: Brno, Prostějov, Mor. Šumberk a Svitavy. Ze 
Štýrska: Štýr. Hradec, Audritz, Bruck, Judenburg, Knittenfeld^ Hind- 
berg, Miirzzuschlag, Fílrstenfeld. Z Dol. Rakous : Vídeň, Nové Vídeňské 
Město, Baden, Vóslau, Gloggnitz, Hainfeld, Scheibbs, Gaming a 
Schwecbat. Z Hor. Rakous : Linec, Wels a Štýr. Z Korutan : Celovec, 
Bělák a Přívaly. Z Uher: Pešť, Prešpurk a Wieselburg. Českých 
delegátů bylo deset a mezi nimi Jos. B. Pecka, který na sjezdu 
zvolen za zapisovatele. Mnozí z českých delegátů mluvili také česky, 
a^ jádro řeči tlumočilo se pak v jazyku německém, v němž sjezd 
byl veden. 

Za orgány strany přijal sjezd pražské »Dělnické Listy« a »Gleich- 
heit« (v Nov. Vid. Městě) a » Radikále Arbeiter-Presse« (ve Vídni). 

Tak proveden první sjezd sociálních demokratů krajnějšího 
křídla (radikálů), neboť, jak jsme již z uvedeného seznali, mírnější 
sociální demokraté strany Oberwinderovy, jíž radikálové přezdívali 
» stranou vládní «, a s nimi i mnozí méně uvědomělí dělníci, na sjezdu 
tom účastenství neměli. Tímto sjezdem také byla první roztržka 
mezi sociálními demokraty rakouskými zpečetěna. Byla strana dvojí : 
radikálů a mírných. 

XVII. 

První persekuce socialistů. Obenvinderovy pokusy založiti velkou 
dělnickou stranu. Soud s Drem. Taužimským a soudruhy. Vniknutí 
socialistických ideí do Čech. Korber v dělnickém hnutí. 

Sjezd v Neudorfu se sociálním demokratům směru internaci- 
onálního pěkně vydařil, ale zlých následků, které se dostavily, účast- 
níci jeho neočekávali. 

Referáty o sjezdu v sociálně-demokratických listech a vůbec 
program propadaly z veliké části konfiskaci, a spolky dělnické, jimž 
se mohlo dokázati, že jsou ve spojení se stranou na sjezdě zalo- 
ženou, jsou rozpouštěny, poněvadž strana tato uznávána za stranu 
státu nebezpečnou. 

I byly tehdáž krátce po sjezdu rozpuštěny: Arbeiter-Bildungs- 
verein v Judenburgu, hutnicko železářský, obuvnický, krejčovský 
spolek, zednicko-kamennický, dřevodělnický spolek, spolek malířů po- 
kojů a lakýrníků a spolek »Bruderlichkeit<, vesměs ve Štýr. Hradci. 
Dále rozpuštěny spolky: politický spolek »Zukunft« ve Vídni, poli- 
tický dělnický spolek »Gerechtigkeit« v Nov. Městě Vídeňdcém 
a »Arbeiterbruderbund« v Solnohradě. 

V Čechách a na Moravě nebyl spolkový život stoupenců so- 
ciální demokracie jako v německých zemích Rakouska a proto děl- 
nické spolky české rozpuštěny nebyly. Byliť stoupenci sociálních 
demokratů českých rozptýleni ve spolcích národního dělnictva a tvo- 
řili mimo spolkový kruh malé skupiny, jichž nebylo ani pozorovati. 



— 59 — 

t 



Tím se také persekuce pro kongres Neudorfský spolků dělnických 
v Čechách a na Moravě nedotkla. 

Zoi to však činil Oberwinder se svými věrnými ve Vfdni po 
kusy, zbudovali velkou jednotu rakouského dělnictva proti koalicí 
sociálně-demokratických internacionálů, ale ani tyto pokusy Ober 
windrovy se nezdařily. 2^1ožil sice vlastní dělnickou stranu, ale 
v menším rozsahu; avšak ani tato se dlouho neudržela a s ní zá- 
roveň zašly i její orgány »Volksstimme« a »Zeit«. Sociální demo 
kracie směru internacionálně-radikálního zapustila příliš hluboko své 
kořeny v půdu německého dělnického lidu v Rakousku, tak hlu- 
boko, ze málo kdo o tom měl vědomí. Nejhůře se však vyplatil 
Neudorfský kongres vůdci sociálních demokratů štýrsko-hradeckých, 
dru. Taužimskému. Týž byl se 30 soudruhy zatčen, obviněn z taj- 
ného spolčování a se svými kollegy v polovici měsíce října 1874. 
postaven ve Štýrském Hradci před soud. Dr. Taužimský a sou 
druhové byli v podezření, že zasedali v ústředním výboru sociálně 
•demokratické strany v Neudorfu založené, který měl míti své sidlo 
ve Štýrském Hradci. Dne 24. října vynesen nad obžalovanými roz- 
sudek, jímž jsou odsouzeni pro tajné spolčování a urážku církve: 
dr. Taužimský na 4 měsíce do vězení a jeho kollegové pro tajné 
spolčování: Vanke na 4 a Hochreiter na 3 měsíce do vězení Dále 
pak: Kappauf, Gabriel Loscb, Grohman, Mdsmer, Frank, Rubička, 
Kamnic, Selinčeg, Trauník, Seidel, Aichelberg, Seřibel, Keinert 
Schneider, MůUer, Pauler, Vielmaier, Laífer, Moshardt a Malý od 
7 dnů až do 3 neděl do žaláře. *•) 

V takovém znamení vstupovala u nás v Rakousku sociálně* 
demokratická internacionála v život. 

Než, od doby sjezdu v Neudorfu jali se sociální demokraté 
směru internacionálního i u nás v Čechách ponenáhlu hýbati. Již 
dříve, nežli byl sjezd v Neudorfu, a to v měsíci březnu roku 1874., 
vystoupili z vydavatelstva sociálně-demokratických » Dělnických 
Listů* pražských pp. Šimáček, Malý, Zápotocký, Kheil a Lehmann, 
z jakých příčin, nelze uvésti, a je následovali v červnu téhož roku 
občané: Jos. Bol. Pecka, M. Homola, J. Hakl a V. Koula, a tito 
již zcela jistě z příčin, že >Děl. Listy* nešly po jejich vůli přesně 
v proudu sociálně-demokratické intemacionály. 

Mimo články ve prospěch Národního divadla a jeho stavby 
v »Děl. Listech* uveřejněné byla to asi ta příčina, že ^Dělnické 
-Listy* svými v národním směru psanými články zpronevěřily se inter* 
nacionálnímu programu strany v Neudorfu založené. Domněnka tato 
jeví se býti tím pravdivější, že vystouplí členové vydavatelstva »Dělni- 
clq^ch Listů* jali se s pp. J. B. Peckou, Lad. Zápotockým, V. Kosem a j. 
hned potom zakládati vlastní sociálně-demokratický list čtrnáctidenní 
pod názvem > Budoucnost*, který byl opravdovým prvním sociálně- 
demokraticky internacionálním orgánem českým. Vycházel až dor; 1882. 

Vedle » Budoucnosti* měli sociální demokraté v Čechách také 
iiěmecký čtmáctidenník pod názvem T^Arbeiterfreund^, který se tisknul 
T Praze a vycházel v Liberci. První číslo roč. I. »Arbeiterfreundu« 



>Délnické Noviny* č. 21. roč. V. 1874. 
*•) >Délnické Listy* č. 7. roč. III. 1874. 
") »D6lnické Listy* č. 12. roč; lil. 1874, 



fl 



- 60 - 



vyšlo dne 13. června 1874. nákladem dělnického družstva a redakci 
Gustava Kulhavého, dělníka puškařského a redaktora »Děl. Listů «. 
Později pak až do r. 1882., kdy >Arbeiterfreund« zašel, byl jeho 
redaktorem na listě jmenovaným Ladislav Zápotocký, krejčovský 
dělník, ale ve skutečnosti byl chéf-redaktorem Ferdinand Schwarz, 
živnostník pekařský ze St. Habendorfu u Liberce. *•) 

Časopis »Arbeiterfreund« byl tedy prvním sociálně-demokrati- 
ckým orgánem v jazyku německém v Čechách a nemálo zasáhl 
v" hnutí dělnictva německého v severovýchodních Čechách, ano, on 
je skutečně i vyvolal a na sociálně-demokratickou dráhu uvedl. Vůbec 
do této části Čech vnikl sociální demokratismus mezi dělníky^ ně- 
mecké přes Podmoklí dříve, než mezi dělníky české. Do středu Čech 
dostal se sociální demokratismus, jak ještě vysvětlíme, z Vídně a 
z Brna. Do Liberce přinesl první zásady sociálních demokratů z Ně- 
mecka přicestovalý dělník textilní Josef Groš, který pak jsa pro 
sociálně-demokratickou agitaci zatčen, byl dodán do vyšetřovací vazby 
k zemskému trestnímu soudu v Praze do Novoměstské radnice. Dělník 
J. Groš však neměl valného zdraví, ve vyšetřovací vazbě onemocnět 
a zemřel r. 1871. Pohřben byl v Olšanech. 

* * 

Na podzim, v polovici měsíce října r. 1877. objevily se opět 
na dělnickém obzoru znovu založené Dělnické Listy*, Přívrženci 
svépomocné myšlenky Vilém Korber, Leopold Kochmann a jiní po- 
dali si ruce a založili > Dělnické Listy «, které si všímaly otázek so- 
ciálních a dělnických a měly zároveň znovu pomáhati na nohy 
svépomocným ideám. Plán se však nezdařil. Sociální demokraté pod- 
ryli svým učením v dělnictvu českém hluboko půdu, že nebylo lz& 
zasaditi do ní žádný strom, který by nebyl z jejich zahrady. 

> Dělnické Listy* jsou z počátku sociálními demokraty umlčo- 
vány, a roku 1878. jednáno od sociál, demokratů, jak by je mohli 
získati. Procedura provedena byla tak, že sociální demokraté za 
souhlasu Kórbrova a Kochmannova, kterýžto poslední sám byl so- 
ciálním demokratem a spoluvydavatelem » Budoucnosti < od r. 1876., 
vstoupili do vydavatelstva uvedených » Dělnických Listů* a tyta 
rázem proměněny jsou v orgán sociálně-demokratický. 

Korber svého kroku později litoval, ale ovšem již pozdě. Došlo 
to s ním mezi sociálními demokraty tak daleko, že byl roku 1880. 
z jejich řad vytlačen, a musil zase zakládati novou stranu a nový 
list pod jménem >Soudruh<, Před tím roku 1878. vydával Korber 
radikální listy »XX. Věk* a »Volnosť*, o nichž se ještě později 
zmíním. Získati svépomocné idei v dělnictvu dobré jméno i česf, 
toť bylo účelem Kórbrova » Soudruha*. A Korber nepřestával jen 
vydávati list, on šel dále. Založil vzdělávací » Dělnickou Besedu*,. 
> Úvěrní dělnickou družinu*, » Dělnickou záložnu*, uvedl v život 
»Fond pro vystavění spolkového domu*, Dělnickou lacinou knihovnu 
a jiných podniků více, ale všecky tyto podniky se mu sesuly a přišly 
v niveč ani ne za tři léta. » Soudruha* vydával Kórber rok. Sociálni 
demokraté v » Budoucnost * i » Dělnických Novinách* činili snahy 



♦») >Délnické Listy* č. 12. roč. III. 1874. 



— 61 — 



Korbrovy směšnými a pomáhali tak všem podnikům svépomocným 
k pádu. 

Nejostřejšími články proti svépomocnému socialismu Kórbrovu 
vystupovali Norbert Zoula a J. B. Pecka, zvláštč Zoula svými články 
» Dělnická aristokracie « a » Národohospodářští mastičkáři« zadal pod- 
nikům Kórbrovým smrtelnou ránu. Marné byly ještě další pokusy 
Korbrovy, udržeti stranu na národním stanovisku založením národně 
sociálního listu >RovnosU r. 1881. a ^Nového Vlku* r. 1883. Oba 
listy za krátko zašly. Naposledy se vzchopil Kórber ještě r. 1886., 
založiv »Nový Věk« p<idruhé, který krátce potom přizpůsobil zá- 
sadám sociálních demokratů a pojmenoval jej •Novým Vlkem Svo- 
body*, z něhož roku 1892. stal se pak •Soáálnl demokrat*. Kčrber 
r. 1886. zajel k vůdcům sociálních demokratů do Brna a tam s nimi 
ujednal přátelskou alianci. 

Než, Kórbrovi se přátelství se sociálními demokraty i podruhé 
zle vyplatilo, neboť byl sjezdem sociálních demokratů v Praze r. 1891. 
ze strany vyloučen. 

Kórber vystoupil tedy z řad sociál, demokratů a přidal se ke 
straně neodvislých socialistů (radikálů), založené v tom čase redaktorem 
vídeňských > Volných Listů* Janem Opletalem, dělníkem tkalcovským, 
a počal v Praze vydávati opět »Nový Věk Svobody*. A při této straně 
vytrval Korber až do své smrti. Zemřel ve stáří 54 let dne 11. pro- 
since 1899. ve Vršovicích. V posledním čase byl redaktorem orgánu 
neodvislých socialistů, > Omladiny* v Mostě vycházející. 

Za své působnosti prodělal Kórber zkušenost ve všech sociali- 
stických stranách, ale nikde dlouho nevytrval a nemálo si také na 
tom zakládal. Říkal o sobě hrdě, že na něho ještě žádná ze sociali- 
stických stran nevyzrála, aby na něho udělala klec. Křesťanského 
socialismu byl však největším odpůrcem a sám byl bez vyznání. 

XVIII. 

Socialistický sjezd v Břevnově r. 1878. a jeho následky. 
První přehled socialistických spolků českých. 

Sociálním demokratům českým, kteří tvořili čásť strany, zalo- 
žené v Neudorfu, a jež měla hlavní svá sídla ve Vídni a ve Štýr- 
ském Hradci, nelíbilo se obtížné spojení a vzdálenost a poněkud i to, 
že němečtí sociální demokraté, tvořící ve straně většinu, často do 
Cech a Moravy svým soudruhům jen diktovali, co a jak mají činiti 
nebo nečiniti. A to vedlo k rozdvojení, k odtržení sociálních demo- 
kratů ze zemí koruny České od sociál, demokratů nad Dunajem. 

Sociální demokraté čeští pomýšleli na to, jak by provedli samo- 
statnost; i rozhodli se, svolati samostatný sjezd. Odvážili se ktomu, 
ačkoliv si toho byli vědomi, že hnutí sociálně demokratické v Če- 
chách, zvláště mezi délnictvem českým, není ještě valně rozšířeno. 
První, kdo se toho uchopil a sjezd svolal, byl J. B. Pecka.**) 



Článek »Dělnická aristokracie* uveřejnén byl v > Budoucnosti « čís. 13. 
roč. Vn. 1880. a článek »Národohospodáfští mastíčkáři* v »Délnických Listech* 
čís. 15. roč. m. 1880. 

Josef Boleslav Pecka-Strahovský, dělnický spisovatel, vyučený tkadlec, 
narodil se r. 1847. na Strahově. Vzdělání nabyl v obecných a středuícbi 



— 62 — 



Sjezd svolán do Prahy na neurčité místo. Účastníci sjezdu 
shodli se teprve v Praze a odebrali se do Břevnova do hostince 
»u kaštanu*, kde byl hostinským pan Karel Vyhnal, otec jednoho 
z účastníků, a tam v prvním poschodí mimo hostinskou mí$tnost 
zahájen sjezd českých sociálních demokratů. Přítomno bylo 15 osob : 
J. B. Pecka, Lad. Zápotocký, krejčí a redaktor » Budoucnosti*, Jin- 
dřich Seidl, stud. právník, Vladimír Vyhnal, stud. právník, Norbert 
Zoula, stříbrník, Jos. Svobodoslav Kaňka, strojník, Jos. Procházka, 
strojník, J. Korec, studující, Václav Sedmidubský, truhlář, František 
Mařáček, krejčí, vesměs z Prahy, Ferd. Schwarz, pekař a redaktor 
>Social-politische Rundschau^ ze Starého Habendorfu u Liberce^ 
Čeněk Zich, sedlář, a Fr. Nechvíle, zámečník, oba z Vídně; Frant. 
Choura, horník z Duchcova, a Jos. Bernášek, kovář z Buben. Dva 
z pozvaných se nedostavili. 

Sjezd počal dne 7. dubna r. 1878. při zavřených dveřích (tajně) 
a rokováno áž do večera. Zpracován program strany a řád orga- 
nisační, dle něhož zřizovány měly býti sekce o 10, nejvíce 19 pří- 
vržencích strany. 

Bezpečnostní úřady měly vědomost, že se něco mezi sociálními 
demokraty tajně ukutilo, ale neměli jistotu, a přes všecky prohlídky 
u některých sociálních demokratů nemohly přijíti věci na stopu, až 
v polovici měsíce srpna r. 1878. podniknuta prohlídka u Jos. Bol. 
Pecky v redakci >Dělnických Listů« v Ječné ul. č. 7., která vedla 
k cíli. V loži Peckově nalezen policejními zřízenci v kožichu zašitý 
nejen program strany a organisační řád, ale i seznam účastníků 
sjezdu v Břevnově. Nastalo vyšetřování, po vyšetřování soud, a všickni 
účastníci sjezdu byli pro tajné spolčování dne 5. ledna 1879. od- 
souzeni k trestu od dvou až do čtyř měsíců vězení a žaláře. 

V době vyšetřování se shledalo, že orgánem strany jest v mě- 
síci dubnu založený, měsíčně vycházející agitační list ^Organisace*^ 
redakcí Frant. Mařáčka, dělníka krejčovského, a proto také časopis 
tento úředně byl zastavea 

Tak skončila aféra s prvním sjezdem sociál, demokratů českých. 
Ale tato událost nebyla pro dělnické hnutí příliš osudnou; proná- 
sledování socialistů dostavilo se později, o čemž povím později více. 



v Praze. Mluvil česky, némecky a francouzsky. Ze studií stržen rodiči pro chu- 
dobu a dán na tkalcovství. Pracoval v tkalcovnách na Smíchově až do té doby, 
kdy založen byl časopis » Budoucnost*, jehož stal se redaktorem a pozdéji i re- 
daktorem r. 1877. Vilémem Korbrem založených »Délnických Listů« v Praze. — 
J. B. Pecka byl malý, nepatrný človíček, očí bleděmodrých, stále skly opatřených, 
vlasů čemýcíi a kučeravých, stále pohyblivý a čilý, a nejsečtelejší ze všech 
sociálních demokratů českých své doby. Psal do > Dělníka* r. 1869.— 1872., do 
♦Dělnických Listů* r. 1872.— 1874., do »Budoucnosti* r. 1874.— 1882., do >Nové 
Doby* (Vídeň) r. 1881., do >Noppeneisenu* (Brno) 1871., do »Organisace* r. 1878., 
do >Ducha Času* r. 1884.— 1886. (Prostějov), do »Dělnických Listů* (Praha- Vídeň) 
r. 1878.-1884. a do ^Dělnické Matice* (Prostějov) r. 1885.-1886. — R. 1886. 
v měsíci červnu opustil J. B. Pecka Prostějov, kde byl spoluredaktorem >Ducha 
Času* s Fr. Hlaváčkem, horníkem z Řenčova, a odebral se do Ameriky, kde 
redigoval sociálně-demokratický list »Budoucnosť* v Chicagu až do jejího úřed- 
ního zastavení. V měsíci srpnu r. 1897. stihla do Čech zpráva, kterou české 
sociálně-demokratické listy otiskovaly, že J. B. Pecka dne 25. července r. 1897. 
zemřel v Chicagu na souchotiny. I Pecka dožil se černého nevděku mezi sociál- 
ními demokraty českými v Americe. Podezříván socialisty z mnohých politických 
i osobních přehmatů, vystoupil ze socialistického hnutí a osm let se ho ne- 
účastíÁ\ až před smrtí na několik let mezi socialisty se vrátil a byl opět činným. 



— 63 — 



Koncem roku 1880. byly sociálně-dělnické spolky: 

V Praze: Politický spolek (založen 1880.) — Vzděl. spolek 
»Činnosť« (zal. 1880.) — Dělnická Jednota (zal. 1879.) — Strojnická 
Beseda (zal. 1879.) — Politický klub dělnický (zal. 1880.) — Vzděl. 
spolek dělníků krejčovských (zal. 1879.) — Ústřední pokladna děl- 
níků krejčovských (zal. 1868.) — V Čechách: V Kostelci n. Labem: 
Dělnická Beseda (založ. 1879.) — V Ústí nad Labem: Čtenářský 
spolek »Svornosf« (založ. 1897.) — V Duchcově: Odborný spolek 
horníků (zal. 1875.) V Liberci : Spolek dřevodělníků (zal. 1870.) — 
Odborný spolek kovodělníků (založ. 1880.) — V Benešově (Bensen) 
Vzděl. a podporující spolek (zal. 1877.) — V Humpolci: Odborný 
spolek »Školka« (zal. 1873. a v život uveden 1880.) — V Strako- 
nicích: » Vzděl. řemeslnická Jednota »Čelakovský« (založ. 1873.) — 
Všeobecná v nemocech podporující Jednota řemeslníků, dělníků 
a dělnic (zal. 1874.) — V Teplicích u Duchcova: Čtenářská Beseda 
(založena 1878.) — V Poděbradech: Dělnický spolek ^Sladkovský* 
(založ. 1880.) — V Novém Bydžově: Řemeslnicko-dělnická Beseda 
(zal, 1875.) — V Bubnech u Prahy: Čtenářská Beseda (zal. 1878.) 
— VBohusudově: Odborný hornický spolek (zal. 1878.) — V Dubí 
u Rapic: Spolek vzájemně se podporujících řemeslníků a horníků 
»Berla« (zal. 1871.) — Ve Vršovicích: »Kruh«, spolek vzájemně se 
podporujících dělníků (založen 1873.) — V Libni: Dělnická Beseda 
(zal. 1880.) — V Jaroměři: Dělnický spolek »Rukac (zal. 1872.) — 
V Roudnici nad Labem: Dělnická vzdělávací Jednota »Budislav« 
(7.al. 1868.) - V Slaném : Dělnická Jednota (zal. 1880.) — V Stra- 
donicích: Čtenářský klub (zal. 1880.) 

Na Moravě: V Brně: Spolek rukodělníků. Vzdělávací dělnický 
spolek (českoněmecký). 

V Hor, a DoL Rakousich: V Atzgersdorfu : Dělnický vzdělá- 
vací spolek (založ. 1872.) — V Simeringu: Vzděl. a zábavní spolek 
»Tyl« (založ. 1875) — Ve Vídni: Českoslovanská dělnická Jednota 
(1877.) Filiálky této jednoty: v Landstrasse, v Ottakaringu a ve 
Wiedenu. — Odborný spolek obuvníků (založen 1871.) — Spolek 
•Slovan* (založ. 1872.) — Ve Štýru: Všeob. dělnický spolek (za- 
ložen 1877.) — Všeobecný dělnický podporující a invalidní spolek 
(zal. 1874.) — Odborný ^spolek obuvníků (zal. 1876) — Za hráni- 
cemi: V Drážďanech: » Český klub« (zal. 1876.) — 

Celkem 39 spolků, které v sociálně demokratických listech 
zprávy své uveřejňovaly a v » Kalendáři dělnictva českoslovanského« 
na rok 1881. jsou uvedeny. 

Než, po čtrnácti letech uvádí > Kalendář dělnictva českoslovan- 
ského na rok 1894. seznam 355 dělnických vzdělávacích, odborných 
a politických spolků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a za rok 
podává »Dělnický kalendář česko-slovanské strany sociálně-demokra- 
tické na rok 1895. již přesnou statistiku 246 spolků v Čechách, na 
Moravě, ve Slezsku a v Dolních Rakousich, hlásících se veřejně 
k českoslovanská organisaci mezinárodní sociální demokracie v Ra- 
Tcousku. 

Z Čech přihlásilo se do této statistiky 194 spolků se 27.000 
členy. A uvedeno, že tyto spolky mají 26.000 svazků knih a odebí- 
rají 1900 exemplářů různých dělnických časopisů. 



— 64 — 



Z Moravy přihlásilo se 36 spolků s 11.465 členy a s 5.622 svazky 
knih a s 391 exempláry různých dělnických časopisů, spolky odebí* 
raných. 

Z Dolních Rakous přihlásilo se osm spolků s 2813 členy, se 
2499 svazky knih a 190 exempláry časopisů. 

A posléze dodatečně přihlášeno ještě při uzavírce statistiky 
z Čech a Moravy 8 spolků s 1.148 členy se 1188 svazky knih 
a 102 ex. časopisů. 

Celkem tedy spolková organisace mezinárodní sociální demo- 
kracie českoslovanské v Rakousku čítala 246 spolků s 42.446 členy, 
35.409 svazků knih a 2.583 ex. časopisů. 

Uvésti zároveň slušf, že mnoho spolků vůbec se nepřihlásilo, 
mnoho spolků ani počet členů, ani svazků knih, ani počet odebíra- 
ných časopisů neuvedlo. Tak dosvědčil sám sběratel statistiky, Jos. 
Krapka-Náchodský, na konci své zprávy. 

XIX. 

t^éče katolíků o chudý lid. Konference spolku sv. Vincence z Paula 
v Čechách. Výkazy podpor. Spolek s v. Josefa Arimatejského v Praze. 

V letech sedmdesátých, kdy sociální demokraté jali se organiso- 
vati a sbírati své sily ve spolcích, národním směrem se ještě beroucích, 
a kdy národní liberálové či lépe řečeno svobodomyslníci přikročili 
k vydávání různých laciných spisků pro lid (Epištoly svobody 1876.), 
v nichž v nevážnosf uváděno vše, co katolíci v národě vykonali, ujali 
se katolíci práce na poli dobročinnosti, na němž nechtělo se nikomu 
•do práce. 

Jedna část katolických kněží s věrným lidem zakládala katolické 
jednoty s účelem vzdělávacím a druhá čásť počala pěstovati charitu. 

Katolické kněžstvo chápalo, že sociální otázka a její bída po- 
třebuje takových řešitelů, kteří by nejen slovy, ale i skutky chtěli 
pomáhati lidu v jeho smutném postavení a v jeho bídě. Sebe krás- 
nější návrhy a plány, jak lidu pomoci v čas nouze a bídy, nejsou 
nic platný, nepřistoupí-li se od planého theorisování k praktickému 
konání. 

Takovémuto řešení otázky sociální nevěnovali se však »lidu- 
milové< z tábora liberálního a sociálně-demokratického ; jim bída lidu 
^^byla vždy ničím ; na její omezení neučinili nikdy žádnou organisaci, 
ioni prováděli jen organisaci sami pro sebe; pro lid měli jen hezká 
-a ještě více i ošklivá slova. ^ 

Tak to vypadalo v Cechách s lidem v letech sedmdesátých, 
když katolíci přikročili k probouzení lásky k lidu pod ochranou 
sv. Vincence z Paula. 

O celém tomto velikolepém charitativním hnutí katolíků v ná- 
rodě českém může se každý dočisti v důkladných dějinách nadepsa- 
ných: Spolek sv. Vincence z Paula pro dobrovolné pečování o chudé 
v král. Českém^ od Tom. Škrdle ve >Vlasti« ročník XII., v letech 
1895.— 1896. uveřejněných. 

» Spolkem sv. Vincence z Paula « a jeho konferencemi provedena 
v Cechách organisace pro umírnění bídy a pomoci chudině, jíž není 
žádná jiná v tomto směru rovna. 



- 65 — 



Tisíce a tisíce peněz, veliké zásoby potravin získají Vincenciáné 
mezi sebou od lidí majetných pro strádající a chudobné. Jejich vý- 
roční zprávy, které o své činnosti ročně vydávají, jsou nejlepšími 
svědky jejich blahodárné práce v řešení otázky sociální. A co více, 
skoro každá konference spolku sv. Vincence má pro své ošetřovance 
i obecný lid zřízenou knihovnu, z níž opět pro ty, kteří nemohou si 
žádné četby koupiti a na duchu se osvěžiti, knihy půjčuje a mezi 
lid šíří tak i křesfanskou osvětu. 

Na šest set mužů, Vincenciánů, věnuje se ve chvílích klidu, 
kterého by pro sebe mohli použiti, službám chudého lidu, jehož 
společnost lidská zapomněla. A nejsou to jen kněží, ale jsou to: 
šlechta, úředníci, učitelové, řemeslníci, živnostníci, soukromníci, rolníci 
i dělníci, a to ti, kteří v očích svobodomyslných a sociálních demo- 
kratů platí za zpátečníky, klerikály, za nepřátele a odpůrce chudého 
lidu, za protivníky vzdělanosti národa. 

Která konference nemá knihovny, kupuje pro své ošetřovance 
dobré časopisy a brožury a šíří je mezi nimi a tak pracuje nejen pro 
hmotné, ale i duševní povznesení za » Zaplať Pán Bůh!< pro každého, 
ať patří k jakémukoliv stavu, když v neštěstí se ocitl. Zkrátka, vedle 
této organisace ve prospěch opuštěného lidu není v Čechách jiné. 
Zakladatelem spolku sv. Vincence z Paula v Čechách jest katol. kněz 
P. Josef Všetečka, vojenský kurát v Karlině. O vzniku a rozvoji 
tohoto hnutí pro podporu chudých psáno jest velice zevrubně a 
důkladně v uvedených dějinách redaktora Tom. Skrdle, na něž každého, 
kdo by se o něm poučiti chtěl, znovu upozorňujeme. 

Nám jest jen ukázati, jak konference spolku sv. Vincence z Paula 
vzrůstaly rok od roku, kolik jich již od r. 1876. v král. Českém exi- 
stuje a s kolika činnými členy. Užíváme k tomu poslední výroční 
zprávy z r. 1898. Spolku sv. Vincence z Paula v Čechách, která nám 
podává tento obraz postupu : 



Zalo- 
ženo 


1 Místo 


Konference 


čle- 
nové 






Ústřední rada Vincentinum 




1876. 


Praha 




14 1 


1877. 


» 


u sv. Jiljí 


7 


1877. 


» 


u P. Marie Vítězné 


23 


1877. 


» 


u sv. Štěpána 


14 


1877. 






20 


1877. 


V Karlině 


sv. Cyrilla a Methoděje . . . 


15 


1877. 


na Smíchově . . . 


sv. Filipa a Jakuba 


7 


1877. 


ve Vejprtech . . . 




13 


1878. 


v Liberci 


u sv. Antonína a P. Marie . . 


24 


1878. 




u Matky Boží před Týnem . . 


16 


1878. 


v Zdislavicích . . . 




14 


1878. 


na Vyšehradě . . . 


u sv. Petra a Pavla 


8 


1879. 






13 


1879. 


v Žižkově .... 


» Povýšení sv. Kříže* 


13 


1879. 




Nep. Početí bl. P. Marie . . . 


13 

\ 



T. J. Jiroušek: Dějiny sociálního hnutí. ^ 



- 66 - 



Zalo- 
ženo 



Místo 



Konference 



čle- 
nové 



1880. 

1881 

1882. 

1882. 

1883. 

1883 

1884. 

1886. 

1886 

1886. 

1886. 

1887. 

1887 

1887, 

1888. 

1888, 

1888 

1888. 

1888 

1889. 

1890, 

1890. 

1891. 

1892. 

1892. 

1892. 

1892. 

1893. 

1893. 

1893 

1893. 

1894. 

1895. 

1895. 

1896. 

1896. 

1896. 



v Praze .... 
v Litoměřicích 
ve Vodňanech . . 
v C. Budějovicích | 
na Kr. Vinohradech 
v Hradci Král. . 

v Karlině 

v Praze . . 

v Nov. Hradci Král. 

v Neveklově . . . I 

v Podolí i 

v Bráníku . . . ; 
v Dol. Dobrouči . . i 
v Nov. Strašecí . . ! 
v Olšanech . 
v Praze . . 
v Bechyni 
v Kr. Chlumci n. Ohří 
ve Vršovicích 
v Něm. Brodě 
v Strakonicích 
v Georgswaldě 
v Sušici 
ve Vimperku 
v Příbrami 
Kam. Senově 
Pouchově . 
Táboře 
Chlenech . 
v Hrádku u Litoměřic 
v Chrudimi ^ . . 
v Teplicích-Šenově . 

v Praze 

v Praze na Letné 
v Praze .... 

v Praze 

v Tachově .... 



u Panny Marie Sněžné 
u sv. Štěpána 
Narození Panny Marie 
Nejsv. Srdce Páně 
sv. Václava .... 
u sv. Ducha 
• Nalezení sv Kříže* . 
u sv. Jindřicha 
u sv. Ant. Poustevníka 
u sv. Havla . . : 
u sv. Michaela Arch. 
u Matky Boží .... 
u sv. Mikuláše . . . 
Narození Panny Marie 
u sv. Rochá ... 
u sv. Tomáše Ap. . . 
u Nejsv. Srdce P. Marie 
Nanebevz. Panny Marie 
u sv. Mikuláše . . 

Nanebevz. Panny Marie 
u sv. Martina . . . 
u sv. Vincence z Paula 
u sv. Václava ... 
Navštívení P. Marie . . 

u sv. Jakuba 

u sv. Jana Křtitele . . 

u sv. Pavla 

u sv. Václava 

u sv. Apolinářiše . . 
u sv. Josefa 

u sv. Salvátora .... 
sv. Jana Křt. a sv. Josefa 

u sv. Haštala 

sv. Josefa 

u sv. Petra 

sv. Františka Regis . . 
Nanebevz. Panny Marie 



Úhrnem 



Abych nemluvil jen slovy o lidumilné a významné činnosti Vin- 
cenciánů v království Českém, uvádím, že tito mužové po dobu 
trvání spolku sv. Vincence z Paula u nás daleko přes půl milionu 
zlatých, nečítaje v to potraviny a j. naturalie a potřebné věci, sebrali 
a rozdali chudému lidu. 

Na důkaz svých slov podávám zde ukázku všech peněz za 
posledních jedenadvacet let Vincenciány lidu do rukou daných. 
I bylo Vincenciány pro lid vydáno v penězích: 

R. 1878. 6.463 zL 8 kr., r. 1879. 9.752 zl. 39 kr., r. 1880. 8.293 zl. 



— 67 — 



Í7 kr., r. 1881. 10.122 zl 40 kr., r. 1882. 12.772 zl. 14 kr.. r. 1883. 
14.214 zl. 10 kr., r. 1884. 16.493 zl. 99 kr., r. 1885. 14.425 zl 75 kr., 
r. 1886. 15.374 zl. 26 kr., r. 1887. 27.037 zl. 90 kr., r. 1888. 36.620 zl. 
15 kr., r. 1889. 40.505 zl. 46 kr., r. 1890. 40.616 zl. 11 kr., r. 1891. 
45.213 zl. 28 kr., r. 1892. 58.721 zl. 27 kr., r. 1893. 66.437 zl. 31 kr., 
r. 1894. 40.640 zl. 13 kr., r. 1895. 45.202 zl. 45 kr., r. 1896. 42 720 zl. 
24 kr., r. 1897. 31.882 zl. 88 kr., r. 1898. 34.694 zl. 59 kr. Úhrnem 
^37.603 zl. 45 kr. 

Mimo to měl po této bilanci Spolek sv. Vincence z Paula 
roku 1898. na hotovosti ve spolkové pokladně ještě úhrnem 23.483 zl. 
V2 kr. k disposici. Uvedené cifry mluví zajisté nejlépe o tom, čím 
jsou Vincenciáné pro náš chudý dělnický lid v Čechách. 

* * 
* 

Dávno před založením spolku sv. Vincence z Paula utvořili 
v Praze také katolíci, jimž stál v čele dp. Ant. Rost, duchovní na 
Skalce v Praze, spolek, který obral si za účel pěstovati úctu k ze- 
mřelým, nuzným a osiřelým tím způsobem, že je dávají pohřbívati 
v truhle. Až do té doby byli zemřelí v Pražské všeobecné nemocnici 
pohřbíváni, když byli nuzní a bez přátel, do společných hrobů (šachet) 
na hřbitovy olšanské bez truhel, zabaleni pouze do plátna nebo pytlů. 

To však přestalo roku 1861. založením jmenovaného spolku, 
kterému dán název: * Spolek sv. Josefa Arimatejskéko v Praze*, 
Tento spolek dá každému nemajetnému a opuštěnému zemřelému 
v Praze rakev, rubáš a křížek. 

Od roku 1861. do konce roku 1898. dle zprávy jednatelské, 
dne 24. října 1899. přednesené ve valné hromadě, pohřbil bez roz- 
dílu národnosti i náboženství v rakvi a rubáši 49.049 osob obojího 
pohlaví. Spolek čítá 727 členů a roční vydání činí okolo 4000 zl., 
které složí členové, přispěvatelé a dobrodinci spolku. 

Zajisté i tento katolický spolek se svojí chvály hodnou činnosti, 
vyznamenávající se křesťanským milosrdenstvím a láskou k bližnímu, 
má do jisté míry i sociální význam, který i v této knize pozoruhodné 
vzpomínky zasluhuje. A proto nerozpakovali jsme se o spolku tom 
se zde čestně zmíniti. 

XX. 

Vznik .atheismu v dělnictvu českém. Atheistické časopisy v letech 

1878.-1880. 

Sociální demokraté od svého objevení se v řadách českého děl- 
nictva až do r. 1878. nevšímali si mnoho náboženské stránky dělnictva 
a náboženství vůbec ; přestávali na tom, že jejich Neudorfský program 
hlásal oddělení státu od církve a církve od státu. Avšak, když se soci- 
ální demokraté v dělnictvu rozšířili a měli za sebou slepě oddaný 
zástup stejně smýšlejících agitátorů, odhodlaných hájiti každý sociálně- 
demokratický nesmysl až do krajností, tu sociální demokraté přišli 
opravou svojí barvou a počali vedle socialismu, plného výstředností, 

") >KatoIické Listy* č. 300. III. roč. 1899. v Praze. 

5* 



% 



— 68 - 



hlásati i nevěru. Atheismus byl pak druhou části socialismu české 
sociální demokracie. Poněvadž vůdcové sociálních demokratů, aby 
se v lidu dělnickém neučinili nemožnými, nemohli ve svých socialit 
stických listech hlásati čirou nevěru, užili k tomu časopisů jiných. 

V té době, roku 1878., počal vydávati v Praze Jos. Hozdecký, 
mistr krejčovský, čtrnáctidenník *Svétlo<^ list radikální. Sociální 
demokraté chovali se z počátku k tomuto listu ne právě přátelsky^ 
a to hlavně proto, že v něm nemilosrdně zkritisována byla r. 1879. 
sociálními demokraty vydaná protivlastenecká brožura ^Národovcům^y 
jako zvláštní otisk z časopisu »Budoucnost«. Než, netrvalo to dlouho 
a protikatolické » Světlo* nalezlo přece v očích sociálních demokratů 
milost, že mohlo býti v socialistických listech > Budoucnosti* a » Děl- 
nických Listech* inserováno, ve spolcích vyvěšováno a vůbec děl- 
nictvu doporučováno. 

Později pomohli si však sociální demokraté k vlastním proti- 
náboženským časopisům. Mezi dělnictvem objevil se Josef Svobodoslav 
Čada, sociální radikál, prodělal několik škol a pustil se do žurna- 
listiky. Týž ještě pomocí jiných založil r. 1878. dva čtrnáctidenníky 
pod názvy: *Pravda<^. orgán sociálních radikálů českoslovanských,^ 
jehož odpovědným redaktorem byl krejčovský dělník Josef Kovář, a 
*Právo*, list sociálně-radikální, jejž redigoval sám Čada. Těchto 
listů konkurenčních, Hozdeckého » Světla*, uchopili se sociální demo- 
kraté a drželi se jich zuby nehty. Socialistické časopisy > Pravdu* 
i » Právo* ochotně kolportovali i socialističtí agitátoři ve spolcích,, 
dělnických schůzích, továrnách i dílnách mistrovských. Znal jsem 
jednoho kolportera, dělníka na Smíchově, který každého z těchto 
časopisů až 40 exemplářů mezi dělníky rozprodal. 

»Pravda* a >Právoíf vycházely až do r. 1880., kdy na podzim 
Čada zatčen, 16 neděl ve vyšetřování držán a v polovici února 1881. 
pro přestupek tiskového zákona odsouzen na 3 neděle do vězení a 
k pokutě 200 zl. Odsouzením Jos. Svobodoslava Čady, jak sám se 
podepisoval a sám bez náboženství byl, padly i jeho časopisy. Čada 
po vyjití z vězení zmizel pak z dělnického hnutí nadobro. 

Vedle časopisů Čadových založil r. 1878. Vilém Kórber také 
dva sociálně-radikální listy : '^XX, Včk* a Volnost^ ^ čtrnáctidenníky, 
které řádily opět v řadách sociálně-národních a částečně i sociálně- 
demokratických. Také i v těchto časopisech psalo se protikatolicky, 
neboť Vilém Korber vůbec byl nepřítelem všeho katolického. Ale 
i tyto listy neměly dlouhého trvání, zašly během roku 1878. nadobro. 

Jiný toho druhu list pod názvem velice vábným, ^ Svoboda^ ^ 
.vydával a řídil dělník krejčovský Josef Kliment. Týž psal také do 
socialistických listů pod jménem » Ladislav Úslavský*. Avšak ani Kli- 
ment svoji >Svobodu« dlouho v duchu atheistickém nevedl ; r. 1881. 
byl nucen oznámiti její zastavení. 

Vedle těchto listů bušila také do klerikálů na podzim r. 1880. 
založená * Pochodeň*^ illustrovaný sociálně-demokratický měsíčníky 
vydávaný a řízený bývalým studujícím Jos. Florianem. Když se však 
sociální demokraté prohlásili proti všeobecnému hlasovacímu právu, 
odtrhl se Florian se svým listem od sociálních demokratů a na podzim 



Soud s J. S. Čadou a soudruhy přinesl časopis »£udoucnosť* v č. 4« 
roč. VIII. ze dne 23. února r. 1881. na str. 27. 



— 69 — 



r. 1880. změnil » Pochodeň « v Novou Pochodeň* ^ která v měsíci 
únoru 1881 zanikla. 

» Světlo* vydrželo však konkurenci všech uvedených listů a po- 
stupovalo na své dráze dále, jsouc doporučováno všemi socialistickými 
listy té doby, až v polovici let osmdesátých viděl se Hozdecký nu- 
cena se svým listem vystěhovati se z Prahy do Slaného, kde » Světlo* 
až dosud vydává. K tomuto kroku přiměla ho nejspíše persekuce 
socialistů v Praze, která i jeho » Světlo* několika prohlídkami míst- 
ností redakčních postihla, neboť byl v podezření, že jest se stíhanými 
socialisty ve spojení. 

»Světlo«, >Pravda«, »Právo«, »XX. Věk«, »Volnost<, »Svoboda«, 
»Pochodeň« a >Nová Pochodeň* zanesly v řady dělnictva českého 
více atheismu a ducha protináboženského nežli před nimi Josef Barák 
svojí »Svobodou« r. 1868. a v letech 1870.— 1873., poněvadž Barák 
jako »buržoasní žurnalista*, jak dělnictvem sociálně- demokratickým 
byl zván, neměl mezi dělníky důvěry. Proto také dělníci i jeho listu 
mnoho pozornosti nevěnovali, ale za to vůdcové sociálních radikálů 
v letech 1878. a 1881. směru Barákova v protikatolické práci využit- 
kovávali až do krajnosti. Na všech jejich listech jest to očividné. 

Po roce 1881. byla již radikálně-sociálními časopisy i v sociálně- 
demokratických listech cesta proti katolickým snahám, článkům a 
zprávám prodělána, a proto sociální demokraté ve svých dělnických 
časopisech pěstovali atheismus dál a dál a dnes v něm vězí až 
po uši. 

Tak se u nás zakořenila nevěra v lidu dělnickém. Bez nevěry, 
domnívají se sociální demokraté, nebyl by možný ani socialismus a 
řešení otázky dělnické. 

Nemůžeme tento zjev v řadách dělnictva českého nazvati než 
poblouděním od pravých cest samého socialismu, neboť socialismus^ 
nauka o uspořádám společenského života, práce a výroby ^ mzdy^ práv 
a povinnosti mezi dělníkem a prácedárcem^ nežádá na nikom, aby 
přestal býti katolíkem, národovcem a vlastencem. Atheismus v socia- 
lismu jest vůbec nemístným, společenským zlem. 

XXI. 

První srážka socialistů s Mladočechy v Konvikté. 3»Národní Listy« 
o socialistech. Korber a Florian proti socialistům. Schůze socia- 
listů na Střeleckém ostrově. Ke hrobu básníka Jablonského. 

V dějinách sociálního hnutí jest velice významná a bez odporu 
důležitá první veřejná srážka sociálních demokratů s národní stranou 
svobodomyslnou. 

Na podzim roku 1879. pořádali němečtí nacionálové a liberá- 
lové v severních Čechách schůze a posléze i sjezd, kde ostře vystu- 

?>vali proti slovanské pravici říšské rady, složené za vlády hraběte 
aaífe, který právě vstoupil na předsednické křeslo ministerstva. 
Němci, jako obyčejně, bouřili proti rovnoprávnosti Slovanů a 
zvláště Čechů v Rakousku, které se jali domáhati. 

Strana svobodomyslná, čili Mladočeši, nechtěli severočeským 
Němcům zůstati na jejich schůze odpověd dlužni ; jakkoli jim dali 
říznou odmítavou odpověd konservativní Němci ve s^é inV^Xt^ 



— 70 — 



v Linci, svolali s drem. Aloisem Prav. Trojanem v čele velkou mani-^ 
festační schůzi do konviktského sálu v Praze na neděli dne 28. listo- 
padu 1879. 

V tom čase existovaly již v Praze a okolí následující dělnické 
vzdělávací spolky: ^Dělnická Jednota* na Starém Městě, (místnosti 
»u Zeleného stromu« v Dlouhé třídě), s filiálkami (čítárnami) v Žiž- 
kově, na Smíchově, v Břevnové, na Pankráci, na Vyšehradě a na 
Malé Straně. » Dělnická Beseda « v Podbabě, » Dělnická Beseda* 
v Libni, » Politický dějnický spolek* na Starém Městě a » Vzdělá- 
vací dělnický spolek Činnost* na Novém Městě (místnosti »u města 
Prahy* na Ferdinandově třídě vedle České spořitelny) v Praze. 

V těchto spolcích vedli hlavní slovo sociální demokraté a proto 
nebylo v těchto spolcích již na dva dny před mladočeskou schůzí 
nikoho tajno, jak se byli předáci sociálních demokratů usnesli, kam 
v neděli se má jiti — a to v síle co možno největší. Sociálně- 
demokratičtí vůdcové chtěli tentokráte ukázatí nic netušícím Mlado- 
čechům, že zde v Praze jest také někdo, který žádá nejen politická, 
ale i sociální práva. A to se jim také v plné míře podařilo. 

Konviktský sál i galerie v den schůze, již hodinu před za- 
hájením, byl nabit dělnictvem z Prahy i z okolí. Avšak nikdo ze 
svolavatelů nic nepozoroval. (!) Teprve při zahajování schůze poznali 
Mladočeši ku svému velikému překvapení, že jsou v Praze také soci- 
ální demokraté, a to u veliké síle, kteří si dnes do schůze dali do^ 
staveníčko. 

Když zahajovatel dr. Trojan po úvodní řeči vyzval shromáždění 
k volbě předsedy, křičeli sociální demokraté: »Saller! Saller! 

Mladočeši navrhovali opět dra. Trojana. Při volbě strhl se takový 
rámus, že v něm zanikaly naprosto hlasy dra. Jarom. Čelakovského 
i dra. Jana Podlipného. 

Když si nemohli sociální demokraté vymoci pro svého vyhlíd- 
nutého předsedu Frant. Sallera, stavitele, ani místopředsednictví, hlu- 
čeli, až zeměpanský komisař p. Svoboda po marném napomínání ku 
klidu schůzi rozpustil. 

Nyní strhla se pravá bouře. Sociální demokraté hrozili pěstmi 
Mladočechům a volali: >Nic Češi! Lidé! Co nám do národnosti, 
my chceme jisti! Jednejte o otázce žaludkovél* a podobně. 

Sál musil býti policií vyklizen. Bartolomějská ulice, Perštýn, 
Konviktská ulice a Betlémské náměstí byly po schůzi plny dělnictva, 
proti Mladočechům poprvé demonstrujícího. 

V této schůzi poprvé poznali Mladočeši, že jim v národě vzrůstá 
nebezpečný nepřítel, jehož hněvu také podlehli. A patřilo jim to 
v plné míře, neboť nikdy se o dělnictvo české nestarali, nežli tehdy, 
když ho při národních svých slavnostech potřebovali za stafáž. 

Ale za rozbití schůze odměnili se Mladočeši sociálním demo- 
kratům, jak se patří. » Národní Listy* převzaly ochotně na sebe tento 
úkol a provedly jej znamenitě. V referátě ze dne 30. listopadu (č. 287.) 
nazvaly »Nár. Listy* sociální demokraty » turbulentní rotou inter- 
nacionálů', »výtržníky*, »lůzou^ která za trochu piva nebo kořalky 
dá se upotřebiti ke všemu*, ^chlapci*, »holobrádky*, »gardou«, 
»chlapisky, jimž z každého cípu šosu kapal petrolej*, » chátrou, ho- 
lemi ozbrojenou*, »lidmi, kteří za mísu petrolejem prosáklého inter^* 
nacionahsmu prodali svou národnost* atd. 



— 71 — 



Zkrátka, čin sociálních demokratů v Konviktě nazván Mlado- 
čechy >herostratstvím« a proti sociálním demokratům zahájen boykot. 
Do národní společnosti měli sociální demokraté míti dvéře uzavřeny. 

Nejostřejší kritiku a odsouzení činu sociálních demokratů v Kon- 
viktě podal bývalý jejich stoupenec Vilém Kórber v brožuře nade- 
psané: *Saller a spolek, lili kazimiH českého délnictva*^ která vyšla 
hned za několik dní po osudné schůzi. Tam nemilosrdně, ale velice 
případně a pravdivě byla posouzena sociální činnost vůdců ze sociálně- 
demokratického tábora: stavitele Frant. Sallera, Ladislava Zápoto- 
ckého, krejčího a redaktora » Dělnických Listů*, Josefa Bol. Pecky, 
redaktora > Budoucnosti*, krejčího Frant. Mařáčka, Ant. Mottla, krej- 
čího. Frant. Kraftnetra, dělníka, a Matěje Kunsta, zlatníka. 

Všem bylo řečeno, že jsou špatnými vůdci dělnictva a že ne- 
rozumějí dělnické otázce. Mimo to psal Vilém Korber proti sociálním 
demokratům ve svém časopise ^ Soudruha ^ který v čase tom vydával 
a ve směru sociálně-liberálním řídil. 

Proti rozbití schůze v Konviktě vystoupil také ostře redaktor 
Josef Florian ve své T^Nové Pochodni*. Frant. Saller krátce potom 
obhajoval sebe a sociální demokraty v brožuře vydané pod názvem 
^Konvikt a dr. Julius Grégr*. 

Než, že celkem rozbitím schůze konviktské sociální demokraté 
mnoho si neposloužili, uznali ve 14 dnech již sami. Hledali jen 
okamžik, kdy jim bude možno před veřejností svoji pošramocenou 
reputaci v českém lidu poznovu opraviti, a to se jim podařilo při dvojí 
příležitosti. 

Nejprve byla to veřejná schůze lidu svolaná na den 30. ledna 
r. 1881. do skleněného sálu na ostrově Střeleckém v Praze, kde se 
řečnilo o změně živnostenského řádu. Na této schůzi, 4000 osobami 
navštívené, zvolili si sociální demokraté Frant. Sallera za předsedu a 
redaktora Lad. Zápotockého za místopředsedu. Do sálu sešlo se 
1500 účastníků a třikráte tolik dělníků po čas schůze čekalo na vý- 
sledek před sálem. 

Tímto účastenstvím na schůzi měla býti oslabena všecka » za- 
slána* z kruhů národních proti sociálním demokratům, které >Nár. 
Listy* přinášely po celý měsíc prosinec a leden. 

Frant. Saller mluvil o změně zákona živnostenského, Leopold 
Kochmann, pražský živnostník, o dělnických komorách, které dopo- 
ručoval, o lichvě a o továrních dozorcích. Frant. Semecký, nožíř, 
mluvil o normální době pracovní a přimlouval se za sblížení děl- 
nictva s prácedárci v zájmu společném, v řešení otázky dělnické. 
Dále zasáhli v rozhovor pp. Zličský, mluvil o lichvě, a Nebeský 
o práci žen a détí a požadovál omezení této práce v průmyslu. Na 
konec pak ujal jsem se slova sám. Doporučoval jsem zařízení živ- 
nostenských inspektorů, o nichž právě v říšské radě mělo se jednati. 
Dovolával jsem se toho, aby živnostenští inspektoři bráni byli ze řad 
vzdělaných dělníků, kteří by zároveň byli dekretem pověřeni a za 
státní úředníky ve svých funkcích povýšeni. 

Před skončením schůze přijata resoluce, v níž žádány prů- 
myslové a odborné školy v dostatečném počtu, dělnické komory, 
živnostenští inspektoři, nedělní klid, normální doba pracovní, podpo- 



— 72 — 



rovací dělnické spoky s ústřední pokladnou, omezení práce žen a 
dětí, tovární inspektoři a pojištění délnictva v práci. 

Resoluce přijata jednohlasně a schůze v pořádku skončena. 

Touto schůzí dosáhli sociální demokraté, co chtěli: veřejného 
osvědčení, že nejsou takovými, za jaké je byly po celý ten čas •Ná- 
rodní Listy« vyhlašovaly, že nejsou stranou, která nedovede se ve 
schůzích slušně chovati. 

Druhá příležitost vyskytla se sociálním demokratům, že vstou- 
pili u velikém zastoupení mezi národní společnost, dne 13. března 
r. 1881. při pohřbu Boleslava Jablonského ze Strahova na Vyšehrad. 
V ten den k vyzvání předsedy Vratislava Koláře a mne jako místo- 
předsedy vyšla k pohřbu slavného básníka pražská » Dělnická Jednota* 
se svými čítárnami z předměstí, počtem přes 600 členů. Národní 
kruhy zase jednou viděly mezi sebou sociální demokraty u velikém 
počtu a nemálo se nad tím pozastavovaly, že mezi sociálními demo- 
kraty zbylo ještě dosti mužů národního ducha. 

O tom ovšem málokdo věděl, že právě sociální demokraté radi- 
kálního a internacionálního smýšlení^ soustředění ve spolku » Činnost^ , 
ýrňvodu se nesúčastnili aut na vyzvání předsednictva > Dělnické Jed- 
noty <^ v níž převládaly živly umírněné a pouze řešení otázky děl- 
nické cestou zákona si přející. Než, o tom později. 

Jak se samo sebou rozumí, schůzí na Střeleckém ostrově a 
ličastenstvím při pohřbu básníka Jablonského získali sociální demo- 
-kraté v očích české veřejnosti zase poněkud dobrého jména. Avšak 
íilavní zásluha o to patřila předsednictví »Dělnické Jednoty*, v němž 
zasedali mužové mírní a rozvážní, kteří nemohli za to, co radikálně- 
internacionální živly ze spolku » Činnost* často pomocí dělnictva jimi 
svedeného provedly. 

XXII. 

První zavržení všeobecného hlasovacího práva. Radikálové a mírní. 
Tisk socialistických stran. Roztržka na sjezdě v Brně r. 1882. 

Radikální socialisté, soustředění ve spolku * Činnost*, tvořili 
v dělnictvu pražském zvláštní křídlo strany sociálně-demokratické, 
jemuž nebývalo hned všecko po chuti, co »Dělnická Jednota* pod- 
nikala, proto také, jak jenom mohli, > Dělnické Jednotě* nejednu ne- 
příjemnost provedli. >Činnost* vůbec vznikla z radikálních členů 
» Dělnické Jednoty* a všude a ve všem počínala si dle názorů svých 
radikálních vůdců Norberta Zouly, Antonína Mottla a j. Nejednou 
se stalo, že členové > Činnosti* vnikli i do schůzí pražských děl- 
nických spolků a tam, jsouce dříve o všem umluveni, prováděli své 
zásady. Ze pak za tuto činnost trpěly i osoby nejmímější a byly 
považovány za radikály, rozumí se samo sebou 

Tak stalo se i dne 8. srpna 1880. ve schůzi dělnického > Poli- 
tického spolku* v Praze, kde bylo na denním pořádku rokování o vše- 
obecném hlasovacím a volebním právu, že do této schůze dostavil 
se značný počet členů » Činnosti* se svým předsedou Zoulou v čele. 
Nikdo nevěděl, co se bude díti ; každý očekával, že první odstavec 



*♦) »Budoucnosť« č. 3. a 4. roč. VIII. a »České Noviny* č. 27. r. 1881 v Praze. 



— 73 — 



sociálních demokratů, jimž jest všeobecné hlasovací právo, bude za- 
stáván a odůvodňován jako prospěšný a dobrý. Josef Pecka dlel na 
venkově a nikdo z mírnějších vůdců sociálních demokratů v domnění, 
že nic závažného se ve schůzi díti nebude, do schůze nešel. 

A toho okamžiku použil Zoula, hlava radikálů. Když viděl, že 
je ve schůzi čistý vzduch a žádné nebezpečí se strany sociálně-demo- 
kratických *šosáků«, ujal se ve schůzi slova a mluvil proti všeobec- 
nému hlasovacímu právu bez překážky přes hodinu, a na konec 
navrhl resoluci, v níž se hlásá, že moc je právo, a že dokud pracující 
lid nebude míti této moci, že nebude míti ani práva při všeobecném 
hlasovacím právu. 

»V uvážení, « — hlásá se v resoluci — »že bída pracujícího 
lidu učiní v případě zavedení všeobecného práva hlasovacího moc a 
právo pouhými nástroji v rukou oněch, kteří mu na škodu nejvíce 
jsou, an pomocí svého majetku dovedou učiniti všeobecné právo hla- 
sovací illusorním, spatřuje » Politický spolek « v Praze v duševní 
i hmotné organisaci jediný prostředek, kterým by se vždy více vzmá- 
hající bída lidu obecného odstraniti dala. Chléb je svoboda a svo- 
boda je chléb. « 

A tato resoluce byla po krátké debatě radikálů s několika málo 
mírnými sociálními demokraty většinou hlasů přijata. 

Poněvadž » Politický spolek* byl jaksi representantem pražských 
sociálních demokratů, strhl se v jejich táboře pro tuto událost veliký 
rámus. Redaktor > Pochodně « (založené r. 1880.) a jednatel > Poli- 
tického spolku « Josef Florian ve svém listě ihned prohlásil vystou- 
pení ze spolku a časopis svůj odtrhl od strany sociálně demokratické; 
za ním následovalo i více jiných. 

Prohlášení » Politického spolku «, v němž se zavrhovalo vše- 
obecné hlasovací právo, jako nebezpečný prostředek pro emancipaci 
pracujícího lidu, odsuzovali i Jos. Bol. Pecka, Lad. Zápotocký, Leop. 
Kochmann a j. z řad socialistů. 

Kdyby tenkráte strana sociálně-demokratická byla mívala ně- 
jakou řádnou organisaci, byl by Zoula býval jistě ze strany vyloučen 
pro překročení programu a zavržení prvního jeho odstavce; ale 
strana neměla organisace a vůdcové sami o sobě byli proti Zoulovi 
slabí, a proto Zoula, znaje dobře tuto slabou stránku sociál, demo- 
kratů a spoléhaje se jako všichni křiklouni na svoji popularitu, ze 
sociálních demokratů si nic nedělal a šel svou cestou dále. Výsledek 
Zoulovy činnosti byl : vznik roztržky mezi socialisty ; rozštěpili se na 
* radikály <í a na * mírném, 

* * 

Nebylo právě šťastné pro sociální demokraty, když v měsíc j 
lednu r. 1881. přeložili svůj ústřední orgán »Dělnické Listy« z Prahy 
do Vídně. České dělnictvo ve Vídni bylo v té době již ve vleku 
německé sociální demokracie — alespoň veliká jeho čásť — a tak 
i »Dělnické Listy* pod redaktorstvím J. B. Pecky; a poněvadž ně- 
mečtí sociální demokraté ve Vídni byli radikálové, staly se »Dělnické 
Listy* taktéž radikálními. Radikální takt v socialismu dávala ve 
Vídni r. 1880. založená *ZukunfU, ústřední orgán sociál, demokratů 



") >Délnické Listy* č. 16. r. III. ze dne 18. srpna mo. n ^t^^^. 



- 74 — 



německých, řízená Jos. Peukertem, dělníkem malířským, a tento takt 
podržely si i »Dělnické Listy*, které s časopisem >Zukunft« měly 
společné redakční místnosti na Gumpendorfské třídě č. 78. Nuže, 
a » Dělnickými Listy* šířen sociálně radikální směr i mezi dělnictvo 
v Čechách a na Moravě. 

Pražští sociální demokraté hned po schůzi na Střeleckém ostrově 
dostali do redakce » Budoucnosti* ostrou důtku z Vídně, že přijatou 
resoluci poslali k říšské radě, kterýž způsob domáhati se dělnických 
požadavků od vídeňských sociálních demokratů byl zavrhován. Byla 
to iaké poslední resoluce délníkú sociálné-demokratických z Cech 
i z Moravy, která do Vidné byla k rukám poslanců, dodána. Děl- 
níci byli vídeňskými sociálními demokraty odkazováni na svoji vlastní 
moc a na žádné dobrodiní poslanců, kteří prý nevyšli z dělnictva. 
Tak zněl »pefél« vídeňského sociál.-demokratického štábu. Dobře, 
dělnictvo po celých patnácte let nic nepožadovalo, ale také od nikoho 
nic nedostalo, leč to, co sami poslanci za nutné uznávali a schvalo- 
vali, co vláda v tom směru předkládala. 

V takové taktice nebylo mnoho rozumu, ale dělníky o neroz- 
umu tom přesvědčiti nebylo tak snadno; dávaliť pokyn vídeňští vůd- 
cové, a těm prý se musí věřiti. Když se někdo tázal po příčině, proč 
nemají se posílati resoluce a petice k říšské radě. odpovídali vídeňští^ 
vůdcové, že proto, poněvadž tam práchnivějí a nikdo na ně váhu ne- 
klade. Tak zněla výmluva. 

Mnoho pražských sociálních demokratů v *Dělnické Jednotě* 
tuto taktiku neschvalovalo, ale radikální socialisté, soustředěni kolem 
praporu ve spolku >Cinnost«, nemohli si tuto taktiku dosti nachváliti 
a všude za ni oštěpy lámali. Taktika tato vedla k rozdvojení sociál- 
ních demokratů v řadách dělnictva českého a později i německého 
v samé Vídni: v tábor radikálů a v tábor mírných. 

Mírní sociální demokraté uznávali, že všeobecné hlasovací právo 
jest dobrým, že parlamentní půda k docílení dělnických požadavků 
a řešení otázky dělnické nemá se opouštěti, že se schůze mají po- 
řádati účelně, resoluce a petice že mají se zasílati poslancům, a děl- 
nictvo že nemá opouštěti stanovisko, které mu zákony k jeho zlepšení 
poskytují ; hlavně, že nemá se přibližovati k zásadám anarchisty Jana 
Mosta, které jsou od dělnictva mírného tábora vůbec za zhoubné 
prohlašovány. 

Radikální socialisté byli zase opačných názorů ve všech těchto 
prohlášeních. Nechtěli nic slyšeti ani o všeobecném hlasovacím právu,^ 
ani o resolucích a peticích k parlamentu a pěstovali jen kritiku, jak 
ve schůzích, tak v časopisech. Nic jim nebylo dost vhodné, nic dost 
dobré a odvraceli se ode všeho, co vycházelo z rukou nynější spo- 
lečnosti a její zástupců. Uznávali jen sebe za pravé dobroděje děl- 
nictva, své zásady měli za nejlepší pro dělnictvo, a velice se přichylo- 
vali ku směru Mostová anarchistického socialismu. 

* * 

* 

Na straně mírných socialistů stály časopisy: » Budoucnost* 
v Praze, » Spravedlnost* (založena r. 1881.) v Brně, »Volksfreund< 
(založ. r. 1881.) v Brně, »Arbeiterfreund« (založ. r. 1874.) a >SociaK 
politische Rundschau* (založ. r. 1878.) v Liberci a »Wahrheit (založ. 
r. 1880.) ve Vídni. 



— 75 — 



Na straně radikálních socialistů byly zase následující listy: 
•Dělnické Listy* (založ. r. 1877.), »Nová Doba« (založ. r. 1881.)^ 
»Zukunft« (založ. r. 1880.), »Schneider-Fachzeitung« (1881.— 1884.), 
»Oesterr.-Ungar. Hutmacher-Fachblatt « (1881.— 1883.) a Metallarbeiter- 
Fachblatt (1881.— 1884 ), vesměs ve Vídni vycházející. Později k těmto 
časopisům přibyl český » Proletář* (1882.), taktéž ve Vídni vycházející. 

Uprostřed hádek a sporů o taktiku a zásady rozvinul se během 
roku 1882. veliký boj mezi dělnictvem, který zabíhal až do osobních 
záležitostí. Bylo zápaseno od obou stran, radikální a mírné, o před- 
nosť a uznání se strany pracujícího lidu. Kdo byl na jedné straně, 
byl zrádcován a pranýřován s druhé strany, a zase naopak. 

Výsledek sporů a křiku o taktiku a zásady vedl konečně mírné 
socialisty k tomu, že odhodlali se svolati sjezd českoslovanské soci- 
ální demokracie společně s německými stoupenci v Rakousku, na 
němž chtěli spory urovnati, ale nepodařilo se jim to. 

Sjezd svolal do Brna Eduard Zachariáš, obchodník uhlím, na 
svoji zodpovědnosť ke dni 15. a 16. října r. 1882. Sjezd počal v sále 
Lužánek svolavatelem a starým socialistou Ed. Zachariášem, jenž 
zvolen za předsedu. 

Přítomni byli v dosti velikém počtu zástupcové českých i ně- 
meckých organisací mírné sociál ně-demokratické strany. Dostavivší 
se zástupcové: za » Dělnické Listy* Frant. Nechvíle, za » Metali- 
arbeiter Fachblatt« J. Pauler, strojník, za »Zukunfc« Julius Břestian, 
kovosoustružník ; prohlásili sjezd za nekompetentní a opustili místnosf . 

K programu strany referoval Karel Kautský, známý sociální 
spisovatel z Vídně, a v rokování měli účasť : Adolf Burian (z Brna), 
Jos. Bardorf (z Vídně), Jos. Blažek z (Vídně), Theod. Indra (z Brna), 
Albrecht (z Liberce), Křížek (z Brna), Jedlička (z Duchcova), Michl 
(z Teplic), Halmich (z Mor. Šumperku), Sedláček (z Brna), Bayer 
(z Brna), Protiva (z Inšpruku), Dziech (z Krnova), Šeha (z Prostě- 
jova), Mouca (z Brna), Weiguni (z Lince) a Dorsch (z Vídně). Sjezd 
konán veřejně. Usneseno, nepodrobí-li se > Dělnické Listy « usnesením 
sjezdu, aby založen byl nový ústřední orgán strany. (K tomu také 
došlo. Založen časopis »Bojovník« (1883. — 1885.) jako ústřední orgán.) 

Přijatý program obsahoval známé požadavky sociálních demo- 
kratů : Všeobecné přímé hlasovací právo, svobodu tisku, koalice a 
spolčování, návštěvu škol do 14 let, odstranění všech předností stavů, 
národní obranu místo vojska, volbu porotců a soudců volebním právem 
lidu, lOhodinnou normální dobu pracovní, omezení práce žen a dětí, 
odstranění práce trestanců, živnostenské inspektory volené dělnictvem, 
zavedení jediné přímé daně z příjmů, prohlášení konfesí za věc sou- 
kromou a podporu státní pro dělnická samostatná družstva. *®) 

Tento program, jehož se sociální demokraté cestou zákona a 
prostředky mravními chtěli domoci, jak slibovali, byl první, který 
nepodlehl konfiskaci, a to proto, poněvadž prohlášen byl ve veřej- 
ném a dovoleném shromáždění, kdežto sjezdy v Neudórflu a Břev- 
nově byly tajné, a jejich programy tudíž byly zabaveny. 

") O celém jednání sjezdu psala »Spravedlnosť« v č. 20. roč. II. ze dne 
27. října 1882. Program sjezdu přinesl »Bojovník« v č. 1. roč. I. a > Spravedlnost* 
v č. 10. roč. IV. ze dne 29. kvétna 1884. 



— 76 — 



XXIII. 

Stíhání socialistů r. 1881. — 1885. Soudy se socialisty. Hnutí soci- 
álních anarchistů. Létací tisk. Potlačení anarchistů. 

Zásadní hádky mezi mírnými a radikálními socialisty v druhé 
polovici roku 1881. pojednou utichly. Nad sociálními demokraty 
v celých Čechách snesl se mrak, nevěštící nic dobrého. Nastalo za- 
týkání socialistů bez rozdílu jejich politického stanoviska. 

Persekuci přivodil na sociální demokraty tajný Břevnovský kon- 
gres se svým programem a řádem sekcí, kteréžto věci dne 7. čer- 
vence 1881. nalezli se opět po r. 1878. v bytě Václava Štětka, kde 
zároveň zatknuto několik přívržencdi sociální demokracie, v nichž soud 
seznal ústřední výbor sociální demokracie českoslovanské. Na zá- 
kladě těchto listin jakož i vyšetřením bylo dokázáno, že jsou v Če- 
chách tajné sekce a skupiny organisace sociálně-demokratické, a sti- 
hání počalo. Mnoho vzdělávacích spolků dělnických bylo rozpuštěno, 
mnoho osob zatčeno a odsouzeno. V Praze zasedal delegovaný trestní 
soud pro socialisty až do roku 1885. 

Bývalá moc a organisace sociálních demokratů v Čechách byla 
mezi dělnictvem takořka zlomena a agitace i propaganda sociální 
demokracie z řad dělnictva až na malé zlomky nadobro vymýtěna. 

V této době zašly »Budoucnost< v Praze r. 1882., >Arbeiter- 
freund* a »SociaI-po]itische Rundschau < r. 1882. v Liberci. Časopisy 
sociálních demokratů v Čechách musily zajiti, poněvadž všichni jejich 
redaktoři byli ve vězeních, a sotva že některý nastoupil místo zatče- 
ných redaktorů u listu, následoval je do vězení v krátkém čase. 

Tajný sjezd v Břevnově r. 1878. vymstil se v letech 1881. až 
1885. na všech přívržencích a stoupencích strany hrozně. Kdyby 
bývali tehdáž vůdcové sociálních demokratů měli jen trochu rozumu 
a svůj první sjezd břevnovský svolali dle zákona shromažďovacího 
a byli jej konali veřejně, nemusilo k tomu všemu, co pak následovalo^ 
nikdy dojiti. Ale ne, páni radikálové Zoula a jiní a s nimi i ne- 
prozíraví mírní, udělali tajný kongres, udělali organisaci dle vzoru 
» bratří « v Německu, kde byl výminečný stav pro socialisty po zná- 
mých attentátech Hódla (r. 1878.) a Nobillinga, a stoupenci sociální 
demokracie v Čechách celou tu moudrosť pěkně odnesli. 

Kam vedla nezřízená radikálnosť, neprozíravosť a nerozum vůdců 
sociální demokracie, založené břevnovským sjezdem, svědčí nejlépe 
doklady, které uvádím na základě spolehlivých pramenů, pokud jsem 
je zjistiti mohl: v Čechách propadlo trestům a pokutám pro nezá- 
konnitou propagandu sociálně-demokratickou, či jak se tenkráte říkalo, 
pro » socialistické rejdy* : 

Roku 1881. bylo odsouzeno 57 osob na 6 let, 10 měsíců a 
21 dní do vězení, a na 5 let, 6 měsíců a 14 dní do žaláře.^'') 

Roku 1882. bylo sociálním demokratům překročivším zákon, 
vyměřeno 22 roků vězení a 28 roků žaláře.*®) Kolika osobám, určitě 
dle časopisů nelze zjistiti. 



»Arbeiterfreund<, dne 22. prosince 1881. a >Dělnické Listy* dne 4. ledna 

1882. ve Vídni. 

>Délnické Listy« po konf. 2. vyd. dne 20. prosince 1882. a dne 3. ledna 

1883. ve Vídni. 



- 77 - 



Roku 1883. bylo odsouzeno 119 sociálních demokratů k 781etému 
vězení nebo žaláři. 

Roku 1884. bylo sociálním demokratům (neznámo kolika oso- 
bám) trestu propadlým usouzeno celkem 500 rokft vězení nebo ža- 
láře. 

A konečně roku 1885. do konce června bylo 52 sociálních 
demokratů odsouzeno na 41 rok, 1 měsíc a 27 dnů do vězení nebo 
žaláře. 

I bylo během roku 1881. až 1885. usouzeno v Čechách sociál- 
ním demokratům celkem 680 roků, 17 měsíců a 62 dní vězení a 
žaláře, nečítajíc v to vazbu vyšetřovací a peněžité pokuty. 

Tolik stál sociální demokraty první jejich Břevnovský kongres I 
A co peněz dalo se advokátům, obhájcům obžalovaných, a co podpor 
rodinám uvězněných a uvězněným samým, toho nikdo neví, toho 
nikdo nemůže říci! K tomu není dokladů. 

Možnáy kdyby všech i6 účastníků socialistického kongresu Břev- 
novského se dalo na váhUy že by nepřevážili ani ve zlatě obétiy jichž 
dilnictvo musilo přinésti pro ty^ kdož trpěli za jejich od rána do 
večera trvající poradu dne 7. dubna iSyS,! Draze, draze byl za- 
placen program a organísační řád strany sociálně demokratické děl* 
nictvem českým, a ještě dráže zaplatily jej jejich rodiny, manželky 
a dítky! 

Mnoho, mnoho vzali si účastníci Břevno vského sjezdu na zod- 
povídání všem, kdož tímto sjezdem utrpěli. A tito účastníci, jakoby 
si byli vědomi, co jejich nerozvážností potkalo dělnictvo a jeho ro- 
diny, unikli z dělnického hnutí nadobro ; vzdali se práce. 

Mnohým, jako J. B. Peckovi, Zoulovi a Kochmannovi, stala se 
novou vlastí Amerika. Tak to dopracovali první organisátoři sociální 
demokracie u nás. Hlavně ti, kteří byli nejradikálnější. Hnali dělnictvo 
k sociálním krajnostem a prohráli celou svoji hru. Nešťastníci! 

A proto hnutí sociálních demokratů od r. 1878. do r. 1885. 
trvající jest pro všecky časy odstrašujícím, v hnutí tom se ukázalo, 
jak se lid věsti a organisovati nemá. 

Doufáme, že české dělnictvo od způsobu takové organisace, 
taktiky a^ politiky sociálních demokratů, jaká děla se jejich prvními 
vůdci v Čechách, se navždy vyléčilo a vystřízlivělo. 

A koho ani vlastní škoda nepoučila, a kdo vlastním utrpením 
ještě ani dnes nezmoudřely tomu není pomoci. Kdo však prohlédl, 
ten vícekráte takovou drahou nepůjde. O tom jsem přesvědčen z vlast- 
ního života, neboť i já za to, co sociální demokraté na sjezdě v Břev- 
nově »pro blaho dělnictva* udělali, odpykal jsem v letech 1881. až 
1883. na dvakrát, celkem osmi měsíci a patnácti dny vyšetřující 
vazby a osmi měsíci tuhého vězení. Než, těch dob nejen já, ale 
i mnoho jiných ještě smutněji si vzpomíná. 

Avšak my všickni přes to vše nebyli tak těžce postiženi, jako 
byla poškozena věc dělnická! 

Míti dělnictvo moudřejších a rozvážnějších vůdců, nežli byli 
Pecka, Zoula, Zápotocký, Mottl a j., kde by dnes bylo? Celá řada 



^Dělnické Listy* po konf. dne 2. ledna 1884. ve Vídni. 

>Duch Času« dne 8. ledna 1885. v Prostéjové. 

>Duch Času< od 6sla 20. až do čísla 32. roku 1885. v PcQst.€\QM€. 



— 78 



Jet pro užitečnou vzdělávací a hmotnou práci v dělnictvu byla ztra- 
cena a ze sjezdu Břevnovského zbyl z veliké části pro dělnické hnutí 
jen špatný podklad. Organisace a taktika byla vymýtěna, ale zásady 
sociálně-demokratické z kongresu toho bují stále. 

A kam, k jakým koncům přivedou dělnictvo, to ukáže bu- 
doucnosf. 

Dnes o tom nelze rozhodovali. Jen aby to bylo lepší než 
v letech 1881. a 1885., nebude-li to ještě horší. 

Celá věc více leží na dělnictvu samém, než na vůdcích ; jest 
otázka, jakými cestami k takovým koncům může dojiti; kráčí-li po 
cestách dobrých, dojde k cílům dobrým ; kráčí-li po cestách špatných, 
dojde i cílů špatných. 

O pravdě těchto slov učí nás minulost. 

* * 

Persekuce socialistů vedle toho, že z valné části zaviněna byla 
tajným sjezdem Břevnovským, zaviněna byla ještě z větší části tajným 
tiskem radikálních socialistů. 

První prohlídky bytů následovaly r. 1881., když v měsíci čer- 
venci objevil se v Čechách v Londýně prý tištěný leták » Našemu 
národu*.®^) Při hledání tohoto letáku bylo mnoho osob, kteréž jej 
měly, přistiženo a odsouzeno. 

Další letáky následovaly pod názvy: »Pracující lidé*, »Bratří! 
Dělníci!*, » První svobodná tiskárna v Rakousku* a * Náš program*. 

Všecky tyto letáky propadly konfiskaci. Strašily v Cechách, 
dopravovány jsouce z cizozemska od r. 1881. až do roku 1884. 

Vydávati a rozšiřovati letáky naučili se radikální socialisté od 
německých Mostiánů, kteří jimi zaplavovali v letech 1880. až 1882. 
celé Německo. Ale jako v Německu, tak i u nás zaplatilo naše děl- 
nictvo rozšiřování letáků draho, velice draho! Výsledek této neroz- 
umné a nepředložené propagandy neznamenal pro dělnictvo nic, po- 
něvadž z toho bylo na konec vždy jen vězení. 

O tomto létacím socialistickém tisku u nás pojednal jsem dů- 
kladně a zevrubně v článcích nadepsaných: » Socialistický létací tisk 
ve střední Evropě^^ uveřejných ve > Vlasti* roč. VII. r. 1890. — 1891. 

Létací tisk sociálních radikálů přispěl nemálo k tomu, že mnozí 
potřeštěnci jali se páchati ve Vídni i atentáty na osoby, které soci- 
ální radikalisté si vyhlédli. Tak na př. první atentát podniknut 
v Novém Lerchenfeldu 1881. na policejního komisaře Frant. Tkadlce, 
druhý následoval dne 4. července r. 1882. na obuvníka Merstallingera, 
třetí dne 15. prosince roku 1883. na policejního komisaře Hlubka, 
čtvrtý na směnárníka Eiserta, a konečně pátý atentát na policejního 
detektiva Ferd. Blócha. 

Účastníci těchto atentátů na Tkadlce (udeřen sklenicí do hlavy) 
dostali: Doležal 3 roky a Mangel 2 roky žaláře; při atentátě na 
Merstallingera (omámení chloroformem a krádež) Engel a Pfleger po 
15 letech a Berndt 2 roky žaláře a za atentát na Blócha (zabití) jsou 
Stellmacher a Kammerer popraveni. 

Po dlouhém shovívání za těchto rozčilujících a nebezpečím hro- 
-zících zjevů od sociálních radikálů páchaných prohlášen byl ve Vídni 



>Budoucnosť« č. 18. roč. VIÍI. 1881. 



— 79 ~ 



a Korneuburku císařským nařízením na základě zákona ze dne 
5. května 1869., dne 30. ledna r. 1884. výminečný stav. Redakce 
časopisu »Zukunft« a »Dělnických Listů* jsou kavřeny a 238 osob, 
ke straně sociálně-radikální se hlásících, bylo z Vidné vypovězeno. 

Tak zjednáno trochu pokoje a klidu. Mezi vypovězenými a 
z Vídně vyvezenými byl i Josef Bol. Pecka, Rudolf Zulovský, Josef 
Hýbeš, Frant. Kulík, redaktoři a vydavatelé ^Dělnických Listů«. 

Když pak objeveny byly ve Vídni i dvě tajné tiskárny sociál- 
ních radikálů a v Čechách u Liberce třetí a mnoho osob při tom 
zatčeno, přestaly v Rakousku i v Čechách letáky strašiti. Po tajných 
časopisech, jako byly »Červánky Lipanské< a » Pomsta «, z nichž prv- 
ního vyšlo 1 a druhého 2 čísla, nebylo pak ani slechu. Podobně 
tomu bylo i u tajného časopisu » Svoboda*, vydaného ve zmíněné 
tajné tiskárně u Liberce, o němž nevíme ani, kolik čísel vyšlo. 

Pro tyto tajné tiskárny odsouzeno bylo 19 osob úhrnem na 
147 let do žaláře. «3) 

K takovým koncům vedla politika sociálních radikálů. A přece 
nebylo tehdáž dělnického časopisu v Rakousku, který by byl s dů- 
razem poukázal, do jaké záhuby dělnictvo jest hnáno, a propagandu 
s tajným létacím tiskem rozhodně odsoudil. Orgány tak zvané mírné 
sociální strany, živořící stále na úbytě finanční, neměly odvahy pro- 
nésti slovo v čas a protestovati veřejně proti tomuto proudu. 

Teprve dělnický list *Křik Lidu^, v Brně vycházející, r. 1885. 
za mého řízení činnosť a záměry sociálních radikálů objasnil a od- 
soudil dvěma články: » Anarchisté a radikálové — švindléři* a » Anar- 
chisté provocateur-agenti*. 

XXIV. 

Vývoj a přehled spolků katolických tovaryšů v zemích koruny české. 

Vydáním spolčovacího zákona vyvoláno nejen hnutí českého 
dělnictva na základě svépomocném, ale i čilejší život katolíků v za- 
kládání spolků katolických tovaryšů. Jak jsem již v kap. II. uvedl, 
bylo koncem r. 1869. v Čechách a na Moravě 15 spolků katolických 
tovaryšů místy českých a místy německo českých, jak kde byla sil- 
nější národnost. 

Avšak pravá doba rozkvětu jednot a spolků katolických tova- 
ryšů datuje se rokem 1870. Současně s rozvojem sociálně- demokra- 
tických spolků vzdělávacích, zvláště v době rozkolu sociálních demo- 
kratů ve stranu radikální a ve stranu > mírnou* v letech 1880. až 
1885. a pak po spojení se socialistických stran mírné s radikální od 
r. 1885. až do r. 1894. vzrůst spolků katolických tovaryšů v Čechách, 
na Moravě i ve Slezsku dál se rychlým a pozoruhodným tempem. 

Vzrůst katolických tovaryšských spolků v době ponenáhlého 
úpadku hnutí dělnictva českého a jeho svépomocných spolků v letech 
1870.— 1879. dál se takto: v Brušperku založen spolek katol. tova- 
ryšů r. 1870., v Kroměříži r. 1872,, v Klimkovicích r 1872. a v Tře- 
boni r. 1879. 



")oBojovník€ e. 23. roč. II. 1884. v Brné a >Duch Casuc čís. 44. ze dne 
14. ledna 1886. v Prostéjové. 



— 80 — 



V době rozkolu sociálních demokratů ve strany mírnou a radi- 
kální od r. 1880. do r. 1885. vznikly spolky katol. tovaryšů opět 
v těchto místech zemí koruny české: R. 1880. v Cukmantlu (Rak. 
Slezsko), r. 1881. v Českém Krumlově, v Liberci, v Borovnici (Rak. 
Slezsko), r. 1883. v Nepomuku, r. 1884. v Hranicích, v Bílsku, roku 
1885. ve Vimperku, v Horním Jelení, v Mor. Ostravě, v Bruntále a 
v Těšíně. 

Když pak mírná a radikální strana socialistická se roku 1885. 
spojily a ve spojení tom trvají až podnes, jest pozorovati v Čechách, 
na Moravě i ve Slezsku ještě větší rozvoj spolků katolických tova- 
ryšů nežli dříve. 

I povstaly nové spolky v uvedené době: r. 1886. v Bohosu- 
dově (Mariaschein), v Prostějově, v Rýmařově, v Bartošovicích, roku 
1887. v Netolicích, ve Volyni, v Krucemburku, v Holešově, v Koje- 
tíně, v Bělotíně, v Benešově (Rak. Slezsko), r. 1888. v Broumově a 
v Hradci Králové, r. 1889. v Bernarticích, v Mostě, v Žatci a ve 
Vyškově, r. 1890. v Bučovicích, v Jilemnici, v Bystřici pod Hostýnem 
a v Moravské Třebové, roku 1891. v Lipníku, v Bílovci, v Místku, 
r. 1892. v Třebechovicích, v Litomyšli a v Přerově, r. 1894. v Tiš- 
nově a r 1898. v Bystřici nad Perštýnem. 

Tedy v letech 1870. až koncem 1899. založeno a existovalo 
v zemích koruny české úhrnem 45 spolků katolických tovaryšů, 
z nichž i mnohé domohly se vlastních spolkových domů. 

Zajisté, mocná to organisace katolicko- dělnická, k níž, když se 
připočetlo ještě 14 předcházejících spolků tovaryšů z let 1848. — 1869. 
(Viz kapitolu II.), činila úhrnem spolků s mnoha tisíci členy. 

Jest podivno, že této nejprvnější a základní organisace katoli- 
ckého dělnictva českého, až do r. 1888., málo kterým sociálním 
spisovatelem bylo povšimnuto a když se tak stalo, neobsahovalo 
takové povšimnutí více než pojmenovaní uvedených spolků, že také 
tady jsou a že existují. A přece z těchto spolků katolických tova- 
ryšů a řemeslníků vycházeli mužové o práci, vlasť a národ dosti za- 
sloužilí. Ano, z těchto spolků v letech 1890 —1899. vyšly i první 
hloučky kupící se kolem prvních křesťanských sociálních harcovníků 
českých. 

Všeho hnutí dělnictva a řemeslnictva českého v letech 1867. 
až 1888. bylo všímáno sociálními spisovateli českými, ale katolické 
tovaryšské organisace se přehlížely, ani prof. Matěj Procházka, po- 
pisuje důkladně sociální hnutí a spolky všech dělnických směrů 
v řadě článků podaných v » Časopise katol. duchovenstva « v letech 
1872. a 1873. (Otázka dělnická), spolků katol. tovaryšů a jejich vý- 
znamu v sociálním ruchu se nedotekl, a přece existovalo v Čechách, 
na Moravě a ve Slezsku patnáct těchto spolků a byly nejstaršími 
dělnickými skupinami v naší vlasti. 

Příčiny spočívaly asi v tom, že se spolkům katol. tovaryšů 
v tehdejších dobách sociální význam nepřikládal, aneb že se mu ne- 
porozumělo. 

Na veřejnost se mnohým zdálo, že spolky katol. tovaryšů jsou 
spolky pouze náboženskými, poněvadž bylo o nich na veřejnosti 
známo, že konají správně své náboženské povinnosti a hrají různé 
-oáboienské divadelní hry v jistých církevních dobách, jako b Váno- 



-si- 



cích, svátcích velikonočních a podobně; k tomu se však u veřejnosti 
nejméně přihlíželo, jaký jest uvnitř těchto spolků život. 

Zapomínalo se veřejností, že jednoty katol. tovaryšů proto se 
zakládaly a existovaly, že mladému řemeslníku se nedostávalo: 

1. »v životě mravního základu, ruky přívětivě ho k dobrému 
vedoucí, pé^e, která by jeho důvěry zasluhovala; 2. příležitosti, aby 
se po práci někde klidně usadil, předměty poučnými se obíral, zvláště 
za dlouhých zimních večerů; 3. příležitosti, aby se pro své povolání 
vzdělal; 4. příhodné, ducha i mysl občerstvující zábavy, které ne- 
mohou poskytnouti ani hostince, ani veřejná místní zábava; 5. pak 
třeba, aby nábožnost opět byla oživena, musí se mu poskytnouti 
příležitosti, aby se z víry a náboženství svého těšil a radoval; 6. musí 
se mu dáti příležitost, aby mohl býti činným ve skutcích lásky pro 
jiné a s jinými.* 

Za, tím účelem měly spolky kato!. tovaryšů nejprve na zřeteli: 
a) přívětivou, osvětlenou a vytopenou místnost; b) knihy a časopisy, 
netoliko náboženského, ale i dobrého světského obsahu ; c) přednášky 
z oboru průmyslového, obchodního a řemeslného; d) cvičení ná- 
boženská; e) pěstování písemnictví, kreslení, zpěvu, účetnictví, geo- 
metrii, modelování, učení se jazykům, učení se dramatickému umění, 
pěstování ušlechtilých zábav, učení se spořivosti, učení se vzájemnému 
se podporování v nehodách, nezaměstnanosti, nemoci, opatřování si 
vzájemně práce atd. 

Spolky katol. tovaryšů právě tak jako všecky jiné vzdělávací 
spolky dělnické měly a mají ú&ly sodálni a prostředky k nim stejné; 
i byly tudíž spolky katol. tovaryšů všem ostatním spolkům dělnickým 
co do povznášení vzdělání a zájmů členstva svého rovny. 

Česká sociální literatura do r.^iSSs. (Přehled.) 

Časopisy periodické'. Praha. 1848.: >Hlasník«, redaktor Dr. Fr. 
Cyrill Kampelík. — 1867.— 1868.: ^Dělník*, redaktor V. Petr. — 

1868. — 1869.: »OuU, red. Karel Bělecký. — 1868.: .Včela<, red. 
Karel Šubrt. — 1869.: >Český Dělník*, red. Václav Studnička. — 

1869. : »Jednota«, red. Karel Šubrt. — 1869.— 1871.: »Dělník«, red. 
Václav Petr. — 1870.— 1875.: »Dělnické Noviny*, red. Ant. Tůma, 
Karel Šubrt a Václav Žižka.^— 11871. :;»Dělnická Bibliotheka*, red. 
Václav Petr a Ant. Pelant. — 1872.-1874.: »Dělnické Listy*, red. 
Jos. Barák, Václav Ratolístka, Václav Holan, Gustav Kulhavý a Vojtěch 
Jarušek. — 1874.— 1882. :j >Budoucnosť*, red. Václav-Kos, ^Ladislav 
Zápotocký, Jos. Bol. Pecka, Jos. Praus, Adolf Macner, Josef Štěpánek 
a Frant. Kácha. — 1875.-1876.: »Práce*, red. Václav Valečka. - 

1877. — 1884.: »Dělnické Listy*, red. Vilém Kórber, Jos. Bol. Pecka 
a Alois Rambousek. — 1878.: »Světlo«, red. Josef Hozdecký. — 

1878. — 1880.: » Pravda*, red. Jos. Kovář a Jos. Svobodoslav Čada. — 
1878.-1880.: »Právo*, red. Jos. Sv. Čada. — 1878.: »XX. Věk*, 
red. Vilém Kórber. — 1878.: > Volnost*, red. Vilém Kórber. — 
1880.— 1881.: »Soudruh*, red. Jan Kmoch a Vilém Kórber. — 



•*) »Pamétní spis ku 40leté památce založení Jednoty katolických tovaryšů 
v Praze. 1852— 1892.« Stránka 6. Nákladem Jednoty. Tiskem Cyrillo-Methodéjské 
kqibtiskárny. 1392. 



— 82 — 



DĚLNÍK. 



1880.— 1881.: »Svoboda*,red. Jos. 
Kliment. — 1880.: » Pochodeň*, 
red. Jos. Florian. — 1880.— 1881.: 
>Nová Pochodeň*, red. Jos. Flo- 

Casopia věnovaný riumům délníKů českoslovans^ch. rian. 1881 : »Rovnosť« red. Vi- 

'^^}S£J^g0^^^^M lém Korber. — 1882. »Hlas Lidu* 

(v Teplicích vydáno jedno číslo a 

Slavnost národní. úředně list zastaven), red. Frant. 

.^^^l^^rr*X^.{^'J rirvr«írr:ůisr #25 Hlaváček. — 1883. : »Nový Věk«, 

triMo klid lUU msiiCc* Pnxa Nwhtk* pM D»i«r • odMidal prafor pNdMdtfi , xt«i -wt t * e\e>^ t e\ď^r^ 

•"■"■"'lir.l. Korber. — 1886.-1890. : 

El.j:sr"íi* " " ,>JZ^\^ »Věk Svobody*, red. Vil. Korber. 

ptib;io amoiiiti déiAiků do p«ky. jet ptcf b* uuié prtcniidch. připoBWM«ti K T fi H * I X7 1 * » MnnnpiQPn C 

uposledíli^ fjzvání P«i«kébo dflaictt.. Váin bmtfl iDwlin.^i»j)r.i>cr Unto Mdobfl UIllU. XO/X.. » VÍ UppCJ^CIl * 

(česko-německý), red. Jos. Klárr. 

— 1881.— 1885.: » Spravedlnost*, 



dsrir takto dAiu fiáicnutotti u Jovo kratoo ni* upouinl kde ml* Ir. 
Okol* 4 bod. Wiťjli a(?prv< JicbimoT- tlatnik i dilalk chopiti k ohmM i<» 
iti. rak Stfrdflklueil, Libtreitl, p»ty. tbr rodino iroo pM tkiioii • kin- 



M pHTiUl il»«no*tiiJ odbor pf«d iUadan 4. 4Sv M iArí f^L i-íiiH.m jx O *T~r» i-* 

n. BíUenukřiB námťsti. kda n>»- bf k f.i, luaf n . L.i n pr*^ recl. lanoDumv. los. Scvera. rr 

din, jim Bbjlovnd U«tk,. Nn %e<!«r Uhel ilj TJ*Í«f LN-ln.íBm m^.^ W^L-^"- » v^V*. jaui^^U&Ujr, J vJV^ V d , XI. 



objlovnd Uítkj. Nb vein Uhel rtL ilí fjífllflf ťíln.řBm i L-nu- J ' »-''«"^»»»> a.*. 

r^rk^a^ Mouca, Adolf Burian, František 

irKíliSjLS^^^ jr^rS?^^"*^'^ Choura a Václav Vrána. — 1882. 
^htíX^^^^^^ ..í;S-'^^r\^,;%:aT až 1885.: » Bojovník*, red. Alois 

l'd«ftBlm6. kodiojitÍBd*i|ir»»od»l«iti. fcítóKiw, ntuLtLuk.iTiiriLT ■'r-if T-. 

ř'J»íí'.SlSl-"S!r?ÍÍT» S3&í-'i"-i'.iíř2 Krafneter, Jos. Liebel, Frant. hla- 
^l^VHL^t: ^r^ZTS^Í váček a Karel Zimmer. — 1883. 
:;brí*US!{Íír'"'^"^ "^íř^^TíT^k až 1884.: »Práce<, red. Fr. Hla- 
SjL^?t^^VT.írJÍUř3r?^ váček. — 1885.: »Křik Lidu*, 

Sín^iií «lf ;S?."'nSŽ: SBSÍ5BÍ " red. Tom. Jos. Jiroušek. — 1885.: 

»Rovnosť<, red. Pankrác Krkoška. 
Prostějov: 1884.— 1885.: >Duch Času*, red. Frant. Hlaváček. — 
1885.: »Matice Dělnická*, red. Jos. Bol. Pecka. — Vídeň: 1881. 
až 1884.: »Dělnické Listy*, red. Jos. Bol. Pecka, Jos. Hýbeš, Jakub 
Mikolanda a Jan Petržilek. — 1881.: »Nová Doba*, red. Jos. Pecka 
a Čeněk Zich. — 1883. : »Proletář*, red. Jan Petržilek a Eduard Milý. 

Brožury (nekonfiskované) : » Stručné dějiny zákopníků Roche- 
dalských* od Dra. Lad. Chleboráda 1868. — » Spása dělnictva česko- 
slovanského* od Dra. Fr. Lad. Chleboráda 1868. — »Pomoc chudým 
dělníkům!* od Dra. Fr. Lad. Chleboráda 1868. — Velké dílo: »Sou- 
stava národního hospodářství* od Dra. Fr. Lad. Chleboráda 1869. — 
»0 počátcích a zřízení spolků zásobních* od Ant. Majera 1869. — 
Proti Dru. Chleborádovi : »0 Dru. Chleborádovi, tak zvaném patri- 
archovi dělnictva českoslovanského* (bez podpisu) 1869. — ProJDra. 
Chleboráda: »Dr. Chleborád a spisek vydaný pod titulem »0 Dru. 
Chleborádovi, tak zvaném patriarchovi dělnictva českoslovanského* 
(bez podpisu) 1869. — »0 Dru. Chleborádovi a nepřátelích jeho* 
od Em. Školy 1869. — »Kde stojíme?* (od J. B. Pecky?) 1871. — 
>Kde stojíme!* od Václava Petra a Ant. Tůrny 1871. — »Soud 
s českými dělníky a obhajovací řeč Dra. Ant. Čížka* (bez podpisu) 
1871. — Poměry a události Svárovské* od Mn. Troskovského 1870. — 
»0 katolicko-politických besedách co mocném prostředku k zachování 
a ochránění společnosti lidské* od K. Dittricha 1870. — » Upřímné 
slovo našim katolickým a vlasteneckým dělníkům* od JanaJ^Nep. Fr. 
Desoldy 1871. — >Pomoc z bídy* od Dra. Frant. Cyrilla Kampelíka 
1871 — i» Otázka dělnická* od Václava Žižky 1875. — »0 osmi- 
hodinné době pracovní* od J. B. Pecky 1876. — »Protokol Prvního 
valného sjezdu katolíků mocnářství Rakouského roku 1877* (bez pod- 
pisu). — >Zebrácké listy o příčinách chudoby a chudinství* (bez pod- 



— 83 -i- 



pisu) 1872. — »0 vzděláni liduc od Ladisl. Zápotockého 1878. - 
>Tresf socialismu Ant. Schaffleho,« přeložil Jos. Svobodoslav Čada 
1878. — »Upřímné slovo k našemu rolnictvu a řemeslnictvu* od 
Aloisa Rambouska 1879. — >Démon našeho včku« od Ant Pelanta 
(bez podpisu) 1878. — >Národovcflmc (bez podpisu) 1879. (r. 1881. 
v druhém vydání konfiskováno po dvouletém svobodném rozšiřo- 
váni). — > Dělnická otázka. Řeč Jana Jakobyho«, přel. Vilém Kórber 

1878. — » Stodola*, národohospodářská úvaha, přel. Vilém Kórber 

1879. — » Matice Dělnická< (děl. bibliotheka) redigoval Vilém Kórber 

1880. — 1881. — »Saller a spolek, čilí Kazimíři českého délnictva« od 
Viléma Kórbra 1880.— » Konvikt a Dr. Julius Grégr* odFr.Sallera 
1880. - »Svépomoc« od Vive la Liberté (Leop. Kochmanna) 1881. 
(vesměs v Praze vydané). — » Rolnictvo a jeho smýšleni o socialismu* 
od Čeňka Z. Městeckého, vydáno v Brně 1884. 




lĚJEÍY 

SOCIÁLNÍHO HNUTÍ 

v ZEltíCH KOROTT ČESKÉ 

* >MMN<M»»M»>«Mw>^ OD ROKU 1840—1903. s'%->.»%«>%vvmm»mwv 

NAPSAL 

TOMÁŠ JOSEF JIROUSEK. 

DÍL IL 

OD ROKU 1885 DO ROKU 1903. 




V PRAZE. 

TISKEM A NÁKLADEM DRUŽSTVA VLAST. 




I. 

Hnutí uhlířů kutnohorských. — Sociální ruch pozdější. — 
První křesfanský sociolog P. Krištof Fischer. — První úvaha 
o dělnické otázce. — První přednášky o dělnické otázce. 

Každá myšlénka, byť i stará, když objeví se jako méně 
známá, vzácná hvězda na obzoru — zajímá. A také i každé 
hnutí, byť i v minulých dobách se několikráte opakovalo, jakmile 
vznikne poněkud v jiném útvaru, byť i v podstatě bylo totéž, 
je novinkou a má pozorovatele. 

Podobně je tomu i s hnutím sociálním a s hnutím dělnickým. 
Hnutí sociální i hnutí dělnické měli jsme již i v našich vlastech 
ve mnohých a mnohých formách a vždycky nás zajímalo. 

U nás v Čechách měli jsme na př. hnutí uhlířů již ve XÍV, 
století. Jak historie nám vypravuje, ve XIV. století za krále Jana 
Lucemburského, roku 1327, byla první stávka uhlířů, Tehdáž 
pálilo se v okolí Kutné Hory v lesích velké množství uhlí k ta- 
vení stříbra kutnohorských těžíren. A tu jednoho dne při pálení 
uhlí zaměstnaní dělníci od prvního do posledního zastavili práci^ 
aby vlastníky těžíren kutnohorských donutili ku zvýšení mzdy 
za dodávané uhlí, čehož také dosáhli. Mzda byla jim zvý- 
šena a zároveň povoleno stávkařům zříditi zvláštní spolek 
k ochraně zájmů uhlířů. 

Roku 1396 se stávka kutnohorských uhlířů opakovala a 
skončila udělením nových privilegií (výsad). 

Měli jsme na příklad také několikráte v 18. století sociální, 
avšak nešťastné hnutí selské; měli jsme hnutí tiskařů nabarvené 
kartouny r. 1844, 1845 ar. 1848. Měli jsme v letech 1865—1866 
veliké hnutí hladovících cvočkářů na Hořovicku a Zbirovsku aj. 
a j., a když příčiny takového hnutí se napravily, překonaly nebo 
samy sebou za své vzaly, zašel pak i přirozeně ruch příčinami 
a poměry těmi vyvolaný. 

Ale, dokud tato hnutí trvala, byla vždy něčím novým, měla 
hojnost pozorovatelů a kde koho zajímala. A tak je to i s dělnickým 
a sociálním hnutím naší doby. Zajímá, ale až napraví se příčiny a 
poměry tohoto hnutí, pak vezme za své i sociální ruch dnešní 
a nikdo zase na dlouhý čas socialismu si ani nevzpomene. Zbude 

\* 



— 4 — 



nám tu po něm jen literatura, uchovaná v museích a zemských 
sbírkách. A taková literatura je vzácná, Bohužel vsak, u nás 
jsme takovou literaturou z dob minulých velice chudí. Teprve 
z literatury socialm'ho hnutí minulého a tohoto století podle všeho 
něco se zachová. 

Nejstarší knihu rázu a směru sociálního, pokud vím, napsal 
P. Krištof Fischer, kněz řádu Tovaryšstva Ježíšova, který žil 
v Praze před 260 lety. Tohoto muže pokládám také za nejpřed- 
nějšího českého křesťanského sociologa. Kniha P. Krištofem Fi- 
scherem sepsaná a tiskem vydaná jest dosti objemná a obsahem 
znamenitá. Podává důkladné pojednání a poučení o všech pracích 
námezdných, o polním a domácím hospodářství, o prácech živno- 
stenských a řemeslnických i o společenském postavení lidu děl- 
nického a zvláště o pekařství. Veškeré kapitoly, na tehdejší dobu 
nejlepšího to díla sociologického, v jazyk český přeloženého, 
jsou důkladně a zajímavě zpracovány.^) Odborný list pražský 
»Pekařské Listy«, v čísle 13., roč. II., ze dne 7. května r. 1888 
za jedinkou kapitolu o pekařství a o řemeslnících pekařských 
v díle obsaženou, nazývají P. Krištofa Fischera » dobromyslným 
mužem, ctihodným jesuitou*, dále též »vzorným knězem a vele- 
učeným členem Tovaryšstva Ježíšova* a podobně.'^) 

Ukončuje I. kapitolu II. dílu svých dějin, podotýkám : 

První pojednání »0 dělnické otázce^ napsal u nás v Ši- 
máčkově » Poslu z Prahy « roku 1854 jakýsi Václav Kliment. 

První přednášky »0 dělnické otázce* konaly se dle svě- 
dectví kněze K. Šmídka v brněnském semináři r. 1843. 

II. 

Miihlwasser. — Socialistické spolky na Moravě. — První ná- 
rodně sociální spolek v Brné. — Radikálové a spolky. — 
Spolky katolické. — Rozvoj socialistického hnutí na Moravě. — 
Radikálové a mírní. 

Časté stávkové hnutí, zvláště mezi brněnskými a venkov- 
skými tkalci na Moravě, bylo ku konci let šedesátých a na po- 
čátku let sedmdesátých jaksi průpravou k organisaci pracujícího 
lidu českého i německého na Moravě. 

Když minul stávkový ruch tkalců a přadláků v Brně z jara 
roku 1869, objevil se pojednou mezi dělníky jakýsi Edmund 
Muhlfvasser, který usadiv se v Brně, jal se tam vydávati dva 
dělnické časopisy, nejprve »Arbeiíer-Zeitung« a pak, když tento 
list zašel, opět jiný list pod názvem »VolksfVille,<^ 

»Arbeiter-Zeitung« založil Miihlwasser na akciích, které ro- 
zebrali dělníci nejen německé ale i české národnosti, pokud byli 

^) Kniha tato vyšla tiskem v Praze okolo roku 1640. 

^) P. Krištof Fischer narodil se dne 25. července r. 1611 v Lípě a zemřel 
dne 9. září r. 1680 v Průhonicích u Prahy. Do řádu Tovaryšstva Ježíšova vstoupi, 
r. 1628. v Praze byl na universitě Karlo-Ferdinandské profesorem a učil poesiil 
psal veselohry a truchlohry, jež byly dávány na jesuitském divadle i u příto- 
mnosti císaře Ferdinanda III. Studuje theologii, trápen byl po dvě léta boiením 
hlavy tak, že studia opustiti musil. Proto mu svěřena byla správa nad statky kle- 



— 5 — 



jazyka německého znalí. Jakkoliv podpora listu od českého a ně- 
meckého dělnictva byla všeobecnou, přece se »Arbeiter-Zeitung« 
finančně neudržel a zašel. ^) 

Múhlwassrovým ideálem bylo, založili pro dělníky velký 
invalidní fond, ale veškeré jeho snahy v tomto směru byly marné. 
Dělnictvo, zvláště české, nemělo k Míihlwassrovi důvěru, a hlouček^ 
který se kolem Miihlwassra seskupil, nemohl přikročiti k založeni 
tak velkého podniku. 

Míihlwassrovi nedůvěřovalo dělnictvo pro jeho socialistické 
smýšlení, které dával zřejmě na jevo. 

A jest také jisto, že Miihlwasser byl pi*vním sociálně demo- 
kratickým agitátorem na Moravě, že snahy jeho byly totožné se 
snahami vídeňských socialistů Scheiie a Oberwindra. 

Úmyslem, založiti velký invalidní dělnický fond, mínil asi 
Miihlwasser strhnouti na svou stranu veškerý pracující lid obojí 
národnosti a uvésti jej tak do svého tábora pod prapor němec- 
kého sociálního demokratismu. 

Avšak chytře vypočítaný plán se Míihlwassrovi nezdařil,, 
a k založení invalidního dělnického fondu nedošlo. Dělnictvo. 
zvláště české, Miihlwassra záhy prohlédlo i s jeho účelem a snahou. 

Miihlwasser a jeho přívrženci byli u veliké většině dělnictva 
také v podezření z choutek osobních. Míihlwassrovi vyčítali, že 
by byl rád poslancem na »reichsrathu* a dokonce i rakouským 
ministrem. U většiny českého dělnictva byli v nenávisti i ti, kteří 
s Miihlwassrem byli za jedno. 

*Pan Miihlwasser má přece stranu, která ho podporuje,* 
psal dopisovatel do pražského »Dělníka« z Brna, »jsou to většího 
dílu slovanští dělníci, nevědomí to pitomci, kteří se ho vřele 
ujímají. Své plakáty (na schůze) dává pan Miihlwasser pouze 
v jazyku německém tisknouti a až prý bude větší kapitál, tak 
prý to bude také v jazyku českém. 

Miihlwasser založil v Brně také vzdělávací dělnický spolek 
(»Arbeiter Bildungs-Verein«). který měl místnosti v městském 
pivovaře na Starém Brně, kde i místnosti časopisu »Arbeiter- 
Zeitung* a »Volkswille« se nacházely.^) 

Konečně došlo to v jedné veřejné dělnické schůzi k tomu, 
že proti Míihlwassrovi propuklo pravé vzbouření a on musil ze 
shromáždění utéci, aby mu dělníci nenatloukli. 

Konec Miihíwassrovy působnosti mezi dělníky v Brně udělaly 
zeměpanské úřady na podzim roku 1869. » Miihlwasser byl se 

mentinské koleje, kterýžto úřad zastával 33 let až do své smrti. Sepsal dílo »De 
oeconomia suburbana« (»Knihy hospodářské*), jehožto první díl vyšel tiskem 
v Praze r. 1640, druhý díl r. 1683. Dílo to bylo r. 1731 a 1732 podruhé vydáno 
a od P. Jana Barnera« kněze Tovaryšstva Ježíšova, do jazyka českého přeloženo. 
Oba díly obsahovaly 446 stránek. Dílo do češtiny přeloženo a vydáno bylo se 
zvláštním obdarováním Jeho císařské a královské Milosti Ferdinanda III. Německý 
překlad pořízen od jesuity P. Agath. Carona a tištěn r. 1790 ve Frankfurtě. Český 
i latinský exemplář » Knihy hospodářské « od P. Krištofa Fischera jest v knihovně 
Tovaryšstva Ježíšova u sv. Ignáce v Praze pod značkou: Miscel. B. III. 161. 

^ >Dělník€, r. II. č. 6. 1869. Praha. Viz o tom dopis z Brna. 

*) »Dělník«, r. II. č. 6. Praha. 1869. 

*) »Dělm'k«, r. II. č. 6. 



svými soudruhy v podezření z tajného spolčování a dne 18. října 
1869 vykonána v jeho dělnickém vzdělávacím spolku a v redak- 
čních místnostech policejní prohlídka, po níž byl zatčen a v mě- 
síci únoru r. 1870 odsouzen k čtyřměsíčnímu žaláři. ««) 

Plány Míihlwassrovy, založiti na Moravě socialně-demokra- 
ticky dělnickou stranu, jeho odsouzením rozplynuly se v nivec 
a Múhlwasser sám v dělnickém hnutí se již nikdy neobjevil. 

Když zmizel Múhlwasser z obzoru dělnického hnutí nadobro, 
nikdo po něm po dva roky neučinil pokus organisovati dělnictvo 
na základech sociálně demokratických, až roku 1871 počal Josef 
Klárr, typografický dělník, vydávat! a redigovati v Brně v české 
a německé řeči socialně-demokratický list »Noppeissen*. Avšak 
i tento list za rok zanikl. 

Ruch sociálně demokratický zapustil kořeny své na Moravé 
teprve rokem 1881, kdy v Brně vyšly dva nové sociálně demo- 
kratické časopisy: »Volksfreund« a »Spravedlnost«. 

Německý časopis »Volksfreund* redakcí Karla Dundely, 
dělníka tkalcovského, vyšel dne 3. června r. 1881 a prvé číslo 
»SpravedlnosH<í redakcí Jakuba Spurného, žurnalisty, vyšlo dne 
9. června 1881. Založením uvedených listů počíná na Moravě 
a ve Slezsku také spolčovací sociálně demokratický ruch. 

Vzdělávací spolky sociálních demokratů rostly pomalu, avšak 
stále a tak, že v polovici roku J885, kdy došlo k spojení mírných 
a radikálních socialistů na Moravě, shledal jsem dle časopisů 
» Spravedlnosti* a »Bojovníka«, že na Moravě á ve Slezsku bylo 
těchto spolků již 22, a to : v Brně : Algemeiner Bildungs Verein, 
Politický spolek »Svornost«, Spolek rukodělných tkalců. Odborný 
spolek krejčů. Odborný spolek kovodělníků. Na venkově : Svornost 
v Jedovnicích, Bratrství v Blansku, Svornost v Přerově, Politický 
dělnický spolek v Prostějově, Pokrok v Obřanech, Řemeslnická 
Jednota v Prostějově, Vzděl. děl. spolek v Lišni u Brna, Svatoboj 
v Huso Vicích, Jaroslav ve Vyškově, Svornost v Babicích u Ada- 
mova, Jaroslav v Židenicích u Brna, Děl. beseda ve Velké By- 
střici a Jaroslav v Drnovicíčh u Vyškova. Ve Slezsku : Svornost 
v Opavě a Vzděl. děl. spolek ve Fulneku a ve Vídni Politický 
děl. spolek »Volnost« a několik spolků odborných. 

Němečtí socialisté měli své vzděl. spolky v Novém Jičíně, 
v Šumberku, ve Šternberku, Rymařově, Krnově, Opavě, Těšíně a j. 

Vedle uvedených vzdělávacích a politických spolků dělnictva 
národnosti české, byly na Moravě r. 1885 také tyto spolky : 
»Svornost«, spolek pro podporu v nemoci a stáří ve Vyškově, 
Nemocenská děl. pokladna dřevodělníků v Brně, Všeobecná děl. 
nemocenská a invalidní pokladna v Brně, v Prostějově, v Bučo- 
vicích, ve Velkém Meziříčí, v Rosicích, v Huso vících a nemo- 
censká a invalidní pokladna kovodělníků v Brně a Blansku. 

Veškeré tyto spolky uveřejňovaly své zprávy v časopise 
»Spravedlnost« (v letech 1881 — 1885) a v »Bojovníku« (v letech 
1883 — 1885) a členové jejich a zvláště členové výborů platili ve 

*) » Dělník*, r. III. c. 12. ze dne 11. března r. 1870 v Praze. 



veřejném životě za stoupence mírné sociální demokratické strany 
české. 

Popud k vyvolání socialně-demokratického spolkového ruchu 
mezi dělnictvem českým na Moravě i ve Slezsku dali němečtí 
členové socialně-demokratického »Allgemeiner Arbeiter-Bildungs- 
Vereinu* v Brně a hlavně jejich předáci: Eduard Zachariáš, 
tkadlec, později obchodník v uhlí, Theodor Indra, malíř pokojů, 
Karel Dundela, Vojtěch Sedláček a Frant. Baier, vesměs tkalci, 
-a ještě někteří jiní. 

Vedle socialně-demokratických vzdělávacích spolků založen 
byl i za mého přispění v Brně toho času jediný ryze národně- 
•dělnický vzdělávací spolek » Beseda dělnictva českoslovanského* 
(v měsíci lednu r. 1884), v níž jsem také často přednášel a ně- 
jaký čas i ve výboru zasedal. 

Než po mém odchodu z Brna r. 1888 dostali se i do tohoto 
spolku živlové sociálních demokratů tak, že dnes i tento spolek 
sestává nejen z národních, ale i internacionálních dělníků. 

Radikální socialisté neměli na Moravě a ve Slezsku za sebou 
tehdáž žádných spolků, jen tu a tam v německých krajinách se 
k nim hlásil některý ze spolků dělníků německých, ale mezi děl- 
nictvem českým nedocházeli valné obliby. Jinak tomu bylo však 
v továrnách mezi lidem neorganisovaným. Tam nabývali sociální 
radikálové stále většího a většího vlivu, tak že v r. 1885 opa- 
novali z velké části průmyslové dělnictvo. 

Vůbec, sociální radikálové na Moravě a ve Slezsku nedbali 
ani spolkového vzdělávacího života, jejich činnost zasahovala 
hlavně v rozšíření jejich tisku (»Duch Času« a »Matice dělnická* 
v Prostějově, » Dělnické Listy* a »Proletář« ve Vídni, »Radikale« 
v Liberci, »Die Zukunft« ve Vídni a j.) a ve styku osobním 
s dělnictvem, při práci i v obecném životě. Na tomto poh pů- 
sobnosti proti spolkovému vzdělávání a politickému »capartič- 
kářství* sociál, demokratů, jak sami říkali, měli sociální radi- 
kálové zvláštní štěstí. 

Nuže, a jak si stáli tehdáž ve spolčovacím ruchu v polovici 
roku 1885 na Moravě a ve Slezsku katolíci? Smutno je toho 
vzpomínati! Katolický ráz udržovala v Brně uvnitř i na venek 
jediná *Výpomocná pokladnice<^, spolek svépomocný a vedle ní 
Katol. polit, jednota. Na venkově Moravy a ve Slezsku pak 6 
českých, 7 německých a 2 utrakvistické (smíšené) jednoty a 
spolky katol. tovaryšů, a to (české): v Brně, Valašském Me- 
ziříčí, Třebíči, Kroměříži, Brušperku a v Klimkovicích. Německé 
spolk}^ katol. tovaryšů byly: v Jihlavě, Opavě, Mor. Šumberku, 
Mor. Šternberku, v Novém Jičíně, ve Znojmě a v Krňově. Utra- 
kvistické: v Olomouci a Bílsku. Tedy úhrnem 17 spolků ze řad 
dělníků a řemeslníků rázu socialně-křesťanského na Moravě a ve 
Slezsku representovalo tehdáž katolicko-dělnický spolkový ruch. 
Zajisté malá to armáda proti veliké přesile nepřátel, a armáda ta 
si ještě tak skrovně na veřejnosti v ohledu sociálním vedla, že 
její ruch nebylo takořka ani pozorovati. A jediným orgánem této 
organisace byl dvakráte v týdnu vycházející katolický »HVa^<«^ ^ 



a pro členy němeeké národnosti v Olomouci vycházející týdenník 
»01mutzer Zeitung«. Tak si r. 1885 stáli na Moravě katolíci. 

Rozvoj sojcialne-demokratického hnutí, zvláště na Moravě^ 
zdržoval se ještě bojem radikálů s mírnými socialisty až do roku 
18^. Nebýti těchto rozbrojů mezi socialisty, bylo by hnutí socia- 
listieké na Moravě dosáhlo ještě větších rozměrů, než jakých 
tam dobylo až dosud. Tímto bojem ztratili socialisté dobrých 
pět let. 

Když radikální socialisté za »Dělnickými Listy* ve Vídni 
stojící nechtěli se podrobiti usnesením brněnského socialně-de- 
mokratického sjezdu ze dne 15. a 16. října r. 1882, založen 
mírnou socialistickou stranou v Brně vedle »Volksfreundu« a 
» Spravedlnosti* nový ústřední orgán socialně-demokratické strany 
česko-slovanské v Rakousku pod názvem »Bojovnik<^, jehož L 
číqIo vyšlo dne 18. dubna r. 1883 redakcí Josefa Liebla, dělníka 
odboru bandagistického. 

Nyní, založením »Bojovníka« proti ^Dělnickým Listům «^ 
starému to ústřednímu orgánu socialně-demokratické českoslo- 
vanské strany v Rakousku, boj mezi mírnými a radikálními so- 
ci^Jist}' byl zostřen. A kdož ví, jak celá věc byla by skončila 
pro radikály, kdyby mírní socialisté nebyli se dali ve své neobe- 
zřetposti podskočiti radikály. Brněnští mírní socialisté 'udělali 
velikou osudnou chybu. Mírní socialisté v měsíci červenci r. 1883 po- 
volali k vedení redakce časopisu » Spravedlnost* Františka Chouru^ 
horníka z Duchcpva, a k vedení redakce »Bojovníka« Františka 
Hlavápka, horníka z Řenčova, oba zakuklené radikály. 

Tito noví redaktoři vedli listy tak, že by je byli málem 
udělali radikálními, a proto vidouce odpor vydavatelstva, vedení 
obou listů na podzim r. 1883 se vzdali a založili v Brně list 
nový, tendence socialně-radikální pod názvem » Práce*, jehož 1. 
číslo vyšlo dne 12. prosince r. 1883. Frant. Hlaváček byl u listu 
redaktorem a Frant. Choura administrátorem. Avšak »Práce« ne- 
měla dlouhého trvání. Choura před vánočními svátky zatknut 
a odveden do Prahy k soudu, jsa v podezření z tajného spolčo- 
vání a zde uvězněn. »Práce« vyšla jen čtyři čísla. Žádný knih- 
tiskař v Brně nechtěl tento list tisknou ti. Byl-li tím vinen boykot proti- 
radikálních stran nebo nějaký jiný nátlak nebo strach knihtiskařů 
z chystaného tehdáž zákona proti státu nebezpečným snahám 
socialistickým v Rakousku, nebylo mně možno zjistiti. 

K zavedení zákona proti socialistům však ani r. 1884 ani r. 1885 
na říšské radě nedošlo. Protisocialistický ruch omezil se pouze na 
vypovídání sociálních radikálů a na výminečný stav ve Vídni. 

Jos. Bol. Pecka, který byl koncem měsíce ledna 1884 ve 
Vídni zatknut a vypovězen, usadil se v Brně, potom odebral 
se v březnu 1884 společně s Hlaváčkem do Prostějova, kde vydá- 
vali, ovšem že opět ve směru socialně-radikální m, čtrnáctidenní k 
^Duch Casu« a brožurovou bibliotheku ^Matice dělnická*. 

Než štěstí jim ani zde nepřálo. Pecka a po něm Hlaváček 
v polovici r. 1886 zastavili oba uvedené listy a odjeli z vlasti 
do Ameriky, kde mezi českými socialisty ve Spojených Státech 



— 9 — 



rozvinuli další činnost. Choura, když si odseděl několikaměsíční 
vězení, zavítal na krátko do Prostějova, ale potom odebral se 
také do Čech; po nějakém čase odebral se však též do Ameriky. 
Sociální demokraté obviňují nyní Chouru, jindy svého hlavního 
propagátora, ze zrady na Jos. Pačesovi, Krištofu Černém a 
Rampasovi, kteří, zřídivše si r. 1885 tajnou tiskárnu kdesi 
u Liberce, byli v ní náhle přepadeni a četníky zatčeni. Pačes 
byl před porotou v Praze odsouzen na 16, Černý na 14 a Rampas 
na 10 let do žaláře. Obhájcem byl dr. Adolf Stránský, advokát 
z Brna. Frant. Choura žije nyní v Clevellandu a odmítá od sebe 
podezřeni sociál, demokratů, že by byl Pačesovu tiskárnu vy- 
zradil. Než » Právo Lidu« v Praze (v číslech 239, 240 a 253 
r. 1902) snaží se toho dokázati. Avšak dále, to je věc sociál, 
demokratů, nechť si ji tedy spraví mezi sebou. 

III. 

Barákův a Vondráčkův pokus založíti národní dělnickou stranu 
v Čechách. — Pokus Valečkův o vzkříšení děhiické národní 

strany, 

Mladočeši, ačkoliv se jim nepodařilo přes všecky Barákovy 
snahy roku 1872 získati dělnictvo pro národně-liberální směr, 
nespouštěli stále se zřetele své tužby a svá přání. Časté roztržky 
a spory českých dělníků se sociálními demokraty dávaly mlado- 
čechům, zvláště JUDru. Juliu Grégrovi, vydavateli ^Národních 
Listů,« zákmit naděje, že přece jednou utvoří se v království 
Českém velká národně-liberální dělnická strana, o niž by se 
mladočeši mohli opříti. 

Proto, když na jaře roku 1880 jistý dělník Vondráček a 
znimý Vilém Korber ještě asi s patnácti soudruhy a členy Děl- 
nické Jednoty pražské se nepohodli se sociálními demokraty 
v uvedeném spolku a z něho vystoupili, nalezli ihned příznivého 
přijetí se strany mladočeské, aby mohli zahájiti samostatnou akci 
v dělnickém hnutí. 

Vondráček, stýkající se často s Barákem, nemeškal a hned 
založil v Praze vedle Dělnické jednoty Dělnický klub, Vilém 
Korber Dělnickou Besedu, Svépomocné sdružení dělníků českých,. 
Dělnickou záložnu, časopis »Soudruh« a Politický dělnický 
spolek. 

O Politický dělnický spolek musel však Korber roku 1880 
se sociálními demokraty v hostinských místnostech »u Hubálků* 
na Karlově náměstí (dům »u Slivenských«) podstoupiti veliký 
boj. Sociální demokraté dostavili se u velikém počtu do ustavu- 
jící schůze a snažili se dostati spolek do své správy a také se 
jim to podařilo. Politicko-dělnický spolek sociálními demokraty 
Kórbrovi z rukou vyrván. Sociální demokraté dali se zapisovat! 
za členy, okupovali valnou hromadu a dostali spolek do svých 
rukou. 

^) O tomto zápasu mezi svépomocnými dělm'ky a sociálními demokraty 
bylo siřeji psáno ode mne ve článcích »Svépomocníci a sociální demokraté* 
v ^Dělnických Novinách* r. 1898 roč. VII. v číslech 1, 2, 3 a 4. 



— 10 — 



Tedy s politickým spolkem svépomocně národní dělníci po- 
hořeli, ale se vzdělávacími a podporujícími spolky se jim akce 
zdařila. 

Jakmile byl Vondráčkem založen vzdělávací Dělnický klub, 
první byl k přednáškám povolán Josef Barák, tehdáž odpovědný 
redaktor » Národních Listů*. V činnosti svépomocné i národně- 
liberální pokračovalo se po celý rok. 

Avšak ani tato druhá a poslední snaha, založiti a zachovati 
národně-liberální dělnickou stranu, Barákovi i za přátelství Von- 
dráčkova a Korbrova se nezdařila. Během druhého roku vzalo 
za své i toto národně-liberální dělnické hnutí ; osoby zde byly, 
ale organisace se nedařila; roku 1881 zašel Korbrův časopis 
»Soudruh«^ a uvedené spolky počaly živořiti, až ponenáhla jeden 
za druhým zašly. Jediný podnes se z nich udržel Vondráčkem 
založený »Dělnický Klub,« ale pěstuje více divadelní večírky a zá- 
bavu než vzdělání. V dělnickém hnutí nemá jiného významu. 

Třetí pokus, založiti národní dělnickou stranu, vyšel roku 
1885 od dělníků samotných. Pro tuto myšlénku získán také 
Václav Valečka. 

Valečkou a jinými založen v Praze Politický dělnický klub 
a nový časopis národně-socialní »Naše Listy První číslo »Našich 
Listů* vyšlo dne 5. srpna r. 1885 za redakce Bohumila Bach- 
manna, mechanika a hlavního spolupracovníka Joseta Floriana, 
nynějšího vydavatele a redaktora nymburských » Občanských 
Listů*. 

»Naše Listy «, na něž i starý Václav Valečka jako dobrý 
rádce dělnictva měl velký vliv, psaly dosti slušně i samostatně 
tak, že se opravdu zdálo, že pomocí těchto listů a za pomoci 
Válečkový z této mladé společnosti skutečně jednou povstane 
velká národní dělnická strana česká, prostá liberalismu i inter- 
nacionalismu; než, nedošlo k tomu, naděje Válečkový se ne- 
splnily. 

V měsíci prosinci r. 1885 provedena náhle a neočekávaně 
v redakci »Našich Listů« úřední prohlídka z rozhodnutí soudu, 
a po prohlídce té jsou redaktoři Bachmann a Florian zatčeni. 

Redakci »Našich Listů* převzal ihned Jan Vurstial, dělník 
knihařský a vydavatelem (jménem vydavatelů) jmenován na listu 
Vavřinec Průša, dělník truhlářský. Netěšili se však dlouho svým 
funkcím: Průša i Vurstial zapleteni ještě s pěti jinými stoupenci 
do vyšetřování s Bachmannem a Florianem, z nichž mnozí pak 
v procesu tom jsou pro tajné spolčování r. 1886 odsouzeni k ně- 
kolikanedělnímu vězení. 

Tím hnutí národních dělníků znovu kleslo, a »Naše Listy* 
v měsíci lednu r. 1886 zašly. 

IV. 

První demonstrace socialistů proti katolíkům. 

. První demonstrace sociálních demokratů směru radikálního 
proti katolíkům udála se v Brně dne l. listopadu r. 1883. Teh- 
dáž postavila brněnská obec za městem nový hřbitov a její 



— 11 — 



liberální německé představenstvo s purkmistrem Winterhollerem 
v čele rozhodlo, že na tomto hřbitově mají se pohřbívati katolíci, 
židé i nevěrci. A toto ustanovení městského zastupitelstva vedlo 
k tomu, že se strany církve katolické odepřeno bylo tomuto 
hřbitovu vysvěcení a katolíci v předem uvedený den svolali ve- 
lice navštívenou veřejnou schůzi lidu do zahrady Besedního 
domu, kde řečníci : redaktor »Živnostníka« Tomáš Rebec, Špaček 
a Kleimt proti usnesení městské rady veřejně protestovali a žá- 
dali, aby si městská rada zvolila pro jinověrce a nevěrce jiný, 
a ne katolický hřbitov. 

Radikální socialisté, vždy pomahači liberálů, židů a nevěrců, 
přitáhli také na tuto schůzi a snažili se ji rozbiti. Avšak plán 
se jim nezdařil; byli ve veliké menšině. Proto na schůzi jen de- 
monstrovali jednotlivými výkřiky, že se mluví o mrtvých a o ži- 
vých ne, mrtví že nic nepotřebují, o těch že se mluvit nemusí, 
ale ti živí že potřebují chleba, atd. 

Výkřiky jejich však od shromážděných katolíků byly brzy 
přehlušeny a mnozí z radikálů ze schůze vyvedeni. Schůze pak 
v úplném pořádku, když byli řečníci domluvili a resoluce od- 
hlasována, předsedou skončena.^) 

Protesty katolíků však nepomohly, městská rada hlasu ka- 
tolického lidu českého nedbala a provedla své usnesení. Násled- 
kem toho k vysvěcení hřbitova se strany katolické církve nedošlo. 

Socialisté za svoji demonstraci proti klerikálům udělah si 
u německého zastupitelstva města Brna dobré oko. A oni tím 
také získali, neboť často potřebovali městský pivovar na Starém 
Brně ke svým zábavám, jakož i sál v městské budově Lužánek 
ke svým sjezdům a schůzím; a proto, měli-li míti k svým žá- 
dostem nějaké naděje, museli se přece liberální městské správě 
něčím zavděčiti. A demonstrací proti katolíkům zavděčili se so- 
cialisté městské radě a Winterhollerovi nejlépe. Proto demon- 
strovali. 

V. 

Dr. Chleborád opět mezi dělníky. 

Roku 1884 objevil se Dr. Frant. Lad. Chleborád po patnácti 
letech opět mezi dělníky — ale jen na chvíli. 

Dr. Chleborád, usadiv se v Brně, věnoval se jako právník 
obhajování a súčastnil se poněkud ruchu řemeslnicko-živnosten- 
ského a stal se starostou brněnského »Sokola«. Mezi dělnictvo 
nešel. V čase tom pořádal v Brně existující starý Spolek tkalcov- 
ských tovaryšů časté přednášky a mezi jinými řečníky vzpomněl 
si i na dra. Chleboráda a požádal ho za přednášku. 

Dr. Chleborád slíbil přednášeti dne 23. března 1884. Schůze 
byla četně navštívena. Také sociální demokraté se dostavili. Dr. 
Chleborád líčil řemeslnické stanovisko a nabádal lid k vzájemné 
pomoci a ku křesťanskému životu, a to se nechtělo líbiti social- 



*) »Bojovník« r. I. č. 14. ze dne 8. listopadu r, 1883 v Brně, 



— 12 — 



ním demokratům, kteří spustili křik a rámus proti dru. Chlebo- 
rádovi a schůze se musela rozpustiti.^) 

Když jsem po ukončené schůzi s drm. Chleborádem o celé 
věci mluvil, pravil: »Chtěl jsem vyplniti přání Spolku tkalcov- 
ských tovaryšů a něco poučného jim občas pověděti, ale po- 
zoruji, že sociální demokraté ze závisti jsou proti právům malo- 
řemesel a hodlají i řemeslnému dělnictvu se svými snahami státi 
v cestě. Hodlají zároveň škoditi Spolku tkalcovských tovaryšů,, 
a proto zanechám i dalších úmyslů přednášky v tomto spolku 
konati. Alespoň se tak tkalcovští tovaryši vyvarují ve svém 
spolku všech styků a srážek s výstředními živly.* 

A dr. Chleborád dostál také slovu. Více ve Spolku tkalcov- 
ských tovaryšů nepřednášel, aniž do jiného dělnického spolku 
zavítal. 

Koncem let osmdesátých minulého století přestěhoval se dr. 
Chleborád, tehdáž již majetný, do Ruska na Krim, kde mizí po 
něm další stopa. Roku 1886 jal jsem se psáti životopis dra. 
Chleboráda a když jsem měl iiž značnou část napsanou, došel 
jsem si k němu o některé vysvětlivky. Dr. Chleborád velice 
vlídně mne přijal, avšak jakoukoliv výpověď ohledně své osoby 
mně odepřel. »Nechte toho,« pravil, »udělal-li jsem kdy co 
dobrého v dělnictvu českém a v milém národě, je dobře, ale 
zvlášť o tom psáti, nebylo by snad ani vhodným. Až budete psáti 
jednou dějiny dělnického hnutí, uveďte tam o mně, co za spra- 
vedlivé uznáte, a to bude lépe se vyjímati, nežli abyste psal 
o mně samém.* — Zachoval jsem se také dle jeho slov. 

VI. 

Osnova zákona proti socialistům r. 1885. — Zastavení spolkové 
činnosti a časopisů socialistických socialisty. — Můj boj se so- 
cialisty směru radikálního. 

Nastal rok 1885. Na říšské radě ve Vídni následkem stálých 
atentátů a objevených tajných tiskáren sociálních radikálů počalo 
se opravdově jednati o zavedení zákona »proti socialistickým 
snahám.* Než, úmysly vlády a říšské rady rozčeřily vlny socia- 
listického hnutí na Moravě do nejvyššího stupně. 

Mírní socialisté viděli v předložené osnově zákona veliké 
nebezpečí proti své straně a svolali jménem politického spolku 
•Svornost* v Brně na den 2. února r. 1885 veřejné manifestační 
shromáždění lidu na ostrov Zabrdovický u Brna a tam proti 
uvedené předloze protestovali. Tento veliký tábor nazván »snad« 
poslední schůzí dělnickou.*^®) 

Všimněme si osnovy zákona, některých článků, z nichž 
socialisté měli největší respekt. 

V článku 1. čteme: Utvoření spolkův, o kterých by možná 
bylo domnívati se, že budou podporovati snahy socialistické, 
budiž zapovězeno. ČI. 2. : Spolky již stávající, podporují-li snahy 

^) » Bojovník*, r. II. č. 7, ze dne 3. dubna r. 1884 v Brně. 
10) » Spravedlnost* r, ,V. č. 2. ze dne 29. ledna r. 1885 v Brně. 



— 13 — 



podvratné, buďtež rozpuštěny. — ČI. 3. : Spolky, které mimo 
podporu svých členů také socialistickým snahám slouží, nemají 
býti hned rozpuštěny, nýbrž dány pod státní dozor. — ČI. 4. 
určoval úplný státní dozor na všecky schůze a správu spolků 
s úplnou mocí sesazovati výbor spolku a jiným osobám dáti 
právomoc výboru. — Č. 5. zněl : Nevyhoví-li spolek pod dozor 
daný nařízením úřadů, neb objeví-li se v něm socialistické snahy 
také po zavedení kontroly, může býti spolek rozpuštěn. ČI. 6.: 
Také stávající spolky mohou býti dány pod státní dozor, objeví-li 
se v nich snahy socialistické* a konečně čl. 10. zněl: » Stíž- 
nosti proti rozhodnutím úřadů nemají účinek odročovací.* 

Trest pro překročení těchto ustanovení dle článku 11. mohl 
býti žalář od 3 měsíců do 2 let, s čímž mohla býti také spojena 
pokuta peněžitá od 100 až do 500 zl.^^) 

Dříve ještě než počalo ku konci měsíce února jednání 
o uvedené osnově zákona v sněmovním výboru, jali se socialisté 
mírné strany v první polovici února rozpouštět! dobrovolně své 
spolky ve Vídni a dne 20. února zastavili i svůj ústřední orgán, 
časopis >Wákrheit<i^. 

Také v Brně zastaven ústřední orgán mírných socialistů 
•Bojovník* a to číslem 5., r. III. dne 5. března a » Spravedlnost* 
číslem 5. roč. V. dne 12. března. Všecka tato čísla uvedených 
tří listů vyšla v černé obrubě. 

Lid dělnický rázem byl bez časopisů. Vůdcové mírné soci- 
ální demokracie rozhodli se, než prý nastanou příhodnější časy, 
pracovati raději bez listů i bez spolků. 

Uprostřed těchto zmatků rozhodl jsem se s mnohými stou- 
penci z mírné sociální strany, že vydáme list nový, který by 
nebyl orgánem žádné sociálně demokratické strany, nýbrž který 
by byl listem samostatným bez socialistického programu, s nímž 
se »Bojovník« i ^Spravedlnost* se svými čtenáři naposledy lou- 
čily. Návrh můj byl přijat a já povolán ::ároveň za redaktora 
listu, kter}'' číslem 1. vyšel v Brně dne 19. března 1885 pod 
názvem »Křik Lidu,* časopis hájící zájmy pracující třídy. Tím 
jsme doufali, když i osnova proti socialistickým snahám stane 
se zákonem, že list obstojí, poněvadž tendence socialistické ne- 
bude sledovati ani nebude orgánem žádné ze socialistických stran. 

Než ve Vídni stal se náhle obrat; osnova zákona proti 
socialistickým snahám ze sněmovního výboru do plena říšské 
rady ani se nedostala, ano, ani v sněmovním výboru říšské rady 
celkem nebyla propracována a odložena ad acta. Socialisté všech 
stran si oddechli. 

Té doby »Knk Lidu« v Brně a »Duch Času« v Prostějově, 
založený v měsíci březnu r. 1884, byly jedinými listy dělnictva, 
které zde zbylo ze socialistických stran. Rozdíl mezi těmito listy 
byl jen ten, že »Knk Lidu* bral se zákonitými cestami a směrem 
mírným, kdežto »Duch Času* trval stále ještě na půdě jakéhosi 
radikalismu. Proto také »Křik Lidu« byl v stálém boji s radi- 



") ^Spravedlnost* v Brně, r. V. c. 2. 1885. Článek: Zákon proti socia- 
listům.* 



— 14 — 



kálním »Duchem Času*. Boj s mé strany proti »Duchu Času* 
byl tak ostrý, že v měsíci květnu r. 1885 byly na mne, jako 
odpovědného redaktora » Křiku Lidu«, od redaktorů » Ducha Času* 
Jos. Bol. Pecky a Frant. Hlaváčka podány k c. k. okres, soudu 
do Brna dvě obžaloby pro překročení článků 19. a 21. tiskového 
zákona a v příčině bezpečnosti cti. 

Dne 30. května 1885 byl jsem postaven před soud. Redaktor 
Hlaváček dostavil se jako žalobce osobně. Přelíčení trvalo asi 
dvě hodiny. Výsledek byl pro žalující velice a nemile překvapující. 
Dokázal jsem soudu, že Hlaváček i Pecka neoprávněně pro článek 
19. a 21. tiskového zákona v příčině bezpečnosti cti mne žalují. Do- 
kázal jsem, že nejsem vinen tím, co se mně podkládá. A ko- 
nečně, když vyvrátil jsem celý základ obžaloby jako nesprávný, 
byl jsem po krátké poradě soudu z obžaloby propuštěn a pro- 
hlášen za nevinna. Redaktor Hlaváček byl pak upozorněn soudem,, 
že jest mně povinen nahraditi promeškaný čas. 

Při přelíčení tom vyšlo na jevo, že již dříve podány na 
mne dvě žaloby od redaktorů Hlaváčka a Pecky, ale že k pro- 
jednávání soudnímu pro nedostatečnost důvodů v obžalobách 
k soudnímu líčení nedošlo. 

Po této nezdařené výpravě sociálních radikálů měl jsem se 
žalobami s jejich strany pokoj. 

VIL 

Moje první setkání se s P. Pl. J. Mathonem. — První porada 
o založení katol. dělnického časopisu českého. — Obecné no- 
viny. Social-Briinner Rundschau. Dělník. Arbeiter. 

V měsíci listopadu r. 1884 seděl jsem na lávce v sadech 
lužánských v Brně a pročítal jsem denník » Moravskou Orlici* 
a dvakráte týdně vycházející katolický časopis »Hlas«, když 
pojednou vedle mne někdo usedl. Ohlédnu se a vidím, že na 
lávku blíže mne zasedl kněz. Pozdravil jsem a četl dále. 

Za chvilku příchozí se mne tázal: 

»Máte to odpolední »Hlas«? 

Odvětil jsem, že ano. 

»Půjčte mi jej na chvilku,* řekl kněz a již sáhl po listu. 
Četli jsme oba. 

Po několika minutovém přehledu obrátil se ke mně kněz 
s otázkou: »Který z těchto dvou listů nejraději čtete?* 

»Já čtu každý časopis rád,* odvětil jsem. 

»Ale přece,* naléhal na mne duchovní. 

» Abych upřímně řekl,* odpověděl jsem, »čtu rád všecky 
české listy a jsem rád, přiučím-li se v některém něčemu novému.* 

»Máte ku čtení čas?* 

*Mám.* 

»Jakého jste zaměstnání?* 
» Redaktor.* 



") »Knk Lidu* č. 6. r. I. dne 10. června r. 1885 v Brně, 



- 15 — 



» Kterého listu?* 

» Spravedlnosti. « 

»Jste tedy sociální demokrat ?« 

»Ano.« 

Kněz se poněkud zamyslil a pak se mne tázal : »Co byste, 
o tom soudil, kdyby dnes knězi súčastnili se sociálního hnutí ?« 

»Toho kněží neučiní, « odvětil jsem po delším přemýšlení, 
neboť tato otázka mne velice překvapila a vedla k úvaze. 

» Neučiní? Možná že toho kněží učiní. Řekněte mně upří- 
mně, cp byste o takovém kroku soudil?* 

♦Velebný pane, toho se oba nedočkáme.* — 

*Vy jste nepřítelem kněží a církve, proto tak mluvíte.* 

♦Nejsem. Naopak, uznávám, že by bylo velice záhodno, 
aby i kněžstvo podniklo něco pro lid, ale pochybuji, že někdo 
z kněží mohl by hlásati socialismus.* 

♦Nemyslete, že bude kněz takovým socialistou, jako na př. 
jste sám, nikoliv. Četl jste již knihu ^Duchovenstvo a so- 
ciální otázka,* kterou jsem právě vydal?* 

♦Nečetl,* odvětil jsem a udivení mé rostlo, kdo asi tento 
mně neznámý kněz jest. 

♦Na jakou adresu vám tuto knížku mám poslat?* 

♦Račte ji poslati přímo mně ; jsem Tomáš Jiroušek. « 

♦Zde?* 

♦Ano.* 

♦Stačí tato adresa?* 
♦Stačí.* 

»Dobře. Za několik dní vám knihu pošlu, ale vyžaduji 
si pak váš úsudek. S Pánem Bohem 

To řka, duchovní vstal a odcházel, zanechav mne udive- 
ného seděti. Čtvrtý den jsem dostal poštou knihu ♦Duchovenstvo 
a sociální otázka* podle německého spisu dra. Jos. Scheichera 
vydanou P. Placidem Janem Mathonem v Brně. Byla to první 
křesťansko-socialní kniha, již jsem dostal do rukou a rozhodla 
u mne v náhledech o socialismu pro všecky časy. — 

* 

* * 

Za tři neděle přišel jsem knihu odevzdali do knihtiskárny 
Benediktinů Rajhradských v Brně. Byl jsem odkázán na dp. 
řiditele. Zastal jsem jej v prvním poschodí v jeho pracovně. 
Něco psal. Když jsem stanul na prahu, zanechal psaní a vy- 
šel mi vstříc se slovy: ♦A, to jste vy? Vítám vás. No tak, 
co říkáte, šlo by to dle programu této knihy, abychom my kněží 
vešli vedle vás, sociálních demokratů, do sociálního hnutí?* 

♦Šlo by to,« odpověděl jsem pevně, ♦ale pochybuji, že se 
k tomu některý z kněží odhodlá.* 

♦Nic nepochybujte, já jsem první, který to zkusí.* 

♦Přejí mnoho zdaru.* 

♦To mne těší. Prvním mým podnikem bude katolický děl- 
nický list, ale potřebuji R němu redaktora a vyhlédl jsem si 
k tomu úkolu p. B., znáte jej?* 

♦Znám.* 



— 16 — 



»A proč jste se tak náhle zarazil ?« 

^Poněvadž p. B. je jinak ovšem hodný člověk, ale — soci- 
ální demokrat. « 

»Pan František B. že je sociální demokrat, pravíte ?« tázal 
se udiven P. Placid Mathon. 

»Ano.« 

»Děkuji vám. Pak se ovšem musím poohlednouti po někom 
jiném. A což vy? Nevzal vy byste zodpovědnost za tento list?« 

»Ne; jsem redaktorem, ale jedná-li se pouze o zodpovědnost 
za list, pak není o redaktora zle; snad by se k tomu úkolu 
někdo z personálu Vaší tiskárny vynašel, kdo by neměl takových 
potíží jako já, a list takového protivenství, kdybych já se za list 
veřejně postavil.* 

»Máte pravdu, na to jsem ani nevzpomněl. A budete do 
listu psát!« 

»Budu, ale později, až seznám směr a vůbec zásady, jimiž 
list Vámi bude veden. « 

»Jsem vám povděčen, že jste ke mně upřímným,* 

»Ale, velebný pane, připravte se na velké protivenství se 
strany sociálních demokratů, kterému v jejich listu nebudu moci 
zabránili.* 

•Vzdejte se svého místa.* 

»Vzdám při nejbližší příležitosti. A pak se vzdám všech 
funkcí v sociálně demokratických sp^olcích i členství ve straně.* 

»Dobře. Ale dokud mezi sociálními demokraty budete moci 
vydržeti a dokud sám za dobré neuznáte, neodcházejte od nich, 
jste člověk rozvážný a mnohému zlu v zájmu dělnictva mezi 
nimi můžete předejiti, dokud to vůbec půjde.* 

»Ano, tak soudím sám; ale, že bych dnes mezi sociálními 
demokraty — mírné ovšem strany — dlouho vydržel, pochybuji. 
Pozoruji, že se počínají kloniti k radikálům, to jest k druhé so- 
cialistické straně, velice náchylné k anarchismu, a tu bych pak, 
kdyby k spojení těchto stran mělo dojiti, jako předák mírné so- 
cialně-demokratické strany proti tomu vystoupil, a když by se na 
má slova nic nedalo, a k spojení došlo, pak bych se veřejně pro- 
hlásil za křesťanského sociála a nepřítele spojených socialistických 
stran na vždy.* 

»Vaše rozhodnutí je moudré; zachovejte se dle něho a ne- 
budete toho nikdy litovati. Nyní však chci se s vámi poraditi 
ještě o listu, který chci vydávati. Tedy poslyšte.* 

Nyní rozvinul P. Mathon přede mnou celý plán, co a jak 
míní u listu zavésti a sdělil mně zároveň, že tento dělnický list 
vycházeti bude v české a v německé řeči, ovšem v každé samo- 
statně s vlastním obsahem, ale s jedním společným programem. 
»Pro obecný lid,« pravil P. Mathon, »vydám také dva listy : český 
a německý, aby nejen dělnictvo, ale i nedělnické kruhy měly své 
křesťansko-socialní orgány. « 

Obdivoval jsem se v duchu odvaze tohoto kněze, kteiy svými 
smělými plány a nadšeností pro své podniky byl tak zaujat. Když 
jsem odcházel z této první porady, kterou jsem měl poprvé ve 



— 17 — 



svém životě o sociálním hnutí a sociální literatuře v katolickém 
domě a s katolickým knězem, vznikla mne v hlavé myšlénka o vy- 
tvoření křesfansko-socialni strany. Než za několik dní jsem zase 
na vše zapomněl a hleděl si svých povinností. 

Na Nový rok 1885 vyšly v Brně první křesfansko-socialní 
listy P. Plac. J. Mathona pro obecný lid, a to v řeči české » Obecné 
Noviny* a v řeči německé *Social. Briinner Rundschau*, U »Obec- 
ných Novin* jmenován odpovědným redaktorem Jiří Pustovka, 
účetní a u »Social. Briinner Rundschau « Otto Tiller, faktor knih- 
tiskárny. 

Dne 10. ledna 1885 vyšly pak první čísla ^Dělníka* za. zod- 
povědné redakce Jiřího Pustovky a *Arheitru* za zodpovědné 
redakce Otto Tillera. 

Tak zahájena první křesfansko-socialní činnost na Moravě 
tiskem. Na činnost ve spolcích došlo později, až stal jsem se čle- 
nem redakce » Dělníka*. 

VIII. 

Pankrác Krkoška. — Smír radikálů českých s mírnými. — 
Moje vystoupení proti spojeným socialistům. — Útok. — 
Krkoškův krok do soukromí. 

Blížil se čas shody mezi mírnými a radikálními socialisty. 

Když minula velká červnová stávka tkalců a přádláků r. 1885 
v Brně, již vedly většinou živly radikálně-socialní, počalo se tajně 
mezi jednotlivci mírných a radikálních socialistů jednati o spo- 
lečnou schůzi, na níž by se tyto živly sjednotily. V čele živlů 
po sloučení toužících bez ohledu na odpor zásad mírných i radi- 
kálních postavil se mladý podučitel Pankrác Krkoška, který také 
vzal na se úkol svolati konferenci českých i německých socialistů 
bez rozdílu stran. Krkoška vzdal se učitelství a vstoupil do hnutí 
dělnického s nadějí, býti redaktorem a za tím účelem podvolil se 
svolati uvedenou schůzi, na níž mělo se jednati o sloučení so- 
cialistických stran a o založení nového listu, který by Krkoška řídil. 

Já viděl v celé akci úskok radikálů, jímž měl býti potlačen 
mnou redigovaný »Knk lidu«, orgán pracujícího lidu českoslovan- 

Proto, u pHležitosti lOletého jubilea trvání časopisu » Dělník* v Brně, 
plným právem mohla redakce tohoto listu ve slavnostním čísle a v úvodním článku 
dne 6. ledna r. 1894, z toho co jsem pro založení »Dělníka« již roku 1884 učinil 
napsati : 

» Nestojí za námi a nestáli nikdy velcí páni, ani hrabata, ani doktoři, ani 
profesoři a pod., kteří vlivem svým nebo svou duševní prací by nás byli kdy pod- 
porovali, jako se dostává takové podpory křesfansko-socialní straně v Dol. Kakou- 
sích, Německu, Francii, Anglii i Itálii a jinde. Z lidu jsme vyšli. Prostý dělník, ny- 
nější známý redaktor » Dělnických Novin* v Praze, Tomáš Jos. Jiroušek, list za- 
ložil a z počátku řídil, a tak z lidu vyšlí, pro lid jsme zůstali.* — Slova tato 
opravuji pouze v tom znění, že nikoliv já sám, ale dp. Pl. J. Mathon měl myšlénku : 
založiti » Dělníka*, mně se s ním náhodou svěřil a já v mnohém dílo ke skutku 
přivésti, P. Pl. J. Mathonovi radou pomohl. Že jsem pak do »Dělníka< psal a od 
1. srpna 1885 s P. Mathoncm a později s P. Karlem Aloisem Šťastným až do 15. 
dubna r. 1888 » Dělníka* řídil, vědělo se všeobecně. 

T. J. Jiroušek : Dějiny sociálního hnutí. ^ 



— 18 — 



ského, a proto jsem ještě před schůzí, k níž mne pozvánka došla,, 
nikterak se tím netajil, že socialistům strany radikální nejedná se 
tak o sloučení, jako o zaopatření Krkošky a o potlačení orgánu 
mírné strany socialně-demokratické »Křiku Lidu«, který radikálům 
jest nepohodlný. 

Mnozí mně přisvědčili, ale namítali, že dnové mírné sociální 
demokracie jsou sečteni a proti proudu že se nedá plovati. Po 
těchto rozumech jindy oddaných našinců naléhal jsem na druhého 
předáka naší strany, tkalce Adolfa Buriana, aby se mnou do kon- 
ference šel a zásady i stranu, k níž sám základ r. 1882 položil, 
spoluobhájil. Burian nabídku odmítl, řka, že s tím, co se dnes 
děje, nechce nic míti a že do schůze nepůjde. V odporu sloučení 
živlů mírných s radikálními jsem tedy osamotněl a den před schůzí 
videi jsem již v duchu pád mírné sociální demokracie, dosud ne- 
odvislé, vlivem židovským netknuté a vlivu toho prosté, čisté děl- 
nické strany, na vždy zpečeténý. 

Sta myšlenek za den šlo mou hlavou: co počíti, jak se za- 
chovati, aby politicko-socialní přesvědčení mé, na stanovisku zá- 
konitém a mravním založené, neutrpělo. I rozhodl jsem se, posta- 
viti se proti proudu socialistických stran. A k tomu také došlo. 

V neděli, dne 26. července 1885 v zahradním sále hostince 
Mořice Prušy na Josefově v Brně zahájil svolavatel Pankrác Kr- 
koška o 10. hod. dop. četně navštívenou konferenci českých i ně- 
meckých socialistických stran. Za předsedy schůze zvoleni tkadlci: 
Adolf Klofáč z Brna a F^r. Doležal z Julianova. Klotáč řídil schůzi. 

Referát podával Krkoška. Naléhal na sloučení mírné a radi- 
kální strany, poukazoval, že taktika sociálních demokratů mírné 
strany musí býti ostřejší a sociálních radikálů trochu mírnější, 
aby utvořiti se mohla velká socialistická strana Čechů i Němců 
pod jedním praporem. Mluvil skoro hodinu a strhl všecky zástupce 
socialistických stran za sebou. 

Po Krkoškovi mluvili z mírné strany Čechové : Šeha z Pro- 
stějova, Doležal, Klofáč, Buček a z Němců: Zachariaš, Dundela 
a Theodor Jindra. 

Konečně přednesen návrh na sloučení stran. Dříve nežli došlo 
k hlasování o návrhu, přihlásil jsem se k slovu a varoval jsem 
stoupence mírné sociální strany, aby s radikály se neslučovali, že 
je to úskok, v němž mírná strana sociální vezme za své a ve 
všem živlům radikálním podlehne. A na konec své řeči jsem pro- 
hlásil, že já, byť bych byl i jediným z mírné sociální strany, hla- 
sovati budu proti návrhu, poněvadž mně nebude možno jiti spo- 
lečně se stranou sociálně radikální, která nás pro naše dělnické 
přesvědčení mnohokráte pošpinila i o čest naši usilovala a pak 
proto, že se tím zavrhuje náš program z r. 1882. Než, marné bylo 
každé mé slovo. Došlo k hlasování. Proti sloučení sociálních stran 
hlasoval jsem sám, jediný ... 

Když předseda Klofáč konstatoval výsledek hlasování, jímž 
sloučena mírná strana s radikály, ujal jsem se slova k protestu. 

»Mezi vámi a mezi mnou,« pravil jsem, »strhány jsou všecky 
svazky. Neuznávám nově utvořenou vaší stranu za schopnou pra- 



— 19 — 



covati v otázkách sociálních, cestami rozumu a možná i zákona. 
Vystupuji z vašeho tábora, v němž vzala za své strana, pro níž 
jsem trpěl a pracoval. A co více, nejen že opouštím tábor váš, 
ale slibuji vám, že zahájím proti vám boj. Nesmíte mně to míti 
za zlé. Vy všickni změnili jste zde své přesvědčení a i já je 
v tomto okamžiku změnil. Nejen vy, ale i já užil jsem svého 
občanského práva k změně názorů sociálních a doufám, že mně 
to nebude z vás nikým vytýkáno, když vám oznámím, že budu 
pracovati vedle vás k povznesení lidu pracujícího ve směru soci- 
nlismu křesťanského.* 

Sotva však tato moje poslední slova do shromáždění padla, 

rozpoutal se hluk a křik a kde kdo se ke mně blížil. — 

»Zrádce!« znělo to celým sálem. Byl jsem z místnosti takořka 
vyhozen. Jednotlivci i peníze za mnou házeli s pokřikem: »Jdi, 
a kup si provaz!* »Nechte ho,« volali jiní, »vždyť za ním nikdo 
nepůjde, leda několik svíčkových bab a kostelníků!* 

I přes tuto rozčilující scénu vyšel jsem klidně na ulici a ubíral 
jsem se k domovu nerozrušen jako kdy jindy. Bylo mně tak, 
jako by se byl mým vystoupením těžký kámen se mě svalil. Mé 
svědomí bylo čisté, já nikomu nikdy neublížil, já nikdy nikoho 
v ničem nezradil a že jsem vystoupil po pětileté své činnosti 
^ mírné strany socialně-demokratické, nepokládal jsem za zrádu. 
Býti a nebýti ve straně socialně-demokratické bylo mým osobním 
právem a když strana tato sloučením se s radikály vzala za své, 
nebyl jsem jí ničím povinen. 

A kdybych já měl býti zrádcem mírné sociálně demokratické 
strany, pak by jimi byli všickni, kdož stranu tuio uvedli v nivec 
a v kompromis s radikály, neboť žádná porada nedala nikomu 
z přívrženců mírné strany k tomu právo, pohřbíti tuto stranu 
spojením se s radikály ve stranu jednu. 

Po mém odchodu ze schůze usneseno pak socialisty vydá- 
vati nový orgán spojených stran socialistických, který k návrhu 
Frant. Doležala dostal jméno » Rovnost*. Redaktorem tohoto 
listu jmenován Pankrác Krkoška a vydavatelem jménem vyda- 
vatelů tkadlec Alois Sobotka. 

Třetí den po této památné konferenci šel jsem úředně za- 
stavit mnou řízený list »Křik Lidu* a dnem 1. srpna 1885 byl 
jsem již členem redakce křesťansko-socialního listu » Dělník*. 
Boj, jaký mně nyní se spojenými socialisty v »Dělníku« proti 
•Rovnosti* i ve schůzích a ve spolcích bylo podnikati, nelze mně 
zde líčiti; byl to boj hrozný. Užíváno proti mně pomluv, pode- 
zřívání a nadávek jako proti nikomu z dělnického hnutí. Konány 
na mne ve prospěch listu »Rovnost« i sbírky s heslem: »Jirou- 
-škovi na provaz*, bez mála celých deset let. 

Lid dělnický jitřen proti mně tak, že dne 11. února 1886 
došlo na mne i k útoku v zahradách mezi Brnem a Julianovem, 
Icdyž jsem se tamtudy po poledni k přednášce v » Dělnické 
Besedě* v Lišni u Brna ubíral. Útoku tomu přítomen byl i soci- 
ální radikál Josef Nastoupil, zedník z Křelova u Olomouce, který 
mne jako jedinký osobní přítel z dělnictva zůstal vžt^vv ^ ^^'sX^nx 



— 20 — 



touto mne provázel. Než přece po několika ranách do obličeje 
vytrhl jsem se z rukou útočníka (dle oděvu nejspíše zedníka) a 
spasil jsem se útěkem.**) 

Od té doby se všemi svými cestami jsem se tajil. Neměl 
jsem liž k nikomu důvěru. Zprávu o mém přepadení přinesla 
» Moravská Orlice «. 

Neminul ani rok od společné konference socialistů a Pankrác 
Krkoška viděl na vlastní oči, jaké dílo vykonal, jaké živly dal 
dohromady. Poznal svou velikou chybu, ale bylo již pozdě. Došlo 
často mezi ním a mezi socialisty k sporům, a poněvadž Krkoška 
byl také často svéhlavý a neústupný, došlo mezi ním a vyda* 
vateli »Rovnosti« nejednou ke konfliktu a následkem těchto sporů, 
Krkoška sklamán ve svých ideálech, rozrušen duševně a trpěl 
: plicní chorobou, dne 18. srpna 1886 redaktorství »Rovnosti« se 
vzdal. Vzdáním se redakce přestala i další činnost Krkoškova 
mezi sociálními demokraty.**) 

IX. 

V redakci »Dělníka«. — Mé první křest-socialní agitace. — 
Pokus se založením katoU politického spolku pro delnictvo na 
Moravě. — P. Karel Šťastný. — Mé rozloučení se s P. Mat- 
honem. — Úmrtí P. Mathona. — Úmrtí P. K. Štastného. — 
Konec P. Mathonem založených křesf.-socialních časopisů. 

Pracoval jsem s P. Mathonem při redakci »Dělníka« a »Obec- 
nich Novin* v klidu. Směrodatných článků podal jsem tehdáž. 
v »Dělníku« mnoho a většinou jsem všecky svým jménem po- 
depisoval. 

Docházel jsem také do »Besedy dělnictva českoslovanskéhoc 
a Spolku katolických tovaryšů v Brně a dojížděl na venek, jako : 
do Kroměříže, Prostějova, Vyškova, Přerova, Líšně u Brna, Blanska, 
Bílovic u Brna, Babic u Adamova a j., kde jsem přednášel a při- 
pravoval půdu k probuzení křesťansko-socialního ruchu a spol- 
kového života. 

Bohužel, ještě dnes po 17 letech, vyslovuji bolestnou domněnku, že 
snad i zedník Jos. Nastoupil mne doprovázející věděl o tom, co se díti bude,, 
neboř nikdo vyjma jeho, o mé cestě nevěděl. Po obědě zastavil se pro mne v bytě 
a pak jsme spolu šli. V zahradách pndal se k nám člověk zcela neznámý, který 
vyšel z jisté kořalny na Křenové v Brně. Dnes je mně nápadno to, že Nastoupil 
v zahradách zůstal značně pozadu, jakoby si nemohl doutník zápaliti a v tom 
okamžiku neznámý podnikl na mně útok. Proč zůstal Nastoupil tak dlouho po- 
zadu? A proč právě to byl zedník nebo stavební dělník, který měl na mne ruku 
vložiti? Tyto dvě okolnosti vzbuzují ve mne domněnku Nastoupila kompromitující. 
Tím dnem jsem však i s Nastoupilem přetrhl veškeré přátelství. 

Pankrác Krkoška, syn tkalce, narodil se dne 22. ledna 1861 v Brně a 
po potřebných k tomu studiích stal se r. 1880 učitelem, kterýžto obor působnosti 
opustil, aby mohl se státi redaktorem. To byl jediný Krkoškův ideál, v němž se 
všemi svými nadějemi se sklamal. Rozrušen zemřel po dvouleté těžké a trapné 
chorobě plicní dne 16. února 1888 ve všeobecné nemocnici na Pekařské ulici 
v Brně. Pohřbu súčastnili se sociální demokraté v hojném počtu. Podobiznu a živo- 
topis Krkoškův přinesl » Kalendář dělnictva českoslovanského v Rakousku* r. 1891 
v Brně. • 



— 21 — 



Dařilo se to velmi těžce a většinou musel jsem jeti na venek 
na zapřenou, po tichu, neboť spojenci socialistických stran, kde 
jen mohli mé snahy ničili, na cestách na mne číhali, proti mně 
prudce útočili a schůze mně rozbíjeli. 

Viděl a seznal jsem, že křesťanskému lidu a zvláště lidu 
pracujícímu v boji proti zavládlým živlům socialistickým schází 
politická výchova a uvědomělost i smělost pustiti se v zápas 
s protivníky. I rozhodl jsem se, ačkoliv P. Mathon mné to vy- 
mlouval, založiti pro katolický dělnický lid politický spolek pro 
celou Moravu. 

Za tím účelem vydal jsem v » Dělníku « (č. 16. r. II. ze dne 
7. srpna 1886) provolání k dělnictvu, že hodlám založiti »První 
politický klub katolického dělnictva pro Moravu se sídlem v Brně.« 
aby se ke mně hlásil, kdo je státní občan, 24 roků stár a poli- 
tické výchově ve směru křesťansko-socialním přeje. 

Když provolání v listu vyšlo, spatřil jsem na něm poznámku, 
kterou P. Mathon připsal, že redakce za tuto rubriku (Zasláno) 
nebéře žádnou zodpovědnost. Zarazilo mne to poněkud, ale během 
měsíce jsem poznal, že obava P. Mathona stran uskutečnění 
spolku se v plné míře vyplnila. Ke spolku tomuto přihlásilo se mně 
úhrnem devět osob, a to ještě nedosti spolehlivých, že by vy- 
trvaly. K založení politického spolku r. 1886 tedy nedošlo. 

P. Mathon, když jsme spolu mluvili, mně pravil: ^Předvídal 
jsem to, ale nechtěl jsem vaše nadšení schlazovati. Na politické 
spolčování není u nás katolíků ještě čas. Napřed musíme lid při- 
praviti cestou vzdělání a náboženského a politického vychování; 
spolčování dostaví se pak později samo. Udělal jste předčasný 
krok, ale nemusíte toho litovati, alespoň jste se přesvědčil, když 
jsem vás od provolání zrazoval, kdo z nás měl pravdu.* 

Uznal jsem slova svého obezřetného rádce a plných sedm 
let v křesťansko-socialním hnutí o politickém spolčování jsem se 
nikde ani nezmínil. A jednal jsem dobře. 

* 

Na podzim v prvních dnech měsíce října r. 1886 stihla křesť.- 
socialní ruch citelná rána. Pater Mathon ochuravěl a odebral se 
do Itálie. Psal jsem do » Dělníka* i » Obecních Novin « dva mě- 
síce sám. Teprve začátkem prosince, když jsem přišel s rukopisy 
do tiskárny, bylo mně oznámeno odpovědným redaktorem » Děl- 
níka*, p. Jiřím Pustovkou, že máme nového chefredaktora, který 
by mne rád poznal. I šel jsem do redakčních místností v prvém 
poschodí, kde s P. Mathonem tak mnohých dnů jsme v roz- 
právkách o dělnických a sociálních záležitostech prožili. 

Když jsem otevřel dveře, zarazil jsem se překvapením. Před- 
stavoval jsem si spatřiti staršího muže, ale byl jsem zklamán. Sotva 
že jsem na práhu stanul, přicházel mně vstříc s milým úsměvem 
v sličné tváři mladý muž, prostřední postavy, elegantního zev- 
nějšku a svižného pohybu. Byl oděn v černý občanský kroj a 
jen koIár prozrazoval kněze. 



— 22 — 



» Vítám vás, nelekněte se mne, měl jsem nějaké řízení v městé 
a právě jsem přijel; proto nemám kleriku. Jste tuším Jiroušek?* 
Přisvědčil jsem. 

»0 mně snad vám již řekli, kdo jsem? Pater Karel Šťastný. 
Mám s vám říditi »Dělníka« a »Obecné Noviny«, myslím, že se 
spolu dobře shodneme. « 

» Doufám také, velebný pane,« odpověděl jsem již bez 
ostychu, a jako dávní staří známí zapředli jsme spolu hovor. 




P. Placid Jan Mathon. 



Pracovali jsme spolu svorně a přátelsky až do mého od- 
jezdu r. 1888 do Prahy. 

Usadiv se v Praze, ani zde jsem s články a zprávami na 
»Dělníka« a Obecné Noviny* nezapomínal. 

Před svým odchodem do Čech navštívil jsem v Rajhradě 
z Itálie vrátivšího se, avšak stále churavého P. Mathona. Přivítal 
mne vřele; ač nemocen, přece byl v dobré náladě. Rozhlížel se 
stále po hodinách, jichž měl na stěně ve své jizbě několik. Měli 



— 23 — 



jsme si mnoho povídati. Když pak přišel k nám P. Karel Šťastný, 
rozpředl se hovor o dělnickém hnutí. 

P. Mathon pozorně poslouchal a pak se jal hovořiti nejvíce 
z nás a na konec si pozasteskl: »Já vám již ve vašem díle pomá- 
hati nemohu, ale vytrvejte oba.« Ke mně pak pravil : *Tady máte 
pátera Karla, toho se držte. On je mladý, ten vám pomůže radou 
i čím bude moci. Jen nezapomínejte, že na výsledek svých prací 
budete dlouho čekati a možná, že jakkoliv jste oba mladí, ani se 
výsledků nedočkáte. Křesťansko-socialně probuditi, vzdělati a sorga- 
nisovati náš lid je úloha velice těžká. Ale vytrvejte. « 

Rozloučili jsme se. Bylo to naposledy. Za půl roku nebylo- 
P. Placida Mathona více. Zemřel v Rajhradě dne 28. července 
r. 1888 a za tři roky následoval jej i P. Karel Šťastný. 

-» * 

P. Placid Jan Mathon, syn venkovského kováře, narodil se 
dne 24. února r. 1841 ve Slavětíně na Litovelsku. Dne 17. srpna 
r. 1859 vstoupil do řádu benediktinského v Rajhradě. Celý svůj 
kněžský život věnoval zvelebení katolické literatury lidové na 
Moravě. Založil mnoho časopisů (celkem 3), několik sbírek bro- 
žurkových (3), zábavných a poučných. Práce jeho braly se dvojím 
směrem: za povznesením nábožensko-mravním našeho lidu a jeho 
povznesením hospodářským a osvětovým. 

Onomu měly sloužiti »Škola Božského Srdce Páně« (mě- 
síčník založený r. 1869), » Ročenky sv. Dětství « (čtvrtletník zal. 
1871), » Anděl Strážný* (měsíčník zal. r. 1882), »Květy Marianské« 
(měsíčník zal. r. 1884) a »Asketická Bibliotheka« (zal. r. 1879). 
Za osvětovým a hospodářským povznesením lidu měly se snažiti : 
»Časové Listy* (zal. r. 1876),^*^) ^Obecné Noviny* a »Dělník«, 
»Social. Briinnér Rundschau* a »Arbeiter« (založené r. 1885), 
které se na vzájem doplňovaly. Založil »Apoštolát tisku*, z něhož 
vyšla r. 1885 »Hlídka literární. <^ »Zábavě lidu měly sloužiti ka- 
lendář »Moravan« a »Zábavní Bibliotheka* (zal. r. 1870). 

P. Mathon nejen spisy zakládal, ale při všem sám nejprve 
pracoval, i když už to, co založil bylo v život uvedeno. Zkrátka, 
P. Mathon může se nazvati jedním z hlavních buditelů katoličko- 
lidbvého hnutí na Moravě. Vykonal, co vykonati mohl a pracoval, 
až mu péro z ruky vypadlo. Budiž mu za to vděčná pamět 
všech českých katolíků! Zemřel vodnatelností dne 28. července 
r. 1888 v klášteře rajhradském. Tělesné pozůstatky jeho složeny 
jsou k jeho přání na hřbitově Slavěčinském. 

Za tři leta po něm zemřel v klášteře rajhradském dne 20. 
června r. 1891 třetí redaktor » Dělníka*, P. Karel Šťastný. 

Alois Šťastný, syn obchodníka v tkaninářském zboží, narodil 
se dne 13. května r. 1858 v Brně. Po odbytých filosofických 
studiích vstoupil dne 15. srpna r. 1878 do řádu sv. Benedikta 

» Časové Listy « byly brožurky ve způsobe letáků pro lid, z nichž vyšla 
pouze prvá brožurka » Likér de bluj« od Václava Kosmáka. Ostatní brožurky 
smahem podlehly konfiskaci, tak že » Časové Listy* přestaly pak vY<:há.i.el\. 



— 24 — 



v Rajhradě a dostal klášterní jméno Karel. Dne 16. července 
r. 1883 po vykonaných bohosloveckých studiích v Brně a v Solno- 
hradě vysvěcen byl na kněze. Roku 1884 rozkazu sv. Otce 
Lva XllI. povolán byl P. Karel Šťastný do Říma, aby tam ve 
Vatikánském archivu s P. Sark. Navrátilem pracoval na uspořá- 
dání a vydání regest papeže Klimenta V. Za výborné práce v pa- 
pežském archivu vykonané byl P. Karel Šťastný od sv. Otce 
Lva XIII. vyznamenán velkou stříbrnou medalií, o kterémžto vy- 
znamenání ve své skromnosti ani nikomu se nezmínil. Našla se 
teprvé po jeho smrti. 

Než pod nebem italským P. Karlovi zdraví nehrubě slou- 
žilo. Když r. 1886 z Říma se vrátil, tu zárodek plícní choroby, 
který v něm již po několik let klíčil, tak dalece se probudil, že 
se nedal již potlačiti. Hned po svém příchodu do vlasti ujal se 
pak cheíredaktorství » Dělníka* , » Obecních Novin «, » Zábavné Bi- 
bliotheky«, »Asketické Bibliotheky« a kalendáře^ »Moravana«. Ve 
všech směrech svého povolání byl P. Karel Štastný neúnavně 
činný a tím se i stav jeho zhoršil a následovala smrt. Na po- 
slední cestě k hrobu v Rajhradě doprovodil ho mezi jinými též 
» Ústřední spolek tkalcovsko-soukennického bratrstva* z Brna 
(zal. r. 1890) v zastoupení tříčlennou deputací výboru. 

Řízení redakce »Dělníka« převzal P. Prokop Bart. Šup, taktéž 

benediktin a vytrval ve svém úkolu při » Dělníku » až do jeho 

přeměnění se v »Obrana práce a dělnictva* roku 1900.^') 

» * 

Za P. Pl. J. Mathonem a P. Šťastným, když uloženi byli 
k poslednímu odpočinku, došlo po letech i na jejich křesťansko- 
socialní listy; vzaly také za své. 

Časopis >Social.-Brunner Rundschau« vycházel jen do konce 
r. 1885, »Arbeiter« zastaven koncem roku 1886. Dalšího vydávání 
časopisu »Arbeiter« ujal se rokem 1887 P. Eichhorn, kaplan ve 
Floridsdorfu u Vídně. 

Uvedené listy na Moravě zašly pro nedostatek německých 
odběratelů. Týž osud stihl i »Obecné Noviny«, které v měsíci 
lednu r. 1897 spojeny jsou s brněnským ^Týdenníkem Hlasu.* 

Také »Dělník«, tento první křesť.-socialní list český na Mo- 
ravě, po patnáctiletém vycházení počátkem r. 1900 splynul 
s brněnskou » Obranou Práce « (zal. r. 1893) v jeden list, který 
místo za čtrnácte dní vydáván pak týdně pod názvem » Obrana 
práce a dělnictva«. »DěIník« vykonal za dobu 15 let velké budi- 
telské dílo křesťanského socialismu na Moravě. 

X. Kresfanský socialismus mezi brněnskými bohoslovci. 

Rokem 1885 vydáním brněnských časopisů » Dělníka*, •Obec- 
ních Novin*, »Social. Briinner Rundschau* a »Arbeitru« vzniklo 

P. Prokop Bartoloměj Šup, syn dělníka zemědělského, narodil se dne 
24. srpna r. 1866 v Senici na Litovelsku. -fito řádu sv. Benedikta v Rajhradě 
vstoupil dne 8. září r. 1878. 

1"*) »Obecné Noviny* r. XI., č. 22. dne 28. listopadu r. 1897 v Brně. Článek 
^Našemu čtenářstvu.* 



— 25 — 



i nové křesřansko-socialní hnutí a zajímalo mnohé, hlavně mladou 
generaci. 

I jaký div, že ozvěna křesf.-socialního ruchu vnikla i za 
uzavřená vrata seminářů, mezi studující kněžský dorost. 

A nelze se tomu diviti, že naše mladé pokolení v semi- 
nářích již roku 1886 počalo se zanášeti studiemi o sociálním 
hnutí, zvláště když v tomto hnutí objevili se náhle mužové, kteří 
jali se nabádati lid k zachování křesťanství v socialismu. 

Socialismu všímali si studující v českých seminářích již dříve, 
nežli u nás do opravdy se vyvinul. Tedy jaký div, když soci- 
alismus křesťanský našel u nás své muže v lidu dělnickém, že 
roku 1886 našel své stálé pozorovatele i mezi studující mládeží 
v seminářích? 

Již K. Šmídek vypravuje v »Matici Moravské* roku 1869 
na stránce 182, že již roku 1843 za příčinou tehdejších dělnických 
nepokojů v Brně konaly se v tamním semináři mezí studující 
mládeží rozpravy a přednášky o dělnické otázce. A tehdáž, kdo 
se u nás staral ještě o otázku dělnickou? Nikdo. Byli to tedy 
»klerikálové«, jiniž vždy a ve všem muži »vědy« a ^pokroku* 
se vyčítá, že jsou zpátečníky. Ti první u nás jali se uvažovati 
o zjevech sociálních a otázce dělnické. 

Tedy vznikem křesfansko-socialního ruchu u nás počaly 
studie o sociální otázce i v českých seminářích, kde odebírány 
byly křesťansko-socialní listy ve více exemplářích k poučení 
seminaristů — budoucích kněží. 

Zvláště, jak samo sebou se rozumí, když ruch křesťansko- 
socialní vznikl na Moravě, že i v seminářích moravských a zvláště 
v semináři brněnském všímali si ho již roku 1886 seminaristé 
nejvíce. 

Mnozí z chovanců semináře již venku všímali si dělnických 
socialistických časopisů, a jsouce nejvíce z rodin řemeslnických 
a živnostenských, tedy z těch kruhů, kam sociální učení nejprve 
přichází, přinesli si tedy bedlivost pozorovati sociální ruch od 
domácích krbů i do seminářů, kde v klidných chvílích oddali se 
studiu socialismu jako vedlejší zábavě, ovšem že zábavě poučné. 

Důležitost studia socialismu v seminářích pochopil v té době 
zvláště spisovatel a kanovník Matěj Procházka. 

Matěj Procházka narodil se dne 4. února r. 1811 v Brtnici na Jihlavsku. 
Studoval v Jihlavě a v Brně. R. 1834 vysvěcen byl na kněze a kaplanoval v Čej- 
kovicích, v Brně (u sv. Tomáše), v Komárově a v Zábrdovicích. Zemřel dne 26. 
listopadu 1889 v Brně. Byl věrným přítelem prof. Fr. Sušila. 

Z literární Činnosti Procházkovy uvádíme, že dlouhá léta redigoval (r. 1849 
založený) časopis »Hlas Jednoty Katolické* a psal do brněnského > Obzoru «, do 
kalendáře » Moravana*, » Sborníku Velehradského*, Časopisu katol. duchovenstva* a 
v >Dědictví sv. Cyrilla a Methoda* uveřejnil » Život bl. Jana Sarkandra*, »Život 
sv. Methoda* a »Missie Jesuitské*. Tuto činnost rozvíjel Matěj Procházka hlavně 
když v letech padesátých až do roku 1881 působil v Brně jako gymn. profesor. 

Pro náó však nej důležitějším dílem Procházkovým jest jeho > Otázka děl- 
nická* uveřejněna r. 1872 a 1873 v » Časopise katolického duchovenstva*, která 
v Praze r. 1897 dočkala se nákladem křesťansko-socialního kroužku i samostat- 
ného vydání. 



— 26 — 



Týž přišel první na pomoc seminaristům a položil jim na 
stůl pro brněnský seminář značný peněžní dar, z něhož si pak 
zakoupili téměř všechna znamenitější díla sociologů Rud. Majera 
(»Emancipations-Kampf des IV. Standes), Peřina, Todta, Kitraaj. 
do své knihovny. 

Po Procházkovi následoval v nabádání seminaristů k soci- 
álním studiím tehdejší regens alumnátu, kanovník dr. Jos. Pospíšil. 
Aby vzpružil seminaristy k uvedeným úkolům, byl jim sám radou 
i pomocí a určil, aby dukát darovány bývalým redaktorem boho- 
sloveckého časop. »Musea« J. Vejchodským a pak jakési menší, 
dary určeny byly za ceny pro nejlepší práce o sociální otázce. 

První práci podal bohoslovec Rainhold Wagner. Vedle Wagř7^^ 
nera podal práci druhou bohosl. Gustav Slovák. Oba bohoslovci . 
byli z II. ročníku a velenadaní. 

Rozhodčím byl regens dr. Jos. Pospíšil. Týž však byl na 
vahách, které práci cenu dukátu přisouditi. Práce Wagnerova vy- 
nikala důkladnou znalostí otázky sociální a práce Slovákova byla 
zase vřelá a nadšeně pro trpící třídu psána, líčící hroznou soci- 
ální bídu a smutné poměry pracujících tříd všeho druhu.^®) 

Konečně došlo k zajímavému rozhodnutí. Byla slavnostní 
schůze literárního spolku bohoslovců »Růže Sušilova* v alum- 
nátu, kde o obou pracích regens dr. Jos. Pospíšil pochvalně se 
zmínil a určil, aby losem autoři sami rozhodli, komu patří první 
cena. Wagner to byl, na něhož padl los.^*) 

Takové slavnostní schůze »Růže Sušilovy« byly velikou 
vzpružinou pro všechny bohoslovce, aby se čím dále tím horli- 
věji studiem otázky sociální zabývali. 

Bohoslovec Gustav Slovák, který vedle Wagnera pilně st 
všímal otázky sociální, bohužel zemřel v III. roce a nic není 
známo, že by si po něm ještě někdo jiný v alumnátě s živým 
interesem otázky sociální všímal. 

Roku 1881 vstoupil Procházka do výslužby. Za svého života dožil se Mate) 
Procházka i četných vyznamenání. Od ďakovského biskupa Strossmayera jmenován 
byl titulním kons. radou. R. 1878 jmenován Procházka od císaře a krále Frant. 
Josefa I. čestným kanovníkem kapitoly brněnské a roku 1884 vyznamenán titulem 
čestného doktora theologie theologickou fakultou olomouckou. 

Práce Wagnerova pod názvem »0 socialismu* uveřejněna jest v liste 
bohoslovců Česko-moravských *Museu* roč. XXI. (tiskem roč. II. (léta P. 1885 
až 1887 na str. 58. až 76.) Pojednává o vzniku socialismu, líčí poměry, z nichž 
sociální hnutí vychází a dotýká se atheismu; hájí stanovisko náboženské ve všech 
směrech sociálních. V záležitostech dělnických žádá autor součinnost duchovenstva 
nejen v kostele a ve škole, nýbrž i ve veřejném životě, křesťanský základ státu,, 
všeobecné volební právo, smírčí soudy, řádnou výchovu, dozor na továrny, svě- 
cení neděl a svátků, podporování vzdělávacích ústavů pro dělnictvo státem a spra- 
vedlivé ústupky od továrníků. 

O tom se píše v »Museum« z r. 1886 — 1887 ve zprávě liter. jed. >Růže 
Sušilova* na sti*. 107.: »Na osvěženou studia sociologie darovalo několik štědrých, 
příznivců našeho spolku pět cen na nejlepší práce z oboru tohoto; zač jim vděčnou 
myslí voláme »Zaplať Bůh!« Při konkursu obdrželi z cen těch cenu první jednoho 
dukátu (dar J. Vejchodského) cthp. Rainhold Wágner, cenu pak jednoho zlatníku 
(dar J. Přichystala) cthp. Gustav Slovák. Ostatní ceny, a to 5 zl. (dar vldp. re- 
genta dra. Jos. Pospíšila), jednoho tolaru (od nejmenovaného) a 2 zl. (dar dp. 
Přichystala) utanoveno ponechati na rok příští.* 



Za to Wagner prostudoval otázku sociální a zvláště otázku 
antisemitskou důkladně a také několikráte z uvedených oborů 
ve schůzích »Růže Sušilovy* se zdarem přednášel. 

Kolej při těchto přednáškách byla vždy bohoslovci takořka 
nabita; tak tyto přednášky zajímaly. Byly též v brněnském »Hlasu«. 
v pokračováních uveřejňovány. 

Z nižších ročníků vynikal ve studiu socialismu bohoslovec 
Josef Cejpek. Když pak, jsa vysvěcen, dostal se do Brna za 
kaplana k sv. Tomáši, a tak i ve střed sociálního hnutí, činně a 
se zdarem mezi křesfansko-socialními dělníky působil. 

Wagner měl také plno ideálů a plánů, jak bude pracovati 
v duchovní správě v oboru sociálním; ale po vysvěcení r. 1889 
zanesl jej osud do horských krajů a tím zašly i jeho další plány 
súčastniti se ruchu křesfansko-socialního. Dostal se za kaplana 
do Štěpánova nad Pernšt., pak do St. Rožné a konečně ustanoven 
farářem v Bystřici nad Pernštýnem, kde odloučen ode všeho světa, 
a sociálního hnutí, zapomínal, co jako studující v oboru sociálním 
byl nasbíral. 

Ale přece ani zde nezapomněl Wagner docela na blahé sny 
svého mládí: roku 1898 založil ve své farnosti » Jednotu katol. 
tovaryšů* se sídlem v Bystřici, jíž jest vůdčí silou posud. 

Z brněnského semináře vyšel také, avšak o něco dříve, než 
k studiu sociální otázky tam došlo, Vincenc Ševčík (nar. r. 1862), 
nyní farář v Černé Hoře, který již r. 1885 do brněnského »Hlasu« 
pěkné sociální články, zvláště o poměrech dělnických a o bytech 
dělníků, psal a tak duchovenstvo i katol. laiky k pozorování 
sociálního hnutí vedl. 

Tak tedy vzrostl nám malý, avšak nadšený sbor mužů 
v katolickém kněžstvu moravském, které dnes, jsouc svými před- 
chůdci náležitě poučeno, účastní se kresťansko-socialního života 
všude, kde toho potřebu uznává. 

XI. Prof. František Koželuha v křestansko-socialním hnutí. — 

»Vzájemnosť«. 

Když s P. Placidem Janem Mathonem počal jsem ve směru 
křesfansko-socialním působiti v Brně, současně ujal se působ- 
nosti v témž směru na Hané František Koželuha, profesor ná- 
boženství na české realce v Prostějově. 

Frant. Koželuha navštívil také, snad náhodou, jednu ze 
schůzí sociálních demokratů prostějovských, a na vlastní oči i uši 
se přesvědčil z pronesených tam řečí, jaké zlo spočívá v radi- 
kálním socialismu pro náš lid, a to ho vedlo k práci proti vlasti 
i náboženství nebezpečnému proudu socialistickému. 

První prací Fr. Koželuhy bylo několik sociálních článků 
v brněnském » Hlasu « a hned potom roku 1886 založení nového 
Spolku katolických tovaryšů v Prostějově. 

Frant. Koželuha narodil se r. 1845 v Bojkovicích na Moravě. Ordino- 
ván na kněze r. 1871. 



— 28 — 



Záhy potom zakládány jsou spolky katol. tovaryšů ve všech 
větších městech severní Moravy, jako v Kojetíně, v Bystřici pod 
Hostýnem, ve Vyškově, v Přerově, v Mohelnici atd. 

Aby spolky katolických tovaryšů českých, z nichž nej větší 
část byla na Moravě v arcidiecési Olomoucké, měly jakýsi střed, 
založil prof. Fr. Koželuha v Prostějově orgán spolků katolických 
tovaryšů pod názvem » Vzájemnost*, » Vzájemnost* za řízení prof. 
Fr. Koželuhy vycházela jednou měsíčně. První číslo vyšlo dnem 
5. ledna r. 1888. 

Tímto listem, který bohužel jen rok existoval a pak s br- 
něnským »Dělníkem« v list jeden splynul, nemálo vzpružen byl 
život křesfansko-socialní ve všech českých spolcích katolických 
na Moravě.^^) »Vzájemnost« burcovala ze spánku i spolky kato- 
lických tovaryšů v Čechách, zvláště spolkovými dopisy a zprá- 
vami ze spolkového života a proto také zásluhy nemalé jí náleží 
o probuzení křesťanského socialismu u nás. 

O spolek katolických tovaryšů prostějovských získal si prof. 
Fr. Koželuha vděčné paměti také tím, že koupil za 16.000 zl. 
v Petrské ulici čís. 22. pro katol. tovaryše velký spolkový dům, 
v němž se spolek pohodlně umístil a rozvinul. 

Mimo to vydával prof. Fr. Koželuha po nějaký čas také 
» Divadelní Bibliotheku* pro spolky katol. tovaryšů a r. 1896 
napsal a tiskem vydal dosti objemný spisek pod názvem »Spolky 
katol. tovaryšů, jejich historický rozvoj a význam v naší době.« 

Také brněnského »Dělníka« obohacoval prof. Koželuha ve- 
lice pěknými články, věnovanými vesměs spolkovému životu ka- 
tolického tovaryšstva nejen u nás ale i za hranicemi. 

Vůbec prof. Fr. Koželuha má za sebou činnost pro katolické 
tovaryše na Moravě nezapomutelnou. 

XII. Sjezd sociál, demokratů rakouských v Hainfeldu r. 1888. 

Rakouská sociální demokracie vzchopila se na podzim roku 
1888 k velikému kroku. Její vůdcové po tři měsíce připravovaly 
veliký sjezd, který svolán ke dni 30. a 31. prosince r. 1888 a 
1. ledna r. 1889 do Hainfeldu. 

Sjezdu předsedal občan Popp (Adlerovec). Z delegovaných 
zástupců sociálních demokratů německé, české, polské a slo- 
vinské národnosti dostavilo se 70. 

Sjezd vedl k úplnému seskupení socialistických stran českých, 
nikoliv však také německých, pod jeden prapor. 

Po přijetí sociálně demokratických zásad opustil sjezd dele- 
gát sociálních radikálů obč. Rissmann (za Štýrský Hradec), když 
se byl dříve proti přijetí a usnesení zásad nadarmo a mnoho- 
kráte vyslovil. 

Němečtí radikálové ze Štýrska chtěli úplnou volnost v tak- 
tice i v zásadách a žádnou programovou závaznost, a když by 
toho nemohl Rissmann vymoci, měl uloženo, sjezd opustiti, což 
on také učinil. 



2») >Dělmk« r. V. č. 1. dne 12. ledna 1889 v Brně. 



— 29 — 



Z Čechů mluvili na sjezdu: Adolf Burian, tkadlec: Jos. Hybeš^ 
tkadlec (za Brno), Albert Steska, kovosoustružnik, a Vilém Kórber, 
knihař (za Prahu). 

Na sjezdu konstatoval Ferdinand Leissner z Vídně: »0d 
počátku hnuti sociálních demokratu, to jest od roku 1872 až do 
konce roku 1888 měli jsme 18 sociálně demokratických časopisu 
a nyní jich máme 12.«**) 

»A těchto 12 stávajících časopisů,* pokračoval Leissner dále: 
jest vydáváno (ročně) dle mého výpočtu ve 20.000 výtiscích, při 
čemž ovšem odborný tisk, pokud na našem stanovisku trvá, jest 
v to počítán. « 2*) 

Dále na sjezdu vedli hlavní slovo židé dr. Viktor Adier a 
dr. A. .Braun, oba z Vídně, jak z protokolu může se každý snadno 
přesvědčiti. 

Z Jihoslovanů měli podílu v debatě jen tří, a to: Sadnik a 
Kordelič z Lublaně a Perlongg z Běláku. Z Poláků mluvil jen 
Telz ze Lvova. Za to však řečnilo 31 Němců, mezi nimiž bylo 
10 ze samotné Vídně. 

Z Čechů byli na sjezdu pouze 4 delegáti. Byl tedy kongres 
Hainfeldský z Čech a z Moravy ještě slaběji obeslán od dělníků 
českých, než kongres Neudorfský roku 1874 před 15 lety. 

Viz » Protokol sjezdu Hainfeldského«. Vydal Richard Zahálka, redaktor 
»Hlasu Lidu* r. 1890 v Prostějově. Str. 69. »Rozhovor o tisku*. — Občan Ferd. 
Leissner, bývalý redaktor vídeňského časopisu > Socialist* v letech 1878 — 1879, 
podal si svým referátem mezi » uvědomělými soudruhy smutné vysvědčení o ne- 
znalosti tisku sociálních demokratů v Rakousku, jak české tak německé národnosti. 
Proto musím opraviti tvrzení obč. Leissnera v ten smysl, že od r. 1872, tedy »od 
počátku* hnutí sociálních demokratů až do roku 1888 (správně však od roku 
1868 do konce roku 1888), bylo nikoliv jen 18, ale 34 sociálně demokratických 
časopisů v Rakousku. 

A byly to časopisy: 

Viener-Arbeiter-Zeitung v. 1868— 1869 ve Vídni. — Arbeiter-Zeitung r. ÍSQ9 
v Brně. — Volkswille r. 1869 v Brně. — ^oppeisen r. 1871 v Brně. — Dělnické 
Listy r. 1872—1874 v Praze. — Gleichheit r. 1873—1875 v Nov. Vídeň. Městě. 
— Radikale-Arbciter-Presse r. 1873—1875 ve Vídni. — Arbciterfreund r. 1874— 
1882 v Liberci. — Dělnické Listy r. 1877—1884 v Praze a ve Vídni. — Budouc- 
nost r. 1874—1882 v Praze. — Soeial-politische Rundschau r. 1877—1882 v Li- 
berci. — Pravda r. 1877—1880 v Praze. — Právo r. 1877—1880 v Praze. — 
Volnost r. 1878—1879 v Praze. — XX. Věk v. 1878—1879 v Praze. — Socialist 
r. 1878—1879 ve Vídni. — Volksfreund r. 1879—1880 v Liberci. — Zukunft v. 
1880—1884 ve Vídni. — Nová Doba r. 1881—1882 ve Vídni. — Metallarbeitcr- 
Fachblatt r. 1881—1884 ve Vídni. — Oesterr.-Ungarr. Hutmacher-Fachblatt roku 
1881 — 1883 ve Vídni. — Schnetder-Fachzeitung r. 1881 — 1884 ve Vídni. — Spra- 
vedlnost r. 1881 — 1885 v Brně. — Wahrheit r. 1881—1885 ve Vídni. — Bojovník 
r. 1883—1885 v Brně. — Práce r. 1883—1884 v Brně. — Proletář r. "1883 ve 
Vídni. — Der Radikále r. 1883—1884 v Liberci. — Duch Času r. 1884—1886 
v Prostějově. — Matice Dělnická r. 1884—1886 v Prostějově. — Rovnost r. 1885 
—1903 v Brně. — Gleichheit r. 1886—1891 ve Vídni. — Arbeiterstimme r. 1886 
až 1891 v Brně. — Nový Věk Svobody r. 1886—1891 v Praze. — Tak to je. Není 
to ironie, když odpůrce sociál, demokratů musí jim opravovati znalost jejich hnutí? 
A pak s' osvojují ještě název »uvědomělí soudruzi* a nám vytýkají, že jsme 
>zatemělci«. Je to vidět I 

Občan Leissner opět ve svém referátu neuvedl, jak oněch 12 časopisů 
se jmenuje a kde který vychází a proto ja sděluji, že to byly listy. » Volksfreund, 
Arbeiterstimme, Rovnost a Červánky v Brně, Nový Věk Svobody v Praze, Hlas 
Lidu v Prostějově, Praca ve Lvově, Radnicki Glasnik v Záhřebu, Arbeiter-Zeitung, 
Volkspresse, Sociál, demokratische Monatschrift a Vorwáts ve Vídtvv v^qí\í.'l^\\^\. 



— 30 — 



XIII. 

Přípravy k založení křesť.-socialního hnutí v Čechách. 

Roku 1888 ocitnuv se v Praze, dopisoval jsem vedle »Děl- 
níka« do olomouckého »Pozora«, tehdáž ještě konservativního 
vedením prof. M.^Demla a Jana Langa, do brněnského » Hlasu «, 
do pražského »Čecha« a v prostějovské »Vzájemnosti« uložil 
jsem téhož roku dva směrodatné články o křesťanském socialismu. 
Do pražské *Vlasti« podal jsem historickou skizzu »0 vývoji a 
trvání křesťanského socialismu na Moravě. « 

Již v redakci »Dělníka« zajímaly mne nemálo články Tom, 
Škrdle ve »Vlasti«: »Otázky a obrázky ze sociálního života, 
o knihovnách pro chudinu, o činnosti spolku sv. Vincence z Paula 
pro ošetřování chudých, o chudinských kuchyních (téhož spolku)*, 
od Vojtěcha Kameše »Jak soudí hrabě de Mun o dělnické otázce«, 
od Petra Kopala *0 socialismu*, od Jos. Mergla »0 otázkách 
sociálního života* a j. 

Četba těchto článků uvedla mne na myšlénku navštíviti 
jednou také redakci »Vlasti« a pohovořili tam o sociálním hnutí 
a otázati se, nedalo-li l?y se v Čechách také podobné hnutí na 
stanovisku katolickém probuditi. 

Více jsem neměl na mysli než prostou poradu, poněvadž 
jsem měl úřední povolení pobýti v Praze (z níž jsem byl roku 
1881 na vždy vypovězen) jen šest neděl, a po šesti nedělích měl 
jsem Prahu opět opustiti. MínU jsem tehdáž usaditi se v některém 
velkém venkovském městě v Čechách, než bych si vymohl úplné 
zrušení svého vypovězení z Prahy; tam chtěl jsem dle možnosti 
působiti v duchu křesťansko-socialním. 

Moje vypovězení z Prahy bylo zbytkem mého účastenství 
v ruchu dělnickém v letech 1878—1881, když tehdy proti praž- 
ským sociálním demokratům nastala ostrá persekuce. 

V redakci »Vlasti* zastihl jsem redaktora Tom. Škrdle, který 
dle jména z »Dělníka* mne znal, a rozpředl jsem s ním hovor 
o svých zámyslech. Když jsem mu řekl, že po šesti nedělích 
musím zase z Prahy pryč, zamyslil se a pravil: »Bylo by však 
dobře, kdybyste v Praze zůstal.* Proč v Praze zůstati nemohu, 
ovšem nevěděl, a také jsem mu to hned neřekl. Nenapadlo mne to. 
A pak jsem se také obával, že by měl ke mně nedůvěru, kdybych 
mu sdělil, proč jsem z Prahy vypovězen — jako ji měli mnozí 
z katolíků. Teprve cestou z redakce vznikla ve mně myšlénka, 
abych se pokusil ihned o stálé dovolení meškati v Praze a oka- 
mžitě učinil jsem k tomuto cíli první kroky. 

U zeměpanských úřadů, k nímž jsem se obrátil o poradu, 
došel jsem příznivého přijetí a dobrého poučení, jak se mám při 
podání žádosti zachovali. To mně dodalo odvahy. Redakce »Hlasu«, 
»Pozora*, Dělníka*, »Čecha«, nakladatel pan Václav Kotrba a 
redaktor Tomáš Škrdle napsali mně hned potřebné dosvědčení, 
že již od polovice roku 1885 působím jako katolický novinář a 



»Vlasť«, roč. v. č. 1. r. 1888. 



— 31 — 



dosvědčení přiložená k mé žádosti pomohla mně tak vydatně, že 
jsem touženého povolení od ministerstva vnitra (hr. Taaffe) pro- 
střednictvím c. k. místodržitelství a c, k. policejního řiditelství 
v Praze úplně dosáhl. 

Nyní tepi-ve jsem si oddechl a mohl pohlížeti bezstarostně 
v budoucnost. Pracoval jsem v jisté karlínské továrně a vedle 
toho psal jsem do katol. časopisů dále. 

Pojednou však vyrušen jsem byl vybídnutím jistého přítele, 
abych se ucházel o místo redaktora u pražských » Pekařských 
Listů «, které bylo uprázdněno. 

Bez dlouhého rozmyšlení odebral jsem se do redakce » Pe- 
kařských Listů« tehdáž »u zlatého stromu« v Dlouhé třídě. 
Tam představil jsem se sekretáři pražského pekařského spole- 
čenstva p. Hugovi Berndtovi; bylo to 16. dubna r. 1890. 

Pan Berndt, dobrý katolík, když na otázku, jakého jsem 
zaměstnání, uslyšel, že strojnický zámečník a dělnický spisovatel, 
zavrtěl povážlivě hlavou a tázal se: »A nebojíte se, hlásiti se za 
redaktora k odbornému pekařskému listu ?« Usmál jsem se a pravil 
jsem, že nikoliv. 

•Napište mně na zkoušku článek a zítra sem s ním přijďte. 
Uvidíme, co se dá dělat, « řekl p. Berndt. 

Spěchal jsem domů, a druhý den jsem již podal p. Bernd- 
tovi článek » Koaliční zákon a pekařští živnostníci.* Po přečtení 
tohoto článku byl jsem p. Berndtem hned přijat za člena redakce 
•Pekařských Listů*. Jakmile článek ten vyšel v »Pek. Listech*, 
byl ihned přeložen a uveřejněn v německých vídeňských, mni- 
chovských a hamburských »Pekařských Listech*. 

V tomto povolání setrval jsem až do založení a převzetí 
redakce »Děl. Novin* dnem 16. srpna r. 1891 k úplné spoko- 
jenosti vydavatelstva » Pekařských Listů* pražských. 

Usadiv se trvale v Praze, byl jsem v stálém styku s reda- 
ktorem Tom. Škrdlem, který tehdáž myšlénce křesť.-socialní byl 
nakloněn a mne vybídl, abych socialismus ve všech jeho od- 
stínech ve > Vlasti* popsal, což se stalo v roce 1890 celou řadou 
článků nadepsaných »Socialismus«. 

Než na tom nebylo ještě dosti. Redaktor Tom. Škrdle stále 
choval myšlénku o založení samostatného křesť.-socialního listu 
a myšlénku tuto často provázel slovy: »Jen co se v družstvu 
Vlasť trochu vzmůžeme, potom to půjde, ale prozatím dělejme 
jen, co se dělati dá.« Avšak, že věc křesť. socialismu v Čechách 
sami sociální demokraté uspíší, toho se z katolické strany nikdo 
nenadál. 

Přiblížil se první máj r. 1890 a s ním veliké demonstrativní 
vzpružení sociálních demokratů nejen u nás, ale i ve všech prů- 
myslových zemích. Všecky třídy společnosti národní byly touto 
demonstrací vzrušeny a všude počalo se poznávati nebezpečí 
sociálně demokratické internacionaly. 

V době tohoto rozruchu, zahrabán doma do četby sociálně 
demokratických časopisů, byl jsem poctěn návsl^vow x^^?^řXci\v>^ 



— 32 — 



Tom. Škrdle. Po uvítání a výměně několika slov rozhlížel se 
redaktor Tom. Škrdle po stole, židlích i po zemi na rozházený 
právě čerstvý socialistický tisk a tázal se mne: »To všecko čtete?« 
Přisvědčil jsem. 

Při této návštěvě zavedli jsme spolu první rozpravu, jak 
socialistickému tisku čeliti, a tu opět shodovali jsme se v tom, 
že nejprve tiskem a pak spolkovým životem. Já slíbil, že na 
konci svých článků » Dělnický tisk v Rakousku* pro »Vlast« 
právě chystaných napíši úvahu, co jest katolíkům činiti.^"^ 

S tím jsme se rozešli. 

XIV. 

I. máj roku 1890. — Národní dělnická strana opět na obzoru. 

V měsíci červenci r. 1889 zasedal v Paříži sjezd sociálně 
demokratické internacionály za účastenství 335 delegátů z Francie^ 
Německa, Anglie, Rakousko-Uherska, Itálie, Ruska, Belgie, Portu- 
galska, Španělska, Dánska atd., mezi nimiž bylo sedm delegátu 
rakouské sociální demokracie: dr. Viktor Adler, Jul. Popp, Emil 
Králík, Rud. Pokorný, Jos. Hýbeš, Vilém Korber a Jindřich Dietl. 

Mezi jednáním povstal sociální demokrat R. Lavigne, delegát 
odborných spolků z Bordeauxu a navrhl, aby den 1. května pro- 
hlášen za manifestační pro dělnictvo obou dílů světa k dosažení 
osmihodinné doby pracovní. Návrh setkal se se všeobecným sou- 
hlasem a po sjezdu pracováno sociální demokracií, aby na všech 
místech, kam sahá sociálně internacionální vliv, dála se oslava 
1. května či L máje, jak socialistické časopisy psaly. 

Také v Čechách, jako v celém Rakousku, dály se přípravy, 
aby s oslavou 1. máje počlo se již r. 1890. Přes všecky obtíže 
se strany úřadů dělnictvu kladené a přes všecken odpor zaměst- 
navatelů, došlo zvláště v Praze k veliké květnové manifestaci. 

Za místo tábora v den 1. května vyhlédnut v Praze Stře- 
lecký ostrov. 

Tábor o 11. hod. dopol. zahájil svolavatel truhlářský dělník 
Jos. Krapka, zároveň vyzval shromáždění, aby si zvolilo před- 
sednictví. Za předsedu zvolen Karel Dědic, krejčí, za místopřed- 
sedu Jos. Krapka a za zapisovatele obuvnický dělník Tříska. 
Jako vládní zástupce dostavil se vrchní policejní komisař pan 
Ant. Svoboda.^^) Na programu byly tři odstavce: Shodinná doba 

2 O Viz o tom ve »Vlasti« roč. VII. r. 1890 a 1891 na stránce 553 článek 
»Co jest nám dělati proti tisku sociální internacionály. c 

2') Antonín Svoboda, syn zahradníka, narodil se r. 1833 v Písku. Studia 
právnická konal na pražské universitě a potom vstoupil r. 1861 do služeb c. k. 
policejního řiditelství v Praze. R. 1862 postoupil na koncept, adjunkta, r. 1868 
na aktuara, r. 1873 jmenován byl koncipistou, r. 1876 komisařem, r. 1889 vrchním 
c. k. polic, komisařem. Ant. Svoboda sloužil dlouhá léta v oddělení pro spolkové, 
divadelní a tiskové záležitosti a po odchodu c. k. vlád. rady p. Messnera také toto 
oddělení řídil. Komisař Ant. Svoboda znám byl pro milou a tichou svou povahu 
ve všech kruzích pražské společnosti, zvláště v dělnictvu, jehož schůze navště- 
voval od počátku let sedmdesátých. Také jednou, byl jsem tomu přítomen, pravil 
k němu r. 1880 na schůzi >Dělnické Jednoty* Josef Boleslav Pecka: »Pane komi- 
saři^ to jste toho s námi již užil, příjemného i nepříjemného; to bylo už něca 



— 33 — 



pracovní, tisk a politická práva. K odstavci prvému mluvili 
Antonín Sedmidubský, truhlářský dělník, Krapka, Tříska, Hájek, 
zedník (a redaktor časop. »Základ« r. 1892), Kraus, obuvník 
a Josefa Škaloudová vesměs z Prahy, K odstavci druhému 
mluvili Václav Šturc, redaktor »Záře« a dělník Tuček; k od- 
stavci třetímu Jos. Steiner, sklářský dělník. Dědic a Krapka. 

V přijaté resoluci žádána osmihodinná doba pracovní, volnost 
vydávati a rozšiřovati tisk, všeobecné hlasovací právo, svoboda 
koaliční a shromážďovací. Resoluce měla se podati na patřičné 
místo, k říšské radě, podala-li se tam však, nikde jsem se nedočetl. 

Před ukončením tábora prohlásil ještě Sedmidubský, že děl- 
nictvo, ať jsou jakékoliv jeho cesty, po nichž kráčí v boji za svou 
existenci, hrdě hlásí se přec ku svému původu a ku své národ- 
nosti. Slova tato provázel hlučný souhlas, který však divně pak 
se vyjímal, když došel pochvaly i předseda tábora, občan Karel 
Dědic, konče tábor slovy: »Dnešní ruch vyvolala sociální demo- 
kracie — my tu červenou barvu přijímáme za svou, a byť to 
byla barva krve, my při ní státi budeme povždy a věrně. Žádné 
spásy nevidíme, než v sociální demokracii; kdož zásady její ne- 
znáte ještě, vezměte listy dělnické, čtěte je a seznáte, že hlavní 
zásadou sociální demokracie jest: » miluj bližního jako sebe sama.«^*) 

Po táboru následovala zábava. Tábora i zábavy súčastnilo 
se na 40.000 osob stavu dělnického a řemeslnického, muži i ženy. 

Střelecký ostrov ozdoben byl rudými praporci a transpa- 
renty s hesly: »8 hodin práce, 8 hodin klidu, 8 hodin vědy*. 
Hudbu obstarávaly čtyři civilní kapely. 

Podobně slaven 1. máj r. 1890 ve všech průmyslových 
místech a městech, kde sociální demokracie měla svých stoupenců, 
v celých Cechách a všech průmyslových zemí Evropy. A také 
od té doby oslavy 1. máje opakují se každoročně, jenže nyní 
po 13 letech nemají tak politicko-socialního významu jako spíše 
zábavného. Také návštěva májových oslav rok od roku ocha- 
buje a posouvá se zvláště dělnictvem, které nejde se sociální 
demokracií, ze dne všedního na první neděli po 1. máji. 

Po oslavě 1. máje r. 1890 počíná vlastní rozvoj české soci- 
ální demokracie u nás. Až do roku 1890 po době persekuce so- 

6chůzí. Za to však víte o hnutí dělnickém více než já. Vaše vědomosti bych po- 
třeboval, až budu psáti jednou dějiny dělnického hnutí v Čechách. « Komisař Svo- 
boda se po Peckových slovech usmál do svého černého plnovousu, pokynul rukou 
a jakoby přeslechl slova k němu pronesená se tázal: >No tak, kdy začne schůze, 
dělejte, ať tady nejsme zase do noci.« — Ve vystupování jak v úřadě tak v sou- 
kromém životě byl komisař Svoboda vlídným a taktním, že se těšil sympatiím 
všech, kdož jej znali. V životě soukromém pozorovati bylo často p. komisaře 
Svobodu denně v chrámu Páně a nejednou i na dobrou věc se přeptal a dle toho 
i dobře jednal. Byl upřímným přítelem katolického tisku a života. Zemřel v Praze 
{Č. 547-11.) dne 7. července 1896 po několika měsíční nemoci na zánět ledvin. 
Nekrolog přinesl k jeho úmrtí denník »Čech« v Č. 151. roč. 27. ze dne 7. čer- 
vence 1896. 

»Noyý Věk Svobody* roč. IV. č. 9. 10. května 1890. Že na milování Pána 
Boha občan Dědic v svém doslovu zapomněl, svědčí, že celá sociální demokracie 
zásadu křesťanství nezná a znáti nechce, a kde jí užívá, činí tak z ohledu sobe- 
ckých a na oklamání křesťanského lidu. 

T. J. JírouSek: Dějiny sociálního hnutí. *^ 



— 34 — 



cialních demokratů v letech 1881 — 1886 živořil spolkový život 
sociálních demokratů a živořily i jejich časopisy, jichž bylo 
celkem sedm. 

Vzrůst socialistiských časopisů dle let dál se od r. 1885 do 
. 1889 a po 1. máji r. 1890 takto: 

Listy politické: 

Rovnost, Brno 1885. — Hlas Lidu, Prostějov 1886. — Nový 
Věk Svobody, Praha 1888. — Dělnické Listy, Vídeň 1889. — 
Heslo, Žižkov 1889. — Červánky, Brno 1889. — Zář, Košíře 

1890. — Osmihodinná doba pracovní, Praha 1890. — První máj, 
Praha 1890. — Rašple, Brno 1890. — Sociální demokrat, Praha 

1891. — Svoboda, Kladno 1891. — Bič, Praha 1890. — 

Listy odborné: 

Obuvník, Praha 1890. — Časopis stavebního dělnictva, Praha 
1890. — Pekař, Praha 1890. — Osnova, Praha 1890. — Rajblík 
a hoblík, Praha 1890. — Truhlářské Listy, Král. Vinohrady 1890. 
— Odborný list krejčí, Prostějov 1890. — Naše Snaha, Praha 
1890. — Rakouský kovodělník, Praha 1891. — Odborný časopis 
dělnictva mlynářského, Žižkov 1891. — Odborný list dělnictva 
textilního, Brno 1891. — Na zdar! (hornický), Praha 1891. — 
Záštita, Strakonice 1891. 

Vedle uvedených listů strany sociálně demokratické v roce 
1891 vznikly a existovaly: v Plzni odborně dělnický list »Práce«,. 
řízený redaktorem Vilémem Kosinou, dělníkem strojnickým a 
v Moravské Ostrově list konservativní »Práce«, týdně vycházející 
za redakce Jos. Biedermanna, kteiý zašel r. 1898. 

Uprostřed našich plánů k vyvolání křesf. sociálního ruchu 
v Čechách udál se nenadálý obrat v dělnickém hnutí. 

Asi za měsíc po 1. máji r. 1890, koloval v Praze a před- 
městích kruhy dělnickými u Edv. Beauforta tištěný cirkulář Vá- 
clava Sedmidubského, v němž tento první *májový« řečník ozna- 
moval založení nového listu »Naše Obrana* , » organ národní po- 
litické strany dělnické* a vyzýval k jeho odbírání. A list skutečně 
vyšel poprvé dne 4. července 1890. Redaktorem a vydavatelem 
jeho (jménem vydavatelů) byl Václav Sedmidubský. Vydavatelstvo 
v čele listu, článkem »Naše provolání k lidu pracujícímu*, slibo- 
valo, zápasiti za řešení otázky sociální a otázky dělnické »za 
nezkráceného snažení o naši národnost* 

Založením uvedeného listu učiněn od r. 1885 opět první 
krok k založení národně sociální strany v Čechách. Směr inter- 
nacionální byl nepopiratelnou příčinou této roztržky. 

Než přes vzpírání se internacionalismu jest pozoruhodno, 
že po Novém roce 1891 v druhém ročníku »Naše Obrana* ozna- 
čení »orgán národní politické strany dělnické* změněno bylo 
v »orgán národně sociální demokracie českoslovanské.* List by! 
tedy sociálně demokratický, ale ^národní*, a podle listu bylo 
tomu i s celou stranou: byla to strana sociálně demokratická v novém 
vydáni s praporem natřeným červeno-bíle, nikoliv »rudě«. 



— 35 — 



Také druhý list strany národně sociální, založený v měsíci 
květnu 1891, »Duch Času«, jehož redaktorem byl Jan Wurstial, 
nesl pyšně pod záhlavím »orgán národní sociální demokracie 
česko-slovanské«.- Listy vycházely čtrnáctidenně. V obou listech 
bylo často útočeno na stranu katolickou a později i na stranu 
křesťansko-socialní, jako na strany »zpátečnické.* 

Za krátkou dobu jakkoliv tato strana byla malou, přece 
internacionálním socialistům svými časopisy i svým politickým 
spolkem »Svornost« v Praze působila mnohé bolení hlavy. Za 
dobu svého tříletého trvání od r. 1890 do r. 1893, kdy zároveň 
její listy »Naše Obrana*, »Duch Casu» a »Volnost« zanikly na 
finační úbytě, po třikráte pozoruhodně vystoupila strana tato na 
veřejnost: poprvé velkolepou oslavou 1. máje r. 1891, podruhé 
hromadnou návštěvou národního dělnictva na jubilejní zemské 
výstavě dne 20. září 1891, a po třetí uspořádáním jubilejní kon- 
ference na oslavu 25letého trvání dělnického hnutí dne 28. 
září 1892. 

XV. 

Spolky katol. tovaryšů v zemích koruny České. — Jednání 
družstva Vlast o oslavě SOletého bisk. jubilea sv. Otce Lva XIII. 
— První křest, sociální schůze svolána družstvem Vlast v Praze 
r. 1890. — Přípravy družstva Vlast k založení křest, sociálního 
tisku. — Nedělní dělnická příloha j,Čecha«. 

Vyvolati čilejší katolický spolkový ruch nebylo tehdáž tak 
snadno, jak by se kdo mohl domnívati. Vyjímaje něco málo ná- 
boženských spolků, několik katolických besed a lidumilností se 
obírajících konferencí spolku sv. Vincence z Paula bylo r. 1889 
v král. Českém pouze 10 českých vzdělávacích jednot katolických 
tovaryšů, a to: V Praze, Chrudimi, Krucemburku, Hradci Král., 
Čes. Budějovicích, Nepomuku, Netolicích, Jindřichově Hradci, 
Třeboni a Volyni. 

Německých spolků katol. tovaryšů bylo v té době v Čechách 
8, totiž: V Liberci, Bernarticích, Broumově, Krumlově, Vimperku, 
Bohosudově, Mostě a Žatci. 

Českých spolků katolických tovaryšů na Moravě r. 1889 bylo 
též 10 jako v Čechách. Spolky tyto byly v Brně, Olomouci, Bru- 
šperku, Holešově, Kojetíně, Kroměříži, Mor. Ostravě, Valaš. Me- 
ziříčí, Hranicích a Třebíči. Německé spolky katol. tovaryšů byly 
na Moravě: V Nov. Jičíně, Rymařově, Šumberku, Znojmě a Ji- 
hlavě. Ve Slezsku byly spolky katol. tovaryšů v Opavě, Krnově, 
Klimkovicích, Bílsku, Bruntálu, Bělotíně, Frývaldově a Cukmantlu, 
vyjímaje spolku Klimkovického, který byl českým, vesměs národ- 
nostně smíšené, většinou německé. 

I bylo těchto spolků r. 1889 v zemích koruny české celkem 
31, jak dosvědčuje brněnský »Dělník« z roku 1889.^®) A jediným 
listem, který tyto spolky jaksi programově uvědomoval a vzá- 
[emně sezn amoval, byl brněnský čtrnáctidenník » Dělník*^ ktev^ 

«o] »Dělník« c. 16 r. V. v Brně. Článek: >Spo\ky kaloV 



— 36 - 



po zastavení měsíčníku »Vzájemnost« úkol tento svědomitě plnil. 
Nešlo to však dále nad vnitřní spolkový život; každý spolek 
staral se jen sám o sebe; přednášky obsahu náboženského od- 
borně řemeslného, zábavy a divadlo — toť býval celý spolkový 
program na počátku samého křesť. sociálního probuzení. Proto 
bylo nesnadno průkopníkům křesť. socialismu, těmito spolky 
náhle pro své idee hnouti a museli pomýšleti, jak zakládali nové 
kalol. spolky, z nichž by si starší spolky braly příklad — jak 
novou činnost vésti, aby vyhovělo nové době a zvláště ruchu 
křesťansko-socialnímu. Než, co se mnohým zdálo nemožným a 
agitátorům křesť.-socialismu těžkým, podařilo se přece. Družstvo 
Vlasf učinilo počátek. 

Dne 25. září 1890 svolána schůze členstva družstva Vlasť 
do místnosti Křesťanské Akademie v Praze (I. č. 223), na níž 
rokovalo se o vhodné oslavě 501etého biskupského jubilea sv. 
Otce Lva XIII. se strany družstva. Čestným předsedou schůze 
zvolen vsdp. Fr. Huspeka, generál řádu křížovníků s červ. hvězdou; 
řídícím předsedou byl dp. dr. Rudolf Horský. Při jednání 
o Almanachu, který družstvo na oslavu sv. Otce usneslo se vy- 
dati, když už všickni řečníci projevili své názory, bylo uděleno 
také slovo mně jako hostu. Zde proslovil jsem první svoji soci- 
ální řeč v Cechách na základě křesťanském. Přimlouval jsem se 
za to, aby v Almanachu byla čásť věnována článku, který by 
pojednával, jak katolická církev se zachovává v otázkách soci- 
álních, čímž zajisté obohacen bude Almanach předmětem sv. 
Otci Lvu XIII. blízkým a milým. K svému překvapení mluvil jsem 
za souhlasu shromáždění i předsednictva a napsati článek bylo 
svěřeno mně. 

Druhý sociální krok umožnilo v Čechách opět družstvo 
Vlasť svoláním schůze dne 30. listopadu 1890 do sálu Křesťanské 
Akademie, kde opět přednášel jsem »0 nevěře šířené literaturou 
výstředně sociální.* K přednášce dostavil se také kanovník Edv. 
Jan Nep. Brynych a mnoho členů » Jednoty katolických tovaryšů*. 
Po přednášce následoval rozhovor, na němž měli podílu P. Filip 
Konečný O. Praed., kanovník Edv. Brynych, redaktor Tomáš 
Škrdle a kn. arcibis. vikář Karel Otman. Všickni řečníci přimlou- 
vali se za přízeň a náklonnost křesťanskému socialismu. Zvláště 
Tom. Škrdle ve své řeči ujistil shromáždění, že proti sociálnímu 
zlu a neplechám jakýmkoliv bojovati se počne a neustane, a že 
za tím účelem křesťansko-socialní list na jisto se založí. Shromá- 
ždění na půl druha sta osob provázelo tato slova hlučným sou- 
hlasem a potleskem. Schůzi předsedal P. Jos. Svoboda, Soc. Jesu. 

Záhy potom dne 11. prosince 1890, konána schůze výboru 
družstva Vlasť v bytě člena výboru Frant. Pohunka, kaplana u sv. 
Štěpána v Praze, k níž pozván též Václav Žižka, stříbrník, a já, 
abychom podali dobrozdání, jak si počínati a jak činiti, aby 
v Čechách vyvolán byl ruch křesťansko-socialní. 

Výsledek schůze byl, že při časopisu »Čech« bude se vy- 
dávati »Nedělní dělnická příloha« a řízení její převzal Tomáš Škrdle, 
redaktor »V]asti<^, který vedl ji po tři léta (až do konce r. 1893) 



— 37 — 



úplně zdarma. Majetníku »Čecha^ dáno ročně na odškodněnou 
50 zl. Čtyřem hlavním spolupracovníkům přílohy placeno ročně 
po 20 zl. a honorář určen 1 zl. za stránku. 

Do přílohy vedle redaktora Tom. Škrdle, mne a p. Václava 
Žižky psali vytrvale: Jos. Kousal, farář v Keblově; Frant. Žák, 
koop. na Král. Vinohradech; Fr. Vaněček, farář ve Václavících, 
Vine. Drbohlav, kaplan ve Světlé u Osečné, Václav Kameš, kaplan 
v Ledči aj. Hlavním úkolem »Nedělní dělnické přílohy »Čecha« 
bylo, proklestiti dráhu novému křesfansko-socialnímu listu. Vyšla 
dne 11. ledna r. 1891, trvala tri roky a přidávána byla každých 
čtrnácte dní k dennímu listu »Čech«, vycházejícímu v Praze od 
r. 1868 do konce roku 1896. 

XVI. 

Pěstování socialismu ve » Vlasti*. — První porada křesf. so- 
ciálů v Noutonicích r. 1891. — Dr. Rudolf Horský, Tomáš 
Škrdle a Karel Procházka. — Druhá porada křesf. sociálů 
v Praze. — Vznik sociálního fondu ve družstvu Vlasť. 

Ze všeho, co uvedeno, každý může poznati, jak počátky 
naší buditelské práce byly klopotné. 

Dokud nebylo katolicko-socialních časopisů českých, věno- 
valy již v letech osmdesátých a později sociálním článkům ka- 
tolických spisovatelů místa: denník »Cech«, týdenníky »Večerní 
Noviny* (v Praze vycházející), měsíčník »Vlasť« (na Žižkově) a 
na Moravě brněnský »Hlas« a olomoucký » Pozor* (oba dvakrát 
týdně vycházející). Do obou posledních listů psal jsem sociální 
články velmi často, a to v letech 1886 — 1890. Nejvíce sociálních 
článků uložil jsem v olomouckém »Míru«, založeném r. 1890, 
kdy »Pozor« přešel z rukou starého vlastence, p. prof. R. Demla, 
a redaktora p. Jana Langa do rukou liberálních radikálů. 

V Čechách byla to zvláště »Vlasť*, která přinášela dosti 
obšírné a důkladné články o sociální a dělnické otázce. Redaktor 
»Vlasti«, Tomáš Škrdle, nejen že sám sociální obrázky do 
»Vlasti« podával, ale nabádal i jiné, aby se studiem otázky so- 
ciální obírali a vybízel je spisovati. Tak dostávalo se pomocí 
»Vlasti« katolickému čtenářstvu prvních vědomostí o křesťanském 
socialismu zvláště v kruzích intelligence. Bylo to něco nového, 
a každý přihlížel se zvláštním zájmem k tomu, co nová doba 
sebou přináší. 

Tak na příklad psal redaktor Tom. Škrdle ve »Vlasti« články 
pod názvem: »Otázky a obrázky ze sociálního života* (roč. III.); 
v roč. II. psal články »0 knihovnách pro chudinu* a v roč. IV. 
»0 činnosti spolku sv. Vincence z Paula pro ošetřování chudých 
v království Českém* a m. j. — Redaktor » Čecha*, Petr Kopal, 
podal ve »Vlasti« v roč. IV. pěkné články »0 socialismu*; ná- 
rodohospodářský spisovatel, Rudolf Vrba, uveřejnil v IX. roč. 
»Vlasti« články *Mzda a stávky*, já pak do »Vlasti« napsal 
v roč. V. články »0 vývoji a trvání křesťanského socialismu na 



— 38 — 



Moravě«, v roč. VI. cyklus nadepsaný »Socialismus« avroč. VII. 
»0 dělnickém sociálním tisku v Rakousku* a »0 sociálním lé- 
tacím tisku ve střední Evropě «. Také farář Jos. Kousal a farář 
Alois Dostál a jiní přispívali velmi často články a úvahami 
oboru sociálního do »Vlasti«. 

Zkrátka »Vlasf« ze všech českých měsíčníků a revuí po- 
skytovala pracím křesť. sociologů největši místo ve svých sloup- 
cích a byla toho času i nejoblíbenější četbou křesť.-socialně nad- 
šených mužů stavu duchovního i laiků a jest jí až podnes. 
Sociální články až dosud ve »yiasti« uveřejňované jsou pečlivě, 
důkladně a svědomitě pracovány a proto také mají a budou 
míti cenu i v budoucnosti. »Vlasť« dostala se s křesť. sociali- 
smem v šiřoké řady českého čtenářstva a kladla a klade i dále 
základy k jeho všestranným studiím. Tato fakta popříti nelze. 

První a pro křesťanské sociály nejpamátnější porada, čistě 
sociální, směřující vyvolati křesf.-socialní hnutí a založiťi katol.- 
dělnický časopis v Čechách, konala se dne 12. února r. 1891 
v Noutonicích. 

Několik dní před touto poradou přišel jsem do redakce 
»Vlasti«, a tu redaktor Tom. Škrdle mně sdělil, že je pozván do 
Noutonic, kde se sejde několik přátel družstva Vlasť a tázal 
se mne, nemohl-li bych tam s ním jeti též. Přisvědčil jsem a 
schůzka byla umluvena. Ostatním příznivcům křesť. socialismu 
se dopsalo. 

Když nastalo jitro dne 12. února, spěchali jsme redaktor 
Tom. Škrdle a já ještě za tmy a za ostrého mrazíku na nádraží 
císaře Frant. Josefa a na Smíchově sešli jsme se s p. Žižkou, 
který k nám do vozu přisedl. 

V Noutonicích nás již očekávali tamní farář, Frant. Blažko, 
a jeho kaplan Karel Procházka, noutonický rodák. Později do- 
stavili se ještě dr. Rudolf Horský, předseda družstva Vlasť, 
kaplan ounětický a Josef Kříž, farář tuchoměřický. Vikář z Ořecha, 
Karel Otmann, měl také přijití, ale pro své duchovní povinnosti 
nemohl se dostaviti a poslal omluvenku. 

V týž den bylo mnoho mluveno o dělnickém a sociálním 
hnutí, a na konec přiměl mne farář Frant. Blažko, abych sepsal 
programový článek, aby mnozí pochopili, v čem vlastně křesť. 
socialismus spočívá a jak se má lidu hlásati. 

Přislíbil jsem tak učiniti a nejbližší číslo (8. ze dne 21. 
února 1891) Nedělní dělnické přílohy *Čecha« přineslo ode mne 
slíbený článek pod názvem: »Co chceme«. 

Tímto článkem »Co^ cbceme« řídili jsme se, vykládajíce 
křesťanský socialismus v Čechách až do památného vydání pře- 
slavné Encykliky o sociální otázce od Sv. Otce Lva XIII., která 
vyšla dne 17. května r. 1891 a řídili jsme se jím částečně (po- 
něvadž souhlasil se zásadami Encykliky) až do roku 1894, kdy 
na prvním sjezdu křesťansko-socialně dělnické strany českoslo- 
vanské v Litomyšli prohlášen byl náš agitační i organisační pro- 



— 40 — 



gram, závazný pro veškeré křesťanské sociály národnosti české 
v zemích koruny Svatováclavské. Jiného programového vodítka 
mimo článek *Co chceme* do r. 1894 vedle Encykliky o so- 
ciální otázce, dokud nebylo programu litomyšlského, jsme 
neměli. 

Tedy z porady v Noutonicích vyšel základ, jak křesťanští 
sociálové si mají , počínat! v politicko-socialním směru, jak mají 
psáti a jakým duchem ve spolcích pfisobiti a jak spolky za- 
kládati. 

»Podotknouti zároveň sluší, že v této první sociální poradě 
a vůbec debatě nejméně měl podílu dr. Rud. Horský a nikdo, 
ani on sám netušil, k jakému úkolu v křesťansko-socialním hnutí 
lidu českoslovanského bude prozřetelností Boží v brzku povolán 
a jak se v tomto hnutí stane nezapomenutelným a ze všech 
účastníků porady noutonické největším.«^^) 

Když jsme se z naší první křesťansko-socialní konference 
cestou k nádraží noutonickému loučili, byl již večer. Na obloze 
počaly vycházeti hvězdy jedna za druhou, a když kráčeli jsme 
tři z účastníků po ulicích pražských k svým domovům, byla 
hvězd již plná obloha. A tak jako hvězd na obloze toho večera, 
přibývalo pak později křesťanských sociálů v našem hnutí. Z ma- 
lého hloučku mužů první křesť. sociální konference noutonické 
vzrostl znenáhla po všech krajích naší vlasti rozložený, ale sjedno- 
cený tábor křesťanského lidu před tím rozptýleného. 

K úplnosti této kapitoly dovoluji si podati stručně^ některá 
životopisná data těch mužů z křesť.-socialního hnutí v Čechách, 
kteří účastni byli zároveň v první naší křesťansko-socialní 
poradě v Noutonicích^ a to dra. Rud. Horského, Tom. Škrdle 
a Karla Procházky. Životopis Václava Žižky uveřejněn byl již 
v I. díle těchto dějin r. 1900. 

Dr. Rudolf Horský. 

Dr. Rudolf Horský narodil se dne 23. září 1852 v Kejích 
u Prahy. Otec jeho byl pojezdným na tamějším velkostatku ry- 
tíři Freyovi náležejícímu a měl skrovný deputat a 15 zl. měsíční 
služby. Při takovém služném nemohl ovšem ničeho zachovati 
a jsa mužem veskrze poctivým a ve službě věrným, mohl před 
svou smrtí říci: umřu s čistým svědomím a s čistou kapsou. 
A to se také stalo dne 24. června 1859. V tobolce jeho nalezeno 
pět grošů šajnů. Vdově povolen po šest týdnů pobyt v jedné 
světničce a pak jí nezbylo než jiti do Prahy do služby. Podařila 
se jí dostati službu za kuchařku u rodiny velkoobchodníka Frant. 
Menčíka v Ovocné ulici, kde měla na tehdejší doby velmi vysoké 
služné — pěti zlatých na měsíc. Šestiletého Rudolfa sebou vzíti 
nemohla, ten zůstal ještě rok v Kejích u jednoho mlékaře na 
hlídání a pak přišel do Brandýsa nad Labem ku své tetě, která 
byla provdána za nádenníka Valentu. 

»Z dob našeho probuzení. Účast družstva Vlasť v kresť.-socialním 
hnutí 5eskoslovanském.< Nákladem družstva Vlasť v Praze roku 1900. Strana 
12. a 13. 



— 41 — 



Tam ovšem byl nedostatek domovem. Valenta nádeničiF 
v brandýsském zámku, kde se platilo kolem let 1860 za jedenáct 
hodin denní práce 30 kr. mužům a 20 kr. ženám. Rudolf Horský 
byl tam až do roku 1863 a chodil do tamější hlavní školy, v níž nad 
všechny ostatní žáky vynikl. Na prázdniny směl vždy k matce 
do Prahy, kde bylo jeho nej větší radostí choditi po kostelích. 
Nejraději chodíval do kostela k sv. Havlu. Obchodní pnručí pana 
Menčíka, kteří u svého chéfa bydleli a se stravovali, vidouce jeho- 
zálibu v kostele, dali mu jednou zhotoviti malý oltářík se všemi 
příslušnými requisitami. Desítiletý Rudolf jásal a byv vybídnut 
od nich, aby tedy dělal »pana pátera*, postavil se na stoličku a 
spustil kázání, které minulé neděle v kostele byl slyšel. To nyní 
prováděl každou neděli a za posluchače míval zprvu všechny 
děvečky z celého domu, později také domovníka se ženou i dětmi,. 
ano, jedenkráte, když u Menčíků byla veliká hostina, chtěli pak 
i hosté slyšeti toho ^zvláštního kluka*, který káže. Neobyčejný 
řečnický talent jevil se u Horského již v letech dětských. Ná- 
hodou dověděl se o těchto řečnických produkcích slavný pražský 
a dosud nezapomenutelný a proslulý kazatel od sv. Havla P. 
Mašek. Dal si chlapce zavolati, vyptával se ho na poměry a ne- 
říkal prozatím ničeho. Když pak hoch odbyl čtvrtou hlavní třídu 
a dle rozkazu jeho přinesl mu o prázdninách ukázat vysvědčení 
se známkami veskrze výbornými, tázal se ho, čím by chtěl býti? 

Hoch zaplakal. Právě den před tím matka jeho se vzdáleným 
strýcem, mistrem krejčím a poručníkem hochovým, usoudili, že 
hoch půjde ke strýci na krejčovinu. » Chceš býti krejčím?* — 
»Musím« — »A čím bys chtěl býti?« — »Panem páterem!* — 
»Dobře, budeš panem páterem!* řekl kněz a postaral se o to, 
aby hoch dostal se na gymnasium staroměstské. Pan Menčík do- 
volil, aby hoch směl bydliti u své matky, čímž ovšem počátek 
studií velice mu byl usnadněn. To však trvalo pouze 2 léta. Po- 
měry se zatím změnily, matka musila si vyhledati jinou službu, 
a hoch od té doby musil starati se sám o sebe a protloukati se 
studiemi, jak jen bylo lze. 

Vyhledal si byt u dělníka Frant. Kubíka, u něhož bydlil po 
celé studie, živě se vyučováním, které mu as 9 zlatých měsíčné 
vyneslo. Za byt platil 3 zl. a z ostatních šesti zl. musil býti živ 
po celý měsíc. Byla to skutečně perná škola života, kterou pro- 
cházel, zakoušeje bídy a nedostatku dost, byla to však zároveň 
škola praktické zkušenosti. Maje jednou pracovati ve prospěch 
strádajícího dělnictva, byl prozřetelností Boží veden cestou, na níž 
sám po celá léta měl zakoušeti, co jest nouze a hlad. Ještě štěstí, 
že strýc krejčí ho šatil a druhý strýc, hrnčíř mu dal na knih}^ 
Spolubydlící s ním byli dělníci, tak zvaní »šlofové«, s nimiž byl 
ve stálém styku, chodil s nimi do dělnických schůzí, do jejich 
kuchyně »u Klouzaru*, kde za 10 krejcarů dostal se chudý oběd, 
s nimi chodil na výlety, zkrátka mezi dělníky a s nimi stále žil ; 
odtud jeho znalost poměrů dělnických. 

") Frant. Masek narodil se dne 20. března 1832 a dne 14. března 188a 
zemřel. Pohrben jest v Olšanech na IV. hřbitově. Hrob jeho zdobí pěkný ka- 
menný pomník s obrazem Pána Ježíše jako dobrého pastýře. 



— 42 — 



V roce 1872 odbyl maturitní zkoušku s vyznamenáním a 
X opravdového přesvědčení a vroucí touhy státi se knězem, 
vstoupil do pražského semináře. Byl i tam dobrým studentem, 
ale pro své vždy otevřené a rázné vystupování dvakrát měl na 
Tnále býti vyloučen. 

Byv 16. července 1876 na kněze vysvěcen, dostal se za 
kaplana do Jílového, kde mu tehdáž slavná vláda u berního úřadu 
vyměřila pěkné roční služné ve výši 16 zl. 33 kr. rakouského 
íísla; měl tedy měsíční gáže 1 zl. 36 kr. Po roce přišel do Staré 
Boleslavi a po dvou letech do Netvoříc, osady to nesmírně obtížné, 
-kde, nakaziv se při zaopatřování nemocných neštovicemi, sotva 
životem vyvázl. Po čtyřech letech stal se kaplanem v Ořechu, 
kde měl volnější chvíli a tam počal se připravovati ku skládání 
rigoros. V jednom roce odbyl dvě, za něž na taxách padlo celo- 
roční jeho služné, které činilo 60 zl. na hotovosti. Věru byla to 
znamenitá existence pro člověka 34 let starého, akademicky vzdě- 
laného. Po krátkém výpomocném kaplanování v Praze u sv. Mi- 
kuláše dostal se konečně do Ounětic, kde pobyl jedenáct let. 
V té době se kongrua trochu lépe upravila, ale dru Horskýmu 
to málo bylo plátno, poněvadž, jsa zvyklý na strádání, všechno 
rozdal, vyprosiv si, jak sám řekl, na Pánu Bohu, aby nikdy lid- 
ského vděku nedošel. 

Brzy po jeho promoci na doktora bohosloví dne 6. prosince 
1888 vyhledal ho P. Tomáš Škrdle a získal pro družstvo »Vlasf«, 
v němž v roce 1889 zvolen byl za předsedu, kterýžto čestný úřad 
od té doby každoročně jednohlasnou volbou svěřován mu bývá. 

Za hlavní úkol svého života položil si dr. Horský napsati 
kritické dějiny filosofie se stanoviska katolického, k čemuž dlou- 
holeté studie konal; ale jinak mu bylo usouzeno. Když v roce 
1891 založeny byly »Dělnické Noviny*, stal se členem jejich re- 
dakce a od té chvíle věnoval se výhradně práci na poli sociálním. 
Dělnické poměry znal ze zkušenosti již mladých let, rolnické slasti 
a strasti důkladně zná, poněvadž stále byl kaplanem u farářů, 
kteří měli hospodářství, jehož si dobře všímal, poměry řemeslníků 
naučil se znáti u svých obou strýců, řemeslníků, u nichž prázd- 
niny trávíval, nebylo mu tedy dělnické pole neznámým. Dr. Horský 
nerad se loučil se svým původním plánem věnovati se filosofii, 
ale rozkaz P. Klem. Petra, našeho to českého Dona Boská v Čes. 
Budějovicích, rozhodl. Dr. Horský byl s neobyčejným tímto mužem, 
který žil v pověsti svatosti, ve stálém styku, bez jeho rady a 
rozkazu ničeho neučinil a když P. Petr napsal mu: » Jménem 
Páně Vám poroučím «, vždy poslechl na slovo a poslechl, i když 
mu poručil věnovati se činnosti sociální. Jednou mu psal, aby se 
k němu do Čes. Budějovic přestěhoval do jeho kláštera, kde mu 
všechno zaopatření dáti chtěl, jen aby se mohl věnovati úplně 
agitacím pro křesťansko-socialní hnutí; k uskutečnění tohoto plánu 
však nedošlo. 

Po 21tiletém kaplanování stal se dr. Horský konečně farářem 
v úplně dělnické osadě na Šárce u sv. Matěje, kde do dnes pů- 



— 43 — 



sobí. Literární činnost jeho hlavně na drobné práce se omezuje. 
V různých časopisech jsou jeho články z oborů paedagogiky, 
filosofie, historie, celé rady cyklických kázání, hlavně však pra- 
cuje pro »Naše Listy*, jako dříve pro » Děl. Nov. « Knihovna jeho 
jest ohromná a pro časopisy dal si vystavěti zvláštní místnost, 
kde je pečlivě uschovává. 

Také sociálnímu odboru družstva Vlasť, jehož je předsedou, 
dodalo jméno dra Rudolfa Horského jasný lesk a dobrou pověsť. 
Veřejných a spolkových schůzí katolíků českých súčastňuje se 
dr. Rud. Horský od polovice roku 1894 jako řečník a to způ- 
sobem vynikajícírn. Až dosud nebylo katolického všeobecného 
sjezdu českého v Čechách i na Moravě, aby na něm dr. Rud. Horský 
nebyl řečnil za frenetické všeobecné pochvaly. Kdo ho slyšel, 
přeje si, aby ho slyšel zas a zas. 

Musím se zároveň zmíniti, že nemalých zásluh o to, že 
dr. Rud. Horský mohl v letech 1894 — 1898 rozvinouti velikou 
křesť. sociální činnost a že mohl dostaviti se na schůze a sjezdy, 
kam byl volán, získal si stařičký (r. 1827 narozený) ounětický 
íarář, nyní čestný kníž. arcib. konsistorní rada a notář Jakub 
Ludvík, který se vzácnou láskou křesť. socialismu je oddán. Týž 
zastával mnohokráte svého kaplana, aby mohl jiti tam, kam byl 
volán a kde byl s nadšením vítán. Tohoto šlechetného pochopení 
naší křesť. sociální věci tomuto stařičkému vlastenci a dobroději- 
knězi nikdy nezapomeneme. 

Dr. Rud. Horský vstoupením do hnutí křesť. sociálního na- 
vždy se proslavil. Kdo četl jeho brožury »Májisté«, » Liberalismus, 
socialismus a anarchismus«, ^Desatero Božích přikázání*, »Boháč 
a Lazar« a dále v »Duchovním rádci« ^Modlitba a práce* a nej- 
nověji jeho řeči duchovní v »Homiletické knihovně* dá nám 
za pravdu. 

Z odborných vědomostí sociálních až ku podivu vyzname- 
nává se dr. Rud. Horský znalostí v otázce hornické, jak poznalo 
se při vydávání » Hornických Listů* (v letech 1894 — 1896) při 
•Dělnických Novinách*, jež výhradně sám psal, a poznalo se to 
několikráte na hornických konferencích katol. horníků a hutníků 
českých v Příbrami a na Kladně. Oba katolické, většinou hor- 
nické spolky: Svato-Prokopská Jednota katol. mužů a jinochů 
v Příbrami a Křesť. sociální spolek katol. mužů a jinochů na 
Kladně, zvolili si dra Rud. Horského čestným členem. 

Vedle předsednictví družstva Vlasť a jeho odborů: histori- 
ckého, sociálního a literárního jest dr. Rud. Horský předsedou 
zemského sboru křesť. sociální strany českého lidu, předsedou 
Tiskové Ligy a po dlouhá léta byl místopředsedou Politického 
klubu katol. dělnictva pro král. České (v letech 1893-1898). 

Jako řečník vyniká dr. Rud. Horský bohatostí myšlének a 
uchvacujícími slovy i humorem, jako spisovatel je mistrem sobě 
vlastního, brilantního slohu a jako učenec překvapuje velikým 
fondem hlubokého a bohatého vědění, jak v theologii, filosofii, 
tak v sociologii. Těchto vlastností přiznali dru Rudolfu Horskému 
i jeho odpůrci. 



— 44 — 



A nejen v sociologii a filosofii je dr. Rud. Horský mistrem, 
nýbrž i v hudbě a znalosti jazyků. Jeho znalost umění hudebního 
a znalost jazyků starých i moderních jako: latiny, hebrejštiny, 
frančiny, Vlastiny, angličiny a němčiny, je nám vsem povědomá. 

Zkrátka, kdyby měli dr. Rud. Horskcho Italové, Francouzi 
nebo Němci, bylo by jeho jméno zvučným po celé Evropě, ale 
že je synem našeho malého a všude přehlíženého národa, je dr. 
Rud. Horský, jako vlastenecky smýšlející Čech, ač duševní ve- 
likán, mezi námi také přehlížen jako více jiných. Za to však mi- 
luje jej a váží si ho veškeren uvědomělý katolický český lid. 

Tomáš Škrdle. 
Mládí a gymnasialní studia. 

Tomáš Skrdle narodil se 9. září r. 1853 ve Pleších u Kar- 
dašovy Řečice. Rodiče jeho měli pět dítek; Tomáš byl nej- 
mladší. Rodiče jeho byli zbožní a přičinliví. Otec sdědil chalupu 
a zakoupil si pak od nevlastního bratra Františka, účastníka 
válek napoleonských, půl otcovského statku. Matka Veronika 
měla 1000 zl. šajnů věna, což jest našich 800 K. Když rodiče 
hospodářství do pořádku přivedli, zničil r. 1853 požár jejich statek, 
i musili začíti znova a po 401etém hospodaření všech pět dětí 
dobře zaopatřili. 

Tomášův otec Bartoloměj, jenž zemřel v 82. roce věku 
svého, byl živ velice střídmě; ráno když vstal hlasitě mluvil: 
»Vstávám ve jménu pána našeho Ježíše Krista: rač nás vždycky 
ostříhati a požehnati;« když z domu s potahem vyjížděl, pozna- 
menal bičištěm zemi třikráte křížem a než počal obilí rozsévati, žehnal- 
je. Škrdlův statek, čtvrtka, jest od silnice třetí, i přišlo tam za 
40 let na sta, ba na tisíce žebráků, vandrovních, šlejlířů a různých 
cestujících; otec Bartoloměj, jak jen bylo možno, noclehu jim 
popřál. Přičinlivosti, zbožnosti a této lásce k chudině připisuje 
syn Tomáš neobyčejný blahobyt, jaký se v této nepatrné živnosti 
jejich zahostil; lidé toho štěstí rodičům Škrdlovým záviděli a závist 
tu dědil ve stejné míře i jejich syn Tomáš. 

Do školy chodil Tomáš nejprve doma a měl učitelem vy- 
sloužilého desátníka; pí. učitelová při vyučování ve škole vařila, 
pan učitel si odpoledne ve 3 hodiny namazal černý chléb sýrem 
a před dětmi si pochutnával. Když mu bylo zima, vlezl si za 
pekelec a při počtech házel po dětech loučemi. Děti nosily panu 
učitelovi vdolky, jitrnice a jiné dárky a on jim říkal, že jsou 
vděčny, což je velmi těšívalo. Ale otec Bartoloměj říkával, tenhle 
učitel že nic není, za to on že měl učitele, který byl »prýfovaný« 
a tenhle že není »prýfovaný«. »Prýfovaný« učitel otce Bartoloměje 
uložil dětem úlohu a dělal pak ve škole tkalcovinu. 

Školu dokončil Tomáš v Kardašově Řečici a ve IV. třídě mél 
učitelem Václ. Kursu, nynějšího ředitele tamní měšťanské školy,, 
výtečného vychovatele, jenž položil pevný základ k dalšímu jeho 
vzdělání. 

V Kardašově Řečici působil jako učitel Josef Vlasák, ny- 
nější ředitel měšťanské školy v Příbrami. Jeho zvláštní zálibou 



— 45 — 



bylo dostávati nadějné jinochy na studie. Jeho přičiněním dostal 
se tam také Tomáš Škrdle. 

V Kardašově Řečici byla tehdy sice již čtyřtřídní škola, ale 
neměla práva veřejnosti; kdož chtěli studovati, musili tedy konati 
zkoušky v Jindřichově Hradci. Tam se odebrali sládkův syn 
Kreutzer a náš Tomáš s říd. učitelem Václ. Kursou a zkoušku 
odbyli dobře. Starožitné město Jindřichův Hradec učinilo na To- 
máše mocný dojem. 

R. 1868 na podzim odvezl otec syna Tomáše do Jindři- 
chova Hradce na studium. Keditelem gymnasia byl sekularisovaný 
benediktin Matěj Růžička, profesoři gymnasia byli starší páni, 
studenti vyššího gymnasia byli většinou vousatí a někteří již 
věkem pokročilí; to všecko činilo na mladého studujícího hlu- 
boký dojem. Tomášův otec byl veliký ctitel duchovenstva a doma 
často vypravovával o Hradeckém proboštovi, jenž prý nosí na 
krku zlatý křížek. Když mladý studující spatřil ponejprv vysokou, 
vážnou a krásnou postavu gymn. katechety Jana Gabriela, pro- 
jelo mu hlavou: to že je asi probošt, nebo takovou představu 
měl o proboštovi. A od té doby miloval svého katechetu jako 
syn otce a Gabriel zase Tomáše jako svého syna. Tomáš měl 
od svého katechety po celé gymnasium známku výbornou a ve 
IV. třídě docela výtečnou, a když měl ve II. třídě dostati jen 
chvalitebně, zvýšil Gabriel k vůli němu celé třídě o jeden stupeň 
známku z náboženství. 

Prof. Gabriel mnoho cestoval a ve všech vědách byl sběhlý, 
i byl Tomáš hrd na svého milého katechetu a po jeho smrti vy- 
stavěl mu ze sbírek pomník. 

Aby rodičům ulehčil, vyučoval Tomáš na gymnasiu celkem 
15 dítek. Pilné studium, slabá strava a toto mimořádné namáhání 
s dětmi seslabovalo jeho zdraví. Tomáš pociťoval často již jako 
studující bolesti v krku, což mu zůstalo i v semináři a trápí 
ho dosud. 

Na gymnasiu studoval dobře až na matematiku; ta mu 
valně nesvědčila. Mladý studující Tomáš chytal se záhy knih 
a časopisů. V quartě odebíral si Sabinova »Slovana« a sloven- 
ského »Orla« a ve vyšším gymnasiu zašel si často na »štucek« 
piva (stál 6 kr.) jen proto, aby si mohl přečisti »Pokrok«, jejž 
hostinský odebíral. 

Ruch literární byl tehdy na gymnasiu v Jindřichově Hradci 
velice vyvinutý a studující sestupovali se v tajné literární kroužky, 
udělali si tajně stanovy a vydávali tajně psané časopisy. Náš 
Tomáš působil v lit. kroužku »Poupě«, nynější ministr Rezek 
byl členem »Vesny«, kdež byli seskupeni studující vyšších tříd. 

Aj, podivná hra osudu! Otec Bartoloměj byl špatný počtář, za to matka 
Veronika dobře počítala a vlašskou praktikou všecko hned a rychle sesumírovala; 
však byla za to taky od p . vikariusa ve škole pochválena : pohladil ji a pravil : 
> holka, z tebe by byl student.* Špatnou hlavu v počtech měli po otci taky jeho sy- 
nové a podivno, všickni tři nikde nevyučeni začali obchodovali. Nejstarší bratr 
Václav, nyní již zemřelý, zřídil si krám v koloniálním zboží a odkázal ho svému 
synovi; druhý bratr František, jenž převzal po otci hospodářství, obchoduje ve 
strojích a třetí, Tomáš, v knihách. 



— 46 — 



Až na tuto tajnost nebylo v tomto počínání nic závadného, 
špatného, naopak; bylo v tom zříti mnoho ideálu a nadšení. Co 
nyní dělá Literární sekce družstva Vlasť, že oslavuje slavné muže, 
to dělávali dávno před tím tajně studující v Jindř. Hradci: sešli 
se do bytu spolužáka černě oblečeni, kde mohli, sehnali podobiznu 
oslavence (Šafaříka a jiné), jeden přednesl báseň, jiný životopis 
a v povznesení a náladě rozcházeli se domů. Každý studující 
platil do kroužku 10 kr. měsíčně a za to četl hojně vzdělávacích 
časopisu. Nejvíce byla rozšířena na gymnasiu v Jindř. Hradci 
»Osvěta«. Škrdle byl jejím kolporterem a získal pro ni 80 odbě- 
ratelův, za čež dostával 1 ex. zdarma. 

Škrdle zasílal již jako studující tajné divadelní referáty 
a dopisy do *Ohlasu od Nežárky« a do »Českého Jihu.« Onen 
časopis vychází v Jindř. Hradci, tento v Táboře. 

R. 1871 založil Tomáš Škrdle ve své rodné obci knihovnu. 
Šel ve vsi od domu k domu a sousedy k tomu povzbuzoval 
a vybízel. Od čtení se platilo 1 kr., ale že to málo vynášelo, 
nosil Škrdle o prázdninách knihy do Kard. Řečice, bral z nich 
část i do Jindř. Hradce a s hojnou kořistí krejcarů vracel se 
domů a kupoval nové knihy. Knihovna byla umístěna u cha- 
lupníka Jana Nedomy, příbuzného f básníka Bol. Jablonského. 
Nedoma se o ni pečlivě staral. 

Ale Tomášovi to nedostačovalo; vycházel do okolních vsí 
a povzbuzoval sousedy k podobnému počínání, než valně se mu 
nedařilo. Jedině v Kardašově Řečici povstala knihovna za jeho 
spolupůsobení. 

Na gymnasiu v Jindřichově Hradci učili se studující různým 
cizím jazykům a veškeré vrstvy českého národa zachvátila tehdy 
touha učiti se rusky. Osvícení mužové vyučovali veřejně ruštině 
a Škrdle konal v té příčině na gymnasiu soukromé vyučováni 
studujícím, kteří společně odebírali ruský »Mir«, v Praze vychá- 
zející. Chtěl se v ruštině zdokonaliti a měl v úmyslu naučiti se 
všem slovanským jazykům, začal se také v hudbě cvičiti, však 
pro tělesnou chorobu musil od toho upustiti. Ale jedno mu v srdci 
přece zůstalo, láska ke Slovanstvu, kterouž v družstvu Vlasf 
prakticky provádí. 

Jaké nadšení bylo tehdy v Jindřichově Hradci mezi studu- 
jícími, poznáváme z toho, že studující žalostí slzeli, když se do- 
věděli, že maďarská vláda zavřela Slovákům jejich gymnasia. 

O prázdninách pomáhal Tomáš rodičům v práci. Pásl do- 
bytek, kydal hnůj, krmil husy a slepice, mlátil obilí a oral na 
polích. Šel-li do Kard. Řečice, zašel vždy na mši sv. Na útratu 
dostával od otce na týden 20 kr. 

Seminář. 

R. 1875 vstoupil Škrdle v Hradci Králové do semináře. 
Chtěl jiti každý rok do^jiného semináře a mínil pak zůstati jako- 
kněz ve své diecési v Č. Budějovicích. V Hradci Král. sbíral ve- 
}}ce pilné prostonárodní poesii, v čemž již na gymnasiu pracoval. 



— 47 — 



Dostav se za rok do pražského semináře, vstoupil ihned za člena 
do lit. řeč. spolku Slavie a počal pracovati v jeho odboru, Po- 
hádkové komisi. Knížky se nejprve vydávaly u Vilímka, potom 
u Šimáčka a naposledy u Píchla. Agenda byla tak veliká, že 
Pohádková komise, vydala jen na korespondenci ročně 80 zl., 
sbírajíc materiál v Čechách, na Moravě, ve Slezsku rakouském 
i pruském, na Slovensku a v lužickém Srbsku. Stav se předsedou 
Pohádkové komise přenesl její činnost do semináře a snažil se,, 
aby hojně alumnu s ním v této práci spolupůsobilo. Za pomoci 
profesora Gebaura a ministra Jirečka doplnil návod ke sbírání 
prostonárodní poesie a komise čile ku předu pracovala. Když 
měla jednou na 400 zl. dluhů, rozprchli se její členové a nechali 
Škrdle na holičkách. Ale on se neulekl, sestavil novou komisi, 
hlavně z alumnů, dluh zaplatil a v práci pokračoval. 

Škrdle měl v úmyslu, usaditi Pohádkovou komisi trvale 
v semináři a kdyby se mu bylo jeho dílo zdařilo, mohli míti dnes 
pražští alumni za sebou čestný kus kulturní práce, ale když ze 
semináře odešel a zde nová správa nastoupila, činnost Pohádkové 
komise zastavila. Ohromný sebraný materiál přenesen byl zpět 
do lit. řeč. spolku Slávia a tam byl ztracen. Škrdle sám želí při 
tom ztráty velikého svazku národních pověstí a pohádek a nár. 
obyčejů, jež pracně po mnohých letech sebral. Mezi různými 
Slovany, s nimiž tehdy v písemné spojení vešel, vzpomíná Škrdle 
na prvém místě faráře Cypriana Lelka, jenž působil mezi »Mo- 
ravci* v Pruském Slezsku. K vůli němu sebral v Praze 
bednu knih a poslal je slezskému lékaři Kolofikovi, aby knihy 
ty mezi Moravce v Pruském Slezsku rozdal. A také již ze semi- 
náře datuje se láska jeho k rakouskému Slezsku. »0p. Týdenník <c 
odebírá na 30 let a četl jej již tehdy, když vycházel v malém 
formátu. Jako redaktor má Škrdle nyní všecky časopisy zdarma, 
ale »0p. Týdenník* si stále předplácí, aby Slezany podporoval. 
K jeho prosbě dává družstvo Vlasť slezskému spolku na zakL 
katolických knihovén v Opavě ročně 20 korun a 50 knih; k jeho- 
návrhu družstvo ve Slezsku již dříve, než onen spolek působiti 
začal, hojně knihoven založilo. 

Škrdle uvedl v Praze alumny do Akad. čtenářského spolku, 
jenž sídlil na Perštýně v domě, kde jest nyní prodej suken p. 
Vopálky. Chodilo tam na 40 alumnů pražského semináře, a na- 
byli tam takového vlivu, že byl Škrdle zvolen za náhradníka 
výboru. 

Pražští alumni vydávali si s dovolením rektora Fr. Srdínka 
časopis » Božetěch «, v čemž i Škrdle měl účastenství. Ve IV. roč. 
semináře byl jmenován knihovníkem. Vyžádav si pro knihovnu 
zvláštní místnost, upravil za pomoci dvou alumnů z prvního roku 
její katalogy a sebrav pro ni mezi alumny hojně peněz, dal ji 
zapsati za úda Matice moravské a koupil pro ni vzácná literární 
díla. On taky zavedl do pražského semináře »Obzor« a »Opav 
Týdenník*, kteréžto časopisy tu byly neznámy. 

V semináři stal se členem Matice české, složiv 5 zL 
čl. vkladu; vklad ten (50 zl.) doplatil jako kapVaw \^ 



— 48 — 



Ve Svatoboru měl mimo stravu pouze 160 zl. služby a štoly, 
■B, z toho daroval 45 zl. účelu vlasteneckému. 

Ale při tom nezapomínal i na domov. Ve druhém ročníku 
rsemináre r. 1877 proměnil domácí knihovnu v Čten. besedu 
* Palacký*, která tam trvá do dnes. Ve gleších se usadil setnflc 
na odpočinku Matěj Mach, rodák, jenž převzal v besedě jedna- 
telství a dosavadní knihovník, Jan Nedoma, předsednictví. Aby 
•Čt. beseda příjmu a rozšíření nabyla, pořádány byly ve Pleších 
spolkové přednášky a domácími i řečickými studujícími žertovné 
výstupy, kterážto novinka venkovský lid, jenž se rád zasměje, 
velice bavila. Po každých představeních lid si o nich dlouho vy- 
pravoval a celé věty znovu opakoval. 

Aby beseda po jeho smrti nemohla sloužiti účelům pioti- 
katolickým, Škrdle se přičinil, že jí byl dán ve stanovách ráz 
katolický a aby tento ráz zůstal neporušen, má každý řečický 
farář ve výboru besedy virilní hlas. 

R. 1902 slavila tato beseda s velikou okázalostí 25leté ju- 
bileum svého trvání, k čemuž Škrdle 200 K obětoval. A ještě 
do dnes tuto besedu hmotně podporuje, hojným tiskem katolickým 
ji zásobuje a »Kat. Listy* z polovice jí platí. 

Kaplan a katecheta. 

R. 1879 dne 13. července vysvěcen byl Škrdle na kněze od 
světícího biskupa dra Kar. Průchy a dostal se za kaplana do 
Svatoboru u Karlových Varů. Asi za měsíc, bez znalosti něm- 
činy a bez peněz, stal se farním administrátorem v Zakšově 
u Doupova, kdež zažil s matkou svou hojně hmotné bídy. 
Farnost měla na 700 duší, štola vynášela 4 — 8 zl. měsíčně, 
i musel starý otec jeho prodati dva býčky, jež si na výminku 
nechal, a zaslati je svému synu, aby nezhynul hladem. 

R. 1880 kardinál Schwarzenberg konal v tomto vikariatě 
generální visitaci a ke Škrdlovi chtěl přijíti v pátek. Ale chudý 
administrátor mu odepsal, že má dvě lžíce, dvě vidličky, jeden 
nůž, jeden seslík, postel a stůl že má vypůjčeny, dodav, že nemá, 
kdo by vařil, na čem by vařil a z čeho by vařil. Kardinál Schwar- 
zenberg přidělil tedy jeho osadu k jiné faře a zvěděv od Škrdle 
ústně o jeho nedostatku, dal mu 50 zl. podpory a telegraficky 
mu vymohl plat. 

Tehdy se Němci radovali, dovedli-li něco česky říci, čeští 
hudebníci mezi Němci veřejně i české písně hráli a lid miloval 
české kaplany více než své německé faráře. Chybnou němčinu 
českým kaplanům každý odpustil, neboť na německých farách 
kaplan za kaplanem byl samý Čech. 

Farnost Svatobor, kam se Škrdle za rok vrátil, jest obtížná, 
a tu se u něho ozývala jeho stará krční nemoc v takové míře, 
že seznal, že musí z duchovní správy nadobro a na vždy vystoupiti. 
Oznámil to konsistoři a ta jej ustanovila katechetou v Žižkově. 



— 49 — 



Vincencián. 

Škrdle vida, že nemůže Bohu v chrámu Páně, v duchovní 
správě, sloužiti, což mu v dalším životě jeho mnoho slzí a bolu 
způsobilo, hledal jiné dráhy života. 

V Žižkově povstala r. 1879 dne 29. dubna konference Po- 
výšení sv. Knže pro podporu chudých. Založil ji f řídící učitel 
Tomáš Tichovský. Stav se r. 1881 jejím členem, Škrdle ihned 
poznal, že působení konference pro tak veliké město jest nedo- 
statečné a proto pojal úmysl, zříditi v Žižkově chudinskou ku- 
chyni. Členové konference provázeli počínání jeho úsměvem po- 
chybnosti, ale v krátké době byla chudinská kuchyně otevřena. 
Škrdle vydal provolání, napsal řadu prosebných dopisů a peníze 
ze všech stran se zrovna sypaly. Mezi prvními dárci byla zvěč- 
nělá císařovna Marie Anna, která tehdy v Praze bydlela, zaslavši 
150 zl. podpory. 

Za 11 let rozdala chudinská kuchyně v Žižkově 116.020 
obědů v ceně K 17.711*24. Vyšetřiti poměry žadatelů, vyžebrati 
každý rok na 14 — 1800 K a starati se o tento veliký závod, to 
jest práce tak těžká a namáhavá, že po jeho odchodu ze Žižkova 
nikdo již si netroufal pustiti se do ní v tomto rozměru. 

Brzy potom roku 1882 založil v Žižkově dámskou kon- 
ferenci, aby se více peněz sebralo a činnost Vincenciánská aby 
lu hlubší kořeny zapustila. A nemýlil se: dámská konference 
působila tu velice blahodárně, a její zdárná činnost trvá do dnes. 

Pobyt v Alpách. 

Ale krční choroba, pro kterou Škrdle celý únor nemohl ve 
škole vůbec vyučovati, hnala jej ze Žižkova ven; proto odebral 
se roku 1883 ke kardinálovi Schwarzenbergovi, jenž mu pravil: 
>Vím, že jste pilně pracoval, odpočiňte si,« a dal mu místo 
v Alpách u svého synovce Augusta prince Windischgraetze. 
Škrdle sloužil denně pouze mši sv. a pak byl volný jako pták. 
Ale mnoho si z kopýtka vyhazovati nemohl: měl měsíčně 16 zl. 
služby, z čehož dával 1 zl. sluhovi, měl mimo to stravu a byt 
v zámecké ville a za to byl povinován sloužiti měsíčně 15 mší 
sv. za rodinu Windischgraetzovu. Odpoledne chodívával Škrdle 
do bohatých horských lesů alpských — jednou vyšel si až na 
Ovčí horu — Schafberg — a zde v tišině lesní osnoval plány do 
budoucnosti — zde v Alpách uzrála v něm myšlénka vydávati 
»Vlasť« a založiti družstvo stejného jména. 

Na podzim odebral se princ Windischgraetz do Vídně, ale 
Škrdle zůstal se svolením kardinála Schwarzenberga i přes zimu 
v Alpách, usadiv se na faře poutního místa sv. Woifgangu u je- 
zera téhož jména. Osadníci plni radosti, že mají druhého kněze, 
sebrali mu 100 zl. a farář mu dával stravu, začež musil konati 
všecky funkce zdarma. Škrdle převzal jednu dvoutřídní školu 
domácí a druhou přespolní, konal všecky pohřby, každou neděli 
od 5 hodin ráno do 9 hodin zpovídal a pak velkou mši svatou 
zpívanou sloužil. Alpský vždy čistý a osvěžující vzduch velíce 
blahodárně naň působil, ale krční choroby \\o nezb^NW. 

T. J. Jirottšek: Dějiny sociálního hnutí. 



— 50 — 



Z Alp psával Škrdle do »Čechac pravidelné dopisy, za čež 
dostával 1 ex. »Čecha« zdarma. 

Počátek a vývoj družstva Vlasť. Škrdlova činnost v různých 

směrech. 

V květnu r. 1884 odebral se Škrdle z Alp přes Solnohrad 
domů ke svým rodičům, zde pobyl v květnu a červnu a odtud 
konal první agitace pro nové družstvo. 

Škrdle zaslal ještě z Alp dopisy na kněze-spisovatele, na 
biskupy, aby ho podporovali, a Bedřicha kardinála knížete Schwarzen- 
berga prosil, aby se mohl v Žižkově usaditi a dílu tomu se věno- 
vati. Dostav dovolení, odebral se 2. července r. 1884 do Žižkova 
do č. 505. na Komenského náměstí a tam bydlel až do r. 1893. 

Činnost jeho brala se dvojím směrem : staral se o spolky 
charitativní a o družstvo Vlasť. V prvém směru zřídil při staré 
konferenci krejcarový fond či odbor pro chudé dítky školní, 
kterým se z něho platily buď obědy v chudinské kuchyni, buď 
se jim kupoval chléb. R. 1888. zřídil Škrdle v Žižkoyě třetí kon- 
ferenci, druhou 10 mužskou, a v čelo její postavil olšanského 
fáráře ř>. Kareše, nyní již zesnulého. 

Ač tu byla chud. kuchyně, tři konference a krejcarový fond, 
peněž bylo všude dost. Z venkova, z Prahy i ze Žižkova schá- 
zely se podpory a v Žižkově najednou bylo viděti, jak Škrdle se 
svým věrným přítelem, říd. učitelem Tom. Tichovským, obchází 
uzenáře, krupaře a jiné živnostníky, a jak žebrají pro chudé. 
Každý je již dobře znal a nikdo jim neodřekl. Škrdle prošel 
v Žižkově téměř všecky byty chudiny pod zemí i nad zemí a 
vkročil bez bázně pozdě večer i do podzemních brlohů, odkudž 
prosby na konference docházely. Byt jeho byl četnými chudými 
obléhán a velmi často i oběda nechal, chudého vyslechl, potěšil, a' 
pak studený oběd dojedl. Když nebylo dosti v kase, sáhl do své 
kapsy a dal ze svého; podobně čmil také věrný přítel jeho, říd. 
učitel Tom. Tichovský. Ve středu a v sobotu půjčoval Škrdle' 
lidu i dětem katolické knihy á časopisy z bohaté konferenční 
knihovny, kterouž založil a již v nouzi redakčními knihami a; 
časopisy doplňoval a činil tak 11 let. Jeho přičiněním přijat byl 
v Ústřední radě spolku sv. Vincence návrh, aby byla provisdena' 
řádná organisace spolkových knihoven pro chudinu ve všech' 
konferencích po celých Čechách. 

Škrdle měl v Žižkově v úmyslu najati kupecký: krám, který 
by v režii konferencí veden dodával chudým a do chud. kuchyně 
laciné tovary a měl pevný úmysl zříditi v Žižkově veliký dům 
pro chudinu — leč nepatrná tři slova o Nerudovi ve »Vlasti« . 
uveřejněná pohřbila všecky jeho plány v sutiny. 

Když mu demonstranti 2. února r. 1893 vytloukli okna, do- 
mácí pán mu dal z bytu výpověď, obecní výbor jej chtěl vypo- 
věděli z obce a chudí, kteří z rukou jeho dobrodiní brali, dívali 
se naň při potkání jako na lotra. Skoro ode všech opuštěn, zha- 
noben a zneuctěn odešel dne 8. dubna roku 1893 do Karlina 
do školy, kdež za katechetu B. Maška, vyučoval, a více; se do. 



— 51 — 



Žižkova nevrátil. Večer přinesl mu sluha k Dominikánům postel, 
stolek a kufřík a tam bydlel 5 let. Opuštěn od lidí, jimž dobře činil, 
nalezl Škrdle v největším svém bolu útěchu u dítek školních 
v Karlíne, kamž denně docházel. I »bratří« jej v »Národní Politice* 
hanobili — zná jejich jména, byli čtyři — ale nechce je uveřejniti. 

Mluvě nyní v klidných chvílích o těchto smutných událostech 
říkává, že to snad bylo řízení Boží, nebo kdyby byl v Žižkově 
zůstal, byla by Vincenciánská činnost za několik let veškeré jeho 
tělesné síly vyčerpala. Když byla chud. kuchyně otevřena, súčast- 
ňoval se měsíčně 1 1 často dlouhých schůzí, doma přijímal denně 
20 — 30 chudých osob, osudy jejich si zapisoval, obcházel chudé, 
jsou-li podpory hodni a z tepla šel do zimy, ze zimy do tepla a 
v chodbách do průvanu, to činil často celé půldne, i byl by dnes 
už dávno odpočíval na hřbitově, a proto přičítá to milosti Boží, že 
})yl z tohoto života plného práce a námahy vytržen. Přátelé jeho 
sebrali mu na zakoupení nové tabule v okně 900 zl. Škrdle tyto 
peníze jako zadostiučinění s vděkem přijal, ale do krejcaru 
je rozdal. 

Od té doby již Vincenciánem více není, ale činnost to- 
hoto spolku stále bedlivě sleduje a tiskem podporuje; hmotnou 
podporu, kterou dával skrze spolek sv. Vincence chudým, obrací 
od té doby rodné své obci, kamž ročně chudým pravidelné 
podpory zasílá. 

Druhý směr činnosti jeho týkal se družstva Vlasť. Jakmile 
se Škrdle v Žižkově usadil, obešel celou Prahu a okolí, faru za 
farou, klášter za klášterem a pro družstvo agitoval. A na venek^ 
vyjížděl 8 let, platě si cesty ze svého. Těmito agitacemi, při nichž 
jednoho roku až 24.000 zl. získal (nemluvě o četných nových 
abonentech), družstvo tak upevnil, že ho nemohla zničiti ani 
kat. moderna, ani rozvojismus, ba ani ne strašlivý pád Svatová- 
clavské záložny, jenž otřásl celým katolickým tiskem v Čechách. 

Stanovy družstva Vlasť byly potvrzeny 25, srpna 1884 a 
první řádná valná hromada konána byla dne 24. září 1884. 
V předsednictví družstva se vystřídali: Petr Kopal, Fr. Pohunek, 
Frá. Jos. Mergl a Dr. Rud. Horský. ÚřÉ^d jednatele zastávali: 
Václ. Červinka, Fil. Jan Konečný, Fr. Žák a Tom. Jiroušek. 
Zvláštní typickou osobou výboru byl P. Jos. Svoboda z Tov. Ježí- 
šova, neohrožený bojovník pro věc katolickou. Jedinými výbory 
od začátku jsou pouze I. místopředseda K. Ulrich, c. kr. pošt. 
pokladník, a Tom. Škrdle. 

Dějiny družstva Vlasf jsou z většiny známy, a proto je zde 
krátce toliko vypočítáme, podotýkajíce, že všecky instituce a 
podniky ve družstvu, mimo historický kroužek, zavedeny byly 
k návrhu a na podnět Tom. Škrdle. 

R. 1895 povstal ve družstvu knihovní fond, obdržev od 
družstva do začátku dotaci. 200 zl. Fond ten utěšeně zkvétal a 
rozšířil ohromné množství knih v Čechách, na Moravě, v rak. 
a pruském Slezsku, na Slovensku a v Americe. V menší míře 
koná to družstvo dosud, ale s tím rozdílem, že dříve byly rozši- 
řovány cizí knihy, nyní rozdává družstvo hVaMua ^m^ ^ 



— 52 — 



časopisy. Kdysi koupilo družstvo jeden rok k tomuto účelu 
knih za 1000 K. 

Dne 13. března r. 1889 zřízen byl při družstvu fond pro 
katolické spisovatele, jenž má dnes kapitálu přes 31.463 K. Ná- 
sledujícího roku povstala při družstvu knihovní komise, jež měla 
zkoumati, které knihy hodí se do biblioték a které nikoliv. Knihovní 
komise tato sebrala hojně dobrého materiálu, ale v živosti §e 
neudržela; trvá dosud, však nic nepracuje. 

Téhož roku povstal při družstvu působením P. J.. Svobody 
nový odbor: historický kroužek, jenž vydával ročně zvláštní histo- 
rické sborníky a konal zdařilé přednášky. 

Až do VI. správního roku měl Tom. Škrdle ročně 600 zl. 
služby, od toho roku zvýšila mu valná hromada služné na 1000 zl., 
což trvá do dnes. 

R. 1891 začal výbor přidávati k » Vlasti* archovou vědeckou 
přílohu a téhož roku převzat od pana V. Kotrby dokonávajícího 
» Vychovatele*. ^Vychovatel* měl tehdy již toliko asi 700 abon. 
a p. V. Kotrba prodal jej družstvu za 100 zl. U družstva vstoupl 
počet abonentů na 2500, ale od toho roku rok od roku počet 
předplatitelů klesá. 

. Téhož roku začalo družstvo Vlasf říditi při »Čechu« »Ne- 
dělní dělnickou přílohu „Čecha'^«, kterou Škrdle zdarma redigoval. 
Dne 25. června 1891 povstal při družstvu sociální odbor a brzy 
potom vzkříšeny k životu »Děln. Noviny*, které byly po devíti 
ročnících proměněny v »Naše Listy*. Téhož roku vydalo družstva 
první brožuru v 10.000 výtiscích: »Kdyjest člověk nejnešťastnějším,* 
brzy potom začalo střídavě vydávati knihy a brožury a počet 
jich dosahuje dnes již značného čísla. 

R. 1893 dne 2. února vytloukli demonstranti, vedení Rašínem, 
Sokolem a Škábou, Škrdlovi na Žižkově okna. Škrdle odešel ze Žiž- 
kova 8. dubna a družstvo se přestěhovalo k Dominikanům 13. května 
a trvalo zde až do r. 1898. U Dominikánů mělo družstvo tiché 
a klidné obydlí, ale místnosti najaté byly těsné a spojení redakce 
a administrace přes ulici velice obtížné: i pomýšlelo družstvo 
koupiti nový dům. Zde povstal nový útvar družstva: literární sekce. 

R. 1897 počalo družstvo ušilo vati, aby koupě domu byla 
provedena, a koupilo za 82.000 zl. nynější své sídlo v Žitné ulici. 
Dům převzalo 1. ledna 1898 a přestěhovalo se tam 4. května 
téhož roku. 

Zde teprve počalo družstvo volně dýchati a pohodlně pra- 
covati. Ještě téhož roku zřídilo si ve vlastní režii papírnický 
závod a r. 1900 otevřelo si omezenou knihtiskárnu, která r. 1901 
byla proměněna ve veřejnou, všeobecnou. R. 1901 začalo vydávati 
»Hlasy Svatováclavské*, » Vzdělávací četbu katplické mládeže*, 
kalendář Sv. Vojtěch a rok před tím proměnilo '»Sborník histor. 
kroužku* v časopis. 

Roku 1896 slavilo družstvo první a skvělý literární sjezd, 
r. 1900 druhý, s ním spojilo velkolepou výstavu katolického tisku 
ve ve)kém sále kníž. arcib. semináře. Všecky tři podniky daly 



— 53 — 



Škrdlovi ovšem mnoho starostí a práce, ale způsobily mu rovněž 
nemálo radostí a uznání u všech lidí dobré vůle. 

Všecky vážné záležitosti odbývají se ve výboru družstva, 
kdež se. již hojně osob vystřídalo. Škrdle je vděčen všem, kdož 
na roli družstva pracují a pracovali, a rád a s chloubou píše 
o jejich zásluhách, hlavně těch, kteří zemřeli; výborů i všech členů 
družstva a jeho dobrodinců jest denně pamětliv při mši sv. 

Již jako Vincencián a zvláště nyní ve družstvu Vlast maje 
v rukou velké obchodní spojení, snaží se, aby podporoval v prvé 
radě dobré katolíky, ve druhé křesfany a maloživnostníky; židy 
z obchodu naprosto vylučuje a koupí od nich jen to, co nezbytně 
musí, co jinde nelze dostati, a toho jest velmi málo. U řemeslníků 
a obchodníků žádá protiobchod: já u tebe kupuji papír, obálky- 
ty dej tisk; já ti dám výdělek v řemesle, ty kupuj zboží v papír- 
nickém závodě, nebo odebírej »Naše Listy* nebo »Vlasť*. Z té 
příčiny hledí kupovati zboží pro svou osobu a pro družstvo hlavně 
od těch obchodníků a vybírá ty řemeslníky, kteří bydlí v blízkosti 
družstva Vlasf. Tím dostává knihtiskárna družstva od obchodníků 
a řemeslníků mnoho práce a papírnický závod má mezi nimi 
stálé odběratele. Pro knihtiskárnu objednává zboží s 907o ^ 
kouska .a kde může, vylučuje Německo, aby peníze zůstaly doma, 
aby tím domácí průmysl byl podporován a více domácího lidu 
se obživilo. 

Cizí peníze^ dolary, rubly, marky, liry atd. vyměňuje vý- 
hradně u české Živnostenské banky. 

Podřízené úřednictvo a veškeren personál musí přesně vy- 
konávati své povinnosti a nedbalost, hlavně marnotratnost, Škrdle 
přísně kárá i trestá, kdo by jednal proti katolickému náboženství, 
toho ze závodu vylučuje. Snaží se, jak může, aby lid pod jeho 
správou pracující pomáhal si k slušnému blahobytu; v tom směru 
pracuje i ve škole, hlavně ve IV. a V. třídě. 

R. 1885 založil Škrdle katechetský spolek a dostal se proto 
k církevnímu soudu. Žádal církevní schválení, a když mu bylo 
odepřeno, dal stanovy spolku schválit pouze státně. Měl při tom 
v úmyslu sraziti kněžstvo a hlavně katechety v silnou falanx proti 
liberálnímu učitelstvu, ve kterém již tehdy viděl velikého nepřítele 
církve. Spolek byl přijat mezi kněžstvem s neobyčejnou radostí 
a čítal ve 14 dnech 200 členů. Ale ve vyšších církevních kruzích 
spatřovali v tomto počínání veliké nebezpečenství, domnívajíce se, 
že Škrdle utvoří církev v církvi a že odtrhne katechety od biskupské 
autority. 

Arcibiskup Fr. de Paula Schoenborn měl tehdy jeti na šest 
neděl do Kladska na biřmování a v den odjezdu poslal pro Škrdle 
do Žižkova kočár. Právě vyučoval ve škole na Král. Vinohradech, 
a když mu sluha arcibiskupský doručil pozvání, k arcibiskupovi 
nešel; vzkázal, že školu opustiti nemůže. Škrdle uvažoval takto: 
»Půjdu k p. arcibiskupovi a on mi spolek zakáže a valná hromada, 
která měla býti konána za tři dny, ve středu, musí býti odvolána; 
k panu arcibiskupovi tedy nepůjdu, on odjede do Kladska, zatím 
se odbude valná hromada, spolek zmohulm a ^. ^xcřCciv^x^:^, ^ 



— 54 — 



se vrátí, dá mi na nejvýše ostrou důtku nebo nějaký jiný trest, 
ale spolek nechá žíti.« Škrdle provedl něco podobného již za 
kardinála Schwarzenberga : ten mu dal dopsati, aby »Vlasť« ne- 
vydával, Škrdle neposlechl, »Vlasť« vydal — a pan kardinál za 
pul roku přihlásil se sám z vlastní vůle za člena zakládajícího. 
A světící biskup Karel Schwarz, který mu jménem p. kardinála 
zákaz zaslal, odpověděl: vyhodil jste kartu, hrajte, já Vás budu 
nejen slovy, ale i skutky podporovati. Když se Škrdle z Alp do 
Prahy vrátil, dal mu světící biskup K. Schwarz tajně na agitace 
50 zlatých. 

Ale zde se zklamal: u konsistoře pražské spatřovali v Kate- 
chetském spolku nebezpečí pro církev a proto ustanovili, že bude 
spolek rozpuštěn, a Škrdle že musí býti exemplárně ztrestán. 
Spolek tedy církevně rozpuštěn a Škrdlovi byla odňata mise ve 
škole, dokavad se neospravedlní, že spolek založil. Škrdle od- 
pověděl konsistoři ostře a pro tento uzavřený dopis byl na něho 
uvalen církevní soud, jehož průběh zde podrobně rozebírati není 
třeba. 

Hlavním jeho soudcem byl probošt Dr. Ant. Lenz. Škrdle 
byl potrestán tím, že musil odvolati slova, která jednatel spolku 
p. arcibiskupovi napsal, a tím byla věc odbyta. Celá věc nadělala 
tenkrát mnoho hluku a způsobila Škrdlovi mnoho bolu. Že 
chybil, to on uznává, ale úmysl špatný neměl: chtěl sesíliti kněžstvo 
a církev proti liberálnímu učitelstvu. Kdyby se byla konsistoř 
zachovala tak jako kardinál Schwarzenberg, byl by tu dnes mo- 
hutný katechetský spolek s velkou prací za sebou a liberální učitelé 
by se nikdy nemohli tak roztahovati jako nyní. 

Škrdle pracoval dále, a ač měl osten bolu v srdci, proti 
svým vrchním představeným nikdy nepsal — prohlédněte si jeho 
»Vlasť« a nenajdete tam jediného hanlivého slova. Někdejší soudce,. 
Dr. Ant. Lenz, psal pak horlivě do »Vlasti«, často ke Škrdlovi 
chodil, důvěrné s ním jednal a ještě před smrtí nejněžnějším způsobem 
dal mu na jevo svoji otcovskou přízeň, chtěje, aby jej Škrdle 
svátostmi umírajících zaopatřil, což však on p. proboštovi 
něžně vymluvil, pravě, že to právo přísluší členům jeho kapitoly. 
Zvěčnělý kardinál Schoenborn rovněž co nejlaskavěji k němu se 
choval; dvakrát mu udělil církevní vyznamenání a^při jedné náv- 
štěvě jej objal, na čelo líbal a jemu řekl: »Pane Škrdle, já Vám 
za všecko děkuji, na Vaší práci spočívá požehnání Boží.« A tak 
se zase všecko urovnalo, uklidnilo, až na ten soudní fascikl 
v konsistoři. Škrdle říkává: »Až bude někdo asi za sto let psáti 
historii duchovenstva z aktů konsistoře, vřadí mne mezi darebné 
kněze a bude míti v mé osobě o jednoho špatného kněze více.« 

Jsa pro všecko katolické zaujat, přistoupil také k družstvu 
sv. Jana Nep. v Hradci Králové za člena zakládajícího a v Praze 
samé byl z počátku členem skoro všech katolických spolků 
a korporací. Katoličtí tovaryši stáli ho ročně na40K; do každé schůze 
a zábavy k nim chodil, peníze pro ně žebral, ba když jednou ve pro- 
spěch Jednoty katolických tovaryšů vydal provolání, obdrželi tovaryši 



— 55 — 



na to vyzvání od jednoho občana 200 K a od jistého vyššího- 
cirk. hodnostáře 2000 K, nemluvě o malých peněžních darech. 

Když se zakládal spolek přátel školských bratří, stál Škrdle 
u kolébky jeho a několik let ve výboru jeho spolupůsobil. 

V »Katol. Listech* byl ve výboru, v komisi redakční i admini- 
strační; snažil se, aby » Katol. Lisiy* vedeny byly směrem přesně kato- 
lickým, v cizích zemích získal jim vzácné dopisovatele (v Rusku, 
v Jerusalemě, v Římě, ve Švýcařích, v Polsku, v Belgii atd.), a aby 
hmotně zakotveny byly, provedl pro ně agitaci ve velkém roz- 
měru, rozeslav s podpisem předsednictva na 800 dopisů agitačních 
na různé osoby. 

Se zvláštní láskou pracoval Škrdle ve výboru Růžencové 
výrobny — ve prospěch zmrzačených dívek. Tento podnik vše- 
možně tiskem podporoval: v »Čechu«, v » Katol. Listech*, ve »Vlasti«,^ 
v ^Dělnických Novinách* a v »Našich Listech* 

Také podporoval všemožně, pokud byla svornost. Poli- 
tický klub křesf. sociálního dělnictva, vloživ mu při založení 
do kolébky jeho 100 K ze sbírek na vytlučené okno. 

V Jednotě katol. učitelstva v král. Českém působí Škrdle od 
počátku a snahy výboru všemožně podporuje. 

Vida stálé a hrubé útoky na katolické duchovenstvo, založil 
též na obranu jeho Tiskovou ligu, která zde působí již na 
7. rok. Po příkladě jejím teprve nyní různé země Rakouska, 
Němci i Poláci, činí podobně. Škrdle kráčí přívalu han a potup 
na katolické duchovenstvo a nasv.oji osobu srdnatě vstříc; nikoho 
se nebojí, neleká a dostane-li hýbu, lehce ji snáší, a když to uzná 
za dobré, dvojnásobně ji vrací. Ačkoliv prodělal již četné a různé 
patálie, nervosní dosud není: s chutí jí a dobře spí. 

Z katolického tisku těšilo se přízni Škrdlově zvláště ♦Dě- 
dictví Maličkých* v Hradci Králové a »Zlatá kniha* v Písku. Do 
obou podniků dal zapsati dětí svých pokrevních přátel a oba 
podniky tiskem usilovně podporuje. Když měl »Náš Domov* 
padnouti, vyprosil mu Škrdle ve výboru půjčku (bez úroků) 
1000 K. Když viděl u vynikajícího člena výboru odpor, sepjal 
před ním Škrdle ruce, aby ho uprosil; ten povolil a redaktor Jan 
Vévoda 1000 K dostal. 

Ve » Vlasti* samé, kterou Škrdle již na 19. rok řídí, snaží 
se pěstovati hlavně dva směry: křesťanskou charitu a ideu slo- 
vanského bratrství. Poznav osobně většinu slovanských zemí. 
navázal všude přátelské styky s tamními spisovateli a hlavně 
Cechy, mezi nimi působícími nebo působivšími, a tito zásobují 
»Vlasť* zprávami, referáty, články a cestopisy slovanskými. Mnozi 
z nich v tom oboru velice vynikají, na př. Fr. Žundálek, R. Za- 
hradník (v Sarajevě) a hlavně Fr. Štingl v Korutanech. Tento 
slovinsky učí a káže a mimo to se přiučil všem slovanským 
jazykům a jeho péro jest vytříbené. Z oboru charity napsal Škrdle 
sám do »Vlasti« hojně zpráv a referátů i článku, a nyní obor ten 
ve »Vlasti* -pěstují jeden úředník magistrátní a jeden učitel. 

Pro- Slovensko získal si Škrdle zvláštního referenta, kterýž 
má mimo jiné i ten úkol popsati ve »V\asú« S\o>jeT^^V.o \.í^řw, \'2^c> 



— 56 — 



činí Jan Vyhlídal .o Rak. a Pruském Slezsku. Podobnou práci 
chystá jistý spisovatel také o Moravě, maje za úkol vylíčiti vývoj 
národního a katol. života na Moravě. 

Ve »Vla,sti« pěstuje jenom směr přesně katolický. Vodítkem 
a směrem jest mu katolická věrouka' a morálka; kdo se od nich 
odchyluje, ten ve » Vlasti* nikdy pochválen nebyl, není a ne- 
bude. Kdo upírá Boha a snižuje a zlehčuje náboženství, ten 
v očích jeho jiluboko klesá, byť byl i jinak geniem vynikajícím. 
Které knihy Škrdle nečetl, nebo která mu nebyla od důkladného 
kněze doporučena, ta ve »Vlasti« chvály nedojde ; knihkupecké 
reklamy hází prostě do koše. A prohřeší-li se proti tomuto směru 
kněz, chová se k němu Škrdle stejně jako k jinému, ba mnohem 
přísněji jej, právě že jest knězem, posuzuje a odsuzuje. Toto 
pevné a nezlomné stanovisko přineslo Škrdlovi mnoho příkoří 
a »Vlasti« pohrdání, ale on od svého směru neustoupí; říkává: 
»Budeme-li se i my kněží ve vážných otázkách víry viklati 
a budeme-li i my kolísati, jak to bude vypadati s lidem, který 
vedeme? Proto pryč se vší polovičatostí.« 

Samostatně vydal Škrdle dvě knížky: » Zásluhy českého, mor. 
a slezského duchovenstva o zakládání knihoven, o rozšiřováni 
knih a časopisů po dědinách a městech <(. Sešit první a druhý 
vypisuje zásluhy českého duchovenstva, ale Škrdle při tom pro- 
dělal 400 K, pročež materiál moravský a slezský, k tisku téměř 
již připravený, vydati nemohl. R. 1901 vyšlo z jeho péra: ^Spolek sv. 
Vincence z Paula pro dobrovolné ošetřováni chudých v král, Ceském<^. 
Ve »Světozoru« popsal »Českou svatbu na jihu«, v sešitech Po- 
hádkové komise uveřejnil hojně národopisného materiálu ze své 
rodné krajiny, přispíval do »Čecha«, do »Hlasu«, do »Dělnických 
Novin« i do »Našich Listů«. Celá novinářská agitace pro družstvo 
spočívá v jeho rukou; když výbor nebo některý odbor ukončí 
schůzi a členové se rozcházejí, zasedá Škrdle, aby psal o ní 
zprávu do »Našich Listů«, do *Vlasti« a do » Vychovatele « ; všecky 
obálky časopisů družstva musí agitačním materiálem opatřiti, všecken 
tisk brožur, knih a jiných tiskovin družstvem vydaných oznámiti, 
což mu zabírá mnoho času. 

Hledíc k stranám politickým, stojí Škrdle od počátku své 
činosti proti Mladočechům a jejich tisku. Dra. Riegra si Škrdle 
pro jeho poctivost a nezištnost velice vážil, ale nikoliv strany 
staročeské, která nás ve svém tisku jednou hladila a po druhé 
políčkovala a která hledíc k literatuře k nám katolíkům byla 
velice zdrželivá, za to k liberálnímu tisku tak obětavá jako »Nár. 
Listy « Vida ten zmatek a tu neupřímnost, snažil se celým 
svým životem emancipovati katolíky od Staročechů a jich tisku. 
On říká: »Nedoděláme-li se sami dosud velikých výsledků, práce 
naše ztracena není, nebo aspoň své lidi v těchto ideách vycvičíme 
a upevníme.* Z té příčiny staročeský tisk, když byla Škrdlovi vy- 
tlučena okna, zaujal k němu tak nepřátelské stanovisko jako 
»Národní Listy «. 

Škrdle se hlásí hrdě ke svému národu. Již jako kaplan ve 
Svatoboru uprostřed německého moře přihlásil se při kon-r 



— 57 — 



•scripsi otevřeně ku svému českému původu; na svých cestách 
5vůj národ hájí a hany naň nedopustí; v německých bankách 
v Praze, je-li tam z ciziny poukázán, jedině a výhradně česky 
hovoří, vycházeje z té zásady, že v Praze Čechu česky musí 
býti poslouženo, ale vidí-li, že se s pojmem Čech spojuje ne- 
věra, husitství a boj proti náboženství, tu pak proti těmto 
proudům srdnatě vystupuje a je-li o podporu žádán, ani krej- 
caru nedá a otevřeně řekne, proč tak dělá. A vůbec kdekoliv má 
vliv, nedopustí, aby církev byla děvkou nevěry skryté pod sladkým 
rouchem národnosti. 

V národních spolcích byl Škrdle jistý čas předsedou Místního 
odboru Ústřední Matice školské v Žižkově a předsedou Národo- 
pisného odboru ve Společnosti přátel starožitností v Praze. 

Ale jsa prací znaven, leckde i trpce zklamán a vida, že 
vzrůstající družstvo Vlasť vyžaduje pro sebe síly celého muže, 
iistupuje pomalu ze spolkové činnosti v ústraní a mimo Tiskovou 
ligu a Jednotu katol. učitelstva v žádném jiném spolku mimo 
družstvo Vlasť nepracuje. 

Škrdle má zvláštní zálibu v cestování. Již jako studující 
IV. třídy prošel r. 1871 Šumavu. Otec mu dal na cestu 20 kr. 
a matka 4 vejce na tvrdo a s tím vydržel 3 neděle. Co se ne- 
dostalo, na farách si vyprosil. 

Cestoval s přítelem Alexandrem a když se octli v Praze 
před arcibiskupským palácem, vyzval je chlapec: chcete na věž 
(roz. Svatovítskou) ? A co bys za to chtěl, tázali se ho naši 
studující. Dáte mi každý čtyrák. I dostali se na věž a tam se 
v noci na trámech u velkých zvonů vyspali. Když si s věže 
město Prahu prohledli, dávali věžnému po 4 kr. odměny, ten 
však »toho velikého daru« nepřijal a dal jim k večeři studenou 
pečeni. To byl zajisté zvláštní prvý den pobytu v Praze. 

R. 1882 podíval se do Drážďan a v Budyšíně navštívil slav- 
ného Michala Horníka, jenž se Škrdlem celodenní vyjíždku do 
okolí vykonal. Čechy prošel skoro celé a osobně zná řadu kněží 
ZQ všech českých diecesí. 

R. 1888 vydal se Škrdle s českým poutnickým vlakem do 
Říma a navštívil Neapol, Florenc, Paduu a Benátky. Viděl sv. 
Otce a od té doby datují se zcela něžné vztahy sv. Otce a kardi- 
nála Rampolly k družstvu Vlasť, kteréžto vztahy zvláště pěstoval 
p. Karel Ulrich, c. k. pošt. pokladník a I. místopředseda družstva, 
Jenž za tou příčinou často a schválně do Říma zajel. Ze své cesty 
zasílal do »Čecha« dopisy, v nichž líčil krásy Itálie a příhody 
poutníků. Česká karavana, která se vydala na Vesuv, zapadla 
pod Vesuvem na zpáteční cestě do osterie, kdež pila výtečné víno 
»Lacrimae Christi*. Škrdle byl také mezi nimi a vínem rozjařen, 
psal pak na nádraží Pompejském na koleně do » Čecha « dopis — 
a ten prý byl ze všech nejkrásnější. Vinum laetificat hominem. 
Víno obveseluje člověka i — péro jeho. 

Po prvním brněnském katolickém sjezdu projel Škrdle Moravu, 
viděl posvátný Velehrad a Hostýn, přes Frýdlant a Mv?»t^\íi vv^- 



— 58 — 



vštívil ve Slezsku Frýdek a Opavu a když se po letech z Haliče- 
vracel, prohlédl si Těšín. 

jindy vydal se přes Vídeň na Slovensko a Tatry, po druhé 
projel Korutany, Štýrsko, Krajinu, Istrii a domů se vracel pres- 
chowatský Záhřeb. Posléze pobyl delší C{\< v Haliči, v Bavorsku, 
v Innomostí, v Solnohradech a v Linci. K. Iy02 chtěl se vydati 
na Rýn, na kteroužto cestu zvláště se těšil, ale pro chorobu 
musil zůstati doma. 

Na svých cestách všímal si Škrdle života národního, katoli- 
ckého a charitativního. Všude vcházel ve styk s katolickými 
předáky, prozkoumal katolické závody a hlavně si prohlížel kato- 
lické knihtiskárny. U Jihoslovanů viděl, že katolické lit. podniky 
a tiskárny mají v rukou katolická družstva, podobně jest toma 
také v Horních Rakousích, u Němců v Bavorsku však mají kato- 
lické národní a tiskařské podniky v rukou jednotlivci. Škrdle dává. 
přednost katolickým společenstvům, protože u nás jednotlivci 
nemají takového ducha katolického, jako měl na př. řezenský 
starý Pustet nebo jakým je donauwerthský učitel a podnikatel Auer. 

Letos dostupuje Škrdle 50. rok svého života. Má za sebou 
bouřlivý, trudný život, ale i hojně plodné práce. Šktdle není.dítětem 
štěstěny, nebo všecko, co vykonal, takřka si vydřel a vydřel 
to při závisti mnohých. Bylo mu překonati četné překážky, neboť, 
prostě řečeno, veliké klacky byly mu házeny pod nohy, ale on 
jeden po druhém odhazoval a šel pevně svojí cestou ku předu 
za svým cílem. Zvláště letošní události ve Svatováclavské záložně 
jsou Škrdlovi velikým zadostučiněním : on laxní a málo katolický 
život ve Svatováclavské záložně vždycky a ostře odsuzoval, 
s Drozdem osobních přátelských styků nepěstoval, a když Drozd 
i v ^Katolických Listech* při jejich založení marnivé hospodářství 
zaváděl, Škrdle se proti tomu vší mocí opřel, vlivuplné osoby na to- 
upozornil, v řádu, který vypracoval, vliv Drozdův na minimum 
omezil a konečně i z výboru jej odstranil. Škrdle členem záložny 
právě pro její laxní katolický život býti nechtěl, a když byl ve: 
družstvu Vlasf dán návrh, aby se dožadovalo podpory od Svato- 
václavské záložny a návrh ten byl r. 1896 přijat, Škrdle to zmařil 
a raději strpěl, že dva faráři proto z výboru družstva vystoupili, 
než by se byl Drozda a výboru jeho za pomoc prosil. Tím 
uchránil od pohromy sebe a pro své chování, pro které byl 
u většhiy výboru zálof ny Svatováclavské neoblíben, zmařena byla. 
i půjčka 10.000 K, které si družstvo Vlasť u Svatováclavské 
záložny r. 1901 vypůjčiti chtělo, ale nevypůjčilo. 

Podobně zásadně a pevně chová se Škrdle hned od počátku 
proti katolické moderně a křesfansko-socialní demokracii česko- 
moravské. Byl pro to s mnohých stran osočován a z egoismu 
podezříván, . ale že stanovisko jeho bylo správné, ukázaly děti 
katolické moderny »Rozvoj«, »Mane* a »Bílý prapor^, jejichž- 
štvaní, v » Bílém praporu* do dnes provozované, bude míti děsné 
následky. Škrdle říká: »Nyní máme panamu Svatováclavskou, ^ale 
až nastane revoluce kněžská, vypěstovaná tiskem Rozvojistů, to* 
bude panama mnohem děsnější.* 



— 59 — 



Škrdle se nepřeceňuje, zná dobře své nedostatky, čím starší 
tím více uchyluje se v ústraní, aby jiným nepřekážel. 

V » Čechu* míval Škrdle za f p. Václ. Kotrby veliký vliv,, 
ale nikdy tam o sobě nepsal, sebe nevychvaloval ; podobně činí 
v časopisech družstva a ve zprávách, které do novin píšj. Čle- 
nové výboru znají jeho činnost a mohou doznati, že rád po- 
chválí jiné, ale že nepíše o sobě. Škrdle říká: »Mně stačí radost, 
když se našim podnikům dobře daří a mně jest milejší šesták,, 
na naše podniky darovaný, než vysoké tituly a všelijaké po- 
chvaly. « Škrdle jest zvláště z této stránky špatně posuzován 
a proto jest třeba pravdu pověděti. 

Každý rok vyučuje Škrdle ve třech — letos v šesti — třídách 
náboženství. Zde ve škole hledá a nalézá občerstvení svého ducha. 
A není přítelem moderní školy a také se tím nikdy a nikde 
netají, ale k dítkám do školy rád dochází,^ otcovsky se k nim 
sklání a pravdám Božím rád je vyučuje. Říkává, škola že jest 
mu při starostech oddechem a odpočinkem. 

Letos již na 19. rok dochází Škrdle každou neděli a svátek 
do Karlina do kláštera Milosrdných sester sloužit mši sv. Zde 
často lid zpovídá, a když mají klášterní dítky zpověď, Vždycky 
vypomáhá. Poznav takto zblízka klášterní život a výchovu. Milo- 
srdných sester velice si váží. Měl zde r. 1879 také primici, a proto 
jest mu útulný klášterní chrám v Karlině dvojitě milý. 

Karel Procházka. 

Kard Procházka narodil se dne 19. listopadu 1865 v sídle 
naší první porady, v Noutonicích. R. 1884 maturoval na gymnasiu 
v Praze, r. 1888 byl ordinován. Jako katecheta působil na mě- 
šťanské škole ve Slaném, pak byl činným jako kaplan v duchovní 
správě v Manetíně, Lukově, Noutonicích, Středoklukách a ve 
Svárově 

Záslužnou činnost rozvinul v Praze jako místopředseda, 
duchovní správce a ředitel domu v Jednotě katolických tovaryšů 
na Anenském náměstí č. 209. Vedle těchto svých povinností, jimiž 
takořka cele byl zaměstnán, docházel na gymnasium v Křemen- 
cově ulici jako výpomocný katecheta a exhortator. Nyní je farářem 
Ve Stochově. 

Po dobu působení svého v Praze účinně zasáhl i na pole 
sociální, účastnil se katol. dělnického hnutí jako člen ^Prvního- 
politického spolku katolického dělnictva pro král. České«. V čase 
tom podniknul také studijní cestu do Mnichova za příčinou se- 
znání poměrů a vedení domu a jednoty katol. tovaryšů v Mni- 
chově. Přes 2 léta pohyboval se mezi námi v Praze a zvláště 
mezi pražskými tovaryši, kteří, když jejich spolek opouštěl, byv 
jmenován farářém na Stochově, ocenili působení jeho v Jednotě 
srdečným rozloučením a zasláním skvostné adresy; jmenovali jej 
zároveň o jubilejní padesátileté slavnosti Jednoty r. 1902 svým 
čestným členem. 

Roku 1895 byl Karel Procházka také spaluj ednatelem katoK 
dělnického odboru Národopisné výstavy českoslavaustó \ ?xí».t.^ 



— 60 — 



a napsal v ^Dělnických Novinách« velice pěkné pojednání o spol- 
cích amerických katolických Čechů na výstavě národopisné. 

Nyní je stále literárně činným na poli české praehistorie, 
církevních památek a českého lidopisu, uveřejniv z těchto oboru 
četné články v »Českém Lidu«, *Časopisu přátel starožitností «, 
»Obrázkové Revui«, »Pokladu věřících* a jinde. 

Národopisný ruch fedroval Karel Procházka v letech 1894 
a 1895 na Smíchovsku před výstavou národopisnou, přednášeje 
v různých místech a jako jednatel uspořádal velice zdařilou ná- 
rodopisnou výstavku i ve svém rodišti v Noutonicích. 

Za svoji neúnavnou činnost v tomto oboru vyznamenán byl 
Procházka jako člen církevního oddělení Národopisné výstavy 
českoslovanské od jejího výboru a poroty pěkným diplomem 
a medaillí. 

A také do dnes má Karel Procházka vřelé účastenství 
v našem křesť. sociálním hnutí. Nejednou objeví se neočekáván 
ve schůzích katolických jednot na Novostrašecku, Únhoštsku 
i Kladensku jako náš starý a dobrý známý z dob probuzení 
a svorného působení křesť. sociálů českých, který nezapomíná 
těch blahých, zlatých časů našeho vývoje. 

* 

Druhou nejdůležitější a pro křesfansko-socialní hnutí nej- 
-závažnější byla důvěrná schůze, Již svolal redaktor »Vlasti«, Tom. 
Škrdle do místností redakce »Čecha«, čp. 1508-11. (Smetanova 
ulice) v Praze na den 9. dubna 1891. 

Do schůze vedle red. Tom. Škrdle, p. Václava Žižky, p. 
Václava Kotrby, majetníka Cyrillo-Method. knihtiskárny (f 1893) 
a mne, dostavil se Karel Otman, k. arcib. vikář a farář z Ořecha,^^) 
dr. Rud. Horský, kaplan z Ounětic, Frant. Blažko, farář z Nou- 
tonic, Petr Kopal, emer. farář a redaktor »Čecha«, P. Filip Ko- 
nečný, kněz řádu sv. Dominika v Praze a Frant. Žák, kooperator 
na Král. Vinohradech. 

Schůzi zahájil redaktor Tom. Škrdle. Vítal přítomné a po. 
jeho návrhu zvolen za předsedu schůze kníž. arcib. vikář Karel 
Otman a já za zapisovatele. 

Rokování bylo velice živé, zvláště red. Petr Kopal mluvil 
nejčastěji a schvaloval veřejně vystoupiti k probuzení katolického 
lidu, zejména když konservativní strana staročeská při posledních 
volbách téhož roku, konaných mladočeskými a radikálními živly, 
jest úplně z veřejného politicko-socialního života zatlačena. Řečník 
na konec svých slov sám se nabídl, že napíše brožuru proti so- 
cialně-demokratickým nevěrcům: »Kdy je člověk nejnešťastnějším« 
bezplatně a výtěžek z ní aby připadl sociálnímu fondu družstva 
Vlasf pro založení nového katol. časopisu dělnictva českého. 

Karel Otman, čestný kanovník Staroboleslavský, čest. kons. rada, 
emeritní kníž. arcib. vikář a děkan v Ořechu, narodil se roku 1822, na kněze 
byl vysvěcen r. 1848 a zemřel dne 6. ledna r. 1898. Málo kdo asi bude věděti, 
že ve vysokém stáří svém r. 1890 a 1891 Karel Otman, vlastenecký kněz a autor 
» Parabol a bájek* a j. českých spisů, stál nám křesťanským sociálům po boku. 
Když mři roku 1898 slaviti 501eté jubileum svého kněžství, povolal jej k sobě 
Pán Bůh. Budiž mu čestná památka. 



— 61 - 



Návrh s radostí přijat. Přítomný p. V. Kotrba pak prohlásil, že 
5000 exemplářů této brožury zdarma vytiskne i papír obětuje. 
Zástupcové družstva Vlasť k tomu prohlásili, že druhých 5000 
exemplářů této . brožury vezmou do nákladu, a že se jí tedy 
bude tisknouti 10 tisíc výtisků. 

Mimo to bylo zároveň opětně uvažováno o tom, jak za- 
ložiti a udržeti samostatný katol.-socialní dělnický časopis. 
Uprostřed debaty navrhl redaktor Tomáš Škrdle, aby jménem 
účastníků bylo mu zároveň se mnou dovoleno obrátiti se pí- 
semně o pomoc k vikariátům. Návrh jednohlasně přijat a v mě- 
sících dubnu a květnu bylo již rozesláno mnoho dopisů na venek. 
Sbírky peněz na sociální fond k vydávání a udržování katoL 
dělnického časopisu utěšeně se scházely. 

Zajímavým jest vznik sociálního fondu družstva Vlasť. 
Tehdáž uprostřed finanční tísně a potřeby nového samostatného 
listu podal Dominik Brázda, kaplan cerhovický, dne 4. dubna 
1891 do »Nedělní dělnické přílohy Čecha* článek nadepsaný 
»Kněz a dělník*. V tomto článku vyzýval pisatel ku sbírkám na 
nový katol. sociální list a končil článek svůj slovy: »Pisatel 
těchto řádků chtěl si zaříditi květinovou zahrádku a obětovati 
k tomu 10 zl. Dělí to na polovici, učiní výběr květin skrov- 
nější a polovici 5 zl. posílá pořadateli dělnické přílohy jako 
příspěvek k fondu pro dělnický list. Najde myšlénka tato ná- 
sledovníků? 

A našla. Po rozeslaných dopisech a uvedeném článku sbírky 
na sociální fond utěšeně vzrůstaly. Rev. Jos. Hessoun, farář ze 
St. Louis v Americe, zaslal k témuž účelu 200 zl., nejmenovaný 
církevní hodnostář 75 zl., různé pak vikariáty zasílaly po 50 zl., 
takže sociální fond družstva Vlasť vykazoval již v prvním roce 
1785 zl. 80 kr. příjmů. Tak ze skromné myšlénky stal se veliký 
skutek. 

Posilněni touto schůzí ve svých záměrech a plánech dali 
se členové družstva Vlasť do práce, aby vyvolali kresťansko- 
socialní ruch v Čechách; nelekali se obtíží svého úkolu, ani po- 
šklebků nepřátel z tábora sociální demokracie. Potupa a hana na 
jejich osoby se přímo chrlila nejen sociálně demokratickým tiskem^ 
ale i anonymními dopisy, jimiž zvláště já byl velmi často poctíván. 

Proti nevěreckému tisku sociálních demokratů a zvláště, 
proti Šturcově »Záři« (r. 1888 založené) vystupováno od prvních 
buditelů křesť.-socialního hnutí v Praze a v předměstí s velikou 
energií. Bylo jednáno ústně i písemně s mnohými pražskými 
knihkupci, aby tisk sociálně demokratické internacionály do pro- 
deje nebrali, zvláště »Zář«. A také se nám to u mnohých podařilo. 

XVII. 

Založení »Dělnických Novin«. — Založení sociálního odboru 
družstva Vlasf a jeho význam v křesf.-social. hnutí v zemích 

koruny České. 

Po důvěrné poradě křesť. sociálů v redakci » Čecha* násle- 
dovala památná schůze výboru družstva Vlasť dne 25. c^ratv^ 



— 62 



1891, v níž podal skvělými úspěchy hnutí křesť. sociálního nad- 
šený a stále neúnavný propagátor družstva, redaktor Tomáš 
Škrdle, konečný návrh na založení ^Dělnických Novin* 5^ tím 
podotknutím, aby první číslo vyšlo již dne 1. září 1891. A když 
návrh přijat, žádal red. Tom. Škrdle, abych byl jmenován reda- 
ktorem uvedeného listu. Také tento návrh byl přijat. 

Tím vyplněna byla dávná touha křesť. sociálů českých, 
která od roku 1888 směřovala k tomu cíli, založiti v Čechách 
samostatný křesfansko-socialní orgán. 

Zajímavo jest, jak se dostal dr. Rudolf Horský do redakce 
^Dělnických Novin*. Jednalo se v uvedené místnosti o to, aby 
mně byl dán pomocník, a tu Tom. Škrdle pravil: »Vy, pane 
•doktore, nemáte ve výboru ještě nijaké zvláštní práce, vezměte 
si to.« A dr. Rud. Horský ochotně přisvědčil. Jak nahodilá a ne- 
patrná to příčina a jaké její- výsledky ! 

Dne 10. srpna 1891 dr. Rud. Horský a já vydali jsme v ka- 
tolických časopisech prohlášení ku katol. dělnictvu a řemeslnictvu 
a přátelům jeho, že povedeme »Dělnické Noviny*. První číslo 
vyšlo ^skutečně dne 1. září 1891 s provoláním a úvodním článkem, 
který jsem napsal proti sociálním vůdcům a s nimi spojeným 
židům* Pěknou básní »Pravda vítězí* zastoupen byl v čísle dr. 
Rud. Horský. Báseň vysvětlovala význam hesla ♦ Pravda vítězíc, 
v čele listu uvedeného. Tohoto čísla tisklo se 5500 exemplářů, 
které rozlétly se do všech míst a krajů zemí koruny České a 
přijaty byly s jásotem všech přátel myšlénky křesfansko-socialní. 
A nyní šly úspěchy křest socialismu ráz na ráz. Za půl roku, 
dne 11. února 1892 ve schůzi sociálního odboru družstva Vlasf 
oznamoval již red. Tomáš Škrdle, že »Dělnické Noviny* v prvním 
svém ročníku ustálily se na 3400 odběratelích, což bylo vzato na 
vědomí s pochvalou a uspokojením. 

Než, na tom, co uvedeno, se neustalo. 

Ještě nežli vyšél katol. -dělnický časopis provedeno v zájmu 
katolického hnutí při družstvu Vlasf něco, čím sociální dějiny ka- 
tolíků v Čechách povždy se budou honositi a nač katolíci právem 
mohou býti hrdi: dne 16. dubna 1891 ve schůzi výboru družstva 
Vlasf k návrhu redaktora Tom. Škrdle usneseno jednohlasně, 
založiti sociální odbor á v následující schůzi výboru dne 25. 
června 1891 podal již Tomáš Škrdle řád odboru. Ták se stala 
skutkem, abych tak řekl, první sociální rada křesf. sociálů česko- 
slovanských, která o vyvolání křesfansko-socialního hnutí má 
první a ne] větší zásluhy. 

Ustavující schůze sociálního odboru družstva Vlasf konána 
dne 9. července 1891 za přítomnosti předsedy družstva Vlasf dra 
Rud. Horského, P. . Filipa Konečného, redaktora Tom. Škfdle, P. 
Jos. Svobody, kněze z Tov. Ježíšova,^^) Frant. Pohunka, Frant. 

Viz Vlasť roc. VII. Č. 9. zprávu o schůzi výboru družstva Vlasf dne 
16. dubna 1891. 

P. Josef Svoboda, historik, narodil se dne 11. července r. 1826 ve Zbu- 
dové u Hluboké. Gymnasium studoval v Českých Budějovicích ; pah; vstoupil do 



— 63 — 



Žáka a mě. Pan Václav Žižka se omluvil s podotknutím, že se 
vším souhlasí, na čem se schůze usnese. Předsedou odboru usta- 
noven dr. Rud. Horský, místopředsedou Václav Žižka, zapiso- 
vateíem já á pokladníkem Tomáš Škrdle, trváme až podnes 
v těchto funkcích. 

Schůze konala se v místnostech družstva Vlasf v Žižkově 
•cp. 505 v I. patře. Úkol sociálního odboru a veškerá jeho násle- 
dující činnost vyslovena a objasněna byla a jest v 1. a 2. článku 
odboru, které zní: 

ČI. 1. Družstvo Vlasť uznávajíc potřebu, aby se katolická 
strana v Čechách zorganisovála na poli sociálním, zřídilo dle čl. 
2. stanov spolkových sociální odbor. 

Čl. 2. Účelem sociálního odboru jest řešiti sociální otázku 
na* základě katolickém, ve schůzích a přednáškágh o ní rokovati 
a brániti církev , a náboženství proti útokům časopisů a spolků 
sociálních, nám nepřátelských a hájiti oprávněné zájmy dělnictva. 

Valná hromada družstva Vlasť poskytóvalá sociálnímu od- 
ooru ročně 200 zl. subvence k dosažení uvedeného účelu. Aso- 
ciální odbor svého účelu také v plné míře dosáhl, byl stále na 
stráži, odrážeje útoky nepřátel, stále poskytoval rady a rozesílal 
řečníky do schůzí i vzorce stanov k zakládání křesfansko-soci- 
alních jednot, sv. Josefských jednot katol. mužů a jinochů i. spolků 
katolických tovaryšů a napomínal řečníky, aby^ se také starali 
o zakládání a šíření. RaiíTeisenových záložen. Řečníci sociálního 
odboru rozjížděli se do schůzí katolických spolků nejen v Čechách, 
ale i na Moravu a do Slezska a všude budili lid, všude hlásali 
vlastní samostatný křesťansko-socialní program, opírajíce se při 
tom hlavně o Encykliku sv. Otce Lva XIII. o sociální otázce. 
Hnutí katolíků rostlo a docíleny před tím nikdy nevídané úspěchy 
jak pro katolický tisk tak pro katolický spolkový a shromažďovací 
život. Nepřátelé katolického náboženství pozorovali vývoj kato- 
lické věci v Čechách i na Moravě s překvapením a tajenou závistí. 
A přátelé; kteří v naše podniky nekladli veliké naděje, začali 
k nám i našim podnikům nabývati důvěry. Tak provedeno, v což 
málo kdo doufal; obětavostí a přičinlívostí sociálního odboru a 
našich přátel po venkově položeny byly základy k órganisaci ka- 
tolického lidu. 



tamního semináře a odtud později do semináře pražského. Do řádu TovaryŠštya 
Ježíšóvá vstoupil r. 1847 ve Štýrském Hradci, ale po roce vrátil se do Čeoh. Na 
kněze byl vysvěcen v Čes. Budějovicích v. 1849. Krátký čas kaplanovaly v Al- 
brechtci u Sušíce, naČež byl jmenován prefektem soukromého gymnasia v Šejnově 
[Mariaschein]. V Praze působil opět jako kněz řádu Tovaryšstva Ježíšova od roku 
1889. Při družstvu Vlasť založil r. 1890 historický kroužek a » Sborník historického 
krouž.ku.« Z hlavních jeho- spisů dlužno uvésti: Co jsou Jesuité?., Missie v Japonii, 
Katolická reformace á* Mariánská družina v král. Českém a Studium iiaáeho dě- 
jepisu. ' Zevrubný životopis s podobiznou P. Jos Svobody napsal dr. Mat. Kovář 
vé Sborníku historického kroužku r. Í896 ses. 5. str. 169. až 1-81. — P. Josef 
Svoboda zemřel dne 19. května r. 1896 v Praze a pochován jest do řádové 
hrobky na Kral. Vyšehradě. 



— 64 — 



XVIII. 

První porada předsedů a příznivců jednot katol. tovaryšů: 
v zemích koruny České« — Adresa sv. Otci Lvu XIII. za Jeho- 
Encykliku o sociální otázce. — Odevzdání adresy sv. Otcí 
v Římě. — Eduard Jan Nep. Brynych. 

Jiný neméně závažný a pro křesfansko-socialní hnutí důle- 
žitý krok podnikl arcidiecésní praeses jednot katolických a před- 
seda spolku katolických tovaryšů pražských, tehdáž vyšehradský 
sídelní kanovník Edvard Brynych tím, že svolal ke dni 5. srpna 
1891 do velkého sálu Svatovácl. záložny v Praze čp. 223-1. 
první sjezd předsedů a příznivců jednot katol. tovaryšů a ji-^ 
nochů z Čech i z Moravy. Zástupcové českých i německých 
katol. tovaryšských jednot sešli se v hojném počtu a rokovali po 
celý den ve vzorné jednomyslnosti a svornosti. " 

Předsedou sjezdu z české strany byl Edvard Brynych a 
místopředsedou z německé strany byl Frant. Kuttnar, kaplan a 
předseda spolku katol. tovaryšů v Bernarticích. Ze sociálního od-^ 
boru družstva Vlasf byli sjezdu přítomni a měli na ^rokování 
účastenství: dr. Rud. Horský, red. Tom. Škrdle, Václ. Žižka a já. 

Uprostřed rokování přihlásil jsem se k slovu a vzpomínaje 
sv. Otce Lva XIII. a Jeho Encykliky o sociální a dělnické otázce^ 
podal jsem návrh, aby za lásku a péči, kterou sv. Otec proka- 
zuje dělnictvu všeho světa, po příkladu dělnictva francouzského 
vzchopilo se i dělnictvo českoslovanské a podepisovalo Adresu. 
díků a oddanosti Jeho Svatosti papeži Lvu XIII. za Jeho vele-^ 
významnou a pro všecky věky památnou Encykliku »Rerum 
novarum*. 

K provedení tohoto návrhu doporučoval jsem zvolení tří-^ 
členného komitétu. Návrh byl přijat s bouřlivou pochvalou a do- 
komitétu jsme byli zvoleni red. Tom. Škrdle, Václav Žižka a já. 

Výsledek sjezdu byl, že přijatá resoluce, která za účelen> 
propagandy rozšířena pak tiskem ve mnoha tisících v Čechách, 
na Moravě i Slezsku, vedla spolky k agilnější činnosti. Lze ta 
poznati z těchto článků resoluce: 

ČI. 1. Buďtež v zásadě konány v neděli a ve svátek před- 
nášky nábožensko-socialního obsahu. 

ČI. 5. Všem opravdovým katolíkům, obzvláště duchovním 
správcům, doporučují shromážděni horlivé zakládání Svato-Jo- 
sefských jednot katol. jinochů a mužů jako jeden z nejvydat- 
nějších prostředků k dosaženi onoho vznešeného úkolu, za kterým 
je Spasitel na vinici Svou poslal. 

ČI. 6. Shromáždění vznášejí k nejdůstojnějším pp. biskupům 
česko-moravským tu snažnou, nejpokornější prosbu, by ráčili 
duchovenstvo k hojnému zakládání katolických jednot tovaryš- 
ských a jinošských vybízeli a založené mocným vlivem svým 
podporovali. Zejména též prosí shromáždění nejdůstojnější epi- 
skopát za to, aby vikariátní resp. dekanátní úřady vyzval, aby 
k hojnému zakládání jmenovaných jednot působily. 



— 65 - 



ČI. 7. Sami shromáždění slibují, že se všemožně přičiní, 
aby jednoty mezi známými co nejvíce doporučovali a rozšiřovali. 

ČI. 9. Shromáždění usnáší se zvláštní resolucí doporučiti 
všem tovaryšským jednotám a všem katolíkům brožury *Slova 
Pravdy* od Edv. Brynycha.^^ 

ČI. 10. Shromáždění doporučuje další resolucí všem jednotám 
katol. tovaryšů a jinochů brněnského »Délnika* a právě založené 
pražské ^Dělnické Noviny o^. 

Tento první sjezd katol. spolkářů a jich vůdců nad oče- 
kávání se vydařil a přinesl hojné ovoce, jak dokázáno vzrůstem 
nově zakládaných Svato-Josefských jednot a rozšířením katolického 
tisku. V tomto oboru náleží nemalá zásluha za vše, co se pro- 
vedlo zakládáním Sv.-Josefských jednot v Čechách a že podnět 
k nim dal uvedeným sjezdem, Edvardu Janu Nep. Brynychovi, 
od r. 1893 biskupu královéhradeckému, tehdejšímu svolavateK 
a předsedovi sjezdu. 

Zvolený na sjezdě komitét k uspořádání adresy sv. Otci 
Lvu XIII. za Jeho dělnickou Encykliku, hned po sjezdě vydal 
provolání k dělnictvu a řemeslnictvu českoslovanskému k sbírání 
podpisů. Provolání vedle ^Dělnických Novin* přineslo ještě 14 
katol. listů, a z nich 3 německé. 

Na adresu díků a oddanosti sv. Otci Lvu XIII. přičiněním 
zvoleného komitétu sešlo se během roku 12.000 podpisů katol. 
dělníků a řemeslníků, čehož na počátku našeho probuzení ani 
jsme neočekávali. Obdiv nad vykonaným činem byl všeobecný. 
Žižkovský učitel a člen tamní konference spolku sv. Vincence 
z Paula, p. Frant. Hiibsch, adresu vlastnoručně a krasopisně zho- 
tovil a družstvo Vlasť svým nákladem pořídilo na adresu skvostné 
desky, opatřené znakem sv. Otce Lva XIII. Adresa byla pak po 
14 dní veřejně k nahlédnutí vyložena v Cyrillo-Methodějském 
knihkupectví v Praze na Starém Městě. 

Záhy na to, dne 11. listopadu 1892 podal tuto adresu mí- 
stopředseda družstva Vlasť, p. c. k. oficial Karel Ulrich, sám do 
rukou sv. Otce ve zvláštní audienci; bylť se za tou příčinou do 
Říma odebral. 

»Svatý Otec ráčil se velmi vlídně vyptávati na organisaci 
katolického dělnictva českoslovanského, tázal se, zdali se řídí 
pokyny Encykliky o dělnické otázce] vyslovil se s potěšením o pil- 
nosti a horlivosti jeho vůdců a pravil, aby jen dále pracovali, na 
zachování dělníků od zkázy a svedení od jedině pravých a po- 
žehnaných nauk církve katolické; Čechy výslovně několikrát 
chválil. Pak milostivě pravil, ze celému družstvu Vlast i jedno- 
tlivým členům jeho a všem hodným dělníkům posílá své apo- 
stolské požehnání a že adresu díků přijímá. 



Brožurkový, dvakrát v měsíci vycházející časopis » Slova Pravdy* založil 
a po5al na podzim r. 1890 vydávati v Praze kanovník Edv. Brynych, 



T. J, Jiroušek : Dějiny sociálního hnutí. 



— 66 — 



Po těchto slovech ráčil sv. Otec Lev XIIÍ. přijati adresu, 
prohlížel ji chvíli a pak ji odevzdal svému prelátovi. 

Zvláštní dopisovatel z Říma sdělil družstvu Vlasť, že sv. 
Otec při audienci radostí zářil, když se Jemu vypravovalo o pů- 
sobení katolicko-socialních mužů mezi dělnictvem českým, zaklá- 
dáním spolků, tiskem, přednáškami atd., a to vše na základě 
Jeho Encykliky »Rerum novarum*.^^) 

Přání dělnictva a řemeslnictva českoslovanského bylo po- 
dáním adresy díků sv. Otci pomocí družstva Vlasť vyplněno. 
První důkaz lásky a oddanosti dělníků a řemeslníků českých 
k sv. Otci Lvu XIII. byl tedy Jeho Svatosti před celým světem 
podán. První a velká akce křesťanských sociálů českých vyšlá 
ze shromáždění, jež svolal a jemuž předsedal Edvard Brynych, 
zdařila se nad očekávání skvěle a samého sv. Otce výsledek její 
mile potěšil. U příležitosti této kapitoly, v níž se pojednává 
o jednom z nejdůležitějších kroků Edvarda Brynycha, k rozvoji 
křesť.-socialního hnutí směřujícího, podávám zároveň krátký ná- 
črtek jeho života. 

* ♦ 

Edvard Jan Nep. Brynych narodil se dne 4. května 1846 
ve Vlásenicích, okresu Pelhřimovského a zemřel v Chrasti u Chru- 
dimi dne 20. listopadu 1902. 

První jeho životopis se stanoviska křesťansko -sociálního 
napsal redaktor Tomáš Škrdle v » Dělnických Novinách « (č. 20. 
roč. I. ze dne 16. června 1892), kdež jest i podobizna Brynychova 
z týchž let.^^) 

Brynych, syn hospodářského úředníka, navštěvoval školy 
v Jindř. Hradci, v Kutné Hoře a posledně v Jičíně, kdež otec 
jeho stal se městským úředníkem. Gymnasium studoval v Jičíně 
a bohosloví v Hradci Králové, kde 4. listopadu 1868 byl vysvěcen 
na kněze. Po vysvěcení přišel do Žlunic na Jičínsku za kaplana 
a pobyl tam osm let; potom povolán za kaplana do Hradce 
Králové. Avšak kaplanoval zde jen rok. Roku 1877 jmenován 
v Hradci Králové profesorem pastorálky v semináři a r. 1888 stal 
se sídelním kanovníkem na Král. Vyšehradě. 

Záhy po usazení se na Vyšehradě k přání f kard. arcib. 
Fr. Schonborna převzal Brynych předsednictví v Jednotě katol. 
tovaryšů v Praze a úřad duchovního rádce ve^ spolku sv. Marie 
Anežky pro dobrovolnou péči o chudé v král. Českém. Za svého 
působení koupil Jednotě katol. tovaryšů v Praze spolkový dům 
čp. 209.-I. na Anenském náměstí a v jeho prospěch věnoval ve- 
škerý výtěžek ze svých spisů a brožur, které vydával. V měsíci 
prosinci r. 1890 založil v zájmu katolických tovaryšů brožurkový 
časopis »Slova pravdy*, který řízením kanovníka dra. Jos. Buriana 
dodnes vychází. 

»Dělnické Noviny* c. 8. roc. II. ze dne 16. prosince 1892 str. 73. až 
75. článek: » Odevzdání adresy dělnictva českoslovanského sv. Otci Lvu XIII.* 
dle něhož jest zde referováno. 

Zevrubnější podání životopisná Edvarda Jana Nep. Bynycha, nalezne čtenář 
v »Růži Dominikánské* č. 1. a 2. roč. VII. 1892, v »Obnově* č. 47. roč. VIII., 
ve » Vlasti* čís. 3. roč. XIX. a v » Časových Úvahách* č. 1. r. VII. z r. 1903. 



— 67 — 



Počátkem roku 1891 jmenován byl Brynych kardinálem a 
arcibiskupem hr. Schonbornem generálním předsedou všech tova- 
ryšských a jinošských jednot v pražské arcidiecési. Tím rokem 
datuje se také veškerá křesf.-socialní činnost Brynychova v ka- 
tolicko-dělnickém hnutí českém. Jezdil světit prapory spolků 
katolických a svěcení provázel obdivuhodnými řečmi ve chrámech 
i na náměstích, tak činil jako kanovník a později neméně horlivě 
i jako biskup. 

Na biskupa posvěcen byl v Hradci Králové dne 25. března 
1893. Za jeho vedení diecése královéhradecké vzrostl největší 
počet spolků křesť.-socialních, tovaryšských i jinošských v této 
diecési a zmohutněl také nevídanou dříve měrou i veškeren ka- 
tolický život, jak o tom svědčily dva velké katolické sjezdy 
(r. 1897 a 1902) v Hradci Králové vedle mnoha sjezdů krajinských 
v celé diecési. 

V uznání svých zásluh a činnosti své jmenován byl biskup 
Brynych od Sv. Otce Lva XIII. r. 1901 papežským domácím pre- 
látem, assistentem trůnu a římským hrabětem. 

V katolické literatuře vyniká jméno Brynychovo na prvních 
místech. Napsal a vydal spisy theologické, lidové poučné knihy 
a brožury, že tvoří celou bibliotéku a všecky jsou ceny trvalé. 
Také žurnalisticky byl velmi činným, zvláště při týdenníku ♦Ob- 
nově*, k níž, jakož i ^Časovým Uvahám« dal podnět. Sbírka jeho 
úvodních článků vychází samostatně pod názvem »Duch kato- 
lické obnovy.* 

XIX. 

Májová oslava národních socialistů r. 1891. — České dělnictvo 
na zemské jubilejní výstavě. — První výstavy dělnictva če- 
ského v Plzni. 

Napsal jsem (v kapitole XIV.), že národně sociální strana 
založená po prvním máji roku 1890 vystoupila na veřejnost kromě 
schůzí a činnosti ve spolcích také velkolepovou oslavou májovou 
r. 1891 (v den 1. května, který tehdy byl právě v neděli) a proto 
jest mi se o tom poněkud zmíniti. 

Předem musím poznamenati, že národní socialisté nehodlali 
nikdy pořádati slavnost prvního máje ve všední den, nýbrž vždy 
první neděli v měsíci květnu. A také v letech 1891 až 1893 sku- 
tečně slovu svému dostáli. 

První májová slavnost národních socialistů byla skutečně 
velkolepou, ačkoliv internacionální socialisté, kde mohli proti ní 
agitovali a potupně *štvanicí« ji nazývali.^®) 

Tábor národních socialistů konal se na ostrově »Velké Be- 
nátky*. Zde sešlo se přes tři tisíce národních socialistů a nadšení 
bylo všeobecné, když jeden z prvních buditelů a hlasatelů my- 



*®) Poznamenati sluší, že národní socialisté pořádali májovou oslavu na 
ostrově Velké Benátky v Praze, kterémuž ostrovu před dávnými lety říkalo se 
> Štvanice*. Odtud vzali si sociální internacionalové svůj posměšek w4xq^\Cvww, 



— ,68 — 



šlénky národní v lidu dělnickém, bývalý dělník strojnický p. Fr. 
Krasl, předseda politicko-dělnického klubu ^Svornost*, vystoupil 
na červeno-bíle dekorovanou tribunu a tábor zahájil nadšenou 
vlastenecko-dělnickou řečí. Týž také táboru předsedal. Program 
rokování byl: 1 . Všeobecné právo hlasovací. 2. Osmihodinná doba 
pracovní. 

K odstavci , prvému mluvili pp.: Kabeláč, Ant. Sedmidubský, 
Matěj Benák, Jan Vodička a Zimmerman. K odstavci druhému 
ujali se slova pp.: předseda Fr. Krasl, Kabeláč, Vodička, Sedmi- 
dubský, Křepela a Benák. 

Resoluce byly přijaty tři: 1. pro všeobecné hlasovací právo 
mužu i žen, 2. pro hájení českých dělníků v uzavřeném německém 
území (v kteréž resoluci dovoláváno se poslanců, korporací i státu 
ku pomoci) a 3. pro zavedení zákonitě ustanovené osmihodinné 
pracovní doby. 

Řečníci lidu imponovali, nebylo házeno žádnými bombasty, 
ani fórovými frázemi. Celý tábor poskytoval obraz mužů vážně 
proti isočialní internacionale. a v zájmu dělnictva českého vystu- 
pujících. Ani proti jiným národním stranám nebylo dovoleno 
útočiti bezprávně. Tak na př., když jeden z řečníků, Jan Vodička, 
mezi řečí jal se také podezřívat! stranu katolickou, nazývaje ji 
»klerikální«, že prý chová se k požadavkům dělnictva nepřátelsky, 
byl okamžitě předsedou p. Fr. Kraslem napomenut, aby toho 
zanechal, nikoho nepodezříval a mluvil k programu o osmihodinné 
době pracovní. Než řečník neuposlechl a po třetím napomenutí 
za souhlasu shromáždění bylo mu předsedou slovo odňato.*^) 

Tábor po tříhodinném trvání skončen ve vzorném pořádku, 
a odpoledne na jeho místě pořádána zábava, opět velice četně 
navštívená. 

O průběhu této májové slavnosti národních socialistů přines! 
ze všech pražských listů nejzevrubnější a nejlepší referát »Hlas 
Národa« ze dne 2. května (č. 120.) 1891. »Národní Listy*, ačkoliv 
internacionálové říkali, že za národními socialisty stojí, přinesly 
referát mnohem stručnější, proti »Hlasu Národa« přímo nepatrný. 

V době, kdy my křesťanští sociálové sbírali jsme své síly 
k vyvolání nového života v lidu českém, sotva rok existující 
strana národně sociální v Praze zápasila vedle nás se sociální 
internacionálou za uchování myšlénky národní. 

Veliké pobouření v řadách národních socialistů vyvolali soci- 
ální demokraté dne 25. ledna 1891, kdy na jedné ze svých schůzí 
»u Labutě* na Poříčí v Praze usnesli se proti obeslání a proti 
návštěvě zemské jubilejní výstavy v Král. Oboře, proti níž zároveň 
vystoupily i kruhy německé. Rozhodnutí sociálních demokratů 
kolovalo pak ve všech sociál, demokratických časopisech. 

V odpověď sociál, demokratům vydali národní socialisté 
pamětní list » Českému dělnictvu v památný den jeho pohanění 
(25. ledna 1891)« nákl. časop. »Naše Obrana* a tiskem u Edv. 

»Hlas Národa* ze dne 2. května 1891 v Praze. 



— 69 — 



Beauforta. Mimo to provedli národní socialisté velkou agitaci pró 
hromadnou návštěvu jubilejní výstavy se strany českého dělnictva 
— a agitace se podařila. 

Dne 20. září 1891 seřadilo se na pláni »Maninách« u děl- 
nických domků v Holešovicích ohromné shromáždění dělníků — 
počtem přes 8000 — a táhlo na výstavu pod 19 prapory děl- 
nických spolků s dvěma hudebními kapelami.^^) 

V týž den vešlo zároveň za průvodem na dělnické lístky 
26.838 mužů a žen stavu dělnického — do bran výstavy. 

Průvod dělnictva přivítal vlasteneckou řečí na výstavišti člen 
výkonného výboru výstavy, cis. rada p. Jahn. 

Jménem českého dělnictva odpovídal předseda polit, dělni- 
ckého spolku »Svornost« p. Frant. Krasl. Děkoval za uvítání a 
líčil význam dělnické práce na této výstavě. Ubezpečoval poroz- 
uměním, Jakého v řadách dělnictva českého došel tento podnik, 
v němž Cechové zůstali osamoceni, a kdož by se nadál ku 
vlastnímu prospěchu, že mohou říci: »Všecko, co je zde kolem nás, 
je naše a jen naše.*^^) 

Řečník skončil za bouřlivé pochvaly tisíců. 

V týž den sebrali národní socialisté mezi sebou 200 Kjako 
Svatováclavský dělnický výstavní dar pro Ústř. Matici Školskou. 

Sociálně demokratický tisk zuřil; jeho plán, odraziti dělnictvo 
íeské od velikého podniku národa českého, se nezdařil. Mám-li 
nestiianně vydati pravdě svědectví, musím říci, že hlavní zásluha 
patřila zde předákům národně sociální strany: předsedovi »Svornosti« 
p. Fřant. Kraslovi a pro věc národně sociální tehdy velmi sna- 
živému p. Václavu Sedmidubskému. 

Také v metropoli českého západu, katolicismu vždy věrné 
Plzni v letech 1891 — 1893 vznikl bez přičinění pražských ná- 
rodních socialistů jakýsi svérázný a samostatný národně dělnický 
ruch, jemuž byl v čele kovodělník Vilém Kosina, redaktor ^Práce*, 
časopisu věnovaného odbornému vzdělání dělnictva, který tehdáž 
v Plzni od r. 1891 do 1893 vycházel jako měsíčník. Uvedený 
list se nezabýval politikou a socialismem a přinášel pouze články pro 
poučení v práci a řemeslech. 

Než, jakkoliv dělnický ruch v Plzni zdal se býti pouze od- 
borně vzdělávací, přece čeští dělníci se v něm národnostně tužili 
a vlastenecky jako uvědomělí Čechové prospívali, a to bylo také 
hlavním účelem, ku kterému tamní časopis »Práce« i spolek »Děl- 
nická Beseda«, usilovně pracovati se snažily. 

A pozoruhodnou je ta činnost. 

Dělníci nejen že si založili odborně vzdělávací časopis, ale 
oni i odborně pracovali a práci svou veřejně vystavovali, aby byl 
výsledek patrný. 

Vedle časopisu a vedle » Dělnické besedy* vznikl v Plzni 
také »Spolek pro zbudování dělnického spolkového domu« a ten 



»Naše Obrana* c. 30. roc. II. 1891. Článek: Hromadná návštěva českého 
iiělnictva na zemské jubilejní výstavě. 

Řeč Frant. Krasla přinesla v doslovném znění »Naše Obrana* v ěís. 30. 
roě. II. dne 7. října 1891. 



— 70 — 



podepřel odborné vzdělávací snahy dělníků tím, že uspořádal 
v Plzni tři dělnické výstavy, z nichž čistý výtěžek byl věnován 
spolkové pokladně. Snahy dělníků: ukázati veřejně odbornou vy- 
spělost dělnictva byly uvedeny takto ve skutek, a spolku pro 
stavbu dělnického domu zjednán zároveň pěkný pramen příjmů. 

Pi-vní dělnická výstavka byla malá; mělo na ní účastenství 
pouze 50 vystavovatelů. V druhé výstavě bylo však vystavovatelů. 
100, a třetí dělnická výstava byla již pěkná a významná; byla 
důkazem, že když český dělník něco chce, také něco dokáže: 
obeslalo ji 150 vystavovatelů, vesměs dělníků a učňů/^) 

Výstava byla rozdělena ve 14 skupin, které takto byly se- 
řaděny: 1. Stroje a nástroje hospodářské (1 vystavovatel). 2. Zpra- 
cování kovů (20 vystav.). 3. Zpracování kamene, zemin a hlíny 
(14 vy st). 4. Zpracování dřeva (20 vyst). 5. Výzdoba dřeva 
(2 vyst.). 6. Práce na zkoušku k průkazu výučnímu (vystavilo 20 
učňů). 7. Zpracování koží (1 1 vyst.). 8. Výroba šatstva a zboží 
textilního (15 vyst.). 9. Práce v papíru a zboží ozdobném (4 vyst.). 
10. Knihtisk a litografie (5 vyst). 1 1. Literatura odborná (4 vyst). 
12. Literatura dělnická a spisy sociální (vyst 31 děl. časopisů 
českých a německých a více spisů sociálně vědeckých mimo 
diagramy 37 dělnických spolků českých v král. Českém). 13. Ma- 
lířství a kresba (3 vyst.). 14. Sbírky geologické (vystavil Vilém 
Kosina, dělník strojnický a redaktor »Práce«). Tato sbírka nerostů 
a zkamenělin byla skutečně skvostná. 

Výstava trvala od 18. do 31. prosince 1892, vždy od 8. hod. 
ranní do 6 hod. večerní. Návštěva při uzavření výstavy dne 1., 
ledna 1893 činila 5600 osob a hrubý příjem při nízkém vstupném 
i s podporami od korporac a soukromníků činil přes 2000 K. 
Výlohy vyžadovaly 1200 K, tak že spolkové pokladně k vysta- 
vení spol. dělnického domu přibylo 800 K. 

O výstavě samé přinesl časopis »Práce« (č. 11. r. IL) tento 
referát : » Výstava zdařila se nad očekávání skvěle. V den zahájení 
(Í8. prosince 1892) seřadily se v západní části města veškeré spolky 
dělnické z Plzně (10), jakož i deputace dělnické z venkova a zá 
hlaholu hudby ubíraly se městem v nepřehledných řadách do 
buclovy výstavní (»u města Hamburku«). Ulice a prostranství, 
kudy se tento u nás neobvyklý průvod ubíral, oblehány byly 
obecenstvem mnoha tisíc hlav. Nádražní třída a vchod do výstavy 
okrášleny byly festony a prapory v barvách národních.* 

Výstavu zahájil pan Bedřich Helm, president obchodní a 
živnostenské komory plzeňské, pod jejímž protel<torátem byla 
výstava uspořádána. 

Dále pak mluvili ještě p. dr. Peták, purkmistr města Plzně. 
Týž mezi jiným pravil: »Dělník, který po svém celodenním na- 
máhání přistupuje ještě k večerní práci, aby svojí pílí dokázal, 
že dbá o své zdokonalení, dává tím najevo svůj morální a vzne- 
šený zápal pro věc dobrou, a tím nabývá tato výstava ještě vět- 



**) »Průvodce po III. dělnické výstavě v Plzni. « Nákladem casop. » Práce 
1892. Tisk. J. R. Porta v Plzni. 



— 71 — 



šího významu. Zde, v této výstavě, můžeme obdivovali vytrvalost 
českého dělnictva, jemuž patří zásluha o zdar výstavy, a tomu 
platí naše uznání. Dělnictvo, které stojí na takových zásadách, 
klestí si cestu k lepší budoucnosti.*^*) 

Po ukončení výstavy uspořádán na počest vystavovatelů 
slavnostní večírek v hotelu u Waldeka, kde předseda \^ýstavního 
výboru, redaktor Vilém Kosina, měl slavnostní řeč na ukončenou. 
Velebil práci jako vítězkyni budoucnosti, jako základ příštího 
šťastného života a jako smírkyni všech společenských i politických 
protiv. »Nešťastným člověkem jest, — volal ku konci řečník — 
kdo nepochopil význam jakékoliv práce, aniž v celém svém životě 
něco vykonal. Jen lid práce uchovává si energii, bystrost a nad- 
šení; tím pak vzrůstá v sebevědomí i síle — a vítězí!* 

Když skončil, zahučela dvoranou dlouhotrvající pochvala, a 
poslední práce z výstavy: udílení vyznamenání, památnou tuto 
událost českého dělnictvá na našem západě zakončilo. 

Po desíti letech roku 1902 uspořádali sociální demokraté 
v Praze také »dělnickou« výstavu (která však svým složením 
měla sejmenovati »řemeslnicko-živnostenská a dělnická výstava*) 
a nazvali ji »první dělnickou výstavu«, jakým právem nevím. 
Dělnické výstavy byly v Plzni (1890 — 92) tři a roku 1895 na Ná- 
rodop. Výstavě Českoslovanské výstava katolického dělnictva česko- 
slovanského v Praze byla výstavou čtvrtou, a teprve po těchto 
r. 1902 následovala »první (!) dělnická výstava* sociálních demo- 
kratů, tedy vlastně výstava lidu dělnického pátá a nikoliv první. 

XX. 

Mé protesty k I. a II. sjezdu sociálních demokratů českých 
v Praze r. 1891 a v Čes. Budějovicích r. 1893. 

Sociální demokraté svolávali ke konci roku 1891 první svůj 
český sjezd v Praze. Veškerá prohlášení k tomuto sjezdu byla 
tak psaná, jakoby svolavatelé byli veškerým dělnictvem česko- 
slovanským oprávněni sjezd svolati a o veškerých záležitostech 
dělnictva českoslovanského vůbec mluviti a se usnášeti. 

Když jsem tuto neoprávněnou hru zpozoroval, dohodnuv 
se se svými přáteli, poslal jsem sjezdu tento připiš : 

^Předsednictvu sjezdu sociálních demokratů českých v Praze! 
Jménem všech křesťansko-socialních dělníků a jejich přátel, sto- 
jících za ^Dělnickými Novinami*, protestuji proti konání sjezdu 
sociálních demokratů českých v Praze dne 25. až 27. t. m. Pro- 
testuji co nejrozhodněji proti prohlášení zásad ve smyslu sociálně 
demokratickém a internacionálním, jest-li sjezd takovéto za své 
přijme a odváží-li se jménem veškerého dělnictva českoslovanského 
prohlášení takové činiti anebo ve směru tom jednati. Nadšen 
jsa láskou ku katolickému náboženství, nadšen jsa láskou k vlasti 
a národu, obhajuje pravou věc dělnictva českoslovanského, po- 
depisuji protest s plným vědomím, že dělnictvo českoslovanské 



♦6) »Práce«, č. 11. roč. II. 1893. Plzeň. 



— 72 — 



jen tenkráte půjde dobrou cestou, když vedle požadavků k zlep- 
šení svého duševního i hmotného postavení jednati bude ve 
smyslu křesfansko-socialním, aniž by zapomínalo svých vlaste- 
neckých a národních povinností.* V Žižkově, 26. prosince 1891. 
T. J. Jiroušek, dělník strojnický a redaktor ^Dělnických Novin.* 

Když protest sjezdu došel, tázal se předseda Jos. Steiner, 
dělník sklářský a redaktor »Social. Demokrata*, má-li se protest 
čisti. Shromáždění sociální demokraté se usnesli, že protest ve 
shromáždění tomto veřejně čisti se nemá.^*^) 

Dlužno zároveň podotknou ti, že v témž smyslu, ohledně 
prohlašování zásad jménem veškerého dělnictva českoslovanského, 
zaslán byl sjezdu i jiný protest od sboru důvěrníků strany 
národ.ně-socialní. V tomto protestu kladen byl důraz na to, že 
národně sociální strana nebyla svými zástupci k sjezdu připuštěna, 
a protestováno proti směru internacionálnímu, jímž seslabují se 
city vlastenecké a národní. Protest byl podepsán Václavem Sedmi- 
dubským, Frant. Kraslem, Janem Vávrou, Fr. Pěnkavou a Janem 
Vurstialem. 

Také tento protest, z usnesení sociálních demokratů, nebyl 
ve schůzi čten.*') 

Podobný protest zaslal jsem o dvě léta později sjezdu 
sociálních demokratů v Českých Budějovicích, který konal se 
tam dne 25. a 26. prosince r. 1893. Protest můj zněl tenkráte 
takto : 

♦Slavné předsednictvo sjezdu ! Jménem všech za »Dělnickými 
Novinami^ stojících a křesťansko-socialně smýšlejících dělníků 
českých varuji sjezd a jeho řečníky před jednáním a usnášením 
se ve jménu veškerého dělnictva českoslovanského. Důvody mé 
výstrahy spočívají v tom, že na tomto sjezdu není veškeré dél- 
nicťvo ceskoslovanské zastoupeno, A dále. Protestuji zároveň proti 
politickému internacionalismu, proti prohlašování náboženství za 
věc soukromou a protestuji proti jakémukoliv ponižování citů 
vlasteneckých a národních v dělnictvu českém. Protestuji proti 
každému účastenství židu v hnutí dUnickém^ zvláště v hnutí děl- 
nictva českého ; protestuji proti atheismu v socialismu, proti 
nespolečenství v socialismu i proti odpuzování všech stavů a tříd 
národa od práva v řešení otázky dělnické a v řešení otázky 
sociální vůbec. Slavné předsednictví račiž oznámení toto slav. 
sjezdu sděliti. V Praze, dne 24. prosince 1893. Tomáš Josef 
Jiroušek, redaktor » Dělnických Novin. « — Druhý a podobný 
Ijřípis zaslal sjezdu též Politický klub katol. dělnictva pro král. 
České se sídlem v Praze. Než, oba protesty byly pouze předsed- 
nictvím sjezdu oznámeny, že došly, ale čteny nebyly.*^) Zástup- 
cové sociálně demokratického dělnictva neměli se dověděti slov 
pravdy. 

Viz » Dělnické Noviny* roč. I. číslo 9 v Praze 1891. 
*'^) Protest strany národně sociální přinesly též v plném znění » Dělnické 
Noviny « ro5. I. Č. 9. 1891. jako otisk z časopisu »Naše Obrana.* 
") »Děl. Nov.« č. 9. r. 111. 1. ledna 1894. 



— 73 



XXI. 

Vznik mladoSechů. — Porážka strany staročeské. — Vznik 
hnutí pokrokového studentstva. — Styky studentstva se soci- 
alisty. — Založení »Omladiny^ socialistickou mládeží. — Opa- 
nování '►Omladiny* pokrokovým studentstvem. — Demonstrační 

akce » Omladiny*. 

Počátky liberální či svobodomyslné strany mladočeské spa- 
třujeme již v letech padesátých minulého století. Již v roce 1874 
dokazoval dr. Edvard Grégr, že mladočešství je tak starým jako 
staročešství. *Divnou náhodou — praví dr. Grégr — jsou mezi 
čelnějšími mladočechy starší lidé nežli mezi staročechy. Nehledě 
k nebožtíku dru Purkyňovi, kterýžto slavný učenec byl jedním 
z nejrozhodnějších mladočechfi, ač čítal bez mála 80 let, pouka- 
zuji jen k dru Kodymovi, dru Trojanovi, kteří věkem svým starší 
jsou než sám vůdce staročechů dr. Rieger. Dr. Sladkovský, vůdce 
mladočechů, úpěl již v žalářích olomouckých, když staročech 
Zeithammer chodil ještě do školy.**®) 

A dr. Grégr má pravdu. S muži liberálního ducha, jichž 
přičiněním a sdružením povstala v letech sedmdesátých strana 
mladočeská, shledáváme se již v bouřné době roku 1848 a zvláště 
v následujících dvaceti letech. Karel Sabina, Vincenc Vávra-Ha- 
štalský, dr. Fr. Cyrill Kampelík, prof. Amerling, sám Mikovec a 
celá řada jiných, byli duchem liberálové a liberály byli pak i ti, 
které svými spisy neb učením vychovali. Toho nemůže nikdo 
popříti. Mladší následovníci jejich dočkali se pak již v letech 
sedmdesátých sorganisování strany mladočeské. Na velké hostině 
stoupenců mladočeských, konané dne 1. února 1873 v Mělníce, 
^vytknuty hlavní zásady, jimiž se strana tato na příště říditi 
chce« a dne 25. prosince 1874 konán již první sjezd strany mla- 
dočeské v Praze, na němž zvolen sbor důvěrníků a sestaven 
program strany.^®) 

Tak povstala strana mladočeská, která, ačkoliv konservativně 
smýšlející staročeši měli vedení národa v rukou, rozrážela pevné 
jejich šiky, zvláště při volbách do sněmu a do říšské rady, až 
dne 2. července 1889 se jí podařilo, že se svými kandidáty při 
volbách do sněmu prorazila ve skupinách obcí 30 a ve skupinách 
měst 10 kandidáty. A konečně při volbách do říšské rady dne 
2. března 1891 porazila strana mladočeská staročeské kandidáty 
ve venkovských obcích na celé čáře a ve skupinách měst získala 
taktéž všecky mandáty až na skupinu táborskou, kde prošel sta- 
ročech. K vítězství mladočechů nad staročechy dopomohly v r. 
1891 tak zvané vídeňské úmluvy o smíření Čechů s Němci, jimž 
posměšně říkáno »punktace". 

Než, postupem doby došlo to s činností mladočechů na 
sněmu i na říšské radě tak daleko, že jindy radikální mladočeská 



49) ,K objasnění našich domácích sporů.* Sepsal dr. Edv. Grégr. 1874 
strana 7. 

*®) >Politické dějiny národa ěeského.* Napsal Adolf Srb. Svazek II. str. 
452 a 477 až 480. 



— 74 — 



strana podezřívána je dnes právě tak, jako byla podezřívána strana 
staročeská na počátku let devadesátých, že špatně neradikálně 
vede národ. Tím však jsou mladočeši sami vinni. 

Jak uvedeno, způsobil staročechům porážku mladočeský ra- 
dikalismus, když však mladočeši jali se parlamentárně pracovati, 
museli radikalismus odložiti, aby byli na sněmu i v říšské radě 
možnými, a tím sami zpečetili svůj osud, který je v nedaleké 
již budoucnosti očekává. 

Studentstvo a vůbec česká mládež, zklamaná v mladočeších, 
z nichž radikalismus znenáhla se vytrácel, jala se sama radika- 
lismus pěstovati a nespokojené živly organisovati, a to velmi 
záhy po roce 1891. Hnutí tomu dáno jméno »hnutí pokrokové*.. 

V čele tohoto pokrokového hnutí postavila se, jak řečeno, 
valná část studentstva, která po rozpuštění Akademického čte- 
nářského spolku (dne 24. srpna 1889) soustředila se v akademi- 
ckém spolku »Slavie«, kde r. 1891 pokrokovci nabyli již takové 
většiny, že si ze svého středu zvolili celý výbor. 

Záhy potom konali pak pokrokáři na Žofíně banket (18. 
května 1891) a sjezd, kde přijali vlastní program, a tím vybu- 
dovali si i vlastní stranu. 

Nyní nastala činnost této mladé strany. Studentští pokrokáři 
pletli se takořka do všech sociálně lidových proudů doby, vyjí- 
maje ovšem hnutí křesfansko-socialní. K nám přišel nanejvýš ně- 
který hlouček pokrokového studentstva, zvláště do schůze prvního 
Politického klubu katolického dělnictva v Čechách se sídlem 
v Praze, dělat oposici nebo kraval. Jinak s námi pokrokové stu- 
dentstvo v letech 1893-1895 nic nemělo. Za to však v hostinci 
»u Pštrosů*, kde měl své místnosti sociálně demokratický Poli- 
tický klub dělnický v Čechách, studentstvo pokrokové se jen hemžilo. 
Studentstva tohoto zmocnila se totiž fixní idea odvrátit sociální 
demokraty od internacionalismu. Sociální demokraté uskok záhy 
zpozorovali a jali se opět získávat! pokrokové studenstvo inter- 
nacionalismu. Obojí šlo ovšem těžko, a konec konců byl, že po- 
krokové studenstvo, rozmrzeno neúspěchy, přestalo si sociálních 
demokratů všímati. 

Podobnou ideu, jako pokrokové studentstvo, měl již r. 1882 
sociální demokrat, radikál Norb. Zoula. Tehdáž sdíleli jsme spolu pod 
věží novoměstské radnice jednu celu pro tajné spolčování, a 
Zoula z dlouhé chvíle kul tam plány pro budoucnost. Výsledek 
jeho úvah byl: získati studentstvo pro socialismus a sociální de- 
mokraty pro bratrství se studenty. Do programu soc. demokratů 
mělo se dáti všecko, co by nás sbližovalo; internacionalismus měl 
se v programu ponechati pro dělnictvo, a národnost měla se re- 
spektovati vzhledem k studentstvu. Pecka, když mu Zoula na 
procházce své plány sděloval, smál se až k popukání a pravil: 
»Nech toho být, jak to je. Co chceš dělat! Zde máš (ukázal na 
mne) zarytého národovce i klerikála, já jsem internacionalista a 
nevěrec, ty jsi také internacionalista a »klerikál« (Zoula totiž ne- 
uznával také potřebu vystupovati z církve) a snášíme se dobře. 



— 75 — 



Se studenty nic nesvedem', ty nech být a hled si dělnictva.« Zoula 
se na Pecku zadíval, usmál se také a již o plánu, nadělati ze 
studentů socialisty a ze sociálních demokratů jejich přátele, ni- 
komu se ani nezmínil. 

A tak, jako Jos. Boleslav Pecka řekl r. 1882 Zoulovi, že 
dělnictvo nesvedlo by nic se studenty, tak i pokrokové studentstvo 
r. 1892 nesvedlo nic s dělníky a dělníci se studenstvem. Nic ne- 
pomohly pokrokovému studentstvu mezi sociálními demokraty 
přednášky studujícího filosofie Antonína Hajná, ani Václ. Jaroši. 
Klofáče, nepomohlo ani to, že dr. Alois Rašín projevil touhu pře- 
kládati do češtiny Marxův » Kapitál* a nespomohlo ani to, že 
pokrokáři: Karel Stanislav Sokol, V. J. Klofáč a Ant. Hajn dali 
se zapsati za členy Politického dělnického klubu v Čechách. •^^) 

Marnými osvědčily se i přednášky pokrokového studentstva 
v sociálně demokratických spolcích a schůzích v Libni, Vršovicích^ 
Žižkově, na Kladně, v Kročehlavech, Novém Bydžově, Německém 
Brodě a jinde. Marným ukázalo se i přinesení pozdravu pokro- 
kového studentstva sociálně demokratickému dělnictvu při slav- 
nosti prvního máje roku 1892. Ani přítomnost při slavnosti má- 
jové, jíž skvěli se r. 1892 mezi sociálními demokraty předáci 



Norbert Zoula, stříbrník, narodil se roku 1854 ve Lštění (okr. bene- 
šovský u Prahy). V dělnickém hnutí objevuje se jeho jméno jako delegáta na 
prvním sjezdu sociálních demokratů českých v Břevnově r. 1878. Již u vojska 
byl Zoula ve vyšetř. vazbě r. 1881 pro rozšiřování socialistického tisku a styky se 
sociálními demokraty v Praze vyšetřován s kolegou svým Primusem Freitagem. 
K odsouzení obou však nedošlo. Za to však byl Zoula šarže četarské zbaven, 
y Praze založil r. 1880 socialistický spolek «Činnost«, kde byl předsedou. Články 
do »Budoucnosti« a »Dělnických Listů* psal pod pseudonymy »Cink€ a »Táborský*. 
Za účastenství na tajném sjezdu v Břevnově r. 1878 byl na tři měsíce a r. 1882 
opět pro tajné spolčování na deset měsíců do tuhého vězení odsouzen. — 
Zoula celkem nebyl zlý člověk, byl v politicko-socialních názorech radikál, 
ale jen slovy. S p. Václavem Žižkou pracoval Zoula v letech 1877 a 1879 v jedné 
stríbrnické dílně v Praze (u p. Gaučie) a také jedenkráte p. Žižkovi sdělil, že když 
do školy v Postupicich chodil, z náboženství že vždycky dobře prospíval a při 
zkoušce, které kardinál a kníže arcibiskup Bedřich Schwarzenberg v . Postupicich 
jednou byl visitaci přítomen, byl jím vyznamenán. Kardinál zkoušel Zoulu z ná- 
boženství a když se osvědčil, pochválil ho a sám malým dárkem — modlitbami 
— odměnil. Co do náboženského smýšlení Zoula, aČ radikál v sociálních názorech,, 
nebyl konec konců fanatik protináboženský, alespoň do té doby nc, pokud byl 
v Cechách — do roku 1882. Podám toho opět jeden doklad. Bylo tu z jara roku 
1881 když jsme si oba, on 10 a já 4 měsíce trestu pro tajné spolčování v jedné 
cele odbývali; tu přišel Zoulovi dopis z Vídně od jeho manželky, že má syna. 
Dopis končil slovy: »urči, jaké má při křtu sv. dostat jméno.* Zoula se na chvíli 
zamyslil a pak obrátil se ke mně řka: » Poslechni, jak by se přece ten chlapec 
měl jmenovat? .Manželka chce po mně, ale mne sc to nezdá hýli dobrým, lak 
po někom jiném, podle některého slavného muže, co myslíš?* Zkoušel jsem Zoulu 
odpovědí: > VÍŠ, kdo je slavným a nej váženějším mužem již dnes? « Zoula: >Nevím«. 
Já na to: >Sv. Otec Lev XIII. N Zoula blýskl černýma svýma očima a zvolal: 
>Budiž! Chlapec ať se jmenuje Lev!« A stalo se tak, když Zoula dopisem své 
manželce sdělil, jak chlapec jméno vati sc má. Po přestálém trestu odjel Zoula r. 
1883 i s rodinou do Ameriky, kde řídil v Chicagu socialně-radikální list > Bu- 
doucnost <^ Netěšil se však svobodě Americké dlouho; za několik roků zemí-el. 
Podobiznu Zoulovu a to věrně podanou, přinesl »Malý dělnický kalendář* na rok 
1902 v Praze. Životopis byl tam vŠak podán úplně nedostatečný. 

»Omladina« a pokrokové hnutí. Napsal Ant. Pravoslav Vesel3^ Str. 95.. 
Praha 1902. 



— 76 — 



pokrokových studentů: právník Ant. Čížek, medik Albert Důtka, 
-Ant. Hajn, Jaroslav Rozvoda a j. nepřivedla sociální demokraty 
studentstvu v náruč. Socialisté zůstali si svými a k studentstvu 
chovali se pouze jako ku každým jiným hostům. 

Pokrokové studentstvo se sociálními demokraty nepořídilo 
nic a postranními cestami a plány nebylo by pořídilo také nic. 
Než, co s,e nepodařilo pokrokovému studentstvu se starými so- 
cialisty, iibdařilo se mu alespoň částečně u socialistické mládeže, 
která seškůpila se ve vlastní stranu pod názvem » Omladina « a 
-založila časopis téhož jména. 

Společnost »Omladina« vyšla částečně ze socialistické mlá- 
deže a částečně z pokrokových studentů. Vznikla jako zvláštní 
frakce na konferenci, která konala se na Kladně dne 28. září 
1891, kde hlavní slovo vedli Václav Šturc, vydavatel socialistické 
»Záře«, a jeho spolupracovník Frant. VI. Lorenc.^^) Na konfe- 
renci této přijata také resoluce zásad, organisace a taktiky a ča- 
iiOpis »Omladina<( prohlášen za ústřední orgán strany. V zásadách 
uznány jsou » práva všech národností « a » proti utiskování ná- 
rodností pracovati se má na poli mezinárodního sbratření.« Mimo 
to 3. článkem resoluce uznána »ze všech politických stran strana 
sociálně demokratická za jedině způsobilou urovnati poměry 
•společenské.*^^) 

Na konferenci kladenské a na pohlášení programové reso- 
luce »Omladiny« měli podílu též pokrokáři Ant. Hajn, Jos. Škába 
a j., jakož i na sjezdu »Omladiny« konaném též na Kladně dne 
7. srpna 1892, k němuž Antonín Hajn dostavil se dokonce jako 
jzástupce »Časopisu českého studentstva.***) Na tomto sjezdu se 
ukázalo, že pokrokáři nabyli v »Omladině« nad sociálně demo- 
kratickými živly vrch a programové resoluci kladenské z r. 1891 
dán i ráz slovanský. Sociální demokraté, ačkoliv dost na to zle 
žehrali, co »jejich mládež* s »Omladinou« vyvedla, nemohli st 
již pomoci a museli mlčeti. 

Sotva »Omladina« vznikla, nastala hned řada demonstrací 
a doba bouřných schůzí, na nichž jak pokrokové studentstvo tak 
i studentstvem vedená jindy socialistická mládež, měly hojného 
účastenství. 

První demonstrace byla pokrokovým studentstvem a •Omla- 
dinou* provedena dne 8. listopadu 1891 na Bílé Hoře, při níž 
-došlo i k zatýkání a pak k soudům, i odsouzeno k různým tre- 
stům pět studujících a jedna dívka. — K druhé demonstraci 



Fr. v lad. Lorenc ze Zbyslavi u Čáslavi, bývalý studující kolínského 
gymnasia, byl po čas svých studií podporován a vyživován f děkanem Svobodou 
v Kolíně, a již i v týž čas odebíral tajně Šturcovu »Zář< a konečně zanechav 
studií, odebral se do Prahy, kde přihlásil se Šturcovi za spolupracovníka proti ka- 
tolíkům nejostřeji agitující >Záre«. V době persekuce »Omladiny«, seznav nebez- 
pečí, odjel do Brasilie a unikl tak zatknutí. 

**) »Omladina« a pokr. hnutí. Str. 98—100. 

*'^) > Časopis českého studentstva* založen byl r. 1889 a řízen K. St So- 
kolem až do jeho zastavení roku 1892. List tento dal první podnět k hnutí po- 
krokovému v Českém studentstvu. Další úkol převzaly pak po něm ještě ostřejší 
*Nové Proudy.* 



- 77 — 



došlo 6. července 1892 před domem Husovým. Dále událo se^ 
časté lepem' různých lid znepokojujících pamfletů na rozích praž- 
ských ulic. Dne 1. listopadu 1892 položeny »Omladinou« na 
Havlíčkův hrob věnce s nepřípustnými hesly na navštívenkách, 
že i vyšetřování trestní bylo pro to zavedeno. Dne 28. března 
1892 uspořádány demonstrace omladiny u pomníků Jungmannova 
a Hálkova v Praze, kde opět tři účastníci zatčeni a odsouzeni 
od 5 do 14 dnů do vězení. Dne 6. listopadu 1892 došlo opět na 
Bílé Hoře k velké srážce mezi četnictvem a » Omladinou* a ko- 
nečně došlo i na redakci »Vlasti« dne 2. února 1893. Než, tomu. 
musíme věnovati širší kapitolu. Také o dalším osudu »Omladiny«, 
jehož se roku 1894 dodělala, se postupem zmíníme. 

XXI. 

Demonstrace »Omladiny« před redakcí »Vlasti< v Žižkově. — 
Odsouzení d^moiistrantů. — Projevy protidemonstrační. — Od- 
chod redaktora Tom. Škrdle do Prahy a jeho 12tíletá působnost 
vincencianská v Žižkově. — První oběť štvavého hnutí štolo- 
vého v Olšanech. — Projev v Historickém kroužku a řeč red. 
Tom. Škrdle o situaci. 

»Vlasť« přinesla v čísle 2. a 3. roku 1892 z péra dra Jana. 
Hromádky posudek Nerudových » Drobných klepů «, dosvědčený 
hlavně Nerudovými citáty. 

Kritik nezachoval se k Nerudovi ani tak ostře jako sám 
Neruda zachoval se v uvedeném spisu k náboženství a jeho úkonům 
a přece povstal z toho veliký hluk mezi liberálními spisovateli. 

Za šest neděl po uveřejnění uvedeného posudku spisu Ne- 
rudova ve »Vlasti«, dne 29. ledna 1893, objevilo se v »Národních 
Listech « provolání k » české veřejnosti* podepsané 106 spiso- 
vateli a spisovatelkami, kteří brali v ochranu Nerudovu památku, 
ale ani slovem posudkem Hromádkovým nehnuli. 

Následek tohoto provolání k »české veřejnosti* na sebe 
nedal dlouho čekati; dne 2. února 1893 udála se před redakcí 
»Vlasti« v Žižkově č. 505 na Komenského náměstí pouliční de- 
monstrace. 

Česká veřejnost tedy promluvila. Avšak až do roku 1902 
bylo to zakryto rouškou tajemství, jaká to »česká veřejnost* 
promluvila. Tehdáž — při demonstraci — zatčeno bylo osm 
mladíků hlavně z kruhů řemeslnických a dělnických a celá věc 
přičítala se na vrub sociálním demokratům. Dnes však je na věci 
jasnější světlo. Demonstraci vyvolali studenti a sociálně demo- 
kratické dělnictvo z » Omladiny*. Svědčí o tom Pravoslav Veselý 
ve svém spisu ^Omladina a pokrokové hnutí*, vydaném r. 1902^ 
kde se na str. 176. p demonstraci píše takto: 

»Dne 2. února 1893 strhla se velká bouře před bytem patera. 
Škrdle, redaktora klerikální » Vlasti* v Žižkově. Podnět k ní za- 
vdalo potupné psaní zmíněného časopisu o památce Nerudově. 
Studentstvo i dělnictvo s Rašínem, Sokolem, Škábou a Jinými 
v čele táhlo od hrobu Augustina Smetany z KatUua tv^ 7ÁT>řLQNi 



— 78 — 



provolalo páteru Škrdlemu »pereat« a vytlouklo mu okna. Policie 
se přihnala a rozháněla shromážděné velmi bezohledně. V odpověď 
počal na ni pršeti pravý déšť kamení a ledových zmrazků. Dle 
pořekadla: »Kdo uteče, ten vyhraje!* nezbylo jí nic jiného než 
vzíti do zaječích. Teprve když nabyla posily, vrátila se a šarvátka 
počala znovu. Za ohlušujícího křiku a nadávání zástupy roze- 
hnány. Zatčeno a v železech následujícího dne k soudu odvedeno 
devět osob.*^**) 

Když demonstrace o páté hodině odpoledne se udála, nebyl 
právě redaktor » Vlasti* Tomáš Škrdle doma. A proč nebyl doma, 
o tom píše ve » Vlasti* čís. 5., roč. IX., r. 1893 následovně: 

Dne 2. února odpol. chystal jsem sejiti na přednášku ♦Histori- 
ckého kroužku* v Praze, která se konává obyčejně v 5 hodin 
odpoledne. Obyčejně vycházívám z domu na tyto přednášky o půl 
^. hodině, toho však dne mne vnitřní hlas stále pohádal, abych 
šel dříve, ač jsem jinak o útoku ani potuchy neměl. I vyšel jsem 
něco před 4. hodinou a byl jsem v Praze v sále přednášky po 
ndp. biskupu J. Brynychovi druhým posluchačem, ač jsem snad 
-do Prahy měl ze všech nejdále. Každou neděU a svátek sloužívám 
pro chovance v klášteře Milosrdných sester v Karlině mši sv., 
a je-li hezky, konám pak okolo invalidovny přes vrch žižkovský 
procházku a potom již celý den nevycházím. Dne 2. února 1893 
iDylo však ráno ošklivé a blátivé počasí, i chtěl jsem jiti odpoledne 
-do Prahy pěšky, abych si obvyklou procházku nahradil. 

Jdu-li do Prahy pěšky, dám se z pravidla z domu do Roháčovy 
ulice; jedu-li po tramwayi, dám se v levo ulicí Jakoubkovou. 
Tehdy vykročiv z domu, dal jsem se maně v levo (ulicí Jakoub- 
kovou), ač jsem chtěl jiti pěšky a pěšky skutečně šel, a ač v tomto 
případě Roháčovou ulicí chodívám. Tím jsem útočníky, kteří se 
již k mému bytu Roháčovou ulicí hrnuli, minul, jinak bych je 
byl potkal a od nich byl insultován a snad i kamenován. Můj 
anděl strážný mne varoval a chránil. — Ve čtyři hodiny přitáhli 
útočníci před můj byt.« 

»Hlas Národa* ze dne 3. února o celé události psal: »Včera 
o 3. hodině odpolední sešli se na Karlínském hřbitově »internacio- 
nální« dělníci a studentstvo u hrobu z církve vyobcovaného kněze 
Augustina Smetany. Po krátkém proslovu položeny na hrob dva 
A^ěnce od »Politického klubu dělnického v Čechách* a od dělni- 
ckého spolku »Žižkovan«. Na to zpívaly se dělnické písně, jako: 

»Zapadá slunko svobody zlaté« 
a pak »Hej Slované*. Odtud táhl zástup asi 300 hlav do Žižkova 

To ovšem zní zcela jinak než jak to v říšské radě posl. dr. Jos. Herold 
^kládal panu ministru vnitra, aby oslabil jeho důvody pro zavedení stavu vými- 
nečného nad Prahou. Pan dr. Herold tehdáž (dne 17. října 1893) lícil vše takto: 
» Já nechci Jeho Excellenci uvádeti to, o čemž již jednou se zmínka stala, co stalo 
■se v měsíci únoru, totiž afféru P. Skrdle ; nechci o tom mluviti, aby oni pánové, 
kteří by zmínkou, že proti katolické církvi popuzováno bylo, popuzeni bytí mohli, 
v omylu nebyli. Já pravím proto, že P. Škrdle nebyl napaden proto, že jest 
knězem, nýbrž proto, poněvadž též socialistický(!) list vydává, v němž socialisty 
jiného směru napadá.* — Takhle, prosím, jako slepý o barvách, mluví poslanec 
o události, která sběhla se v jeho volebním okresu! 



— 79 — 



k redakci časopisu »Vlasf«, kdež voláno »pereat« a jedno okno 
vytlučeno. Přikvapivší strážníci s tasenými šavlemi zatkli jednoho 
socialistu, dav se však vrhl na ně s kameny a zatlačil je k jednomu 
domu. Zde však znovu tasili strážníci šavle a dav dal se na útěk, 
při čemž strhla se taková panika, že bylo úzko na to hledět. 
Děti a výrostkové na zemi se váleli, jiní pres ně padali, křik 
a nářek se vůkol rozléhal. Zápas strážníku s demonstranty, jichž 
zástup vzrostl na Komenského náměstí na 1000 osob, trval přes 
hodinu. Skončil, když přišla posila z Karlina a na 50 strážníků, 
kteří súčastnili se pohřbu vrchního policejního komisaře ve výslužbě 
p. Plocha z Karlina. Demonstranti zatlačeni z Komenského náměstí 
do ulice Roháčovy a na Prokopské náměstí, kde byli rozehnáni 
v různé strany. Oba inspektoři Šanowski a Lederer a strážník 
Tříska byli na hlavách kamením raněni. « 

Zpráva o demonstraci došla redaktoru » Vlasti* až po schůzi 
Historického kroužku po 6. hodině, načež týž se mnou (kde 
zároyeň jsem byl schůzi přítomen) v průvodu asi 20 členů Jed- 
noty katol. tovaryšů z Prahy odebral se na Žižkov. Přišed domů, 
shledal v redakci okno rozbité právě před svým psacím stolem, 
na stole a po zemi kusy skla a kousky škvárů z kamenného uhlí. 

Mezi zatčenými demonstranty nacházel se též Josef Hebrle, 
171etý nádenník, jehož rodiče i jej samého redaktor Tomáš Škrdle 
s žižkovskými Vincenciány roku 1887 po dlouhý čas v bídě 
a nouzi podporovali. V knize ošetřovanců V^incenciánské chu- 
dinské kuchyně. Již r. 1882 založil redaktor Tom. Škrdle, čteme 
pod číslem 42 z roku 1887: »Anna Heberluvá (v čp. 466 v Žižkově) 
66 roků stará, nemocná, stále leží, muž drvoštěp, dcera bez práce 
a jedno dítě (Josef Hebrle). Tato rodina byla z bytu vystěhována 
na ulici. « tu v nej větší její bídě ujala se ji správa chudinské 
kuchyně v Žižkově a udělovala jí obědy tak dlouho, dokud nebyla 
nemocná žena odvezena do nemocnice. Otci, Hebrlovi, aby si něco 
vydělal, dala správa kuchyně štípati dřiví a práci mu zaplatila, 
ač jinak se žádalo, aby ošetřovavanci všemožnou práci pro kuchyni 
zdarma vykonali a silní z nich i dříví štípali. A v správě té až 
do 18. března 1893 zasedal redaktor Tomáš Škrdle, na jehož 
podnět pro Heberlovu rodinu vše se dálo. Tak se odvděčuje svět. 

Dne 27. února 1903 byli postižení demonstranti u zem. trest, 
soudu v Praze pro útok na redakci »Vlasti« a pro bitku se stráží 
odsouzeni: Josef Dobrovolný, 25letý, obuvnický pomocník, na 15 
měsíců se 30 posty; Jáchym Havlena, 2 lletý truhlářský pomocník, 
na 15 měsíců s 30 posty; Matěj Salaba, 4 lletý krejčovský po- 
mocník, na 6 měsíců; Kateřina Salabová, manželka předešlého, 
na 6 dní se 2 posty; Václav Klatovec, 23letý sedlářský pomocník, 
na 9 měsíců; Antonín Moučka, 191etý nádenník, na 10 dní se 
2 posty; Karel Včelka, 20letý pekařský pomocník, na 3 neděle 
se 3 posty a Josef Heberle, 17letý nádenník, na 1 týden se 2 posty 
do těžkého vězení. — Obžalované hájili dr. Josef Milde a dr. 
Karel Baxa. 

Tak skončila demonstrace proti »Vlasti« u soudu ; vznik 
vzala od literárních »Majistů« jejich provoláním,, provedena byla 
pokrokáři a následky její odnesli dělníci. 



— 80 — 



První odpověď na demonstraci se strany katolické dal slavný 
historik, vyšehradský probošt dr. Antonín Lenz. Oznámil literár- 
nímu spolku »Máj«, že jako katolík, kněz a spisovatel ze spolku 
»Máj« vystupuje, že •členové téhož spolku odsoudili katolický 
list »Vlasť«, jelikož se odvážil brániti osvětu křesťanskou, články 
víry a nejsvětější osobu Páně naproti nájezdům ve spisech Ne- 
rudových obsaženým. 

Druhou odpověď dal na demonstraci sám výbor družstva 
Vlasř obsáhlými řečmi svého předsedy dra. Rudolfa Horského 
a jednatele P Frant. Filipa Konečného i usnesením resoluce ve 
svém sezení dne 9. února 1893. Resoluce zněla následovně: 
»Výbor družstva Vlasť projevuje svůj souhlas s činností důst. p. 
Tomáše Škrdle v časopisu »Vlasf« proti liberálním útokům na víru 
katolickou, vůči pak odpůrcům jeho z tábora vlastního prohlašuje, 
že s ním a jeho přesně katolickým směrem stojí a padá.« Pode- 
psáni: Dr. Rud. Horský, předseda; Karel Ulrich, místopředseda; 
Fr. Filip Konečný, jednatel, a výboři: Frant. Pohunek, Václav 
Špaček a František Žák. 

Resoluce uveřejněna pak v » Čechu «, » Vlasti*, ♦Vychova- 
teli* a »Dělnických Novinách«.^^) 

Na rozbitá okna v redakci »Vlasti« z vlastní pohnutky do- 
cházely od katolíků se všech stran sbírkami peníze, provázené 
případnými hesly, z nichž nejlépe vystihnuta situace heslem jed- 
noho přispěvatele: 

>Nuž vstaňte všichni, kteří ještě spíte, 

rozbitými okny vniká >Zář«/') 
pozdě by cha honit, to snad dobře víte,. 

a po ráně uschovávat tvář.*^) 

Sbírky vynesly celkem 955 zl. 86 kr. t. j. 1911 K 72 h«^), 
kteréž obdarovaný katolickým účelům a osobám rozdal. 

A konečně k třetímu a velikému projevu proti žiž- 
kovským demonstracím před redakcí » Vlasti vzpružilo se pražské 
i venkovní kněžstvo, lid a katolické spolky, ^když i obecní za- 
stupitelstvo žižkovské proti redaktoru Tom. Škrdlovi pro několik 
jeho článků v »Nedělní dělnické příloze „Čecha"*, nadepsaných 
»Mé sociální působení v Žižkově*, zaujalo tak nepřátelské stano- 
visko, že mu hrozilo i vyhoštěním z obce(!). Tak alespoň znělo 
usnesení obecního výboru žižkovského dle referátu »Národních 
Listů* ze dne 23. března 1893. 

Jako v odpověď časopisy »Čech« a »Dělnické Noviny* byly 
projevy protestů proti takovémuto jednání zahrnuty. Na tisíce 
podepsaných občanů, kněží, členů katolických spolků projevovalo 
důvěru a lásku těžce stíhanému redaktoru » Vlasti*. Bylo to tehdáž 
nejmohutnější hnutí katolického lidu, jakého ještě liberálové 
a sociální demokraté nebyli svědky. Přišly obranné katolické 

") >Čech« ze dne 8. února 1893 a >Vlasť«, č. 5., r. IX., 1893, str. 416. 

»Vlasť«, č. 5., r. IX., 1893. Článek »Demonstrace v Žižkově*. 

>Zář«, atheisticko-socialistický časopis v Praze. 
«0) > Vlasť*, č. 5., r. IX., str. 423. 

»Vlasf«, c. 12., r. IX. 



— 81 — 



projevy z Prahy, Proseče, Setelic, Mcel, Studce, Dobrovan, Červ. 
Peček, Humpolce, Litomyšle, Čes. Budějovic, Pinovic na Rožmi- 
tálsku, Třebechovic, Příbrami, Hradce Králové, Hronova nad 
Metují, Ústí nad Orl., Bohosudova, Brna, Uher. Brodu, Moravské 
Ostravy, Kojetína, Bučovic, Roztáně, Valaš. Meziříčí, Vídně atd. 
Přišly obranné projevy odevšad, kde katolický lid počal se pro- 
bouzet. » Dělnické Noviny* od polovice dubna až do konce roku 
1893 jsou těchto projevů plny. 

Konečně redaktor Tom. Škrdle roztrpčen nevděkeni obce, 
v níž 12 let pro chudý lid v konferencích sv. Vincence v Žižkově 
i v Olšanech a v chudinské kuchyni neúnavně působil, rozhodl 
se Žižkov opustiti. Obrátil se do Prahy, kde na Starém městě 
v budově kláštera 00. Dominikánů za souhlasu výboru pronajal 
nové místnosti pro družstvo Vlasť. 

Odchodem redaktora Tomáše Škrdle ze Žižkova zašla také 
chudinská kuchyně spolku sv. Vincence; neboť on takořka jediný 
svojí agitací ji držel. 

Píše o tom redaktor Tomáš Škrdle ve svém spisu »Spolek 
sv. Vincence z Paula pro dobrovolné ošetřování chudých v král. 
Českém* na str. 29. a 31. takto: 

» Když jsem vstoupil r. 1881 za člena žižkovské konference, 
ihned jsem spozoroval, že působení konference pro tak velké 
město jest nedostatečné, a proto pojal jsem úmysl zasáhnouti 
hlouběji v otázku sociální a zřídil jsem chudinskou kuchyni. 
V obecních kuchyních (pražských) se pokrmy lacino prodávají, 
u nás se měly dávati zdarma a jen mimořádně se prodávalo 
(polévka za 2 kr., polévka s příkrmem za 8 kr. ; silný muž se 
tím nasytil), i dál jsem jí jméno »chudinská«, lid pak jí říkal 
krátce »chudá« kuchyně. Po těžkých přípravných pracích otevřeli 
jsme ji 1. prosince r. 1882 a řídili jsme ji 11 let. 

Byl jsem pokladníkem kuchyně a hospodářem, učitel Václav 
Němeček jednatelem a správcem a řídící učitel Tomáš Tichovský 
předsedou. Po celý čas snažili jsme se kupovati zdravé a záživné 
potraviny, třeba i dražší, jen když dobré. Když se otvírala a za- 
vírala, dostali všickni chudí slavnostní oběd. Zvláště jsme slavili 
Štědrý den. V ten den pekly ženy od půl noci vdolky a koblihy. 
Všickni přijatí chudí byli poděleni: dostali polévku, vdolky, koblihy, 
vánočky (dle počtu dětí 1 — 5), jablka a ořechy. To byl pro mne 
nejkrásnější den celého roku. Na ten den jsem se jako dítě tě- 
šíval a od toho času každý Štědrý den zalétá moje mysl v ty 
blahé časy. 

V 11 letech rozdala chudinská kuchyně v Žižkově obědů; 
r. 1883 = 5966 (609 zl. 39 kr.); r. 1884 = 10.007 (608 zl. 60 kr.); 
bylo mnoho darů v naturaliích) ; r. 1885 = 7.233 (511 zl. 24kr.); 
r. 1886 = 9.297 (606 zl. 58 kr.); r. 1887 = 11.295 (870 zL 
60 kr.); r. 1888 = 14.325 (810 zl. 01 kr.); r. 1889 = 14.390 
(951 zl. 06 kr.); r. 1890 = 15.990 (1.210 zl. 69 kr.); r. 1891 
6910 (721 zl. 85 kr.); r. 1892 = 10.675 (1084 zl. 78 kr.) a roku 
1893 = 9.632 (889 zl. 80 kr.). Celkem 116.020 obědů v ceně 
8855 zl. 62 kr. (čili 17.711 K 24 h). 

J. T. Jirbušek : Dějinj sociedníbo hnuti ^ 



— 82 — 



Vyšetřiti poměry žadatelů, vyžebrati každý rok na 700 — 900^ 
zlatých a starati se o tento veliký závod, to jest práce tak těžká 
a namáhavá, že po mém odchodu ze Žižkova nikdo do ní již si 
netroufá se pustiti v tomto rozměru.* 

Vedle chudinské kuchyně založil redaktor Tom. Škrdle při 
žižkovské konferenci r. 1882 knihovnu, do níž po celých 11 let 
knihy kupoval a sháněl. Knihovna mu ponechána konferencí na 
starost jako knihovníkovi. Knihovna obsahovala přes 400 knih, 
které redaktor Tomáš Škrdle dvakrát týdně lidu půjčoval až do 
2. února 1893, kdy okna byla mu vytlučena v bytu, kde zároveň 
knihovnu chudých opatroval. Pro knihy chodili lidé, podlahu za- 
šlapali, bláta, sněhu na botách nanesli, ale to vše redaktora Tom. 
Škrdle nikterak nepřivádělo z dobré mysli; když byt měl znečištěn, 
dal podlahu i schody umýti, za práci zaplatil ze svého skrovného 
příjmu a bylo zase dobře. Za tři dni chodili lidé pro knihy na 
novo. Aby knihovna mohla se vzmáhati, založil při ní redaktor 
Tom. Škrdle »knihovní fond«, na který po krejcárkách sbíral a na 
který konference žižkovská i olšanská mu při schůzích z kolekty 
10 kr. přispívaly. 

Dále založil redaktor Tom. Škrdle při konferenci žižkovské 
r. 1882 konferenci dámskou, r. 1889 ^krejcarový fond« jakožto 
odbor konference a r. 1888 založil mužskou konferenci v Olšanech. 
Činnost to zajisté obdivuhodná, pováží-li se zvláště, že redaktor 
Tom. Škrdle nejen tyto podniky založil, ale že i ve všech účinně 
zasedal a pracoval. Nuže, a toho kněze, s nímž jiná obec by se 
byla jako se vzorem chlubila, který od žižkovských občanů nic 
nežádal, ale za to veškeré potraviny a potřeby pro chudé od 
žižkovských obchodníků a živnostníků kupoval a hotově platil, 
chtěla obec proto, že v několika článcích podal spravedlivě věrný 
obraz ze života chudiny, pro niž pracoval — vypověděti. 

* 

Krátce po demonstraci před redakcí » Vlasti « v Žižkově udála 
se v sousedních Olšanech mezi tamním kaplanem Jos. Tykalem 
a několika sociálními demokraty ostrá slovní potyčka. Došlo k ní 
po sňatku jednoho z přátel socialistů, jemuž za svědky byli dva 
známí žižkovští socialisté. 

Tou dobou vydala redakce atheisticko-socialistické »Záře« 
v Košířích u Smíchova tak zvanou » Štolu «, leták, s nímž socialisté 
při každé příležitosti chodili po farách, kde o každý krejcar po- 
platku s kněžími a kostelníky pořádali srážky a bouřlivé výstupy. 

Jeden takový výstup měl kaplan Josef Tykal a socialisté ' 
nemeškali aféru dáti dne 16. února 1893 do pražských liberálních 
>Národních Listů«, kde uvedený kaplan, jinak řádný a tichý muž, 
těmto věcem nezvyklý, byl postaven do světla jako nějaký utisko- 
vatel lidu. Ve skutečnosti však kaplan Jos. Tykal byl přítelem 
lidu a podporovatelem konference olšanské. 

Než celá událost v životě poprvé se mu sběhnuvší, jakož 
i zpráva ^Národních Listů« působila na kněze tak, že dne 17. 
únoTR «áhl si na život, oběsiv se na klice dveří olšanské ka- 



— 83 — 



plaňky — jako první oběť socialně-demokratického štolového 
hnutí. Smrt obh'beného kaplana hnula srdci všech, kdož jej znali. 

Dne 19. února měl pohřeb, a to velkolepý. Přes 2000 lidu 
z Ořšaa a okolí se sešlo, aby doprovodilo k poslednímu odpo- 
činku svéha milovaného duchovního rádce a k smrti uštvaného — 
katolického knéze. Srdce lidu, jak předem uvedeno, se hnulo 
a lid ten dal na jevo lásku k svému kazateli a knězi proti těm, 
kteří měli na svědomí jeho smrt. Pohřeb konal se z chrámu Páně 
u sv. Rochá, kde zvěčnělý sloužil Bohu a lidem. Nepřehledný 
průvod zahájilo duchovenstvo: Karel Kmoch, ředitel ústavu hlucho- 
němých, jenž vedl kondukt, Fr. Kareš, farář, Antonín Herout, 
kaplan (z Olšan), redaktor » Vlasti* Tom. Škrdle, žižkovský farář 
Josef Houžvička, katecheta Joseí Kuklich a jiní. Zesnulého nesli 
ke hrobu zasloužilí občané: pp.: Jan Nesládek, majitel realit, 
Karel Traub, majitel domu; L. Vandas, adjunkt hřbitovní správy, 
a Fr. Kysela, mistr kamenický (z Olšan). Obřady trvaly přes půl 
-druhé hodiny. V den pohřbu se v redakci katolických listů * Vlasti* 
3, » Dělnických Novin* nepracovalo. 

V týž den ""zasedal v Praze Historický kroužek družstva 
Vlasf, aby dal proj«v přízně a oddanosti redaktoru » Vlasti* za 
demonstraci, která jej dne 2. února stihla. Když P. Josef Svoboda, 
kněz řádu Tovaryšstva Ježíšova a slovutný katolický historik, 
proslovil projev za souhlasu celého odboru, ujal se slova redaktor 
» Vlasti* Tomáš Škrdle a pravil: 

»Právě dnes jsme pochovali v Olšanech kněze, který padl 
ZBL oběť hnutí socialismu. I mně táž třída lidu vytloukala okna, 
což mne hlavně z té příčiny bolí, že jsem právě pro tuto třídu 
dělnickou věnoval 12 let práce. Co jiní v Žižkově domnívali se, 
že slouží u veliké míře vlasti a národu, když provolávali slávu 
Žižkovi a Husovi a když dali na Žižkův pomník nějakou tu 
zlatku, chodil jsem já od bytu k bytu, od sklepa k sklepu a sbíral 
jsem peníze pro chudinu a rozdával je chudině. K vůli mně za- 
sílaly se peníze do Žižkova nejen z Čech a z Moravy a ze 
Slezska a z různých jiných zemí rakouských, nýbrž až z dálné 
Ameriky. Tisíce tisíců bylo skrze mé ruce rozdáno v Žižkově 
stavu dělnickému a nyní právě ten lid se dá najati od tajných 
strůjců, aby mne kamenoval a hanbu mi provolával. Čeští spiso- 
vatelé vydali proti mně provolání a různé listy mne tupí a ha- 
nobí, ale jako jsem prohlásil ve výborové schůzi družstva Vlasf, 
tak i dnes opakuji, že z dráhy své neustoupím, že se neleknu, 
že se nedám a nepřátelům s cesty neustoupím. Čekají nás časy 
ještě horší, ale, velectění pánové, dnes jsem nabyl nové posily 
a naděje právě při pohřbu zmíněného kněze Josefa Tykala 
v Olšanech. Když lid zvěděl, co na něm bylo spácháno, hnulo 
se srdce jeho; nesčíslné proudy lidu hrnuly se do chrámu Olšan- 
ského a naplnily jej i celý okolní hřbitov a celý ten zástup za- 



Josef Tykal narodil se v Praze dae 30. ledna 1850 z rodičů chudých. 
Na kněze vysvěcen byl roku 1875. Po celý čas byl podporovatelem a živitelem 
své staré matky, která jeho smrtí osiřela. Po několik let, než přišel do Olšatv 
« Prahy, prodlel v rodině Oettingen-Wallersteina jako vycYvovaXíX. 



— 84 — 



plakal nad zlomeným životem katolického kněze. Pánové, to mne 
naplňuje nadějí, že i v trudných dobách, které nás čekají, pohne 
se srdce aspoň šlechetné části našeho lidu a zapláče nad svou 
církví a nad naším náboženstvím a přivine se k praporu na- 
šemu. « 

Řeč redaktora Tom. Škrdle přijata se všeobecnou pochvalou 
přítomných a s ujištěním všech, že věrně pro katolickou věc při 
družstvu Vlasť státi budou. Dále ve schůzi pak pokračováno. 

XXII. 

První sjezd zástupců katolických spolků na Královéhradecku. — 
Jubilejní konference na oslavu 251etého trvání dělnického hnutí 
v Čechách. — Výpady sociál, demokratů na naše zástupce. — 
Moje první programová řeč k socialistům, — Korbrovo se 
ohrazování proti mně. 

Po prvém sjezdu předsedů a příznivců spolků katol. tova- 
ryšů v Praze r. 1891 následoval sjezd zástupců katol. spolků 
z diecése královéhradecké dne 25. a 26. srpna 1892 v Hradci 
Králové. Byl to tak zvaný první krajinský spolkový sjezd, jakých 
katol. spolky v následujících letech pořádaly celé řady. A sjezdy 
tyto nemálo přispěly k probuzení a osvěžení katolického života 
v Čechách. 

Na tomto královéhradeckém sjezdu mělo účastenství 30 zá- 
stupců z 15 jednot katol. tovaryšů, křesť.-social. spolků a sv. 
Josefských jednot katol. mužů a jinochů. 

Předsedou sjezdu zvolen byl diecesní praeses, profes, dr. 
Vine. Ruth se strany české a místopředsedou se strany německé 
Frant. Kutnar z Bernartic. 

Předseda, zahájiv sjezd, sdělil, že J. M. ndp. biskup dr. Jos, 
Jan Ev. Hais posílá sjezdu zvláštní připiš, a jal se jej předčítati. 
Připiš J. M. ndp. biskupa slovy přesvědčujícími povzbuzoval všecky 
pracovníky na poli křesťanského socialismu ku vytrvalosti v jejich 
obtížné sice, ale záslužné práci. Připiš přijat s velikým nadšením, 
neboť to byl první biskupský lisj:, uznávající i doporučující dobrou 
snahií křesťanských sociálů v Čechách. 

Rokování sjezdu dálo se o spolkových záležitostech na zá- 
kladě protokolů konference diecesních předsedů katol. spolků 
rakouských, konané r. 1891 a 1892 ve Vídni a na základě proto- 
kolu všeobecného sjezdu předsedů katol. spolků zemí koruny 
České, který konal se r. 1891 v Praze. 

Mimo rokování o záležitostech spolkových, hledíc k účelu, 
prostředkům a vedení spolku doporučován dp. Fr. Kutnarem, dr. 
Frant. Reylem i předsedou katolický tisk a zvláště »Dělnické 
Noviny«, »Nedělní dělnická příloha „Čecha"* a brněnský »Dělník«. 
Sociálnímu odboru družstva Vlasť doporučeno, aby vyslal někte- 



*3) »Vlasť* čís. 6. roč. IX. str. 515. a 516. 

") »Dělnické Noviny«, roč. II., č. 2., str. 17. a 18. v Praze. 1892. 



— 85 — 



rého ze svých odborníků ku prakticko-socialnímu kursu v M. 
Gladbachu v Německu, který se tam za 14 dní koná.®*) 

Pokud se týče vnitřního i venkovního života katol. spolku, 
bylo všem zástupcům spolků vloženo na srdce, aby o všem, co 
spolek podniká, do katolických a křesť. sociálních listů zprávy 
podávali a tak světu o sobě a své činnosti k všeobecnému po- 
vzbuzení i pozornosti, známky života dávali. Sjezd skončil za 
povznášející nálady. 

Uprostřed bojů a zápasů r. 1892 jest mně také pozname- 
nat! v našich dějinách, jak jsme se zástupcové všech rozvaděných 
dělnických stran sešli na jedné tribuně a u jednoho stolu. Stalo 
se to takto: 

V měsíci srpnu 1892 vzpomněli si stoupenci strany národně 
sociální, zvláště Frant. Krasl a Václav Sedmidubský, že v témž 
roce jest tomu právě 25 let, kdy v dělnictvu českém vyvoláno 
bylo jeho hnutí, a usmyslili si, svolati za účelem oslavy této pa- 
mátné události » jubilejní konferenci českého dělnictva*. 

Jak ani jinak nebylo možno, dostal jsem ku konferenci po- 
zvání i já. Jakkoliv nebylo mně pozvání mnoho milým, rozhodl 
jsem se přece do konference jiti a tam místo křesťanských sociálů 
se soudruhy p. Jos. Hovádkem, dělníkem knihařským, p. Vilémem 
Kolešem a p. Janem Janusem, dělníky krejčovskými, zasednouti. 
K večeru zavítal k nám do konference také p. Václav Žižka. 

Sešlo se nás všech zástupců dělnických stran: národně 
sociální, sociálně demokratické, sociálně neodvislé (ethicky anar- 
chistické) a křesťansko-socialní na půl druhého sta. Sociálně 
dělnických redaktorů mezi přítomnými napočteno třicet. 

Schůzi zahájil o půl 10. hod. dopol. dne 28. září 1892 v sále 
hostince »u města Pešti« v Rybní ulici v Praze svolavatel Václav 
Sedmidubský, redaktor časopisu »Naše Obrana*, a za předsedu 
svolen jeden ze starých bojovníků za práva dělnictva českého, 
p. Frant. Krasl, bývalý strojník. Za místopředsedu zvolen sociální 
demokrat p. Vilém Černý, dělník strojnický. 

Po zvolení předsednictva ujal se slova předseda p. Fr. Krasl 
a v dlouhé, pěkně promyšlené řeči líčil celý postup dělnického 
hnutí od r. 1867 a uvedl, jak se které straně dělnické po celý 
ten čas dařilo, co podnikla, jak vzrostla a mnoho-li časopisy pro 
své tendence působila. Také založení a vzrůstu křesťansko-soci- 
alní strany věnoval ve své nestrannosti dosti dlouhý a spravedlivý 
posudek. 

Pak rozpředla se debata, která trvala až do poledne a bylo 
v ní jednáno hlavně o národnostním a internacionálním stanovisku 
v socialismu. K usnesení nedošlo, poněvadž zástupcové všech 
stran trvali na svých zásadách. K věci mluvili : neodvislí socialisté 

•*) Přání tomuto pro krátký čas vyhověti Sociální odbor družstva Vlasť 
nemohl, ale r. 1893 na prakticko-socialním kursu německých katolíků v Bamberku 
mluvil předseda sociál, odboru dr. Rud. Horský o vývoji křesf.-socialního hnutí 
v Čechách za veliké pochvaly. Zpráva o tom zaznamenána jest v >Dělnických 
Novinách*, roc. III., čís. 1. ze dne 1. září 1893. 



— 86 — 



Balý a Hábr, sociální demokrat Karel Vaněk a národní socialisté 
Kabeláč, Ry§, Bartoš a Sedmidubský. 

Po 12. hodině následoval společný oběd u jedné tabule, po- 
délce sálu ze stolů utvořené. Nám křesť. sociálům přišlo náhodou 
seděti proti předsednictví. Před jídlem bez ohledu na ostatní účast- 
níky poznamenali jsme se křížem a vykonali každý svoji modlitbu. 
Přípitků jsme nepronesli a připili si se všemi jen při vzpomínce 
všech zemřelých buditelů dělnictva českého. 

Odpoledne o 2. hodině bylo ve schůzi pokračováno. Mluvilř 
z národně sociální strany: Sedmidubský, Ulrich, Malý, Kabeláč 
a stavitel Saller, ze sociál, demokratů: bturc, Šťastný, Černý,. 
' Bernášek, Hájek, Lorenc a Wolf, z neodvislých socialistů : Korber, 
Hábr a Balý, z křesť sociálů já. 

Mne k řeči vyzval po třikráte pan Václav Šturc, redaktor 
socialistické »Záře«, abych prý nejen v »Dělnických Novinách*, 
ale i před socialisty všech stran program strany křesť. sociální 
přednesl i obhájil. 

Celé odpoledne mnoho bylo proti nám mluveno a všichni 
přítomní byli proti nám řečníky sociálních demokratů a neodvislých 
socialistů přímo popouzeni. 

Tak na př. pravil sociální demokrat a redaktor » Rakouského- 
Kovodělníka* p. Václav Šťastný: »Strana klerikální (a ukázal při 
tom ke stolu, za nímž jsme seděli), ta vezme brzy za své, jest 
to strana shnilá. « — Neodvislý socialista Věkoslav Hábr se v řeči 
své vyjádřil: »Dělnictvo musí se silně organisovati, hlavně proti 
klerikálům.* — Sociální demokrat a redaktor zednického listu 
»Základ«, pan Hájek, vyjádřil se o nás takto: ^Klerikální strana 
pracuje jen k tomu cíli, aby obloupila lid a v tmářství ho držela; 
snaží se hlavně poplésti dělnictvo, aby tím spíše mohla čeliti 
sociální demokracii. « — Neodvislý socialista Vilém Korber dokonce 
ve své řeči zvolal: »Nás neodvislé socialisty najdou všecky soci- 
alistické strany připravené, zvláště proti těmto svatým Petrům « 
(a při tom ukázal k našemu stolu). — Také redaktor »Omladiny« 
pan Lorenc sprostě ve své řeči se nás několikráte dotknul. Než. 
my zůstali ke všem útokům chladní a jen na ostré výrazy ome- 
zili jsme se poznámkami »oho«, »není pravda* a podobně. 

O 6. hodině večer došla na mne řada (neboť přihlásil jsem 
se k řeči poslední) a předseda oznamoval, že dle řádu jednacího 
jak referent za stranu křesťansko-socialní mám právo mluviti 
půl hodiny. Po tomto oznámení následovalo veliké vzrušení,, 
v němž pozorovati bylo na tvářích sociálních demokratů oprav- 
dovou zvědavost. 

Upřímně se musím přiznati, že jsem nebyl na nějakou řeč 
připraven, neboť šel jsem se svými kolegy do shromáždění jen 
jako účastník a host a domníval jsem se, že to bude ^avnost 
a nikoliv politicko-socialní turnaj socialistických stran. 

Avšak vzdor tomu, jakmile uslyšel jsem, že mám slovo, 
nelhu, řeknu-li, že povstal jsem s plným vědomím svého 
úkolu a s plným nadšením a jal jsem se mluviti tuto progra- 
movou řeč: 



— 87 — 



Občané socialisté! Mužové práce! Pod dojmem zde prone- 
sených řečí v tento památný den, který jest věnován vzpomínce 
prTOÍm buditelům dělnictva českoslovanského, chápu se slova. 
Činím tak hlavně proto, že vyzval mne k tomu, ani nevím z ja- 
kého ohledu občan Šturc — po třikráte. Mám se vysloviti, co 
my křesťanští sociálové jsme zač, co chceme a jakou jest naše 
taktika. Povím to krátce. 

Stále se píše a mluví, jako bych byl původcem a zaklada- 
telem katolické sociální strany v dělnictvu českém. Než, tomu 
není tak. Jest pravdou, že mám mnoho účastenství na obrození 
strany naší, avšak tato strana byla tu již v letech 1871 až 1875, 
a roku 1885 jsouc znovu založena a zreorganisována, trvá 
do dnes. 

Strana křesť.-socialní, jakkoliv tedy nejmladší u nás v Čechách, 
má přece jakési uspořádané vedení, své časopisy, svoji taktiku 
i organisaci, která vyznamenává se již dosti četnými spolky. My 
jsme zde zástupci této strany a ze středu dělnictva a konstatu- 
jeme za naši stranu, že co do zásad i přesvědčení máme jistý 
směr a že co do taktikv jdeme a půjdeme vždy cestou v mezích 
zákona. 

Dále. Mýlíte se však, pravíte-li, že nemáme, na zřeteli soci- 
alismus ani národnost, ale náboženství a nic víc. Mýlíte se, opa- 
kuji to ještě jednou. My jsme také v boji proti velkokapitálu, 
respektive jeho zneužívání. Nás tíží také liberální soustava velko- 
kapitalistická, proti níž vyslovují se socialisté všech frakcí a všeho 
světa. I my trpíme tímto neuspořádáním velkovýroby a velko- 
obchodu a trpí tím i řemesla a živnosti. Proto, sdělujeme, do- 
máháme se též sociálních oprav, oprav práce, zlepšení stavu 
dělnického a vůbec všeobecného dobra. Avšak my, křesťanští 
sociálové, my nechceme k těmto cílům dojiti po takových cestách, 
po kterých kráčí sociální demokraté: My snažíme se mravnými 
prostředky, mírným způsobem a po cestě zákonů dojiti k sociální 
budoucnosti oprav dělnických. Nám, křesť. sociálům, jest soci- 
alismus záležitostí všech, nám jest socialismus otázkou životní 
a otázka dělnická otázkou práce (ve shromáždění: Výborně!), 
i my chceme práci se všemi jejími spravedlivými, poctivými právy 
a slušnou odměnou pro všechny, kdož v ní mají své účastenství. 
(Ve shromáždění hlučné: Výborně!) 

Než, my cítíme se vedle toho také katolickými křesťany 
a na základě tom stojíme i v řešení otázky sociální i v řešení 
otázky dělnické. My jsme a cítíme se také býti syny svého národa; 
a proto, jako vzýváme svého Boha, máme také na paměti i svoji 
vlasť a svůj národ. (Ve shromáždění: Výborně!) V našich poža- 
davcích nachází se také mnoho, co i naši katoličtí soudruzi v ji- 
ných zemích, ve Francfi, Anglii, Itálii, Německu a jinde prohla- 
sují za své: jsme tedy i do jisté míry zásad křesťansko-socialních 
— hlavně v otázkách hospodářských — mezinárodními. Připo- 
mínám také, že co dobrého u sociálních demokratů do dnes shle- 
dáno bylo, jest vzato z křesťanství. (Pohnutí mezi sociál, inter- 
nacionaly.) Heslo u vás velice oblíbené » rovnost, volnost, bratrství* 



— 88 - 



zdaž není vzato z učení křesťanského a zdaž pro toto učení 
a vykoupení a spasení lidstva neúpěl jeho první na svět seslaný 
hlasatel na kříži? Vzpamatujte se jen, že všechno dobro, všechna 
lidskost a šlechetnost vzala svůj vznik z křesťanství a vzpama- 
tujete-li se, budete také jinak jednati, nežli jak jste jednali až 
dosud. 

Nebýti atheismu (nevěry) a útoků na náboženství se strany 
sociálních demokratů podnikaných, myslím, že by nebylo ani tak 
ostrého boje mezi katolickými socialisty a sociálními demokraty. 
Myslí se a chybně se o nás vykládá, jakobychom nepřáli pokroku, 
osvětě, vědám a konečně i spravedlivým a poctivým právům děl- 
nictva. Pánové, svornost ve všem i v dělnictvu docílili by se dala 
snadno, kdyby totiž za nedotknutelné považováno bylo náboženství 
a kdyby ctilo se u každého jeho vlastenecké a národní sebe- 
vědomí. 

A to že bylo by nemožným, když prohlašujete se Čechy, 
když vy všichni, jak se zde nacházíte, byli jste pokřtěni a až na 
nepatrnou část pravíte o sobě, že jste také katolickými křesťany? 
Ne, tomu nevěřím! 

Buď jak buď, u vás tedy, jak sami pravíte, jest náboženství 
věcí soukromou — nezazlívejte tedy alespoň ostatnímu dělnictvu, 
nezazlívejte i nám, křesťanským sociálům, věřiti; ponechte nám 
všem to náboženství, v němž otec i matka nás vychovávali; po- 
nechte nám to náboženství, jehož ani socialismus — otázka 
životní — nikdy od nás nežádá, abychom byli nevěrci. Buďte si 
tedy po socialisticku bez rozdílu víry, jazyka a národnosti bratry — 
lidmi, mějte se však k nám křesť. sociálům i k ostatnímu lidstvu 
skutečně lidsky. (Veliké pohnutí.) Nuže, pokuste se o to, míti 
před náboženstvím, národností a vlastenectvím úctu a uvidíte, 
že nebude divokých sporů mezi dělnictvem i ostatními třídami 
národa. 

A dále co do taktiky počítáme s poměry a okolnostmi, avšak 
běda, vás radikálním směrem unášejí ideály a proto těžko jest, 
abychom se s vámi dohodli. Vytýká se mně také, že vystoupil 
jsem r. 1885 proti taktice a nynějšímu učení sociálních demo- 
kratů, v jejichž řadách od r. 1880 veřejně jsem působil. To však 
nemusí býti nikomu divným, zvláště ne tomu, kdo ví a zná, jaké 
sociální poměry tehdáž, v době mého vstoupení na půdu katoli- 
ckého socialismu v Rakousku, zavládaly. Tehdáž přišel jsem 
k tomu přesvědčení, že jen křesťansko-socialně jest možno učinili 
lid šťastným a spokojeným, a tomu přesvědčení zůstanu věren 
až do své smrti — a že jsem.k tomu přesvědčení přišel, děkuji 
Bohu. Než, pánové, i mezi vámi není dnes v názorech i učení 
svornosti. Já přišel, opakuji to ještě jednou, k přesvědčení, že 
jen křesťanským socialismem dělnictvu á společnosti lidské po- 
moci se může, a proto, jakkoliv jsem byl za to sociálně demo- 
kratickými listy nazván zrádcem délnictva, já přece poctivé svě- 
domí i srdce mám, žádná špatnost mne netíží, já nikoho nikdy 
na světě v ničem nezradil ani neudal, já nikomu nikdy neublížil. 
Na změnu svého smýšlení, když jsem viděl, že změna ta povede 



— 89 — 



mne i mé stoupence k obecnému dobru a k prospěchu dělnictva, 
vzal jsem si své právo bez ohledu na ty, jimž se to snad ne- 
chtělo líbiti. 

Neradi a s odporem sociální demokraté o nás katolických děl- 
nících mluví jako o křesťanských socialistech, avšak, že jimi jsme, 
nikdo upříti nám nemůže. A z toho stanoviska máme také na 
zřeteli sociální bídu, která dnes tíží lid, a pracujeme jednak ku 
jejímu ulehčení, obmezení i odstranění, činností mravní i vše- 
strannou. A konečně, my si vzali za předmět své práce překle- 
nouti též onu sociální propast názorů, která dělí dnes dělnictvo 
od ostatních stavů národa. Zasazujeme se hlavně o to, získati 
dělnictvu náklonnost všech stavů a tříd v národě, neboť chceme, 
aby i oni měli účastenství na řešení otázky sociální a otázky 
dělnické. (Pochvala mezi národními socialisty.) Pánové, já pravím: 
nebude-li otázka sociální a s ní zároveň otázka dělnická za sou- 
činnosti všech stavů a tříd národa rozřešena, jinak se jistě neroz- 
reší! (Mezi národními socialisty dlouhotrvající pochvala.) My, 
katoličtí dělníci budeme se snažiti, aby poměry dělnické se zlepšily, 
dělnictvo aby duševně se povzneslo a dělnická otázka aby se 
vůbec řešila za daných poměrů společenských, pokud možno 
rozvážně a zákonitě. 

Naše organisace — jakkoliv jest dosud nepolitickou — Bůh 
dá, vzroste a nespustí nikdy se zřetele tento náš veliký křesťansko- 
socialní úkol. Jste na omylu, pánové, domníváte-li se, že jsme 
proti přirozeným a spravedlivým právům dělnictva, pokud tyto 
s pravou lidskostí se srovnávají. Nám v mnohém ohledu ani spo- 
lečenské, hospodářské návrhy programu sociálních demokratů, 
pokud s rozumem a možností se srovnávají, kde jedná se o vý- 
robu a práci, nejsou odpornými. Ovšem, o celku požadavků vašich 
říci nám to nelze. 

My tedy jsme a budeme přáteli dělnictva, dělnictvu a vůbec 
veškerému lidstvu přinésti šťastnou, spokojenou a na křesťanských 
základech spočívající budoucnost vždy a vždy se vynasnažíme; 
vzdor tomu však, pánové, zůstaneme dobrými Čechy, věrnými 
křesťany, dobrými dělníky. A k tomuto velikému sociálnímu úkolu, 
abychom jej vykonati mohli, propůjčí nám sílu Bůh. Dělnictvo 
české může v nás důvěřovati; my za své konání chcemu mu 
býti a budeme mu zodpovědní s dobrým svědomím před Bohem 
i před lidmi. 

Končím. Ten jest úkol náš a povolání naše k zachování 
naší svaté víry, naší drahé vlasti a našeho milého národa. Já 
domluvil.* (Dlouho trvající pochvala a potlesk.) 

Redaktor »Věku Svobody*, Vilém Korber, aby oslabil dojem 
řeči, který jsem mezi socialisty způsobil, snažil se proti mně pole- 
misovati, ale po několika nezdařených pokusech končil slovy: 
»Já s Jirouškem nikdy nebudu souhlasiti, já mu nepodám ruky, 
ani když budu umírat, já nechci zasednouti ani k tomu stolu, 
kde on sedí, a já nepodepsal bych se ani tam, kde by jeho podpis 
hyU (Pohnutí.) 



— 90 — 



Redaktor ^Rakouského Kovodělníka*, Václav Šťastný: »Také 
já s Jirouškem nikdy souhlasiti nebudu, ani s jeho tmářskou 
stranou, a ta prato, že^ Jiroušek také s námi nikdy za naším 
cílem nepůjde. ®®) 

Místopředseda Vilém Černý: »Na krásnou Jirouškem pro- 
slovenou řeč nechci odpovídati, ale připomínám mu pouze toliký 
aby pamatoval, že zásada křesťanství má býtivždy: »Čiň dobro!* 

Po těchto projevech zvolen z internacionálů, národních a ne- 
odvislých socialistů 12členný komitét k svolání sjezdu, na němž 
by se všecky socialistické strany na jednom programu usnesly 
a sbratřily. 

Tím schůze o 7. hodině večer skončena. 

Druhého dne svedla náhoda Korbra se mnou a Korber mně 
při rozchodu ruku podal. Když byl na to přítomným redaktorem 
Hájkem upozorněn, co při konferenci řekl, mávl rukou a pravil: 
»Eh, co pak na tom!« ^Milý brachu, podotýkal Hájek, ty podepsal 
jsi se i do památníku konference včera, kde byl již i Jiroušek. 
podepsán.* Korber se na mluvčího zadíval a řekl: »Ták?« 
a odešel.^') 

K svolání společného sjezdu socialistického nedošlo. Zvolený 
komitét se nedohodl a rozešel. Boje mezi socialistickými stranami 
trvaly dál. 

XXIII. 

Mé vystoupení v řemeslnicko-živnostenské anketě říšské rady^ 
ve Vídni r. 1893. — Založení » Obrany Práce* v Brně. — Ve 
Vyškově. — Před výminečným soudem v Praze r. 1893. 

Dne 6. července 1893 vystoupil jsem v zájmu řemeslnických 
práv v anketě, ktei'á svolána byla z usnesení říšské rady do Vídně 
za účelem opravování řádu živnostenského. Jako zástupce křesť. 
sociálů v král. Českém a expert dosáhl jsem k tomu cíli mandátu 
od výboru Jednoty katolických tovaryšů v Praze, jejíž čestným 
členem byl jsem v témž roce zároveň s panem Václavem Žižkou 
valnou hromadou jmenován. 

Účet ze svého jednání v anketě podal jsem ve více než ho- 
dinu trvající řeči při hojně navštívené schůzi členstva Jednoty^ 
katol. tovaryšů v domě sv. Václavské záložny v Praze, dne 24.. 
července 1893. Schůzi předsedal p. Karel Navrátil, starší spolku.®*) 



>Dělnické Noviny*, r. II., c. 4., 15. října 1892. 

Vilém Korber, dělník knihařský, pocházel ze zámožné rodiny pražských 
Korbrů a narodil se v Praze r. 1845, zemřel ve Vršovicích 11. prosince 1899.. 
Pohřbu jeho súcastnili se sociální demokraté, anarchisté a národní socialisté. Nad. 
hrobem mluvili anarchista Jan Opletal z Moravy a sociální demokrat dr. Frant.. 
Soukup. V průvodu za rakví byly neseny na polštáři: časopis » Omladina* a brkové 
péro (jeho synem) a trnová koruna a okovy (jeho dcerou). Korber, náležel straně 
ethických anarchistů a redigoval časopis >Omladinu«, v Mostě vycházející. Více 
o Korbrovi viz díl I.. str. 60. a 61. 

") Zevrubný referát o této schůzi přinesly >Dělnické Noviny* v č. 23. r. II 
ze dne 1. srpna 1893. 



— 91 — 



* V anketě zastával jsem se hlavně toho, aby v řádě živno- 
stenském vytknut byl pro učně nedělní klid, aby na školách prů-^ 
myslových a pokračovacích zavedeno bylo vyučování náboženství 
právě jako řemeslům; pro dělnictvo u řemesel žádal jsem usta- 
novení llhodinné a pro továrny lOhodinné maximální doby 
pracovní. Proti práci žen a dívek při řemeslech jsem vedl protest 
a přál jsem si, aby i v továrnách ženám a dívkám nebylo dovo- 
leno řemeslnou výrobu provozovati. Vyslovil jsem se pro zkoušku 
z řemesel za přítomnosti mistrů i dělníků, jak pro dílny, tak pra 
továrny povinnou. Při povolování řemeslných závodů žádal jsem, 
aby dbáno bylo vyjádření řemeslného společenstva, má-li se 
závod povoliti neb zamítnouti. Podobně žádal jsem, aby tomu 
bylo i při povolování obchodů s řemeslnými výrobky. Při 
povolování obchodů s řemeslnými výrobky vyslovil jsem též 
přání, aby dána byla přednost vyučenému řemeslníku před ne- 
řemeslníkem. Při otázce pracovních knížek uvedl jsem, aby ře- 
meslníkům dávaly se knížky řemeslnické od společenstev a ne- 
řemeslníkům od obcí. Pro učně žádal jsem ochranu v té míře,, 
jakou má dělník. Na konec vyslovil jsem se proti používání ne- 
remeslníků u strojů a proti používání strojů bez souhlasu řeme- 
siných společenstev v příslušném obvodu vůbec. 

Bohužel však tato anketa, ačkoliv stála přes 30.000 zlatých, 
neměla význačného výsledku a k řádnému upravení řádu živno- 
stenského dle názoru uvedené ankety ani nedošlo. 

Cestou z Vídně zastavil jsem se v Brně v Ústředním spolku 
tkalcovsko-soukennického bratrstva, kde z řeči Ant. Rippa, děl- 
níka tkalcovského, jsem seznal, že brněnští dělníci usilují o to,, 
aby vedle »Dělníka«, který prý nedostačuje jako čtrnáctidenník^ 
založen byl ještě jeden křesfansko-socialní list pod názvem » Ob- 
rana práce*. 

K založení uvedeného listu přičiněním dp. Methoděje Hoška,, 
faráře líšeňského, pp. Ant. Rippa, Jana Skally a j. také došlo. 
První číslo »Obrany práce* vyšlo v Brně dne 7. října 1893. Jan 
Skalla jmenován na listu jako zodpovědný vydavatel jménem v}^- 
davatelů a jako odpovědný redaktor. 



Methodéj Hošek narodil se r. 1860 v Mor. Doubravnici a vysvěcen byl 
r. 1883. Nějaký čas kaplanoval v Líšni a pak jmenován byl farářem v Jimramově 
a později farářem v Líšni u Brna. Když přišel r. 1887 jako kaplan do Líšně, kde 
bydlí mnoho dělnictva v brněnských továrnách zaměstnaného, pochopil ihned dů- 
ležitost vpravo vati se do znalosti poměrů sociálních. Viděl bídu dělnictva a ná- 
strahy sociálních demokratů, aby lid ten získali a to jej povzbudilo k činnosti 
mimo školu i mimo kostel, že počal choditi mezi lid a všímal si jeho života i snah. 
y letech 1888 — 1890 psal do brněnského >Dělníka« a >Obecních Novin« úvodní 
články i jiné zprá]^^ (za redakce dp. Aloise Karla Šťastného, dp. Christiana Luxe 
a dp. Prokopa Šupa). Nejvíce článků v uvedených listech podal v letech 1891 — 
1893. Mimo to psal dp. Meth. Hošek v letech 1888 — 1893 celou řadu sociálních 
Článků do brněnského »Hlasu«. Do »Obrany Práce«, k jejímuž založení za pomoci 
mnohých dělníků z Ústíredního tkalcovsko-soukennického bratrstva se přičinil, psal 
taktéž celé řady článků a existenci listu i hmotně podpořil a zajistil. 

Methoděj Hošek patří právem v řady prvních harcovníků hnutí křesťansko- 
socíalního na Moravě. Nyní působí ve své farnosti v Líšni, kde založil Sv.-Josef- 



— 92 — 



Druhý den (9. července) po své návštěvě Brna odjel jsem 
s Janem Skallou, předsedou Ústředního spolku tkalcovsko-sou- 
kennického bratrstva, na slavnost svěcení praporu Spolku katol. 
tovaryšů ve Vyškově, kde jsem také jménem redakce >► Dělnických 
Novin « na jeden z hřebů udeřil s heslem: »Mezi více než sto 
prapory katolického dělnictva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 
vlaj vítězně a doveď nás společně k našemu křesfansko-social- 
nímu cíli!« '^^) 

Slavnost byla velkolepá. Slavnostní řeč před zatloukáním 
hřebů měl farář dp. dr. Ant. Cyr. Stojan z Dražovic (od r. 1897 
říšský poslanec). 

Vrátiv se do Prahy, měl jsem doma uchystané nové pře- 
kvapení: dvě obsílky k zem. trest, soudu. Humpolečtí sociální 
demokraté: Eduard Kratochvíl, Oldřich Sagl, členové Dělnické 
Besedy, a její předseda Bečvář a jednatel Maršál prostřednictvím 
svého zástupce dr. Koernera podali na mne trestní oznámení a 
konečně žalobu pro přečin urážky na cti, jehož jsem se prý na nich 
dopustil, uveřejniv v ^Dělnických Novinách* dne 16. ledna 1893 
zprávy při líčení z Humpolce, jak se sociální demokraté v hum- 
polecké »Dělnické Besedě* vzdělávají. Dne 27. listopadu 1893 
byl jsem postaven před čtyřčlenný výminečný soud v novo- 
městské radnici v Praze (porotní soudy byly v týž čas v Praze 
zastaveny), jemuž předsedal rada zem. soudu p. Sternthal. Pře- 
líčení trvalo od rána od 9. hod. do 6. hod. večerní. Sociální de- 
mokraté navrhovali mně vyrovnání: zaplatiti soudní útraty a dáti 
odvolání do devíti socialně-demokratických listů. Také můj ob- 
hájce dr. Em. Zítek několikráte mně domlouval, abych vyrovnaní 
přijal, jinak že mohu býti zavřen. Odvětil jsem: Nic neodvolám, 
pravdu dokážeme. 

A dokázal jsem. O šesté hodině vynesen byl rozsudek, jímž 
jsem byl zproštěn obžaloby a páni žalující sociální demokraté od- 
souzeni k zaplacení soudních útrat. Sociální demokraté, jichž byla 



skou Jednotu katol. mužů a jinochů a restauroval celý místní chrám Páně. Dejž 
mu Bůh těšiti se dlouho ze své činnosti I — 

Jan Skalla, dělník soukennický, narodil se r. 1841 v Počátkách v Čechách, 
jakožto syn soukennického mistra. Vychodiv školu v Počátkách, Šel na řemeslo 
soukennické. Po vyučení se řemeslu pracoval v Jihlavě, Liberci, Opavě, Bílsku 
a Vyškově. Roku 1862 odveden k vojsku a byl poslán hned za svým plukem do 
Verony v Itálii. Po čas služby ve vojště, která trvala plných 8 let v aktivě, pro- 
dělal Skalla tři války. První roku 1864 ve Schlesvik-Holštýnsku, druhou v Itálii 
1866 (část pruské války) a třetí při povstání Kotorském r, 1869 v Dalmácii. Ze 
všech válek vyvázl bez poraněm' a za věrné a neohrožené služby své vyzna- 
menán Skalla třemi válečnými medailemi. Po propuštění z vojska pracoval Skalla 
v Bílsku a později v Brně, kde se usadil a oženil. Když se zřídila »Tkaninářská 
Jednota*, výrobní spolek tkalců a soukenníků brněnských, zvolen v něm Skalla 
za ředitele, kteréžto místo zastával plných 11 let, až do zajití spolku r. 1884. Při 
založení » Ústředního spolku tkalcovsko-soukennického bratrstva v Brně zvolen 
Skalla předsedou spolku a při založení křesť. sociálně dělnického časopisu » Obrana 
Práce* v srpnu r. 1893 zvolen Skalla za jeho odpovědného redaktora. Jako 
řečník mluvil Skalla v duchu ki'esť. socialismu ve spolcích brněnských i venkov- 
ských na mnoha a mnoha místech. 

7«) »Děln. Nov.* č. 23., II. roč. 



— 93 — 



se socialistkou Josefou Škaloudovou po celý den plná soudní 
síň, táhli s dlouhým nosem. 

Po celý čas přelíčení byl přítomen jen jeden z mých četných 
přátel: dp. František Žák, kaplan na Král. Vinohradech, (nyní 
kněz řádu Tovaryšstva Ježíšova), který mne neopustil a těšil. 
Z rozsudku měl radost, iako kdybychom byli vyhráli »panství« 
z loterie. '^^) 

XXIV. 

Křesfansko-socialni dělnický sjezd v Litomyšli. 

Jedním z nej význačnějších zjevů v křesť. sociálním hnutí 
českém zůstane snad po všecky časy sjezd Litomyšlský. 

Až do roku 1894 neměli křesťanští sociálové jednotného 
všeobecně prohlášeného programu. Každý agitátor a řečník spra- 
voval a řídil se těmi zásadami, které jsme já a dr. Rud. Horský 
i jiní vedle nás za své křesťansko-socialní stanovisko prohlašovali 
a jimž průchodu v našem tisku jsme zjednávali. 

Než, roku 1894 objevila se potřeba jednotný program zásad 
vypracoyati, v jeden mohutný voj se sraziti a soustavně se or- 
ganisováti. Jsouce si toho pamětlivi, vypravili jsme se dr. Rud. 
Horský a já dne 21. června do Brna, kde jsme se s tamějšími 
našinci: redaktorem »Obrany Práce* Janem Skallou, Ant. Rippem 
a dp. P. Prokopem Šupem, redaktorem »Dělníka«, a j. smluvili 
o době i místě sjezdu, jakož i o jeho programu. Doba sjezdu ur- 
čena na den 8. a 9. září a za místo město Litomyšl. Z Brna za- 
stavili jsme se v Litomyšli, kde jsme vše vyjednali a do Prahy 
se vrátili. 

Svolání sjezdu připadlo mi na bedra. Resoluce vypravili jsme 
s dr. Rud. Horským v Ouněticích, což vyžádalo času jednoho 
týdne. Na osm dní před sjezdem každý přihlášený delegát měl 
již resoluce v ruce. Bylo jich celkem deset. 

Příslušné vyzvání a provolání k sjezdu přinesly tehdáž všecky 
naše čtyři listy: brněnský »Dělník«, pražské ^Dělnické Noviny «, 
(které vyšly červeně orámované), ostravské »Zájmy Dělnictva* 
a brněnská »Obrana Práce*. 

Dne 8. září o 10. hodině ranní shromáždili se delegáti ve 
spolkových místnostech ^Katolické sociální jednoty* v Litomyšli 
a odtud in corpore šli do děkanského chrámu Páně povýšení 
Sv. Kříže, kamž je litomyšlští soudruzi se svým spolkovým prapo- 
rem doprovázeli. Mši sv. sloužil delegát dr. Rud. Horský, při níž 
mu dva jiní delegáti, bratří Josef Dušek a Ant. Dušek, horníci 
příbramští, ministrovali. Z chrámu Páně odebral se průvod do vel- 
kého exhortního sálu reálných škol litomyšlských, propůjčeného 
městskou radou k účelům sjezdu. 

V čele sálu na vysokém podiu postaveny byly tři stoly, 
pro předsednictvo, zapisovatele a zeměpanského komisaře. Na 
stěně nad stolem předsednictva zavěšen byl velký kříž se Spa- 



") >Děln. Nov.« 6. 7., roč. III., 1. prosince 1893. 



— 94 — 



sitelem, pod ním znaky zemí koruny české a ze stran veliké ob- 
razy Jeho Sv. papeže Lva XIII. a Jeho Velič. cis. a krále Františka 
Josefa I. Dole v malém háji květin umístěna byla socha sv. Jo- 
sefa, patrona církve a dělníků. Na protější stěně, čelem k před- 
isednictvu umístěna byla podobizna J. M. diecesálního biskupa 
Edvarda Jana Nep. Brynycha. S budovy vlál červeno-bílý prapor. 

Sjezd zahájil jsem o 11. hod. dopol. za přítomnosti více než 
200 delegátů a hostí. Delegátů legitimacemi opatřených dostavilo 
se celkem 110 : z Čech 62, z Moravy 45, ze Slezska 1 a z Dol. 
Rakous 2. 

Mezi delegáty dle odboru prací bylo: 15 tkalců, 12souken- 
Tiíků, 11 kovodělníků, 10 obuvníků, 6 strojníků, 5 krejčů, 5 hor- 
níků, 4 truhláři, 4 barvíři vlny a koží, 3 pláteníci, 2 pekari, 2 stří- 
brníci a 6 kněží (5 kaplanů a 1 katecheta). Ostatních 25 delegátů 
náleželo dělnictvu různých řemesel, stavu zemědělskému a j. 
pracovním odborům. 

Jednání súčastnilo se 35 řečníků a telegramů a pozdrav- 
ných dopisů došlo celkem 56, z nich 1 z Francie, 5 z Německa, 
1 z Kcajiny, 3 z Hor. Rakous, 4 z Dol. Rakous, 1 z Uher, 29 
z Čecíí a 13 z Moravy a Slezska. 

První den předsedal sjezdu, k přání pražských- našinců, re- 
daktor » Obrany Práce* p. Jan Skalla z Brna, místopředsedy byli 
p. Václav Žižka, stříbrník z Prahy a p. Ant. Ripp, tkadlec z Brna. 
Zapisovateli byli : pp. Vilém Koleš, krejčí z Prahy a Alois Ja- 
kubský, obchodník z Třebíče. 

Druhého dne předsedal jsem sjezdu já a místopředsedy 
byli pp. : Jan Kohút, tkadlec ze Slezska a Josef Dušek, horník 
z Březov. Hor. Zapisovateli byli pp. : Fr. Bryndáč, horník z Kladna 
a Rud. Lukaščík, strojník a redaktor *Zájmů Dělnictva* z Mor. 
Ostravy. 

O předlohách resolucí referovali: 1. Kterak smýšlí kresť. 
dělník o národnosti? předseda sjezdu p. Skalla. 

2. Křesťanský dělník a společnost, p. Václav Myslivec, obuvník 
z Prahy. 

3. Dělnictvo a náboženství, pan František Bryndáč, horník 
z Kladna. 

4. Pracovní doba, p. Jos. Brož, horník z Kladna. 

5. Mzda, p. Václav Žižka. 

6. a 7. Bratrské pokladny hornické a Úrazové pojišťování 
hornictva, p. Jos. Dušek, horník z Březových Hor. 

8. Pojišťování dělnictva, p. Rudolf Lukaščík, redaktor z Mor. 
Ostravy. 

9. Politická práva dělnictva, p. Ant. Ripp, tkadlec z Brna. 

10. Naše organisace, dp. dr. Rudolf Horský, kaplan z Ou- 
?nětic. — 

Zvláštní telegramy byly sjezdem poslány: Sv. Otci Lvu XIII., 
Jeho Velič, císaři pánu a J. M. Edv. J. N. Brynychovi, biskupu 
královéhradeckému, v jehož diecési byl sjezd konán. Na telegramy 
<iošly předsednictvu příznivé odpovědi i požehnání Sv. Otce. 



— 95 — 



O přijetí opravdu bratrské a přátelské a pohostinství, jakož 

i o hlavní práce k sjezdu v místě starali se děkan Otto Danielis, 

kaplan Václav Marek a jednatel Katolické sociální jednoty Jar. 
Stantejský.'^) 

Stenogramy obstaral sjezdu František Vaněk, bohoslovec 
z Českých Budějovic. 

O celém jednání sjezdu zpracovali a vydali jsme s dr. Rud. 
Horským roku 1895 zvláštní »ProtokoU, obsahující 144 stran. 

V úvodu tohoto »Protokolu I. sjezdu katolického dělnictva česko- 
slovanského* nachází se i krátký náčrtek vývoje hnutí křesfansko- 
socialního v zemích koruny České. 

Program sjezdem přijatý obsahuje v 10 odstavcích: 1. Pevné 
stanovisko katolického dělnictva k národu a vlasti. 2. Uznává 
postavení tříd ve společnosti lidské, pokud k pravému dobru a 
blahu přispívají. 3. Uznává náboženství Kristovo za základ spo- 
řádané společnosti lidské. 4. Žádá svěcení nedělí a svátků a při 
hornictví Shodinnou a při maloprfimyslu lOhodinnou maximální 
dobu pracovní, jakož i odstranění práce žen a dívek v mechani- 
ckých závodech a omezení noční práce mužů. V odst. 5. ohledně 
mzdy žádá program nrzdu slušnou, člověka hodnou a odstranění 
anarchie ve výrobě; žádá práva řemesel nad řemeslnou prací a 
oprávnění k práci. Mzdu mají účtovat zástupcové prácedárců a 
dělníků. V odstavci 6. žádají se bratrské pokladny hornické, jed- 
notné pro celou zemi a v odstavci 7. žádá se úrazové pojišťo- 
vání hornictva. V odstavci 8. žádá se všeobecné pojišťování děl- 
nictva v nemoci v úrazu i ve stáří. V odstavci 9. prohlašuje se 
domáhání všeobecného hlasovacího práva ve smyslu zájmovém. 

V odstavci 10. zavádí se zemská organisace strany se 7 členným 
zemským výkonným výborem. Čechy, Morava a Slezsko, tedy 
každá země, má se organisovati pod společným programem — 
ale samostatně. Výkonné zemské výbory representují pak celou 
křesťansko-sociální stranu českoslovanskou a společně svolávají 
její sjezd. 

Sjezdem litomyšlským, na němž měli podílu zástupci katol. 
dělnictva českoslovanského, měl být položen pevný a rozsáhlý 
podklad celé naší orgpnisaci, ale bohužel naděje naše se nesplnily. 
Jak se sjezdu rozumělo a dle jeho usnesení pracovalo, pozná 
každý z dalšího postupu našich dějin. 

XXV. 

Exposice katolického dělnictva na Národopisné výstavě 
Seskoslovanské v Praze. 

Pořadatelstvo Národop. výstavy českoslov. vzpomnělo si také 
v měsíci říjnu r. 1894, že by mohlo býti na výstavišti i zvláštní 
dělnické oddělení a hned za tímto účelem pozvalo do paláce hr. 
Sylva Taroucci mnohé z dělnických zástupců k poradám. Schůz- 

Otto Danielis, děJcan, b. vik. sekretář a notár, přítel myšlenky křesť. so- 
cialismu, který nás 8. a 9. září vřele přijal a hostil, nenadál se, ani my, že za 
rok, v týž pro nás památný den 8. září 1895 v stáří 64 let bude Všemohoucím 
Pánem na věčnost povolán. Budiž mu Čestná paměti 



— 96 — 



kám těmto, na nichž brali podílu většinou funkcionáři pražských 
a předměstských spolků dělnických, předsedal ředitel Národního 
divadla p. F. A. Šubrt. 

K kruhů katolického dělnictva pražského byli jsme vysláni 
k těmto poradám já a p. Albert Kotrba, mistr obuvnický. Vý- 
sledek porad byl, že ustanoven výstavní dělnický výbor ze samých 
sociálních demokratů a jen asi tří národně liberálních dělníků. 
Národně sociální strany tehdáž nebylo. Zapadla po marných po- 
kusech v letech 1890—1893. 

Naše křesťansko-socialní strana však, když bylo prohlášeno^ 
že i dělnictvo má se výstavy súčastniti ve zvláštním oddělení^ 
přikročila ihned k činu a v jedné ze svých porad zvolila si vý- 
stavní odbor katolického dělnictva s následujícími funkcemi: před- 
seda dr. Jos. Burian, kanovník; I. místopředseda T. J. Jiroušek^ 
redaktor; II. místopředseda Vilém Koleš, krejčí ; jednatelově: Karel 
Procházka, katecheta; Jos. Hovádek, mistr knihařský; pokladník: 
Josef Schwarz, zlatník ; přísedící členové : Václav Stejskal, kaplan ; 
Jos. Lukáš, řezbář; Václav Černý, síťař; Ludvík Skružný, zá- 
mečník; Frant. Korynta, zlatník; Albert Kotrba, obuvník; Karel 
Schwarz, zlatník; Jan Januš, Karel Navrátil a Emanuel Provaz- 
ník, krejčové. Porady konali jsme jednou v týdnu. Družstvo Vlasf 
položilo nám do pokladny jako základ 100 zl. 

Naší práci nechtěli však sociální demokraté ve svém výstav, 
odboru nikterak rozuměti a žádali neobmezenou moc ve všech 
výstavních podnicích katolického dělnictva a hlavně si vyhrazo- 
vali rozpuštění našeho pobočního odboru. Proti tomu já i part 
Albert Kotrba jsme se co nejrozhodněji opřeli a v jedné ze schůzí 
v měsíci lednu r. 1895 k sociálním demokratům se vyjádřili, že 
ohledně jejich požadavku pošleme jim z naší odbočky co nej- 
dříve odpověď. A poslali jsme ji. Psali jsme jim, že my výstavu 
katolického dělnictva uspořádáme si sami a za své peníze. '^^) 

A socialně-demokratický výstavní odbor na stálé brojení 
svých orgánů, brněnské »Rovnosti«, vídeňských »Dělnických Listů* 
a Adlerova »Arbeiter-Zeitungu« své funkce složil, prohlásiv, že 
sociálně demokratické dělnictvo výstavy se nesúčastní, jelikož prý 
mu bylo pořadatelstvem výstavy znemožněno vystavovati statistiku 
mzdy poměrů dělnických atd. Celkem byla to však jen výmluva, 
neboť proti Národopisné výstavě českoslovanské agitovalo se již 
mnohem dříve, zvláště sociálně demokratickými spolky na Mo- 
ravě a v tisku socialistickém. 

Zbyli jsme tedy z českého dělnictva při pořadatelstvu »N. 
V. Č.« sami, sociálně demokratický výbor výstavní se rozešel a 
národního dělnictva ani liberálního ani sociálního směru zde ne- 
bylo. Než, přičinili jsme se, seč jsme byh. 

Vrchní instalatér spolkového paláce, spisovatel pan Pavel 
Albieri, vykázal nám nejlépší místo: střed spolkového paláce. 
Ďíval se na nás však s podezřením, že tohk místa neobsáhneme. 

Důkladný článek o celé této záležitosti pod názvem » Katolické dělnictvo 
českoslovanské na Národopisné výstave v Praze «, podal jsem v » Dělnických No- 
vinách€ č. 13., roč. IV., ze dne 1. března 1895. 



— 97 — 

:ale druhý den mluvil s námi již jinak, když viděl, že by nám 
byl dal místo více málo místa. 

Instalaci celého oddělení katolického dělnictva provedl jsem 
■dle svého plánu za pomoci p. Václava Stupky, mistra truhlář- 
ského, p. Jana Tomce, řeznického tovaryše a p. Jos. Schwarze 
ve třech dnech. 

Když spolkový palác byl dne 15. a 16. června 1895 ve- 
řejně otevírán, naše oddělení bylo hotovo a v nejlepším po- 
řádku. Předměty vystavovalo 97 našich spolků, v nichž soustře- 
dilo se 12.072 členu. Znamenali jsme 60 spolků z Čech se 7128 
íleny, 33 spolků z Moravy se 4296 členy a 3 spolky ze Slezska 
se 647 členy. 

Oddělení překvapilo souladným uspořádáním každého, kdo 
•do něho vkročil. Stěny byly červeně natřené, dekorace spolků 
byla modrá a dekorace celého oddělení červeno-bílá. Na levé 
•straně nad spolky křesťansko-socialními byl velký kříž, na pravé 
straně nad svato-Josefskými jednotami patron dělníků a církve 
sv. Josef a v čele na straně střední, pod nadpisem » Oddělení ka- 
tolického dělnictva českoslovanského* a nad spolky katolických 
tovaryšů zavěšen byl velký obraz protektora těchto spolků kard. 
Františka hr. Schoenborna, knížete-arcibiskupa pražského. 

Na stolcích rozprostřena byla té doby již dosti bohatá kře- 
sťansko-socialní literatura, (knihy, brožury, provolání, resoluce atd.) 
rukopisně psané dějiny jednotlivých spolků, plány spolkových 
domů, rozpočty vydání a příjmů těchto, výkresy spolkových 
praporů, fotografie atd. Stěny pokrývaly statistické tabulky spolků, 
časopisy, a nejvýše umístěny byly velké fotografické obrazy bu- 
■ditelů, spisovatelů, agitátorů a organisátorů dělnictva křesť.-so- 
-cialního s patřičnými životopisy v tomto pořádku: 1. Václav 
Žižka, 2. P. Placid Jan Mathon, 3. P. Alois Karel Šťastný, 4. T. J. 
Jiroušek, 5. Edvard Jan Nep. Brynych, 6. Antonín Ripp, 7. dr. Ant. 
Lenz, 8. dr. Jos. Burian, 9. Tomáš Škrdle, 10. dr. Rud. Horský, 
11. prof. Frant. Koželuha, 12. Rudolf Vrba, 13. Tomáš Kubíček, 
14. Methoděj Hošek, 15. P. Prokop Šup, 16. Jan Skalla, 17. Jos. 
Dušek, 18. Josef Hovádek a 19. Vilém Koleš. 

Tabulky spolků pod uvedenými podobiznami na stěně za- 
A^ěšené a tiskem provedené obsahovaly: jméno spolku, místo, 
účel, činnost, statistiku přednášek, knih, odbíraných časopisů, 
počet členstva, finanční stránku atd., atd. Každá tabulka byla 
70 cm. vysoká a 45 cm. široká, tisk černý, jméno spolku v ná- 
rodních barvách a obruba červená. 

Nejčetněji byly zastoupeny spolky křesťansko-socialní ; na- 
početli jsme jich 44 s 5320 členy; po těchto následovaly spolky 
katolických tovaryšů, jichž bylo 31 se 4295 členy a S v.- Josef- 
ských Jednot katolických mužů a jinochů bylo 22 se 2456 členy. 

Dle diecésí rozdělovaly se tyto spolky takto : z Pražské 20, 
se 2067 členy, z Královéhradecké 31 s 3651 členy, z Budějo- 
vické 8 s 1196 členy, z Litoměřické 1 s 214 členy, z Olomoucké 
21 s 3160 členy a z Brněnské 16 s 1783 členy. 

n 

T. J. Jiroušek : Dějinj sociálního hnutí 



— 98 — 



Pokud se týče literatury, měly veškeré tyto spolky své- 
knihovny a v nich 23.896 knih, a odebíraly a ve svých místno- 
stech spolkových měly vyloženo 804 různých časopisu, z nichž 
303 exemplářů připadalo na »Dělnické Noviny*, »Dělníka«, »Obranu- 
Práce«, »Zájmy dělnictva*, »Obecné noviny* a »Práci«. Politických 
listů odbíraly spolky 260, zábavně poučných 176, odborných a 
vědeckých 30, humoristických 8 a cizojazyčných, hlavně něme- 
ckých 27. 

Veškerého spolkového vydání za čas svého trvání měly uve- 
dené spolky dle statistických tabulek 112.218. korun. 

Vlastní spolkové domy mělo tehdáž 8 spolků, Jednoty katok 
tovaryšů v Praze, Českých Budějovicích, Brně, Holešově, Kromě- 
říži, Mor. Ostravě a Prostějově a potravní spolek v Líšni u Brna. 

Celá exposice oddělení katolického dělnictva českoslovan- 
ského zaujímala v délce stolků 100 a ve výšce stěn po celé 
délce 3 metry, tedy celkem 400 čtverečních metrů. Z toho si 
může každý učiniti pojem o rozloze celé naší výpravy, na niž. 
jsme byli tehdáž opravdu hrdi. 

Zvláštní pozornosti těšila se 3 metry vysoká a 3 metry 
široká mapa zemí koruny české, zpracovaná dle mých záznamů 
s neobyčejnou pílí a dovedností bratry Josefem a Karlem Schwar- 
zem, členy našeho výstavního komitétu. Na této mapě bylo za- 
znamenáno již 160 křesf.-socialních spolků, spolků katol. tovaryšů 
a Sv.-Josefských Jednot katol. mužů a jinochů v Čechách, na 
Moravě a ve Slezsku. Tak jsme si již tehdáž stáli. 

Na výstavě, která pro národ český měla veliký kulturní 
význam, z níž sociální demokraté utekli a ji ve svých listech jak 
jen mohli snižovali, representovali křesťanští sociálové dělnictvo 
české způsobem čestným a důstojným. Ukázali jsme, že se ne- 
bojíme a že něco dovedeme i bez pomoci těch, kteří říkali na 
oklamání lidu českého: »za námi stojí veškeré dělnictvo české. « 
Dokud křesť. sociálové však budou žít, dotud tato slova v ústech 
sociálních demokratů budou trází. Dokázali jsme to roku 1895- 
a dokázali bychom toho každou chvíli ještě dnes, i kdyby ná- 
rodních socialistů z tábora Klofáčova nebylo. 

Sociální odbor družstva Vlasť v letech 1891—1901. 

Ze všeho, o co se pražští křesťanští sociálové v roce 1891 
zasadili, vzrostl mohutný křesťansko-socialní ruch a v čele jeho- 
stál sociální odbor družstva Vlasť. Týž dával na vše strany radu, 
by) pomocí všem, kdož se k němu ve věcech spolkových obraceli, 
pořádal schůzi za schůzí, a skoro v každé měl jsem přednášku 
já nebo p. Václav Žižka a často dp. Dr. Rud. Horský a jiní, a to 
nejvíce z oboru sociálního a dělnického. 

První veřejnou schůzi s pozvanými hostmi uspořádal soci- 
ální odbor v sále Katolické Besedy v Praze dne 6. prosince 1891, 
kde jsem za hojného účastenství přednášel »0 dělnické otázce 
a Encyklice sv. Otce Lva XIÍI. Rerum novarum.* 



— 99 — 



Roku 1895 pořádal sociální odbor celý cyklus sociálních 
přednášek v Praze v sále donnu katol. tovaryšů, kde jsme řečnili : 
já o řešení dělnické otázky sociálními demokraty, p. Václav Žižka 
o sociální otázce a dp. Frant Žák, redaktor » Obrany* a koope- 
rator na Král. Vinohradech, o vědeckém sporu francouzského 
učence a spisovatele Brunetiéra s chemikem Berthelotem, čili 
o sporu mezi vědou a věrou. 

Mimo působení v Praze zasahoval sociální odbor i na venek. 
Když se někde zakládal spolek a chyběly zakladatelům stanovy, 
přispěl sociální odbor ihned ku pomoci. Buď já sám, nebo ně- 
který z nás opatřil opis stanov a potřebné formuláře k zadání 
a zakladatelům bylo pomoženo. 

Vzorce stanov, pokud sahají mé zápisky, byly poslány k za- 
kládání spolků do následujících míst a měst v Čechách: Kolín, 
Vacov, Náchod, Jindř. Hradec, Vys. Mýto, Sedlčany, Červ. Pečky, 
Vepřek, Noutonice, Vápený Podol, Nymburk, Kuří Vody, Bystré 
u Poličky, Nový Bydžov, Suchovršice, Byšice, Liteň, Lochovice, 
Nová Paka, Nová Ves u Lomnice nad Popelkou, Cuclava, Sušice, 
Libšice nad Vltavou, Přelouč, Kladno, Vel. Nehvizdy, Mělník. 
Na Moravě: Brno, Svitavy, Frýdlant, Tišnov, Kyjov, Hulín, Bludov, 
Přerov, Luhačovice a Valašské Meziříčí. 

Konal-li některý nově založený katol. spolek ustavující valnou 
hromadu a potřeboval-li řečníka k vylíčení účelu spolku, směru 
jeho a stanov, obrátil se na sociální odbor, a ten ihned vypomohl, 
jak kde mohl. Tak na př. řečnil jsem sám při zakládání spolků 
(vyslán sociál, odborem) od r. 1891 dor. 1901: v Praze (při zakl. 
Polit, klubu katol. dělnictva), v Litomyšli, v Přelouči, v Pelhři- 
mově, v Mýtě u Zbirova, v Kardašově Řečici, v Mělníce, v Dol. 
Beřkovicích, na Král. Vinohradech, v Nov. Bydžově, v Nové Pace, 
v Jažlovicích, v Nov. Strašecí, v Mříčné, v Byšicích, v Černilově, 
v Lochovicích, ve Vodňanech a ve Vel. Nehvizdech. 

Pořádal-li venkovský spolek slavnost svěcení praporu a neměl 
slavnostního řečníka, první jeho cesta byla k sociálnímu odboru 
družstva Vlasť a odbor řečníka opatřil. Při slavnostech svěcení 
praporů řečnil jsem v letech 1891 — 1901 ze sociál, odboru vyslán: 
v Neveklově, v Humpolci, ve Vyškově, v Přelouči, v Sušici a 
v Sedlčanech; dp Dr. Rudolf Horský: v Náchodě, v Příbrami, 
v Plzni, v Kostelci nad Orlicí, v Polné, v Mýtě u Zbirova, ^v Čá- 
slavi, v Hronově nad Metují, v Ústí nad Olicí, v Kardašově Řečici, 
v Litomyšli a v Černilově. 

Svolával-li se na venkově někde župní nebo krajinský sjezd 
spolků, byl to opět sociální odbor družstva Vlasť, na nějž pořa- 
datelstvo se o řečníky obracelo a odbor ochotně řečníky poslal. 
Na krajinských sjezdech spolků řečnili jsme, sociálním odborem 
byvše vysláni: já: v Čes. Budějovicích, v Náchodě, v Nepomuku 
a v Sušici; dp. Dr. Rud. Horský: v Jindř. Hradci, v Náchodě, 
v Hronově nad Metují, v Dobrušce, v Hradci Králové, v Kostelci 
nad Orlicí, v Pardubicích, v Nepomuku a v Sušici; p. Václav 
Žižka v Čes. Budějovicích a v Soběslavi ; p. Karel Schwarz, zlatník 
z Prahy, v Čes. Budějovicích. 

1^ 



— 100 — 



Zvláště však na požádání byli řečníci sociálním odborem 
družstva Vlasť vysíláni do členských, měsíčních schůzí a valných 
hromad katolických spolků, a to tak často a v takovém počtu, 
že s těží bylo často vyhověti, ale přece vyhovělo se vždy. 

Do takových spolkových schůzí jezdil jsem na venek od 
roku 1891 do polovice r. 1894 ze sociálního odboru jako řečník 
sám a pak přidružil se ke mně dp. Dr. Rud. Horský, p. Václ. 
Žižka, dp. Rud. Vrba a j. — Pokud mne se týče, řečnil jsem 
ve spolkových schůzích roku 1891 na Moravě: Valašské Meziříčí 
(dvakráte), Vsetín, Prostějov, Olomouc, Kroměříž, Kojetín, Vyškov. 
V Čechách: Cerhovice. — Roku 1892 na Moravě: Boskovice, 
Letovice, Svitávka,^ Bučovice, Štěpánov nad Pernštýnem a Bystřice 
u Nov. Města. V Čechách : Neveklov, Plaňany, Sušice, Volšovy 
u Sušice, Humpolec, Litomyšl. — Roku 1893 na Moravě : Olešnice 
a Vyškov. V Čechách: Příbram, Hradec Králové, Humpolec, 
Litomyšl, Ústí n. Orlicí (2krát), Turnov, Přelouč, Lhotka u Chlen, 
Polná, Náchod a Hronov nad Metují. — Roku 1894 v Čechách: 
Kladno, Horažďovice, Krucemburk, Dobruška, Pelhřimov, Louny, 
Plzeň (2krát), Červený Kostelec, Třebechovice, Kublov u Žebráka, 
Štěchovice nad Vltavou, Sedlčany, Příbram, Litomyšl, Kostelec 
nad Orlicí, Červené Pečky, Černoušek pod Řípem, Mýto u Zbirova, 
Čes. Budějovice. — Roku 1895 : Náchod, Hradec Králové, Litice 
u Plzně, Plzeň, Kladno (2krát), Modletín u Chotěboře, Volyň, 
Čes. Budějovice, Sušice, Sedlčany, Davle nad Vltavou, Unhošt, 
Čáslav. — Roku 1896 : Libšice nad Vltavou, Kladno, Beroun, 
Písnice u Dol. Břežan, Mýto u Zbirova, Kardašova Řečice, Mělník, 
Červené Pečky, Zbraslav u Prahy, Chrudim a na Moravě : Třebíč. 

— Roku 1897: Vídeň, Dolní Beřkovice, Litomyšl (2krát), Polička 
(2krát), Dolní Dobrouč, Kostelec nad Orlicí, Borovnice u Chlen, 
Král. Vinohrady, Nový Bydžov, Nová Paka, Tábor, Jažlovice 
u Říčan, Soběslav, Nové Strašecí, Písnice u Dol. Břežan, Jilem- 
nice, Mříčná, Semily, Rynholec u Nov. Strašecí, Byšice, Černilov, 
Lochovice. — Roku 1898 : Netolice, Kladno, Smíchov, Nové Ouho- 
lice, Žehrovice u Nov. Strašecí, Vodňany, Čermná u Lanškrouna, 
Rokytník u Hronova, Úpice, Písnice u Dol. Břežan, Jažlovice 
u Říčan, Nová Paka, Karlín, Král. Vinohrady a na Moravě Zábřeh. 

— Roku 1899: Velké Nehvizdy, Cerhovice, Nové Strašecí, Vše- 
radice u Vosova, Kostelec nad Orlicí, Vídeň a na Moravě Hněvkov 
u Záhřeba. — Roku 1900: Velké Nehvizdy, Král. Vinohrady, 
Horní Studenec, Nepomuk. — Roku 1901 : Sušice, Kladno a na 
Moravě: Kroměříž a Jihlava. 

Dr. Rud. Horský, vyslán soc. odborem, řečnil ve schůzích 
katol. spolků na- následujících místech: Roku 1894: Plzeň, Čes. 
Budějovice, Příbram, Litomyšl, Mníšek, Humpolec a Kladno (2krát). 

— Od r. 1895 do r. 1900: Praha (několikrát). Mýto u Zbirova, 
Kladno (Skrát), Louny, Příbram (2krát), Náchod (2krát), Litice 
u Plzně, Plzeň, Kostelec nad Orlicí, Vamberk, JPolná (2krát), 
Unhošt (2krát), Jindř. Hradec (2krát), Kardašova Řečice, Hronov 
nad Metují, Ústí nad Orlicí, Tábor, Libšice nad Vltavou (2krát), 
Noutonice (2krát), Hradec Králové (třikrát), Dobruška, Liteň, 



— 101 — 



Chrudim, Černilov, Humpolec, Čáslav, Roudnice nad Labem, 
Litomyšl, Horažďovice, Blatná, Sušice, Volyň, Čes. Budějovice, 
Netolice, Nové Strašecí a na Moravě : Vítkovice (2krát), Moravská 
Ostrava (2krát), Polská Ostrava (2krát), Vídeň, Mělník, Kyšperk, 
Choceň. 

Dále za sociál.^ odbor na venkově ve schůzích kátol. spolků 
řečnili: p. Václav Žižka r. 1894 v Neveklově, r. 1895 v Mýtě 
u Zbirova, r. 1896 v Čáslavi a Českých Budějovicích, r. 1898 
v Soběslavi a na Smíchově. Redaktor dp. Rud. Vrba od r. 1895: 
v Plzni (2krát), Příbrami, Milčíně, Dolní Dobrouči, Roudnici, Lou- 
nech, Třebešicích, Písnici u Dol. Břežan, Nov. Strašecí, Řepo- 
ryjích, Vamberku, Lnářích, Mělníku, Král. Vinohradech, Jažlovi- 
cích, Liblicích, Vídni a na Moravě v Letovicích. — Dp. Václav 
Roudnický od r. 1897 ve Vraném u Prahy a v Karlině. — Dp. 
Jos. Šimon, kaplan u sv. Petra v Praze, od r. 1897: na Král. 
Vinohradech, Dobřichově u Peček, na Kladně, v Tursku u Libšic, 
ve Vlněvsi, ve Svinařích, v Karlině, Lochovicích, Byšicích, Lib- 
licích, Holešovicích a v Litni. — Pan Vilém Koleš, dělník krej- 
čovský r. 1894: v Černoušku pod Řípem, v Náchodě a v Tře- 
bechovicích. — Pan Václav Špaček, říd. učitel z Košátek, od r. 
1897: v Soběslavi, Táboře, Byšicich, Hradci Králové, Král. Vino- 
hradech, Zbečníku u Hronova, Mělníku Noutonicích, Vlněvsi, 
Jažlovicích, Benešově u Prahy, Netolicích, Sušici, Všeradicích a 
Kostelci nad Orlicí. — Pan Frant. Satorie z Prahy od r. 1895: 
v Čáslavi, Klatovech, Rynholci, Nov. Bydžově, na Kladně, v Davli 
nad Vltavou, Mšecích-Žehrovicích, Vel. Nehvizdech, Štěchovicích 
nad Vltavou, Cerhovicích, Plzni, Přibyslavi, Ratenicích, v Domaž- 
licích, Jažlovicích, na Zbraslavi, Radnicích a v Krucemburku. — 
Dp. Emil Dlouhý Pokorný r. 1896: v Červ. Pečkách a na Měl- 
níku. — Pan Frant. Skořepa r. 1897 v Žehrovicích u Nového 
Strašecí. — Pan Jos. Flekáček, říd. učitel, od r. 1897: v Sobě- 
slavi, na Mělníku, v Dol. Beřkovicích, na Král. Vinohradech, 
Jindř. Hradci a Cuclavi. 

Dp. Frant. Žák, red. »Obrany«, r. 1897 v Novém Strašecí. 
— Pan Václav Dvorský z Prahy r. 1899 na Mělníku a Břevnově 
u Prahy. — Pan Gustav Toužil, red. z Prahy, r. 1897 na Měl- 
níku, v Přelouči a v Novém Bydžově. — Pan Jos. Brož, horník 
z Kladna, r. 1899 v Rynholci u Nov. Strašecí (2krát), v Libli- 
cích a Nov. Strašecí. — Pan Jos. Hovádek z Prahy r. 1898 
v Středoklukách. — Pan Frant. Jelínek, učitel z Malotic, r. 1899 
ve Slezském Předměstí, v Semilech a v Cuclavi. — Dp. Josef 
Teplý, kaplan z Milčína, od r. 1898 na Smilových Horách u Pa- 
cova, v Mrákově u Domažlic, ve Vys. Chlumci u Sedlčan, v Je- 
senici u Jílového a v Nov. Etinku. 

Pan prof. Ant. Bonav. Drápalík z Prahy od r. 1900 v Rovné 
u Hor. Studence, v Cuclavi, v Sopotech, ve Stružinci a Ouda- 
vech u Hor. Studence, Novém Strašecí, na Velehradě (sjezd Ter- 
ciářů), ve Vídni na XX. okr., na Velehradě (sjezd katol. aka- 
demiků), v Sopotech (3krát), v Rovné, Štěchovicích n. Vit., v Kro- 



— 102 - 



měříži, v Přibyslavi, Kostelci n. Orl., v Jihlavě, Netolicích, Jindř. 
Hradci a Stráži nad Nežárkou. 

Pan Jan Kř. Maštalíř, stud. z Prahy, v r. 1901 v Karlině 
a Žižkově (několikrát). 

Zkrátka, nebylo konference, nebylo schůze, nebylo ani vše- 
obecného, ani diecésního sjezdu katolíků českých v Čechách 
i na Moravě, aby tam nebyl někdo ze sociálního odboru družstva 
Vlasť povoláván za řečníka. 

Na všeobecných katol. sjezdech českých řečnili následující 
členové sociál, odboru družstva Vlasť: r. 1891 v Praze (I. sjezd 
praesesu): dp. dr. Rud. Horský, dp. Tom. Škrdle, p. Václ. Žižka 
a já. — R. 1894 v Brně dpp.: dr. Rud. Horský, Rud. Vrba a 
p, Václav Žižka. — Téhož roku v Litomyšli (soc. sjezd) : dp. dr. 
Rud. Horský, p. Václav Žižka a já. — R. 1895 v Příbrami dp. 
dr. Rud. Horský. — R. 1896 v Táboře: dp. dr. Rud. Horský, 
p. Václav Špaček, říd. učitel a já. — Téhož roku v Praze (na 
I. zem. soc. sjezdu): dp. dr. Rud^ Horský, dp. Frant. Žák, koop. 
na Král. Vinohradech, p. Václav Žižka a já. — R. 1897 v Hradci 
Králové: dp. dr. Rud. Horský a p. Václ. Špaček. — R. 1898 
v Praze: dp.^dr. Rud. Horský, p. Václav Špaček, Jos. Flekáček, 
říd učitel v Žižkově, p. Václav Žižka a já. — Téhož roku v Praze 
(II. zem. soc. sjezd): dp. dr. Rud. Horský, p. Václav Žižka a já. 
— R. 1899 v Turnově: dp. dr. Rud. Horský. — R. 1901 v Kro- 
měříži: dp. dr. Rud. Horský, pan profesor Ant. Bonav. Drápalík 
z Prahy a já. 

Na cestovné a nejnutnější potřeby vydáno bylo všem uve- 
deným řečníkům ze soc. odboru družstva Vlasť na venek do 
schůzí katolických vysílaným od 9. července 1891 do 30. září 
r. 1901 na 2021 K 69 h dle zpráv výročních. 

K tomu sluší uvésti, že členové soc. odboru měli z po- 
kladny sociálního fondu družstva Vlasť placeno toliko cestovné 
(dráhu a pošty), jinak kromě pohoštění v místě, kde přednášeli, 
nežádali odměn, vykonávajíce své poslání zdarma a z přesvěd- 
čení pro dobrou věc. 

* 

Z význačnější činnosti sociálního odboru družstva Vlasť od r. 
1891 do r. 1901 sluší ještě poznamenati, že dne 11. listopadu 1891 
doporučil veřejnosti měsíčně vycházející (ve dvou číslech) »Slova 
Pravdy* a dne 18. března 1895 k návrhu dp. Tom. Škrdle usnesl 
se, aby řečníci odboru na schůzích veřejně vyzývali k zakládání 
katol. spolků, což se děje až dosud. Téhož roku zastoupen byl 
sociální odbor velice čestně v oddělení katol. spolků českoslo- 
vanských na Národopisné výstavě. Dne 11. listopadu 1895 sestavil 
sociální odbor seznam míst a měst v král. Českém, kde bylo by 
lze s úspěchem a výhodou zakládati katolické a křesť. sociálně 
vzdělávací spolky; seznam tento odevzdal do rukou předních 
mužů v katolické organisaci pražské soustředěných v »Družině 
katoUků arcidiecése pražské*, aby se o tom poradili. Dne 26. 



— 103 — 



4edna 1896 vyzval sociál, odbor národohospodářského spisovatele 
dp. Rud. Vrbu, aby sepsal návrh rolnického programu katol. 
strany, což dp. Rud. Vrba učinil, návrh rolnického programu 
sepsal a v témž roqe vydal. A posléze z důležitějších prací sociál, 
odboru sluší též poznamená ti, že dne 24. ledna 1898 získal od- 
borného řečníka a propagátora pro zakládání záložen soustavy 
Raiffeisenovy v dp. Jos. Teplém, kaplanu v Milčíně. 

Vnitřní život v sociálním odboru družstva Vlasť od počátku 
jeho založení je čilý a stále a stále činný. Referenti odboru při- 
cházejí do schůzí s novými látkami, pokyny a názory, takže 
o nějaké ochablosti v odboru není ani potuchy. Zkrátka, sociální 
odbor družstva Vlasť nahrazuje křesťanským sociálům to, co so- 
ciálně demokratičtí internacionálové těžce si opatřují svou pražskou 
»Dělnickou Akademií* (zal. r. 1898) a národně sociální demokraté 
svojí » Ústřední dělnickou školou* (zal. r. 1899). 

K poznání vnitřní činnosti sociálního odboru družstva Vlasť 
uvádím, že na př. já sám přednášel v odboru již v roce 1891 
o dějinách tisku sociálně demokratické internacionály a o pro- 
středcích proti němu, o zakládání katolických vzděl. spolků a v roce 
1892 o atheismu sociálních demokratů. Roku 1893 přednášel 
-v odboru dp. dr. Rud. Horský o svých cestách na Porýnsku 
a p. Václav Žižka o otázce řemeslnické. 

A těch veledůležitých referátů, zpráv poučných, které od r. 
1891 v sociál, odboru byly referenty podány! Žádná sociální aka- 
demie by se za ně nemusela stydět. Budiž mně na důkaz toho 
•dovoleno uvésti jen některé předměty rokování sociálního odboru, 
projednané od r. 1891 do konce r. 1901. 

Redaktor dp. Rudolf Vrba referoval: o dělnických bouřích 
a národohospodářské krisi v Itálii, o sociálním hnutí lidu rolnic- 
kého v Uhrách, o rolnické otázce v Čechách (třikrát), o mravním 
úpadku českého lidu, o pozemkových dluzích, o melioračních pod- 
nicích v Německu, o obilních skladištích, o daních a dluzích 
států Evropských v posledních 50 letech, o termínových obchodech 
na bursách, o úpadku sociální demokracie r. 1897 v Čechách, 
o Encyklice sv. Otce Lva XIII., o křesť. demokratismu, o zájmech 
zemědělců dle názoru prof. Wagnera a o vodních stavbách 
v Rakousku. 

Redaktor »Řemeslnicko-živnostenských Novin* dp. Josef 
Simon referoval: o hnutí řemeslnictva a jeho spolkovém životě 
(dvakrát), o poměrech městských živnostníků, o hesle svůj k svému, 
o nákupu a o protiliberálních protestech pražských řemeslníků 
^ živnostníků. 

Pan Václav Žižka referoval o zásadách katolického života 
a práce, o mnohých anketách českých průmyslníků, o poměrech 
pracovníků při řemeslech, o postavení samostatných řemeslníků, 
o otázce řemeslnické (třikrát), o výrobě zlatnického zboží, o zá- 
sadách radikálních pokrokářů, o postupu liberálů českých ve 
Vídni a o křesťanském demokratismu a socialismu. 



— 104 — 



Redaktor dp. Tomáš Škrdle referoval o roztržce českýchf- 
spisovatelů na národní a internacionální stranu r. 1897, o hnutf 
katolíků v Čechách a poměrech lidu Slovenského v Uhrách, 
o svých cestách po Haliči, o kongregaci pro lumpy v Krakově,, 
o národních socialistech a jejich tisku a o zásadách Alfonse Šťast- 
ného v náboženství a školství. 

Farář dp. Vlastimil Hálek referoval o úpravě obecního chu- 
dinství, o tulácích a okresních stravovnách, o sčítání lidu r. 1899, 
o záložnách RaifTeisenových, o návrzích nového čeledního řádu,, 
o řemeslnických a pokračovacích školách učňů, o otázce řemesl- 
níků a živnostníků, o nových živnostenských soudech, o ochraně- 
malého průmyslu, o alkoholu, o slavnostních a příležitostních- 
listech sociálních demokratů a národních socialistů. 

Pan prof. Ant. Bpnav. Drápalík referoval většinou o socialnL 
literatuře u jiných národů, o poměrech českého studentstva ajeho- 
podpoře, o mravní stránce liberálního studentstva, o pojišťováni 
domácích zvířat v hospodářství a o stinných a světlých stránkách 
v české literatuře. 

Pan Jan Kř. Maštalíř, studující, referoval o veřejných čítárnách' 
a knihovnách, o ženské otázce a o nových zjevech v modernL 
literatuře české. 

Já pak přednášel v odboru o účelu sociálního odboru družstva 
Vlasť se zřetelem na jiné spolky, o sjezde národně sociál, dělníků 
v Praze r. 1898, o sociálních demokratech a jejich právu na Ná- 
rodní Divadlo v Praze, o sociální činnosti členů sociálního odboru: 
družstva Vlasť, o hnutí a literatuře sociálních demokratů a ná- 
rodně sociál, dělníků českých, o Vincencianech a jejich činnosti- 
v Čechách, o konfekcionářství, o otázce učňů, o úrazovém poji- 
šťování dělnictva, o dělnických bytech a dělnických koloniích^ 
o domovském právu starém a novém a o opravách zákonů hor- 
nických v Rakousku a v Uhrách. 

Celkem konal sociální odbor od svého založení až do konce^ 
roku 1901, tedy během 10 let, 48 schůzí. Vnitřní i vnější činnost 
sociálního odboru družstva Vlasť vzbuzovala obdiv i osob mimo- 
družstvo stojících a do sociálního hnutí ani nezasahujících, 
jak o^ tom svědčily časté přípisy odboru a jeho funkcionářům, 
zasílané. 

XXVII. 

Založení I. Politického klubu katol. dělnictva v Čechách. 

Když jsme založili r. 1891 »Dělnické Noviny,* počali do našř 
redakce ponenáhlu docházeti mnozí pražští a předměstští dělnícfc 
z prvních dob dělnického hnutí v Čechách r. 1867 — 1875 jako: 
Matěj Patočka, truhlář ze Smíchova, Frant. Klapáč, sítař z KráL 
Vinohrad, Jos. Černý, sítař z Prahy a j. a j. a zapřádali s námi 
přátelské styky. Mnozí z nich po pádu svépomocného hnutí 
založeného drem Fr. Lad. Chleboradem rozptýlili se po katolických, 
spolcích pražských, jako: v Jednotě katol. tovaryšů, v Mariánské 



— 105 — 



kongregaci mužů, Spolku sv. Vincence z Paula pro dobrovolné- 
ošetřování chudých atd., kde zdárně a dle možnosti působili. . 
Vzpomínáme často na ty blahé doby shledávání se rozptýlených. 
^tarých bojovníků za dobrou věc dělnictva českého. 

Jednoho dne (v neděli ku konci roku 1892) přišel isem se 
podívat do redakce »Děl. Novin« a redaktor Tomáš Škrdle, maje 
vždy zásobu novinek pro mne, se mnou sdělil, že byl před chvílí 
u něho Frant. Klapáč ještě s některými dělníky z Buben a Ho- 
lešovic, a žádal jej, aby mně řekl, že k probuzení a vzdělávání 
katolického dělnictva, jehož jsme se ujali, bylo by dobře, 
kdybychom založili pro Prahu a okolí nějaký politický dělnický 
spolek. 

Vyslechnuv sdělenou zprávu, netajil jsem se redaktoru 
»Vlasti« ihned s obavou, aby to s tím politickým spolkem ne- 
dopadlo tak, jako v Brně roku 1886, před jehož založením mne 
tehdáž zcela oprávněně P. Placid Jan Mathon varoval. Než re- 
daktor »Vlasti« odpověděl: ^Uvidíme, co se dá později dělat.* 
Tím měli jsme věc za odloženou. Avšak Frant. Klapáč nedal si 
pokoje a na Nový rok 1893 přišel ke mně přímo do bytu a tak 
dlouho do mne mluvil, až jsem mu slíbil, že svolám ve věci této- 
malou poradu; on navrhl, aby se stala v Král. Vinohradech. 

Porada konala se dne 25. ledna 1893 v hostinci č. 70. ve- 
Skretově ulici za budovou Musea král. Českého po 10 hod. do- 
poledne. Do porady pozval jsem vedle Fr. Klapáče pp. Jos. 
Hovádka, knihaře, Jos. Chybu, dělníka hudeb, nástrojů, Jana Ja- 
nuše, krejčího a Viléma Koleše, krejčího z Prahy. Předmětem 
porady byl vzorec stanov » Prvního politického klubu katol. děl- 
nictva v Čechách «, vypracovaný podle stanov mnou zakládaného 
politického klubu katol. dělnictva v Brně z roku 1886 a podle* 
stanov katol. politické jednoty pražské a jednoty Valašsko-Mezi- 
řičské, v kteréž jsem roku 1891 řečnil a stanovy její ssebou 
si přivezl. 

Návrh stanov byl za hodinu probrán a přijat, a Jos. Ho- 
vádek se uvolil, že pět exemplářů těchto stanov napíše, aby se 
mohly zadati k úřednímu povolení spolku. Tím položen byl základ 
k politické akci katol. dělnictva v Čechách. Zpráva o tom podána 
veřejnosti v »Dělnických Novinách,* č. 12., r. II. ze dne 16. 
února 1893. 

K potvrzení stanov však hned nedošlo, byly nám vráceny,, 
a musely se znovu přepsati a úředně dožadovaný článek doplniti. 
Potom byly potvrzeny. Ustavující schůzi klubu svolali jsme na. 
den 18. června 1893 do hostince *u Kuchynků* v ulici Karoliny 
Světlé na Starém městě pražském. 

Schůzi zahájil jménem přípravného komitétu Jos. Hovádek 
a za účastenství 24 zapsaných členů vylíčil příčinu a nutnost zalo- 
žení klubu a požádal p. Jos. Lukáše, dělníka řezbářského, aby 
nám přečetl stanovy. Když stanovy přítomnými byly schváleny, 
navrhl jsem za předsedu schůze i spolku Jos. Hovádka, který byl 
zvolen a schůzi dále řídil. Do prvního výboru pak byli zvoleni :. 



— 106 — 



P. Frant. Zák, kooperator na Král Vinohradech za I. a jé za IL 
místopředsedu, Vilém Koles za jednatele, Jos. Lukáš za jeho ná- 
městka a za členy přísedící : Frant. Klapáč, Jos. Schwarz, zlatník, 
Fr. Satorie, sluha a Frant. Šimek, školník. Za náhradníka zvolen 
Jan Tomec, řezník. Volba dála se jednohlasně. 

Přítomnému redaktoru »Vlasti« Tom. Škrdlovi, který též za 
člena polit, klubu přistoupil a jemuž 50 zl. ze sbírek na vytlu- 
čené okno daroval, učiněn všemi členy ve schůzi srdečný projev 
uznání za jeho lásku k dělnictvu.'*) A probíráme-li se zprá- 
vami z politického klubu v ^Dělnických Novinách« a v br- 
něnském » Dělníku, « najdeme tam v letech 1893 až 1896 hojně 
záznamů, že se činně schůzí klubu súčastňoval a do jeho je- 
dnání a debat zasahoval až do doby, kdy byl takořka nucen 
schůzí klubu se nesúčastňovati, chtěl-li míti od některých mladých 
členů a jejich vystupování proti sobě pokoj a klid. 

XXVIII. 

P. Tomáš Harant mezi horníky v Rapicích. — Soud s Tom. 
Harantem a horníky v Unhošti. — Harantovo přeložení do 
Drahno-Újezda. — Schůze horníků ve Stelcovsi. — Tom. Harant 
návštěvou v Rapicích. — Harant před zemským trestním soudem 
v Praze a jeho obhajovací řeč. — Uvítání Haranta z vězení. — 
Z Harantova života. 

Roku J894, když konán v Litomyšli první sjezd katolického 
dělnictva z Čech, Moravy a Slezska, na němž brali také účastenství 
horníci : Jos. Brož a Frant. Bryndač z Kladna, Jos. Dušek a bratr 
jeho Ant. Dušek z Příbrami, J. Choc z Kublova a Jos. Pekárek, 
hutní strojník z Trhových Dušník, vyšlo na jevo, že křesťanský 
socialismus počíná zapouštěti kořeny i v lidu hornickém a hutnickém. 

A jaký div, lid hornický býval u nás vždy lidem zbožným, 
lidem, který práci počínal i končil s modlitbou na rtech a kře- 
sťanský pozdrav lidu hornického »ZdařBůh!«, podnes zachovalý, 
svědčí o této zbožnosti nejlépe. Tím si také můžeme vysvětliti, 
že křesťanský socialismus našel v lidu hornickém své příznivce. 

Myšlénka křesťansko-socialního ducha vnikla však mezi lid 
hornický u nás dříve nežli sociální demokraté i nežli křesťanští 
sociálové z let devadesátých. Byl to mladý katolický kněz Tomáš 
Harant, rapický kaplan, v letech sedmdesátých, který, když viděl 
utiskovati lid hornický v jeho existenčním právu, vstoupil mezi 
tento lid a plamennými slovy zanesl v něho ducha křesťansko- 
socialního, právům práce vždy dobrý výsledek zaručujícího. 

Tomáš Harant, pohybuje se mezi dělníky a jsa zároveň 
členem a po krátkém čase i předsedou dělnického spolku »Oul« 
ve Dříni u Rapic, těšil se mezi horníky jak na Kladensku tak na 
Buštěhradsku neomezené úctě a vážnosti. Dělníci chodili k němu 
v rodinných i pracovních záležitostech na radu, navštěvovali 



>Děl. Nov..« II., č. 21., 1893 a »Dělník€ ze dne 8. července 1893. 



— 107 — 



'Chrám Páně, kde kázával, a tak žili s ním a dle jeho slov v nej- 
lepším přátelství. Tomáš Harant byl skutečně první katolický kněz 
-český, který v hnutí dělnickém s dělníky činně působil a s nimi 
-v jejich strastech a stescích za jedno stál. Nezapíral toho také 
nikdy a před nikým, že nejen slovy, ale i skutky se vynasnažoval 
otázku dělnickou v duchu a směru křesťanském řešiti a dobrý 
^oměr mezi pánem a dělníkem k obapolné jejich spokojenosti 
-zavésti. 

Než mnohoslibná činnost Tomáše Haranta mezi dělnictvem 
fkladenským netrvala dlouho ; bylo mu z katolického kněžstva 
prvnímu pocítiti. jak těžkým postavením ve společnosti lidské jest 
býti vůdcem dělnictva. On, ideální kněz, který žil z celého srdce 
:pro zbožný hornický lid, zapomněl, že když státi bude v kruhu 
jeho, ponese všecko dobré i zlé i s ním, zvláště velkou zodpo- 
vědnost za každý krok. Avšak, když Tomáš Harant poznal i tuto 
světlou a temnou stránku mnohého od dělnictva odstrašující, 
s lidem dělnickým takořka srostl a přece necouvl a vytrval, dokud 
mu bylo možno. Tomáš Harant byl první z katolických kněží, 
ikteiý zakusil také kus té dělnické persekuce a zodpovědnosti, 
jaká jest údělem tak mnohým zastancům dělnictva 

Dělnictvo kladenské a rapické mělo tehdáž také mnoho na 
srdci, o čem chtělo se svými pány mluviti, o tom také Tomáš 
Harant věděl a byl mu i rádcem. Nuže, a to právě po nedlouhé 
působnosti v hornictvu přivedlo Tomáše Haranta v nemilý styk 
s úřady a soudy. Tomáš Harant byl obžalován z nezákonného 
rshromažďování horníků a postaven i před soud. Jiný, slabší po- 
vahy, byl by se zalekl, couvl a pamatoval na sebe, ale Tomáš 
Harant povahy takové nebyl. Jeho persekuce nezalekla, on ji 
prodělal jako pravý zastance dělníků, vyšel z ní hrdě i dveřmi 
ialáře. Jest zajímavo čisti, co všecko Tomáš Harant pro věc děl- 
nickou prodělal, kdy ještě nebylo u nás o socialně-demokratických 
zastancích dělného lidu ani slechu. Jsou to zvláště soudní pře- 
líčení s Harantem, v nichž obrazí se nejlépe, jak mezi horníky 
působil a co pro ně podnikl. Proto tyto soudy s Tom. Harantem 
neváháme doslovně dle zpráv tehdejších časopisů uvésti, aby 
každému bylo Harantovo působení mezí dělníky jasno. 

»Dělnické Noviny* z roku 1871 o přelíčeních Harantových 
píší takto : 

»Dne 3. listopadu 1870 stál dp Tomáš Harant, kaplan v Ra- 
picích, před soudem unhoštským, jsa obžalován z přečinu proti 
zákonu shromažďovacímu, kteréhož prý se dopustil následovně : 
Před více než dvěma roky zadali dělníci rapičtí žádost k hornímu 
radovi Fritschovi, který ji však pohodil; před rokem chtěli jej 
ústně prosit, bylo jim to však zakázáno. V tomto trapném po- 
stavení uveřejnili své stížnosti, by aspoň obecenstvo poněkud 
•o těch hornických slastech pojem mělo. 

Tenkrát se myslelo, že pan rada horníky vyslyší a jejich 
přání dle možnosti vyhoví, avšak chyba lávky. Pan rada Fritsch 
tiařídil ředitelství v Rapicích, by svolalo horníky na tři šachty, 
ilorníci však dříve, než stížnost jejich byla uveřejněna, usíednotilv 



— 108 — 



se, že budou chtít vyslyšeni býti všichni najednoUy což vsak vy- 
hláškou jmenovanou státi se nesmělo. I obrátili se na dp. Tom.. 
Haranta, který ihned písemné přání horníků, že chtějí býti všicknr 
pohromadě slyšeni, sdělil a o ustanovení hodiny žádal. Nedostav 
žádné odpovědi, napsal dp. Tom. Harant dle přání horníků vy- 
hlášku, by se horníci ne na jednotlivých šachtách, nýbrž na jedné 
sešli a všelikých výtržností se vystříhali. Vyhláška ta byla četníkem 
na Smíchov zaslána, kdež však schůze zakázána (patrně c. k. okr. 
hejtmanstvím). Horníci se následkem zákazu nesešli, za to však 
dostavili se na místo ustanovené úředníci a devět četníků. Ná-. 
sledkem toho dáni byli do obžaloby pro přestupek práva shroma- 
žďovacího dp. Tom. Harant a horníci: Václav Karpíšek, Jan Kar- 
píšek, Jos. Novotný a Vít Pospíšil. Při konaném přelíčení v Unhošti 
u c. k. okres, soudu odsouzeni jsou veškeří obžalovaní k osmi- 
dennímu vězení. Na jejich odvolání se k vrchnímu soudu rozhodl 
tento, že dp. Tom. Harant není vinen přestupkem práva shroma- 
žďovacího, a že se osvobozuje též i od náhrady soudních útraty, 
okresnímu soudu však že se nařizuje, by spisy tohoto vyšetřování 
pro právoplatnost rozsudku vrchního soudu odstoupil příslušnému, 
politickému úřadu k dalšímu jednání dle cis. nařízení ze dne 
20. dubna 1859. Proti tomuto rozsudku odvolalo se státní ná- 
vladnictví k nejvyššímu soudu ve Vídni, jenž opět rozsudek vyš- 
šího soudu v Praze změnil a uznal, že dp. Tom. Harant jest 
vinen přestupkem práva shromažďovacího a odsoudil jej do vězenL 
na čas čtyř dnů, jakož i k náhradě nákladu soudního řízení, 
trestního. Ohledně odsouzených horníků Karpíšků, Novotného 
a Pospíšila ponechán rozsudek první stolice.* '^^) 

Po vynesení rozsudku u okr. soudu v Unhošti byl záhy^ 
z nepředvídaných a dosud neznámých příčin dp. Tomáš Harant 
z Rapic do Drahno-Újezda opět za kaplana (koncem roku 1870) 
přesazen. Po jeho přesazení kolovala hned po šachtách rapickýcb 
mezi horníky jakás chválou pana rady Fritsche oplývající listina, 
již měli horníci podepisovati ; určena patrně pro veřejnost. Dp.. 
Tomáš Harant odpověděl v » Dělnických Novinách* (č. 1. r. II. 
ze dne 7. ledna 1871) následujícím prohlášením : 

»Panu Jos. Fritschovi, hornímu radovi a presidentu buště- 
hradské dráhy v Praze ! Nemáte na tom dosti, že jste mne z Rapic 
.^>šikovně« vypíchnul. Vy chcete ještě nyní čist jako anděl před 
světem se ukázat a za tou příčinou mají Vás ti ubozí horníci 
»očistit« ? Ano i k císaři Ferdinandovi mají podepsat spis, že byli 
mnou svedeni. Pozor ! Dejte jim, co jim dle božského a lidského- 
práva patří a odstraňte ještě jiné »nešvary« a budete očištěn sám 
sebou, lid Vám bude za to vděčným, a řekne, že jste hodný pán, 
a budete pak vskutku hodným pánem. Myslíte-li, že bych očištěnř 
Vašnostiny osoby podpisy horníků stvrzené běžet nechal, mýlíte 
se velmi. Stará »Presse« může pak opět od nějakého »nitze« 
nebo »itze« obdržet telegram o mých osmi dnech, kterými mne^ 
p. Stříbrný v Unhošti oblažiti ráčil. Moudrému napověz. Tomáš- 
Harant, kaplan v Drahno-Újezdě, 24. pros. 1870.« 



Dělnické Noviny č. 9, r. II. 7. května 1871. 



— 109 — 



Přes všechny nepříjemnosti a svízele, které se pro pouhé 
zastání se horníků na kaplana Tom. Haranta svezly, neochaboval 
tento náš první katolický ' pionér njezi horníky napomáhati jim a 
býti jim jak jen bylo možno radou. Tak na příklad dne 26. února 187 1 
sešli se horníci z uhelen buštěhradských a kladenských počtem 
přes 200 ve Stelčovsi u Brandýska. Na schůzi řečnili pp.: Jan 
Trojan z Okoře, Ant. Kocourek z Číčovic a Zikm. Sedláček 
z Buštěhradu. Když pořečnili, vystoupil jeden z horníků a jal se 
za velikého nadšení horníků předčítati ke schůzi zpracovaný připiš 
dp. Tom. Haranta, který do shromáždění dostaviti se nemohl. 
Připiš byl upřímnou obranou hornictva a líčil celý jejich stav 
i podával návrhy, jak by se horníkům pomoci dalo. aby mohli 
býti živi jako lidé. ''®) 

Schůze trvala tři hodiny. Po přečtení Harantova přípisu 
přijata pak resoluce následujícího znění : 

»Má se zvoliti komitét sestávající z 12 členů, kteří budou 
tníti za povinnost: 1. Podati ve jménu podepsaných občanů Jeho 
Vel. císaři a králi Ferdinandovi spis, v kterém budiž řádění uhlíř- 
ského spolku Jeho Veličenstvu oznámeno, spolu s prosbou, aby 
doly buštěhradské, panství Jeho Veličenství náležející, vymanil 
ze spolku obecenstvu tak nepřátelského, a aby poručil, by v službě 
jeho uhelen zmrzačilí a stářím sešlí horníci, jakož i vdovy a si- 
rotci po nich pozůstalí z pokladnice k tomu účelu zařízené la- 
skavě a spravedlivě byli podporováni.^ — 2. Podati ve jménu 
podepsaných občanů místodržitelství v Čechách žádost, aby další 
trvání spolku uhelného, který proti čl. 479 trest, zákona volnost 
konkurence zabraňuje a ustavičně ceny zvyšuje, bylo na dále 
zastaveno. — 3. Nebudou-li míti tyto kroky žádoucího výsledku, 
>aby se vyzvala veškerá městská a obecní zastupitelstva a průmy- 
slové závody v Čechách ke společné schůzi do hlavního města 
Prahy, ve které schůzi má se uvážiti otázka: Není-li vhodno, 
aby se Jeho Veličenstvu císaři a králi Františkovi Josefovi I. 
podala petice a ministerstvu obchodu pamětní spis, v kterémž by 
příčiny panující nouze o uhlí a škodlivé toho následky na prů- 
mysl český vylíčeny byly a za jejich odstranění vzhledem na 
škodlivé působení uhlířského spolku buštěhradského žádáno bylo. 
4. Mají se vyzvati veškeré časopisy českoslovanské, aby vlivem 
•svým pracovaly proti monopolu uhlířského spolku a zasadily se 
o uskutečnění a podporování velmi důležité dráhy duchcovsko- 
pražské, kterou jedině možno ve středních Čechách a v Praze 
přítrž učiniti monopolu a docíliti zdravé konkurence v obchodu 
uhlím, anť tato dráha spojovati bude největší ložiska uhelná 
v Čechách přímo s hlavním městem. — 5. Má se v žádosti po- 
dané c. k. místodržitelství v Čechách vytknouti mimo již v čl. 2. 
uvedené také to, aby vláda vší mocí se o to zasadila, aby při 
dovozu uhlí na drahách byla snížena sazba dovozného dle mě- 
řítka drah cizozemských.* 



Připiš přinesly v plném znění »Dělnické Novinv* v cis. 5. r. II. ze dne 
7; března 1871. 

") Dělnické Noviny c. 5. roc. II. 1871. 



— 110 — 



Po přijetí resoluce zvolen shromážděním dvanáctičlenným 
komitét k jejímu provedení. 

Akcionáři a nájemci dolu, jakož i jejich úřednictvo, jakmile 
byl znám výsledek schůze, pustili se na zničení a udušení kroku, 
jejž mužové práce se odvažovali podniknouti. 

Všecka nenávist uhlířských závodníku obrátila se hlavně- 
proti dp. Tom. Harantovi, který pokládán za rádce delnictva 
v této věci, jakož / za autora resoluce, která udeřila z čistá jasna, 
jako blesk do stojatých vod. A také dle slov samého dp. Tom. 
Haranta, jak se mně přiznal, právě pro schůzi Stelčoveskou a 
uvedenou resolucí upadl u mocných a akcionářských uhlo- 
baronů a jejich radů i přátel u velikou nemilost, jejíž ostří dlouho 
bylo mu pociťovati, více než následky, které měl ze svých soudních 
procesů a odsouzení. '^^) 

A skutečně podařilo se uhlobaronům a jejich horním radům^ 
že ačkoliv komitét zvolen, nedošlo k provedení resoluce ze schůze 
stelčoveské, a dobrá rada Harantova zůstala bez činu, a Harant 
sám od místa děje daleko vzdálen v Drahno-Újezdě u Zbirova. 
nemohl pro věc nic činiti, a tak se jí propůjčiti, jako když byl 
mezi horníky v Rapicich. Celá akce tedy padla, ututlala se vlastně,^ 
a bylo po hornickém hnutí. 

Jak sí lid hornický dp. Tom. Haranta vážil a jak ho milovaly 
toho skvělým důkazem je zpráva v ^Dělnických Novinách* v č. 10, 
r. II. ze dne 22. května 1871 z Rapic zaslaná. Dopisovatel píše;: 
»V Rapicich a okolních uhelnách buštěhradských rozlétla se dne 
17. května (1871) pověst, že velebný pan páter Harant jest zde. 
Sotva že to zaslechli, již spěchali mnozí a mnozí horníci se 
svými rodinami k faře rapické, jen aby ho uviděli a jemu díkjr 
činili, že se jich utiskovaných tak horlivě a mužně ujímal. Když- 
pak se dověděli, že na den Božího na nebe Vstoupení Páně bude 
míti velké služby Boží, tu přicházeli v celých řadách do chrámu 
Páně, ačkoliv už jinde ráno byli v kostele, aby milovaného, 
o blaho lidu tak pečlivého kněze spatřili, s ním se modlili a tak. 
útěchy nabyli. Byliť jsme do srdce dojati, když vzorný kněz tento 
při službách Božích i s modlitbou za naše bratry horníky, kteří 
v povolání svém o život přišli, byl vzpomněl. Očekávali jsme též 
odpoledne, že bude míti požehnání, kteréhož však neměl ; přece 
ale jsme ho opět shlédli, když šel na návštěvu do Stelčovsi ; ta 
jsme se k němu přidružili a jej do Stelčovsi a později též i odtud 



Přiznání toto učinil mně dp. Tomáš Harant r. 1894 dne 3. června na. 
faře v Dobřanech u Sedlohova, kde právě jsme se o pouti sešli. Byl jsem v tom 
čase v Dobrušce, kde přednášel jsem v katol. jednotě sv. Václava, a předseda, 
spolku děkan vldp. Ant. Flesar vyzval mne pak, abych s ním šel na pouť do Dobřan 
a tam byl i dp. Tom. Harant, toho casu farář v blízkém Novém Hrádku. Toho- 
dne byl ve velice veselé náladě a mnoho jsme spolu hovořili, zvláště o době jeho- 
utrpení. Smál se tomu hlasitě, když o tom vyprávěl, a ačkoliv věděl a řekl jsem 
mu, že sbírám paměti pro dějiny dělnického hnutí, přece byl skoupým, aby mn& 
něco sám byl pověděl, a na co jsem se ho netázal, o ničem sám se nerozhovořil. 
A proto také, co do opravdy jsem chtěl vědět, mně nepověděl. Řekl mně dost, 
co jsem chtěl, ale polovičku všeho ostatního musel jsem si vyhledávat! v časo- 
pisech z dob jeho působení v dělnictvu. Škoda, lituji toho v zájmu jeho čestné: 
památky mezi námi. 



— 111 — 



radostně doprovázeli. Bůh zachovejž ho stále při zdraví a po- 
silňujž ho, by trpící lid nalézal u něho zastání naproti mocným 
a potěšení z něho vážil ve všelikých strastech tohoto života.* 

« * 

Dne 27. listopadu 1871 shledáváme se opět s dp. Tom. 
Harantem v síni c. k. zemského trestního soudu v Novoměstské 
radnici v Praze, kde jako obžalovaný sedí před čtyřčlenným se- 
nátem pro přečin proti veřejnému pokoji a řádu (dle § 305 t. z.). 

Obžaloba uváděla následující obvinění Tom. Haranta : 

^Rozsudkem c. k. okr. soudu v Unhošti ze dne 20. listo- 
padu 1870 byl dp. P. Harant spolu sborníky Václavem a Janem 
Karpíškem, s Vítem Pospíšilem a Jos. Novotným, co spoluvinníky, 
pro přestupek zákona o shromážďováni, vydaného dne 15. listo- 
padu 1867, odsouzen do vězení na 8 dní a k náhradě útrat soud- 
ního řízení. Vrchní soud potvrdil rozsudek tento, až na rozsudek 
týkající se dp. Tom. Haranta, jemuž vyměřil pokutu 20 zlatých, 
eventuelně čtyřdenní vězení. Ač byl dp. P. Harant pevně odhodlán 
trest svůj ve společnosti ostatních odsouzených horníků ve vězení 
vytrpěti, dal se přec domluvami p. vrchního okresního pohnouti 
k tomu, že zaplatil pokutu. 

Dne 7. června 1871 došel k řečenému c. k. soudu korespon- 
denční lístek nadepsán: »Horníkům Karpíškům, Novotnému a Po- 
spíšilovi v kriminále v Unhošti.* Obsah jeho zněl: »Milí přátelé ! 
Nic netrvá na světě věčně — tedy ani ten kriminál ne — škoda, 
ze mi nebylo dovoleno s vámi si aspoň ty čtyry dni posedět ! 
Těch 20 zlatých jsem již klopil (zaplatil). Vy obdržíte po 10 zlatých 
za zahálku. Již si z toho nedělejte nic, musíme tam všickni. 
Nejste první ani poslední. Pozdravujte pana Kumberu, mého 
strážmistra. »Na zdar!« »Sláva vaší statečnosti!* — 

Úřední sluha Kumbera, v korrespondenci strážmistrem zvaný,, 
jenž při prvnějším odsouzeni P. Haranta hrál také svoji úlohu, 
dodal lístek tento místo do vězení — soudu, a ten v něm viděl 
ihned trestní skutek, nebo prý se zde vězňové jmenují » přátelé* 
a provolává prý »sláva« statečnosti, za kterou byli uvězněni, tím 
pak že se schvaluje trestní čin; a poněvadž i dle písma i dle 
obsahu ukázal se pisatelem lístku býti P. Harant, pohnán jest 
před zemský trestní soud. — 

»V ten smysl udává asi věc obžaloba, aniž by se ovšem 
dotkla věcí choulostivějších, totiž tamějších poměrů hornických,, 
jež na záležitost tu vrhají trochu jiné světlo. 

Potom ujal se obžalovaný dp. P. Tom. Harant slova a pravil 
mezi jiným následující: ^Slavný soude ! Neříkaje »ano« ani »ne« 
k tomu, že bych byl jmenovaný korespondenční lístek psal 
a zaslal, chci obsahu jeho hájiti. By však obsahu toho dobře se 
porozumělo, chci vylíčiti stav věci hornictva v buštěhradských 
uhelnách. Dříve nežli jsem se s horníky seznámil a s nimi, kdy 
o jich záležitostech byl mluvil, zadali tito již písemní žádost 
p. hor. radovi Jos. Fritschovi, v níž stesky své přednesli, prosíce- 



— 112 — 



-v pokoře a úctě o úlevu. Avšak p. rada Fritsch, zuřivý Němec, 
na žádost tuto neodpověděl, ale podle výroku hodnověrných 
svědků hned pod stůl ji hodil. Horníci, nedostávše na jmenovanou 
žádost nižádné odpovědi, odhodlali se stesky své ústně p. radovi 
Fritschovi přednésti. Sotva že se pověst o tom roznesla, již i jeden 
»štajgr« vyhrožoval, by nikdo se neodvážil p. Fritsche ústně 
prošiti. Horníci dobře věděli, že kdyby šli všickni, považováni by 
byli za buřiče, a že kdyby šla deputace, následky »laskavosti< 
úřednické by ji neminuly. V této tísni přišli ke mně horníci^ pro- 
síce, abych jejich stesky sepsal a v časopisech uveřejnil, by obe- 
censtvo seznalo, jak se s hornictvem nakládá. Mezi tím byl jsem 
zvolen předsedou dřínského »Oulu«, v němž výhradně horníci 
členy jsou, i nemohl jsem žádost jejich odmítnouti a odepřítt 
J slíbil jsem, že napíšu jen to, co sami udají. Bylyť stesky hor- 
níků tyto: 

Zákon dovoluje sice v neděli a ve svátek pracovati, avšak 
-majetník má právo a vždy na vůli, má-li lid jeho v tyto dni pra- 
covat čili nic. Horníci do kostela pro práci nemohli <;hodit a práce 
byla jim rozkázána. Prázdný kostel činil na mne vždy trapný 
-dojem a.proto musel jsem jako duchovní a přítel lidu pracujícího 
věci té se uchopiti. . . 

Císař Ferdinand Dobrotivý dovolil, by z jeho prostředků 
v dolech zaražena byla dívčí škála. Horní správa však ustanovila 
za učitelku osobu, která českého jazyka není mocná a skoro 
jen děvčat úřednických si všímala, takže děti hornické jsouce 
odstrkovány, máločemu nebo ničemu se nenaučily. 

Císař Ferdinand dal vystavěti pro horníky byty, tak zvanou 
'kolonii. V té měli ze začátku horníci byt zdarma, později museli 
platit nájemného 12, pak 24 a nyní dokonce 30 zlatých. 

V buštěhradských uhelnách jsou tak zvané »magacíny«, 
totiž sklady potravin. Založeny jsou na prospěch dělnictva, ale 
; škodí mu z příčin různých. Nejlepší důkaz toho je v té okol- 
nosti, že horníci sami zařídit si museli podnikatelský potravní 
spolek, nechtějíce se státi obětí židovských kšeftařů. 

Jiným předmětem stížnosti byla mzda horníkův, která časem 
-tak byla snížena, že nejpracovitější dělník s těží vydělá 25 zlatých 
měsíčně. K tomu ke všemu nadávky paně radovy a »štajgrův«, 
jakož i hornické »magacíny«, které založeny jsou ve prospěch 
hornictva, ale škodí mu, protože z těchto horníci bráti musí 
mouku, chleba a olej (jiných potřebností se tam nedostane), které 
věci pak, potřebují-li peněz hotových, za polovičku prodávati 
musí. 

V buštěhradských uhelnách založeny jsou tak zvané »bratr- 
ské pokladny*. Do těch musí již hoši od 12. roku přispívati, 
ačkoli se jim tak zvaná » pro vise* až od 15. roku počítá. O tom, 
4<:am přicházejí peníze za tato leta, nikdo neví co říci. Pokladny 
bratrské jsou zajisté neocenitelným dobrodiním pro hornictvo, 

jsou to jeho záložny; mají však veliké vady. Často se stává, že 
manželce, jejíž muž v uhelnách o život přišel a třeba by mu 
Jeden měsíc na 10 let scházel, strčí se pár grošů, a marně do- 



— 113 — 



mahá se slitování. Suma 60.000 zlatých jest z této bratrské po- 
kladny uložena na buštěhradské dráze (!), a nikdo neví, jaké 
úroky nese; se 60.000 zl. mohla by pokladna hezkým akcionářem 
býti. Nově zvolený výbor neví dodnes, co a jak se to má 
s bratrskou pokladnou. 

Na tyto stesky horníků přispěl jsem radou a věc přišla až 
před soud, než horní rada Fritsch se nechtěl vyrovnat, ano pro- 
pustil jmenované čtyři horníky, již stáli v čele, z práce. Já hájil 
nyní právo dělníků ve veřejných novinách a na radu mou zadali 
tito žádost, aby vyšetřující komise stížnosti dělnické náležitě 
prozkoumala. Než místo vyřízení doručena jest žádost hornímu 
radovi Fritschovi, a poskytnuta mu tak příležitost, vyliti si na 
těch, kdo byli podepsáni, svůj vztek.* 

V dalším obhajování pravil dp. Harant, že se mu nemůže 
nikdy vykládati za trestní skutek, když nazývá uvězněné horníky, 
s nimiž byl stejného náhledu, svými přátely a pakli psal, »sláva 
vaší statečnosti*, psal to s tím vědomím, že hájiti svá práva, ano 
v boji za ně i trpěti, jest skutečně občanskou statečností. Ostatně 
chtěl obsahem korespondence podati uvězněným toliko útěchy, jak 
mu kněžská jeho povinnost kázala, a to tím více, jelikož věděl, že 
manželka Václava Karpíška nad tím případem onemocněla ! ! Zcela 
místně — píší »Děl. Noviny* (v č. 24. r. II. 1871) — odbyl dále 
P. Harant jednoho znalce písma, který nejsa mocen české řeči, 
chtěl dobrozdání svá podati v řeči německé. 

»Po výslechu obžalovaného a předčítání více spisů, mezi 
nimiž též se nalézalo vysvědčení od představeného Klečky, při- 
stoupil státní zástupce p. Jansa ke skutečným návrhům. Navrhoval, 
aby dp. P. Harant uznán byl za vinna a odsouzen do vězení na 
čas tří měsíců. Soud, jemuž předsedal rada p. Jelínek, odsoudil 
obžalovaného do vězení na deset dní dvojím postem zostřeného. 

Dr. Mezník výtečnou, na právnických i rozumových dokladech 
založenou řečí vyvracel všechny dedukce státního žalobníka, avšak 
osvobození obžalovaného přece nevymohl. Obžalovaný po skon- 
čení soudu vyžádal si opis rozsudku.* '^^) — 

♦Usouzený mu trest 10 dnů vězení přestál dp. Tomáš Ha- 
rant v Novoměstské radnici v Praze, a to v první polovici měsíce 
března 1872. V den jeho propuštění došly jej telegrafické pozdravy 
ze Stelčovsi, Kladna, Buckova a ze Dřině, v nichž vysloveno mu 
díkůvzdání za jeho statečné zastávání hornictva.* 

Vůbec, v letech 1870—1873 byl v dělnickém hnutí u nás 
kaplan Tomáš Harant nejpopulárnější osobou. » Kladenské hornictvo 
v den Harantových jmenin dne 21. prosince 1871 podalo mu 
adresu důvěry a oddanosti, která měla několik tisíc hornických 
podpisů. Adresa zhotovena byla v litografickém závodě B. Sandt- 
nera v Praze. Na aksamitových deskách nalézaly se stříbrné orna- 

Celý soud dp. Tom. Haranta, jak zde vylíčen, přinesly »Dělnické No- 
viny* v čís, 23., roč. II,, ze dne 2. prosince 1871 ve článku nadepsaném »Kněz 
a hornictvo*. 

80) »Děl. Nov.« č. 6., roč. III., ze dne 16. března 1872. 
T. J. Jiroušek : Dějiny sociálního hnutí ^ 



— 114 



menty a stříbrný monogram oslavencův. S adresou přijela do 
Drahno-Újezda sedmičlenná deputace, sestávající z pp. Ant. Tumy, 
redáktora »Děl. Novin* z Prahy, J. Sudíka, J. V. Vlčka, rolníka 
z Litovic, J. Oppelta z Buckova a tří horníků : p. Karpíška, Klímy 
a Šplíchala. Mimo jiné telegrafické pozdravy bylo dp. Harantovi 
sděleno, že spolek dělníků pražsko-železářské společnosti na 
Kladně, spolek »OuU ve Dříni a čtenářská beseda »Žižka« ve 
Dříni zvolily jej za svého čestného člena.«*^) 

Také z okolí působiště Harantova dostavili se s blahopřáním 
představenstva obcí : Terešova, Lišné, Soběšíce, Třebnušky, Ja- 
blečná, Biskoupek a Chotětína, aby projevili milému svému du- 
chovnímu rádci svoji oddanost a lásku. « 

Tím zapsán jest P. Tomáš Harant v srdcích katol. dělnictva 
českého pro vždy a dějiny hnutí dělnického musí mu vykázati 
vzpomínku co nejčestnější. Dalších zpráv není. Nit v dělnickém 
tisku z let sedmdesátých je zde přetržena pro každého stopo- 
vatele. Příčina, proč P. Tomáš Harant dále v hnutí dělnickém 
se neobjevuje, není dosti jasně známá. Možná, že jako mnoho 
mužů z dělnického hnutí dočkal se zklamání a rozmrzen z pole 
veřejné činnosti ustoupil. Ale i v tomto ústupu, jak seznáme 
z úryvků jeho života, zachoval se dp. Tom. Harant čestně, jak 
na katol. kněze slušelo a patřilo, a to založilo opět novou slávu 
v jeho životě. 

* 

P. Tomáš Harant, jak jeho vlastní rukou v pamětní knize 
na faře v Novém Hrádku psáno, narodil se dne 14. listopadu 
r. 1840 v Ostružné na Šumavě (hej tm. Sušické, okres Kašpersko- 
Horský). Vyšel z rodiny rolnické, z usedlosti čísla 13 v Ostražně, 
a proto byl za svého života lidu tolik nakloněn. 

Gymnasium studoval v Praze na Starém Městě, v Klatovech 
a v Písku, bohosloví jako alumnus v Praze. V době války ra- 
kousko-pruské byl Tomáš Harant u přítomnosti pruských, po 
většině štábních důstojníků z Porýnska a Poznaňská, kteří se 
nábožně na knížkách modlili, dne 15. července 1866 od Jeho 
Emin. ndp. kardinála, knížete-arcibiskupa pražského Bedřicha ze 
Schwarzenbergu na kněžství vysvěcen. Kaplanoval na více místech, 
a to: v Černošíně,^ Žlutících, Sázavě, Mlečicích, Rapicích, Drahno- 
Újezdě, Oseku, Žebráku, Mirošově a naposledy v Mýtě u Zbi- 
rova. Odtud povolán byl v r. 1882 na faru v Novém Hrádku na 
hranicích Čech a Kladska. O tom opět čteme v předem uvedené 
pamětní knize: »P. Tomáš Harant byl dne 25. prosince 1881 od 
J. J. knížete Jos. CoUoredo-Mannsfelda na tuto faru praesentován. 
Po vládním schválení přibyl na Nový Hrádek dne 4. března 1882 
v sobotu o půl 4. hod odpol.« 

Red. »Vlasti«, Tomáš Škrdle, zavítal na svých agitačních 
cestách r. 1890 dne 27. června na Nový Hrádek k Tom.. Ha- 

81) »Děl. Nov.* č. 1., roč. III., ze dne 6. ledna 1872. 
«2) ,Děl. Nov.« č. 3., r. III. 3. února 1872. 



— 115 - 



Tantoyi. Po obědě vyprovázel jej farář Harant do Bystré k faráři 
Jos. Barvířovi a tu mu vypravoval Harant o své praesentaci na 
Nový Hrádek tuto historii. 

Když byl Harant pro své vystoupení ve prospěch horníků 
žalářován a všelijak pronásledován, nabízeli mu protestanti 2400 zl. 
.služby ročně; žádajíce, aby k nim přestoupil a horníky k nim 
.převedl. Ale Harant nejen že to odmítl, ale mimo to horníky dů- 
tklivě napomínal, aby své víiy neopouštěli. Když se to kardinál 
Schwarzenberg dověděl, pravil: Das werde ich ihm nie vergessen 
— toho mu nikdy nezapomenu — a dostál slovu. Kníže Collo- 
rcdo Mansfeld Haranta na faru praesentoval, ale vláda mu ode- 
přela své potvrzení. Kardinál Schwarzenberg byl o tom od Hra- 
-decké konsistoře uvědoměn v době, kdy udílel různé audience. 
Ihned je přerušil a jel k pražskému místodržiteli, tázaje se: 
Excellenci, kolikrát může býti trestán člověk za jeden přestupek? 
Odpověď zněla: jednou. A kardinál na to: a jámám kněze, jenž 
má býti trestán dvakrát: jednou byl odsouzen a seděl v žaláři 
a Tiyní se mu odepírá fara. Excellenc pán se omlouval, to že je 
^si omyl, přehmat a Harant faru dostal. 

Když později kardinál Schwarzenberg v Kladsku na blízku 
českých hranic biřmoval, Harant šel mu učinit poklonu a byl 
od kardinála Schwarzenberga co nejmilostivěji přijat a další roz- 
mluvou vyznamenán. 

Všickni, kdož Tom. Haranta blíže znali, svědčí, že to byl 
muž šlechetný, srdce zlatého. Jednal vždy a ve všem přímo, 
rázně a poctivě, bez ohledu na levo nebo na právo; nikoho se 
nebál. Když přišel na faru do Nového Hrádku, stavěla se právě 
nová fara (stará vyhořela v r. 1880). Pro tuto stavbu měl farář 
Harant veliké boje; rekursy šly až k ministerstvu. Bránil bene- 
Ucium i záduš, a z toho povstaly soudy. Tomáš Harant ovšem 
vyhrál, bylo to ovšem » vítězství Pyrhovo«, ale činilo jej spoko- 
jeným. Jeho ráznost v hájení pravdy, sebe a své věci byla vůbec 
známa a také v době pobytu jeho na Novém Hrádku se osvěd- 
čila, když před státním funkcionářem octl se společně se svým 
věrně jej milujícím kaplanem, Karlem Jelínkem, na lavici obža- 
lovaných pro jakýsi spor s c. k. okr. hejtmanem Neuholdem. 
1 zde vyšli oba z boje dobře. 

V sousedství byl farář Harant oblíben. Občané přicházeli 
k němu na faru o radu a také se jí řídili. Nešel-li farář mezi 
sousedy, přišli oni jistě k němu. Chudí ho měli rádi pro jeho 
dobročinnost; ač málo měl, fara byla chudá, přece i z toho mála 
rád uděloval. 

Pro štolu neměl farář Harant s osadníky žádných sporů. 
Potřebo val-li ho někdo, oznámil mu farář obyčejně dvě třídy tě- 
mito slovy: *Chcete to za peníze nebo zadarmo?* Když si občan 
vybral třídu za peníze — měl to za peníze, a když si vybral 
třídu zadarmo, měl to zadarmo. Ve věcech štoly sporů u Ha- 
ranta nebylo. 

A jako v životě společenském byl dobrým společníkem, tak 
i v kostele byl farář Harant výborným knězem. Na kazatelně byl. 



— 116 — 



lidem rád slyšen, ve zpovědnici rád viděn. Ovšem, bez nepřáteř 
také nebyl, jako každý přímý člověk, který pro pravdu ničeho ser. 
nebojí, ale těch, kteří ho milovali, byla vždy většina. 

Na sklonku života trápen byl farář Harant hlubokým rheu- 
matismem a chorobou žaludeční. Po delší trapné nemoci zemřel 
ve středu, dne 20. listopadu 1895. Na čtyři dny před smrtí dlel 
u něho návštěvou dřívější jeho kaplan, katecheta Karel Jelínek, 
který často společně s katechetou Lad. Suchánkem ho o prázdni- 
nách navštěvoval a s ním se bavil. 

Pohřeb konán byl dne 23. listopadu. Tak slavného pohřbu 
ještě Hrádek neviděl. Nejen z íarních osad, ale z celého okolf 
sešly se veliké zástupy lidu, aby doprovodily ke hrobu prvního- 
žalářovaného křesťanského bojovníka za práva českého lidu — 
bojovníka za práva práce. 

Kněží, kromě místního kaplana Václava Vostřela, dostavilo 
se osmnáct, a to: Pelhřim Novák, č. kanovník, bisk. vikář a farář 
z Nového Města nad Metují (vedl kondukt), Václav Uhlíř, vik. 
bisk. sekretář a íarář z Velké Jesenice, Ferd. Hanousek, farář 
z Olešnice, Jan Ot, farář ze Sedloňova, Jos. Domašinský, farář 
z Dobřan, Jos. Barvíř, farář z Bystré (již zemřelý), Frant. Víša, 
administrátor ze Slavonova, Kašpar Falta, spirituál a katecheta 
z České Skalice, Jos. Čech, kaplan z Náchoda (již zemřelý), Jan 
Kavan, katecheta z Hlinská (bývalý kaplan v Novém Hrádku), 
Šebestián Weber, kaplan z Olešnice, Alois Dostál, kaplan z Nov. 
Města n. Met., Otakar Hruška, kaplan z Dobrušky, Václav Pavlus, 
kaplan z Dobrušky (již zemřelý), Jos. Hrnčíř, kaplan z Opočna,. 
Ladislav Suchánek, katecheta z Nov. Bydžova, Karel Jelínek, 
katecheta z Heřm. Městce (drive 3 léta kaplan na Nov. Hrádku), 
Jos. Dokonal, tar. admin na Nov. Hrádku, a nově jmenovaný 
kaplan Václav Vostřel, který kráčel za rakví. 

Na hřbitově nad hrobem proslovil pohřební řeč Ferd. Ha- 
nousek (nynější třebechovický děkan), farář z Olešnice, dobrý přítel 
a zpovědník zesnulého. Líčil zápasy dp. faráře Haranta, jeho 
v pravdě karakterní život a povahu, že všichni na hřbitově byli 
hluboce pohnuti. Na to pohřben byl dp. farář Harant do hrobu 
vedle postranních dveří (na epištolní straně) chrámu Páně a ve 
zdi zasazena bílá mramorová deska v černém rámu s nápisem: 
Zde v Pánu odpočívá 
P. TOMÁŠ HARANT, 
farář na Novém Hrádku; 
narozen v Ostružné 14. listop. 1840, 
zemřel dne 20. listop. 1895. 
Odpočívej v pokoji! 
Odpočinutí lehké dejž mu, o Pane, 
a světlo věčné ať mu svítí !^^) 

K životopisnému nástinu Tom. Haranta přispěli mně: dp. Karel Jelínek, 
katecheta v Herm. Městci, dp. redaktor Tom. Skrdle, dp. Tomáš Harant, kaplan 
v Kvasno Vicích u Horaždovic, a dp, Frant. Pospíšil, farář v Nov. Hrádku. Podo- 
biznu t Tom. Haranta z roku 1870 v čele ostatních křesť. bojovníků za práva 
lidu hornického zapůjčil mě přítel zesnulého, p. Jos. Horák, důlní z Kladna. 



— 117 — 



XXIX. 

Křesfansko-socialni ruch mezi českými horníky. — Křest, 
sociálové působící v česko-slovanském hornictvu : Josef Dušek, 
Josef Brož, P. Tomáš Kubíček, Rudolf Lukaščík a Josef Hrabák. 

Odchodem dp. Tom. Haranta z hornického obvodu kladensko- 
buštěhradského zašel také kresfansko-socialní ruch mezi dělníky 
na dobu dvaceti let. Navázati styky s dělnictvem pro katolickou 
myšlénku podařilo se teprve dp. Josefu Tomšů, když na počátku 
let devadesátých byl kaplanem na Kladně.®^) Týž odebíral ve více 
-exemplářích »Dělnické Noviny*, » Večerní Listy* a » Čecha*, které 
pak do některých spolků na Kladně posílal. Jedním z těchto spolku 
byl také »Spolek vzájemně se podporujících dělníků pražsko-že- 
lezářské společnosti na Kladně*, kde ve výboru zasedal horník 
Jos. Brož. Tohoto vždy aspoň poněkud zajímaly katolické časo- 
pisy do spolku docházející, a u téhož horníka, když roku 1893 
z těžké nemoci se zotavoval a více čtením zabývati se mohl, 
vznikla myšlénka, že i na Kladně, kde žije tolik tisíc pracujícího 
lidu, mohl by se založiti katolický vzděl. spolek. Jos. Brož o této 
myšlénce dlouho uvažoval a boje se úsměšků, nikomu se s ní 
nesvěřil. Byloť tehdáž hnutí sociálně demokratické na výši své 
slávy a on věděl, jakmile dostala by se na veřejnost jen dost 
malá zpráva o spolku katolickém, že by sociální demokraté vy- 
naložili vše, aby založení spolku katolického zmařili. 

Po delším uvažování, kdy úmysl založiti katol. vzděl. spolek 
byl u Brože pevný, svěřil se s plány svými nejlepšímu svému 
příteli a starému bojovníku za práva horníků ze stávky z roku 
1889, horníku Josefu Hrabákovi. 

Jos. Hrabák, muž rázný, úmysl Brožův schválil a slíbil, že 
bude s ním všemožně o založení spolku pracovati. Brožovi i Hra- 
bákovi podařilo se brzo získati pro své plány horníky : Frant. 
Skřivánka, Jana Smetivého, Jana Dvořáka, Jos. Faraizla, Frant. 
Kočího a horního dozorce Frant. Bryndu. Dobrou vůli tito mu- 
žové měli, ale jak spolek založiti, to nevěděli. I odebral se tedy 
Jos. Brož do farního domu, kde dp. Josefu Tomšů svůj a svých 
soudruhů úmysl sdělil a za pomoc a radu žádal. P. Jos. Tomšů, 
ačkoliv ani jednoho z uvedených mužů neznal, slíbil pomoc i radu 
^ dostál svému slovu v plné míře. 

Návštěva u dp. Jos. Tomšů udála se v měsíci srpnu a již 
dne 1. října 1893 byly stanovy nového spolku podány k c. k. 
okr. hejtmanství na Kladně. Konečně dne 11. února 1894 svo- 
lána byla valná hromada »Křesf. sociálního spolku katol. mužů 
a jinochů*, když stanovy došly zeměpanského schválení. Nyní 
ovšem událost až dosud utajovaná propukla, a sociální demo- 
krate spustili hrozný povyk a jejich místní orgán »Svoboda*, 
dle socialistické methody, bušil do zakladatelů i do příštích členů 
spolku, jichž se přihlásilo 50. Vzdor úsilí sociál, demokratů, kteří 

**) P. Josef Tomšů, nyní farář v Jirčanech u Prahy, narodil se r. 1864r 
^ vysvěcen byl r. 1888. 



— .118 — 



takřka násilím chtěli se vedrati do sálu, kde byla valná hromada, 
konána a kteří chtěli mocí schůzi rozbiti, tato se konala a zdařila. 

Schůzi zahájil za přítomnosti 57 číenfi dp. Jos. Tomšů, při- 
vítav krátce přítomných, a za předsedu schůze zvolen byl Franta 
Kočí, za zapisovatele Jos. Brož. Když předsednictvo zaujalo svá. 
místa, ujal se slova dp. Jos. Tomšů a promluvil delší a velice 
pěknou řeč, která mnohého posluchače až k slzám pohnula. Od 
doby Harantovy byla to na Kladensku a vůbec na Kladně první 
řeč, kterou přednesl katolický kněz ve shromáždění horníků v ho- 
stinci. Řeč provázena byla bouřlivým souhlasem téměř všech, 
přítomných, což na tehdejší dobu mnoho znamenalo. Před volboa 
výboru promluvil ještě Jos. Brož delší řeč a vysvětlil hlavní zá- 
sady spolku a křesť. sociální organisace. Mimo to poukázal na. 
atheistické zásady sociálních demokratů a počínání jejich vůdců. 
Byla to první řeč proti sociálním demokratům v sále hostince- 
»u Rohanů« na Kladně, kde dříve (v letech 1879 — 1884) jen so- 
ciální demokraté slovo vedli. Když se sociálním demokratům ne- 
podařilo schůzi nového spolku křesťanským sociálům rozbiti^ 
schladili si žáhu na účastnících i řečnících schůze ve své »Svo- 
bodě«, avšak kořeny křesť. socialismu nebylo lze již vytrhnouti, 
zapustily se hluboko, a křesťanský socialismus přes všecky bouře- 
ťrvá na Kladensku dodnes, a to v síle ještě větší. 

Socialismus křesťanský nemálo na Kladně vzpružili pak řeč- 
níci (mimo místní) : dr. Rud. Horský, P. Jos. Tomšfi, Fránt. Sa- 
torie, P. Jos. Šimon a já. Dnes spolek křesť. sociálů pěkně si 
stojí, má bohatou knihovnu, divadelní rekvisity a na jaře r. 1902" 
zakoupil část pozemku, na kterém si hodlá postaviti vlastní spol- 
kový dům. Jinak dějiny spolku jsou bohaté a svým časem 
v »Našich Listech* budou uveřejněny, neboť zde se musím nriístem 
omezovati. Kladenští katoličtí horníci, mohu směle říci, stali se 
prvními agilními průkopníky křesť. socialismu v lidu hornickén* 
u nás a jejich příkladu následovali křesťanští sociálové na Pří- 
bramsku, Nýřansku a Moravsko-Ostravsku. 

Na Příbramsku zasáhl v akci křesťansko-socialního hnutt 
dp. Prokop Holý, kaplan příbramský. V Jednotě katol. mužů. 
a jinochů, založené v Příbrami r. 1892, rozproudil dp. Prokop- 
Holý čilý život a mne pozval do valné hromady 22. ledna 1893, 
kde u přítomnosti 300 horníků razil jsem dráhu v řeči půl druhé- 
hodiny trvající snahám a zásadám křesť. socialismu za velikého- 
nadšení. A od těch dob na Příbramsku křesť. socialismus žije.®^)- 

Za příkladem katolických horníků jednali horníci i jinde 
v Čechách a na Moravé, a jali se zakládati křesť. sociální spolky^ 
Tak na př. v Nýřanech, místě horníků, vznikla Jednota katolických 
mužů a jinochů dnem 2. srpna 1896 a udržuje se tam stále. 
Působí hlavně knihovnou a křesť. sociálními časopisy. Je to 
poslední naše stanice křesťanského socialismu na českém západě. 

V Moravské Ostravě působí a v lid hornický jiskry křesť. 
socialismu šíří od r. 1896 křesť. soc. vzděl. spolek »Volnost« 

85) »Dělnické Noviny « č. 12, r. II., 1893. 



119 — 



a v Polské Ostravě katol. vzděl. spolek »Bratrství« ód r. 1894Í 
Zakladatelem tohoto spolku byl dp Jos. Bystřičan, který v něm 

. také nejčinněji působil. 

Největsích zásluh o křesťanský socialismus mezi moravskými 
a slezskými horníky získal si všák v polovici měsíce března roku 
1894 v Moravské Ostravě dp. Tomášem Kubíčkem založený ča- 
sopis ^ Zájmy Dělnictva*, který vycházel až do 16. října 1897. . 
Týž list od konce měsíce září r. 1894 vydával zvláštní přílohu * 

, pod názvem »Horník«, lidu hornickému věnovanou. Do této pří- • 
lehy opět dp. Tom. Kubíček většinu poučných článků napsal 
a »Zájmy Dělnictva* financoval, což stálo jej mnoho obětí, ná- 1 
mahy i peněz. V kritické době daroval sociální fond družstva . 
Vlast »Zájmům Dělnictva« 200 K. ■ 

Dnem 1. října r. 1894 počaly i »Dělnické Noviny* přikládati * 
vždy ob číslo přílohu nazvanou » Hornické Listy ^, kterou až do ■ 
jejího zastavení dnem 16. srpna r. 1896 vedl dr. Rud. Horský, \ 
a hornickými články z většiny sám do nich přispíval. Tento list i 

; má také nejcennější snůšku úvah a pojednání pro hornické otázky, | 
které budou míti vždy platnost. » Hornické Listy « při » Dělnických 
Novinách* zastaveny byly proto, poněvadž příbramští horníci 
s dp. P. Prokopem Holým v čele usnesli se na tom, že budou 
♦Hornické Listy* vydávati sami. Družstvo Vlasť v Praze, podpo- • 
rující každý katolický ruch, přispělo i k tomuto podniku a daro- 
valo příbramským soudruhům na vydávání »Hornických Listů* 
do začátku 200 korun. 

♦Hornické Listy* v Příbrami vyšly číslem 1. roč. L dne 
15. září 1896 jako čtrnáctidenník, jehož majetníkem bylo zvláštní 
družstvo a odpovědným redaktorem byl Josef Anzl, avšak od 9. 
čísla Emanuel Matějovský. > 
Než, příbramští soudruzi nemohli tento první a jediný kře- 
sťansko-socialně odborový list finančně udržeti, a » Hornické 
Listy* číslem 24. r. L dne 11. září r. 1897 v Příbrami vyšly na- 
posled. l)Q\s\wyáíwéin\* Hornických Listu<»^ převzala Cyrillo-Metho- 
dějská knihtiskárna (V. Kotrba) v Praze a mne povolala za ve- 
doucího a odpovědného redaktora. Ujal jsem se řízení » Hornic- : 
kých Listů* s plným nadšením a vedle řízení ^Dělnických Novin* 
se ^Spolkovými Listy* s pílí mé síly přesahující. Dnem 5. října 
r. 1897 vyšlo 1. číslo II. roč. ^Hornických Listů* v Praze jako 
čtrnáctidenníku. Avšak hned v čísle 2. »Hor. Listů* musili jsme 
ze čtrnáctidenníku udělati měsíčník: nebylo dostatek abonentů 
ani dopisovatelů! Námaha moje, trvající rok, a oběti vydavatele 
p. V. Kotrby, udržeti list aspoň jako měsíčník, byly nadarmo. 

, irželi . jsme li&t. až. da čísla 12. (dne 5. září r. 1898), v němž jsme 
musili oznámiti, že při všem úsilí musíme list zastaviti a také 
jsme jej zastavili. 

Všecko mnohoslibné úsilí hornické konference katol. českých 
horníků a hutníků, konané v Příbrami ve dnech 29. a 30. června 
1895, kde přijat celý hornický a hutnický program (Viz 
»Hornické Listy*, č. 10, r. 1895 při »Děl. Nov.*), aby aspoň jeden 



— 121 — 



odborný křesť. sociální list hornický se udržel, ukázalo se býti 
marným. 

Tolik k pokusům s hornickými, křesť. sociálními listy v dobách 
našeho rozmachu. Pokud se týče hnutí samého mezi horníky, 
poslouží k objasnění jeho nemálo životopisy mužů, jimž bylo 
s hornictvem se stýkati a mezi nimi pracovati. Proto neváháme 
je v obraze zde podati seskupené kolem nezapomenutelného dp. 
Tomáše Haranta a život jejich, pokud mně možno, nastíniti. Jsou 
to: Josef Dušek, Josef Brož, Tomáš Kubíček, Rudolf Lukaščík 
a Josef Hrabák. 

# 

Joset Dušek, horník, narodil se dne 16. prosince r. 1855 
v Pnbrami. Vzdělání nabyl na obecné trojtřídní škole příbramské 
A horníkem jest od 14. roku svého stáří. Službu vojenskou pro- 
-dělal u 18. praporu myslivců v Prachaticích a platil mezi střelci 
praporu za jednoho z nejlepších. Když se závodilo v střelbě, 
dosáhl Dušek odměny sedmi zlatníků a stal se střelcem I. třídy 
■a podmyslivcem. V kasárnech šířil katolickou četbou katolické 
vzdělání, vypravuje vojínům ušlechtilé povídky, aby zabránil 
různým neslušným anekdotám, jaké mívají vojíni ve zvyku. Tím 
pískal si lásky vojínů i představených. 

Když povinnosti vojenské učinil zadost, vrátil se Dušek 
Ic hornictví a usadil se u své matky, o niž až do její smrti roku 
1896 pečoval. 

Roku 1882 vstoupil Dušek do III. řádu sv. Františka na 
5v. Hoře u Příbrami, kdež byl zvolen za představeného téhož 
řádu. Nyní (r. 1904) jest představeným řádu sv. Františka na 
Březových Horách. R. 1886 stal se zakládajícím a činným členem 
farní Cyrillské Jednoty na Březových Horách, kde však od roku 
1883 jest toliko členem zakládajícím bez členství činného. Roku 
1883 jmenován byl členem Literátského br atr s t va v Pi achat icích. 
R. 1892 stal se zakládajícím a činným členem »Sv. Prokopské 
Jednoty katol. mužů a jinochů* v Příbrami, kde zároveň zvolen byl 
-do výboru a za místopředsedu, jakož i za delegáta na různé katolické 
sjezdy a konference. R. 1893 stal se zakládájícím a činným členem 
konference sv. Jakuba, která jest odborem spolku sv. Vincence 
z Paula pro dobrovolné ošetřování a podporování chudých v Pří- 
brami, kde dosud působí. Zakládajícím členem družstva Vlasť 
v Praze je Jos. Dušek od roku 1893. 

R. 1893 vydal se Dušek na své útraty do Říma při pouti 
jubilejní, kde jako zástupce katol. dělnictva českoslovanského 
5 dp. Prokopem Holým z Příbrami ve zvláštní audienci odevzdal 
sv. Otci Lvu XIII. adresu oddanosti a pamětní medaili. V Itálii 
navštívil Neapol, Loretu, Assisiaj. památní místa. Při sjezdu Li- 
tomyšlském byl místopředsedou a při všech sjezdech strany křesť. 
sociální v Čechách při obvyklé mši sv. kněžím ministroval a velmi 
íasto tuto čestnou funkci zastává, kde je k tomu příležitost. 

V době neblahých zápasů křesťanských demokratů s křesť. 
sociály Josef Dušek, jako věrný stoupenec posledních, vzdal se 



— 122 — 



činnosti ve Svato-Prokopské Jednotě katol. mužů a jinochů v Pří- 
brami jakož i v politickém tamním spolku »Spravedlnost« a byl 
téhož roku 1900 ve valné hromadě zvolen Svato-Prokopskou 
Jednotou čestným členem. Čestné členství připsáno mu za jeho 
katolické působení v Příbrami a okolí, R. 1901 Dušek se oženil, 
ale v působnosti své pokračuje stále a zvláště katolický tisk 
český má v něm šiřitele, jemuž není nikdo z laiků v Čechách 
roven. 

Členem Svato- Janského a Cyrillo-Methodějského dědictví je 
Jos. Dušek se svým bratrem Antonínem již od r. 1882. Od roku 
1881 do konce r. 1902 zaplatil Jos. Dušek za katolické knihy a 
časopisy a na různé dobročinné účely dal celkem 18.138 korun. 
Pouze na »Kříž« a »Marii« z této sumy dal 5.702 K. Z toho jest 
nejlépe viděti, jakým mužem pro katolický tisk jest — křesťanský 
sociál, horník Jos. Dušek! 

^Dědictví Maličkých* získal Dušek od r. 1876 do r. 190Ž 
— 51 členů a jmenován byl za to jeho opatrovníkem a podobně 
byl jmenován opatrovníkem »Zlaté Knihy* v Písku. Není kato- 
lického časopisu, sbírky, jednotlivé knihy a brožury, aby Dušek 
všem těmto tiskopisům nezískal mnoho a mnoho odběratelů a 
čtenářů. Jeho přičiněním v Příbrami a okolí tisíce a tisíce exem- 
plářů časopisů a knih dostalo se lidu do rukou. Tak na příklad 
abych alespoň něco z toho uvedl, jen v r. 1902 získal Dušek. 
»Našim Listům « 7, » Vlasti* 10, Sv. Václavským Hlasům 7, Vzděl. 
četbě katol. mládeže 11, Echu z Afriky 36, Slovům Pravdy 26^ 
Serafinským Květům 40, Časovým úvahám 4, Pokladu věřících 
17 abonentů a t. d. Takovým nevyrovnatelným agitátorem kato- 
lické vzdělanosti a osvěty je Dušek, ten skrovný, ale v pravdě 
mezi námi činností vynikající Dušek. 

Když jsme v oddělení katolického dělnictva českoslovan- 
ského na Národopisné Výstavě r. 1895 vyložili výkaz agitatorské 
činnosti horníka Joseía Duška, žasl nad ním každý, kdož se 
u něho pozastavil. Pamatuji se, jak ke mně, tehdáž na výstavě 
dozor majícímu, nějaký neznámý, ale dobrý pán při probírání 
činnosti Duškově pravil: » Kdybyste měli ještě asi lOO takovýchto 
Dušků, musela by sociální demokracie v Čechách psáti svůj te- 
stament !« 

Avšak Dušek není jen agitátorem, Dušek je také dělnickýna, 
lidovým spisovatelem. Dušek po těžké práci chápe se také péra 
a píše — a píše již od r. 1885. V témž roce psával mně již do 
Brna do »Dělníka«, kde má mnoho prací až do zastavení Dělníka. 
r. 1900 uloženo. 

Vyjm^novávati všecky články, které Josef Dušek od n 1885- 
až do r. 1904 do katol. časopisů napsal, (ačkoliv mám celý jejich 
seznam po ruce), zabralo by místa, ne-li více, jednoho tiskového 
archu jistě! Proto omezím se pouze uvésti listy, do nichž Josef 
Dušek psal. Jsou to: »Obrana Víry« r. 1885, 1886, 1890, 1891, 
1892, »Zř»hrádka sv. Františka« r. 1887, 1890, 1891, 1892, »Václav* 
od r. 1881 až do r. 1903 (zde má Dušek celé řady článků a po- 



— 123 — 



vídek), ^Dělnické Noviny* od r. 1891 do r. 1900 (hojně dopisů)^ 
»Zájmy Dělnictva* r. 1894, 1898, »Hornické Listy* r. 1896 a 
1898, »Obrana* r.*1899, »Ludmila« (v Čes. Budějovicích) r. 1895, 
1896, ♦Škola. Božského Srdce Páně* r. VIL a předem uvedený 
>Dělník* od r. 1885 do r. 1900. Tyto všecky časopisy mají hojně 
článků, feuilletonů a rozmanitých prací neúnavného. péra Duškova. 

Josef Dušek je skutečně muž, který straně své křesť. soci- 
ální činí všecku čest. Vím, že za těchto několik řádek dostane 
se mně od skrovného Duška notného pokárání, ale nemohu psáti 
jinak. Bude-li někdo psáti jednou Duškův životopis celý a dle 
zásluhy, musí psáti o mnohem více, nežli jsem napsal já. 

Proto bratru Duškovi přeji, aby mu Pán Bůh za jeho práci 
ve všem požehnal a dlouhého věku ve zdraví dopřál. 

* « 

Josef Brož, horník, narodil se dne 16. listopadu 1864 na 
Kladně. Do jedenáctého svého roku navštěvoval obecnou školu 
na Kladně, kde otec jeho byl horním dozorcem, na to odebral 
se k svému dědu do Prahy a zde r. 1877 vstoupil do Malostran- 
ského gymnasia. Avšak úmrtím svého děda již po roce musil 
studií zanechati. Vrátil se domů na Kladno k rodičům. V červenci 
r. 1880 počal pracovali v dolech. R. 1889 a 1893, jakož i r. 1900 
súčastnil se stávek horníků na Kladně. 

V době r. 1889 — 1893 byl Brož již členem výboru podporu- 
jícího spolku horníků Pražsko-železářské společnosti na Kladně. 
Zde dostaly se mu do rukou poprvé katolické časopisy: »Čech*, 
»Večerní Noviny* a »Dělnické Noviny*, které do jmenovaného- 
spolku dával tehdejší farní administrátor dp. Jos. Tomšů. 

R. 1893, když se Brož z těžké nemoci zotavoval, pojal my- 
šlénku, založiti na Kladně katolický, křeťansko-socialní spolek, 
což se mu za pomoci jeho přítele Josefa Hrabáka a několika 
jiných, hlavně pak za pomoci kaplana Jos. Tomšů podařilo, tak 
že již dne 11. února 1894 konala se ústavující valná hromada 
>Křest. sociál, spolku katol. mužů a jinochů pro Kladno a okolí.* 
A od těch dob účasten jest Brož ve všem, co se ve spolku důle- 
žitého podniká a do širšího hnutí sociálního zasahuje. 

Od založení spolku až do r. 1897 byl Brož jeho jednatelem, 
ale pro nemoc musil se na čas spolkové činnosti vzdáti. Netr- 
valo to však dlouho a již opět r. 1898 za jednatele byl zvolen 
a funkci tu až do r. 1901 podržel, kdy na vlastní žádost do vý- 
boru volen nebyl. Nyní opět zase obstarává jednatelství spolku 
a ve výboru pracuje. Od 26. června r. 1898 jest Brož důvěrníkem 
kresť.-socialní organisace na Kladně a od r. 1998 členem výkon- 
ného výboru strany v Praze a mimo to jednatelem » Podporujícího 
spolku horníků Pražsko-železářské společnosti. « Jako hornický 
delegát strany křesť. sociál, súčastnil se všech konferencí a sjezdů 
strany. R. 1894 na prvním sjezdu křesf.-soc. strany česko-slovanské 
v Litomyšli byl mu přidělen referát o pracovní době. R. 1899, 



— 124 — 



-dne 16. května, byl místopředsedou konference strany v Praze 
a dne 28. září 1899 byl II. místopředsedou na III. zemském sjezdu 
-Strany a r. 1900 na literárním a theoreticko-praktickém sociálním 
kursu družstva »Vlasť« v Praze předsedou sekční schůze. 

Jako řečník vystoupil Brož mnohokráte na Kladně, v Ryn- 
holci, Unhošti, Třtici, Kam. Žehrovicích, a mimo to v Libšicích, 
Litni, Byšicích, Hnidousích, Červeném Újezdě, v Praze a na Ve- 
lehradě. 

Na jaře r. 1902 zvolen byl Brož za delegáta druhé skupiny 
báňského společenstva pro horní revír Kladensko-Slánský. Mimo 
předem uvedené řečnické činnosti podával Brož v Kladenském 
kvést sociál, spolku vždy podrobnou zprávu o všech sjezdech 
a konferencích strany. Je pořadatelem všech spolkových zábav 
a činným jako ochotník i na spolkovém divadelním jevišti a vždy 
za bouřlivé veselosti své humoristické úlohy sehrává a tak vedle 
vážného socialismu pěstuje i zdravý humor pro osvěžení mysle. 

Když r. 1900 vypukla veliká stávka horníků českých, stál 
i Brož v řadách stávkujících na Kladně a i když po několika ne- 
dělích ztratil všechnu naději v příznivé ukončení stávky, setrval 
jpvece až do konce, nechtěje jako rozhodující činitel mezi křesť. 
sociály kladenskými, aby považován byl za škůdce věci dělnické, 
čímž ovšem byl by utrpěl i celek. Od stávkujících křesť. sociál, 
horníků bylo mu svěřeno, aby pod kontrolou přijímal podporu 
pro stávkující a těmto ji vydával. Po celý čas stávky byl též 
horlivým dopisovatem » Katolických Listů* a od r. 1894 dor. 1900 
psal horlivě do ^Dělnických Novin« a po těchto do »Našich Listů*. 
Jest Brož jedním z těch mužů mezi námi, který osvojil si jasný 
názor o křesťanském socialismu, a proto také i v dobách neblahé 
Toztržky na křesťanské demokraty a na křesťanské sociály při- 
držel se posledních, jakožto buditelů katolického hnutí v dělnictvu 
českém. 

Přednášky a řeči Brožovy vynikají vždy nejen píK x:o do 
zpracování, ale i co do svědomitosti. Nemluví rád proto, aby 
mluvil, ale proto, aby lidu něco vážného a poučného pověděl, 
proto každé jeho vystoupení je katolickým lidem na schůzích 
•dychtivě očekáváno. Přeji Brožovi mnoho zdaru mezi námi, přeji 
mu, aby se dočkal i radostných výsledků svého působení. Za- 
:slouží si toho bez odporu. 

Tomáš ap. Kubíček, narozen dne 28. února 1862 vLukové 
u Přerova na Moravě, studoval v Přerově a v Olomouci, kdež 
i jako oktaván maturitu odbyl. R. 1882 založil ve své rodné obci 
čtenářsko-pěvecký spolek »Svornost« a knihovnu, která čítala na 
600 svazků. Bohosloví vystudoval v Olomouci. Jako kaplan, hned 
po vysvěcení r. 1886, dostal se do Litenčic u Kroměříže, kde 
T. 1888 založil knihovnu pro lid, položiv k ní sám 50 svazků. 
R. 1890 přeložen do Mor. Ostravy, kde ujal se tamního, takořka 
již rozpadlého spolku katol. tovaryšů a zvolen byv za před- 



— 125 — 



sedu, se vší rázností spolek povznesl. Prvním činem Kubíčkovím 
bylo, že spolku katol. tovaryšů zakoupil dum a upravil spolkové 
řády. Vedle činnosti v tovaryšském spolku založil Kubíček v Mor. 
Ostravě velkou veřejnou knihovnu, z níž týdně až 100 čtenářů 
knihy si vypůjčovalo. Pro Spolek tovaryšů zakoupil velikou šatnu 
k divadelním představením. (Toho času byla to největší spol. 
šatna na Moravě, v níž chováno přes 300 obleků.) Také spolkové 
přednášky uvedl do spolku tovaryšů v život a udílel rady a po- 
kyny veškerým katolickým spolkům v okolí. Roku 1894 v měsíci 
březnu založil Tom. Kubíček hlavně pro hornický lid časopis 
*Zájmy Délnictva*, orgán křesť. sociální, který držel až do svého 
odchodu z Mor. Ostravy. List obohatil mnohými články a hor- 
nickou přílohou. Roku 1895 přiložil Kubíček činně ruce k zalo- 
žení nového vzdělávacího dělnického spolku »Volnost« v Mor. 
Ostravě. V Praze, sťičastniv se velkolepé návštěvy kaiolickéha 
dělnictva na Národopisné výstavě českoslovanské, vedle dp. prof. 
Frant. Koželuhy, promluvil na schodech Spolkového paláce k shro- 
mážděným zde křesť. sociálům nadšenou a povzbuzující řeč. Dne 
30. července r. 1895 opustil pak dp. Tom. Kubíček po více než 
pětileté činnosti Mor. Ostravu. Odebral se za svým novým po- 
voláním jako kaplan do Bílovic. Nyní působí T. Kubíček jako íarár 
v Guntramovicích na Moravě. 

Rudolf Lukaščík narodil se dne 23. dubna 1863 v Muglinove 
v Rak. Slezsku jako nejmladší z patnácti dítek. Otec jeho byl 
horníkem. V osmém roce stáří poslán byl Rudolf na práci k velko- 
statku, aby pomáhal rodičům. Následkem toho chodil v Moravské 
Ostravě velice málo do školy. Ve čtrnáctém roce dán byl na hor^ 
nictví, při němž vytrval do 17. svého roku, načež přijal zaměst^ 
nání při železářství, kdež pobyl až do nastoupení vojenské služby 
r. 1885. Po vojenské službě, v níž dosáhl Rudolf šarže poddů- 
stojníka, vstoupil opět do práce v železárnách, a vykonal přede- 
psanou zkoužku jako topič parních kotlů a strojů. 

V týž čas Rudolf mnoho četl a se vzdělával; i stal se stou- 
pencem směru sociálních demokratů, psal do soc. dem. listů a 
i peněžitě přispíval na účely strany soc. demokratické. Tato činnost 
měla za následek, že Lukaščík byl pozorován a r. 1892 z práce 
propuštěn. Do r. 1894 vyměnil několik míst v práci, při čemž se 
svou rodinou trpěl velikou nouzi. V čase tom otevřely se mu 
oči, poznal působnost mnohých vůdců strany socialně-domokra- 
tické, zvláště Petra Cingra, pozdějšího poslance strany a to ha 
přimělo k vystoupení z tábora sociální demokracie. 

Když kaplan moravsko-ostravský dp. Tomáš Kubíček založil 
pro katolický lid, hlavně pro lid hornický » Zájmy Délnicťva*^ 
jejichž první číslo vyšlo dne 3. března r. 1894, shledáváme v nich 
Lukaščíka odpovědným redaktorem. V tomto postavení při listu 
vytrval Lukaščík až do podzimu r. 1894. Poněvadž však byl ča- 
sopis vydržován pouze z předplatného a mohl své síly a spolu- 



— 126 — 

pracovníky jen velice skrovně platit, byl Lukaščík, otec pěti dítek, 
nucen místa u listu zanechati. Těžko hledal jinou práci, nebof 
sociální demokraté, které proti sobě popudil, byli mu všude 
v patách, a kde se uchytil, i tam docházely proti němu anonymní 
listy. Konečně po delší době a častém propouštění z práce na 
TŮzné denunciace socialistu domohl se Lukaščík samostatného 
a nezávislého místa jako jednatel v oboru technickém, v němž 
trvá až dodnes (r. 1904). 

Lukaščík je neohroženým potíratelem sociálních demokratu 
^ byl také několikrát jimi žalován, ale vždy za nevinna uznán 
— neboť hájil vždy pravdu. Největší přelíčení proti němu konáno 
bylo před porotou v Novém Jičíně ve dnech 8. až 10. května 1897 
pro žalobu, kterou na něho podali sociální demokraté: Arnošt 
Berner, Petr Cingr a Thadeáš Reger. Porotcům předloženo bylo 
81 otázek, je-li Lukaščík vinen tím, co proti sociálním demokratům 
psal; porota však na všecky otázky odpověděla 12 hlasy: ne! 
Lukaščík byl tedy z obžaloby propuštěn a žalující sociální demo- 
kraté poukázáni k zaplacení soudních útrat. O tomto porotním 
přelíčení vydal Lukaščík roku 1897 velkou brožuru, nadepsanou 
»Porotní přelíčení Arnošta Bernera, Petra Cingra a Thadeáše Regra 
proti Lukaščíkovi v Novém Jičíně* o 76 stránkách. Mimo to 
Lukaščík napsal a tiskem vydal ještě dvě velké brožury proti 
sociálním demokratům: »Ze sociálně demokratického bojiště, aneb 
šiřitelé vzdělanosti* (v Mor. Ostravě r. 1900. Nákl. vlastním) o 97 
stránkách a »Pro koho bojovalo ostravsko-karvinské hornictvo? 
Ku lOletému trvání hornické organisace v uhelné pánvi Ostravsko- 
Karvinské* (v Mor. Ostravě r. 1903. Nákl. vlastním) o 73 stránkách. 

Na sjezdu Litomyšlském byl Lukaščík zapisovatelem, a jako 
řečník vystupoval na katolických schůzích v Mor. Ostravě. Po- 
slední dobou (r. 1904) píše opět Lukaščík do nově založeného 
čtrnáctidenníku » Granát* v Moravské Ostravě proti sociálním 
-demokratům. 

* 

Josef Hrabák narodil se dne 5. ledna roku 1853 na Kladně, 
kde také jeho otec jako první z horníků kladenského kameno- 
uhelného revíru přišel v letech padesátých na Váňových horách 
o život. Jos. Hrabák je na kladensku jedním z nejupřímnějších 
našinců, smýšlením je křesf. sociál, horlivý národovec a pro každou 
dobrou věc člověk obětavý. Zkusil mnoho, a proto také má dobrý 
rozhled v lidu, mezi nímž se pohybuje. Spolkového života účastní 
se již od více let, zvláště spolek vzájemně se podporujících děl- 
níků pražsko-železářské společnosti na Kladně čítá Hrabáka mezi 
své dlouholeté členy. Po několik roků zasedal zde Hrabák ve 
výboru a svým časem vedl zároveň pokladnu. Členem křesfansko- 
socialního spolku katol. mužů a jinochů na Kladně je od jeho 
založení. Jako funkcionář zastával Hrabák v křesť.-social. spolku 
od r. 1894 do r. 1S95 pokladnictví, od r. 1896 do r. 1899 před- 
sednictví. Roku 1900 se poděkoval z členství výboru, ale hned 



— 127 — 



potom roku 1901 opětně byl zvolen za předsedu, při kteréžto 
čestné funkci setrvává přes všecky její obtíže až dodnes (r. 1904). 

Jméno Hrabákovo zaznívalo českou veřejností nejvíce za 
doby velké hornické stávky na Kladensku, která vypukla částečně 
8; května a celkem dne 22. května r 1889. Práci zastavivší horníci 
zvolili si ihned stávkovou komisi, v níž mimo jiné zasedali: 
Václav Černohorský, Josef Hrabák, Josef Faraizl (dnes upřímný 
našinec), Svojsík a j., kterážto komise měla za úkol vyjednávati 
s řiditelstvem dolů a s úřady. Disciplina v dělnictvu byla vzorná 




a v komisi účinně vedl slovo Hrabák, jakož i u c. k. místodržitele 
barona Krause v Praze, k němuž komise se dostavila. Tehiáž 
o sociálních demokratech* na Kladensku nebylo ani potuchy a za 
práva dělnictva se přece úspěšně a jak úspěšně pracovalo. 

Vůdcové komise měli mezi kladenským obecenstvem a ob- 
chodnictvem nemalou přízeň. Nuže, a této dobročinnosti počali 
na účet komise stávkujících užívati i různí vagabundi, kteří cho- 
dili syčet »na stávkující*, ve skutečnosti však to dělali pro sebe. 
Když se o tom komise stávkujících dověděla, obcházela obe- 
censtvo, obchodníky a živnostníky s výstrahou, aby vagabundům 
ničeho na stávkující nedávalo, a Hrabák několikráte výslovně 
k obchodníkům podotkl: »Až my (stávkující komise) budeme 
něco potřebovat, přijdeme si sami.« A slova tato stala se mu 



— 128 — 



osudnými, neboť jeho závistníci a nepřátelé využitkovali těchto- 
slov při anonymních udáních docela v jiném smyslu, když v deí> 
Božího Těla (20. června 1889) vagabundi dobyli Kladna a jali se 
v celém městě drancovatL 

Tehdáž byl Hrabák, muž poctivec a pevný karakter, zatknut. 
Do důlu, kde pracoval, přišli pro něho čtyři četníci a vedli ho 
městem k výslechu; dva z nich vešli do síně, druzí dva čekali 
u dveří na chodbě. Hrabák měl práci, aby se z bídného nařknutí 
obhájil. Než, vyšel po dvoudenním vyšetřování, jak ani jinak 
nebylo možno, na svobodu, zbaven podezřívání zcela čestně, 
a stávka skončena k dobru dělnictva. Vagabundům z 20. června, 
kteří z celého okolí sehnali se na Kladno k drancování, přišlo ser 
na kůži, a čest dělnictva neutrpěla nejmenší pohromy. Roku 1901 
stal se Hrabák důlním dozorcem a r. 1902 zvolen dozorci za 
člena výboru jejich spolku. 

Dnes Hrabák žije své rodině a zbývající čas věnuje našemu 
křesťansko-socialnímu spolku, kde se těší veliké vážnosti členstva 
jako jeden z nejstarších bojovníku pro práva českého dělnictva. 
Přeji mu z plna srdce, aby ještě dlouho mezi námi klidně žil 
a působil. Zaslouží si toho plnou měrou! 

Křesťanskému socialisifiu v českém hornictvu razila prů- 
chod také známá konference katolických horníků a hutníků, 
která zasedala ve dnech 29. a 30. června ř. 1895 v Příbrami, na 
níž brali účastenství: dr. Rud. Horský, Jos. Brož, Jos. Hrabák, 
Jos. Dušek, P. Prokop Holý, Jos. Skřivánek, Leop. Havelka, Jos^ 
Pekárek a j. z hornictva a hutnictva. Zde byl propracován a. 
přijat celý katolický program českých -horníků a hutníků o sta- 
novisku k náboženství, národnosti, společnosti, o pracovní době,, 
nedělním a svátečním klidu, o práci žen a dětí, o mzdě, o práci- 
akordní, o bratrských pokladnách, úrazovém pojišťování, o ochraně 
a bezpečnosti v dolech, o kontrole, smírčích soudech, organisaci. 
a tisku. (Obsáhlý tento program přinesly ^Hornické Listy« č. lO. 
příloha k »Děl. Novinám* r. 1895.) 

Touto kapitolou uzavíráme díl II. našich dějin a přistoupíme 
k dílu III., kterým je zakončíme. 



DEJUř 

SOCIÁLNÍHO HNUTÍ 

Y ZEIIÍCH KOROTT ČESKÉ. 

Od roku 1840-1906. 

Napsal 

Tomáš Josef Jiroušek. 

DÍL III. 

OD ROKU 1895 DO ROKU 1905. 




V PRAZE. 

TISKEM A NÁKLADEM DRUŽSTVA VLASŤ 

1905. 



I. 



studium křesťanského socialismu v seminářích. 

V letech 1890—1891, v letech našeho probuzení, kdy v mě- 
stech i na venkově náš tisk podnikl toto buditelské dílo, zanesen 
socialismus tímto tiskem i do českých seminářů v Praze, Českých 
Budějovicích, Hradci Králové, v Brně a Olomouci. »Vlasť«, •Ne- 
dělní dělnickou přílohu Čecha*, ^Dělnické Noviny* a ^Dělníka* 
znal tehdáž každý bohoslovec právě tak dobře, jako v městě a 
na venkově každý farář, každý kaplan a každý rozhodný katolík- 
laik. Byly to blahé doby katolické sjednocenosti a nadšenosti 
k společné práci za praporem starých předáků křesťanského so- 
cialisrnu, které se snad alespoň v té míře více nevrátí. 

Že vychován byl ve stavu duchovenstva mladý kněžský 
dorost sociálně již i v seminářích, který když vyšel pak ven 
mezi lid, začal zakládali katolické sociální spolky a oživovat! 
vůbec katolický život, toho zásluhu u nás největší mají předem 
uvedené listy: »Vlasť«, »Nedělní dělnická příloha Čecha*, •Děl- 
nické Noviny* a »Dělník« a později » Obrana práce* (zal. r. 1893). 
Nuže, a z těchto listů naučili se čeští bohoslovci znáti socialismus, 
jeho příčiny, důsledky, zlo i dobro — jak kdo si jej vykládal a 
proto právem připisuji těmto listům hlavní zásluhu o poznání 
socialismu u nás, hlavní zásluhu o probuzení katolického lidu 
ve směru — křesťansko-socialním. 

Křesťansko-socialní listy české v českých seminářích zdo- 
mácněly právě tak, jako kterékoliv listy katolické. Tak na př. 
byly r. 1896 odebírány a čteny v seminářích křesf.-socialní listy 
^Dělnické Noviny* v Praze 1 exemplář, v Brně 15 ex., v Českých 
Budějovicích 8 ex., v Hradci Králové 1 ex., v Litoměřicích 4 ex. 
a v Olomouci 10 exempl., celkem 39 exempl. — * Dělník* byl 
odebírán v seminářích: v Praze 7 exempl., v Brně 4 exempl. a 
v Olomouci 4 exempl; celkem 15 exemplářů. — *Obrany práce* 
odebíralo se v seminářích: v Brně 5 exempl., v Litoméřicich 3 a 
v Olomouci 5 exempl.; celkem 13. — ^Zájmú Délnidva* (zal. 
v Mor. Ostravě r. 1894) odebíráno v semináři olomouckém 43 
exemplářů. — Celkem tudíž bylo semináři českými odebíráno 
110 exemplářů tehdáž vycházejících katolicko-socialních listů če- 
ských. Ke studiu socialismu bylo toho zajisté pro mladý kněžský 
dorost až dosti. ^) Z toho lze také nejlépe viděti, jaké nadšení 
mezi seminaristy pro křesf. socialismus zavládlo. 



») »Museum« r. 1896, str. 273.— 274. Brno. 
T. J. Jiroulelr : Dějiny sociálního hnutí. 



\ 



v seroináři v-e éneete 18. a t4. srpna r. \'Sfí5, f)řeďní sociolog 
čes^ý, dr. Rudolf Horsřký, přednesl ic bohoslovcSm velkou, ďS- 
myslně nastudovanou a nadšeně proslovenou řeč »o socialismu 
a jeho podstatě*. Řečník podal jim nejen výklad socialismu, nýbrž 
nastínil i cesty, po kterých bohoslovci se mají bráti, jak socia- 
lismu mají rozuměti, aby, až přijdou ze seminářů do správy du- 
chovní, byli dobrými rádci a vůdci svěřeného jim katolického lidu. 
Nadšení po skončené řeči dra Rud. Horského bylo viděti v očích 
a na tváři každého bohoslovce. Nemenším jásotem uvítána tehdáž 
slova bohoslovce Smitky, který pravil: »0č my bohoslovci jsme 
kráceni, že nemůžeme se jako jiní akademici zanášeti politikou, 
o to zase získáme, když se budeme věnovali sociologii. Stu- 
dujme soustavy sociální a zakládejme si sociální kroužky!* 2) 

A k tomu také dle uvedených slov došlo. Nejprve studován 
socialismus, pak pořádány jednotlivci přednášky a konečně za- 
kládány v seminářích sociální kroužky, které staly se školami 
socialismu mladého kněžstva. 

Mezi bohoslovci v semináři pražském počal socialismus za- 
jímati bohoslovce již v letech 1890 a 1891, kdy právě »Vlasf« a 
^Nedělní dělnická příloha Čecha*, řízené red, Tom. Škrdlem a 
•Dělnické Noviny « vedené mnou a dr. Rud. Horským zvlnily so- 
ciálními články u nás jindy tichou hladinu katolického života. 

Tehdáž nebylo ještě sociálních kroužků v českých semi- 
nářích, ty vznikly později, ale byli zde již mezi bohoslovci jedno- 
tlivci, které nadchl socialismus křesťanský v té míře, že jali se 
o něm přemýšleti, a vzchopivše se, počali robiti samostatně so- 
ciální přednášky pro schůze bohoslovců, kde zjednávati počali 
názorům svým platnost, aby i jiní učili se v socialismu chodit a 
pracovat. A dílo nadšenců se dařilo. 

V pražském semináři roku 1890 počali přednášeti ve schůz- 
kách bohoslovců Karel Procházka: »0 socialismu a katol. knězi*, 
Frant. Fryč: »0 amerických dělnících a rytířích práce«, Weis: 
»0 socialismu* (3krát), Václav Šproc: »0 vlivu filosofie na so- 
ciální poměry*, Václav Engler: »0 příčinách a zásadách sociální 
demokracie*, a »0 nedělním klidu se stanoviska náboženského a 
hygienického*. Roku 1896 přednášel bohoslovcům kollega jejich 
Jaroslav Rouček »0 komunistických názorech Petra Jos. Proud- 
hona a veden též rozhovor »0 důležitosti studia sociologie*. 
Mimo uvedenou činnost obdarovávali pražští bohoslovci knihami 
a časopisy i mnohé spolky. Tak na př. zaslali darem 50 svazků 
knih (r. 1894) křesťansko-socialnímu spolku katolických dělníků 
na Kladně, 50 svazků knih křesť.-socialnímu spolku katol. dělníků 
^Svornost* v Náchodě a 46 svazků knih Svato -Prokopské jednotě 



2) » Museum « r. 1896 str. 99.— 102. Bríio. 



Icatol. mužů a jinochfi v Příbrami. Rů^né noviny předpláceny 
& posílány spolku kladenskému a přřbramsbému.*) 

V letech 1897—1900 udržoval sociální kroužek v semináři 
pražském hlavně bohoslovec Vincenc Bočan. Přednášel a nabádal 
spolukollegy, kde a jak mohl, aby též přednášek se ujali a v nich 
se cvičili. Nejzdařilejšími byíy jeho přednášky na thema »Stát 
liberální a stát socialně-demokraťický*. 

V semináři česko-budějovickém jali se bohoslovci pěstovati 
studium socialismu jednotlivě a samostatně již po vydání Ency- 
kliky sv. Otce Lva XIÍI. »Rerum no varům* v roce 1891. Před- 
nášky, které v tomto oboru nastudovali, přednášeli obyčejně ve 
^chůzích bohoslovecké jednoty »Jirsík«. Pokud mně známo, za- 
bývali se tehdáž studiemi socialismu a přednášeli z nabytých 
zkušeností zvláště bohoslovci: Petřík, Mráček, Kroiher, Kotrouš, 
Roubík, Smitka a Husar. 

K založení sociálního kroužku došlo teprve roku 1894, a to 
přičiněním bohoslovce Frant. Vaňka. Kroužek založen nejprve 
užší a potom teprve i kroužek širší. Kroužek širší založen roku 
1895. Co členové kroužku užšího nastudovali, to v širším kroužku 
přednášeli a tak si navzájem myšlénky sdělovali. 

O tomto kroužku čteme v časopise »Museum«, roč. 33., na 
štr. 170.: »Socjalní kroužek při »Jirsíku« vznikl v roce 1894, a 
pořádány v něm bohoslovci přednášky: o chudinství v katolické 
církvi, o otázce židovské, o sociální otázce v službách poesie a j. 
Tento kroužek byl po pražském bohosloveckém sjezdu r. 1895 
důkladněji ustaven, tak že byla v užším probírána otázka sociální 
systematicky dle programu litomyšlského. Účastníci doplňovali si 
navzájem vědomosti o každém bodu z řady sociologů, hlavně 
Lenze, Vrby, Scheichera, Horského a j. O každém bodu rozpřá- 
daly se rozhovory. Schůze kroužku užšího byly jednou v témdni. 
Když probrána důkladně látka, uspořádána schůze kroužku šir- 
šího, každému přístupná, v níž o témže thematě mluveno členem 
kroužku užšího. « 

Zkrátka účelem užšího kroužku bylo: vychovávati dle pro- 
gramů o sociální otázce na katolických sjezdech přijatých uvě- 
domělé pracovníky k positivní práci v hnutí lidu, až ze semináře 
vyjdou ven. Širší kroužek zřízen byl pro ty, kteří věci přáli a 
chtěli býti účastni ve schůzkách, kde hlavní slovo vedli členové 
kroužku užšího. Jak se samo sebou rozumí, užší kroužek do- 
plňoval se z kroužku širšího těmi, kteří ku křesťanskému socia- 
lismu měli nejvíce schopnosti a lásky.^) 

Nejpamátnější a nejrozhodnější obrat v semináři česko-bu- 
dějovickém podnikli bohoslovci v zájmu studia křesť. socialismu 



») »Museum« r. 1894, str. 162. 

*) »Museum« r. 1896, str. 104. Brno. 



— 6 — 



v roce 1897. Tehdáž byl to bohoslovec Viktor Michka, Jos Me- 
zera, J. Vážný a J. Tupý, kteří se přičinili o to, že v s.mináři 
dne 2. prosince zreorganisovaně založen sociální kroužek na zá- 
kladě řádných domácích stanov. V uvedený den konána také 
valná hromada 38 členu kroužku, v níž jsou zvoleni: za před- 
sedu Jos. Mezera a do výboru: J. Novák, J. Vážný, J. Tupý a 
Viktor Michka. Když se byl kroužek ustavil, bylo přikročeno 
k pořádání širších schůzí, v nichž byly konány přednášky. V době 
1897 — 1898 bylo konáno 8 přednášek. Přednášeli na thema: 
J. Vážný »0 sociální otázce*, J. Tupý »0 vzniku a rozvoji otázky 
sociální* a »0 theorii Malthusově* a J. Pfauser »0 mzdě a děl- 
nictvu*. — V roce 1898 — 1899 zvolen za předsedu kroužku J. 
Vážný a pořádáno 8 přednášek, a to: Michka »0 katol. sjezdu 
v Praze r. 1898«, »0 smýšlení křest-social. dělníka vůči nábo- 
ženství, církvi a vlasti*, Petr: »0 individualismu a společnosti*, 
MikulíČek: »0 podstatě a účelu společnosti*, Štefl: »0 historickém 
vývoji poměrů národo-hospodářských*, Vážný: •O spolkaření«^ 
»0 praktickém vedení spolku* a Pfauser: »0 řemeslnické otázce*. 
— V roce 1899 — 1900 zvolen předsedou kroužku J. Tupý a po- 
řádáno 18 přednášek na různá themata. Přednášeli: Michka: 
»0 úvodu do sociální otázky*, >»0 otázce školské* a »0 otázce 
zemědělské*. Poustka ml.: »0 úkolech katol. církve v soc. otázce*, 
»0 organisaci*, *0 spolcích a tisku*. Suda: »0 společnosti a ro- 
dině*. Pfauser: »0 některých pojmech národo-hospodářských*, 
»0 moderním socialismu* a »0 otázce řemeslnické*. Tupý: »0 po- 
všechné karakteristice otázky sociální*, »0 křesť. socialismu a 
o dělnické otázce*. Poustka starší: »0 liberalismu*. Fridrich: 
»0 burse*. Pátek: »0 družstvech rolnických* a Tuháček: »0 země- 
dělském dělnictvu*. — V roce 1900—1901 byl předsedou Viktor 
Michka a pořádáno bylo 20 přednášek. Přednášeli: Michka: »Úvud 
do sociální otázky* (třikrát) a »0 erfurtském programu soc. demo- 
kratů* a »0 řemeslnictvu*. Procházka: »0 ženské otázce*. Pátek: 
»0 vzniku a vývoji řemesel*, »0 živnostenském řádu* (třikrát). 
Tuháček: *0 zásadách liberalismu v otázce řemeslnické*. Kohout: 
»0 následcích svobody řemesel*. Pfauser: »0 nedostatku řemesl- 
ného dorostu*. Perneor: »0 programu strany křesť.-socialní a 
sociál, demokratech*. Svoboda: »0 dělnickém zákonodárství*. 
Suda: »0 mzdě*. Poustka ml.: »0 alkoholismu* a »0 otázce 
bytové*. Jiran: »0 vlivu židovstva na společnost* a Poustka 
starší: »0 stávkách* (několikrát). Členů měl kroužek stále kolem 
40 a posléze v roce 1901 bjio jich dokonce 50. Z příspěvků a 
darů pořízená sociální knihovna kroužku čítala 64 čísel ve 72 svazcích. 
Příruční knížkou pro themata přednášek dle slov bohoslovce Michky 
byl hlavně »Protokol litomyšlského sjezdu z r. 1894*. — V roce 
1900 — 1901 konal kroužek 12 schůzí a měl 26 členů. Předsedou 
byl Jos. Tupý a jednatelem Viktor Michka. 

* *■ 



v semináři královéhradeckém vznikl sociální kroužek roku 
3896. Čteme o tom v » Museum « z r. 1896 na stránce 104: »U nás 
se pracovalo nejvíce v kroužku sociálním. Nebyl sice — snad 
proto, že kroužek teprve letos vešel v život — počet členů ta- 
kový, jaký jsme očekávali; ale když pohlédneme na práci, již za 
krátkou dobu kroužek vykonal, jsme zcela spokojeni. Scházeli 
jsme se dvakráte týdně, jedna hodina byla věnována sociologii 
Stocklově, ve druhé obírali jsme se studiem příčin sociální bídy.« 
— A na jiném místě čteme, že v kroužku přednášel (roku 1896) 
bohoslovec Ladislav Kunte »o sociální krisi«.*) Dále opět dávají 
bohoslovci královéhradečtí v »Museum« (str. 269 r. 1896) o sobě 
věděti, že: »V sociálním kroužku probraly se některé části En- 
cykliky »Rerum novarum*. Dne 10. května roku 1896 přednášel 
v kroužku řiditel »Boromea« Frant. Reyl »o knězi v životě ve- 
rejném*. O jeho přednášce se píše: » Vyvrátiv blud oněch, kteří 
by knězi ponechali rádi jen kostel, z veřejného působení jej na- 
prosto vylučujíce, ukázal, proč kněz se i tohoto mqsí súčastniti 
a kterých vad nutno se při tom vystříhali. Přešed pak na pole 
sociální, rozhovořil se o katolických jednotách, jich důležitosti 
a způsobu zakládání. « 

Když v ročníku 1896—1897 literární kroužek bohoslovců 
královéhradeckých vydal tiskem dvě čísla svého »Sborníku«, shle- 
dali jsme se tam s pěknou prací obsahu sociálního ^Dělnická 
otázka«, jíž podal člen sociál, kroužku, bohoslovec IV. ročníku 
Fr. Šebestík. 

Sociální kroužek v roce 1896—1897 měl 22 členů. Schůzky 
byly třikráte v týdnu, střídavě: theoretické a praktické. V theorii 
probráno: »Jest otázka sociální pouze otázkou žaludku?* (4 před- 
nášky), »otázka sociální*, ^individuum a společnost*, »podstata 
a účel lidské společnosti* (2 přednášky), »práce a kapitál* a »so- 
cialní úkol církve katolické*. V přednáškách praktických vždy 
jeden člen zastupoval stranu křesťansko-socialní a jiný stranu 
socialně-demokratickou. (Tento způsob ovšem nelze doporučiti, 
neboť jest více nepraktickým než praktickým, poněvadž praktiku 
sociálních demokratů nikdy nemůže katolík vystihnouti a i kdyby 
chtěl, nemůže, už jako katolík. T. J. J.) Tak byla praktická před- 
náška probírána za součinnosti všech, zvláště thema: »Inkvisice«, 
»M. J. Hus* a j.®) V témž roce probírány též programy: křesťansko- 
sociální a socialně-demokratický.') Také v roce 1898 — 1899 ve- 
lice se líbily v kroužku přednesené názory bohoslovec V. Lankasa 
(z III. roč.) »0 problémech moderní výchovy ve státě sociali- 
stickém.*-®) 

O cvičení se v theoriích socialismu mezi bohoslovci v semi- 
náři brněnském čteme velice zajímavé sdělení v »Museu« r. 1894 

Museum, r. 1896, str. 162. 
•) . Museum* 1896—1897, roc. 31., str. 139. 
^ » Museum* roč. 31, str. 236. 
«) » Museum* roč. 33. str. 98. 



na sitísee 159, které zni: ^Novictfism fetoánítm' laim byl sociolo- 
gický kroužeh^ ne^utěšerr^í zjjev našeho života. Potfeba jeho 
poQfiťováiwjiž dř^, méBk založeví byl tepive Ustos. Členu pře- 
hlásilo! se: 20 a ti- z^rolili si> 2af předsedu kollega J'. Šilhaná^ na 
jjsh^ poáaét kroužtfk byi založen. Předseda měr za ákolí sl^tí 
se: O' schům tíiemata^ (rirednášek^ 

' fíyŤi jsme ovšem v té věci nováčky a pomýšreli jsme z po- 
čátku' voiití themata soustavně, abychom tak probrali aspoň ťresf 
c^Tě otázky sociální; ale shlíedali jsme, že by se tak vytvořil 
2ípůsob fcollegia, kde by někdo to, čemu se dříve naučil, před- 
nášel a ostatní byli by odsouzeni »přednášku« poslouchali. Dáno 
tedy přednost volným rozhovorům, k nimž byly voleny praktické 
Sašové úvahy a otázky. Ve schůzi se smluvilo thema pro schůzi 
příští a koltega,. který se uvolil rozhovor započíti, se o něm dů- 
klkdnS ittformoval (vedle ostatních) z vlastních zápisků, po případe 
z jiných přísťupmých pramenů a v příští schůzi vyložií krátce věc, 
o níž* bylo mluviti a nyní se rozpředl hovor. 

T^to způsob se znamenitě osvědčil; neboť tak měl každý 
možnost mluviti, a schůzím dostalo se neobyčejné živosti. Schůze 
konaly se dvakrát týdně. Officielní účastenství bylo vždy slušné 
(obyčejně nad 20, nikdy pod 15, to jest 25 proc. všech kollegů), 
skutečně však bylo ještě větší, poněvadž o thematě ze schůze 
se hovořilo i mimo schůze. 

Z předmětův, o nichž se mluvilo, uvádíme některé: vše^ 
obecné rovné a korporativní právo hlasovací, o úpadku rolnictva 
a pomoci, hospodářská společenstva, Raiffeissenovy záložny, vy- 
vážení hypotečních dluhů (srovnáno s vyvážením selských statku 
z r. 1848), hospodářské a mravní účinky odlidňování venkova 
a přelidňování měst (zvláště proud z Moravy do Vídně), otázka 
židovská a potravní spolky jako prostředky svépomoci, o svobodné 
konkurenci, o zřízení cechovním a jeho světlých a stinných strán- 
kách a podobné. — Pravda, nevypracovali jsme si programu 
sociálního, jímž bychom chtěli obroditi svět, ale co jsme vykonali, 
na to lze přihlížeti spokojeně. Pro příští rok dán byl příklad i po- 
bídka, a bude-li se tímto směrem pracovati dále a jmenovitě, 
doplní-li se taková organisace novými kroužky, vychováme sami 
sebe v muže, nadšené pro práva lidu, z něhož jsme vyšli a jemuž 
budeme apoštolovat!. Není pochyby, že by i »Museum« získalo 
touto organisací. 

Úspěch našeho sociologického kroužku jest: 1. poznali sebe 
a svoje společné snahy ti, kteří o sobě téměř nevěděli; a vědomí, 
že druhý, třetí, že jich patnáct, dvacet chová tytéž vznešené ideály, 
dodává nové síly a vytrvalosti; 2. doplňovali jsme si navzájem 
vědomosti a vzbudil se zájem pro věci, kterých si dříve mnohý 
snad ani nepovšimnul; 3. i formální prospěch vzešel tím, že byla 
dána každému příležitost věcným způsobem hájiti svoje stano- 
visko. — Účastníci koupili si na památku po exempláři Kettelerova 
spisu »Die Arbeiterfrage und dás Christenthum*, který dle slov 
Laveleyových obsahuje »vznešené myšlénky, pronesené úchvatnou 



výmluvitoetiV. Pilrré se též čítala dra Scheichera »Monatschríft 
fíir christlv sociále Reform*. 

O dalším sociálním působení bohoslovců v seminán brněnském 
čteme rolcu 1896 v jejich listu »KIuseum« na str. 103.: Jako v letech 
minulých' pěstuje se u nás studium sociální pravidelnými a spo- 
jenými rozpravami. Scházíme se v prázdné chvíli dvakrát týdně, 
abycfíom se na vzájem poučili, pobavili a povzbudili ku práci. 
Schůze jsme rozdělili na dvě pořadí pod názvem ^sociálního 
Ifcursu*' a »«ocialního kroužku*. V prvém systematicky probíráme 
sócialně právní část Stocklovy filosofie. V těchto rozprávách hle- 
díme se utvrdití v základních pojmech a pravdách vědy sociální, 
bez níž sociální otázce rozuměti je nemožno. Dosud jsme roze- 
brali* stati o společnosti a právu. « — A dále píší r. 1896 brněnští 
bohoslove! ve svém »Museum« (str. 103.): ^Zabýváme se v soci<- 
alním' kroužku otázkami praktickými a časovými. Tyto schůze 
jsou nám jaksi praktickou školou, kde hledíme zkoušeti, jak do- 
vedeme z kapitálu těžiti, jak dovedeme theoretických pravd vy- 
užitkovati k praktickým applikacím. Dosud jsme probrali otázku 
>0' bursách*, »o Raiffeisseno\^ách« a »otázku ženskou*. — Dáíe 
čteme v » Museum* r. 1896 (na str. 160.) zprávu brněnského se- 
mináře: »V sociálním kroužku bylo pojednáváno: »o pojišťování 
dělnictva, o výrobních společnostech, nedělním klidu, o dělnických 
bytech a chudinské otázce.« V sociálním kursu pak jednáno 
právu majetkovém a o právech vrozených. Přednášeno též 
(bohosl. Bakon z II. roč.) »Jak církev katolická řešila otázku so- 
ciální. « — R. 1897 čteme v * Museum* na str. 30. a 90., že 
»SGCialní kroužek v seminán existuje a pořádá týdně dvě schůze, 
v jedné že probírá sociální otázky po stránce theorie a v druhé 
po stránce praxec. Bohoslovec III. roku Šfasta podal v kroužku 
pěknou přednášku »o pokusech zavěsti komunismus*, které se 
dály v 17., 18. a 19. století. Druhou přednášku na totéž thema 
přednesl bohoslovec Běhal.^) Frant. Stupal, bohoslovec IV. roč., 
přednášel r. 1898 — 1899 »o liberalismu a socialismu na poli ná- 
boženském.*^®) — Roku 1900 měl kroužek 12 členů, schůze ko- 
nány dvakrát týdně a čteny v nich a probírány: Dra. Roberta 
Neuschla ^Křesťanský socialismus*, Biederjackova » Otázka sociální* 
pojednáváno o různých thematech. Člen kroužku Jos. Knos 
přednášel v širší schůzi kroužku »0 Marxově materialistickém 
pojímání dějin* a »o Marxově kritice filosofie*. Jan Spurný před- 
nášel na thema: ^Pokládají sociální demokraté náboženství za 
věc soukromou? a Frant. Křivý uspořádal přednášku »Die Kathol. 
Kirche und der sociále Friede.*^^) 

Také v semináři olomouckém založen bohoslovci sociální 
kroužek. Dle »Musea« přednášeli v něm roku 1895 — 1896: boho- 



«) »Museum« r. 1896— 1897, str. 235. 

í») »Museum« r. 1898—1899, roč. 33., str. 145. 

") »Museum* r. 1899—1900, r. 34., str. 37., 133. a 234. 



— 10 — 



slovec Michlík na thema »Proč a jak máme studovat! otázku so- 
cialm'«, »pojem socialismu a jeho poměr ke komunismu* a •oopráv-^ 
něnosti soukromého majetku*; bohoslovec Jan Dostál: »o názo- 
rech o soukromém vlastnictví*; bohoslovec Škrabal: »o dějinách 
socialismu až do doby Karla Marxe*; bohoslovec Majer: (německy) 
».o sociální otázce a sv. Otci Lvu XIII.* ; bohosl. Michlík: » o pod- 
statě otázky sociální a poměru k ní stran politických*. Dále bo-r 
hoslovec Michlík pokračoval ve svých přednáškách na themata: 
♦ Karel Mai-x a theorie třídního boje, materialistický názor světový, 
mravnost a právo, státní socialismus, vznik a povaha otázky děl- 
nické, rolnická družstva, sociologie historická, filosofická a natu- 
ralistická, přirozenost společnosti lidské, právo osobní: majetkové, 
smluvní a dědické, svoboda a řád hospodářský.* Bohoslovec Mar- 
kytán přednášel: »Lassalie a železný zákon mzdy, prostředky 
proti hospodářské krisi.* Bohosl. Skácel: »o liberalismu a sociální 
demokracii*; bohosl. Škrábal: »o křesťansko -sociálním směru, 
o prostředcích řešení otázky dělnické a o státu a zájmech děl- 
nictva*. Bohoslovec Moravec přednášel »o^ rozdílu mezi křesťan- 
ským a demokratickým socialismem*; bohosl. Jan Dostál: »o vzniku 
a povaze otázky rolnické, o rodině dle názorů liberálS, sociálních 
demokratů a křesťanských sociálů*, bohoslovec Škrábal: » o eman- 
cipaci žen* a bohoslovec Merkl »o tisku*. Mimo uvedenou 
činnost zaslali bohoslovci olomoučtí darem 30 svazků sociálních 
knih Křesťansko -sociálnímu spolku katol. mužů »Rovnost« ve 
Vítkovicích u Mor. Ostravy. * 3) — V ročníku 1896—1897 před- 
nášeli v sociál, kroužku: Michlík na thema: » Bohoslovec a soci- 
ální otázka* a »o sociologii sv. Tomáše Aquinského* a předseda 
kroužku Frant. Dovrtěl: ^Socialismus a náboženství.* Dále před- 
nášeli v ročníku 1898 — 1899: bohosl. Vícha: »0 vývoji idei soci- 
alismu*, bohosl. Breský: »o nutnosti a úkolu křesťanské soci- 
ologie*, předseda bohosl. Malý: >o křesťanském demokratismu*, 
bohosl. Lexa: »o římském právu a jeho poměru ku křesť. soci- 
alismu* a bohosl. Konařík: y^o úpadku rolnictva*, »o významu 
úpadku řemesel v sociální otázce*, »o dělnické otázce* a j. — 
V ročníku 1900 a 1901 přednášeli v kroužku bohoslovci: Konařík 
»o dějinách socialismu ve starém, středním a novém věku*, 
»o Tom. Morušoví a jeho Utopii*, »o Cabetovi a jeho Ikarii*, 
»o římském právu*, dále Urban: »o budoucnosti velkovýroby*, 
»o kartelích a stávkách*, bohoslovec Kestl: »o profylaxi alkoho- 
lismu*, bohoslovec Kotyra: »o Louisů Blancovi* a »o židech 
podle talmudu*, bohoslovec Viceník: »o kontrole našich záložen* 
a »o zakonnité reformě k zařízení obilních skladišť rolnictva* a 
bohoslovec Dufalík: »o římském právu a křesťanství.* 

A jako v přednášení, řečnění a tichém studiu knih národo- 
hospodářských, tužili se bohoslovci i v samostatném tvoření 
vlastních sociálních názorů, které v úpravě článků a pojednání 
dávali do tisku. Mnozí z nich přispívali jako dopisovatelé do 
»Čecha*, ^Katolických Listů*, ^Dělnických Novin*, »Hlasu«, »Bu- 



»^ » Museum* r. 1896, str. 269—270. 
» Museum* r. 1894, str. 159. 



— 11 — 



divoje*, »Obnovy«, »Dělníka«, »Obrány Práce«, »Zájmu Dělnictva* 
a zvláště pak do »Museum«. V »Museum« shledáváme se s dosti 
obsáhlými a pěknými pojednám'mi bohoslovcu, jako roku 1894 
od Jana Sedláka » Kterak vede theorie Smithova k atomisaci ve- 
škerého života společenského a jak ji národohospodářská sou- 
stava provedla*, r. 1896 od Jaroslava Roučka ^Životopis dra 
Rud. Horského*, od J. Lukáška »Svatý Tomáš Aquin. asociální 
idee«, a od téhož bohoslovce delší řada článků »Mzda«. Dále 
psal bohoslovec Jan Kovář r. 1898 — 99 v »Museu« pojednání 
»Jak řeší katol. církev otázku sociální?* a roku 1900 — 1901 Jan 
Spurný článek »Jest náboženství věcí soukromou?« Také •Al- 
manach bohoslovcu slovanských v Rakousku*, vydaný r. 1888 
v Brně, přinesl pěknou sociální studii bohosi. Ludv. Kulhánka 
z Prahy »Nevěra plodí anarchismus*. 

Dnes, můžeme směle říci, mnohý statný pracovník ve spolcích, 
af kaplan, af farář, vědomosti své o zájmech lidu a zásadách 
sociálních přinesl si do praktického života z valné části již ze 
semináře. A hlavní zásluhu toho mají všichni, kdož sociálními 
kroužky sociální přednášky v seminářích pořádali a k studiu 
socialismu nabádali. Tak se stalo, že přibylo mezi kněžstvem 
hojně zápasníků křesf. socialismu a bylo by si přáti, aby jen 
vytrvali a na dále v mladistvém zápalu ducha křesťanského v ži- 
votě veřejném posilovali a oživovali. Potom budoucnost bude 
patřit nám. 

II. 

Tři nejlepší léta v hnutí katol. lidu českého. 

Za nejkrásnější dobu v našem křesf.-socialním hnutí po- 
važuji tříletí 1894, 1895 a 1896. Tenkrát jsme stáli na výši své 
doby a imponovali odpůrcům i nepřátelům. A co všecko bylo 
vykonáno v onom tříletí! Dne 30. července 1894 zahájen v Brně 
I. velkolepý sjezd katolíků česko-slovanských, 8. září sjezd křesf.- 
socialního dělnictva česko-slovanského v Litomyšli, 21. října otevřen 
slavně vlastní dům Jednoty katol. tovaryšů v. Čes. Budějovicích 
a 6. listopadu zasedali zástupci naší křesf. -sociální strany v po- 
radě 42 národních spolků českých v paláci hr. Silvy Taroucy 
v Praze, kde se radili o uspořádání Národopisné výstavy česko- 
slovanské. A v roce 1895! Dne 16. června otevřena na Národo- 
pisné výstavě mimo církevní oddělení v národopisném paláci velko- 
lepá exposice katolického dělnictva v paláci spolkovém. Dne 
29. června konána v Příbrami památná konference zástupců ka- 
tolických horníků a hutníků českých a v týž den konán byl 
v Českých Budějovicích I. sjezd katolických spolků diecése česko- 
budějovické a vysvěcen spolkový dům tamní Jednoty katol. to- 
varyšů. Dne 12. srpna konán v Praze II. sjezd 400 předsedů a 
zástupců katolických spolků českých. Dne 13. srpna uspořádána 
v Praze návštěva exposice katolického dělnického oddělení na 
Národopisné výstavě česko-siovanské, k níž přijeli předsedové a 
zástupci katol. spolků na 60 povozech kromě těch, kteří dostavili 
se pěšky nebo místní drahou. Dne 18. srpna konán velký siezd 



— 12 — 



katol. spolků pod širým nebem za přítomnosti 2500 účastníků 
v zahradě zámku Náchodského (sjezd tento připraven byl po^ 
radou spolků, která se konala dne 3. června), a dne 9. září za- 
hájen v Příbrami II. sjezd katolíků česko-slovanských. 

A v roce 1896! Dne 27. června konán II. sjezd katolických 
spolků diecése česko-budějovické v Jindř. Hradci. Dne 6. září 
odevzdána deputaci katol. dělníků českých adresa důvěry a od- 
danosti Jeho Milosti ndp. Eduardu Janu Nep. Brynychovi v Chrasti 
(podepsána 2500 předsedy a členy katol. spolků) a večer na to 
velká schůze katol. lidu v Chrudimi, kde členové deputace řečnili, 
V týž den konána důvěrná schůze katolických sociálních spolků 
v Morav. Ostravě a krajinský sjezd katolické národní strany na 
Moravě v Novém Jičíně. Dne 9. září zahájen v divadelní budově 
v Táboře slavný sjezd katolíků českých, na nějž budeme dlouho 
pro jeho zdar vzpomínati. A konečně dne 27. září zahájen v Praze 
I. zemský sjezd delegátů katolické křesfansko-socialní strany v král. 
Českém. 

Vedle této činnosti konány byly slavnosti svěcení novýcb 
praporů katolických a křesfansko-socialně vzdělávacích spolků: 
v r. 1894: v Proseči, Polné a Přelouči; r. 1895: v Náchodě,. 
Sušici, Horním Jelení, Mýtě u Zbirova, v Brušperku a Telči na 
Moravě a r. 1896: v Příbrami, Plzni, Lounech, Kostelci nad Orl. 
a v Boskovicích na Moravě. 

Mimo to vznikly v r. 1894 při » Dělnických Novinách* (dne 
1. října) ^Hornické Listy«, v Moravské Ostravě »Zájmy Dělnictva« 
(dne 3. března) a r. 1896 při ^Dělnických Novinách* »Spolkové 
Listy « (dne 1. září) a v Příbrami samostatně (dne 15, září) »Hor- 
nické Listy* jakožto orgány strany křesť.-socialní. Dále r. 1894 
vznikly nové katolické a křesfansko-socialně vzdělávací spolky: 
v Cechách: v Mrtníku, Trhových Dušníkách, Rokytníku, Kostelci 
nad Orl., Dobrušce, Sedlčanech, Písku, Modletíně, Chrasti, Hole- 
šovicích, Přibyslavi, Mýtě u Zbirova, Kladně, Litomyšli (kř.-soe. 
jed. přetvořená ze spol. katol. tov.), Bohuslavicích, Jilemnici (ze 
spol. katol. tov. přetvořená katol.-živ. jednota), Čáslavi, Unhošti, 
Červených Pečkách a na Moravě: v Hulíně, Kyjově, Náměšti 
nad Oslavou, Mohelnici a v Polské Ostravě. Roku 1895 vznikly 
katol. a křesť.-socialně vzdělávací spolky: v Cechách: v České 
Čermné, v Libšicích nad Vltavou, Velkém Poříčí, Liticích, Rychm- 
burku. Velkém Drevíči, Hnátnici, Sušici, Jinčích, Zbečníku u Hro- 
nova, Vamberku, Luži, Světci v severních Čechách, Sezemicích, 
Písnici, Berouně a na Moravě: ve Velkém Meziříčí, na Starém. 
Brně, Bludově u Štermberka, Třebíči, Mor. Ostravě (»Volnost«), 
Brně (»Svornost«) a v Novém Jičíně. A konečně r. 1896 vznikly 
katol. a křesf.-socialne vzdělávací spolky: v Cechách: ve Lhotě 
u Mýta, Kardašově Řečici, Mělníku, Slezském Předměstí, Nýřa- 
nech, Obecnici u Příbrami, Polici nad Metují, Suchovršicích 
u Úpice, Praze (Tisková Liga), Kejžlici u Lipnice a Velké Je- 
senici a na Moravě: v Pozořicích u Brna, Brtníci u Jihlavy, Jaro- 
měřicích, Obřanech, Čechovicích u Olomouce a Horákově u Brna. 



— 13 — 



Gelkem tedy vzniklo v letech 1894, 1895 a 1896 v Čechách 
a na Moravě 64 křesf.- sociálně vzdělávacích a katolických spolku 
českých! Jest- li pak se někdy takové třileti ještě vrátí? a s ním 
ía^ veliká nadšenost! Dnešní doba a tehdejší se nedá porovnat. 
Dnes stojíme takořka na troskách těch ideál& o veliké katolické 
straně, již jsme tehdáž budovati počali za jásavého hlaholu pěkné, 
roku 1894 ^složené hymny Vladimíra Šťastného: 

Zazpívejme sobě bratři 
píseň práce ve aboru, 
sdružme se kdo k sobě patří 
k vítěznému praporu! 
Světem ať náš prapor vane 
práce Bohem požehnané; 
jím se dále k cíli vést, 
budiž práci sláva, Čest! 

Doby ty uplynuly, a my dnes počínáme znova. Počínáme 
po trpkých zkušenostech a sklamáních; počínáme za poměru, 
jichž jsme v roce 1896 neočekávali. 

III. 

První tábor křesťanských sociálů v lese u Červeného Kostelce 
r. 1894. — I. sjezd katolíků českoslavanských v Brně 1894. — 
I sjezd katol. spolků diecése česko-budějovické v Čes. Budě- 
jovicích r. 1895. — II. sjezd předsedů a zástupců katol. spolků 
v Praze r. 1895. — Sjezd katol. spolků pod širým nebem 
v Náchodě r. 1895. 

Máme za sebou ve hnutí katolického lidu českého velikou 
radu pěkných vzpomínek. Jednou z nich jest zajisté také neza- 
pomenutelný první tábor křesťanských sociálů českých, konaný 
dne 22. července 1894 v lese »Občině« u Červeného Kostelce, 
k němuž dostavilo se z celého okolí více než 4 tisíce osob. 
Ze spolků dostavily se na místo táboru, kde vlály červeno-bilé 
prapory, katolické jednoty: »Katol. dělnická Svornost* z Náchoda, 
Sv.-Josefská Jednota z Červeného Kostelce, z Hronova n. Metují, 
a z Úpice a na místě táboru u řečniště, kde stály dvě velké 
slavobrány s křesťanskými hesly: »Zdař Bůh!« a ^Vítejte křesť. 
sociálové nám!«, hrála červeno-kostelecká kapela p. Hanuše vla- 
stenecké a národní písně. 

Táboru předsedali dpp. Jaroslav Šourek, kaplan červeno-koste- 
lecký, Josef Kalous, kaplan z Hronova, a Jos. Fr. Stejskal, kaplan 
z Náchoda. Dle programu mluviti »o sociální otázce dělníků, ře- 
meslníků a rolníků* přiřknuto pořadatelstvem tábora mně. Učinil 
jsem, seč mé síly stačily, a názory mé ve více než hodinu trva- 
jící řeči došly všeobecného souhlasu tisíců. Po mně mluvili k témuž 
thematu též předsedové táboru a taktéž s úspěchem. Nadšení bylo 
veliké a po táboru konána na místě veliká spolková slavcvo*=A.^ 



— 14 — 



v níž účinkovaly zábavní odbory všech čtyř katolických spolků. 
Červený Kostelec, když jsme se z tábora a slavnosti v lese vrá- 
tili, vítal naše nepřehledné řady červenobílými prapory se svých 
budov a když jsme do něho vešli, byl nás plný. Na ulicích v po- 
chodu provolávána byla sláva svatému Otci Lvu XIII., císaři pánu, 
biskupu Brynychovi, a radost byla nad zdarem táboru všeobecná. 
Takový katolický ruch byl u nás před deseti lety. Všady, kam 
jsme zavítali, měli jsme přízeň lidu a slova naše, rozvážně k lidu 
mluvená, vzbuzovala v nás důvěru a zjednávala zásadám křesťan- 
ského socialismu přátele. Tehdáž bylo velikou občanskou ctí 
každému, kdo o sobě mohl říci: »Jsem členem katolického spolku 
a jsem křesťanský sociál. « Tak bylo v počátcích našeho probuzení. 

* ♦ 

I. sjezd katolíků česko-slovanských konal se v Brně ve dnech 
30., 31. července a 1. srpna 1894 ve velké dvoraně Besedního 
domu za imposantního účastenství lidu. Sjezdu předsedal Otto 
hrabě Serényi. Ve třech slavnostních schůzích mluvili: J. O. Vojtěch 
hr. Schoenborn: »Proč jsme přijeli na katolický sjezd*, dp. Frant. 
Pohunek: na thema »Církev, národ a škola*, dp. Dr. Robert 
Neuschl: »Boj za práva«, dp. Tom. Šilinger: ♦Tisk, světová velmoc*, 
dp. Václav Kosmák: ^Rolnictvo a řemeslnictvo jindyanyní«, dp. 
Dr. Ant. Cyr. Stojan: »0 důležitosti spolkového života katolického*^ 
p. Ferd. hr. Chotek: »0 církvi katolické a národech slovanských*, 
dp. dr. Rud. Horský: ^Liberalismus, socialismus a anarchismus*, 
a dp. Karel Wisnar: » Křesťanská věda oživí a povznese český 
národ*. 

V odboru socjalním mluvili: dp. Rud. Vrba: »0 otázce děl- 
nické*, p. Václav Žižka: »0 otázce řemeslnické*, p. Timotheus 
Nitče: »0 otázce řemeslnické* a dp. Frant. Janiš: j^O nedělním 
a svátečním klidu*. Mimo tento odbor zasedalo a rokovalo se na 
tomto sjezdu ještě v odboru školském, v odboru pro veřejný 
život a v odboru pro védu, literaturu a umění. Přijímání resolucí 
z odborů věnována jedna veřejná a společná schůze. 

Přípisů a pozdravných telegramů došlo k sjezdu veliké 
množství ze všech míst zemí koruny české.*-*) Sjezdu súčastnila 
se katol. šlechta, církevní hodnostáři a J. M. ndp. brněnský biskup 
dr. Fr. Sal. Bauer, který mu udělil své požehnání. 

Sjezd brněnský, jak se očekávalo, skutečně celým katolickým 
životem na Moravě i v Čechách hnul. Účastníci posilněni duchem 
křesťanským, jali se ve smyslu usnesených resolucí pracovati a 
výsledek této práce všecky, kdož o katolické věci dobře smýšleli, 
úplně uspokojoval. Po sjezdu brněnském následoval sjezd katoL 
dělnictva v Litomyšli, taktéž důležitý, o němž zpráva podána 
v dílu II. na str. 93-95. 

* # 

Zevrubně celý průběh sjezdu lící » Zpráva o I. sjezdu katolíků česko- 
slovanských v Brně*. Uspořádal P. Tomáš Šilinger. Nákladem družstva »Hlasu« 
v Brně. 1894. 



— 15 — 



Krajinské spolkové slety a sjezdy zahájily katolické vzdělá- 
vací spolky z diecése česko-budějovické sjezdem, který za pnle- 
žitosti oslavy 401etého trvání Jednoty katol. tovaryšů v Českých 
Budějovicích ve dnech 29. a 30. června 1895 tamtéž konaly. 

Ku sjezdu dostavilo se na 400 zástupců katolických spolků 
zJindr. Hradce, Pelhřimova, Netolic, Volyně, Nepomuku, Sušice, 
Týna nad Vltavou, Písku, Třeboně a Čes. Budějovic. Mimo tyto 
účastníky byli zde též zástupci katol. spolků z Humpolce, z Plzné 
a z Prahy. 

Po vykonané slavnosti na památku 40letého založení Jed- 
noty katol. tovaryšů v Čes. Budějovicích, která se konala dne 
29. června dopoledne, zahájen odpoledne ve spolkovém sále 
domu katol. tovaryšů spolkový sjezd, jemuž předsedal vldp. ka- 
novník Matěj Wonesch. Dp. Frant. Husar, řiditel ústavu hlucho- 
němých a místopředseda tovaryšů, ujav se slova, líčil nutnost 
organisace katol. spolků a předložil ihned vypracované stanovy 
•Sdružení katol. spolků v diecési Česko-Budějovické*. Návrh 
stanov odstavec za odstavcem probírán a pak všeobecně přijat. 
Tak založena první krajinská, vlastně diecésní katolická spolková 
organisace česká. 

Dne 30. června bylo ve sjezdu pokračováno. První mluvil 
o ženské otázce jako referent p. Karel Schwarz, dělník zlatnický 
z Prahy. Druhým referentem o svornosti v práci a bratrství ve 
spolkovém životě byl pan Václav Žižka z Prahy. Třetí referát 
»o spolkové a dělnické organisaci* připadl mně. Zde ve své řeči, 
půl druhé hodiny trvající, líčil jsem místní, krajinský a zemský 
způsob organisování se katolických spolků, od něhož se lze na- 
dití dobrých výsledků. Souhlas měl jsem všeobecný; po nás za- 
sáhli ještě do debaty: dp. Jiří Čadek, předseda katol. tovaryšů 
v Sušici, dp. Frant. Husar, p. Albert Kotrba z Prahy a předseda 
sjezdu, vldp. kanovník Mat. Wonesch. Sjezd byl zakončen v nad- 
šené náladě. Dopisů a pozdravných telegramů (mezi nimi i od 
J. M. ndp. biskupa česko-budéjovického, dra Mart. Říhy z Pu- 
choře), došlo hojně. 

Po sjezdu česko-budějovickém následoval dne 12. srpna 1895" 
II. sjezd předsedů a zástupců katolických spolků v Praze, na 
němž mělo účastenství na 400 osob. Sjezdu předsedal vldp. ka- 
novník dr. Jos. Burian. Velká dvorana domu svato-Václavské zá- 
ložny sotva stačila pojati všecky, kteří se dostavili. Byly zde 
zastoupeny katol. spolky z Mrtníku u Komárova, Hronova, Ro- 
kytníka, Přibyslavi, Kostelce nad Orl., Přelouče, Hradce Králové^ 
Písku, Pelhřimova, Netolic, Čes. Budějovic, Černoušku, Roudnice, 
Čáslavi, Týna nad Vit., Plzně, Chrasti, Třebechovic, Neveklova,^ 
Příbrami, Mýta u Zbirova, Humpolce, Hlinská, Čermné u Lan- 
škrouna, Chrudinni, Rychmburka, Noutonic, Libšic n. Vit., Polné, 
Červ. Kostelce, Únhoště, Kladna, Loun, Červen. Peček, Drahno- 
Újezda, Horního Jelení, Modletína, Opočna a Náchoda. Z Moravy 
se dostavili zástupci katol. spolků: z Vyškova, Bučovic, Pvos>^^- 



— 16 — 



jova, Telče, Ostrova u Sloupu, Brna, Jihlavy, Uhřjc u Vyškova, 
a z Kroměříže.^^) 

Na sjezdu mluvili: předseda dr. Jos. Burian » o úkolu katoL 
spolků v naší době«, dp. Fr. Kolísek, předseda katol. .tov. z Brna 
»o jednotách katol. tovaryšů a sociální otázce«, dp. dr. Rudolt 
Horský »o organisování a spojování katolických dělníků « a dp. 
Prokop Holý, kaplan z Příbrami, »o důležitosti a potřebě jednot 
jinochů a mužů«. 

Po přednesených řecích přijata příslušná resoluce a úcastnícá 
v 60 povozech odjeli na Národopisnou výstavu česko-slovanskou 
do oddělení výstavy katol. a dělnických spolků ve spolkovém pa- 
láci. Zde uvítal nás předseda výstavního výboru hrabě Lažanský. 
Po něm mluvili k zástupům vldp. kanovník dr. Jos. Burian a profL 
Frant. Koželuha z Prostějova. Po těchto řečích zapěna pak všemi 
přítomnými křesť. sociální hymna: »Zazpívejme sobě, bratří, píseň 
práce ve sboru*. 

V restauraci Pecoldově na výstavišti uspořádán pak po pro- 
hlédnutí výstavy banket, na němž mluvili kanovník dr. Jos. Burian, 
redaktor dp. Tom. Škrdle, pan Albert Kotrba, redaktor dp. Peír 
Kopal a já. Radost nad zdařením sjezdu a výstavy katol. dělnictva 
ve spolkovém paláci byla obsahem všech zde pronesených řečí. 

K ... 

Druhý icrajinský sjezd katol. spolků (po česko-.budějovickém) 
konán byl pod šírým nebem v prostorné zahradě zámku náchod- 
ského dne 18. srpna 1896. A sjezd tento byl velkolepou mani- 
festací křesťansko-socialniho dělnictva, na níž mělo účastenství 
přes 2500 dělníků z Náchoda a okolí. Ze spolků se dostavily: 
Vzdělávací spolek katol. dělníků »Svornost« z Náchoda (300 členů), 
Sv.-Josefské jednoty katol. mužů a jinochů: z Hronova n. Met: 
(40 ČI.) a z Úpice (20 čl.); dále Svatováclavské jednoty katolických 
mužů a jinochů: z Velkého Poříčí (35 čl.), z Bohuslavic (20 čL), 
z Velkého Dřevíče (15 čl.), z Dobrušky (20 čl.), »Svatý Jan»«^ 
spolek katol. jinochů a mužů z Rokytníku (18 čl.). Jednota katol. 
jinochů a mužů z Červeného Kostelce (45 čl.) a »Sv. Jan Křtitel*, 
spolek katol. mužů a jinochů z České Čermné u Náchoda (32 čl.). 

Velká zámecká zahrada byla plna účastníků, a předsednický 
stůl s řečništěm stály na vysokém náspu a řečníci tak obklopeni, 
že muž stál vedle muže. Úkol, mluviti k. prvnímu odstavci den- 
ního pořádku »o organisaci katolického dělnictva česko-slovan- 
ského«, připadl mně a k odstavci druhému >>co chtějí křesťanští 
sociálové* mluvil dp. dr. Rudolf Horský. Shromáždění předsedal 
svobodnou volbou místní kaplan dp. Josef Frant. Stejskal. 

Během své řeči přečetl a navrhl jsem k doplnění našeho 
litomyšlského programu dvé resoluce: první zněla na zavedení 
živ-nostenských a továrních inspektorů, kteří by vyšli svobodnou 
volbou z řad dělnictva s opatřením státním a druhou resoluoí 



»Děl. Nov.« č. 23 a 24 r. IV. 1895. 



— 17 — 



dožadovány jsou dělnické komory, do nichž vedla by se volba 
děinictvem. Vytknuto v resoluci zároveň, že komory tyto musily 
by míti své zastoupení na sněmu i v říšské radě. Mandát komor- 
níků potrval by tři léta. Obě resoluce byly jednohlasně táborem 
schváleny.**) 

Po tříhodinném trvání byla schůze skončena za velikého 
nadšení. 

IV. 

I. sjezd katolíků arcidiecése pražské v Příbrami roku 1895. — 

II. sjezd katol. spolků diecése ěesko-budějovické v Jindřichově 
Hradci roku 1896. — I. literární sjezd družstva Vlasf v Praze 
r. 1896. — Odevzdání adresy biskupu E. J. N. Brynychovi. — 

Katolický sjezd v Táboře r. 1896. 

První sjezd katolíků arcidiecése pražské konal se ve dnech 
9. a 10. září 1895 ve velkém sále »Střelnice« v Příbrami, k němuž 
dostavilo se na 2000 lidu. Sjezdu předsedal Ferdinand princ Lob- 
kovic a referenty byli: dp. prof. Josef Havránek »o náboženství 
a národnosti*, dp. dr. Rud. Horský »o sociální otázce*, dr. Bedřich 
princ Schwarzenberg »o poměrech rolnictva*, prof. dr. M. Kovář 
»o poměrech školských* a pan Josef Janků »o katolické organi- 
saci*. Ke všem těmto řečem navrženy a přijaty byly příslušné 
resoluce.^') 

Pozdravných telegramů a dopisů přišel velký počet. Na sjezd 
tento, který měl dvě velké schůze, dostavil se velký počet šlechty, 
církevních hodnostářů, J. M. ndp. biskup brněnský, dr. Fr. Sal. 
Bauer a J. E. Frant. de Paula kardinál Schoenborn, arcibiskup 
pražský, který sjezdu udělil vrchnopastýřské požehnání. Sjezd byl 
ukončen za nadšené nálady a dr. Rud. Horský nazván zde vy- 
nikajícím křesťansko-socialním řečníkem, kterýž vavřín řečnického 
umění až dosud mu přísluší. 



Druhý sjezd katol. spolků diecése česko-budějovické, na 
němž přijaty byly úředně povolené stanovy sdružení diecésních 
katol. spolků, konal se dne 28. a 29. června 1896 za vedení před 
sedy vídp. kanovníka Mat. Wonesche v místnostech zámecké 
zahrady v Ji ndř. Hradci. K sjezdu vyslalo 12 spolků 92 zástupců. 
Byly to spolky: Jednoty katol. tovaryšů: z Čes. Budějovic, Ne- 
tolic, Třeboně, Pelhřimova a Sušice, dále Sv.-Josefské jednoty 
katol. mužů a jinochů : z Týna nad Vltavou, Klatov, Písku a Telče. 
Mimo to Sv.- Václavská jednota katol. mužů a jinochů z Karda- 
šovy Řečice, Spolek katol. dělnictva z Třebíče a Spolek katol. 
tovaryšů z Jihlavy. Sjezd byl konán po oslavě 401etého trvání 
místního spolku katol. tovaryšů, která byla velkolepou. Když byl 

»Děl. Noviny* ro6. V. č. 1. rok 1895. 
") Viz »Zpráva o I. sjezdu katolíků arcidiecése pražské v Příbrami.* Uspo- 
řádal a vydal dr. Jos Burian. 1895, Praha. 

T. J. Jiroušek; Dšjinjr sociálního hnutí. 



— 18 — 



žvoien výbor diecésního sdružení spolků a probrány různé, spolku 
se dotýkající záležitosti, zakončen byl sjezd pěknou a velice pou- 
tavou přednáškou směru křesfansko-socialního, kterou měl k shro- 
máždění dr. Rudolf Horský. Sjezdu došlo mnoho pozdravných 
přípisu a telegramů.*^) 

Roku 1896 došlo ve družstvu Vlasť také k dílu velkolepému 
a toho druhu z katolické strany prvnímu — k literárnímu sjezdu, 
Po dobrém uvážení a usnesení valné hromady dne 30. ledna 1896 
sestoupil se ve družstvu Vlasť dne 12. března 1896 komitét z 11 
členu, který vzal na sebe úkol uspořádati první literární sjezd 
družstva Vlasť. Komitét se skutečně přičinil a sjezd se konal ve 
dnech 10., 11. a 12. srpna 1896 ve velkém sále záložny Svato- 
václavské za velikého účastenství z Cech i Moravy. Nejpřednější 
osobnosti z duchovenstva a katolických laiků dostavily se v pře- 
hojném počtu a pozdravných dopisů a telegramů došlo velice 
mnoho. Celý česko-moravský episkopát — mimo arcibiskupa 
Dr. Th. Kohna — byl zde také svými vyslanci zastoupen. 

Slavnostní velké schůze byly konány tři a mluvili v nich : 
dp. dr. Ant. Podlaha »o rázu moderního umění*, dp. Filip Jan 
Konečný » o nových literárních proudech*, dp. František Weber 
>o významu katol. písemnictví v nové době«, dp. dr. Rud. Horský 
»o naší literární organisaci, její účelech a principech*, který zá- 
roveň pronesl na konec sjezdu skvělou řeč sociálního směru 
»Církevá sociální otázka* ve smyslu usnesených resolucí ze schůze 
socialriě-odborové. \ 

V odborových schůzích, které konaly se v malé dvoraně 
Svatováclavské záložny, přednášeli: dp. Rud. Vrba: »0 knihov- 
nách a kolportáži katol. tisku*, dp. Frá Joseí Hamršmíd z řádu 
Maltánského »o historickém kroužku družstva Vlasť, jeho účelu 
a potřebě, hledíc k současnému historickému písemnictví*, dp. 
Frant. Žák »o směrech moderní poesie a její hlavních represen- 
tantech u nás*, pan Josef Flekáček »o divadle za naší doby*, 
dp. Tomáš Píchá »o literatuře přírodovědecké*, dp. Rudolf Vrba 
»o agrární otázce*, dp. Jan Holba » o záložnách Raiííeisenových«, 
p. Václav Žižka »o otázce řemeslnické* a já »o dělnickém a so- 
ciálním hnutí a jeho literatuře a žurnalistice*.^^) 

Třem slavnostním schůzím předsedal starosta družstva Vlasť, 
dp. dr. Rud. Horský a devíti odborovým či sekčním schůzím před- 
sedali P.T. pánové: prof. dr. Matěj Kovář, metropolitní kanovník 
dr. František Krásí, Msgr. dr. Alois Jirák, JUDr. Bedřich Weber, 



Zevrubnou zprávu o tomto sjezdu, jakož i úplné znění stanov sdružení 
přinesly »Dělnické Novin}* roč. V. č. 22. 1896. 

Zevrubné řeči a resoluce přinesly ze sjezdu » Vlasť* roč. XII. str. 1185 
až 1235, »Vlasť* ročník XIII. str. 54—216 1896 a »Dělnické Noviny* ročník V., 
á/s, 24. 1896. 



— 19 — 



Vojtěch hrabe Schoenborn, kanovník dr. Jos. Burian, farář Václav 
Uhlíř, kovářský mistr Václ. Wainar a kanovník prof. Ignác Berger.'^®) 

Tento literární katolický sjezd byl na tehdejší dobu novinkou 
v lidovém hnutí a ukázal, že katolíci také něčemu ve všem lite- 
rárním snažení rozumějí a že něco dovedou. 

Když začátkem r. 1896 propukla v liberálním a, pokrokář- 
ském tisku proti královéhradeckému biskupu Edvardu Janu Nep. 
Brynychovi pro jeho přesně katolické vystupování v jeho diecési 
při svěcení spolkových praporů a j. příležitostech pravá bouře, 
tu katolické dělnictvo se vzchopilo a podněcovatelům lidu proti 
biskupovi dalo ráznou odpověď. 

Tehdáž, dne 9. února 1896, konal Politický klub katol. děl- 
nictva v Praze schůzi, v níž jsem se ujal slova a v delší řeči 
doporučil jsem návrh, aby na štvavé vystupování liberálního a po- 
krokářského tisku bývalé ♦Omladiny*, odpověděno bylo hromad- 
ným podpisováním adresy důvěry biskupu Brynychovi. Návrh byl 
jednomyslně ve shromáždění přijat a za šest měsíců vezla naše 
dělnická deputace adresu do Chrasti. 

Adresu, která skvostně a umělecky provedena byla dělníky 
zlatnickými, bratry Karlem a Jos. Schwarzem a skvostnou vazbou 
opatřena, podepsalo přes 2500 dělníků z Čech, Moravy a Dolních 
Rakous mimo funkcionáře a výbory 42 katolických a křesfansko- 
socialních spolků českých, representuj ících více jak 5000 členů! 
Byli to hlavně předsedové a výboři Jednot katolických tovaryšů 
v Praze, Hradci Králové, Hradci Jindřichově, Chrudimi, Horním 
Jelení a Třebechovicích ; dále předsedové a výboři Sv. -josefských 
jednot katol. mužů a jinochů v Proseči, Poličce, Rychmburku, 
Vel. Dřevíči, Plzni, Chrasti, Úpici, Hronově a Červeném Kostelci, 
dále předsedové a výboři Svato-václavských jednot v Dobrušce, 
Kardašově Řečici, Sedlčanech a Bohuslavicích ; předsedové a vý- 
boři jednot katolických v Kostelci nad Orl., Příbrami, Rokytníku, 
Horního Štěpánova u Jilemnice, Jilemnice, Velkého Poříčí, Luže 
a Loun, a konečně předsedové a výboři křesťansko-socialně- 
dělnických spolků v Červen. Pečkách, Přelouči, Humpolci, Mýtě 
u Zbirova, Vamberku, Třebíči, Hlinsku, Náchodě, Praze, Zbečníku, 
Sezemicích, Litomyšli, Čáslavi, Unhošti a na Kladně. 

Když jsme přijeli vesměs ze stavu dělnického vyslaní zá- 
stupci já, p. Václav Myslivec a p. Edvard Bystřiaký, oba dělníci 
obuvničtí, do Chrasti dne 6. září 1896, přijal nás J. M. ndp. biskup 



2°) Ignác Berger, profesor náboženství na německých školách v Jihlavě, 
cest. kanovník a předseda spolků katol. tovaryšů a Sv.-Josefských jednot v diecési 
brněnské, zakl. clen družstva Vlasť, horliyý národovec český a pirítel křesťanských 
sociálů českých, narodil se roku 1831 ve Velkém Meziříčí a zemřel v Jihlavě dne 
18. června 1899. V dobách smutného rozkolu křesťanských sociálů stál profesor 
Berger věme při straně naší, jak ještě před svojí smrtí na krátký čas zvláštním 
přípisem dru Rud. Horskému to dosvědčil a svůj souhlas s jeho taktikou a křesf. 
sociálním směrem projevil. Čest budiž jeho památce l 



— 20 — 



Edv. Jan Nep. Brynych velice laskavě a mile naslouchal slovům, 
které jsme, já jménem dělnictva a pan Václav Myslivec jménem 
katol. jinochů k němu, odevzdávajíce mu adresu, promluvili.^*) 

Pan biskup byl naším vystoupením mile překvapen a po- 
těšen. Děkoval nám za naši k němu lásku a důvěru velice vřele. 
Prohlížeje adresu, pravil, že dlouho na tento krok katol. dělnictva 
k jeho obraně vedený bude pamatovati, a že žádné útoky ne- 
přátel náboženství od jeho cest, po kterých kráčí, ho neodvrátí, 
načež nás po přátelské rozmluvě propustil. 

Z Chrasti odjeli jsme rovnou do Chrudimi, kde byla večer 
pořádána veřejná^ spolková schůze Politickým klubem katol. děl- 
nictva pro král. České z Prahy, na níž jsme měli řečniti. Schůze 
byla zahájena za velikého účastenství v místnostech Jed. katol. 
tovaryšů chrudimských a trvala přes dvě hodiny. K programu 
jsme mluvili: p. Edv. Bystíický »o národnosti*, p. Václ. Myslivec 
»o náboženství* a já »o tisku pokrokářů, liberálů, sociál, demo- 
kratů a o postavení katolického dělnictva*. Schůze vyzněla ve 
velkou ovaci ndp. královéhradeckému biskupu, těžce zkoušenému 
vlastenci, národovci a lidumilu.^^) 

Potom, když akce katol. dělnictva a její výsledek přišel do 
veřejnosti, byl již tisk církvi nepřátelský k biskupu královéhra- 
deckému v útocích poněkud slušnějším. 

Tak jsme, křesťanští sociálové, dělali obranu v dobách, kdy 
teprve pět roků života měli jsme za sebou. 

Po brněnském a příbramském katol. všeobecném sjezdu 
konán třetí takový sjezd ve dnech 9. a 10. září 1896 v hradišti 
Žižkově, nynějším král. městě Táboru, který stkvěl se v červeno- 
bílé záplavě praporů a na ulicích stály dvě velké slavobrány 
s vítacími hesly. Katolíků z diecésí česko-budějovické, pražské a 
královéhradecké dostavilo se na 3000 a sjezd byl konán v měst. 
divadle. Sjezdu byl po celou jeho dobu přítomen J. M. ndp. 
biskup česko-budějovický dr. Martin Říha a kanovník Dr. Frant. 
Krásí, zástupce J. E. ndp. kardinála a arcibiskupa pražského Fr. 
de Paula hrab. Schoenborna. 

Po zahájení sjezdu Msgr. dr. AI. Jirákem zvolen předsedou 
sjezdu J. O. Vojtěch hr. Schoenborn a místopředsedy probošt 
dr. Ant. Lenz a purkmistr města Tábora p. Alexandr Seyk. 

Dle programu mluvili: p. prof. Jos.. Braniš na thema »Kdy 
byl národ český šťastnější, zda v dobách náboženského rozkvětu 
nebo náboženského úpadku*, dr. Rudolf Horský mluvil »0 úkolu 
katolíků v sociální otázce*, učitel p. Václav Špaček >0 škole a 
náboženství,* p. Frant. Šrámek, rolník »0 příčinách mizení blaho- 
bytu mezi rolnictvem*, a já »0 poměru sociálních demokratů 



21) » Dělník* roč. XII. čís. 12. Brno. 1896. 
2^ »Dělnické Noviny* roc. VI. čís. 2. 1896. 



— 21 — 



k živnostníkům, řemeslníkům a rolníkům. Po řečích dra. Hor- 
ského, říd. učitele Špačka a řeči mé přijaty též příslušné resoluce.^^) 

Také táborský sjezd byl pro nás katolíky jako sjezd brněnský 
a příbramský novým povzbuzením k další činnosti a práci a 
zdařilý jeho průběh budil v nás nadšení i nové naděje v lepší 
budoucnost. Dopisů a pozdravných telegramů došlo sjezdu velké 
množství. 

V. 

Počátek rozkolu. 

Napsal jsem, že nejkrásnější dobou našeho křesť.-socialního 
hnutí byla léta 1894, 1895 a 1896, v nichž celá řada schůzí 
a sjezdů katolických konána a 64 vzděl. katol. spolků bylo za- 
loženo a mnoho více jiného vykonáno. Než, právě v této době 
našeho rozkvětu a všeobecného snažení započíná rozkol, který 
až dosud není urovnán. 

Jsem tedy ve svých dějinách u nejbolavějšího místa našeho 
života, na jehož vylíčení jsou také někteří zvědavi. Přejiti se nemůže. 

»Bude rozkol v dějinách také vylíčen ?« tak jsem byl již 
dotazován. »Bude,* odpověděl jsem. »A co tomu mnozí řeknou ?« 
»No, pro pravdu se přece nebude snad nikdo horšiti,« odpovídal 
jsem. »Co se sběhlo — minulo, nemůže se to zamlčovati a bylo 
by to chybou zamlčovati to, z čeho můžem bráti pro budoucnost 
i poučení. « Tak odbyl jsem nejednoho ze svých přátel. Nyní jest 
na mně slovu dostáti. 

Přiblížil se rok 1895. Nevěděli jsme nic, jsouce do práce 
zabráni, co se mimo nás děje, jen někteří o všem mimo nás 
podnikaném boji se dověděli a roku 1900 nám to jasně vylíčil 
sám p. Vilém Koleš v ^Nových Proudech^na stránce 142. ve článku 
»Z dob našeho probuzení*, kde píše, že (r. 1895): » V jedné po- 
radě, konané v soukromém bytě soudruha Jos. Hovádka a Edvarda 
Bystřického v Karlově ulici, usneseno po uvážení všech okolností, 
založit laciný 2 krejcarový list křesťansko-socialní pod jménem 
»Bojovník*. Tímto činem — píše p. Koleš — chtěli jsme ve své 
prostotě : 

1. Vliti kapku balsámu do jeremiady »Čecha« i p. Jirouška.^^) 

2. Zacpati ústa sociál, demokratům, že nestává intelligentních 
katol. dělníků, a že jen kněží naše listy zakládají a vedou. 

3. Způsobiti milovanému vůdci dr. Hoiskťmu velkou radost 
naší odhodlaností a vyspělostí a při tom nepřítele porážeti účinnější 



Resoluce, jakož i výňatky řečí pronesených na sjezdu táborském přinesly 
•Dělnické Noviny* v č. 2., roč. VI., 1896. Řeči Branišova a Špačkova vyšly tiskem 
ve »Slovech pravdy*, roč. VI., č. 15. (Braniš) a roč. VII., č. 2. a 3. (Špaček.) 

2*) Poukazovaly tehdáž časop. >Čech« a mnou řízené * Dělnické Noviny «, 
jak sociál, demokraté vzrůstají, aby i našinci se práce chápali atd., čímž jsme 
dřímající k činnosti burcovali. 



— 22 — 



taktikou, což by zajisté nebylo bez vlivu na obsah a směr stá- 
vajícího listu. 

Avšak plán se nezdařil. Sociální odbor družstva Vlasť konal 
jednu ze svých obvyklých schůzí dne 31. května r. 1895, jíž před- 
sedal p. Václav Žižka za přítomnosti členů odboru : redaktora 
dp. Tom. Škrdle, dp. Rud. Vrby, p. Frant. Kotrče, p. Václava 
Dvorského a mne. Nuže a v této schůzi mimo jiné po referátech 
pp. Kotrče a Dvorského o zamýšleném vydání nového listu 
»Bojovník« rozpředena debata a jednohlasně usneseno vydati 
resoluci tohoto znění: 

» Obdrželi jsme spolehlivých zpráv, že několik katolických 
dělníků v Praze již od Nového roku 1895 agituje mezi dělnictvem 
pro nový dělnický list; má to býti politický časopis neodvislých 
katolických socialistů. Agitovalo se mezi dělnictvem, aby k tomuto 
účelu upisovalo po 5 zl., s^yjednávalo se s tiskárnou a celá věc 
měla ve skutek uvedena býti v den, kdy konal se loni v Lito- 
myšli první sjezd katolického dělnictva česko-slovanského. Probí- 
rajíce tu věc vážně a klidně, nemůžeme těmto dělníkům upříti 
právo, že by si mohli svůj vlastní list založiti, ale přihlížejíce 
k celkové naší organisaci, musíme se vysloviti, že by pátý list 
pro naši mladou stranu křesť.-socialní byl přes příliš mnoho a že 
by v Praze vycházeje, škodil především naši svornosti a nejvíce 
našim »Dělnickým Novinám«. Již ta okolnost, že se agitovalo 
dlouho a zcela tajně a od osob, které žily s námi v dobrém styku, 
vrhá na celý podnik podezřelý stín. Na »Děl. Noviny* nikdo 
z nich ani ve valné hromadě družstva, ani ve výboru nebo v so- 
ciálním jeho odboru, ba ani v redakci » Dělnických Novin « stížnosti 
nepodal; nikdo z nich k naší straně nějakých požadavků nevy- 
slovil, že by si přál tu onu změnu, to ono zlepšení »Děl. Novin* , 
i z jakého tedy důvodu chtějí někteří dělníci založiti dělnický 
list, který by našemu listu nikterak ku prospěchu býti nemohl. 
My jsme »Dělnické Noviny« pracně a namáhavě výtečnou naší 
redakcí přivedli k té výši, na které stojí a k tomu rozšíření, jemuž 
se těší, i musí to býti naší péčí, aby je, sotva že se zakotvily, 
žádná pohroma nestihla. Uvažujíce všecky tyto okolnosti, vyzý- 
váme přátelsky ty dělníky, kteří nový časopis založiti chtějí, aby 
od té myšlénky upustili, a žádáme všecky přátele, kteří Jsou 
jednoty a svornosti milovní, aby je v tom nižádným způsobem 
nepodporovali, nebo: a) nového listu s tendencí dosavadních listů 
není zatím potřebí, anyť nám nynější čtyři listy dostačí; b) dělal 
by konkurenci všem již existujícím křesť. sociálním listům v Cechách 
i na Moravě. «^^) 

K těmto dvěma odstavcům podotýkám : Brněnského » Dělníka « založil 
dp. Mathon za pomoci mé a laik Jiří Pustovka byl jeho redaktorem. » Obrana 
Práce* zalpžena byla společně dp. Methodějem Hoškem a dělníky J. Skalou a Ant. 
Rippem a Ripp i Skala byli redaktory. > Zájmy Dělnictva* založeny byly společně 
dp. Tom. Kubíčkem a Rud. Lukaščíkem a laik Lukaščík byl redaktorem. » Dělnické 
Noviny « založilo družstvo Vlasť, spolek kněží i laiků a já byl redaktorem s dp. 
dr. Rud. Horským. Zde tedy šli laikové a kněží ruku v ruce a nedělali vše jen 
kněží. Nu, a že byl by mel »Bojovník« lepší taktiku, nežli jakou já a dr. Horský 
dávali jsme »Děl. Novinám «, to je trochu odvážné tvrzení. 

^9 iřesoJuci přinesly »Vlasf«, ^Čech« a »Dělnické Noviny* r. IV., č. 20^, 1896. 



— 23 — 



Resoluce měla výsledek, že alespoň na čas rozkol byl zadržen. 
Dosti bylo ještě těch, kteří dali na slova naše a podnik nepod- 
porovali, jak p. Koleš dále svědčí slovy : ^Nepřátelské vlivy byly 
mocnější, nikdo, kdo by tehdáž byl na našem místě, jinak by 
nedopadl, byli jsme úplně zdoláni, poraženi. Těch 75 zlatých, co 
na časopis mezi sebou jsme upsali, opět se rozdělily. 

A nemohlo také býti jinak. Dříve nežli sociální odbor družstva 
Vlasť své prohlášení o nově zakládaném listu ^Bojovník* učinil 
a akci zastavil, měl za sebou již dva měsíce trvající zkušenost, 
k čemu byl by nový list sloužil. 1. Bylo to stálé mne napadání 
dopisy a Zaslány z Prahy v moravsko-ostravské staročeské » Práci* 
v polovici měsíce března 1895 počínaje.^®) 2. Byl to článek »K naší 
organisaci* od pseudonyma »Ten pravý*, v brněnském »Dělníku« 
č. 8., roč. XI. ze dne 27. dubna 1895. Tam se nám (dru. Hor- 
skému a mně) vytýkalo, že »Ani jediný bod resoluce (o organi- 
saci sjezdu Litomyšlského) se neprovedl a neprovádí*, ano, že 
vykonáno od sjezdu málo, ba téméř nic.<^ Úmysl a účel takovéhoto 
psaní vzhledem k tomu, co konáno a vykonáno, byl patrný. Po- 
zastavil jsem se nad tím velice, k čemu brněnský »Dělník«, k jehož 
založení a zvelebení jsem před 11 lety ruce přiložil, sloupce své 
mohl propůjčiti. Poněvadž jsem měl s aranžováním (jako místo- 
předseda katol. dělnického výstavního odboru) našeho podniku 
spolkového na Národopisné výstavě co činit, nedbal jsem celé 
akce proti mně a naší straně podnikané »od svých vlastních přátel*, 
s nimiž v katol. děl. výstavním odboru jsem pracoval a zasedal. 
Za to však vypukly bouře v »Politickém klubu katol. dělnictva« 
v Praze právě pro tyto útoky na mne a mé přátele. Ale tyto 
bouře nevyvolal jsem já, nýbrž většina členstva, jak svědčí sama 
zpráva »DěIníka«, z kruhu mně nepříznivého zaslaná.^^) 

Když si zakladatelé nového listu (»Bojovník«) tak počínali 
v listech jiných, jak by to bylo dopadalo, kdyby byli měli list 
vlastní, kde by byli mohli psáti, jak by si byli přáli? Proto vy- 
stoupení sociálního odboru družstva Vlasť v otázce vydávání no- 
vého listu bylo nutné a k zachování jednoty v katolických řadách 
nezbytné. 



»Nové Proudys roč. I., čís. 9, str. 142. Praha, 1900. 

» Práce € přinesla článek >K situaci*, jehož ostří obráceno proti našemu 
vedení strany, které uznáváno za chabé. Dále otištěno v » Práci* » Zasláno* od 
Viléma Kolese v témž směru, a v »Zájmech Dělnictva* podáno proti mně V. Or- 
lovským >Zasláno*, jako bych dosti statečně při výstavním katol. dělnickém výboru 
proti hlavnímu výboru výstavy národopisné si nepočínal. Věděl jsem, že toho není 
potřeba, nebof mírností dosáhli jsme, čeho jsme potřebovali. A ani »Obrana Práce* 
nezůstala nestrannou. Přinesla v čís. 17., roč. II., ze dne 17. května 1895 souhlasný 
dopis proti mně zNáchoda. V dopisu článek z » Dělníka* prohlašován za potřebný. 

Viz dopis v »Dělníku* č. 11., roč. XI. pod nadpisem »Pražský dozvuk 
k článku >K naší organisaci*. Dle tohoto dopisu vystoupil proti Článku v »Dělníku« 
p. Frant. Satorie, s ním pp.: VanČuřík, Dvorský, Stupka a teprve já. Mluvil jsem 
však dle referátu »Dělníka*, tedy listu, který při mně nestál, zcela mírně a přá- 
telsky, až ttké jsem dal návrh na konec debaty o této věci. Ve schůzi se p. Josei 
Hovádek za pisatele článku přiznal. (»Děl.« č. 11., roč. XI.) Na to pak ve schůzi 
pp. Hovádek a Koleš resignovali, první jako předseda a druhý jako jednatel klwVsvi. 



— 24 ^ 



Souhlas s námi podporován byl venkovem i Prahou statečně, 
důvěra projevována dru Rud. Horskému, redaktoru Tom. Škrdlovi, 
Vlasti, sociálnímu odboru a mně proti všemu nás obviňování. 
První prohlášení důvěry podáno 42 pražskými dělníky. Výbor 
Sv.-Josefské Jednoty katol. mužů a jinochů v Proséci nám psal: 
»Nedbejte nevděku a překážek, od vlastních bratří činěných a zů- 
staňte nadále v předu našeho šiku sociálního. «^^) Jménem jednoty 
katoL jinochů a mužů v Červeném Kostelci psal předseda dp. 
Jar. Šourek: ^Odsuzujeme rozhodně všecky útoky, jež z kterékoliv 
strany proti Vám se podnikají,«^^) Jménem Jednoty katol. tovaryšů 
v Sušici s 230 členy psal předseda dp. Jiří Čadek a s ním 42 
podepsaných: »S politováním jsme četli, jak jistá část lidí, »také 
bratří «, spikli se proti Vám«, ale » stojíme s Vámi v šiku nero- 
zborném a chceme s Vámi buď padnout, aneb zvítězit. «^^) »Za- 
vrhujeme veškeré osobní zlehčování, jakož i útoky, podnikané proti 
redaktoru ^Dělnických Novin*, T. J. Jirouškovi a red. »Vlasti«, 
dp. Tom. Škrdlovi,« psal Jan Horák a s ním 40 českých dělníků 
z Vídně.^*) Jménem Sv. Josefské Jednoty katol. jinochů a mužů 
z Velkého Dřevící u Hronova psal předseda, dp. Václav Šitina 
a s ním 35 podepsaných členů: » Vyslovena Vám neobmezená dů- 
věra a uznání velikých zásluh o povznesení dobré katolické so- 
ciální myšlénky v lidu dělnickém, jichž Jste si vydobyli. «^*) »Pro- 
jevujeme Vám neobmezenou důvěru, « psali Jos. John, tkadlec a 
Jan Krauz, truhlář z Hoření Štěpánice u Jilemnice.^®) >Jsme a bu- 
deme zastavateli a stoupenci ideí Vámi hlásaných, šířených a pro 
ně trpících, « psal Josef Šamalík, rolník v Ostrově na Moravě 
a s ním čtyři dělníci. ^'^) »Uznávám nezapomenutelné Vaše zásluhy 
na dnešním válečném poli literárně-socialním,* psal Ant. Čihák, 
dělník zámečnický ze Solnohradu. Jménem Sv, Josefské Jednoty 
katolických jinochů a mužů v Hronově nad Metují psali předseda 
a děkan vldp. Jan Matouš, jednatel dp. Václ. Šitina, kaplan a s nimi 
34 podepsaných členů: »Projevujeme úplnou důvěru a spokojenost 
dp. Tom. Škrdlovi, družstvu Vlasť a jeho důležitému a zásluž- 
nému působení, jakož i předním buditelům a pěstitelům křesfansko- 
socialního hnutí v Čechách: dp. dru. Rud. Horskému a p. Tom. 
Jos. Jirouškovi a vyslovujeme nejhlubší soustrast nad těmi, kteří 
snad jen z osobní záště vítr ve vlastním táboru rozsévají a ne- 
přátelům nám a naší dobré věci, za kterou bojujeme, společným, 
jenom zbraň do rukou podávají. My družíme se neohroženě do šiku 
Vašeho, jsouce odhodláni za dobrou věc bojovati až do posledního 
vzdechu. «^^) Další adresy důvěry nám zaslali: katoličtí dělníci a 
řemeslníci z Prahy, 25 podpisů,*^) z Jaroměře truhlář AI. Krpata,^^) 
Sv. Josefská Jednota z Úpice s předsedou Karlem Mensingrem 
v čele,^2) Křesť. sociál, vzděl. spolek »Svornost« v Humpolci s 30 
podepsanými členy*^) a Sv. Josefská Jednota katol. mužů a ji- 

30) ^Dělnické Novinys čís. 20. roč. IV. 1895. — ^i) Tamže č. 20. r. IV. — 
Tamže č. 21. r. IV. 

»Dělnické Novinys č. 21. r. IV. — 3*) Tamže č. 22. r. IV. —35) Xamže 
č. 22. r. IV. — 36) Tamže č. 22. r. IV. — 37) Tamže c. 23. r. IV. — 38) Tamže 
č. 23. r. IV. — 35») Tamže c. 24. r. IV. — *<>) Tamže č. 21. r. IV. — Tamže 
a 21 r. IV. — Tamže č. 24. r. IV. — «) Tamže č. 24. r. IV. 



— 25 — 



nochu v Modletíně u Chotěboře s dp. Antonínem MiťTkem, před- 
sedou v čele.**) 

A konečně také zemský prozatímní výbor strany křesfansko- 
socialní vystoupil s tímto (dr. Rud. Horským, Václavem Žižkou 
a Ludvíkem Skružným podepsaným) prohlášením : » Někteří sou- 
druzi naší strany vystupují v záležitostech namnoze osobních na 
veřejnost, zatahujíce do svých soukromých sporů i záležitosti 
celé strany. Soudruzi ti zapomínají, že osobní nedorozumění, 
vzniklá ve spolcích, jejichž členy jsou, vyřizují se smírčími soudy 
těchže spolků, záležitosti pak, týkající se celého hnutí našeho, že 
v první instanci vyřizuje zemský sbor, v druhé pak zemský sjezd. 
Vyzýváme tedy dotýčné soudruhy, aby dle toho jednali, vědí za- 
jisté, že zatahování osobních záležitostí do veřejných listu na účet 
celé strany i trapně i rušivě na vývoj její působí. Dnes, kdy ne- 
přátelské strany hotoví se k zuřivému boji, aby hnutí naše vyhla- 
dily, jest nám třeba jednoty a svornosti co nejvétši a do řad ne- 
přátel našich sám by se stavěl a za takového od náš pokládán 
musil by býti každý, kdo by pod jakýmikoliv osobními záminkami 
jednotu naší strany i na dále rušil a poškozoval.***) 

Avšak jak dbáno bylo tohoto prohlášení a hlasu hlav strany, 
sezná každý z dalšího vývoje sporu. 

VI. 

Naše činnost v letech 1895 a 1896. 

Nebude zajisté na škodu a bez zajímavosti poukázati, jak 
právě v nastávajícím pro nás rozkolu jsme si počínali, zvláště 
dr. Rud. Horský. 

Dr. Rudolf Horský, tento nejnadšenější apoštol křesťanského 
socialismu, jakého jsem kdy poznal, obrnil se k svému úkolu 
náležitě. Již v r. 1893 v měsíci srpnu zajel si do Německa, kde 
navštívil v Bambergu křesťansko-socialní kurs katolíků německých 
a ve Wúrzburgu říšský katolický sjezd, aby nasbíial tam zku- 
šenosti, jakých bylo nám v Čechách v ujímajícím se hnutí potřeba 
jako soli. 

V Bambergu na prakticko- sociálním kursu seznámil se s před- 
ními katolickými sociology: dr. Peschem, profesorem university 
Lovaňské, dr. Jágrem ze Špýru, prof. dr. Hitzem z Munsteru, 

*V Tamže č. 21. r. IV. 

**) »Dělnickó Nov.c č. 23., roc. IV. Prohlášení je^ datováno dne 30. čer- 
vence 1895. Ve výboru zasedali : Dr. Rud. Horský ; Václav Žižka, stříbrník; Leopold 
Havelka, horník; Ludvík Skružný, zámečník; Josef Brož, horník; Bohumil Eichler, 
redaktor »Čecha€ a já. Výbor byl prozatímním důvěrně v Litomyšli ustanoveným 
až do svolání zemského sjezdu strany, poněvadž na sjezdu Litomyšlském p. c. k. 
hejtman Drechsler, jak tehdáž se praktikovalo, vyžadoval na mně, znám-li všecky 
účastníky sjezdu, kten jsou pozváni též osobně, což nemohl jsem při zkoušce 
jako svolavatel u několika osob potvrditi (neboť s hosty bylo nás přes 200 
osob) a tu p. c. k. okr. hejtman Dreschler prohlásil, abych vzal k vědomosti, že 
považuje sjezd za veřejný a nikoliv za důvěrný. Na základě toho nesmePse zde 
žádný dále existující sbor nebo výbor voliti. I sestoupil se tedy výbor zem.sfcv 
mimo sjezd a jen na čas. 

T. J. JirouSek : Dějiny Mocialnfho hnutí. ^ 



— 26 — 



dr. Pieperem z Gladbachu, dr. Schádlerem z Landavy ve Pfalci 
a j., a se všemi vedl řeč a hledal zkušenosti pro katolický život. 
Když katoličtí Němci seznali v něm také muže slova a bohatých 
vědomostí, vyzvali jej, aby také v jedné ze schůzí kursu pro- 
mluvil o tom, jak křesť. sociálové v Čechách si počínají a dr. 
Rud. Horský mluvil za velikého nadšení. 

Když přijel dr. Rud. Horský z Německa nadšen pro křesť. 
socialismus a jeho hnutí, jako málokdo z nás, kladli jsme ve 
hnutí naše veliké naděje. 

Druhého velikého významu měly cesty dra. Rud. Horského 
r. 1895 a r. 1896 do hornického revíru Moravsko-Ostravského, 
kde za pány situace v lidu hornickém považovali se sociální de- 
mokraté. »Slavné dny pro katolické dělnictvo,« tak nadepsán je 
článek v moravsko-ostravských »Zájmech Dělnictva* (roč. 11. vč. 5.), 
který věnován je prvnímu vystoupení dra. Rud. Horského ve dnech 
24., 25. a 26. února r. 1895 na schůzích ve Vítkovicích, v Mo- 
ravské a Polské Ostravě. Tam střetl se dr. R, Horský na řečništi 
se sociálním demokratem Wagnerem, který přišel proti doktoru 
theologie obhajovat požidovštělou sociální demokracii, a její názory 
— s anglikánskou biblí v ruce a stržil si ohromný posměch v celém 
shromáždění. Po Wagnerovi vystoupil proti dru. Horskému druhý 
sociál, demokrat Arnošt Soukup, ale dr. Horský usadil po zásluze 
oba a skončil za ohromného' souhlasu lidu. Sociální demokraté 
táhli za dr. Horským ze schůze na schůzi, ale nesvedli proti němu 
nikde nic; ve Vítkovicích, v Moravrské i Polské Ostravě dr. Horský 
sklidil vavříny slávy. 

Druhou cestu na Moravsko -Ostravsko podnikl dr. R. Horský 
v měsíci červnu r. 1896. Přišel jsem se s ním setkati na státní 
nádraží v Praze. Nesl si vak a pravil, že iná v něm plno sociali- 
stických novin a knih. »To je munice do schůzí, « vysvětloval 
mně, oči mu jen zářily a kolem úst pohrával mu veselý úsměv. 
Díval jsem se za ním, když šel čekárnou k vlaku a co jsem si 
myslel, málokdo by uhodl. Myslil jsem si, půjdu-li mu ještě 
naproti — a přijede-li zpět. Neřekl jsem to však nikomu. J^ež, 
dr. Horský šťastně po čtyřech dnech přijel. A přijel zase tak 
veselý, jako když odjížděl a liboval si, že »munice« dělala prý 
mu dobrou službu. 

Již několik dní předem ohlašovaly obrovské plakáty po ulicích 
Vítkovic, Polské a Moravské Ostravy příchod dra. Rud. Horského, 
který hodlá mluviti na čtyřech veřejných schůzích lidu v uve- 
dených místech. Obrovské zástupy lidu valily se ze schůze do 
schůze a v každé byl dr. R. Horský na tribunu bouřlivým po- 
tleskem vítán.^®) Sociální demokraté a jejich vůdcové Berner, 
Vondřich, Soukup a j. mohli si nohy uběhat se sháněním svých 
věrných, ale se »studováním« řeči proti dru. Horskému mnoho 
práce si nedali a proto s nimi ve všech schůzích slavně pohořeli. 
Dr. Horský mluvil dne 16. června ve Vítkovicích, dne 17. června 
v Polské Ostravě, dne 18. června opět ve Vítkovicích a dne 19. 



•) Poukazuji na referáty z těchto schůzí v »Děl. Nov.«, roc. V. v č. 21. 



— 21 — 



rvna v Moravské Ostravě, kde posléze sociální demokraté, když 
dru. Horskému po půl druhé hodiny trvající řeči nemohli odolat, 
způsobili kraval a řev, že schůze musila býti zástupcem vlády 
rozpuštěna a dvorana do posledního místa lidem přeplněná čet- 
nictvem pak vyklizena. Ale tím si sociální demokraté neposloužili, 
lid viděl v dru. Horském řečníka za právo a pravdu nezdolného 
a proto se slávou provázel jej ve vlastní ochraně ze schůze. 

Takových dní Moravsko-Ostravsko od této poslední návštěvy 
vůdce křesťanských sociálů českých na shromážděních ještě ne- 
zažilo. Byly to dni plné triumfů pro křesf. socialismus. 

Tak pracoval a hnutí povzbuzoval dr. Horský právě v době, 
kdy v Čechách sbírali se mu mezi křesf.-socialními jeho stoupenci 
podpisy na osvědčení důvěry proti rozkolu, který právě v týž 
čas r. 1896 propukl v celé své síle. 

Pokud mne se týče, rozvinoval jsem v týž čas r. 1895 a 
1896 nej větší činnost na venkově, spěchaje od místa k místu 
a všude, seč mé síly stačily, staral jsem se o rozvoj a hnutí 
křesfansko-socialní strany. Řečnil jsem na schůzích v týž pro 
nás trudný čas roku 1895: v Náchodě, Hradci Králové, Liticích 
u Plzně, v Plzni, Modletíně, Volyni, Čes. Budějovicích, Sušici, 
Sedlčanech, Davli, Unhošti, Čáslavi a dvakrát na Kladně. Roku 
1896 opět jsem mluvil ve schůzích v Libšicích, na Kladně, v Tá- 
boře, v Berouně, Písnici, Mýtě, Kard. Řečici, Mělníku, Červených 
Pečkách, Chrudimi, na Zbraslavi a v Třebíči na Moravě. A dr. 
Rud. Horský mimo uvedené schůze na Moravě mluvil v letech 
1895 a 1896 na schůzích: v Mýtě dvakrát, na Kladně třikrát, 
v Praze několikrát, v Příbrami dvakrát, v Náchodě dvakrát, 
v Lounech, v Liticích, v Plzni, Kostelci n. Orl., ve Vamberku, 
v Polné dvakrát, v Únhošti dvakrát, v Jindř. Hradci dvakrát, 
v Kardašově Řečici, v Hronově n. Metují, v Ústí n. Orl., v Lib- 
šicích a v Táboře. Zkrátka, aby hnutí bylo hnutím, svědomitě 
jsme pečovali a vedle toho psali jsme jako nikdy před tím. Prací 
chtěli jsme zameziti jakoukoliv výtku nebo nedůvěru proti sobě, 
ale zklamali jsme se. Roztržce jsme nemohli zabrániti. 

VII. 

Založení »Lidového Listu«. — L Zemský sjezd křest-socialů 
českých v Praze. — Volby v páté kurii do říšské rady. — 
Spor ve společném volebním komitétu katolíků. — Založení 
»Ženských Listů « a » České Ženy«. 

Koncem měsíce srpna 1896 rozesíláno bylo z Prahy provo- 
lání, v němž byl oznamován nový list s křesfansko-socialní ten- 
dencí, aniž^ by se to bylo někým sedmičlennému výkonnému vý- 
boru strany křesfansko-socialní oznámilo. To byl první krok 
k veřejné roztržce mezi křesfanskými sociály českými. 

Dr. Rud. Horský a já varovali jsme v » Dělnických Novinách* 
před tímto přenáhlením těmito výstražnými slovy: *Na mnohé 
dotazy, které nás došly, hledíce k jistému provolání, našim spolkům 
zaslanému, odpovídáme takto: Provolání ono bylo v^dixvo ^\<5>ta- 



— 28 — 



sláno bez našeho vědomí a bez vědomí správy strany vůbec. 
Věc^ kterou provolání ono provésti slibuje, jest dílem pouze tří 
osob, z nichž dvě jsou na provolání podepsány a třetí se v po ' 
zadí ukrývá, nám však jest dobře známa. Pláštík, kterým se věc 
ona přikrývá, jest dle našeho dobře rozvážného přesvědčení na 
pohled sice velmi vábivý, ale vskutku byl by podnik těchto osob 
jen semenem rozkolu, který by byl zaset v naši stranu. Zdánlivý 
prospěch byl by velmi nejistý a krátký, a proto varujeme sou- 
druhy své, aby v naší době, kdy potřeba jest naprosté jednoty, 
nepodávali ruky své na pomoc k provedení něčeho, co by v naší 
organisaci vražilo klín možného rozkolu, který byl připravován. 
Tolik sdělujeme soudruhům prozatím, hotovi jsouce hájiti toto 
své stanovisko vždy a všude a to co nejrozhodněji. ^c^') 

»Lidový List«, o nějž se jednalo, skutečně dne 25. září 1896 
vyšel za redakce Jos. Hovádka, vydáním Viléma Kolese a tiskem 
Cyrillo-Methodějské knihtiskárny V. Kotrby, kde zároveň po šest 
let se tiskly » Dělnické Noviny «. V provolání » Lidového Listu* 
k čtenářům četli jsme jako program: »My chceme hájiti zásad 
křesf. -katolických ve smyslu zdravého demokratismu. 

Vydáním ^Lidového Listu* byly o svornost kostky vrženy, 
Rubikon překročen. A jak se dbalo naší výstrahy, aby rozkol 
ve spolcích a u našinců byl odmítán, dokazuje nejlépe kvitování 
předplatitelů »Lidového Listu* v celém prvním ročníku. Lidé do očí 
se nám stavící jako přátdé napomáhali předpláceti a udržovati 
list, o němž jsme psali, že bude kUnem, jímž se sjednocená křesf. 
sociální strana rozrazí! Tak ovšem musilo dojiti ke koncům, které 
jsme očekávali, předpovídali, které se vyplnily a z kterých dnes 
nemůžeme se ještě vespolek vzpamatovati. 

V čase tom, svolán byl zároveň první zemský sjezd delegátů 
kátol. dělnictva, který se konal ve dnech 27. a 28. září 1896 ve 
velké dvoraně Sv.-Václavské záložny v Praze a na němž mělo 
účastenství 63 delegátů, mezi nimi čtyři kaplani. Hostí obojího 
pohlaví bylo nejméně dvakrát tolik. Zahájiv sjezd jako svolavatel 
jménem výboru strany, zvolen jsem byl za předsedu, horník Leop. 
Havelka z Příbrami a tovární dělník Celestín Lokvenc z Úpice za 
místopředsedy. Čestným předsedou byl Václav Žižka. 

Zprávu strany za dobu od sjezdu Litomyšlského (8. a 9. 
září 1894) podal horník Jos. Brož z Kladna; byla velice obsáhlá. 
Konstatoval, že v posledních dvou letech založeno bylo v Čechách 
31 a na Moravě 18 nových křesť. sociál, a vzděl. katol. spolků. 
Řečníci strany mluvili na 68 schůzích, na Česko-Budějovicku za- 
loženo diecésní spolkové sdružení, v Jindř. Hradci konán spol- 
kový sjezd, na Králové-Hradecku sdružily se katol. spolky v še- 
stero krajinských žup, které konaly velké sjezdy v Náchodě a 
V Hronově, katoličtí horníci konali v Příbrami vlastní konferenci 
o svých zájmech. Když ^Hornické Listy* od ^Dělnických Novin* 
předány jako samostatný list do Příbrami, založeny jsou při »Děl. 
Novinách* odborné »Spolkové Listy* a na Národopisné výstavě 



*7) >Děl. Nov.< r. VI. č. 1. dne 1. září 1896. 



29 — 



r. 1895 vytvořena první velká exposice katolických spolku a křesf. 
sociální literatury ve spolkovém paláci. Zpráva p. Jos Brože při- 
jata byla s velkou pochvalou. 

O nové volební páté kurii referoval rolník Jos. Palic z Čer- 
noušku. V přijaté resoluci bylo vysloveno, že páté kurie se užije, 
aniž bychom se vzdávali všeobecného hlasovacího práva zájmového. 

O českém státním právu referoval Frant. Žák, kaplan z Král. 
Vinohrad. Jeho referát byl dílem mistrovským. V přijaté resoluci 
se praví: »Uvažujíce, že provedení českého státního práva jest 
základním požadavkem našeho národa, stvrzeným historií, mnoho- 
násobnými přísahami českých králů, smlouvami a korunovacemi, 
a konečně uvažujíce, že uskutečnění českého státního práva jest 
zárukou slavné a šťastné budoucnosti našeho národa: prohlašujeme 
za svou nejpřednější a nejdůležitější vlasteneckou povinnost pra- 
covati k uznání nedílnosti, samostatnosti a svéprávnosti zemí ko- 
runy České, kteroužto povinnost chceme vykonávati v nejužší 
shodě s ostatními stavy českého národa a s jeho zástupci.* Po 
dělnickém táboru, na Rohanském ostrově r. 1869 konaném, byla 
to druhá a slavně pro české státní právo zřejmě znějící resoluce, 
jíž čeští katoličtí dělníci své státoprávní stanovisko manifestovali. 

O dělnických komorách připadl referát mně. Na konec své 
řeči navrhl jsem resoluci pro zřízení dělnických komor, která byla 
také přijata. Komory měly míti právo vysílati do zemského sněmu 
i do říšské rady své poslance. 

O živnostenských inspektořích referoval dr. Rud. Horský a 
na jeho návrh přijata resoluce, aby tito inspektoři byli voleni 
z odborně vzdělaných lidí, v každém inspektorátu aby byly tři 
osoby : technicky vzdělaný odborník, lékař, praktický vzdělaný 
dělník. Mezi kancelářskými silami ať je také právník. 

O dělnických továrních výborech referoval opět dr. Rudolf 
Horský a přijata k jeho návrhu resoluce, aby tyto výbory byly 
zřízeny. 

O stávkách referoval Václav Wainar, mistr kovářský z Mýta 
u Zbirova.*^) Na konec řeči tohoto referenta přijata pak resoluce, 
v níž stávky prohlášeny jsou za nebezpečné zlo, kterému však 
v některých okolnostech vyhnouti nelze, a podány proto návrhy, 
kdy a jak se má stávka vésti. 

O organisaci křesť.-socialní referoval Frant. Satorie a přijatá 
resoluce ustanovuje zvolení sedmičlenného zemského sboru dů- 
věrnÍKŮ k vedení strany a utvoření okr. důvěrníků po venkově. 

Při tomto odstavci o organisaci rozpředl se též rozhovor 
o nově založeném »Lidovém Listu*, když byly »Hornické Listy* 
v Příbrami právě založené prohlášeny za orgán strany. Během 
debaty prohlásil vydavatel ^Lidového Listu* p. Vilém Koles, že 
•Lidový List« orgánem křesť.-socialní strany není, že však jeho 
stoupenci chtějí působiti v mezích litomyšlského programu vedle 

*') Václav Wainar zemřel dne 2. prosince 1904 v Mýtě u Zbirova. K hrobu 
doprovozen byl tamním křesť.-socialním spolkem » Láska*, jehož byl dlouholetým 
předsedou. . . 



— 30 — 



nás křesť. sociálů a tím věc odbyta. Po tomto objasněni byl sjezd 
ukončen. 

Po sjezdu nebylo sporu. Také volební akce do páté kurie 
říšské rady v měsíci březnu 1897 provedena společně výbory kře- 
sťansko-socialní strany a katolicko-národní strany, v kteréžto akci 
měli také účast stoupenci ^Lidového Listu«. Volební akci řídil 
jeden komitét z křesť. sociálů i stoupenci katol. nár strany, ale 
nedocíleno výsledků takových, jak se očekávalo. Kandidáti křesť. 
sociálů česk. dostali proti svým protivníkům následující počet hlasů: 

Voleb, okr: Křesť. sociál: Mladočech: Soc. demokrat: 

Praha: P.J. Šimon 3132, V.Březnovský 16127, K. Dědic 15149. 
Ml. Boleslav :Fr. Satorie 6, Heřm. Janda 318, J.Schuster 118. 
Jičín: Václ. Stupka 12, Jos. Doležal 222, Vil. Černý 123. 

Kr. Hradec: P. Rud. Vrba 20, V. Formánek 302, L. Štěpánek 53. 
Litomyšl: T.J.Jiroušek 40, K. Adámek 108, Ad. Burian 35. 
Čáslav: V. Vácha 60, F. Bečvář 490, V. Šturc 47. 
Kolín: E. Bystřický 18, Dr. E. Engel 525, A. Reis 108. 
Tábor: V. Žižka 37, V. Holanský 288, R. Smetana 88. 
Písek: Dr.R. Horský 30, Fr. Dostál 119, K. Vaněk 150, 
Plzeň: V. Wainar 7, M. Pokorný 61, K. Vrátný 148. 

V okresu čáslavském p. Václav Vácha byl kompromisním 
kandidátem staročechů a křesťanských sociálů proti kandidátu 
mladočechů a sociál, demokratů. 

V pražském volebním okresu páté kurie musila býti doplňu- 
jící volba, při které kompromisně srazili se křesť. sociálové s mla- 
dočechy proti sociál, demokratům a jen tak bylo možno, že mlado- 
čech Václav Březno vský zvítězil 22.142 hlasy proti sociál, demo- 
kratu Karlu Dědicovi, na něhož padlo 14.310 hlasů. Pouze v okr. 
plzeňském zvítězil soc. demokrat Karel Vrátný a v okresu kla- 
denském soc. demokrat Jos. Steiner. Ve všech ostatních prorazili 
mladočeši. V kladenském okresu křesť. sociálové nekandidovali. 
Na písecku v užší volbě pomocí křesť. sociálů zvítězil mladočech 
Fr. Dostál. 

V kurii měst, ačkoliv křesťanští sociálové nekandidovali, do- 
stali přece ve skupině Litomyšl-Polička: T. J. Jiroušek 76 hlasů 
(sama Polička dala mu 53 hlasy), v Plzni dr. Rud. Horský 24 hl. 
a v Táboře 6 hlasů. 

Na Moravě zvolen byl ve volebním okresu páté kurie na 
Uhersko-Hradištsku kandidát katolíků dr. Ant. Cyr. Stojan 343 
hlasy, mladočech Vrána dostal 332 hl. a sociál, demokrat Frant. 
Havíř 52 hl. — Na Valašsko-Meziříčsku dostal v páté kurii křesť. 
sociál, farář Fr. Valoušek 258 hlasů, rolnický kandidát Starošík 
418 hl. a soc. demokrat Fr. Šeha 90 hl. — Na Jihlavsku v páté 
kurii připadlo na křesť. sociála Aloise Jakubského 233 hlasů a na 
mladočecha dra. Šíleného 312 hl , sociál, demokrat Jos. Krapka 
měl 76 hlasů. — Na brněnsku dostal křesť. sociál, redaktor Ant. 
Ripp 3160 hlasů, mladočech Míiller 12.890 hlasů a sociální demo- 
krat Jos. Hýbeš 17.454 hlasů. V užší volbě zvítězil Josef Hýbeš. 
- Ve Slezsku samostatných křesť.-socialních kandidátů nebylo. 



— 31 — 



Tak dopadlo první vystoupení sotva tři roky staré strany 
(od sjezdu v Litomyšli r. 1894) křesťanských sociálů českých 
v říšských volbách v páté kurii. Její stoupenci, kde se rozhodovalo 
mezi mladočechem a sociál, demokratem z lásky k vlasti a ná- 
rodu, zvláště v užších volbách, pomáhati musili kandidátům mla- 
dočeským, zvláště na Královéhradecku, Čáslavsku, Kladensku, 
Litomyšlsku, Táborsku, Písecku i Česko-Budějovicku. Zapomnělo 
se na všecko neomalené chování mnohých mladočeských politiků 
a redaktorů proti katolíkům, kde jednalo se o českou a národní věc 
proti požidovštělé sociál, demokratické internacionale. Oběť to 
zajisté nemalá. — Při líčení prvního volebního zápasu křesf.-so- 
cialů českých omezil jsem se zde na věci nejnutnější, koho by 
však zápas ten zajímal, najde zevrubné a důkladné jeho popsání 
od Tomáše Škrdie, red. »Vlasti«, v časopisu ^Obrana* roč. XIII. 



rady a do zemského sněmu*. 

Volební komitét, který řídil volby do páté kurie, trval za 
předsednictví Vojt, hr. Schoenborna ještě i po volbách asi půl 
roku, ale když i zde stoupenci » Lidového Listu* vyhledávali zby- 
tečných sporů, komitét se rozešel. Tak na př. ve schůzi komi- 
tétu za vedení Vojt. hr. Schoenborna dne 22. června 1897 v míst- 
nostech Katol. Besedy (I. čp. 223.) navrhoval P. Emil Dlouhý- 
Pokorný, aby se vymezilo stanovisko strany křesřansko-socialní 
a strany katolicko-národní, aby prý se vědělo, co strany ty jsou. 
Návrh ten byl však odročen. Dále navrhoval P. Dlouhý-Pokorný, 
aby volební komitét tvořili pouze čtyři křesť.-socialové a čtyři čle- 
nové národní katolické strany. Komitét zřízen byl totiž z usne- 
sení plena ^Katolické družiny arcidiecése Pražské* založené roku 
1895 a zasedalo v něm více osob z katolické-národní strany (za- 
stupujících však různé a významné katolické korporace) než stou- 
penců strany křesťansko-socialní. Návrh P. Dlouhého-Pokorného, 
když jsem^ proti němu promluvil já, redaktor dp. Tom. Škrdie a 
p. Václav Žižka, kteří prohlašovali jsme se proti jakémukoliv trhání 
a tříštění katolíků (zvláště v akci volební, jakož i proti každé snaze 
tvoření se samostatných stran se samostatným vedením ve vo- 
lebních obdobích) většinou hlasů byl zamítnut Rokování bylo ve- 
lice pohnuté, neboť stoupenci P. Emila Dlouhého-Pokorného viděli 
v jeho návrhu >hotovou spásu* pro křesf. sociální hnutí a nám 
návrh ten znamenal jen první krok k zřejmé roztržce, k níž zá- 
minky se stále vyhledávaly. 

Za novou příčinu k sporu vzato i rozhodnutí výboru družstva 
Vlasf, aby k projevenému přání křesf.-social. spolku českých žen 
a dívek — které předsedovi dru. Rud. Horskému tlumočil jménem 
spolku p. Václ. Dvorský s deputací dam — k ^Dělnickým No- 
vinám*, přikládala se od 1. září 1897 vedle ^Spolkových Listů* 
i nová příloha pod názvem »Ženské Listy*. Usnesení toto stalo 
se dne 1. července 1897 a ^Ženským Listům« zabezpečen v Praze 

*•) > Obrana*, Sasopis věnovaný zájmům katolicko-politickým. Redaktor P. 
Frant. Žák. Praha. 1897. Uvedené články red. Tom. Škrdie nacházejí se v číslech: 
6., 7., 8., 9. a 10. r. XIII. 1897. 



V řadě článků nadepsaných 




— 32 -~ 



odbyt 4CX) výtisků. Vyjednávání s výborem družstva Vlasť o »Ženské 
Listy« dálo se veřejně a bylo známo více než měsíc před tímto 
usnesením. Před tímto usnesením výboru družstva Vlasť konala 
se však dne 27. června v Hronově schůze svolaná I. Politickým 
klubem katol. dělnictva v Čechách z Prahy, na které byli jako 
řečníci P. Dlouhý-Pokorný a Václav Myslivec a za čtrnáct dnů 
po této schůzi došly od všech kolem Hronova soustředěných 
katol. spolků žádosti k výboru družstva Vlasť, aby se k ♦Dělni- 
ckým Novinám* žádné přílohy pro katol. ženy nedávalo. Mimoto se 
v žádosti oznamovalo, že »Zenské Listy* budou se přikládati 
k »Lidovému Listu* a tak aby se to nechalo. Odjinud žádných 
sfjolkových přípisů proti usnesení výboru družstva Vlasť nedošlo. 
»Ženské Listy« vyšly pak ne u »Lidového Listu«, nýbrž samo- 
statně jako orgán křesť. sociál, žen a dívek nákladem Václava 
Kotrby a redakcí Aloisie Jirouškové. První číslo roč. I. vyšlo dne 
14. prosince 1897 a poslední číslo vyšlo začátkem^ srpna 1898. 
»Ženské Listy« byly zastaveny, aby udělaly místo »České Ženě*, 
za niž postavil se křesť. sociál, spolek českých žen a dívek, jehož 
rádcem byl P. Dlouhý-Pokorný. První číslo » České Ženy* roč. I. 
vyšlo redakcí Marie Hasmanové dne 21. září 1898. Na »Ženské 
Listy «, které vedla moje sestra, jednatelka Křesť. sociál, spolku 
českých žen a dívek, mě] jsem úplný vliv. O tom se všeobecně 
vědělo a proto také asi »Ženské Listy* musely se zastavit a založit 
»Česká Žena*, aby redaktorství přešlo do rukou, na něž by Ji- 
roušek neměl dohledu. 

A v čem spatřována spása? V práci? V zlepšení názorů hnutím 
daným? Ani v prvém, ani v druhém. Místo práce usilováno o tří- 
dění se na »mladé* jako na truc starým: Vedle orgánů starých 
zakládány orgány nové, tak povstal ^Křesťanský demokrat*, za- 
ložený P. Emilem Dlouhým-Pokorným, později »Nové Proudy* atd. 
A ani ve spolcích vzdělávacích a politických nezůstalo hnutí při 
starém křesťansko-socialním rázu. Spolky vzdělávací zakládány 
s přívěskem »lidový*, a při nových spolcích politických přidá- 
váno i slovo ^demokratický* atd. Zkrátka, chaos proti dřívější 
ustálené klidné práci pozorovati bylo rok od roku. A co bylo po- 
řádáno porad a co resolucí, plánů a názorů vyšlo z nich! Mnohý 
se domníval, že čím více bude resolucí a všelijak do strakatá za- 
barvených programů, tím dříve že budem u svých toužených a 
žádoucích cílů. S překážkami — ovšem jako při každé novotě, 
málo kdo počítal. Pomysl zaměňován často za skutečnost a tak 
chybováno hned v začátcích i u mladých — křesťanských sociálů, 
za jaké se sami vedle své lidovosti a demokratičnosti vydávali. 

Nastávaly to smutné doby. Mladé, něco přes rok staré hnutí 
nadšených křesťanských sociálek Pražských nebylo ušetřeno no- 
vého proudu, z něhož křesťanským sociálům vznikl rozkol na 
všech stranách a ve všech odvětvích činnosti až dosud svorných 
budovatelů jednotné křesťansko-socialní strany české. Na poli 
literárním začala své rozkolné dílo nejprve tak zv. ^katolická mo- 
derna* a na poli sociálním opět tak zv. ^křesťanská demokracie*. 
Plán k roztržce byl dobře zosnován. 



— 33 — 



VIII. 

Vznik nové národně-socialní strany a její organisace i činnost 
od roku 1897 do roku 1905. 

Právě v době, kdy mezi sjednoceným táborem křesť. sociálů 
českých počal vznikati rozkol, došlo k něčemu ve hnutí dělnictva 
českého, co nikdo nikdy by byl neočekával a o co se marně 
roku 1872 poprvé ar. 1880 podruhé pokoušeli pánové Josef Baráka 
dr. Julius Grégr a o co dále se pokoušeli roku 1885 Václav Va- 
lečka a Jos. Florian a roku 1890 Václav Sedmidubský a později 
r. 1893 až 1896 Josef Benák — k tomu došlo roku 1897, k za- 
ložení velké národně-socialní dělnické strany české! 

Vznik organisace národně-socialní uspíšili sami sociální de- 
mokraté. Jakmile jejich po.slanci za pátou kurii vstoupili počtem 
14 osob do říšské rady, neměli nic pilnějšího na práci, než pro- 
vokovati tam české státoprávní poselstvo prohlášením, které až 
do základů otřáslo celým národem a probudilo jej k velikým pro- 
testům proti socialné-demokratické internacionále rakouské, pod- 
léhající židovsko-německému komandu z Vídně. 

Když čeští poslanci vstupujíce na říšskou radu, jak od roku 
1879 bylo zvykem, podali své známé české státoprávní obražení, 
tu sociální demokraté podali dne 30. března 1897 své, pro všecky 
doby, pro nás před nimi varující památné prohlášení: 

^Podepsaní socialně-demokratíčtí poslanci národa česko- 
slovanského prohlašujeme naprotí obražení mladočeské strany a 
klubu českých konservatívců, jako povinností svých vědomí zá- 
stupci českého lidu a jako sociální demokraté: společně s ostat- 
ními sociál, demokraty všech národností rakouských stojíme na 
půdě rovnoprávností všech národů. Protestujeme protí vyhrabá- 
vání zastaralých výsad a ztrouchnivělých historických dokumentů. 
Jsme synové nové doby a žádáme pro nás a pro všechny rakouské 
národy moderní instítuce. Žádáme také pro náš lid odstranění 
všech výsad, spočívajících na rodu a majetku. Protestujeme tedy 
protí tomu, aby náš lid byl oslepován předstíráním národních a 
hospodářských prospěchů. Protestujeme protí tomu, aby pozornost 
politícky, hospodářsky, národně a kulturně potlačovaného českého 
lidu byla odvracována od jeho hmotné a duchovní tísně a svá- 
děna na bludné fanatícko-státoprávní stezky. Vyjadřujeme své 
přesvědčení, že se tak dorozumíme se svými německými krajany, 
našimi to bratry, až budou měšťácké kliky poznány ve své zišt- 
ností. Víme také, že oba títo činitelé měšťácké kliky a šlechta 
jsou největší překážkou politíckého, hospodářského a kulturního 
rozvoje našeho českého národa. Prohlašujeme konečně, že vyma- 
nění národa našeho z nedůstojných pout politíckých, ze sociální 
poroby a z národní potíačeností může se státí jen vítězstvím 
socialismu, jemuž jsme oddáni jako synové své doby a svého 

národa.* ) Berner, Hýbeš, Vrátný, Cinger, Steiner. 

^ První protest proti tomuto prahlášení sociálních demokratů na Hšské 
radě ve Vídni vyšel z kruhu dělnických od nás tóřest. socvaVů, \. ^í>3\ítv^ V^ííTl 
zasedal právě výbor »L PoJitického klubu katol. dé\mclva v t^oXviOcv* , .VA^ tán\\v 

r. J. JirouSek: Dějiny íocfalnflio hnutí, ^ 



— 34 — 



A to národním socialistům zatlačilo — a hodně. Pánové Čer- 
venka, Kváča, Simonides a jiní ihned přiložili ruce k dílu a jali 
se ^organisovati národně-socialní stranu proti sociální demokracii 
v Čechách i na Moravě. Čeho uměle nemohl vyvolati ani Barák, 
ani Valečka, to vzniklo z jara r. 1897 pomocí sociálních demo- 
kratu rázem. Svolávány schůze, zakládány národně-socialní spolky 
a časopisy. Orgán národně-socialního dělnictva » Český Dělník* 
vyšel redakcí Aloise Simonidesa dne 30. dubna, » České Dělnické 
Listy« redakcí Hynka Boušky dne 21. května, »Probuzení« redakcí 
Jos. V. Klečáka dne 16. června a »V před« redakcí Vácslava J. 
Jelínka dne 23. června r. 1897 v Praze. A listy tyto vycházely až 
do konce r. 1899, kdy nový národně-socialní list » Česká Demo- 
kracie* (založen r. 1899) z týdenníku změněn na podzim r. 1900 
v denník (a jako denník vycházela přes rok). Národně-socialní 
strana vzrostla během roku tak dalece, že první její sjezd, konaný 
v Národním domě na Král. Vinohradech ve dnech 9., 10. a 11. 
dubna r. 1898, zahájen byl předsedou Frant. Kváčou za přítom- 
nosti 415 delegátů, zastupujících 196 organisací (vzdělávacích a 
politických spolků a skupin) a mnoho hostí.**) Zde také přijat 
první program národně-socialní strany, v němž jsou postaveny po- 
žadavky: 1. Všeobecné přímé a rovné hlasovací a volební právo. 
2. České státní právo na základě nejširší demokracie ve státu, 
kraji, okresu a obci. 3. Svoboda úplná všech náboženství, která 
mají býti prohlášena za věc nedotknutelnou a obstarávání nábo- 
ženských funkcí budiž honorováno z prostředků státních a ne- 
odvislost od prázdného formalitního církevnictví ať se prohlásí 
za nezbytnou. 4. Bezplatné vyučování na školách atd. Zkrátka, 
přijat program až na národnost, ovšem v rukavičkách — sociálně- 
demokratický i v otázkách hospodářských.*^ 

Sociální demokraté byli ovšem tímto hnutím národních so- 
cialistů silně poškozeni, ale nikoliv zničeni, neboť ohlásili, že 
»Právo Lidu«, jako jejich hlavní orgán, počne dnem 1. října 1897 
vycházeti jako denník. A stalo se tak. 

Dnes, roku 1905, strana národně-socialní má následující orga- 
nisaci: Národně-socialní vzdělávací spolky v král. Českém 208, 
politické spolky 41, sdružení národní socialistické mládeže 38, děl- 
nické odborové organisace dle řemesel a prací 40 s mnoha od- 
bočkami, ^'zdělavací, odborné a jiné svazy a sdružení národně- 
socialní 11 a podnikatelských závodů 5. Celkem jest spolků a 
družstev národních socialistů v král. českém 343. — Na Moravě 
soustředí se národní socialisté v 56 vzdělávacích spolcích, ve Slezsku 
ve 3 spolcích, v Dol. Rakousích ve 13 spolcích a v Horních Ra- 

protestu jsem předložil. Protest byl jednohlasně přijat a dne 2. dubna 1897 v >Ka- 
tolických Listech € uveřejněn. Potom teprve se vzpamatovali až do té doby ne- 
organisovaní jednotliví národně-socialní dělníci, a jali se svolávali schůze a zaklá- 
dati národně-socialní spolky, když viděli, že již hoří koudel i pod státoprávními 
pergamenty českými. 

»Národní Listy* ze dne 12. dubna 1898 článek »První sjezd národního 

dělnictva < 

2evrubné znění tohoto programu nachází se v čís. 8. roč. IL, » Českého 
déJmka€ ze dne t5, dubna 1898. 



- 36 - 



kousích v 1 spolku. Mimo to mají národní socialisté ve Vídni 
2 odborové spolky (krejčovský a obuvnicky) s 10 odbočkami. 
A orgány strany ňárodně-socialní jsou: »Ceská Demokracie*, 
(ústřední) týdenník v Praze, » Česká Vídeň «, týdenník ve Vídni, 
♦Lidové Proudy«, týdenník v Náchodě, »Naše Snahy*, týdenník 
v Plzni, »Pokrok«, týdenník v Brně, »Stráž na Hané«, týdenník 
v Prostějově, »Mladé Proudy*, měsíčník v Praze, »Proletář«, mě- 
síčník v Pardubicích, »Právo«, měsíčník v Praze a čtrnáctidenníky 
»Robotník« v Mor. Ostravě a »Stráž Lidu* v Čes. Budějovicích. — 
Odborové listy národně-socialní jsou v Praze: »České rukavič- 
kářské listy*, »Odborný list českosl. děl. obuvnického*, »Český 
typograf*, »Věstník českosl. čišnictva a malohostinských*, »Zájmy 
potravního dělnictva*, ^Statistický věstník všeodborového sdru- 
ženi*, »Nové řeznické listy*, »Ceské knihařské listy*, »Český 
kovopracovník*; v Náchodě: »Textilní věstník*, ^Zemědělec*, a ve 
Vídni: »Odborník*, list děl. krejčovského. 

Mimo to vydala národně-socialní strana v letech 1897 — 1905, 
pokud je zjištěno, přes 40 spisů, brožur, letáku a různých tisko- 
pisů, v propagandě národně-socialní myšlénce napomáhajících.*^) 

Nejlépe vzrůst národně-socialní strany bylo znáti, když po 
rozpuštění říšské rady ve Vídni dne 7. září 1900 došlo dne 3. ledna 
1901 k novým volbám poslanců. Rázem utkali se národní soci- 
alisté ve volebním boji paté kurie nejen se sociálními demo- 
kraty, ale i s mladočechy, za jejichž pomoci se byli sorganisovali, 
že byli z ničeho nic takořka dosti silnou stranou. V tomto vo- 
lebním zápase dobyli národní socialisté na sociál, demokratech 
i na mladočeších 6 mandátů. Hlava národních socialistů Václav 
Jaroslav Klofáč (bývalý redaktor »Národních Listů*) zvítězil na 
Litomyšlsku nad mladočechem Fr. Dostálem a na Kladensku nad 
sociálním demokratem Václ. Němcem, redaktorem »Práva Lidu*. 
Měl tedy mandáty dva. Litomyšlský podržel a Kladenského se 
vzdal, ale ihned na Kladensku porazil v doplňující volbě národ, 
socialista Václav Choc opět Václava Němce. Na Jičínsku zvolen 
národní socialista, učitel Jos. Černý, jemuž podlehl mladočech. 
Na Plzeňsku porazil národní socialista Václav Fresl sociálního 
demokrata Viléma Černého, a na Moravě prošli národní socialisté : 
Augustin Sehnal na Olomoucko- Ostravsku a František Rostislav 
Reichstádter na Valašsku. Avšak Reichstádter, když byl zvolen, 
přešel k mladočechům, ač na národně-socialní program kandidoval. 
Sociální demokraté : žid Arnošt Berner (posl. za Olomoucko), Jos. 
Steiner (posl. za Kladensko) a Karel Vrátný (posl. za Plzeňsko), 
kteří prohlášení proti českému státnímu právu podepsali, dočkali 
se toho, jak český lid sociálním demokratům za jejich černý čin 
ze dne 30. března 1897 poslanecké mandáty z rukou vyrval — 
vzdor všemu úsilí internationalního židovstva v Rakousku. 

Zajímavý pro sociální historii hnutí národních socialistů 
mezi mladočechy a sociálními demokraty jest i důležitý jejich 

Tato statistika spolků a seznam časopisů i tiskopisů sestavena ^e&t dkft 
údajů, jak jsem je nalezl v kapesním > Kalendáři (Seské dertvoVi^^cv^* xcř«. WS?^ 
r. IV. redakcí Jiřího Píchla v Praze vydaném. 



~ 36 



mohutný vzrůst při volbách říšských poslanců do páté kurie 
r. 1897 a 1901. Vzrůst objevuje se nám v místech, kde národní 
socialisté svými kandidáty prorazili, takto: 

Okres V. kurie: - , "^f^^o ^^^^^ 

soc. demokratu mladocechu. nar. soc. 

R. 1897 R. 1901 R. 1897 R. 1901 R. 1901 



11. Kladno 


416 


257 


270 




414 


XII. Litomyšl . . 


35 


119 


108 


133 


236 


XVIII. Plzeň . . . 


. 148 


226 


61 




403 


X. Jičín 


123 


77 


222 


269 


£98 


VI. Olomouc . . . 


378 


118 






330 


V. Val. Meziříčí 


91 


26 






332 



Z obrázku tohoto vysvitá, že na Kladensku porazili r. 1901 
národní socialisté sociál, demokraty, na Litomyšlsku mladočechy. 
na Plzeňsku sociální demokraty, na Jičínsku mladočechy, na Olo- 
moucku sociální demokraty a na Valašsko-Meziříčsku křesťanské 
sociály (kteří měli zde 309 hlasů). 

Tak se udál a vzmohl u nás v zemích koruny české vývoj 
národně sociální strany, o níž snili a o jejíž založení nadarmo 
pokoušeli se v letech sedmdesátých, osmdesátých i počátkem let 
devadesátých mladočeši, hlavně Barák a dr. Jul. Grégr a o jejíž 
zbudování marně se pak i dále pokoušeli Václav Sedmidubský 
a Matěj Benák, kterýžto poslední nejhůře ve veřejném životě si 
zadal a velice špatně se svým národním ^socialismem* pochodil.") 

Benák. byl samostatným národním socialistou a pracoval 
s hloučkem , přívrženců na vlastní vrub, zvláště, když strana ná- 
rodně-socialní Sedmidubským založená v roce 1893 značně ochabla. 
V nově vytvořené národně-socialní straně roku 1897 se však 
uzavřely Benákovi dveře na jeviště národně-socialní propagandy 
na vždy, ačkoliv Benák založením »Českého Práva* které vyšlo 
20. května 1897, usiloval v hnutí národně-socialním se udržeti. 

IX. 

Vzrůst socialně-demokratické strany české, její organisace, 
činnost a postavení mezi ostatními sociál, stranami českými 

do roku 1905. 

A ják dál se postup sociálních demokratů vedle národních 
socialistů právě v dobách, kdy my křesťanští sociálové, rozhodní 
odpůrci obou nám nepřejících stran, začali jsme se trhati na 
čtvrtou křesťansko-demokratickou či křesťansko-socialně lidovou 
stranu ? Ukážu to stručně ale jasně ihned. Pro lepší přehled počnu 

Matěj B. Benák, obuvník rozený r. 1856, vydával a redigoval v Praze 
v letech 1893 — 1896 národně-socialní čtrnáctidenník, »Naše Heslo* a r. 1897 
» České Právo*, kterýžto dmhý list nemel však dlouhého trvání. Benák byl členem 
delegačrtího výboru nár. socialistů, z něhož však r. 1893 vystoupil a působil sa- 
mostatně. R. 1899 v měsíci prosinci byl však Benák před porotou odsouzen pro 
podvod na 5 let těžkého žaláře. Kladeno mu za vínu, že ve prospěch národně- 
socialní strany, z níž byl vyloučen, vybral příspěvky od různých osob od r. 1893 
do r. 1899 přes 7.600 ÍC, kterých neodvedl, aniž jimi někde stranu podpořil. Tím 
jméno Benákovo z dělnického hnutí zmizelo. Referát o soudu s Benákem přinesla 
» Národní Politíka* v čís. 339 a 340 roč. XVU. ze dT\e 7. 8, pros. r. J899. 



- 3? - 



od jejich vzniku, bude to lépe celou .tuto stranu karakterisováti 
v celém jejím složení a trvání. 

Postup sociálních demokratů v národě českém, jak jsem 
těmito dějinami dokázal, dál se od sjezdu Neudorfského v roce 
1874. Viz o tom díl I. kapit. IV. — Čeští sociální demokraté až 
do prvního svého sjezdu v roce 1891, kdy zreorganisovali se 
v »samostatnou« stranu českoslovanskou, samostatných českých 
sjezdů bez Němců neměli. Ani sjezd Břevnovský r. 1878 nebyl 
sjezdem českým, neboť i zde byl přítomen zástupce německé 
sociál, demokratické strany rakouské Ferdinand Schwarz, redaktor 
»Arbeiter-Freundu« a »Social.-politische Rundschau* ze Starého 
Habendorfu u Liberce. 

Na jedno však musím v hnutí sociálních demokratů českých 
i německých v Rakousku poukázati, že v době od r. 1872 až 
do konce roku 1884 neměli mezi sebou — ani jednoho žida. 
Teprve MUDr. Victor Adler, který si dělal velké naděje na místo 
živnostenského inspektora v Liberci, jehož se mu však nedostalo, 
octnul se r. 1884 ve Vídni a tam v měsíci září padl si s němec- 
kými sociálními demokraty do náručí a počal (v polovici září 
r. 1884) vydávati socialně-demokratický list »Gerechtigkeit* (ny- 
nější to »Arbeiter-Zeitung*). 

Drem Adlerem počíná skutečně vliv židů na celou rakou- 
skou sociální demokracii až do r. 1884 jedině nežidy vedenou. 
Po Adlerovi jakoby se byl mezi sociálními demokraty se židy 
v sociálním hnutí pracujícími pytel roztrhl, všude žid — i mezi 
sociálními demokraty českými, kteří se židům vyhýbali až do po- 
slaneckých voleb v páté kurii roku 1897, kdy zvláště v Pražském 
židovském městě (Josefově) takořka každý židovský krámek byl 
volební oficinou sociálních demokratů pro jejich kandidáta, dám- 
ského krejčího Karla Dědice. Dnes ovšem jak česká tak německá 
sociální demokracie poslouchá na schůzích a na sjezdech komando, 
které vedou Adler, Daszynski, Braun, Meissner, Ingwer a celé 
mračno jejich židovských spojenců, hlavně advokátů. Avšak dále, 
to jen tak mimochodem ku charakteristice sociál, demokratů u nás, 
připomínám, aby bylo jasno, proč jsou sociální demokraté tak 
zuřiví nepřátelé křesťanství: jejich sociálně poplašenými židy ve- 
dený tisk má o to hlavní zásluhu. Jedna věc je jista: dokud so- 
cial-demokratický tisk nebyl nevěreckým, nebyli vůdci sociál, de- 
mokratů ještě židé. 

Od r. 1872, co vyhledávalo se úřady na př. r. 1876 ve »Žlutém 
domku« na Malé Straně (Nerudova ul., nyní čp. 250) v Praze 
(kde zatčeno bylo 28. září 19 sociálních demokratů z podezření 
tajného spolčování, které se jim však nedokázalo) a co tušilo se 
na »Kozlovce« u Prahy roku 1882 dne 16. května a snad i na 
jiných místech, to všecko mohlo míti význam pouze místní agitace, 
avšak pro celou sociální demokracii jako samostatnou stranu mezi 
Čechy nemohlo to míti důležitějšího významu ani podkladu. Za 
to však na všechny německé sjezdy a významué koTvfex^Tv^^N ^ib.- 
kousku, od roku 1874 až do konce roku svo\«jc\^ xv^^^^- 



- 38 - 



kými sociálními demokraty, táhli němečtí bratří k sobě české so- 
ciální demokraty pod heslem mezinárodnosti-internationality jako 
opravdové bratry — a Čechové chodili mezi ně pilně. 

Doklady o těchto faktech jsou zachovány v referátech ze 
socialně-demokratických sjezdu brněnských r. 1882 ar. 188'/, 
hainfeldského r, 1889 a vídeňského r. 1891, na nichž Němci vedli 
hlavní slovo a čeští sociální demokraté teprve vedle nich se krčili 
a sem tam slovo jen prohodili. Teprve o Vánocích r. 1891 se 
čeští sociální demokraté » osamostatnili* tak, že jsou pouze admi- 
nistrativně a agitačně samostatnou stranou, ale zásadně nikoliv (!), 
poněvadž stále a stále na všech sjezdech rakouské sociální de- 
mokracie ovládaných Něpnci mají účastenství a řídí se jejich usne- 
seními, jako všichni němečtí, polští, slovinští, chorvatští a vlašští 
sociální demokraté. Mimo to účastní se čeští sociální demokraté 
všech mezinárodních socialně-demokratických sjezdů světových, 
v nichž opět hrají hlavni prim socialně-demokraticky internacio- 
nální židé, známí velice dobře i ze sjezdů zednářských. A konečně: 

Německo-české sjezdy rakouských sociálních demokratů, 
přejdeme-li sjezd Neudo^-fský r. 1874, dály se tímto pořadem: 

1. V Hainfeldu od 30. prosince do 1. ledna 1889. — 2. Ve Vídni 
od 28. do 30. června 1891. — 3. Ve Vídni, dne 5. a 6. června 
1892. — 4. Ve Vídni, dne 25.-26. března 1894, — 5. V Praze, dne 
5.-7. dubna 1896. - 6. Ve Vídni, dne 6.-22. června 1897. — 
7. Ve Vídni, dne 23.-29. září 1899. — 8. Ve Vídni, dne 8.— 13. 
listopadu 1903.^5) 

Česko-německé sjezdy sociál, demokratů konány: 1. V Brně, 
dne 15.-16. října 1882. — 2. V Brně, dne 30. prosince 1887.— 

Českoslovanské sjezdy sociálních demokratů následovali te- 
prve tímto pořadem: 1. V Praze, dne 25. — 27. prosince 1891. — 

2. V Čes. Budějovicích, 25.-26. prosince 1893. — 3. V Brně, 
24.-25. května 1896. — 4. V Brně, 10.— 12. dubna 1898. - 
5. V Čes. Budějovicích, 8.— 10. září 1900. — 6. V Praze, 1.-3. 
listopadu 1902. - 7. V Prostějově, 30.-31. října a 1 listop. 1904.*»} 

Delegátů na těchto sjezdech od r. 1874 do r. 1904 konaných 
bylo vždy k jednomu nanejvýš k dvěma stům. Časopisů strany, 
měli sociální demokraté čeští: r. 1890: 14, r. 1893: 20, r. 1894: 
19, r. 1897: 27, r. 1898: 32, r. 1901 : 35, r. 1903: 38, r. 1904: 39.") 



") Referáty ovšem stručné jsou (vyjímaje zvlášť vydaného > Protokolu o sjezdu 
Hainfeldskémc roku 1889): v »Kalendánch českoslov. dělnictva v Rakousku* na 
r. 1893 v Brně str. 18., na rok 1894 v Brně str. 20., na rok 1895 v Praze str. 26., 
v Hlasu Národa € č. 97. ze dne 8. dubna 1896 v Praze, dále v » Kalendářích dě- 
lnictva českoslov. na r. 1898 v Praze str. 89., na rok 1901 v Praze str. 120., na 
rok 1903 str. 135., na rok 1905 v Praze str. 199. Na 8. posledním sjezdu Vídeňském 
provedena byla revise programu Hainfeldského. 

stručné referáty z těchto sjezdů jsou v » Kalendáři dělnictva českoslov. 
v Rakousku € na r. 1893 v Brně str. 19., na rok 1895 v Praze str. 19., v » Ná- 
rodní Politicec čís. 145 roku 1896 v Praze, v » kalendáři dělnictva Českoslovan. 
v Rakousku na r. 1899 str. 101., na r. 1902 v Praze str. 126., na r. 1904 v Praze 
str. 178, a o sjezdu v Prostějově vydán r. 1905 v Praze zvláštní protokol. 

^9 Statistika tato čerpána ze seznamu Časopisů strany uvedených v »kalen- 
danch dělnictva českoslov. v Rakousku* od r. \^ do x. \Q05, 



— 39 — 



Při říšských volbách poslanců do 5. kurie bylo v zemích 
koruny české pozorovali následující postavení sociál, demokratu : 

Voleb, okres: Hlasy Hlasy ^ Hlasy 

sociál, demokr. křesť. sociálu nár. soc. 





R. 1897 


R. 1901 R. 1897 


R. 1901 


R. 1001 


Praha 


Ift 149 


8.134 


3.132 





2.763 




416 


257 







414 


Stříbro 




149 


222 







Cheb 


356 


247 









Žatec 


344 


202 










Litoměřice . . . . 


425 


475 










Ml. Boleslav . . . 


. 319 


133 


6 





259 


Liberec 


530 


475 










Trutnov 


330 


212 


_ 








Jičín 


191 


77 


12 


1 


298 


Kr. řiradec . . . 


120 


42 


20 


41 


192 


Čáslav 


147 


119 


42 


65 


236 


48 


41 


59 


21 


71 


Kolín 


106 


60 


18 




191 


Tábor ... 


88 


59 


37 


7 


32 


Čes. Budějovice . 


196 


146 










Písek 


150 


121 


30 


29 




Plzeň 


436 


226 


7 




403 


Brno 


17,454 


9.818 


3.181 


6.095 


7.705 




76 


37 


228 


173 






44 


62 




121 




Uh. Hradiště . . . 


112 


16 


329 


423 


81 


Val. Meziříčí . . . 


91 


26 


254 


309 


332 


Olomouc . . . . 


228 


118 




17 


330 


Mor. Šumberk . . 


270 


184 




19 




Opava 

Těšín 


133 


207 








235 


247 









Ztratili sociální demokraté při volbách v páté kurii r. 1901 
proti r. 1897 pouze v Čechách 8717 voličů a volitelů a na Moravě 
8012; tedy ztratili celkem 16.729 voličů a volitelů, kteří připadli 
částečně křesf. sociálům, národním socialistům nebo jiným českým 
nebo německým národním stranám. 

V Čechách propadli mimo to r. 1901 mandáty poslanců sociál, 
demokratů : J. Steinera na Kladensku, K. Vrátného na Plzeňsku, 
Dr. Lva Verkaufa na Chebsku, Ant. Schrammela na Litoměřicku, 
Eduarda Zellera na Žatecku a Jos. Kiersewetera na Trutnovsku. 
Jediný Jan Hannich na Liberecku prošel. Na Moravě ztratili so- 
ciální demokraté mandát po Arnoštu Bernerovi na Olomoucku. 
Na účet sociálních demokratů vítězili národní socialisté. 

Nuže a v těchto dobách, kdy bylo potřeba jednoty mezinami 
křesť. sociály více nežli soli, v těch dobách počala se strana horko- 
krevnými a mladšími jednotlivci roztrhovati ve dva tábory, ačkoliv 
proti nám vyvstal sociálním demokratům a liberálůcw v wixo^dtv^ 
sociální straně vydatný společník. Zapom\T\a\o t\?L Vo, iJt 



— 40 — 



nám »klerikálům« na konec všecky různorodé, ale atheisticky 
kongruentní živly se spojí. A to bylo nejpovážlivější y celé 
naší roztržce, že proti nepřátelům byla stará garda křesfansko- 
socialních vojů seslabena a mladí zápasnici nevy trvali a brzo 
pouštěli zbraně z rukou. Nepřítel, zvláště v letech 1902 — 1904 
měl volné pole. 

Křesťanští sociálové, jak poměry v uvedených letech se vy- 
vynuly, měli se více k sobě semknouti a ne se trhati, třebas pro ně- 
jakou různost v zásadě nebyla^tu shoda. Ale toho na neštěstí nebylo. 

Národní socialisté, nový nepřítel křesťanských sociálů, jimž 
po pražských protiněmeckých pouličních bouřích v měsíci listo- 
padu a prosinci roku 1897 postavil se bývalý redaktor liberálních 
^Národních Listů* Václav Jaroslav Klofáč v čelo, ačkoliv měli 
červeno-bílý český prapor vysoko nad svojí stranou pozvednutý, 
přece byli nám, křesťanským sociálům, v ohledu směru křesťan- 
ského právě tak nebezpeční, jako internacionální sociální demo- 
kracie. Proto mezi křesť. sociály neměla se vzájemnost rozvazovat. 

Zásady a snahy národních socialistů po známém prohlášení 
sociálních demokratů v říšské radě, zdály se mnohým Čechům 
stavu řemeslnického a dělnického správnými — se stanoviska 
stároprávního, ale to byl jen klam. Národní socialisté právě jako 
sociální demokraté nerozpakovali se bojovati proti katolicismu 
pod heslem klerikalismu, kteréž heslo přijali od mladočeských 
liberálů a radikálů, tiskem i s tribuny právě tak jako sociální de- 
mokraté. V tom již roku 1900 nebylo mezi národními socialisty 
a sociálními demokraty pražádného rozdílu, zde si mohli směle 
proti katolíkům vlastenecky i státoprávně smýšlejícím podati ruce. 
A národní socialisté ani dnes nejsou a nebudou jinými. Jejich 
program je smíšeninou výstředního liberalismu a socialismu právě 
jako program sociálních demokratů, rozdíl dělá jenom barva. 
Sociální demokraté jako internacionálové jsou rudí a národní 
socialisté jsou Čechové a proto mají za symbol prapor červeno- 
bílý, ale to na podstatě programové a jeho důslednosti nic ne- 
mění. Program národních socialistů přijatý na sjezdu strany v Praze 
dne 28. září r. 1902 ohledně církve zní: socialism církevní potí- 
ráme. Církev nechť podléhá autoritě společenského zákonodárství, 
v něm pak nesmějí míti církve nijakých privilegií ! ! Tím, doufám, 
celá národně-socialní strana je nejlépe karakterisována. 

Sociální demokraté když se r. 1897 národní socialisté obje- 
vili na veřejnosti, vítali je pouze sarkastickými úsměvy; když 
však viděli, že je směšnými neučiní, pustili se do nich jako dříve 
do nás — rozbíjeli jim schůze a ostouzeli je v novinách. Činili 
tak proto, že jim národní socialisté přebírali v dělnictvu kšeft 
(sbírkami na různé fondy), kterého se soc. demokraté za žádnou 
cenu nechtěli vzdát a nevzdají. A poměr ten trvá až do dnes. 
Kde však objeví se soc. demokr. a nár. socialisté na schůzích kře- 
sťanských sociálů, jako se stalo r. 1903 v Plzni a jinde, tam jdou 
svorně proti nám a nic je od sebe nerozlišuje. Na >klerikály« jsou 
jako pevná žulová skála a sebe lepší thema křesť. soc. nepřipustí 
ke klidnému vyřízení. Rovněž i v tisku \e hanobí Takovými jsou. 



- 41 ~ 



X. 

Vyhledávání příčin k rozkolu mezi křesf. sociály. Uvítání 
»Křesfanského Demokrata* redakcí » Lidového Listu «. 

Po volbách do páté kurie roku 1897 ještě jakž takž mezi 
křesťanskými sociály a mezi přívrženci křesťansko-socialní lidové 
strany zachován byl klid — až na novinářské polemiky proti 
straně křesťansko-socialní. A polemiky tyto, proti nám, propouštěl 
více než »Lidový List«, což nejvíce mne zarmucovalo, brněnský 
»Dělník«, kterému jsem sám před 12 lety s P. Pl. J. Mathonem 
k založení pomáhal a celou řadu let do něho pracoval. Redaktory 
>Dělníka« byli v letech 1895—1898 Fr. Rud. Chytil a P. Prok. Šup. 

K rozkolu ve straně křesťanských sociálů vyhledávány i ma- 
licherné záminky, tak na př. již v čísle 7. r. II. »Děl.^< ze dne 1 1. dubna 
r. 1896, tedy za 18 měsíců po sjezdu Litomyšlském, propuštěn 
byl článek od J. H. D. »Doplňky a vysvětlivky k našemu pro- 
gramu (litomyšlskému)« a vyhledávána v něm nejasnost, neur- 
čitost — čímž prý strana je poškozována ve výsledcích a psáno 
hned o zájmovém zastoupení jako choulostivém a také nejasném. 
A přece pisatel článku na sjezdu v Litomyšli nejen nebyl, ale ani 
návrh na jasnější a určitější programový článek tam písemně ne- 
poslal, ačkoliv měl program v návrhu 8 dní před sjezdem tištěný 
v rukou jako všichni delegáti. A člen redakce »Dělníka« na sjezdu 
P. Prokop Šup k programovému odstavci o zájmovém zastoupení 
ani slovem o zlepšení jeho se také nezmínil. Za to však v »Dělníku« 
za osmnáct měsíců dovoleno bylo hlásati, že věc »vysvětliti se 
musí na sjezdu nejbližším*. 

Aby však rozpor byl ještě větší a zmatky pestřejší, vystoupil 
ve schůzi Politického klubu katol. dělnictva v Čechách, konané 
dne 12. dubna r. 1896 (za vedení schůze místopředsedou Frant. 
Koryntou), kaplan dp. Emil Dlouhý a při rokování o volební 
opravě hr. Badeniho na zřízení páté kurie do říšské rady prohlásil 
se přímo pro všeobecné rovné volební právo do říšské rady a 
pro všeobecné volební zájmové právo do zemského sněmu král. 
Českého — proti znění programu. 

Že takovéto nedůslednosti, dokud program byl v platnosti, 
nemohli křesťanští sociálové trpěti a že na ně odpovídali, rozumí 
se samo sebou. Požadování všeobecného rovného hlasovacího 
práva, kterého se dosud jen protikřesťanské strany zastávaly, 
musili ovšem křesť. sociálové co nejrázněji a hned v zárodcích 
odvrhovati, a proto dr. Rud. Horský i já v ^Dělnických Novinách* 
počali jsme věc vysvětlovati a zájmové volební právo a s ním 
program litomyšlský rázně hájiti. Nečinili jsme nic než svoji po- 
vinnost jako členové strany. 

Než, na tom nebylo dosti : Pražský »Lidový List* propouštěl 
ještě i jiné články proti straně sjezdem litomyšlským ustanovené 
a hlavně proti jejím čelním mužům. Tak na př. autor článku 
>K organisaci* pod pseudonymem Justus v č. 16. r I. ze dne 
12. května r. 1897 psal o potřebě a nutnosti výkonného výboru 



^ >Délník< č. 8. r. XII. ze dne 25. dubna 1896. 
T. J. Jirouiek: Dějiny Bociedního hnutí. 



- 40 



nám »kleríkálum« na konec vSecky rfiznor^* 
kongruentní živly se spojí. A to bylo 
naší roztržce, že proti nepřátel&m bv^ 
sociálních vojů seslabena a mla''' 
pouštěli zbraně z rukou. Nepřít 
měl volné pole. 

Křesťanští sociálové, jak 
vynuly, měli se více k sobě S' 
jakou různost v zásadě neb* 

Národní socialisté, 
po pražských protiněm'- 
padu a prosinci roku 
»Národních List&« ^ 



:/ stran>' 
pjagramt/ 
■ . néth : "^dr. R. 
-v B. Eichler a 
. Wlioto. A" dále 
' ^Lidového Listu •< 
^^/ebix řečníků těmito 



■;;ymkovéto, zcela ne- 
'^;ás tak, jakoby řečníci 



červeno-bílý český 
přece byli nám. V 
ského právě tak 
kracie. Proto r 

Zásady 
sociálních c* 
stavu řem 
stáropráv* 
sociální 
pod he 
liberál' 
mokr 
a sc 
pro 
A 



..>;:,^a/ního odboru družstva 
ačkoliv je nikdo nikdy, 
■ ;. /í';*^J.^/ a na jejich volnosti jich 
... ■'•'^'jHk na své svědomí dosud 
bývalý sociální demokrat 
'"^pfoio bude nutno postarati se 
' //Ji úplně volné atd.**^) Nejinak 
v č. 18. a 19. r. í. »Lidového 



■ ■'. ^ h^'^^nijepoivebei soudruhů nadšených, 
'•^ i-^'''' 'aiíoby ^'^^'^^^ větší schopnost k orga- 
.^'^(./í.íři'" ířesfansko-socialního nad nás, staré 

jyí ^ . mhli A'*' 



,f,ti^i ^^''Vici^'^^ Novin*, byl dosud prokázal: 
..';'',J . -miňovati. Jak mladí křesf. sociálové 

■J^ L.rtP ^. .4X|^;^f. 



^Bto^- dělnictva, to se ukáže na konec 
r rf ' 4. roč. II. ze dne 10. listopadu r. 1897 



. iJí'"' % ^í^^'na sjezd katolických spolků moravských 
V'^^*^iW'^^^^Ví I2členný spolkový ústřední výbor a 
^''^^Cit^net^^ v Čechách pozadu, že také takový 



^'H^^^^^' hrl av^em též' neposlouchal právě jako výbor 
,^j$n^^^'f\'t>y^^.y.L by se mel u nás ustavili a více jiných 
'f !ft?íflJ'^'^'ít 'lil sócialfim mladou stranou stále předhazo- 
' Ist P*'^*^ nám, v lidu jindy nám oddaném, 



i-^m' . y náběhu k ruzkolu byl však dosazen, když 

^^■'^%e0^^ redakce Václava Myslivce v čísle 7. róč. II. 

do^ since ^^^^ přinesl toto neblahé prohlášení : 
'^'dfiC 22- QsJední chvíli ještě oznamujeme Vám, že dne 
^^,f^telé' igg vyj<J® první číslo čtrnáctidenníku ^Křesťanský 



ledo^ ^''"'Agitújt® proň! Redakci povede známý bojovník 
jjý.pokorný.-c 

.fláš . íejyjícírn čísle 8. r. II. >^Lidového Listu« doporučovala 
V ''í^jQvého Listu* » Křesťanského Demokrata* zvláštním 
ftd^^^ tíétni »Kí*csťanský Demokrat^ nazván bratrem *Lido- 
Ě\át*^^^*M^ a voláno lain výslovně s »Novým Životem* (kte- 
^'ého V { i>yl založen proti >»\'lasti'0 ♦nemáme fondů, 



nemáme 



^íto máme vuli poctivou atd.-í', jakoby nikde jinde nebylo 

jj^pitál"^^^^.j^ía konce redakce ^Lidového Listu* přála ^Křesťan- 



pra 

•hojné zdaru-'. Ovšem tomuto přátelství ^Li- 



vfflJ,ífDémókratu. 

* ^"SP Ferd. Schwarz, dolník nám uplnó neznámy, který několikrát v našich 
ucB mihl — odpiuilik od soc. dem. - a zmizel z hnuti velmi zahv. 



— 43 — 



dového Listu*, něhož byt redaktorem Václav Myslivec; nelze 
se nikterak diviti, když místo P. Emila Dlouhého-Pokorného stai 
se již druhým číslem »Křesfanskél;o Demokrata* redaktorem 
Václav Myslivec. Měly tedy oba listy redaktora jednoho a proto 
mohly snadno oba listy býti si bratry. 

Avšak tohle to posti^ehli » staří* křesťanští sociálové a na- 
léhali na utužení a jednotu strany, aby rýpačky a kotrmelce se 
nemohly dále díti. »Kdo chce býti křesf. sociálem — řekli jsme 
si — ať je jím, a kdo chce býti křesťanským demokratem, ať se 
nehlásí ku křesťanskému socialismu. Mladí budou tak vehnáni 
v nemilou situaci, v níž jaksi zůstanou důslednými, a; co z toho 
bude následovati, je věcí jejich a ne naší.« I pracováno k lomu, 
aby co nejdříve svolána byla důvěrná konference křesťanských 
sociálů, na níž by se rozhodlo, má-li býti ve vykládání programu 
litomyšlského, jakož i pražského z roku 1896 jednota neb ne. 
A k památné této konferenci také došlo dne 16. ledna 1898. 

Xí. 

Konference křesf. sociálů a křest, demokratů. Kandidátní listina 
křesf. demokratů k valné hromadě družstva Vlast. Náš protest 

proti této listině. 

Konference sešla se o 4. hod. odp. v neděli dne 16. ledna 1898 
v místnostech Akademického spolku Družstvo Arnošta z Pardubic 
v Praze (I. čp. 223) a zahájena byla p. Jos. Hovádkem jménem 
svolavatelů. Předsedou schůze zvolen byl p. Jos. Hovádek a za- 
pisovatelem právník p. Gustav Mazanec. Mně připadl úkol referátu. 
Schůze byla četně navštívena. Do schůze dostavil se také dr. 
Rud. Horský a měl ku shromáždění pěknou řeč o jednomyslném 
a stejném postupu všech křesťanských sociálů dle programů. Vý- 
sledek schůze byl, že zvoleno 12členné komité, které mělo za 
úkol, býti pravou rukou zemského výkonného výboru strany a vy- 
konavatelem nutných organisačních prací v zájmu celé strany. 

Výbor zemský měl pak těmto pracím dávati svého schvá- 
lení a měl býti komitétu radou ve spletitých záležitostech. 

Do tohoto komitétu zvoleni pak pánové: dr. Rud. Horský, 
Václav Žižka, T. J. Jiroušek, Matěj Patočka, Frant. Satorie, Václ. 
Stupka, Jan Vaňura, P. Dlouhý-Pokorný, Jos. Hovádek, Václav 
Myslivec, Gustav Mazanec a Prokop Jindra. 

To stalo se dne 16. ledna a dne 18. ledna měl užší kroužek 
tohoto komitétu odpoledne v kaplance P. Emila Dlouhého-Pokor- 
ného u sv. Jindřicha malou informační poradu, jíž byli přítomni: 
dr. Rud. Horský, P. Dlouhý-Pokorný, Gustav Mazanec, já a ještě 
někteří a zde v bratrství ujednáno, jak k pracím přikročiti, aby 
rozhárané poměry a spory ve straně byly jednou skoncovány. 
Vyprovodiv po poradě dra. Rud. Horského k železné lávce .»u Ru- 
dolfinum «, zašel jsem si do Cyrillo-Methodějské knihtiskárny 
Václava Kotrby s některými rukopisy pro » Dělnické Noviny*, 
které se zde tiskly — a kde zároveň tiskl se nový list » Křesťanský 
Demokrat«. Tam náhodou dostal se mně do rukou exemplář 
.2. čísla ^Křesťanského Demokrata*^ který měl příštího dne vyjiti. 

5* 



— 44 — 



K mému velikému překvapem' četl jsem v tomto listu kandidátní 
listinu proti listině výboru družstva Vlasť k valné hromadě dne 
27. ledna 1898 a do výboru navrhován k volbě P. Dlouhý-Po- 
korný a já a Václav Myslivec mezi náhradníky. JUDr. Vojtěch 
Vrťátko z Kolína, kaplan Jos. Frydrych z Dol. Slivna a Frant, 
Kotrč z Prahy byli z naší kandidátní listiny škrtnuti a P. Dlouhým- 
Pokorným, mnou a Václavem Myslivcem nahraženi. Šel jsem 
hned za red. Tom. Škrdlem do domu záložny sv. Václavské, kdež byl 
schůzi přítomen, a potkavše se v Řetězové ulici, odebrali jsme se 
do redakce »Katol. Listu « a zde jsme sepsali prohlášení do »Katol. 
Listů*, aby se nikdo z našich lidí nedal na tuto kandidátní listinu 
křesťanských demokratů chytit a volil dle kandidátní listiny vý- 
boru družstva Vlasť, čímž předejde se novým sporům, křesť. 
demokraty tajně za zády výboru družstva Vlasf umluveným. 

Rozumí se, že když jsme přišli do redakce » Katolických Listů*, 
nastalo tam velké podivení nad tím, jak se nám dostal do ruky 
^Křesťanský Demokrat*, jehož bylo toliko několik čísel k censuře 
na zítřejší den přichystáno a ostatní náklad měl se teprve ráno 
začít tisknout!. Pátrání, jak se nám list dostal do rukou, zůstalo 
ovšem bez výsledku a neví to do dnes nikdo. Naše prohlášení 
vyšlo v »Katol. Listech* zároveň s ^Křesťanským Demokratem*. 

Tak s námi křesťanští demokraté jednali. Pracovali jsme 
s nimi v důvěře na smíru a pokoji ve straně a oni v týž čas za 
námi pracovali proti našim úmyslům i snahám a hlavně ve druž- 
stvu Vlast. Ve 4 hod. odpoledne podávali jsme si s nimi ruce 
na bratrství a v 6 hodin v týž den už jsme četli v jejich orgánu 
jejich kandidátní listinu proti listině výboru družstva Vlasť. A pak 
se měl smír dařiti. 

Kdyby byli křesť. demokraté oné kandidátní listiny neuve- 
řejnili, mohli se snadno do výboru družstva dostati, neboť měli 
již pro sebe z venkova 40 hlasů. Vidouce to, neboť volební li- 
stiny byly dle stanov zasílány do výboru, rozvinuli jsme proti- 
agitaci a získali jsme ve 14 dnech proti nim 60 svých hlasů. 

Někteří nám zazlívali, že jsme P. Dlouhého-Pokorného do 
výboru nepustili, ale klamali se: výbor bez něho zůstal pevným 
a svorným a co se proti družstvu dělo, dálo se mimo výbor 
a výbor proti všem škůdcům družstva svorně a jednolitě vystu- 
poval — kdyby se však byl P. Dlouhý-Pokorný do výboru dostal, 
byl by nám zde život ztrpčoval, nebo byl by o všem tendenčně 
do časopisů referoval, jak to dělal o valných hromadách družstva 
Vlasť, jichž se súčastňoval. 

Když jsem druhý den k Dru. Rud. Horskému s naším pro- 
hlášením v »Kat. Listech* přišel a když si je Dr. Horský přečetl, 
vypadly mu »Katol. Listy* z rukou na zem, tak byl ohromen tím, 
co včera u P. Dlouhého-Pokorného viděl a co se za jeho zády 
stalo. 

Křesl demokraté měli ve výboru družstva Vlasť vítězství jisté. Satoríe 
měl býti u nás domovníkem a jedna matka nám sdělila, že její dcera přijde sem 
za úřednici, nebo jí to zajistil p. Vád. Myslivec. A až by red. Tom. Škrdle za- 
platil dluhy družstva, chtěli se celého družstva zmocniti. Dr. Horského chtěli si 



— 45 - 



XÍI. 

Kandidatura křest, demokratů do výboru družstva Vlast a marná 
práce k smíru. Konečné uzavření smíru » pokud se týče zásad «. 
Nové porušování smíru »Křesfanským Demokratem « a nový 
rozkol. Překvapující vystoupení křesťanských demokratů v řeč- 
nickém komitétu II. všeobecného katolického sjezdu česko-slo- 
vanského. Druhý zemský sjezd křestansko-socialní strany české 
a nový smír s křesťanskými demokraty. Druhý všeobecný sjezd 
katolíků českoslovanských v Praze r. 1898. 

Dr. Rud. Horský, jako předseda družstva Vlast, pozoruje, 
že rozkol má se vnésti i do svorného výboru družstva, vykročil 
proti rozkolu osobně. Aby nedošlo při dvou kandidátních listinách, 
výboru a oposice P. Dlouhého-Pokorného, ve valné hromadě dne 
27. ledna 1898 k zmatkům, podal dne 22. ledna v » Katolických 
Listech* zasláno. Rozvážnými slovy vedl členstvo k staré osvěd- 
čené svornosti, aby kandidáti do výboru byli voleni dle návrhu 
dosavadního výboru a nikoliv dle návrhu a kandidatury oposice. 
P. Dlouhý-Pokorný odpověděl dru. Horskému dne 23. ledna 
taktéž zaslánem v » Katolických Listech* a povzbuzoval své stou- 
pence, aby na kandidátní listině oposice setrvali a slov dra. 
Horského nedbali. 

V týž den 23. ledna 1898 měl se sejiti užší kroužek společ- 
ného komitétu (zvoleného konferencí křesťansko-socialní a křesťan- 
sko-demokratické strany konané 16. ledna 1898) opět v kaplance 
P. Dlouhého-Pokorného jako minule, aby dával takt společné 
katolicko-socialní akci. Avšak, když křesťanští sociálové viděli, 
jak P. Dlouhému-Pokornému a stoupencům o smír běží, a jak 
by pod rouškou smíru na zdolání křest. -sociálních stoupenců pra- 
covali, řekli si zástupci křesťansko-socialní strany: ^Poradu ne- 
obešleme, až jak poměry se vytvoří.* I došlo k výroční řádné 
valné hromadě družstva Vlast 27. ledna: mělo na ní účastenství 
66 členů, z nichž náleželo pět oposici, P. Dlouhý-Pokorný, 
V. Myslivec, V. Koleš, Jos. Mazanec a P. Jos. Řeháček. Valná 
hromada konala se ještě jakž takž klidně, ale řečí bylo se strany 
oposice až dost. Avšak výsledek voleb nebyl pro oposici skvělý. 
Výborem navržení kandidáti zvoleni byli ve valné hromadě 61 
hlasy přítomných a 93 hlasy z venkova. Kandidáti oposice dostali 
ve valné hromadě 5 hlasů a 37 hlasů (lístky) z venkova. I zvoleni 
byli kandidáti výboru celkem 154 proti 42 hlasům oposice. 

Mysleli jsme, že oposice dá nyní pokoj, ale velice jsme se 
zmýlili. Krátce po valné hromadě družstva Vlast dne 2. února 1898 
podniknut byl v * Křesťanském Demokratu* nový útok na družstvo 
Vlast a v jeho správě stojící osoby. Útok tento propuštěn byl 
námi bez odpovědi, ale všecky schůzky užšího kroužku komitétu 
pro smír nebyly za to křesťanskými- sociály obeslány. 

nechati pro forma za předsedu, red. Tom. Škrdle měl býti i dále administrátorem, 
ale bez redakce »V'lasti«, a co by byli se mnou učinili, o toru jsme se nedověděli. 
Tento plán byl nám před lety prozrazen a proto jsme asi 20 demokratických 
vůdců z družstva propustili a žijeme nyjií klidně dále. 



~ 46 — 



Konečně došlo k celkovému sejití se smírčího komitétu 
dne 7. března 1898 ve spolkových místnostech ^Polského klubu* 
(I. čp. 223. 1. posch.). Přítomni byli: Dr. Horský, Tom. Jiroušek, 
Matěj Patočka, Fr. Satorie, Václav Stupka, Jan Vaňura, P. Dlou- 
hý-Pokorný, Jos. Hovádek, V^. Myslivec a stud. právník Maza- 
nec. Mluveno bylo dlouho a ostře, zvláště dr. Rud. Horský se 
snažil přivésti křesťanské demokraty k společné práci na poli so- 
ciálním. Nešlo to, měli výmluvu na výmluvu o změnách zásad a 
kdesi cosi. I navrhl jsem, »aby křesťanští demokraté dali nám 
křesť. sociálům slib, že nehledíce na své osobní představy a 
ideály, budou s námi zachovávat program litomyšlský a pražský 
z r. 1896. Tak že společně mužem pracovat. Avšak pp. P. Dlou- 
hý-Pokorný, Myslivec a Mazanec nechtěli nám tohoto slibu dáti. 
Konečně bylo ujednáno a přijato, že si nebudem zlehčovati pro- 
gramy a budem zachovávat jakýsi »smír zásadní*. Tím tedy 
došli jsme k přesvědčení, že křesťanským demokratům se vlastně 
o žádný pokoj a pořádek mezi katolickými sociály nejedná, nýbrž 
že se jim jedná o podražení nohou dru. Horskému, Tom. Jirouškovi 
a jejich stoupencům. Ale, aby boje příliš v celé síle nevypukly, udě- 
lalo se v poradě této i to, co nemělo významu a co křesť. dem. chtěli. 

A pravdu našeho domnění poznali jsme brzo. » Křesťanský 
Demokrat* vedený V. Myslivcem v čís. 8. ze dne 20. dubna 1898 
bil statečně zase do dra Horského, Tom. Jirouška, družstva 
»Vlast« a ^Katolických Listů*. Tak vypadal ten )>2ásadní smír*. 
Pohlíželi jsme na to smutně, ale mlčeli jsme, aby — jak jsme byli 
stále žádáni našemi přáteli — byl *svatý« pokoj a klid. Do nás 
se pralo v novinách »fest« a my měli býti klidni. Takový rozum 
se nám dával stále. Avšak došlo to za takových názorů daleko. 
Oposice odvážila se i více; když pak začaly dopadat rány i na 
jiné pány, potom tej^rve bylo zle, ale dokud byl mazán jen dr 
Horský, Jiroušek a Škrdle, to bylo v pořádku, to byla práce pro 
smír. Rozumí se, že za těchto poměrů i komitét smíru, zvolený 
konferencí ze dne 16. ledna 1898, přestal pracovat a rozpadl se 
na dobro. A rozumí se, že i jeho usnesení o smíru ^zásadním* 
stalo se nemožným. V boření naší jindy svorné strany pokračo- 
valo se katolickými mlado-socialy dál — ^ a veřejnost katolická 
v domnění, že jde jen o dr Horského, Škrdle a Jirouška, ml- 
čela a pozorovala, jak to dopadne. A dopadlo to pěkně. Kato- 
licko-společenský život je ještě dnes toho nejlepším důkazem. 

Jak řečeno, oposicí začalo se vystupovati nejen ve družstvu 
Vlast, i v jiných kruzích mělo se poznati, kam směřují a co 
chtějí křesťanští demokraté. Dne 17 května 1898 zasedala 
v místnostech Katolické Besedy řečnická komise 11. všeobecného 
sjezdu katolíků česko-slovanských v Praze. Schůzi řídil vldp. 

V komisi řečnické zasedali : předseda kanovník Jos. Kuchyňka ; místo- 
předseda proyincial Alipius Tonder ; jednatel prof. Jos. Havránek ; zapisovatel 
kaplan Jos. Šimon. Ostatní členové byli : Dr Rud. Horsky, T. J. Jiroušek, Frant. 
Vaněček,. JUC. Cyrill Vlk, Emanuel Žák, Jan Pauly, Václav MiiHer, Jul. Košnár, 
Bmii D]oubý'Pokorný a Václav Myslivec... 



47 — 



kanovník Jos. Kuchyňka. Na této schůzi za odporu křésťanských 
sociálů prohlašovali P. Dlouhý-.Pokorný a \'. Myslivec, že na 
tento- II. katolický sjezd česko-slovanský půjde se ve dvou smě- 
rech, jako se chodí na katolické sjezdy v Belgii, Švýcarsku a 
v Itálii. Půjde prý se na něj lidem jako křesťanskými demokraty a 
jako křesťanskými sociály a ženu v rokování prohlásili za rovnou 
muži a konečně chtěli míti vymezeno : co je strana křesťansko- 
socialní a co je katolická strana národní. Ovšem na takovéto 
otázky nemohlo se jim dáti okamžité odpovědi a také proto, že 
schůze k tomuto cíli svolána nebyla. Vzepřením se přítomných 
nedosáhli křesť. demokraté toho, co navrhovali, aby II. kato- 
lický sjezd česko-slovanský byl nejen katolickým, ale i také poli- 
tickým. Nemohlo se jim vyhověti, a to vyhověti pány, kteří 
právě křesť. sociály ani nebyli, ale na nás se těmito pány často 
naléhalo: ^Vyhovte jim !« Zde mnozí pánové poprvé poznali, jak 
těžko je vyhovovati křesťanským demokratům! Avšak uprostřed 
rozkolu křesťansko - sociálních stran právě v době svolávání 
II. všeobecného katolického sjezdu do Prahy vzchopil se vý- 
konný sbor strany křesťansko-socialní s drem Rud. Horským 
v čele a svolal ke dni 21. a 22. srpna 1898 druhý zemský sjezd 
křesťanských sociálů českých a tam stal se v celé situaci roz- 
kolu neočekávaný a netušený obrat. Došlo k smíření křesťan- 
ských sociálů a tím i sjednocenná svornost byla zajištěna i pro 
všeobecný katolický sjezd. 

Druhý zemský sjezd křesť. sociální strany v Čechách konal 
se ve dnech 21. a 22. srpna 1898 (právě ve dny před II. vše- 
obecným sjezdem katolíků česko-slovanských). Za předsedu sjezdu, 
když jsa navrhován vzdal jsem se ve prospěch p. Jos. Ho- 
vádka, (který v týž čas s námi jako v dobách jednoty působil), 
zvolen týž jednohlasně a za místopředsedy jsou zvoleni: Jos. 
Brož z Kladna a Jos. Kovář z Rokytníku a zapisovateli Joseí 
Šolle a Václav Prášek. Čestným předsedou, jako v minulých na- 
šich sjezdech, zvolen opětně Václav /^ižka. Referenty byli : Jos. 
Hovádek »0 zprávě strany*,^^) Joseí Šamalík, rolník z^ Moravy 
»0 rolnictvu z hlediště křesfansko-socialního*, Václav Žižka '•O 
strojní velkovýrobě a řemeslnictvu«, dr Rud. Horský »0 řádu 
organisačním*, T. J. Jiroušek.»0 tisku^<. Ve schůzi četl se též 
zvláštní připiš napomínací králové-hradeckého biskupa Edv. Jana 
Nep. Brynycha »0 ženské otázce*, abychom i v této byli svorní 
na stanovisku katolickém. 

Na to^mto sjezdu mělo účastenství 137 delegátů z 62 míst 
a měst v Čechách.*^) K referátům přijaty byly příslušné reso- 
luce. Na tomto sjezdu přijat »Lidový List* za orgán strany, po- 

Dle této zprávy od posledního sjezdu 28, září 1896 v Praze konaného 
přibylo straně křesť. sociální 38 nových katolicky vzdělávacích spolků. Schůzi 
s přednáškami v Praze a na venkově pořádáno bylo během těchto dvou roků 
117. Jak z tohoto viděti, pracovalo se křesťansko-socialními vůdčími kruhy 
v Praze i na venkově dosti. 

. »Dél. Nov.c roč. VIII. c. 1. 1898. Seznam dele&átů. 



dobně i »Selské Hlasy«, když byli jejich ťedaktoři V. Myslivec 
(»Lidový Ust«) a Jos. Šamalík (.'»Selské Listy*) slíbili, že budou 
své listy držeti ve směru programu Litomyšlského z r. 1894, 
Pražského z r. 1896 a 1898. Konečně vykonány i volby výkon- 
ného výboru strany a jsou po vzájemné dohodě do něho zvoleni: 
Dr Horský, Jiroušek, Žižka, Dr Reyl, Hovádek, Emil Dlouhý- 
Pokorný, Leop. Havelka a Prokop Holý. 

Sjezd byl zakončen modlitbou a křesť.-socialní hymnou : 
»Zapéjme si píseň, bratří*. Rozcházeli jsme se sbratřeni, ale žel 
ne na dlouho ! Nuže a tato sjednocenost křesťanských sociálů 
měla účinek i na II. všeobecný sjezd katolíků česko-slovanských 
v Praze. Šli jsme na tento sjezd v plném nadšení ajednosvorné 
mysli : pracovati ve sražených řadách s ostatními katolíky českými 
v otázkách nám společných. 



Všeobecný katolický sjezd byl velkolepou manifestací kato- 
líků českoslovanských a skončil beze všech sporů a zvláštních 
zjevů, kterých ze stálých předpovědí bylo se dříve co obávati. 

Sjezd konán v sálech ostrova žofínského za účasti 4000 
katolíků ve dnech 22., 23., 24. a 25. srpna 1898. Mimo čtyři 
slavnostní schůze a dvě schůze usnášející konáno bylo v růz- 
ných sálech pražských uvnitř města devět schůzí odborů : 1 škol- 
ského, 2 sociálního, 3 spolkového a organisačního, 3 vědeckého 
a uměleckého, 4 literárního a tiskového. Sociální řeči přednesli : 
Dr Rud. Horský »0 povinnostech zaměstnavatelů k dělníkům dle 
Encykliky sv. Otce Lva XIII.«, JUC. Frant. Cyrill Vlk »0 leto- 
pisech křesťanské charity*, Dr Robert Neuschl »0 ženské otázce*, 
Ant. Rybníček \0 křesťanském socialismu a národnosti^ (vesměs 
ve schůzích slavnostních), T. J. Jiroušek »0 dělnickém zákono- 
dárstvi«, Václav Dvorský »0 společenstvech živnostenských*, 
Jos. Elsnic »0 společenstvech zemědělských* a Václav Palic »0 
nedostatku dělného lidu na venkově* (vesměs ve schůzích od- 
boru sociálního), prof. dr Vine. Ruth »0 katolicko-politických 
jednotách*, Jos. Prachař z Brém »0 spolku sv. Rafaela pro 
ochranu katol. vystěhovalců*, Jan Pauly »0 organisaci katol. 
spolků vzdělávacích* a Václav Myslivec »0 vzdělávací a zábavné 
činnosti ve spolcích katolických* (vesměs ve schůzích spolkového 
a organisačního odboru), Jos. Flekáček y>0 úkolu katolického 
tisku ve službách lidstva« a Frant. Vaněček »0 povinnostech 
katolíků k svému tisku* (ve schůzích literárního a tiskového 
odboru). Ke všem referátům přijaty byly příslušné resoluce.^^) 

Sjezd na Žofíně byl prvním katolickým sjezdem v Praze a 
v prvních místnostech pražských, a representoval se skvěle. Jest- li 
obdivovala se veřejnost, že na Střeleckém ostrově r. 1896 za- 
sedal v české a národně nedotknuté Praze velký sjezd sociálně 
demokratických internacionalů, žasla velkolepostí prvníhokatolického 
sjezdu českého. Od té d( by počala veřejnost česká na katol. hnutí 
zcela jinak a příznivěji pohlížeti než dosud. 



Zevrubné zprávy viz ve spisu » Zpráva II. sjezdu katolíků Česko-slo- 
vanských*. V Praze. 1898. 



49 — 



XIII. 

Sedmiměsíční trvání výkonného sboru křes(.-social. strany. — 
Porady v redakci » Dělnických Novin«. — První sjezd kato- 
lické moderny v Praze roku 1897 a křesťanští demokraté. — 
Konference křesfanských sociálů dne 16. května 1899 v Praze. 

Po skončeném druhém zemském křesť.-socialním sjezdu, 
na němž jsme se staří a mladí křesť. sociálové smířili a zvolili 
společný výkonný zemský sbor, spěchali jsme na Žofínský ostrov, 
kde právě , v týž den, v pondělí 22. srpna 1898 měl se o 5. hod. 
odpol.^ zahájiti druhý velkolepý sjezd katolíků českoslovanských. 

Členové našeho křesťansko-socialního výkonného sboru strany 
zasedli o 4. hod. odpolední na ostrově Žofínském kolem jednoho 
stolu pod strom k památné schůzi, jíž předsedal pan Josef Ho- 
vádek. Schůze učinila usnesení o pracích, kteréž pak v dalších 
poradách následovaly. Druhá, třetí a čtvrtá schůze konány v mě- 
sících září a říjnu v domě družstva Vlast, ale po čtvrté schůzi 
správce domu red. Tom. Škrdle zemskému sboru oznámil, že již 
místností družstva pro schůze tyto nepropůjčí, poněvadž někteří 
členové sboru ze strany mladých křesť. sociálů ke družstvu ne- 
přátelsky se chovají, a sbor, nemaje moc tomu zabrániti, aby si 
tedy vyhledal pro své schůze místnost jinou. Sbor konal pak 
schůze v domě Cyrillo-Methodějské knihtiskárny, ale zase ne na 
dlouho, a poslední schůze jeho byly po Novém rjce 1899 v ho- 
stinci »U stromečku* v Opatovické ulici, kdež došlo k rozdvo- 
jení sboru. 

První porady sboru věnovány byly projednávání organisač- 
ního řádu dle volebních okresů V. kurie. Vydáno též provolání, 
pojednáváno o vzorných stanovách katolicko-politických spolků, 
které se měly zakládat, a učiněn pokus, zakládati důvěrnické orga- 
nisace v Praze i po venkově; ale pokus ten se nezdařil, poněvadž 
náš katolický lid, vychovaný pouze školou vzdělávací, pro za- 
čátky školy a organisace politické neměl ještě porozumění. 

Ve sboru došlo často ke sporům, a jednou také P. Dlouhý- 
Pokorný oznámil (dne 3. listop. 1898) svoji resignaci (poněvadž 
prý se málo dělá), ale na společnou žádost resignaci odvolal. 
Ve sboru se pracovalo jakž takž svorně, ale mimo sbor viděli 
jsme z činů mladých křesť. sociálů, že tu není upřímnosti k spo- 
lečné práci, a to mne pohnulo, když sbor neměl disciplinární moci 
dělat pořádek ve straně a k této moci se neodhodlával, že jsem 
ze sboru dne 12. prosince 1898 vystoupil a v » Dělnických No- 
vinách«, abych věci neškodil, o tom se nezmiňoval; až k nalé- 
hání mnohých přátel učinil jsem tak teprve dne 16. ledna 1899, 
kdy sbor klidně pracoval dále — ale s dr. Rud. Horským v zá- 
sadních otázkách mnohokráte se střetl. 

K velikému poplachu však došlo, když P. Dlouhý- Pokorný 
se svými stoupenci založil počátkem měsíce března podporující 
a pohřební katolický spolek »Budoucnost«, ačkoliv právě nacházel 
se ve vývoji mladý podp. a pohřební spolek »Slavín«, založený 
P. Janem Paulym. Záležitost tuto chtěl urovnali správní výbíir 
Zemského sdružení katoL vzdělávacích spoVWu, V.<\^ V . \>V>\x\vs- 

T. J. JiToaiek: Dě^taj Bodšlútoo htmíL ^ 



— 50 — 



Pokorný, P. J. Pauly, Dr. Herman, Václav Dvorský, JUC. Joseí 
Šindler byli zároveň členy, ale urovnání se nezdařilo. P. Dlouhý- 
Pokorný ve schůzi výboru sdružení, dne 14. března 1899 ko- 
nané, ku všem dotazům mlčel a mlčel i přes prosby P. Jana 
Paulyho a jiných. Výbor pak většinou založení »Budoucnosti« 
neschválil.®*) 

Avšak ještě významnější schůzi konal pražský »Lidový 
spolek* dne 12. března 1899 ve velkém sále záložny Svatová- 
clavské. Zde předseda JUDr. Fr. Herman, Václav Dvorský a 
JUC. Jos. Šindler podrobili sociální činnost P. Dlouhého-Pokor- 
ného a jeho stoupenců zdrcující kritice; konstatovali, že tato 
činnost vede jen k záhubě jindy svorné a jednotné křesťansko- 
socialní strany a že si práci v táboře křesťansko-socialním zoškliví 
i lide, kteří již mnoho dobrého ve straně vykonali. Tito řečníci 
zde hlavně obhajovali osvědčenou činnost dra Rud. Horského, 
Tom. Skrdle a T. J. Jirouška a konečně proti působení P. Dlouhého- 
Pokorného přijata řízná resoluce, v níž se proti dalšímu vyvolá- 
vání sporů protestuje.*®) 

V pohnuté této době, kdy bylo již jasno všem křesť. soci- 
álům strany dra Rud. Horského, že stoupenci křesťanského de- 
mokratismu s P. Dlouhým-Pokorným v čele pracují k opanování 
hnutí křesťansko-socialního, dru Rud. Horskému, stále shovíva- 
vému a trpělivému, otevřely se oči. Dne 23. března 1899 sešel 
se opět zemský sbor strany křesf.-socialní v hostinci »U stro- 
mečku* a zde se výkonný výbor rozpadl ve dva tábory. 

Dr. Horský a Žižka rozmlouvali P. Dlouhému-Pokornému 
jeho počínání mimo sbor a debata vedla k tomu, že dr. Horský 
a Žižka ze sboru své vystoupení ohlásili a odešli. Podobně pro- 
hlásil své vystoupení písemně i dr. Fr. Reyl z Hradce Králové. 
Dr. Rud. Horský k přání křesť. sociálů vedl s ostatními zbývají- 
cími členy sboru (Žižka, dr. Reyl a Jiroušek) stranu křesť. so- 
ciálů dále — až do opětného svolání konference a sjezdu. 

Jak se křesť. sociálům se stoupenci P. Dlouhého-Pokorného 
a Václ. Myslivce těžce pracovalo, může každý posouditi z toho, 
že skoro v každé schůzi výkonného sboru byl spor o zásady. 
Mimo to vedle » Lidového Listu* i »Křesťanský Demokrat*, za- 
ložený P. Dlouhým-Pokorným a jím zároveň vedený (až do dne 
7. prosince 1898, kdy zašel*'), práci naši nám stěžovat. » Křesť. 
Demokrat* přinášel totiž články, v nichž bez ohledu na situaci 
a jednotu strany vykládán byl křesťanský demokratismus jako 
něco lepšího, než je křesťanský socialismus.*^) 

»Děl. Noviny* r. VIII., č. 14. 
«•) »Dél. Nov.*, roč. VIII., č. 14; ze dne 16. března 1899. 
*') Zajímavým a poučným pro tehdejší dobu bylo ohlášení redakce, jímž 
zastaven »Křesřanský Demokrat* v č. 23. a 24., kde odpouští redakce svým ne- 
přátelům, kten »Křesť. Demokratu* „podkládali zásady nekatolické — vycházení 
moci z lidu atd.«, a na konec dáno veřejno&ti v ohlášení »S Bohem* a »Na shle- 
danou 1* Slovo »Na shledanou* mělo svůj význam. 

» Křesť. Demokrat*, č. 22. ze dne 2. listopadu, čís. 23. a 24. ze dne 7. 
prosince r. 1898 podal řadu článků pod nadpisem » Arcibiskup Ireland o křesťanské 
demokracii*, kteréž nikterak na naše poměry se nehodily a k utužení křesťanského 
sociglismu u nás (příznivým líčením křesťanského demokratismu) nikttrak ntprospély. 



— 51 — 



Po odchodu dra Horského, dra Reyla a Václava Žižky ze 
schůze výkonného sboru strany dne 23. března 1899 došlo ihned 
k několika poradám v redakci »Děl. Novin «. Uvažovaná situace 
křesťanskými demokraty přivoděna během posledních dvou let. 
V poradách měli účastenství: Dr. Fr. Herman, dr. Rud. Horský, 
JUC. Jos. Šindler, ThC. Jan Pauly, red. Tom. Škrdle, V. Kotrba, 
T. J. Jiroušek, P. Ant. Jemelka, Josef Šolle, Václav Dvorský, Rudolf 
Vrba a j. Z porad těchto vyšlo ono rázné prohlášení o sedmi 
odstavcích, které proti směru a taktice P. Dlouhého-Pokorného 
a jeho stoupenců podali do » Katolických Listů « dne 8. dubna 
1899 (roč. III., čís. 96.) pp.: Dr. Rud. Horský, JUDr. Fr. Herman, 
JUC. Jos. Šindler, ThC. Jan Pauly, Tom. Škrdle, Václav Kotrba, 
Jan Vokoun, Václav Špaček, Václav Žižka, T. J. Jiroušek, Rud. 
Vrba, Václav Dvorský, Václav Stupka, Frant. Satorie a Frant. H. 
Žundálek. — P. Dlouhý Pokorný dal na toto prohlášení » Kato- 
lickým Listům* 10. dubna 1899 opravu dle § 19. tisk. zák., avšak 
podepsaní v > Katolických Listech « ze dne 12. dubna t. r. v za- 
sláno prohlásili poznovu, >že trvají na tom, co po zralém uvá- 
žení v >Katol. Listech« dne 8. dubna uveřejnili. Tím polemika 
skončena.*®) 

Dále bylo v poradách v redakci » Dělnických Novin* usne- 
seno, požádati dra Rud. Horského, aby svolal předběžnou konfe- 
renci důvěrníků a potom teprve sjezd. 

* • 

» 

Rozkolům ve stranách, v lidu i v literatuře katolické byla 
příznivá léta 1896 — 1902 a teprve rokem 1904 nastalo jakési 
uklidnění. Rozkolu mladých ve straně křesf.-socialní v Čechách 
předcházel rozkol v katolické literatuře objevením se tak zvané 
katolické moderny, jejíž průkopníkem byl na Moravě roku 1896 
založený »Nový Život*, vedený P. Karlem Dostálem. Mezi »Novým 
Životem* a > Vlastí*, řízenou P. Tom. Škrdlem, došlo často o nové 
směry k řízným výměnám názorů. Modernou katolickou na se- 
slabení směru, jaký »Vlast* dala katolickému písemnictví od roku 
1884 a zvláště katolické žurnalistice, vystupováno »Novým Ži- 
votem* zcela bezohledně a s jistým úspěchem. Ke katolické mo- 
derně začali se kloniti i lidé jinak až dosud družstvu Vlast a jeho 
časopisům věrní. A poněvadž vůdcové vznikající nové křesťansko- 
demokratické strany účastnili se ruchu katolické moderny, byl 
vznik nové křesf.-demokratické strany pro křesťanské sociály tím 
povážlivější. Ruchem katol. moderny posilnění křesť. demokraté 
odvažovali se pak i hnutí křesťansko-demokratického proti kře- 
sťanským sociálům, jimž nebezpečí šlo se dvou stran: z literatury 
a z hnutí. 

Že se nemýlíme, ukazuje nejlépe první sjezd »Nového Ži- 
vota*, konaný v památný pátek dne 25. srpna roku 1897 v sále 



Jak zmatené poměry tehdy panovaly a jak se dobré od zlého a pro- 
spěšné od sshoubného nerozeznávalo, vysvitá z toho, že prof. české boh. fakulty 
Dr. Eugen Kadeřávek, muž jinak zbožný a pevných zásad, počínání naše veřejně 
v >Katol. Listech< k^al a P. Dlouhého-Pokorného se zastával. 



— 52 — 



záložny Svatováclavské v Praze. Čestným předsedou sjezdu zvolen 
byl starosta záložny Svatováclavské, prof. Jan Drozdy a řídícím 
předsedou P. Sigismund Bouška O. S. B. Na sjezdu měli úča- 
stenství: P. Prokop Šup, zástupce »Hlasu« a »Hlídky*; Baar, 
kaplan; Zelinka, řiditel kůru ; Knotek, Čáp, Strnad, Myslivec, Coufal, 
Suchánek, Grunt (nyní v Americe), Jos. Híibsch, dr. Hruban, 
Bílek, Kubát, Dlouhý-Pokorný, Kverka, Chvojková, Fanta, Va- 
něček^ Pospíšil,. Musil, Skopec, Kliir, Amort, P. Burian O. C. S. R., 
P.Paukner,O.C.S.R.; dr. Vondruška, Portl, Bečvář, dr. Tumpach, 
Schwarzová, Dvořáková, Vyhlídal, Leubner, Tauber, Sauer, Ka- 
dlčák, Dostál-Lutinov, Rozsypalová, Radiová, Reneltová, Jiří Ka- 
rásek, Antonín Procházka, Kučera, Rybák a Julius Zeyer se 
omluvil. 

Na sjezdu referovali: Karel Dostál-Lutinov »o vývoji a cílech 
našeho hnutí.* — P. Sig. Bouška »o mysticích a Arn. Hellovi.« — 
Fr. Bílek »o ideálu křesťanského umělce.* — Aug. Rozsypalová 
»o ženské otázce.* — P. Fr. Holeček »o katolickém divadle a 
dramatu.* — P. Emil Paukner »o katolické hudbě.* — Otakar 
Tauber »o bohatství a hloubce naší liturgie.* 

Založením »Nového Života* a tímto sjezdem dána vzpruha 
k rozvoji nejen katolické moderny, ale i novým křesťansko-de- 
mokratickým heslům v křesťanském socialismu, jimž staří křesť. 
sociálové celou silou se vzpírali, a to z příčin a důvodů zcela 
vážných. A že měli pravdu, ukázalo se dosti záhy. 

Krátce po poradách v redakci »Děl. Novin* koncem měsíce 
dubna svolal dr. Rud. Horský na den 16. května 1899 do Prahy 
konferenci důvěrníků strany křesťansko- sociální, hlavně za tím 
účelem, aby účastníci přehlédli a posoudili situaci strany a po- 
radili se o prostředcích k nové práci, když smír se nezdařil. 
Konference konána v sále Katolické Besedy. Sešlo se 63 důvěr- 
níků, kteří zastupovali 31 míst v Čechách. Z Moravy dostavili 
se 4 hosté. Konferenci předsedaly dr. Fr. Reyl; místopředsedy byli 
Jos. Brož z Kladna a Václav Žižka a zapisovateli Frant. Jirásko, 
kaplan z Rovné a Gustav Toužil, red. »Katol. Listů* z Prahy. 

Zprávu o činnosti a stavu strany bylo podati mně. Uvedl 
jsem v delší řeči mimo jiné, že existuje dnes (r. 1899) celkem 
281 křesťansko-socialních spolků, jednot katol. tovaryšů ^a jednot 
Svato-Josefských v zemích koruny české, z nichž je v Čechách: 
křesť.-soc. spolků 118, Sv. Josefských Jednot 36 a Jednot katol. 
tovaryšů 23. Úhrnem 177. — Na Moravě uvedl jsem 48 křesť.- 
social. spolků, 12 Sv. Jos. Jednot a 29 Jednot katol. tovaryšů. 
Úhrnem 89. — Ze Slezska uvedl jsem 12 Jednot katol. tovaryšů 
a 3 křesť.-socialní spolky. Tedy úhrnem 15 spolků.''^) 

Po této zprávě rozvinula se porada, v níž měli účastenství: 
Dr. Rud. Horský, dr. Frant. Reyl, ThC. Jan Pauly, P. Králíček 



Tak doslovně referuje se v »Katolických Listech*, roč. I., v čísle 236. 
roku 1897. 

") » Spolkové Listy* při »Děl. Novinách*, čís. 10. 1899. 



— 53 — 



z Moravy, JUDr. Fr. Herman, Jos. Brož z Kladna, Fr. Schneider 
z Jindř. Hradce, Karel Skultéty, říd. učitel ze Šestovic, JUC. Jos. 
Šindler, red. Tom. Škrdle, Fr. Blažko, kníž. arcib. vikář a íarář 
z Noutonic, dr. Jos. Burian, kanovník vyšehradský, Fr. Satorie 
z Prahy, J. Jelínek, učitel z Malotic, P. Rud. Vrba, spisovatel a j. 

Konferencí bylo usneseno: »1. Budiž dle možnosti svolán 
zemský sjezd delegátů strany. Svolají jej dr. Horský, Žižka, dr. 
Reyl a Jiroušek. — 2. Jmenovaní členové sboru povedou správu 
strany až do sjezdu a přiberou si pomocné přísedící do svých 
porad. — 3. Shromáždění nesouhlasí s dosavadní rušivou čin- 
ností a taktikou P. Dlouhého-Pokorného a k této činnosti a tak- 
tice hledíc, nemůže ho dále uznávati za člena stran> křesťansko- 
socialní.« — První dva odstavce byly přijaty jednohlasně a třetí 
přijat až na dva hlasy. Tím konference skončena. 

XIV. 

Sjezd katolíků českých v Hradci Králové r. 1897. — 
Slavnost desítiletého trvání Jednoty Katol. tovaryšů v Hradci 
Králové. — První sjezd křesfansko-socialní strany lidové 
v Praze. — Sjezd katolíků českých v Turnově. — Třetí zemský 
sjezd křesfansko-socialní strany v Praze r. 1899. 

Právě v čase, kdy byl v Praze rozkol ve straně křesfansko- 
socialní již po dva roky (1895—1897) v proudu, hýbal se český 
východ. V Hradci Králové zasedal od r. 1893 na biskupském 
křesle kněz-vlastenec a rozhodný přítel katolického hnutí Eduard 
Jan Nep. Brynych a snažil se horlivě probuditi katolické vě- 
domí lidu v občanském životě. 

Prvním velkým krokem k tomu byl sjezd katolíků českých 
svolaný ke dni 22. a 23. srpna 1897 do Hradce Králové. Sjezd 
byl velice četně navštíven, vydáno bylo k němu na 6000 vstu- 
penek a v průvodu z kathedrály do Adalbertina, které právě 
bylo vysvěcováno, kráčelo pod 16 prapory křesf. sociálních spolků 
a katolických jednot na 1000 dělníků a řemeslníků. Sjezdu před- 
sedal K. E. hr. Nostic. 

Na sjezdu mluvili: předseda Karel Ervin hr. Nostic »0 po- 
litice*, ředitel Lepař »0 životě rodinném,* red. Fr. Štábl »0 tisku,* 
prof. dr. G. Domabyl »0 českých dějinách,* Jos. Kruber »0 rol- 
nické otázce,* Václav Myslivec »0 otázce dělnické,* biskup 
Eduard Jan Nep. Brynych *0 otázce školské* a dr. Rudolí 
Horský >0 otázce sociální.* Sjezd konal se v Klicperově divadle. 

Při sjezdu tomto konal se zároveň sjezd katol. spolků z die- 
cése královéhradecké v sále Adalbertina, na němž mělo svými 
delegáty účastenství 50 spolků. 

Vedle sjezdu královéhradeckého jest nám ze života a hnutí 
katolíků v Hradci Králové zaznamenali ještě jeden potěšitelný 
zjev. 3. dubna r. 1899 pořádala také Jednota katolickýcli tova- 



'2) .Dél. Nov.« roč. VIII., č. 19. r. 1899. 



— 54 — 



rysů v Hradci Králové oslavu svého desítiletého trvání, jíž se 
účastnilo mnoho katolických a křesfansko-soci^lních spolků die- 
cése s 250 zástupci. Slavnostní kázaní ve chrámu Páně sv. Ducha 
měl básník Vladimír Hornov, katecheta z Pardubic. Ve slavnostní 
schůzi, již zahájil skvělou řečí předseda jednoty dr. Fr. Reyl, po- 
dána obšírná zpráva, z níž vysvítalo, že během 10 let přijal 
spolek 6127 zl. a vydal 5296 zl. a že v pokladně zůstává 830 zl. 
Přednášek za tu dobu konáno 124, 77 zábav a divadelních před- 
stavení. Spolek vedou: od r. 1888 do r. 1892 dr. Vincenc Ruth 
a od roku 1893 dr. Frant. Reyl. Čestnými členy jmenováni ve 
slavnostní schůzi také vůdce křesť.- sociální strany dr. Rudolí 
Horský a red. T. J. Jiroušek, který, jak zpráva jednatelská uvádí, 
sháněl první hloučky křesťanských sociálů a volal jako laik. aby 
se též katoličtí kněží práce chápali. 

Na banketu mezi tovaryši byl také přítomen biskup Edv. 
Jan Nep. Brynych a v odpolední slavnostní schůzi mluvil čestný 
člen dr. Rudolf Horský skvělou řeč »0 křesťanském socialismu*, 
a redaktor »Obrany Práce«, Antonín Ryp z Brna »0 budoucnosti 
maloživnostníka a malého průmyslu.* Večer pak zakončena 
slavnost divadelním představením v sále Jednoty katol. tovaryšů. 

Tak bylo na jaře v Hradci Králové, ale hůře bylo pro 
hnutí po čtyřech měsících v Praze. 

Dílo rozkolu po tříletém působení křesťanských demokratů 
mezi křesťanskými sociály českými dokonáno bylo ve dnech 13. 
a 14. srpna 1899. Po oba dva dny zasedal v sále záložny Svato- 
václavské v Praze první zemský sjezd křesťansko-socialní strany 
lidové, ačkoliv proti jeho svolání a konání v zájmu křesťansko- 
socialní svornosti veřejně v » Dělnických Novinách* (roč. VIII. 
č. 24. dne 10. srpna 1899) protestovali zástupcové křesťansko- 
socialních organisací: vČastolovicích, Cuclavi, Dohaličkách, Černi- 
lově, Chlenech, Hradci Králové, Kostelci nad Orlicí, Ličné, Pod- 
štátě. Slezském Předměstí, Sopotnici a Vamberku a proti jeho 
jednání protestovali pak (v Děl. Nov. r. IX, č. 1. ze dne 1. září 
1899) zástupcové křesť. sociálního spolku v Nýřanech. 

Za předsedu sjezdu zvolen svolavatel Jos. Hovádek, a za místo- 
předsedy P. Jos. Filler, kaplan ze Semil a Leop. Havelka, horník 
z Příbrami. Sjezdu . bylo přítomno 90 mužů, mezi nimiž 10 kněží. 
Zprávu o činnosti výkonného sboru strany a jeho rozkladu po- 
dával P. Prokop Holý, kaplan z Příbrami. Když dotkl se referent 
jména Jiroušek, ozval se ve shromáždění (dle zprávy referenta 
»Katol. Listů «) smích, a když mluvil o stanovisku sociálního 
odboru družstva Vlast k stávce tkalců v Úpici, kde stávkáři 
chtěli do schůzí stávkujících řečníka, bylo ze shromážděných 
voláno: » Jiroušek se tam bál, aby nebyl bit!* Dru Fr. Herma- 
novi, předsedovi »Lidového spolku* v Praze, provoláno »Hanba!« 
a dr. Horský zkritisován ^důkladně*. P. Kasal, kaplan z Polné, 



*) » Obnova* roč. V., čís. 14. dne 6. dubna 1899. Hradec Králové. 



- 55 — 



mluvil cosi o činnosti vyšších duchovních a slč. Aug Rozsy- 
palova > o ženské otázce.* Do debaty zasáhli také: horník Hájek 
z Příbrami, Vilém Koles z Prahy, AI. Švejda z Libšic, P. Dlouhý- 
Pokorný a Leop. Havelka. Na konec zvoleni jsou do výkonného 
sboru křesťansko-socialní lidové strany: Jos. Hovádek, Aug. Roz- 
sypalova, Gustav Mazanec, Trávníček, Václav Vainar z Mýta, 
P. Jaroslav Rouček z Vepřku, P. Dlouhý-Pokorný, P. Jos. Filler 
ze Semil a Leop. Havelka. Za náhradníky jsou zvoleni: P. Ant. 
Svatoš z Červeného Kostelce, Handlíř z Prahy, Jos. Kovář z Ro- 
kytníku, P, Václav Šitina z Hronova, Musil z Čáslavi a P. Kasal 
z Polné. 

Pražská » Obrana « za vedení redaktora P. Jos. Šimona sama 
o celém jednání sjezdu v roč. XV., čísle 16. ze dne 20. srpna 
1899 poznamenala: »Roztržka v křest.-socialní straně dne 13. a 
14. srpna zvolením nového osmičlenného výkonného výboru jest 
dokonána. Bylo mnoho, až příliš mnoho mluveno — a ne bez 
útoků, posměchu a ironie až urážlivé ! (Dle referátu »Katol. Listů«.) 
Litujeme tohoto díla rozkladného.* — A když se pak dr. Rud. 
Horský musil po sjezdu brániti zaslány v ^Dělnických Novinách* 
proti »kritice« politických odpůrců, napsala opět »Obrana« ve 
článku »Boj v křesťansko-socialní straně* tato mnohá srdce za- 
rmucující slova: »Čeho se dožil starý vůdce dr. Fr. Lad Rieger, 
toho se dočkal u nás také dr. Horský, vůdce křesťanských so- 
ciálů. Nezasluhoval za svou opravdu nezištnou a obětavou práci 
toho, čeho se mu dostalo na sjezdu dne 13. a 14. srpna 1899. 
Jest vážné nebezpečí, že radikalismus proniká i ve vrstvy našeho 
kléru. Přes organisaci našeho katolického lidu v Čechách učiněna 
jest osudná černá čára. Jsme tam, kjejsme byli před lety, snad 
ani lam ne. Pracně jsme dohromady sehnali několik jednot, a již 
jest tu naše česká nesvornost! Sotva začaly se je viti krásné květy 
na stromě našeho spolkového života, přišel mráz osobních chou- 
tek, aby téměř všecko zničil. Sjezdy ^Nového Života* a sjezd 
strany křesťansko-demokratické naplnily nás lítostí a žalem.* 

Tolik napsal o roztržce mimo hnutí naše stojící list >Obrana«. 
* * 

Utěšenější událostí hned po pražském sjezdu křesťansko- 
socialně-lidové strany byl sjezd katolíků českých v Turnově, ko- 
naný dne 20. a 21. srpna r. 1899 v divadelní budově » Slavie^ 
za velikého účastenství. Sjezdu předsedal Karel Ervin hrabě Nostic. 
Pozdravy přednesli dr. Fr. Krásí, praelat metrop. kap. svatovítské 
z Prahy, dr. Jan Soukup, kanovník z Hradce Králové, a dr. AI. 
Jirák, kanovník z Čes. Budějovic. 

Mluvili slavnostní řečníci : dr. Fr. Reyl »0 nutnosti spolko- 
vého života katolíků*, JUC. Fr. Cyrill Vlk z Prahy »0 nutnosti 
sjednotit! všechny síly k dosažení hledaného blahobytu vezdej- 
šího*, dr. Fr. Kordáč z Litoměřic »0 úkolu duchovenstva v naší 
době*, dr. Rudolf Horský z Prahy » Kterak pojímají liberálové, 

'*) »K*toUcké Listy*, r. III., č. 224. ze dne 25. srpna 1899 článek >Sjezd 
jedné frakce křesťanských sociálů*. 

''^) >Obrana« roč. XV., č. 17. str. 351 ze dne 5. září 1899. Praha, 



- 66 - 



sociální demokraté a křesťanští sociálové národnost a vlastenectví* 
a dr. Robert Neuschl z Brna »0 křesťanské nauce spravedlnosti, 
lásky a autority v životě společenském.*'^) 

Sjezd byl velice zdařilý a zakončen za velikého nadšení pro 
katolickou věc v Čechách. 

* * 

Krátce po sjezdu křesťansko-socialně-lidové strany sešel se 
v sále Katolické Besedy dne 28. září 1899 v Praze, dr. Rudolfem 
Horským svolaný třetí zemský sjezd strany křesťansko-socialní 
v Čechách. Přítomno bylo 70 delegátů křesť.-socialních organisací 
a 40 hostí. 

Sjezd zahájil krátkou řečí dr. Rud. Horský a za předsedu 
zvolen T. J. Jiroušek, za I. místopdředsedu Jan Vlach, b. vik. 
tajemník a osobní děkan z Luže, za II. místopředsedu Jos. Brož 
z Kladna a za zapisovatele Vladimír Hornov, katecheta z Par- 
dubic a Frant. Satorie z Prahy. Čestným předsedou sjezdu zvolen 
jako při minulých sjezdech Václav Žižka, první ze starých bu- 
ditelů českého dělnictva. 

Po zprávě o činnosti a postavení strany, již mně bylo po- 
dati za uplynulý rok od posledního sjezdu, referovali pak »o otázce 
školské* Václav Špaček, řídící učitel z Kosátek; )^o otázce 
ženské* P. Rudolf Vrba, spisovatel a red. »Katol. Listů*. K oběma 
referátům přijaty jsou příslušné resoluce. Tam bylo žádáno, aby 
škola byla náboženskou a výchova aby dála se pouze učitel- 
stvem (Jucha náboženského a aby do škol bráni byli žáci, kteří 
jazyka vyučovacího jsou mocni. Co do otázky ženské přijatá re- 
soluce žádá omezení práce žen v továrnách a dolech, spraved- 
livou mzdu a j. hospodářsko-socialní požadavky.'') 

Debaty k dennímu pořádku se účastnili : Dr. Rud. Horský, 
Čeněk Freml z Plzně, Vladimír Hornov, katecheta z Pardubic, 
Tom. Škrdle, redaktor z Prahy, íos. Brož, horník z Kladna, Jan 
Vlach, děkan z Luže, Karel Dašek z Kostelce nad Orlicí, Václav 
Jenčovský z Hradce Králové, Jos. Elitzer, kaplan z Rychmburku, 
Václav Dvorský z Prahy, Aloisie Jiroušková z Prahy, Karel 
Maxant z Karlina, Jos. Popelka z Plzně, prof. dr. Matěj Kovář 
z Prahy, Frant. Satorie z Karlina a j. 

Do Olomouce byl pak zaslán právě jmenovanému knížeti 
arcibiskupu Pražskému, ndp. Leo ze Skrbenských, tento telegram: 
»Třetí sjezd křesť. sociálů českých v Praze projevuje Vaší Mi- 
losti nejhlubší svou oddanost a synovskou lásku.* 

Blahopřejné telegramy a dopisy poslali sjezdu : Katolická 
Jednota v Cuclavi, redakce »Stráže* z Vodňan, Katolická Jednota 
v Bohuslavicích, Jednota katol. tovaryšů v Netolicích, Jan Bauer, 
kaplan v Litomyšli, Jos. Bezdíček, kaplan v Kostelci iiad Orlicí, 
P. Amadeus Weber, kaplan v Lambachu v Dolních Rakousích, 
Spolek katol. tovaryšů a Spolek katol. dělníků v Třebíči na Moravě. 



Zvláštní zpráva o tomto sjezdu tiskem nevyšla, ale všecky řeči tam pro- 
nesené obsaženy jsou v » Obnově* roč. V. čís. 34. ze dne 25. srpna 1899. 
'!) >Děl. Nov.« r. IX., č. 5. a r. IX. č. 9. 



— 57 - 



Po těchto sděleních zvoleni jsou do výkonného zemského 
sboru jednohlasně : Dr. Rud. Horský, Václav Žižka, Tom. Škrdle, 
dr. Frant. Reyl, Rudolf Vrba, Václav Dvorský, Jos. Brož a Tom. 
Jos. Jiroušek. Za náhradníky : Matěj Patočka, František Satorie* 
Josef Schwarz a Václav Prusa. Předsedou sboru zvolen dr. Rud. 
Horský a tajemníkem T. J. Jiroušek. 

Tento výbor spravoval záležitosti strany křesf.-socialní da 
roku 1906 až na některé pány, kteří z něho vystoupili (Václav 
Dvorský, Rud. Vrba, dr. Fr. Reyl a Fr. Satorie), kteří zastoupeni 
jsou náhradníkem Vlastimilem Hálkem, farářem z Liboce. 

XV. 

II. Literární sjezd družstva Tlast. — I. Prakticko-theoretícký 
sociální kurs. První výstava katolické literatury z XtX. stol. 

Ve strastech, zápasech a zneuznání, uprostřed nejhlubšího 
rozkolu nadešel přece zase jednou slavný okamžik celému druž- 
stvu Vlast, okamžik, který trval krátce — několik dní, od 26. 
srpna do 1. září r. 1900, ale všemi, kdož těch několik dní jsou 
pamětníky, dlouho bude jich s potěšením vzpomínáno. A konečně 
v životě a v hnutí katolického lidu bude vždy tento okamžik 
zaujímati jeden z nejskvělejších listů naší historie. Než k věci. 

Ve dnech 27. a 28. srpna 1900 konán II. literární sjezd 
družstva Vlast, s nímž spojeny byly : I. prakticko-theoretický so- 
ciální kurs a od 26. srpna I. výstava katolické literatury české 
v století XIX. 

II. literární sjezd zahájen byl 27. srpna slavnostní valnou 
hromadou Jednoty katolického učitelstva českého, na níž z oboru 
vychovatelství přednášeli : slečna Augusta Rozsypalova, učitelka 
z Blovic, a Jos. Vencour, učitel z Moravy. Po této valné hro- 
madě následoval literární sjezd. Ve slavnostních schůzích ve 
velkém sále Svatováclavské záložny řečnili : předseda dr. Rudolí 
Horský, biskup Edv. J. N. Brynych : »0 náboženství budouc- 
nosti*, dr. Fr. Kordáč: »0 nových proudech v literatuře* a proí. 
Václav Miiller »0 katolických snahách literárních na rozhraní 
dvou věků.« 

V odborových schůzích mluvili: Vlastimil Hálek, farář z Li- 
boce : »0 veřejných katolických knihovnách a čítárnách*, Joset 
Flekáček, říd. učitel ze Žižkova, přednesl práci dra. M. Kováře, 
který se pro churavost dostaviti nemohl: »0 úkolech historického 
kroužku družstva Vlast*, Tomáš Píchá, tarář z Lipkovy Vody: 
»0 zákonu příčinnosti a účelnosti v přírodě*, Karel Štella, du- 
chovní správce »0 významu Tiskové Ligy« a dr. Jan Nepom. 
Sedlák, kanovník: »0 dějinách dědictví sv. Václava se zřetelem 
k dědictví sv. Jana Nep.«. 

V I. prakticko-theoretickém sociálním kursu přednášeli ve 
schůzi slavnostní dr. Rud. Horský »0 sociálním působení církve 
v XIX. století* a ve schůzích odborových: Ant. Hoffman, ka^lau 

T. J. JirouSelr; Dějiny sociálního hnutí. 



— 58 — 



z Král. Vinohrad: »0 křesť. charitě*, dr. Fr. Reyl, ředitel bisk. 
semináře v Hrádci Králové: »0 spolcích a jejich organisaci«, dr. 
Rud. Horský, farář ze Šárky: *0 taktice našeho boje proti našim 
odpůrcům a nepřátelům*, Václav Žižka, stříbrník z Prahy: > O kře- 
sťanském základě sociální otázky*, Vlastimil Hálek, tarář z Li- 
boce: »0 sociálním úkolu samosprávných sborů*, P. Rud. Vrba, 
redaktor »Katol. Listů* z Prahy: »0 rolnických obilních skla- 
dištích* a Karel Schwarz, assistent zemské účtárny »0 záložnách 
Raiffeisenových*. 

K literárnímu sjezdu i sociálnímu kursu, které byly účast- 
níky z Prahy i z venkova četně navštíveny, došel veliký počet 
blahopřejných telegramů a dopisů, podobně i k výstavě. 

První výstava Katolické literatury české v XIX. století po- 
řádána Literární sekcí družstva Vlast! Podnik, k jehož prove- 
dení v jiných zemích sestupují se celé společnosti literátů a 
učenců za všemožných i zemských podpor, provedlo u nás 
několik mužů naší literární sekce ! Já na příklad byl do podniku 
toho tak zabrán s plným zápalem nadšení, že ač od svého mládí 
zuřivý socialista, utekl jsem, abych se ho mohl súčastniti, 
i z prakticko-theoretického sociálního kursu, v němž jsem ani 
přednášku nepřijal, ač mně dr. Rud. Horský přísně proto do- 
mlouval. Časně z rána každého dne, skoro 14 dní, táhli jsme 
já a Jan Havelka k relektáři arcib. semináře, kde už s nedočka- 
vostí nás očekával také jeden takový literární nadšenec a bývalý 
instalatér z Národopisné Výstavy, bohoslovec Václav Soukup, 
rodák klatovský. Refektář byl pln knih, spisů, brožur, novin — 
hromada vedle hromady. A tohle byl náš živel ; v něm zapo- 
mínali jsme na svět. A což teprve, když se dostavili další spolu- 
působitelé a pracovníci: Tom. Škrdle, redaktor »Vlasti*, Vlasti- 
mil Hálek, farář z Liboce, P. Karel Burian, jednatel literární 
sekce (který měl pro nás také velikou přitažlivost, měl pro nás 
pokladníkem sekce dp. Tom. Škrdlem v jeho nepřítomnosti svě- 
řenou kasu — a při práci také trochu toho svlažení blízkým 
•křížovnickým* bylo potřeba) — tu teprv nastalo v refektáři 
živo. — 

Práci jsme měli rozdělenu každý dle nejlepších svých schop- 
ností, já pořádal noviny a kde se co dalo, ale hlavně jsem bar- 
vami » maloval*. Všecky vchody opatřit nápisy a t. d., zkrátka 
kde bylo co štětcem potřeba provést, tam jsem byl na místě. 
Pan farář Vlastimil Hálek přiváděl mne zase do nadšení kraso- 
pisem, kterého nutně jsme potřebovali a jehož za nic na světě 
jsem nebyl schopen, ačkoliv barvičkami dovedl jsem prý zachá- 
zet dost obstojně. P. Karel Burian, red. Tom. Škrdle a zvláště 
Václav Soukup, roztřiďovali zase a umístňovali spisy a knihy 
v jednotlivá oddělení. K ruce byl nám p. Jan Havelka, který 
se vzornou trpělivostí a pilností rozvazoval balíky knih, roztří- 
ďoval a přenášel, kam které bylo potřeba. Za čtrnáct dní byla 
výstava spojenými silami hotova. A byli jsme na ni hrdými. 

Co často bylo naším snem a naším přáním v ohledu- lite- 
rárním, to jsme provedli: Uspořádali jsme »Prvni výstavu kato- 



— 59 — 



lické literatury České z XIX. stoletu tak rozsáhlou a tak bo- 
hatou, že tím, co jsme na tuto výstavu snesli, nehonosila se 
ani > Typografická a literární výstava v Praze r. 1877,« ani lite- 
rární oddělení na >Zemskó jubilejní výstavě české r. 1891,« ani 
literární oddělení na »Národopisné výstavě česko-slovanské roku 
1895«, jak v národopisném, tak ve školském, tak ve spolkovém 
paláci! — 

Na výstavě naší zastoupeno bylo (jak jsem si s cthp. boho- 
slovcem Václavem Soukupem poznamenal) 615 katolických spi- 
sovatelů a redaktorů žijících i zemřelých — hlavně kněží budi- 
telů národa. Zdá se to k víře nepodobné, ale kdo by se chtěl 
o tom přesvědčiti, může tak učiniti z popisu výstavy Václava 
Soukupa Klatovského (ve » Vlasti*, roč. XVII., čís. 1.— 3.) Jedině 
středem výstavy rozložena byla díla 239 spisovatelů a kolem 
středu, po stranách, vyložena byla na stolcích díla 376 katolických 
spisovatelů ! Co se dalo katolického z literatury snésti, sneslo 
se; sneslo se všecko, co tiskem v XIX. století bylo vydáno a 
co neslo se duchem katolickým. Také katolická žurnalistika 
mnou sehnaná a uspořádána vykazovala na stolcích 45 sešito- 
vých katol. listů a 58 žurnálů, tedy celkem 103 katolické časo- 
pisy ve více než 2(X) různě změněných exemplářích. Dekorace 
výstavy byla červeno- bílá. 

Výstava otevřena byla v neděli, dne 26. srpna, a zahájena 
pěknou řečí P. Karla Buriana, kněze řádu křížovnického s červ. 
hvězdou; těšila se až do svého uzavření dne 1. září 1900 od 
rána do večera, každého dne, hojné návštěvě. Tak vzácných 
knih starých katolických spisovatelů, zvláště kněží z doby budi- 
telské a tak mnoho katolických knih, brožur, spisů a ča.sopisů, 
vícekráte snad nebude ani pohromadě. Škoda, že se to duševní 
bohatství českého národa, ta nádhera české literatury musila 
zase majitelům, knihovnám a knihkupcům vrátit a rozeslat do 
všech koutů zemí koruny České ! Ó, kdyby se to bylo dalo 
skoupit, uložit a zachovat pro budoucnost! Jak mnohý uště- 
pačný nepřítel duchovenstva a popíratel zásluh jeho o literaturu 
českou a probuzení celého národa musel by umlknout před 
tímto museem literatury katolické a národní z XIX. století a 
schlípnout uši! Škoda, škoda těch pokladů, že se musily roz- 
ptýlit! Rozptýlit na vždy! Družstvo Vlast a jeho Literární 
sekce mohou býti na to hrdy po všecky časy, že se jim ale- 
spoň podařilo jednou národ český přesvědčit, kdo to byl, který 
v dobách národního poklesnutí získal si o nový život Čechů ne- 
popiratelné zásluhy a slávy — navždy ! 

Kdo bude psát jednou nestrannou a úplnou historii litera- 
tury české, nebude moci přejiti přes naši slavnou » První výstavu 
katolické literatury české z XIX. století.*'^) 

O tom jsem přesvědčen. 



Kdo by chtěl o této výstavě zevrubněji se informovati a nabyti o ní 
rozhledu, toho odkazuji na článek » Výstava katolického tisku XIX. století ve 
dnech 26. srpna až 1. září 1000« od Václava Soukupa Klatovského ve > Vlasti*, 
roč. XVII., 1900—1901, na str. 68, 138 a 264. 

1^ 



— 60 — 



Napsal jsem, že je škoda pokladu z první výstavy katolické 
literatury české, družstvem Vlast a jeho Literární sekcí v r. 1900 
pořádané, že museli jsme je vraceti a rozptýliti, aby se vícekráte 
dohromady nesehnaly. Než, na památku toho buďtež zde aspoň 
podány dvě přehledné tabulky, které jsem pokud mně to bylo 
možno, o časopisech a revuí do výstavy zpracoval a tam vyvěsil. 
Tabulky měly tento obsah : 



I. Katolické časopisy éeské. 



A.) ŽTimalistikia v letech 184r9 — 1900. 





Založ. 


Zašel 


Místo 


Jméno listu 






1 91AQ 




£>rno 


oias (ou r. looo uenniK^ 






1 oD / 


1 QOA 
1 oWO 


rrana 


Cecn (^aenniKj 






1 o # U 


1 O / 




Dělnické Noviny 






1 ooO 


1 ftQQ 


Brno 


jjeiniK 






1 OoO 


1 QQA 




Obecné Noviny 






1 QQQ 
1 OOO 


1 QQQ 
1 OOO 


Prostějov 


Vzájemnost 






1 OOO 


1 fion 

1 OVV) 


Praha 


Pražsky Týdenník 






i OOO 




Olomouc 


iviir 






1 Oi7 1 


i Oi70 


Praha 


iNcQcini ucinicKa pni. v^ecna 






1 1 

1 0«7 1 


l 0<7Q 




V cucriii ilOViiiy 






1 0<7 1 


1 onn 

1 u\J\J 




L/cinicKc iNoviny 






1 ou 1 


1 QOQ 

1 ©yy 


Mor. Ostrava 


Práce 








i oyy 


Dino 


worana pracc 






1894 


1897 


Mor. Ostrava 


Zájmy Dělnictva 






1894 


1896 


Praha 


Hornické Listy 






1894 


1903 




Obrana 






1895 




Králové Hradec 


Obnova 






1896 


1901 


Praha 


Lidový List 






1896 


1900 


» 


Spolkové Listy 






1897 


1903 




Katolické Listy 






1897 


1898 


Příbram 


Hornické Listy 






1897 


1898 


Praha 


Ženské Listy 






1898 


1898 




Hornické Listy 






1898 


1900 


Mor. Ostrava 


Ostravsko-Přívozské Noviny 






1898 


1904 


Praha 


Česká Žena 






1898 


1900 


Vel. Meziříčí 


Koruna Svatováclavská 






1898 




Val. Meziříčí 


Noviny z Pod-Radhoště 






1898 


1901 


Mor. Ostrava 


Věstník katol. spolků 






1898 


1898 


Praha 


Křesťanský Demokrat 






1898 




Brno 


Selské Hlasy 






1899 


1903 


Mor. Ostrava 


Ostravské Noviny 






1899 


1903 


Praha 


Český Kraj 






1899 


1899 


» 


XX. Věk. 





— 61 — 



j Založen 


; Zasel 


Místo 


Jméno listu 

1 


i 

1 1890 


1 1 
; 1904 


Čes. Budějovice 


1 — 1 

1 Stráž 1 


1899 




Třebíč 


, Stráž 


1 1900 


1903 ' 


Brno 


Obrana Práce a Dělnictva 


1 1900 


! i 




Hlasy z Boskovická { 


1 MUU 


[ 


» 


Stráž na Horách | 


, 1900 




Praha 


i Naše Listy 


' 1900 


1905 


Prostějov 


Hanácký I\raj 




j 1900 




Praha 


Věstník katol. duchovenstva 




1 1900 


1 
1 


» 'l Rodinné Vychování 






II. Katolické časopisy české. 


B. 


]^ev\ie, 


listy pouóné, sfiábavzíé, nábo'>:. aid. v leteoli 1B28_1000. 




Založen 

1 


Zašel 


Místo 


1 

J m é n l i s t u j 


1 

1828 


1 


Praha 


Časopis katol. duchovenstva! 


i 1850 


1 $^Q^ ! 

1 OvO 1 




Blahověst i 


! 1867 




Brno 


Škola Božského Srdce Páně 




1871 


1 885 


Praha 


Školník (list v3'chovatelský) 






1874 






Cyril 1 (list. věn. hudbě a zpěvu) 






1875 


1904 




Method(list věn. starožitnictví) 






1875 


1 


V> C o . D U VJ Cl U v 1 C w 


Ludmila 






1877 






Václav 




1878 






Anežka 




1878 


fJíO i 


Brno 


Obzor 




1880 


1892 


Praha 


Pastýř Duchovní 






1881 




Brno 


Anděl Strážný 






1884 




Praha 


Vlast 






1884 




Brno 


Mariánské Květy 






1884 


1895 




Literární Hlídka 






1884 




Praha 


Vychovatel 






1885 




Brno 


Museum 






1886 


1893 


Praha 


Obrana Víry 






1886 




Brno 


Přítel Dítek 




1887 


1905 


* 


Zahrádka sv. Františka 




1887 




Praha ' 


Růže Dominikánská 




1890 


1904 




Slova Pravdy 




i 1890 


1905 


Brno 


Lilie sv. Josefa 




1 1892 




Olomouc 


Náš Domov 






1892 




Praha 


Rajská Zahrádka 






1893 




» 


Český Kneipp 






1893 




» 


Rozhledy po lidumilství 






1893 






Duchovní Rádce 






1894 




Olomouc 


Kazatel 






1894 




Praha 


Khz 






1894 






Maria 






1894 






i Přítel Dítek 


\ 



— 62 — 





Založen 


Zasel 


Místo 


Jnieno listu 






1894 


1896 


Praha 


Katechetské Listy 






1896 






Český Jinoch 






1896 




Kroměříž 


Ss.Eucharistia 






1896 




Brno 


Hlídka 






1896 




Král. Hradec 


Časové Úvahy 






1896 




Nový Jičín 


Nový Život 






1897 


1903 


1 Praha 


Alethca 






1899 


1900 


» 


Nové Proudy 






1899 


1903 


» 


Obrázková Revue 






1893 






Sborník Histor. Kroužku 




I 1900 




» 


Echo z Afriky 





III. Cizozemské katolické časopisy éeské. 





Založ. 


Místo 


Země 


Jméno listu 






1893 


Ratiboř 


Prus. Slezsko 


Katolické Noviny 






1873 


St. Louis 


Sev. Amerika 


Hlas 






1890 


Chicago 




Přítel Dítek 






1894 




» » 


Národ (denník) 






1894 


» 


» » 


Katolík 






1896 


Hallettsville 




Nový Domov 






1899 


La Grosse 




Vlastenec 






1900 


Chicago 


» » 


Jednota 





Když jsme dne 2. září 1900 po uzavření naší skvostné vý- 
stavy skládali všecko to bohatství katolické literatury české 
z XIX. století, schladlo v nás nadšení. Bylo nám líto těch drahých 
památek naší minulosti, že s nimi se musíme rozloučiti — snad 
na vždy. Než nutnost toho byla nezbytnou. Do večera byl refe- 
ktář knížecího arcibiskupského semináře vyprázdněn. Po první 
výstavě katolické literatury české z XIX. století nezbylo nám nic, 
než upomínka tak blahá jako nejkrásnější pohádka. 

XVI. 

Založení zemského sdružení katolických spolků v arcidiecési 
pražské. — Sjezd sdružení katol. spolků diecése česko-budě- 
jovické v Sušici. — Sjezd sdružení katol. spolků diecése krá- 
lovéhradecké v Chrudimi. — Říšské volby v Cechách. — Ve- 
čírky příznivců »Nového Života* v Praze, — Všeobecný sjezd 
katolíků českých v Kroměříži. — II. sjezd křesťansko-socialně 
lidové strany české v Praze. 
Dne 31. ledna 1899 učiněn také v Praze krok, aby za pří- 
kladem Hradce Králové a Českých Budějovic dostalo se kato- 
Jíckým vzdělávacím spolkům v arcidiecési pražské spolkového 



— 63 — 



ústředí. V Hradci Králové je měli od r. 1893 a v Českých Bu- 
dějovicích od r. 1895. 

V předu uvedený den svoláni vldp. kanovníkem Dr. Jos. 
Burianem sešli se zástupci a předsedové katoi: spolků vzdělá- 
vacích i podporujících : z Prahy, předměstí, z Velkého Břevnova, 
Černoušku, Drahno-Újezda, Vepřku, Dol. Beřkovic atd., aby při- 
jali stanovy tohoto nového sdružení a zvolili výbor. 

Schůzi zahájil uvítav přítomné vldp. kanovník Dr. Josel 
Burian, jakožto předseda a zapisovatelem schůze byl pan J. 
Sedláček. 

V debatě o stanovách súčastnili se důst. pánové: Emil 
Dlouhý-Pokorný, kaplan; Jos. Trykar, farář; Jaroslav Rouček, 
kaplan : p. JUDr. Frant. Herman, p. Václav Myslivec, pan JUC. 
Jos. Šindler, p. JUC Cyr. Fr. Vlk. p. Václav Stupka, p. Jos. 
Hovádek, dp. Jan Pauly, kaplan, dp. Frant. Stejskaí, kaplan 
a dp. P. Ant. Ostrčilík S. J.'») 

Když byly některé změny ve stanovách provedeny, přikro- 
čeno k sestavení kandidátní listiny a k volbě výboru. Když byl 
navrhován první kandidát, kterým byl dp. Dlouhý-Pokorný, vy- 
stoupil týž pán a navrhoval, aby byly do výboru povolány též 
dámy a předsedkyně spolků, na př. žen a dívek v Praze. Pí. Klin- 
gerová žádala, aby byly do výboru zvoleny dvě dámy a tři 
mezi náhradníky. Když mnozí se proti tomu ohražovali a po- 
ukazovali na to, že jest posud přihlášen jeden ženský spolek, 
kdežto mužských spolků jest celá řada, a že by to byl velmi 
křiklavý nepoměr, dáno dámám na vůli, buď jmenovati si ze 
svého středu jednu kandidátku nebo vyslali do výboru dp. 
Dlouhého-Pokorného jakožto duchovního rádce spolku, dámy 
přijaly druhé a dp. kandidát Dlouhý-Pokorný jednohlasně zvolen. 

Dále zvoleni do výboru: dp. Jos. Trykar, p JUDr. Fr. 
Herman, dp. ThC. Jan Pauly, p. Frant. Satorie, p. JUC. Jos. 
Šindler, dp. Václav Stejskal, dp. Fran^. Stejskal, dp. Jaroslav 
Rouček, vldp. prof. dr. Vincenc Ruth, p. J. Feuerstein, ř. učitel 
p. Václav Špaček, dp. farář Frant. Pohunek a rolník p. Mudra; 
za náhradníky jsou zvoleni: vldp. Václav Kotrch, probošt v Rou- 
dnici, redaktor p. Václav Myslivec, rolník p. Hoffmann, p. Jos. 
Hák, úředník, p. Jos. Šolle, účetní, p. Jan Vokoun a pan Jan 
Navrátil. 

Sdružení trvá do dnes, ale z uvedených pánů ve výboru 
a mezi náhradníky není ani jediný. Důležitost tohoto ústředí pro 
katolické spolky v arcidiecési odůvodňuje se životem a hnutím 
spolkovým sama sebou 

♦ * 

Významnou událostí v roce 1900 byl také sjezd katolických 
spolků z diecése královéhradecké dne 9. záři 1900 ve staroslavné 
Chrudimi. Na sjezd dostavilo se 26 katolických spolků z diecése 
se 16 spolkovými prapory a s 800 členy. Průvod městem a měst- 



>Katolické Listy*, r. III., č. 32., 1. února 1899: »Ustavující schůze 
zemského svazu katol. spolků v Čechách « 



— 64 — 



ským parkem znenáhla vzrostl na 12.000 účastníků. Celá konser- 
vativní Chrudim byla vzhůru. Na sjezd přijel též ' ndp. biskup 
Edvard Jan Nep. Brynych. Po valné hromadě diecésního sdru- 
žení katol. spolků následovalo zahájení sjezdu v městském parku, 
na němž mluvil vldp. dr. Rudolf Horský »0 budoucnosti křesf. 
sociální strany v národě českém. « Sjezd úplně se zdařil a byl 
pro mnohé na českém východě vzpruhou. 

* ♦ 

* 

Roku 1901 dne 3. ledna konány jsou v Rakousku podruhé 
a naposledy volby do říšské rady na podzim r. 1900 rozpuštěné. 
Roku 1907 zavedeny jsou v Rakousku volby poslanců do říšské 
rady na základě všeobecného, přímého a rovného hlasovacího 
práva. Sčítací katol. kandidáti do páté kurie v den 3. ledna 
1900 dostali v pěti okresích v Čechách tento počet hlasů: 



Na Královéhradecku Emil Dlouhý-Pokorný, kaplan 41 

» Litomyšlsku Dr. Rudolf Horský, farář 65 

» Čáslavsku Josef Hovádek. knihař 21 

» Táborsku Václav Žižka, stříbrník 7 

» Písecku Leopold Havelka, horník 29 



Celkem tedy 163 hlasy- Jak všecky ostatní strany při 
těchto volbách dopadly, vylíčil jsem již v IX. kapitole III. dílu 
těchto dějin stčitistickou tabulkou. 

Jako na českém východě v diecési královéhradecké, tak 
i na českém jihu v diecési česko-budějovické diecésní sdružení 
katol. spolků každoročně v tom neb onom místě konalo svůj 
výroční sjezd, aby oživilo katolického ducha v místě. 

Tak r. 1901 ve dnech 29. a 30, června konán sjezd die- 
césních katol. spolků česko-budějovických v Sušici, k němuž 
se dostavilo 140 delegátů. V průvodu městem šlo členstvo, 20 
katolických spolků s 15 prapory. Sjezd zahájil a řídil místopřed- 
seda sdruženi dp. Jiří Čadek, kaplan z Netolic, a čestným před- 
sedou zvolen J. M. p. Ferd. hrabě Chotek z Volšova. 

K dennímu pořádku mluvili: slč. Augustina Rozsypalová 
»0 ženě jako pomocnici mužově*, T. J. Jiroušek »0 významu 
katolických spolků« a dr. Rudolf Horský na thema »Možno-li 
se křesťanským sociálům spojili s některou stranou v Čechách.* 

Sjezd byl skončen za povznášející nálady účastníků. 

* 

Stoupenci katolické moderny, když se jim na mnoze poda- 
řilo vniknouti ve kruhy křesťansko-socialního dělnictva, učinili 
pokus vniknout i mezi intelligenci. Za tím účelem jali se roku 
1901 pořádali v Praze, nejprve v místnostech Svatováclavské 
záložny a na to »u Štajgrů«, tak zvané » večírky příznivců No- 
vého Života«. Na těchto večírkách probírala se různá themata 
otázek společenských, literárních i náboženských. Pořadatelům 
se jednalo o »obrod« mezi inteligencí a proto napsali ihned. 



— 65 — 



že ^apoštolem tohoto budoucího obrodu jest i »Nový Život* 
a kdo jdou s ním, jdou jen proto, že si uvědomili touhy svých 
duší k Slunci a Radosti života — že chtěli státi pevně tam, kde 
jiní klesali, vzorně čeliti tam, kde jiní se bázlivě skrývali či 
změkčile slzeli.«®®) 

Večírků těchto konáno celkem devět, a to: dne 2., 9. a 19, 
března, 22. dubna, 6. a 28. května. 4., 10. a 17. června 1901. 

K prvnímu večírku poslány byly i pozdravné dopisy od 
redaktora » Nového Života* Karla Dostála-Lutinova a Jana Šrámka, 
kaplana z Nového Jičína na Moravě. 

Na těchto večírkách referovali: filosof Albert Pražák : >0 vlivu 
umění na duši.« — Em. šlechtic z Lešehradu: »0 uměleckém 
významu básníka Zeyera.* — Frant. Bílek: »0 básníku Březi- 
novi. « — Filosof Inoc. Arnošt Bláha: »0 sociální otázce.« De- 
baty se při tomto thematu súčastnili : Emil Dlouhý-Pokorný, 
JUC. Maška, redaktor »Lidových Listu € Josef Hovádek, PhC. 
Martin Pernica, Ph. Dr. Vítězslav Nejedl, JUC. Emerich Fiala 
a Juliana Michalková-Kutnohorská. — Dále referoval PhC. M. 
Pernica na thema »Proč se odvrací intelligence od náboženství* 
a v debatě měli účast : Jos. Hovádek, Dlouhý-Pokorný, žurnalista 
Novotný, JUC. Pospíšil, JUC. Maška a filosof Arnošt Bláha. — 
V následujícím večírku byla debata o témž předmětu, a mluvili 
v ní: Emil Dlouhý-Pokorný, Bláha, dr. Nejedl, JUDr. Gustav 
^ Mazanec, Pernica, studující- filosof Alois Serve-Dichtl a redaktor 
Hovádek. — Na konec večírku debatováno opět >0 sociální 
otázce.* Hlavní slovo vedli: Emil Dlouhý-Pokorný, studující filo- 
sofové : Albert Pražák a Mikuláš Šmok, technik Neumann, sochař 
Frant. Bílek, Dr. Nejedl, redaktor »Rozvoje€ Josef Mikšovský 
a studující filosofovi Bláha a Malý. 

Vedle uvedených referentů a debatérů byli mezi účastníky 
těchto večírku následující pánové a dámy: studující R. Preiss, 
slč. Marie Kalašova, ^Ič. Zdenka Kalašova, pí. Gabriela Preissová, 
slč. Antonie Dubcova, slč. Eliška Sedláčkova, p. J. Sedláček, 
pí. Anna Sedláčková, pí. Julie Michalková-Kutnohorská, Karel 
Michálek, Fr. Em. Zelenka, Zdenka Braunerová, slč. Julie Emin- 
gerova, slč. Augustina Rozsypalova, Alois Koráb, Ed. Stan. Hor 
molka, Ljudevít Pifko, Jan Pražák, Fr. Pořický, P. Alois Svojsík, 
Vymětal, Jiráček, Václ. Špaček, Kokoška, Matouš a Dvořáček.") 

Večírky zakončil hlavní svolavatel studující Inoc. Arnošt 
Bláha dne 17. července 1901 jakožto první jich sérii, ale další 
večírky více se již nekonaly. 

Pořadatelé i účastníci měli snad dost na této první sérii. 
Účel byl průzračný, těmito večírky měli se mnozí ze studujících 

>Rozvoj<, roČ. II., číslo 8. ze dne 10. března 1901. Praha-Žižkov. 
»») >Rozvoj«, roč. II., čís. 8. str. 116., čís. 10. str. 148., čís. 11. str. 166, 
číš. 14. str. 217., čís. 15. str. 231., čís. 20. str. 301., čís. 21. str. 313., čís. 22. 
str. 327., čís. 23. str. 344., čís. 24. str. 3^6. články >Přátolské večírky •No- 
vého Života. « 



T. J. JirůttSek: Dějiny aociedního hnuti. 



— 66 — 



a z intelligence občanské připravovati ke katolické moderně a vy- 
chovávati na její nové bójce. 

Nejvýznamnější událostí v roce 1901 byl všeobecný sjezd 
katolíků českých, pořádaný ve dnech 25., 26. a 27. srpna v Kroměříži 
na Moravě, k němuž sjelo se z Čech, Moravy, Slezska i Dol. 
Rakous 110 katolických spolků se 37 spolkovými prapory a 
22.000 účastníky. Co Kroměříž stojí, takové velkolepé manifestace 
v ní nebylo. Sjezdu předsedal dr. Jaroslav hr. Thun z Ho- 
hensteinů. 

Kromě četných slavnostních a odborových řečníků mluvili 
na sjezdu také kníže arcibiskup Dr. Theodor Kohn a brněnský 
biskup Dr. Fr. Sal. Bauer. 

Sjezd zasedal při slavnostních schůzích ve zvláštní veliké 
dvoraně v knížecí arcibiskupské zahradě a odborové schůze ko- 
nány byly v prostorných sálech a učebnách českého gymnasia 
v městě. 

Jako slavnostní řečníci mluvili: 

Dr. M. Hruban, říšský posl. : »0 důležitostech a cílech ka- 
tol. sjezdů a o idei Cyrillo-Methodějské.« 

Frant. Valoušek, farář: »0 sociální otázce. « 

Dr. Fr Nábělek, profesor: »0 víře a vědě.« 

Dr. Robert Neuschl, profesor: »0 manželství a křesťanské , 
rodině.* 

Dr. Karel Visnar, kanovník: *0 významu katolictví a ka- 
tolické církve.* 

J. M. Kadlčák, nadučitel: »0 školské otázce.* 
Dr. Ant. Cyr. Stojan, zem. a říšs. posl.: » O autoritě v církvi 
a ve státě.* 

Dr. Rudolf Horský, farář: »0 spolcích.* 

Frant. Štábl, redaktor > Hlasu* : »0 katolickém tisku.* 

V odborových schůzích řečnili : 

Dr. Fr. Rouscher: >0 významu Říma pro národy vůbec 
a český národ zvláště.* 

J. Halouzka, farář a J. Vychodil, farář: »0 misiích mezi 
Slovany.* 

Ant. Rybníček, redaktor »Obrany práce* a dělník Štancl; 
»0 záležitostech otázky dělnické.* 

Dr. R. Špaček, profesor: »0 lásce křesťanské.* 
Tomáš Jos. Jiroušek, redaktor »Našich Listů* : »0 záleži- 
tostech spolkových*. 

Dr. Frant. Nábělek, profesor: »0 vědě filosofické.* 
Frant. Snopek, archivář: » O naší historii a diecésní zvláště*, 
a Dr. Jos. Kachník, profesor: »0 křesťanském umění.* 

Dr. Bronec.^ profesor: »0 literatuře revujní a románové.* 
P. Tomáš Šillinger, red. »Hlasu* : »0 periodickém tisku.* 
Apetaur, učitel: »0 škole obecné.* 
Ječmínek, učitel: »0 zanedbané mládeži.* 



— 67 — 



Červenka, říd. učitel: »0 škole měšťanské.* 

Dr. B. Segeta: »0 školách středních.* 

Fr. Šindler, profesor: »0 náboženství na školách středních* 
a Ant. B. Drápalík, profesor: »0 universitách.* 

Jak z uvedeného a projednaného materiálu viděti, byl sjezd 
kroměřížský sjezdem pro vědu, náboženství, sociologii a vůbec 
život společenský veledůležitým a dobré ovoce přinášejícím 
sjezdem pracovním. Kdo se tohoto sjezdu súčastnil, nikdy mu 
z paměti nevymizí jeho velikost a význam. 

Druhý a také poslední sjezd křesfansko-socialní lidové 
strany svolali si křesťanští demokraté ke dni 17. a 18. května 
r. 1902 do sálu Jednoty katol. tovaryšů v Praze. 

Na sjezdu měli účastenství P. T. pp. : Jos. Hovádek, Václav 
Myslivec, redaktor » Katolických Listů «, Frant. Šafránek, rolník 
z Dol. Města, Leop. Havelka, horník z Příbrami, Jan Hendrich, 
studující z Prahy, Vilém Koles, krejčí z Prahy, P. Dlouhý-Pokorný, 
kaplan z ^Prahy, Fr. Jukl, kaplan z Hradce Králové, P. Milo Zá- 
ruba ze Želiva, Jaroslav Rouček, farář z Vepřku, Karel Bártovský, 
kaplan v Dol. Beřkovicích, Josef Urban, obuvník z Kostelce nad 
Orlicí, Karel Janda, kaplan ze Žižkova, Frant. Holeček, katecheta 
ze Strakonic, Augustina Rozsypalová, učitelka z Blovic, Frant. 
Satorie, dělník z Karlina, Antonín Barcal, rolník z Tuhaně u Měl- 
níka, Fr. Prudič, kaplan z Červeného Kostelce, Josef Šamalík, 
rolník a red. ^Selských Hlasů « z Ostrova na Moravě, Josef 
Adámek, rolník z Vojtěchova, Frant. Jelínek, učitel z Malotic, 
Frant. Korynta, zlatník z Prahy, Jaroslav Astr z Úpice, V. Bibus 
z Ústí nad Orlicí, Kratochvíl z Kladna, J. Žlábek z Vodňan, 
Jos. Gross z Mýta u Zbirova, Jos. Kovář z Hronova, Jos. Po- 
sledník, kaplan z Radnic, J. Kašpar z Dol. Města, J. Hála z Chocně 
a Adalbert Kotrba z Prahy, pokud jest známo z ^Katolických 
Listů«, které ve dlouhých článcích v číslech 135., 136. a 138. 
roč. VI. o sjezdu široce a zcv^rubně referovaly. 

Sjezd zahájen p. Jos. Hovádkem a do předsednictva^ zvoleni 
jsou pp. Jos. Hovádek, Jos. Lokvenc z Úpice, Fr. Šafránek 
z Dol. Města, Leop. Havelka z Příbrami a Jan Hendrich z Prahy. 

Zprávu o činnosti strany od jejího založení (dne 13. a 14. 
srpna 1899) podal p. Vilém Koleš. Zpráva po poznámkách pp. 
red. Václava Myslivce, Bibuse, Urbana a Emila Dlouhého-Pokor- 
ného schválena. 

»0 postavení strany křesť. soc. lidové v kr. Českém reíe- 
lOval dp. Fr. Jukl. V rozvinuté debatě mluvili Šafránek, red. 
Myslivec, kaplan Posledník, Hovádek, kaplan Milo Záruba, farář 
Jaroslav Rouček, kaplan Janda, kaplan Karel Bártovský, Urban, 
katecheta Holeček, Havelka, kaplan Dlouhý-Pokorný, Bibus, 
Rozsypalová, Korynta, Astr. Tento bod programu projednán prvr 
ního dne. druhého dne měli hlavní slovo o záležitostech hospo- 
dářských rolníci Jos. Šamalík, Fr^ Šafránek (který téhož dne 
předsedal), Kašpar, F M. Záruba, Štěpán, BarcaU HéA^ ^ V 



— 68 — 



Na sjezdu v týž den předčítány byly též na telegraficky 
zaslané pozdravy došlé telegramy, sdělující děkování a požehnání, 
které zaslali nejdůst. pp. biskupové: ieho Eminencí ndp. Leo 
kard. ze Skrbenských, kníže-arcibiskup pražský, J. M. ndp. 
Edvard Jan Nep. Brynych, biskup královéhradecký, Jeho Excell. 
ndp. Dr. Martin Říha, biskup česko-budějovický, a Jeho Excell. 
ndp. Dr. Emanuel Jan Schoebel, biskup litoměřický.®^) 

Po skončených debatách o tisku, všeobecném sdružování 
a organisování strany zvoleni pak do výkonného výboru strany 
křesť. sociál, lidové následující pp.: Jos. Hovádek, Václav My- 
slivec, Vilém Koleš a Emil Dlouhý-Pokorný z Prahy, V. Bibus 
z Kostelce nad Orl., L. Havelka z Příbrami, Fr. Šafránek z Dol. 
Města a Frant. Jukl z Hradce Králové. Za náhradníky jsou zvo- 
leni pp. : Karel Bartovský z Dol. Beřkovic,^ P. Milo Záruba ze 
Želiva, Jos. Fišer z Radnic a Fr. Prudič z Červ. Kostelce. Mimo 
tento výkonný výbor zvolena k němu též akční sekce z dele- 
gátek pí. Cmíralové z Prahy, slč. Frant. Jakubcové ze Semil, 
pí. Kaslové z Plzně, slč. Aug. Rozsypalové z Blovic, Škabradové 
z Hradce Králové, Špeldové z Červ. Kostelce a Vackové z Hronova. 

Dle presenční listiny bylo sjezdu tomuto přítomno 176 de- 
legátu a delegátek a 30 hostí. 

Průběh sjezdu mnohé účastníky křesťansko-socialně lidové 
strany tak nadchl, že průchod dávali svému nadšení, jako dp. 
Fr. Holeček, delegát ze Strakonic, který pravil: »Dnes dmou se 
prsa radostí, neboť vidíme, že véc křesťanské demokracie spěje 
po dráze vítězné. Vojevůdce Tamerlan pozoroval mravence, který 
se devadesátkráte vrátil k předmětu, jejž vlekl. Takovou vytr- 
valost musíme i my sobě osvojiti a úspěchy naše porostou den 
ke dni.«®^) 

Jaroslav Rouček, farář z Vepřku, měl dokonce řeč, všecky 
účastníky elektrisující, kterou končil slovy : »Naše strana jest 
Gedeonem, který, vida utrpení svých spolubratři, vstává.* 

A za rok byla tato strana tak tichá a tak v koncích, že 
nebylo o ní ani slyšeti, a nejnadšenější řečník její na sjezdu 
Jaroslav Rouček stojí nyní (v roce 1908) již po dva roky v řadách 
nepřátel katolíků jako kněz odpadlý, stojí v řadách pokrokářů 
a sociálních demokratů na Brněnsku. Fr. Holeček jest suplujícím 
profesorem reálných škol na Král.i Vnohradech a o hnutí kato- 
lické se pranic nestará. A Emil Dlouhý-Pokorný jako odstouplý 
kněz píše ve svém orgánu »Křesťanská Myšlenka*, biskupy za- 
kázaném, proti bývalým svým představeným i proti katolíkům 
organisovaným ve straně katol. lidu v Čechách, založené ze 
všech katol. stran r. 1906. 

Tak se časy mění a lidé s nimi. Křesťanský demokratismus 
svedl mnohé až k sociálnímu demokratismu. 



»Katolické Listy<, č. 136. ze dne 20. května 1902, 61ánek: >Zemský sjezd 
křesť. sociál, lidové strany. « 

*ifiitoJické Listy €, roč. VI., čís. 136. 20. května 1902. 



— 69 ~ 



XVI. 

Rozvoj a rozkvět katolické moderny v letech 1899—1904. — 
Sjezd zástupců katol. vzdělávacích spolků v Praze r. 1901. 

»Dnes prapor nás se rozvíjí, 
buchotá bujným vzmachem — 

však bude stažen 

>Rozvoj« II. č. 5. r. 1901. 

V letech 1899 — 1904 byla smutná podívaná tia katolický 
tábor v Čechách. Na jedné straně stáli staří křesťanští sociálové 
a stoupenci strany katolicko-národní a na druhé straně stáli kře- 
sťanští demokraté strany lidové a katoličtí modernisté. Největší 
potíže byly s katolickými modernisty. V táboře těchto byla valná 
část mladého kněžstva, něco laiků a také trochu těch, kteří pů- 
sobili mezi křesťanskými dělníky z tábora křesťansko- sociálního 
lidového čili křesťansko-demokratického, jak také své straně říkali. 

Až do konce roku 1899 zastupoval katolicko-moderní směr 
tak zvaný »Nový Život* na Moravě, avšak v těmž roce zdál se 
mnohým modernistům málo radikálním a tak na podzijn r. 1899 
jali se tito na Moravě v Olomouci vydávati třikráte v měsíci list 
^ový, pod názvem » Rozvoj*, revue pro veřejný život, vědu, lite- 
raturu a umění. »Rozvoj« tisknut byl v Olomouci, ale redigován 
byl z Prahy. A konečně Novým rokem 1900 došlo k tomu, že 
redakce přestěhovala se do Prahy na Žižkov.®*) 

»Rozvoj« vycházel něco přes dvě leta, až v polovici měsíce 
ledna r. 1902 byl zvláštním listem od Nejdůst. Episkopátu českého 
světskému i řeholnímu duchovenstvu provincie pražské zakázán. 
V zákazu tom se výslovně píše: » Dlouhou řadu let pozorujeme, 
že proti církvi Kristově, jejím sluhům a zařízením pohanami mno- 
hých časopisů se štve a útočí. Ba, v novější době i někteří z těch, 
kteří jsou vyvolení synové církve a k jejím službám zasvěcení, 
poskytují nejvýše smutné divadlo, usilovně tříštíce a podvracujíce 
autoritu Bohem v církvi ustanovenou. V čele boje tohoto způ- 
sobu stojí především časopis ^Rozvoj*, který, ač neuvádí na ve- 
řejnost redaktorem kněze, přece předstírá, že jest časopisem du- 
chovenstva, a zabývaje se nejvíce církevními a kněžskými zále- 
žitostmi, udává, že při sepisování zvrhlých článku má za soudruhy 
kněze.« — V dalším obsahu list nejdůst. Episkopátu českého h- 
tuje těchto zjevů a ku konci přikazuje: »I řídíce se tudíž vůlí 
Boží a sv. Stolice výslovným předpisem (Constit. »Officiorum ac 
munerum* VIII. Kal. Febr. 1896 Tit. I. Cap. VIII., 21., 22., Tit. 
II. Cap. V. 49.) pro Ježíše Krista, který nás bude souditi, veškeré 
i jednotlivé knéze i kleriky diecési našich napomináme, zapřísa- 
háme a ve svědomí jejich je zavazujeme^ aby ^Rozvoj* anebo 
jinaký podobný časopis, který by se změnou jména jeho směrem 
snad nastoupil, nečetli, nekupovali a nižádným jiným způsobem 
nepodporovali,* List podepsán jest: Leo kard. Skrbenským, arci- 
biskupem pražským, Dr. Emanuelem Janem Schoeblem, biskupem 

'^) Vydavatelem >Rozvoje< byl studující filosofie Arnošt Innocenc Bláha a 
odpovědným redaktorem Josef Mikšovský. Redakce a expedice byla v Žižkově, 
Krasová ul. č. 737. a tiskárna u Kramáře a Procházky v OlonvoMcv, 



— 70 — 



litoměřickým, Dr. Martinem Jos. Říhou, biskupem českobudějo- 
vickým aEdvard. Jan.N.Brynychem, biskupemkrálovéhradeckým.®^) 
Z českých katolických listů přinesly tento list Nejdůst. Epi- 
skopátu českého v úplném znění »Naše Listy* v čísle ze dne 

I. února 1902. 

A jaký div, že » Rozvoj* byl zakázán. Co všecko »Rozvoj« 
proti křesťanským sociálům, děkanům, vikářům, kanovníkům i bi- 
skupům přes dva roky psal, to přesahovalo všecky meze trpěli- 
vosti, až struna shovívavosti praskla. Žádný list sociálních demo- 
kratů, ani těch tak zvaných »ethických« anarchistů a pokrokářů 
všech národních a sociálních odstínů, tak sprostě a tak surově 
proti katolíkům, biskupům oddaným a umírněným si nepočínal, 
neštval a nenadával jako »Rozvoj«. 

Abych uvedl k těmto slovům některé důkazy, cituji z ^Roz- 
voje« alespoň trochu těch názvů, jimiž tam byli staří pracovníci 
a buditelově z hnutí a spolkového života katolického poctíváni 
názvy, jichž se pak nepřátelé katolického života sociální demo- 
kraté, národní socialisté i anarchisté v listech svých chápali a 
proti nám v plné míře jich využívali. »Rozvoj« tituloval nás a 
o nás psal takto: Tandariaš Šmrkolisa (to platilo red. Tomáši Jos. 
Jirouškovi), Don Trdle de 11a Doj (t p. red. Tom. Škrdlovi), Con- 
sorcio maranica čili družstvo »Masť« (Rozvoj, roč. III. č. 3. roku 
1902), Tomáš Mocný, Tomášové hodní, Veleinkvisitor pražský 
Tomáš, Velký Mogul, šedivec, Brutus atd. (platilo red. Tomáši 
Škrdlovi. Rozvoj, 11. č. 27., 30.) Dr. Ošvihla (platilo Dru. Rud. 
Horskému. Rozvoj, II. č. 23.), Patrie a její Samoderžavi (Rozvoj, 

II. 27.), Šnupariusové (to platilo děkanům a vikářům, kteří s roz- 
vojisty zdráhali se kamarádit. Rozvoj, II. č. 20. a 30.), posvěcení 
Vaškové (platilo protirozvojistickým kaplanům. Rozvoj, II. č. 28. 
roku 1901), nebeské kozy — terciářky (Rozvoj, II. 30.), » Kato- 
lické Listy*, aristokratický žurnál, hradba hierarchické pohodl- 
nosti, arcidiecésní kaditelnice (Rozvoj, r. II. č. 19. a 20.), ticho- 
šlapská Šimonová »Obrana« (Rozvoj, II. č. 14.) atd.®*) 

V >Constitutio Apost. Officiorum ac munerum< Cap. VIII. 21. se praví: 
> Denníky, listy a spisy periodické, které usilovně útočí na náboženství a dobré 
mravy, buďtež zavrženy nejen dle přirozeného, ale i dle církevního práva. I méjž 
tedy vrchnost církevní péci, kde by bylo třeba, aby vhodně napomenula věřící 
o nebezpečí a škodě takové četby*. A tamtéž v odst. 22. se dále praví: >Nikdo 
z katolíků, zvláště z osob duchovních, nechť ničeho neuveřejňuje v takových 
dennících, listech nebo spisech periodických, leč ze spravedlivé a rozumné příčiny.* 
A konečně tamtéž v Tit. II. Cap. V. odst. 49. se přikazuje. >Kdo by vůbec pře- 
kročil nařízení tohoto obecného dekretu, dle různé závažnosti obvinění přísně od 
biskupa budiž napomenut ; bude-h se zdáti příhodno, budiž i tresty kanonickými 
stížen.« — 

A jak ušlechtilé lokálky měl >Rozvoj«. Tak na př. uvedeme z č. 16. r. II 
r. 1901 jen tuto: >Tomáš (zde se míní red. Tomáš Škrdle) prý jmenován byl 
nejvyšším dekretem nejvyšším inspektorem nad cíděním bot, livrejí, knoflíků, erbů, 
paspulí, cingul, kvastlí atd. v knížecím arcibiskupském paláci. Zvláštní péči svě- 
řeny jsou mu ony veliké historické boty, v nichž kočové knížecí arcibiskupští se 
v parádě objevují, jakož i třírohé klobouky s bílými pštrosími péry á la Louis.* — 
Nestydíme se za to, co se pachálo proti nám a doufáme také, že pro pravdu, která 
zde líčena, nebude se horšiti nikdo, kdo t a k. č i n i 1 a nebo s t ě m i šel, kdož 
tak činili. Vždyť jednalo se snad podle rozumu a ne-li, nechť, pro podruhé 
počítá každý nejen s přítomností, ale i s budoucností. 



— 71 — 



To všecko byly názvy, které po většině patřily starým čle- 
nům družstva Vlast a některým ještě jiným, kteří podle pišťaly 
rozvojistů zdráhali se tancovali. A jak psalo se tam proti bisku- 
pům a kanovníkům, kteří se rozvojistům stavěli v cestu a nebo 
si jich ani nevšímali, pro pohoršování nové nelze ani uváděti. 

Zkrátka » Rozvoj « prováděl u nás hotovou literární i spole- 
čenskou rebelii proti autoritě a ošklivou, znemravňující výchovu 
u každého, komu do rukou se dostal. 

»Rozvoj« třískaje hlava nehlava do křesťanských sociálů a 
umírněných katolíků choval se k odpůrcům těchto křesťanských 
sociálů i katolíků zcela jinak. V očích redaktorů >Rozvoje« do- 
cházely milosti a pompesního vyvýšování protikatolické listy jako 
*Nový Kult^^ orgán ethických anarchistů, vydávaný Stanisl. R. 
Neumannem v Žižkově, *Rudé Kvéty*, satyricko-politický list so- 
ciálních demokratů v Praze,- » Moderní Revue<, vydávaná a řízená 
tehdáž Arnoštem Procházkou v Praze. * Dvacátý Vek*, revue be- 
letristicko-filosofická k šíření vyšších názorů životních a k pěsto- 
vání »krasocitu«, vydávaná Václavem Šarpen — (Nepraš) v Ži- 
denicích u Brna, ^Česká^MysU^ časopis filosofický, vydávaný a 
redigovaný prof. Frant. Čadou, prof. Frant. Drtinou a prof. Frant. 
Krejčím v Praze a podobné. 

Pečlivá pozornost věnována v »Rozvoji« redaktorům, spolu- 
pracovníkům a dopisovatelům předem jmenovaných listů v lite- 
rární části »Rozvoje«. Široce a podrobně vypisovány jsou v >Roz- 
voji« životopisy: Jiřího Karáska ze Lvovic (z »Moderní Revue*) 
Karla Kamínka (přispívatele do Moderní Revue«). Stanislava R. 
Neumanna (vydavatele >Nového Kultu*) Em. šl. z Lešehradu atd,^'.) 

Také posuzovány a vděčně oceňovány jsou v »Rozvoji« umě- 
lecké osobnosti, jako : herečka slečna Mařenka Pospíšilová, která 
hraje dnes jen Němcům (»Rozvoj« r. II. č. 10. dne 1. dubna 1901), 
malíř Max Švabinský, Johannes Schiaf, Adolf Rette, malí/ nočních 
vigilií atd. (»Rozvoj« r. 11. č. 10.) A jak široce a dlouze psáno 
v »Rozvoji« o coelibátu, masturbaci atd., rozhodně nelze zde po- 
dati ani ukázky na důkaz pravdy, aby ostuda nebyla ješlě dnes 
rozšiřována. Zkrátka, všecka tato činnost katolických modernistů- 
rozvojistů každému rozvážnému člověku zdála se býti radikali- 
smem hotového poblouznění. Proto zákaz »Rozvoje« přišel, ač 
přišel poněkud pozdě, ale přišel přece a částečně výstřednosti 
zmírnil, ale na dobro jich nevymýtil; rozvojismus zapustil ko- 
řeny již hluboko. 

Dědictví »Rozvoje« převzal list ^Rozkvet*, vycházející půl 
roku, a když i tento list byl zakázán^ vydáván list nový *Mane^ 
^ po pádu tohoto opět nový list »Bílý Prapor*.®®) 



>Rozvoj« roč. lí. č. 3. dne 20. ledna 1901. 

>R o z k v ě t<, měsíčník věnovaný zájmům katolické intelligence. Vydavatel 
a redaktor Karel Kučera v Olomouci. Ročníku I. vyšlo číslo 1. dne 20. srpna 1901. 
>Rozkvět« během roku 1902 zanikl a vznikl list nový >Mane«, měsíčník pro 
zájmy katolické intelligence a pro kritiku náboženských poměrů. Vydavatel a re- 
daktor Karel Kučera v Olomouci. Ročníku I. vyšlo číslo 1. dne 21. ledna 1902 
hned po zákazu >Rozvoje«. Během roku 1903 měsíčník »Mane« však zanikl. — 
>B í 1 ý Prapor*, obzor katolické moderní intelligence, Y^d«LM^.\.^\ ^x^^-íiíX^sít 



- 72 — 



Listy klesaly a nové povstávaly, ale tendence se neměnila, 
způsob psaní udržován k velikému veselí liberálů, sociálních de- 
mokratů, národních socialistů, pokrokářů a volných myšlenkářů 
dále. Konpčně pádem »Bílého Praporu* 1904 padl i radikální a 
nanejvýš výstředně moderní rozvojismus. Ovšem jen na veřejnosti.- 
Po taji pracováno bylo v rozvojismu tom neustále, jak svědčí 
mnohé odpady a sesazení mladých kněží. Tak na př. odpadli nebo 
vzdali se kněžství neb byli suspendováni během rozkvětu a šíření 
katolického modernismu od roku 1898 do r. 1908: Josef Svozil, 
katecheta z Bystřice pod Hostýnem, Fiant. Šimek, kaplan z Ústí 
nad Orlicí. Josef Adam, kaplan z Ústí nad Orlicí, Th. Dr. Frant. 
Doubrava z řádu Maltánského v Praze, Jaroslav Rouček, farář 
z Vepřku, Emil Dlouhý - Pokorný, katecheta z Prahy, Ladislav 
Kunte, praetekt v koleji Arnošta z Pardubic, Václav Ráb, kate- 
cheta z Jablonce nad Jizerou, Th. Dr. Frant. Loskot, katecheta 
z Prahy, Ed. Kudrnka, kaplan z Rožďalovic, Rud. Juřina, kaplan 
z Protivanova (dle » Čecha* ze dne 6. května vrátil se zpět do 
církve) a Josef Cvejn, kaplan ze Svojanova v Čechách. 

Roku 1904 zabočili katoličtí modernisté konečně do mír- 
nějších kolejí ve veřejnosti a také křesťanský demokratismus y vy- 
pěstovaný »Lidovým Listem*, ^Křesťanským Demokratem*, »No- 
vými Proudy* z let 1896—1900, »Lidovými Listy* z roku 1902 
atd.®®) ponenáhlu klesal, až posléze scvrkl $e na malý hlouček 
stoupenců. 

* ♦ 

Význam a důležitost zemského sdružení katolických spolků 
v král. Českém pro soustřeďování katol. spolků ukázala se ve 
dvou let^m jeho trvání dne 28. září 1901, kdy vldp. kanov- 
ník dr, Jos. Burian jako předseda tohoto sdružení svolal do Prahy 
sjezd katol. spolků. 

Sjezd zahájen svolavatelem v sále Sv. Václavské záložny 
o 10. hoc}. dop. za přítomnosti 87 delegátů zastupujících 49 ka- 
tolických a křesťanslcD-socialních spolků. Do praesidia sjezdu byli 
zvolení pl. tit. pp.: za předsedu dr. Jos. Burian, prvním místo- 
předsedou p. Jos. Hovádek, druhým místopředsedou p. Čumpelík 
z Mělníka a zapisovateli p. Meixner a slč. Marie Hasmanova. Jako 
programoví řečníci mluvili: 

p. Leopold Havelka, horník z Příbrami, »o organisaci katol. 
spolků nepolitických*; 

p. Jos. Hovádek »o starobních fondech* ; 

dp. Emil Dlouhý-Pokorný >o odborovém sdružování* a 

dp. Jaroslav Rouček »o součinnosti spolků mužských a- 
ženských*. 



Kučera v Olomouci. Ročníku I. vyšlo číslo 1. dne 1. května 1902. >Bílý Prapor « 
vycházel jednou týdně a zanikl počátkem roku 1904. 

>Lidové Listy*, orgán ki^esť. socialně-lidově strany. Vydavatel a od- 
povědný redaktor Emil Dlouhý-Pokorný. Ročníku I. vyšlo čís. 1. dne 3. ledna 1901 
v Praze. >Lidové Listy* zašly koncemročníku IIL číslem 52. dne 9. září r. 1904 za vy- 
davatelství a redakce Jos. Hovádka v Praze. > Lidové Listy* vycházely jednou týdně. 



- 73 - 



V debatě po těchto řečnicích měli také účastenství pl. tit. 
pp. Vincenc Freml z Plzně, a dp. JUDr. J. Sojka, redaktor »Katol. 
LÍ2>tfi« z Prahy. 

Z účastníků byli zvláště přítomní pl. tit. pp. : Jos. Trykar, 
děkan z Černoušku, Jos. Tichovský, kaplan z Nov. Strašecí, Václ. 
Havel, kaplan z Benešova, Fr. Stejskal, koop. z Král. Vinohrad, 
Dom. Brázda, farář a k. a. vikář z Drahno-Ujezda, Václ. Janota, 
katecheta z Prahy, P. Sig. Ledochowski, Soc. Jes. z Prahy aj.®*) 
Jeho Eminenci ndp. Leo kard. Skrbenský, kníže-arcibiskup pražský, 
poslal k sjezdu zvláštní katol. spolky v křesťanské činnosti po- 
vzbuzující delší připiš a vrchnopastýiské požehnání. A poněvadž 
tento připiš sám sebou i pro katol, hnutí jest důležitým, podávám 
jej v plném obsahu ; zní takto : 

»Vysocedflstojnému pánu, panu dru. Josefu Burianovi, sídel- 
nímu kanovníku vyšehradskému, svolavateli sjezdu katolických 
spolků arcidiecése pražské v Praze: Děkuji Vaší Veledůstojnosti 
jakožto svolavateli sjezdu katolických spolků arcidiecése pražské 
za všechny práce, které jste v této věci vykonal. S radostí po- 
zdravuji jakožto Arcipastýř tento sjezd a vítám vřele všecky účast- 
níky jeho ve stověžaté Praze. Děkuji všem horlivým členům ka- 
tolických spolků za to, že uposlechnuvše hlasu je zvoucího, shro- 
máždili se, aby svorně a sjednocené porokovali o důležitých 
otázkách časových. Čím rozháranější jsou poměry časové, v nichž 
žijeme, čím více povstává těch, proti nimž svatou víru a zásady 
křesťanské hájili nám jest, tím vroucněji jest si přáli, by kato- 
lické spolky se množily, zkvétaly a horlivou činností vynikaly, 
plníce věrně úkol vznešený, který si vytkly. 

Děkuji vděčně všem spolkům své milované arcidiecése, kteří 
obětavou činností svou mocně k tomu působí, aby svatá víra se 
utvrzovala^ by uvédomélost katolická se rozšiřovala; sleduji hor- 
livou činnost jejich s nejživějším zájmem. Kéž by počet jich 
vzrůstal, kéž by byly zakládány všude, kde místní poměry to 
umožňují neb vyžadují. Poněvadž pak úkol všech katolických spolku 
v zásadě nemůže býti jiný, než aby každý z nich svým způsobem 
v duchu Kristové pracoval ku cti a slávé Boží, ku prospěchu církve 
a vlasti, tu nechť všechny spolky katolické svorně se postaví a 
svorně kráčejí pod praporem Kristovým, majíce na paměti, že 
svornost jenom moci dá. A k této společné a svorné práci kato- 
lických spolků, shromážděných na sjezdu Vašem, posílám z hloubi 
srdce své arcipastýřské požehnání. V Dolních Břežanech, dne 26. 
září 1901. Leo kard. ze Skrbenských, kniže-arcibiskup pražský.**®) 

Po skončeném sjezdu konán byl odpoledne velký spolkový 
průvod od kostela sv. Ignáce k hrobu sv. Václava na hrad pražský 
a průvod vedl sám Jeho Eminenci ndp. Leo kardinál Skrbenský. 
Průvod čítal několik tisíc hlav, nad nimiž neseno mnoho spolko- 
vých praporů. 

>Katolické Listyc r. V. c. 267. ze dnt 30. září 1902 článek: >Sjezd dele- 
gátů křesť. soc. a katol. vzděl. spolků arcidiecése pražské.* 
•0) >KatoUckc Listy« r. V. 5. 267. 30. zán 1901. 



T. J. JirouSek: DSjiny sociál hnutí. 



-14- 



XVIII. 

ťisk a spolky sociálních stran českých roku 1902. — Sjezd 
katolíků českoslovanských v Hradci Králové r. 1902. — Zalo- 
ložení společné zemské rady katolíků českých. — Pouf kato- 
líků českých na posv. Velehrad a tam veliký tábor katolických 

Slovanů roku 1903. 

Uprostřed všech nesnází .a rozkolů, které na jindy svorný 
a jednotný tábor náš dolehly a vinou právě těch, kteří měli býti 
trochu ohlední a skutečně pokorní a nikoliv nepokorní, rozvíjeli 
a rostli nepřátelé naši ve všech směrech. Zvláště sociální demo- 
kraté to byli, kteří právě v roce 1902 rostli v Čechách jako houby 
po dešti, ačkoliv měli za sebou černé činy z roku 1897 — proti 
státoprávnímu vystoupení. Národní socialisté, jimž v čele stál Jar. 
Václav Klofáč, býv. redaktor »Národních Listů«, těžili více než 
ze sociálních demokratů z politických poklesků mladočechů. 

A tak objevuje se nám v roce 1902 tato konstelace soci- 
álních stran ohledně tisku a spolků : 

Pokud se týče časopisů, měli v roce 1902: 

Čeští sociální demokraté: 



1. Právo Lidu 

2. Dělnické Listy 

3. Nová Doba 

4. Svoboda 

5. Zář 

6. Jihočeský Dělník 

7. Severo-český dělník 

8. Stráž v Pojizeří 

9. Naše Obrana 

10. Ženský List 

11. Sborník mládeže 

12. Rovnost 

13. Duch Času 

14. Hlas Lidu 



jednou denně 

» » 
dvakrát v týdnu 
třikrát » » 
jednou » > 

» » > 

dvakrát v měsíci 
» » » 

> x> » 

jednou » » 

třikrát v týdnu 

jednou » » 

» » » 



Praha. 

Vídeň. 

Plzeň. 

Kladno. 

Praha, 

České Budějovice. 
Teplice. 

Mladá Boleslav. 

Příbram. 

Praha. 

Praha. 

Brno. 

Mor. Ostrava. 
Prostějov. 



Praha. 
» 

» 

» 
» 
» 

Brno. 
Praha. 

Moravská Ostrava. 

Žižkov. 

Praha. 



15. Kovodělník 

16. Dřevodělník 

17. Potravodělník 

18. Obuvník 

19. Oděvník 

20. Kožedělník 

21. Stavebník 

22. Textilník 

23. Veleslavín 

24. Na zdar 

25. Železniční zřízei 

26. Věstník sJévačů 



Odborové: 

jednou v týdnu 
třikrát v měsíci 
dvakrát » » 
» » » 
» » » 
» » » 
» » » 
třikrát » » 
jednou v týdnu 
» » » 
í třikrát v měsíci 
. dvakrát > » 



— 75 — 



27. 
28. 
29. 
30. 
31. 



33. 
34. 
35. 
36. 



Orgán obchod, porn. dvakrát v měsíci 

Odb. list maHřfi jednou » > 
Věstník porn. děl. kniht. » » » 
Svépomoc » » » 

Nový Knihařský Obzor » » > 
Odborové sdružení » * » 



Praha 



Různé: 
jednou v měsíci 
» » » 
» » týdnu 
» v měsíci 



Praha. 
> 

Brno. 



Akademie 
Rudé Květy 
Červánky 
Rašple 

Čeští národní socialisté: 
Česká Demokracie jednou v týdnu Praha. 



Naše Snahy 
Lidové Proudy 
Stráž Lidu 
Pokrok 

Stráž na Hané 
Česká Vídeň 
Mladé Proudy 



dvakrát v měsíci 
jednou v týdnu 



» mesici 



Plzeň. 
Vysoké Mýto. 
České Budějovice. 
Brno. 
Prostějov. 
Vídeň. 
Praha. 



Odborové: 
9. České knihařské listy jednou v měsíci 

10. Zájmy potrav, dělnictva > 

11. Nové řeznické listy » 

12. Věstník česk.obch.pom. dvakrát 

13. Čes. rukavičkářské listy > 

14. České železniční listy » 

15. Vést. českosl. číšnictva jednou 

16. Český kovopracovník dvakrát 

17. Zájmy státních zřízenců » 

18. Existence » 

19. Český typograt vycházel občasně 

20. Odborník (krejčovský) > » 

A pokud se týče spolků, měli roku 1902: 
Spolků politických, odborových, vzdělávacích, podpůrných, 
tělocvičných a j. 

Sociální demokraté češti: Národni socialisté češti: 



Praha. 



Král. Vinohrady. 
Praha. 
Žižkov. 
» 

Smíchov. 

Praha. 

Vídeň. 



politických spolků 
odborových » 
vzdělávacích » 
podpůrných » 
tělocvičných a j. » 


68 
417 
397 
60 
29 


politických spolků 
odborových » 
odboček odb. » 
vzdělávacích » 
tělocvičných » 


46 
45 
83 
335 

3 


Celkem . . . 


971 


Celkem . . . 


512 



Naproti těmto socialně-demokratickým a národně-socialním 
spolkům českým měli dle Kotrbova kapesního kalendáře »Spra- 
vedlnost* roku 1902 katolíci čeští vzdělávacích, odbomÝch. ^ 



- 76 — 



litických spolků v království českém úhrnem 206, na Moravě 145, 
ve Slezku 1 1 a v Dolních Rakousích 2. Celkem tedy 464 spolků. 
O časopisech katolických stran nalezl čtenář pojednání již v ka- 
pitole XV. dílu III. mých dějin, kde uvedeny jsou ve zvláštních 
tabulkách. 

Hradec Králové r. 1902 dne 24. a 25. srpna hostil ve svých 
zdech zase všeobecný sjezd katolíků českoslovanských za veliké 
účasti. Sjezdu předseda! v Klicperově divadle Karel Ervin hrabě 
Nostic. Místopředsedy byli: světící biskup dr. Frant. Krásí a 
dr. Mořic Hruban. Po pozdravech svět. biskupa dra Fr. Krásla 
a J. E. brněnského biskupa dra Fr. Sal. Bauera promluvil biskup 
Eduard Jan Brynych. Dále mluvili programoví řečníci: říšs. posl. 
dr. Mořic Hruban „O významu papežství", redaktor „Čecha** 
Václav Myslivec „Ó úpravě sociálních a pracovních poměrů 
dělnictva", Jos. Šamalík „O svépomoci rolnictva*', ndp. biskup 
Edvard Jan Nep. Brynych „O úkolech katolíků ve XX. století** 
a dr. Rud. Horský „O vědě a víře**. 

Po sjezdu konána byla konference zástupců hlavních katol. 
korporací za předsednictví kanovníka dra. Soukupa, na níž 
po řečech dra Fr. Reyla, Duška, Jos. Fillera, Viléma Kolese, 
Vojtěcha hr. Schoenborna, dra. Rud. Horského a J. K. Maštalíře 
zvolen komitét k urovnání společné cesty katolíků českých. Do 
komitétu jsou zvoleni pl. tit. pp. z katolické národní strany: 
hrabě Schoenborn, Msgre. dr. Jos. Burian, JUDr. Frant Herman, 
z kfesť. sociální strany, dr. Rud. Horský, T. J. Jiroušck a 
Jan Kř. Maštalíř, z křest, sociálně lidové (demokratické) strany : 
Emil Dlouhý-Pokorný, Jos. Hovádek a P. Miloslav Záruba. 
Komitét měl konati porady, k účelu zvolenému sešel se poprvé 
dne 23. září a podruhé 30 září r. 1903 (P. Emil Dlouhy-Pokorný 
však ani do jedné z těchto schůzí nepřišel a vůbec prací v komi- 
tétu pomíjel). Komitét zasedaje v několika schůzích usnesl se 
založiti zemskou společnou radu katolíků českých, v níž by 
měla každá katolická strana nejvýše po 18 členech a 5 náhrad- 
nících v plném sboru a výbor (užší sbor) sestával by z 9 členů 
(t. j. 3 zástupců každé strany) z plena zvolených. Nejd. ordina- 
riaty měly míti volné zastoupení v radě i ve výboru. Mandát 
měl míti trvalost pro plné 3 roky.*^) 

Tolik vykonal komitét, více konati nemohl, poněvadž nebyl 
k dalším pracím konferencí královéhradeckou ani oprávněn. 

* * 

* 

Dne 14. dubna r. 1903 svolána komitétem k urovnání spo- 
lečné cesty katolíků českých v sále Katolické Besedy (v Praze I., 
č. p. 223.) konference všech zástupců katol. stran, na níž zalo- 



mí) „Nase Listy" r. XU. c. 6., r. liK)2, článek »Spolccná rada katolíku 
českých. * 



- n — 



žena Společná zemská katolická rada pro společné záležitosti 
a zájmy kaiolického lidu českého. 

Do schůze, již předsedal Vojtěch hr. Schoenborn, se dosta- 
vili P. T. pánové: z křesťansko- sociální strany: Dr. Rud. Horský, 
íarářvšárce, Tomáš Škrdle, red. » Vlasti* v Praze, T. J. Jiroušek, 
redaktor » Našich Listu «, Josef Brož, horník na Kladně, Josef 
Novotný, kaplan v Kostelci nad Orl., Josef Hrabák, hornický do- 
zorce na Kladně, Jiří Čadek, kaplan v Netohcich, Vincenc Drbo- 
hlav, kaplan v Loukově, Štěpán Dvořák, bisk. vik. sekretář a farář 
ve Skutči, Vojtěch Kameš, děkan vLedči, Václav Koranda, kaplan 
ve Mšeně, Josef Kuděj, kaplan v Jarošově u Jindř. Hradce, Jan 
Kř. Maštalíř, studující v Praze, Vlastimil Hálek, farář v Liboci, 
Josef Flekáček, říd. učitel v Žižkově, Emil Stárka, duchovní správce 
c. k. trestnice na Pankráci, Václav Žižka, stříbrník v Praze, a Ant. 
Suchoradský, katecheta v Praze. — Z křesfansko-socialne lidové 
(demokratické) strany se dostavili: Joset Kuška, kaplan na Kladně, 
Karel Bartovský, zám. kaplan v Dol. Beřkovicích, Václav Myslivec, 
red* *Katol. Listů « v Praze, Jos. Filler, kaplan v Semilech, Frant. 
Škába, dělník knihařský v Praze, Vilém Koleš, dělník krejčovský 
v Praze, Josef Hovádek, majitel závodu papírnického v Praze, 
Frant. Korynta, majitel závodu zlatnického v Praze, P. Miloslav 
Záruba, kněz řádu Praemonstratského v Želivě, a Karel Janda, 
kaplan v Žižkově. — Z katolicko-národnt strany byli přítomni: 
Vojtěch hr. Schoenborn, Msgre dr. Josef Burian, kapitolní děkan 
na Vyšehradě, Dr. Ant. Víšek, farář v Praze, Dr. Jos. Trakal, 
ředitel Strakovské akademie, Jan Pauly, kaplan ná Smíchově, 
P. Josef Šimon, kaplan u sv. Petra v Praze, J. Kalivoda, prof. 
gymn. v Praze, JUDr. Frant. Herman, magistrátní komisař v Praze, 
a Václav Kotrba, majitel knihtiskárny v Praze. — Jako zástupci 
nejdfist. ordinariatů byli vysláni : Mat. Wonesch, kanovník a děkan 
v Čes. Budějovicích, Dr. Frant. Kordač, profesor v- Litoměřicích, 
a Dr. Fr. Šulc, profesor v Hradci Králové. 

Schůze trvala přes dvě hodiny. Referát ze schůze nesměl 
se do žádných novin dávati. Protokol vedl dp. P. Jos. Šimon. 
Výsledek této konference byl, že za vzájemné dohody utvořil se 
a zvolen byl výbor společné zemské rady katolíku českých, v němž 
zasedali: z křesťansko-socialní strany: Dr. Rud. Horský, T. J. 
Jiroušek, Jos. Flekáček, Vlastimil Hálek a J. Křt. Maštalíř; z křest, 
sociálně lidové strany: Jan Hendrich, Jos. Filler, Václav Myslivec, 
Vilém Koleš a Josef Hovádek, z katolicko-národní strany : Vojtěch 
hr. Schoenborn, Msgre dr. Jos. Burian, dr. J. Trakal, JUC. Jos. 
Šindler a Václav Kotrba. Výbor tento se za předsednictví Vojtěcha 
hr. Sichoenborna scházel nejméně jednou v měsíci a byl dosti 
činným. 

* # * 

Význačným a krásným činem sotva čtvrt roku trvající zemské 
společné rady katolíků českých byla jejím výborem uspořádaná 
pouť Čechů na posvátný Velehrad ve dnech 4. a 5. čenrence 
r. 1903. Zvláštní vlak s 300 vynikajícími osobnostmi, mezi nimiž 
byi i metropolita pražský Jdio EminTOce nejdp. Leo kardinál 



— 78 - 



Skrbenský, vyjel ze státního nádraží na Moravu. Vlak pozdra- 
vován byl na cestě takořka ve všech českých i moravských sta- 
nicích. Zvláště na půdě moravské od Olomouce k Uher. Hradišti 
dostavoval se do nádraží katolický lid v celých davech s pra- 
pory a korouhvemi i hudbami a s návrší hřímala nám střelba 
z hmoždířů — na pozdrav a uvítání. Když jsme dorazili v prů- 
vodu na Velehrad, měl k večeru v chrámu Páně slavnostní ká- 
zaní dp. P. Ant. Ostrčilík S. J. z Prahy o sv. Cyrillu a Methoději. 

Druhého dne ráno 5. července po slavných službách Božích 
v chrámu Páně i v nádvoří, bylo nás Cechů, Moravanů a Slováků, 
Slezáků, Poláků, Rusínů, Slovinců i Chorvatů již 60.000 osob 
kolem slavnostní tribuny shromážděno. Byl to pohled na tyto 
děti Slavie přímo úchvatný. 

Tábor na velikém prostranství nádvoří velehradského zahájil 
a vedl Jeho Excellence Karel Ervín hrabě Nostic. K lidu jali se 
mluviti: za Slovince poslanec Pogačník, za ^ Poláky arcibiskup 
Ivovský hrabě Szeptycki a posl. Barvinski. Z Čechů mluvili: Jeho 
Osv. Vojt. hr. Schoenborn, Jeho Excellence ndp. brněnský biskup 
dr. Fr. Sal. Bauer, Jeho Em. ndp. Leo kard. Skrbenský, JUDr. 
Frant. Hermann, red. Jos. Šamalík, inženýr Palát, horníci Josef 
Brož z Kladna, Leopold Havelka z Příbrami, redaktor T. J. Ji- 
roušek a red. Václav Myslivec z Prahy. Za Slováky promluvil 
posl. Kašpar a Bartoň, za vídeňské Čechy Jan Horák a J. Kostka, 
dělnici z Vídně, za pražské akademiky studující Schneider a za 
akademiky chorvatské studující Grafenauer. Za české ženy po- 
zdravovala tábor pí. Petronila Klingerová z Prahy. Po tříhodinném 
trvání tábor ukončen. 

Telegramů a pozdravů přišlo na sta. O výpravu Čechů měl 
velikou zásluhu čilý aranger JUC. Jos. Šindler, pokladník zem. 
společné katol. rady. 

A právě v ty dny, kdy přední osobnosti strany katolické 
opouštěly Prahu, jedouce na Velehrad, kladli mladočeši základní 
kámen k Husově pomníku na Staroměstském náměstí — — — 
Nepozorovali mladočeši v oněch dnech ani to, že se jim počíná 
hroutiti půda pod nohami. Stálým husitováním zanedbávajíce 
národ — klesali. 

Po slavnostech Velehradských navštívili jsme dne 6. července 
sv. Hostýn a tam vykonali svou poutní pobožnost. 

XIX. 

Úmrtí biskupa Brynycha. — Hlasy a pokusy vedoucí k slou- 
čení katolických stran ve stranu jednu. — Založení Zemského 
sboru katolických spolků českých. — Mariánský sjezd r. 1905. 

Dne 20. listopadu r. 1902 roznášel z Chrasti u Chrudimi 
telegraf všecky české katolíky překvapující a zarmucující zprávu, 
že tam po blahodárné činnosti, mrtvicí raněn, zemřel veliký bi- 
skup český Edvard Jan Nep. Brynych. Ještě Jdne 14. listopadu, 
tedy šest dní před svojí smrtí, napsal poslední svůj článek do 
♦Obnovy* s významným nadpisem ^Rouška*. Ano, rourka smutku 



- 76 - 



snesla se k nám, křesťanským sociálům českým, úmrtím věrného 
přítele, příznivce družstva Vlast a jeho katolicky-socialních pra- 
covníků.") 

Na pohřbu mělo účastenství vedle ndpp. světících biskupů 
dra Krásla, dra Frinda z Prahy, biskupa dra M. Říhy z Českých 
Budějovic, biskupa dra Fr. S. Bauera z Brna a generál, vikáře 
dra Fr. Frýdka 440 kněží a 117 bohoslovců vedle ohromného 
zástupu delegátů katolických a křesf. sociálních spolků. Družstvo 
Vlast zastupovali red.Tom. Škrdle a red. T. J. Jiroušek.^^) Cesta 
z biskupského sídla Chrasti na tamní hřbitov byla vyplněna ne- 
přehlednou řadou lidu, provázejícího k poslednímu odpočinku 
milovaného arcipastýře, velikého vlastence a spisovatele. 

Jeho Milost ndp. biskup Edvard Jan Nepom. Brynych byl 
družstvu Vlast, jeho zakladateli a okolo družstva Vlast seřa- 
děným pracovníkům vždy velice laskavě a přátelsky nakloněn. 
Zakladatele družstva Vlast, redaktora Tom. Škrdle, ještě dříve 
jako kanovník vyšehradský Brynych navštěvoval a později jako 
biskup k návštěvám do Hradce Králové a do Chrasti každoročně 
zval. Redaktora a jednatele Sociálního odboru družstva Vlast 
Tom. Jos. Jirouška na svůj vlastní návrh jako předseda v měsíci 
říjnu r. 1892 dal ve valné hromadě Jednoty katolických tovaryšů 
v Praze zvoliti za čestného člena Jednoty. Podobně opět k jeho 
přání ve valné hromadě při oslavě desetiletého trvání Jednoty 
katol. tovaryšů v Hradci Králové dne 3. dubna r. 1899 zvoleni 
čestnými členy spolku: předseda družstva Vlast dr. Rud. Horský 
a jednatel družstva red. T. J. Jiroušek. 

A když družstvo Vlast r. 1900 pořádalo svůj II. literární 
sjezd, tu J. M. ndp. biskup Edvard Jan Nep. Brynych přijel na 
sjezd sám přednášeti »0 náboženství budoucnosti*. Dům druž- 
stva Vlast navštívil, prohlédl si knihtiskárnu a všecky místnosti 
a závody družstva a projevoval radost nad mohutněním družstva 
našeho. 

V řadách katolíků českých, roztříštěných na stranu kře- 
sfansko-socialní, křesťansko-socialně lidovou a katolicko-národní, 
počaly se roku 1903 ozývati hlasy, aby všecky tři strany se slou- 
čily a utvořily stranu jednu. 

Než, sloučení nebylo jen tak lehkou prací i přes to, že 
předáci z těchto stran se často společně stýkali, když jednalo se 
o společné zájmy katolické. Vedl se stále ještě spor o zásady, a 
proto také, dokud tento spor nebyl vyrovnán, nemohlo se přikro- 
čiti k jednání o spojení všech tří stran. Proto nic neznamenalo 
pro spojení stran, že ve dnech 2., 3. a 6. ledna 1903 redaktoři 
T. J. Jiroušek (ze strany křesť.-socialní), Václav Myslivec a Josef 
Hjvádek (ze strany křesť.-socialně-lidové) a p. J. K. Maštalíř 

Ohledne životopisných dát biskupa E. J. N. Brynycha poukazuji ct. čte- 
náře na ÍL díl mých dějin v kapitole XV III. na str. 66. 

>Naše Listy* ro5, XII. c. 14. ze dne 29. listopadu 1902 článek: „Za 
apoštolským biskupem''. 



- áO - 



(jako člen všeob. sdružení křesť. odborového dělnictva) měli dlouho 
trvajírí porady na Novém Městě Pražském v hostinci u Národ, 
divadla v čp. 1639 v Divadelní ulici. Upravovali tam tehdáž spo- 
lečně první stanovy podpůrných řádů pro Všeodborové sdružení 
křesťanského dělnictva s ústředním sídlem v Hradci Králové. Pra- 
covali svorně, až dilo dodělali, ale o sblížení stran nebylo ani 
řeči. Řády tyto sloužily ve valné hromadě všeodborového sdru- 
žení dne 25. ledna 1903 v Hradci Králové za podklad jednání, 
v němž byli referenty redaktor Václav Myslivec a J. K. Mastalíř.**) 
Mimo to red. T. J. Jirouškovi zaslal Jos. Urban r. 1901 první 
vrácené stanovy sdružení k doplnění a v mnohých věcech ohledně 
založení sdružení bral si Urban s red. T. J. Jirouškem radu a ne 
nadarmo, jak svědčí jeho dopisy. 

Také Politický klub křesťansko- sociální v Praze, pořádav 
dne 21. června 1903 desítiletou oslavu svého založení, pozval do 
své schůze spoluzakladatele red. T. J. Jirouška, který mluvil 
vedle předsedy klubu Josefa Hovádka a j. zcela věcně, jako by 
ani zásadních rozporů v záležitostech politicko - sociálních mezi 
nimi nebylo. Ale o sloučení síran po celý čas nepadlo ani slůvko. 
Jednání takovému se každý vyhýbal. 

Podobně pracovali svorně Dr. Rud. Horský, T. J. Jiroušek, 
Vlastimil Hálek a J. K. Maštalíř z křesť.-socialní strany, Václav 
Myslivec, Vilém Koles, Jos. Hovádek, Jan Hendrich a Jos. Filler 
z křesf.-socialně-lidové strany a Vojt. hr. Schoenborn, Msgre. dr. 
Jos. Burian, dr. J. Trakal, JUC. Jos, Šindler a Václav Kotrba 
z katolicko-národní strany ve výboru společné rady katolíků če- 
ských. Až do roku 1906, nejméně však jednou měsíčně, hlavně 
pražští pánové ze všech tří katolických stran byli pohromadě, 
ale politicko-socialně neodvážil se nikdo nabádati je k sloučení, 
poněvadž, jak již řečeno, zásadně se různili. 

První pokus o sloučení katolických stran učinil se dne 27. 
prosince r. 1903 na konferenci v domě Jednoty katol. tovaryšů 
v Praze. Přítomni byli zástupci katol. stran a zástupci diecesních 
sdružení katol. spolků z arcidiecése pražské, z diecése králové- 
hradecké a Česko-Budějovické. Konferenci zahájené o 10. hod. 
dop. předsedal Th. Dr. Frant. Reyl (Hradec Králové) a o sply- 
nutí mluvili : Msgre dr. Jos. Burian, dr. Rud. Horský, Jos. Urban 
(Kostelec nad Orl.), Jos. Polák mladší a Jenčovský (Hradec Kr.), 
Princ (Čes. Budějovice), Václav Myslivec, dr. Fr. Reyl a Josef 
Hovádek. Konečný resultát konference byl, že vypracování spo- 



Všeodborové sdružení křesť. dělnictva s ústředním sídlem v Hradci 
Králové vzniklo na popud dělníka obuvnického Jos. Urbana z Kostelce nad Orl. 
Týž společně s některými pány a kněžími, jak svědci jeho dopisy ke mne z let 
1901 — 1902, zadal první stanovy sdružení dne 17. října 1901, ale byly mu dříve 
úředně několikrát k opravám vráceny. K ustavující schůzi sdruženi došlo až 12. 
ledna 1902 v Týništi nad Orlicí, kde zvolen správní výbor a za jeho funkcionáře: 
Jos. Urban starostou, Frant. Jukl, kaplan, tajemníkem a Jos. Kuchař, koželuh, za- 
pisovatelem. (Viz o tom > Časové Úvahy € roě. VI. čís. 4. v Hradci Král. r. 1902.) 
Sdružení podporovalo své ěleny v čas nemoci, nedostatku práce, nezaměstna- 
nost/ a v době cestování nebo stěhování a udílelo právní poradu. 



— 81 — 



léčného programu a učiniti kroky k sloučení stran, uloženo bylo 
výboru Společné rady katolíku českých. •*) 

Také odpoledne v týž den 27. prosince 1903 konala se valná 
hromada Zemského sdružení katolických spolků království českého 
v Praze v domě Jednoty katol. tovaryšů, kde opět mluveno bylo 
o společné činnosti předáků katol. stran, jakož i o sloučení katol. 
stran, a že se to myslilo upřímně, zvolen do výboru sdružení také 
křesť. sociál red. T. J. Jiroušek, jemuž ve schůzi výboru nabí- 
zeno místopředsednictví. Týž všaíc ho nepřijal s důvodem, když 
se od něho očekává práce, aby se mu svěřilo jednatelství sdru- 
žení. Na to byli zvoleni vedle předsedy Msgre dra Jos. Buriana 
za místopředsedu Josef Hovádek, red. »Lidových Listů«, a za jed- 
natele T. J. Jiroušek, redaktor >Našich Listů*. Na valné hromadě 
byli přítomni z hostí: Petr Kopal, redaktor »Katol. Listů«, Tom. 
Škrdle, red. »Vlasti*, P. Jan Zima O. S. B., P. Stejskal S. J., P. 
J. Beránek, P. Ferd. Schmidt, P. Fr. Stejskal, red. Václav My- 
slivec, Fr. Satorie, P. Jan Arnošt z Libšic, Jos. Čumpelík z Měl- 
níka, Václav Dvorský z Prahy, Jos. Urban z Kostelce nad Orl. 
a j. Valnou hromadu zakončil předseda Msgre dr. Jos. Burian 
slovy: »Buďme jednotní, buďme svorni. S Kristem pracujme! Té 
lepší budoucnosti: »Zdař Bůh!«**) 

Než, všechno to nevedlo ještě k cíli a spojení katol. stran, 
kjteré dělily hlavně názory o všeobecném přímém a rovném hla- 
sovacím právu, o kterémž se vedly velké a ostré debaty ve vý- 
boru katolické rady pro společné záležitosti. Křesťanští sociálové 
Dr. Rud. Horský a red. T. J. Jiroušek nechtěli míti toto právo 
v programu a doporučovali dožadovati se nikoliv všeobecného 
přímého a rovného hlasovacího práva, nýbrž všeobecného pří- 
mého zájmového hlasovacího práva. K tomuto názoru nepřiklo- 
ňovali se však zástupci křesť.-socialně-lidové strany red. Václav 
Myslivec a Jos. Hovádek, a tak nemohlo dojiti k žádné dohodě 
stran, zvláště když ani zástupci katolicko-národní strany nemohli 
se svorně rozhodnouti pro první ani druhý názor o všeobecném 
hlasovacím právu a kladli opět různé názory o volbách nejen dle 
zájmů, ale také i dle stavů a intelligence. 

« * * 

Konečně do debat v katolické radě udělán veliký průlom. 
Bylo to dne 24. dubna 1905 o půl 9. hodině večer, kdy na hi- 
storicky památném Vyšehradě sešli se Msgre dr. Jos. Burian, T. 
J. Jiroušek a Jos. Hovádek ze zemského sdružení katol. spolků 
v arcidiecési Pražské, Th.Dr. Fr. Reyl a Josef Polák ml. z diecés- 
ního sdružení katol. spolků na Královéhradecku a kaplan Jiří 
Čadek z Netolic z diecésního sdružení katol. spolků na Česko- 
Budějovicku a za souhlasu všech tří diecésních sdružení utvořili 
zde Zemský sbor katolických spolku v království českém. Všichni 
přítomní byli diecésními sdruženími do tohoto zemského sboru 

>Katolické Listy* 6ís. 352. roc. VII. ze dne 28. prosince 1903. Článek 
2 péra V. Myslivce: >Pod jedním praporem?* 

»•) >Katolické Listy* ročník VII. cis. 352. ze dne 28. prosince 1903 
v Praze. 

T. J. XiTOuiek: Dějiny soci&l hnutí. 



— 82 — 



zvoleni. V poradě, které předsedal Msgre dr. Jos. Burian a pro- 
tokol vedl red. T. J. Jiroušek, sestaven pro sbor jednací řád a 
přislíbeno si, přičiňovati se o svornost katolíků ve spolkovém * 
veřejném životě.*') 

Nuže a tento zemský sbor katol. spolků českých dosáhl 
toho, co z usnesení konference na katolickém sjezdu v Hradci 
Králova r. 1902 konaném nemohla docíliti »Zemská rada pro spo- 
lečné záležitosti katolíků českých* tam zvolená.**) 

Než, o tom později. 

♦ * « 

Ve dnech 12. a 13. června 1905 ukázali se zase jednou ka- 
tolíci čeští ve společné práci a v jednom táboře. V uvedené dni, 
připraven zvláště k tomu cíli sestaveným komitétem, konal se 
v Praze velkolepý Mariánský sjezd, který byl jaksi slavným za- 
končením oslav po vlastech našich konaných na památku pade- 
sátiletého jubilea prohlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí 
Panny Marie. 

V uvedené dni viděla Praha tisíce katolíků pohromadě. Ma- 
riánský kongres rozdělen byl do několika pražských dvoran, 
neboť nebylo v Praze místnosti, do které by se byli vešli všichni 
účastníci. 

Schůze katolických vzdělávacích spolků konala se za přítom- 
nosti 400 delegátů z více než 80 katolických jednot ve velké 
dvoraně Měšťanské Besedy dne 12. června. Schůzi předsedal p. 
Jos. Hovádek a k programu mluvili: Fr. Vaněček, kanovník vy- 
šehradský »0 apoštolátu laiků «, T. J. Jiroušek, redaktor »Našich 
Listů* »0 obraně kultu Mariánského a zásadách katol. vzděl. 
spolků«, a Frant. Šafránek, red. >Selského Listu* >0 vlivu idee 
Mariánské na náš český lid«. K uvedeným řečem přijaty příslušné 
resoluce. 

Pozdravné řeči pronesli: předseda přípravného komitétu 
Vojt. hr. Schoenborn, Leop. Havelka, horník z Příbrami, univer- 
sitní prof. dr. Sýkora z Prahy, Balcar, rolník z Tuhaně, Ferd. 
Schmidt, far. z Chotyšan a j. Schůze ukončena za zpěvu: »Tisíc- 
krát pozdravujeme Tebe*. 

Ve schůzi charitativních katolických spolků mužských před- 
sedal Karel Erv. hr. Nostic a mluvili řečníci : kaplan Václ. Sproc 
»0 křesťanské charitě*, P. Zig. hr. Ledóchowski »0 výchově ře- 
meslné mládeže ku práci«, Jaroslav Hrabačka »0 družině sv. 
Petra Klavera pro africké misie ve službách církve katolické* a 
Václav Dvorský »0 díle sv. Františka de Regis a útulku sv. 
Josefa*. 

Ve schůzi charitativních spolků katolických žen předsedal 
kanovník Jos. Kuchyňka a mluvili: farář Vlastimil Hálek »0 ná- 

>Naše Listy « roč. XIV. čís. 35. ze dne 29. dubna 1905. Ve článku zde 
podaném > Zemský sbor katol. spolků českých* uveřejněn je i jednací řád sboru. 
A sbor tento trvá až do dnes. Schází se dle nutné všeobecné potřeby. 

Viz o tom v III. díle mých dějin kapitolu XVIII., kdež pojednává se 
o sjezdu i konferenci v Hradci Král. r. 1902. 



- 83 — 



"drážních misiích« a P. Pavel Camelli (německy) »0 moderní hu- 
manitě a křesťanské charitě^. 

V německé odborové schůzi předsedal prelát Pammer a mlu- 
vili: prof. Th. Dr. Jatsch »0 Mariánském kultu«, P. Pavel Ca- 
melli »0 spolcích mládeže* a prof. Endler »0 poutních místech*. 

Ve schůzi vzdél, spolků katolických žen, jíž předsedal Msgre dr. 
Jos. Burian, mluvily : slč. Augusta Rozsypalova *0 Panně Marii 
jako vzoru žen«, slč. Fr. Jakubcova »0 vlivu Panny Marie na 
společenské postavení ženy« a slč. Josefa Havlíkova »0 vlivu úcty 
Mariánské na katolické ženské spolky. 

Velké slavnostní schůze kongresu konaly se ve velké dvo- 
raně ostrova Žofínského dne 13. června za předsednictví Karia 
Erv. hr. Nostice. Jako řečníci mluvili: hr. Silva-Taroucca (ně- 
mecky) »0 Panně Marii a vzdělanosti* a dr. Rud. Horský »0 
Panně Marii a jejím sociálním posláni*. 

U sochy Mariánské na Staroměstském náměstí sloužil ráno 
dne 13. června J. E. ndp. Leo kard. Skrbenský služby Boží, na 
nichž veliké množství účastníků sjezdu s katolickými spolky mělo 
účastenství. Arciknéžna abatyše Maria Anunciata obcovala mši 
sv. na náměstí ve zvláštním stanu. 

V týž den 13. června zasedala také sekce pro Mariánský 
4isk, jíž předsedal probošt Dr. Alois Jirák a reieráty měli: kate- 
cheta Fr. H. Žundálek »0 Mariánské literatuře české*, kanovník 
dr. Ant. Podlaha »0 Mariánských obrazech*, Th. dr. Fn Reyl 
»0 vlivu idee Mariánské na tisk* a red. Václ. Myslivec » O obraně 
Marie Panny tiskem*. 

V sekci české pro Mariánský kult téhož dne zasedající před- 
sedal vsdp. generální vikář Msgre dr. Fr. Frýdek a mluvili: farář 
Karel Procházka »0 úctě Mariánské v životě prostonárodním* a 
-v sekci německé^ jíž předsedal ndp. biskup dr. Václav Frind, pro- 
mluvili: prof. dr. Karel Hilgenreiner »0 moderním hnutí žen- 
ském*, redaktor Rziha »0 nových snahách proti manželské ne- 
rozlučitelnosti* a P. Alban Schachleiíer »0 hnutí Pryč od 
Říma*. 

Sjezdu ve schůzi slavnostní ve velké dvoraně Žofínské byli 
přítomni: Jeho Eminence ndp. Leo kardinál Skrbenský, kníže- 
arcibiskup pražský, který shromáždění krásnou řečí oslovil, Jeho 
Excell. ndp. dr. Josef Doubrava, biskup královéhradecký, J. M. 
ndp. dr. Václav Frind, světící biskup pražský, J. M. ndp. dr. Fr. 
Krásí, světící biskup pražský, J. M. ndp. Ferd. Kalous, světící 
biskup pražský, Její císařská Výsost paní abatyše a arcikněžna 
Marie Anunciata, Její cis. Výs. pí. arcikněžna Windischgraetzová 
(vnučka císaře pána), Jeho Jasnost nej vyšší maršálek království 
českého Jiří kníže Lobkovic s chotí a j. v. Shromáždění po- 
zdravil jménem pražské obce městský radní Brož. 

K sjezdu poslal sv. ptec Pius X. apoštolské požehnání. Ve- 
čerem ve velké dvoraně Žofínské, kde dp. kaplan Alois Svojsík 

Josefa Havlíkova, starostka Mariánského spolku křesf. dcer v Praze, ze- 
mřela r. 1907. 



- 84 — 



se světelnými obrazy (140 pohledů) přednášel o Mariánských- 
poutních místech, byl krásný a památný tento sjezd ukončen. 

XX. 

Křesfansko-socialní hnutí na Moravě v letech 1891 — 1909. — 
Moravsko - slezské sjezdy strany křesfansko-socialní v letech. 
1899—1909. — Vznik a rozvoj Všeodborového sdružení kře- 
sťanského dělnictva pro Moravu, Slezsko a Dolní Rakousy. 

Hnutí křesťansko - sociální na Moravě mělo připravovánu 
pudu v Brně od roku 1885 vycházejícím čtrnáctidenním časopi- 
sem ^Délnik^, který založili P. Piacid Jan Mathon, kněz řádu sv. 
Benedikta a T. J. Jiroušek, redaktor v Brně.^®*) K » Dělníku* za 
osm let, roku 1893, přibyl jiný ještě čtrnáctidenník * Obrana 
Práce*, založený Methodějem Hoškem, farářem v Lišni, který 
získal za redaktora listu Jana Skallu, dělníka tkalcovského 
v Brně. 

Když časopis ^Dělník* půdu pro křesťanský socialismus po- 
někud zkypřil, vyslán byl po čtyřikráte Tomáš Jos. Jiroušek, red. 
^Dělnických Novina z Prahy, od Sociálního odboru družstva Vlast 
na Moravu na delší čas a cesty, aby tam i slovem lid nadchl 
pro zásady své a hnutí katolickému společné. Roku 1891 řečnil 
red. T. J. Jiroušek na schůzích katolíků ve Valašském Meziříčí, 
ve Vsetíně, v Prostějově, Kojetíně a ve Vyškově. R. 1892 mluvil 
na schůzích v Boskovicích, v Letovicich, ve Svitávcc^v Bučovi- 
cích, v Štěpánově nad Pernštýnem a v Bystřici nad Pernštýnem. 
R. 1893 mluvil na schůzích v Olešnici a ve Vyškově. R. 1898. 
v Zábřehu a Hněvkově u Zábřehu. Rokem 1894 začali na Mo- 
ravě působiti v katolických schůzích také jako řečníci redaktoři 
» Obrany Práce^ Jan Skalla a Ant. Ripp, dělníci tkalcovští. V le- 
tech 1895 a 1896 jezdil na Moravu též předseda družstva Vlast 
dr. Rudolf Horský a řečnil tam mnohokráte, hlavně v Brně, ve 
Vítkovicích, v Moravské Ostravě, v Polské Ostravě, v Olomouci 
a v Kroměříži. Obšírněji o tom píši v III. díle svých dějin v kap. 
VII. ve článku »Naše činnost v letech 1895— 1896*. 

Takové byly počátky křesťansko-socialního hnutí na Mo- 
ravě, které zároveň vydatně bylo organisováno ve venkovských 
odbočkách (celkem asi 22) z ústředí brněnského Tkalcovsko- 
soukennického bratrstva^ u něhož Jan Skalla a později Ant. Ripp 
byli předsedy.^^2^ Bratrstvo toto vzniklo r. 1890 a trvalo do roku 
1902, kdy pak vzniklo Všeodborové sdružení křesť. dělnictva. 

100) Protokol o sjezdu Mariánském tiskem žádný nevyšel, avšak celý průběh 
sjezdu tohoto vylíčen jest podrobně redaktorem Tomášem Škrdlem ve >Vlasti« 
roč. XXr. ve článcích >M ar i a n s ký s j e z d« na stránkách 909—813, 1029 až 
1036 a 1098— 1111 roku 1905. 

>Délnik< ze dne 6. ledna r. 1*94 v Brně. Slavnostní číslo na památku 
desetiletého založení a trvání časopisu „Dělník**. 

Jak mně na požádání sdělil (r. 1903) redaktor „Selských Hlasů" na 
Moravě p. Jos. Šamahk : Antonín Ripp, redaktor * Obrany Prdce< v letech 1893- 
až 1900 v Brně vycházející, narodil se dne 26. prosince roku 1854 v Zavadilce u 
Konice na Moravě, kde se zároveň tkalcovství vyučil. Ant. Ripp, muž prostřední 



- 85 - 



Hnutím vyburcováni objevili se dále na obzoru další noví 
pracovníci, samí Moravané; posíleni úspěchy předešlých, jali se 
pracovati samostatně a účinně. Tak došlo k tomu, že první kon- 
ference zástupců katolických nepolitických spolků z arcidiecése 
Olomoucké svolaná kaplanem Fr. Valouškem, konala se dne 17. 
října r. 1897 v Hulíně a tam za přítomnosti 21 delegátů katol. 
spolků založeno Sdružení katolických spolku v arcidiecési Olo- 
moucké. Za rok na to svolány jiné konference zástupců katol. 
nepolitických spolků na Brněnsku dne 3. listopadu r. 1898, kde 
mělo účast již 64 zástupců a hosti z katol. spolků. A také zde 
došlo k založení Sdružení katolických nepolitických spolku v die- 
cési Brněnské. 

Tak vedle četných katolicko- politických jednot na Moravě, 
vzniklých roku 1891 a vzrůstajících a činných dodnes, prove- 
dena dnešní velká spolková organisace katolického lidu morav- 
ského. 

Po těchto organisačních přípravách kráčelo se dále. Konány 
konference uvedených spolků 24. a 25. července r. 1898 ve Vít- 
kovicích, 4. dubna r. 1899 ve Vyškově, kde zvolen první proza- 
tímní výkonný výbor křesť. sociálů na Moravě.^^^) 

První sjezd křesťanských sociálů, na němž založena a usta- 
vena strana s výkonným výborem v čele, svolal předseda pro- 
zatímního výkonného výboru křesť. sociálů, kaplan Jan Šrámek 
z Nov. Jičína ke dni 3. a 4. září r. 1899 na Velehrad, do pří- 
zemní průčelní budovy klášterní. Na sjezdu mělo účastenství 132 
delegátů katol. spolků a sdružení. Hostí bylo 72 osob. Sjezdu 
předsedal Jan Šrámek. ^^*) 

Sjezdem projednán byl obsáhlý program jednající o útul- 
nách pro dělnice, o pojišťování, dělnických bytech a dělnických 
domcích, o rolnické organisaci, o Raiffeisenovkách, řemeslnicko- 
živnostenských družstvech, o sdružování všeodborovém, o otázce 
ženslié a o právní ochraně dělníků. Výkonný výbor strany kře- 
sťansko-socialní pro Moravu a Slezsko zvolen sjezdem opět z těch 
mužů, kteří zasedali v prvním a prozatímním výboru zvoleném 
r. 1899 konferencí ve Vyškově. 

postavy s černým plnovousem a černýma jiskrnýma očima na massy delnictva půso- 
bící dobrý řečník, mnoho schůzí katol. spolků a sjezdů navštívil a nám starým 
křesť. sociálům v Praze byl přátelsky nakloněn. Rokem 1901 však z hnutí křesfan- 
sko-socialního odstoupil do ústraní. A také Ant. Rybníček, dělník tkalcovský, který 
vedle něho a po jeho odchodu se v hnutí křesť. sociálů moravských pohyboval, 
z hnutí toho rokem 1907 svým jménem se nám ztrácí. — Životopisná data o 
Janu Skallovi jsou již v U. dílu mých dějin v kapit. XXIII. na str. 92. 

^^^) V tomto výkonném výboru zasedali : Za Brněnsko : Methoděj HoŠek, 
farář v Lišni u Brna ; dr. J. Kupka, prof. nábož. v Brně ; Ant. Rybníček, red. 
.Dělníka". Za Olomoucko : Jan Šrámek, kaplan v Nov. Jičíně ; J. M. KadlČák, 
ríd. učitel ve Frýdlantu, a Ant. Zamrský, klempíř z Valašs. Meziříčí. Za Slezsko: 
Eusebius Vavruška, kněz z Orlové na Těšinsku. 

10*) Protokol I. Moravsko-slezského sjezdu křesť. sociálního na Velehradě 
r. 1899 str. 90—93. Vydán tiskem od výboru strany v Přívoze u R. Vichnara roku 
1900. — Jan Šrámek narodil se roku 1870 a na kněze jest vysvěcen roku 1892. 
Působil křesťansko-socialně jako kaplan nejvíce v Nov. Jičíně a od roku 1906- 
.působí jako jdocent sociologie v bisk. semináři v Brně. 



— 86 — 



Druhý moravsko-slezský sjezd křesť.-socialní strany svolár^ 
byl a zasedal ve dnech 26. a 27. srpna r. 1900 na Velehradě.. 
Sjezdu bylo přítomno 119 delegátů katolických spolků a sdru- 
žení. Sjezdu předsedal opět kaplan Jan Šrámek. Vedle podání^ 
výroční zprávy z výkonného výboru projednal sjezd následující 
záležitosti: Ústředí a organisace ve vzájemném poměru, tisk a 
naše zpravodajství, překážky ženské organisace křesť. - sociální, 
obtíže stavovského a odborového sdružování dělnictva, rolnictva,, 
a řemeslnictva, organisace křesťansko-socialní a strana národně - 
sociální, organisační fond strany a zvolen výkonný výbor 
strany.*®*) 

Třetí moravsko - slezský sjezd strany křesťansko - socialni 
konán byl ve dnech 20. a 21. července roku 1902 opět na Vele- 
hradě. Na sjezd sešlo se 135 zástupců katol. spolků a sdruženi 
(a mezi nimi i sedm žen). — Sjezdu opět předsedal Jan Šrámek^ 
kaplan ze Všechovic. Na tomto sjezdu konala se také ve zvláštni 
schůzi ustavující valná hromada Všeodborového sdružení křesť., 
dělnictva na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Brně, jehož sta-^ 
novy jsou schváleny. Sjezd pojednal o výroční zprávě výboru, 
strany, o zavedení jednotné státní daně, o nákupním sdružování,, 
o povinnostech organisací k výrobním křesťanským družstvům a. 
zvolil výkonný výbor strany, do něhož vedle P. Šupa, Šrámka, 
Hoška, Valouška a Kadlčáka zvoleni noví členové: Bohuslav 
Koukal, dělník truhlářský z Brna a Jan Kubeša, horník z Polské 
Ostravy. 

čtvrtý moravsko - slezský sjezd křesť.-socialní strany konal 
se ve dnech 21. a 22. srpna r. 1904 na Velehradě za účastenství 
106 delegátů a delegátek, zastupujících v 53 spolcích a sdruže- 
ních 5640 členů. Hostí bylo přítomno 64 osob. Sjezdu předsedal 
opět kaplan Jan Šrámek. Na sjezdu rokováno bylo o významu 
družiny Sušilovy pro křesť. sociální hnutí, o volebním právu, 
o tělocvičných odborech ve spolcích, o ženské organisací a^ 
o tisku. — Ohledně volebního práva přijaj sjezd také resftluci, 
v níž učiněno toto památné prohlášení: »Čtvrtý křesť.-socialní 
sjezd moravsko slezský nestaví se proti tomu, aby pro dohu- 
přechodnou zavedeno bylo všeobecné^ přímé, tajné hlasovací 
právo rovné, avšak — aby nej křiklavější jeho nedostatek byl 
odstraněn — 5 poměrným zastoupením menšin. Sjezd vyzývá zá- 
roveň vládu a sbory zákonodárné, aby nelenily s postupným, 
vybudováním úplné soustavy úředně pověřené zájmové organi- 
sace, jejíž počátky bez toho stále na nové odbory se rozšiřují,, 
a jež ode všech stavů za nezbytný prostředek společenské kul- 
tury se prohlašuje. Sjezd očekává, že na této zájmové organi- 
sací bude pak založeno ono nejúčelnéjší a nej spravedlivější za- 
stoupení lidové dle skupin zájmových ve všech veřejných sbo- 
rech zákonodárných a správních. «*'^*) 

^^*) Do výkonného výboru strany jsou zvoleni : Za Olomoucko : Jan Šrámek,. 
Jos. Mat. Kadlčák, Frant, Valoušek. farář v Němčících ; Za Brněnsko : Methoděj 
Hošek, Jos. áamalík, rolník v Ostrově a F. Prokop Sup, benediktin v Rajhrade.. 
Za Těšínsko zvolen : P. Eusebius Vavruška, řeholní kněz a kaplan v Orlové. 

^^^> „Mir\ č. 38. roč. XV. dne 27. srpna 1904 v Kroměnzi. — 



— 87 — 



Pátý moravsko-slezský sjezd strany křesf.-socialní konal se 
ve dnech 6., 7. a 8. září roku 1908 ve velké dvoraně Besedního 
domu v Brně za účastenství 360 delegátů a delegátek, zastupu- 
jících již 17.058 členu katol. spolků a družstev. Dle sdělení před- 
sedy sjezdu Jana Šrámka, docenta sociologie, zem. a říš. poslance, 
měla v týž čas strana za sebou 129 vzdělávacích spolků, 116 
společenstevních družstev, z nichž 34 družstev má své vlastní 
spolkové domy. Knihovny vzděl. spolků vykazovaly 22.000 svazků 
dobrých knih. Schůzí od posledního sjezdu roku 1904 konaly 
vzděl. spolky 268 a pořádaly 635 divadelních představení. Orgány 
strany měly : ^Budoucnosti (dřívější to »DěIník« a »Obrana 
Práce«) 9000 předplatitelů a krejcarový list Vék<i měl ročně 

1,400.000 výtisků nákladu. Výsledky to zajisté sKvělé.^®^) Sjezd 
doporučil hlavně všeodborové sdružování křesťanského * děl- 
nictva. 

Jak možno pozorovati, strana křesťansko-socialní na Moravě 
a ve Slezsku vzrostla z ruchu a hnutí vzdělávacích křestansko- 
socialních a katolických spolku právě jako v Čechách. Co však 
straně křesťansko - sociální na Moravě bylo vedle vzdělávacích 
spolků mocnou oporou, to bylo Všeobecné sdružení křesťanského 
délnictva, doporučené již na prvním sjezdu strany roku 1899 a 
založené na sjezdu třetím r. 1902. Toto Všeodborové sdružení 
po svém založení koncem roku 1902 mělo pouze 9 skupin; ro- 
kem 1903 přibylo mu již 7 skupin, rokem 1904 iO, rokem 1905 
18, rokem 1906 118 , rokem 1907 161 a do 30. července r. 1908 
přibylo již 147 skupin. V týž den, 30. července r. 1908, kdy ko- 
nána již pátá výroční valná hromada sdružení v Brně za před- 
sednictví Jana Šrámka, zem. a říš. poslance, čítalo Všeodborové 
sdružení křesťanského dělnictva na Moravě, ve Slezsku a Dol. 
Rakousích celkem 360 skupin s 21.500 členy. Centrála sdružení 
je v Brně. Na této páté výroční valné hromadě bylo sděleno, že 
je přítomno 239 vyslanců ze skupin. Schůzí pořádáno bylo sdru- 
žením v městech i na venkově (dokud zjisti ti se dalo) od r. 1902 
do r. 1905: 136, r. 1906 157, r. 1907 510 a r. 1908 250. Celkem 
ledy pořádalo Všeodborové sdružení za čas svého trvání do 30. 
července 1908: 1053 schůzí! Hotové jmění ze zápisného a člen- 
ských příspěvků činilo obnos v týž čas 106.000 K, V nemocen- 
ských podporách bylo členům vyplaceno za čas trvání sdružení 
25.130 K, nezaměstnaným 1910 K, v mimořádných podporách 
vydáno 1297 K, podpořeno v době stěhování 46 členů 351 K a 
rodinám zemřelých dáno 4600 K kromě ještě jiných mimořád- 
ných podpor. Práce sprostředkována 199 členům a 60 členům 
poskytnuta právní ochrana a pomoc. *®®) 

Hle, tak si stojí roku 1908 organisovaná armáda dělnictva 
strany křesť.-socialní na Moravě a ve Slezsku — během pětileté 
práce ! 

.Naše Listy** čís. 2. roč. XVIII, dne iJd. září 1908 v Praze. 
^^^) »Hlas Týdenník* čís. 34. ze dne 21. srpna 1908 v Brně. Článek „Pátý 
rádný sjezd delegátů „Všeodborového sdružení křesť. dělnictva českoslovanskéha 
v Brně.'* 



— 88 — 



XXI. 

Třetí všeob. sjezd katolíků českoslovauských r. 1903 v Brně. 
— Demonstrace sociálních demokratů, národních socialistů a 
pokrokářů pro všeobecné přímé a rovné hlasovací právo dne 
10. října 1905 v Praze. — Památný 28. listopad 1905 v Praze 
a ve Vídni. — Uzákonění všeob. přímého a rovného hlasova- 
cího práva do říšské rady dne 1. prosince 1906. — Petice ka- 
tolických spolků k Zemskému sboru katol. spolků v králov- 
ství českém. — Přípravy Zemského sboru katolických spolků 
v král. českém k svolání společného sjezdu všech tří katoli- 
ckých stran českých. — Delegovaný sjezd křesťansko-socialní, 
křesťansko-socialně lidové a katolicko - národní strany v sále 
Konviktském v Praze dne 17. června 1906. 

Třetí všeobecný sjezd katolíku českoslovanskýph konal se 
ve velké dvoraně Besedního domu v Brně ve dnech 30., 31. 
srpna a 1. září roku 1903. Účastenství bylo veliké. Přítomni byii 
také ndp. biskupové dr. Frant. Sal. Bauer z Brna, dr. Jos. Dou- 
brava z Hradce Králové a zástupcové ostatních českých a mo- 
ravských biskupů. Ze šlechty dostavili se : hraběnky Belcrediová, 
Mensdorffová, Serényová, Otto hr. Serényi, dr. Ludv. hr. Bel- 
credi, dr. Jaroslav hr. Thun, Karel h. Seilern, Alf. hr. Mensdorff 
a Ferd. hr. Spiegel. 

Slavnostním sjezdovým schůzím předsedal Otto hr. Serényi. 
Odborových schůzí byla celá řada. V první slavnostní schůzi 
mluvili řeči všeobecné: dp. red. »Hlasu« P. Tomáš Šilingr a re- 
daktor »Selských Hlasů* Jos. Šamalík. 

V odboru pro katolický život referovali : dp. P. AI. Slovák a 
dp. Fr. Světlík >0 katolických vzděl. spolcích*, dp. dr. P. B. 
Šústek O. S. A. o otázce »Jak plní konference spolku sv. Vin- 
cence z Paula svou úlohu*. Msgre dr. Jos. Pospíšil »0 reform- 
ních snahách mezi katolíky*, dp. proí. dr. Jos. Kupka >0 terci- 
ářích v českém národě* a farář Fr. Valoušek »0 křesťanském 
životě v našich rodinách českoslovanských*. — V odboru škol- 
ském reterovali: dp. prof. dr. Jos. Samsour »0 moravské univer- 
sitě*, p. prof. dr. Fr. Nábělek >0 výchově na středních školách*, 
vldp. prof. dr. Jos. Tumpach >0 našem stanovisku k uni versi t.- 
extensím* a dp. dr. Aug. Štancl »0 školských bratřích a Matici 
Cyrillo-Methodějské*. V odboru ženském referovali: slč. učitelka 
M. Šebíková »0 našich vzdělávacích vyšších ústavech dívčích* 
a slč. učitelka Marie Jiřičko vá >0 charitativní činnosti katolických 
žen a dívek*. — V odboru sociálním referovali: dp. Jan Šrámek 
»0 odborovém sdružování dělnictva*, dp. P. Prokop ŠupO. S. B. 
»0 vzájemnosti v novodobém sdružování*, p. JUDr. Jos. Rů- 
žička »0 úvěru pro maloživnostníky*, p. Ferd. Pešké »0 druž- 
stvech živnostenských* a dp. Lad. Kokta *0 lidovém pojišťo- 
vání*. Ve všech těchto referátech navrženy a přijaty byly pří- 
slušné resoluce, schválené na druhé slavnostní schůzi, v níž 
mluvili: dp. far. Fr. Valoušek »0 křesťanském životě v rodině 



- 89 - 

české*, p. redaktor Václ. Myslivec > O sociálním úkolu křesťanské 
lásky« a vldp. far. dr. Ant. Cyr. Stojan »0 idei Cyrillo-Metho- 
dějské*. 

Vedle těchto programových řečníků na schůzích slavnost- 
ních i odborových mluvilo ještě mnoho jiných řečníků, jako : 
dp. B. Simonides »0 katol. životě na Slovensku*, p. Ferd. Menčik 
»0 poměrech českých katolíků ve Vídni«, p. red. Hynek Dostál 
ze Sant Louis »0 katolickém hnutí československém v Severní 
Americe*, dp. far. Rynda ze Sant Paul »0 poměrech katol. Čechů 
v Americe, dp. P. Sigismund Bouška »0 naší církvi a české li- 
teratuře*, dp. Jos. Holba »0 úvěru rolnickém*, p. JUDr. Josef 
Koudela >0 sdružování rolnickém*, dp. Vine. Ševčík a p. Kašpar 
z Polanky »0 hospodářských družstvech* atd. 

Sjezd zakončovala třetí slavnostní schůze, v níž mluvili 
programoví řečníci: prof. dr. Robert Neuschl na thema: >Kle- 
sají-li státy a národové katoličtí* a prof. dr. Jan Sedlák z Brna 
na thema: >Církev a moderní společnost*.^®®) 

Sjezd tento, k němuž ze starých buditelů a pracovníků ve 
hnutí katolickém nebylo za řečníky žádného přibráno, skončil 
provoláním slávy sv. Otci a císaři pánu. 

Po skvělém Mariánském sjezdu r. 1905 nastalo v Čechách 
velice nepokojné hnutí. Délnictvo jalo se poznovu a právě jako 
roku 1893 demonstrativně hlásiti o volební právo. První velký a 
demonstrativní průvod sociálních demokratů, národních socialistů 
a pokrokářských žen pro všeobecné přímé a rovné hlasovací 
právo uspořádán byl v Praze dne 10. října 1905, kdy právě ko- 
nalo se zahájení zemského sněmu království českého. Průvod 
seřadil se v městských sadech před nádražím císaře Františka 
Josefa a ubíral se Václavským náměstím a Újezdem na náměstí 
maršálka Radeckého, kde stanul. 

Odtud odebrala se deputace průvodu do sněmovny, kde 
mladočech JUDr. Jan Podlipný podával právě návrh na změnu 
volebního řádu zemského na základě _ všeobecného přímého a 
rovného hlasovacího práva. Přání deputace vyslechl zemský mar- 
šálek Jiří kníže Lobkovic. K provedení návrhu podaného drem 
Podlipným ovšem nedošlo. 

Po celý měsíc listopad následovaly v Praze velké nepokoje, 
osnované sociálními demokraty a vrcholu dosáhly nepokoje tyto 
v obrovské demonstraci pro všeobecné přímé a rovné hlasovací 
právo do sborů zákonodárných dnem 28. listopadu 1905. Ve ve- 
likých závodech se nepracovalo, v malých jen někde a veliká 
většina obchodů byla uzavřena. Peněžní úřady vůbec neúřado- 
valy. Strach z toho, co se bude díti, byl všeobecný. Lid, větši- 
nou dělnický, se všech stran sbíhal se do ulic ke Královským 
Vinohradům a odtud nastoupen obrovský průvod kolem 80.000 



»Katolické Listy* roč. VII. č. 236—239. v Praze, >S t r á ž< 
TOČ. v. č. 36. v Třebíči, >M í r< roč. XIV. Čís. 39. a 40 v Krotaeui\. 



- 90 - 



osob a pod prapory rudé barvy ubíral se Václavským náměstím 
na náměstí Staroměstské. 

Zde s balkonu radnice mluvili k demonstrujícím davům, 
které vedli sociální demokraté : JUDr. Fr. Soukup (za stranu soc. 
demokratickou), JUDr. Jan Podlipný (za mladočechy), redaktor 
Jiří Pichl (za národní socialisty), poslanec Ant. Kalina, redaktor 
Karel Stanislav Sokol (za stranu radikálně-pokrokovou) a JUDr. 
Fr. Scheichl (za Národní radu českou). 

Vzdor velikému rozechvění lidu minuly v Praze, na ven- 
kově i ve Vídni veškeré tyto demonstrace tak, že pořádek v klidu, 
nebyl nikde porušen. 

V den 28. listopadu 1905 ztratila všecka společnost česká 
bez rozdílu politické barvy — rozvahu. Sociální demokraté po- 
stavili se v první řady demonstračního hnutí a společnost česká, 
místo aby stála na vlastní národní noze — přidala se k nim. 
Proto také sociálně - demokratické »Právo Lidu* v čís. 331. ze 
dne 26. listopadu, na dva dni před demonstrativním vystoupením, 
psalo s plnou hrdostí — jako na posměch celé společnosti české 
takto : »Nuže, pravda ta dlouho potlačovaná triumíuje a právě 
proto, proč byla ta česká sociální demokracie po leta tupena a 
vyhazována z vlasti, právě proto dnes stojí v čele celého národa. 
Celý národ stojí dnes uvědoměle za ideálem všeobecného rov- 
ného hlasovacího práva a s rudými prapory jde česká politika 
lepší, šťastnější budoucnosti vstříc* 

A jaký div, že »Právo Lidu* mělo odvahu takto psáti, 
vždyť obecní zastupitelstva, rady českých měst i obecní zastu- 
pitelstvo král. hlav. města Prahy — vše prohlašovalo se pro vše- 
becné přímé a rovné hlasovací právo do říšské rady i obecních 
zastupitelstev. V tom okamžiku celá společnost česká jako by 
hlavu ztratila a v tom okamžiku veškeré české časopisy bez 
rozdílu politických stran a barev, kromě mnou redigovaných a 
družstvem Vlast vydávaných »Našich Listů«, vše šmahem se 
prohlašovalo a jedinou spásu lidu, národa a vůbec celého ra- 
kouského Slovanstva spatřovalo — ve všeobecném přímém a 
rovném hlasovacím právu (hlavně ve volení do říšské rady). Zže- 
lelo se mně tehdáž českého lidu, toho jindy tak hrdého, státo- 
právně uvědomělého lidu a proto v té nejkritičtější době, bez 
ohledu na sebe a vše ostatní, psal jsem a vystupoval v měsíci 
říjnu a listopadu — proti proudu. Podobně činil Sociální odbor 
družstva Vlast. Nám všem okolo tohoto odboru a okolo »Našich 
Listů* seskupeným jednalo se o to, aby všeobecné přímé a 
rovné hlasovací právo nebylo pokládáno za nej spravedlivější 
volební právo, aby nebylo křesťanskými sociály prohlašováno za 
náš požadavek a aby nebylo vsunováno a přijímáno do našich 
katolických resolucí a programu, Říkah jsme: ^Nežádejte ho, 
bude-li Vám však vnuceno, užijte ho jako vnuceného prostředku, 
jako nutnost, jíž se vyhnouti nelze, jen ho neprohlašujte za svůj 
jjožadavek, jen nedávejte si ho do resolucí a programů. Buďme- 
Čechy státoprávními, buďme si ve všem svými a rozváž- 
nými, € 



~ 91 



Ten byl mezi námi a mezi do všeobecného přímého a rov- 
ného hlasovacího práva zahryznutými vlastenci rozdíl. Nad vše- 
obecné přímé a rovné hlasovací právo kladli jsme všeobecné a 
přímé volební právo dle zájmu a stavu. Říkali jsme: > Hlasy se 
nemají jen počítat, ale mají se také vážit a k zájmům lidu má 
se míti zřetel — rovností se všecko nespraví. «*^®) 

Než, byli jsme se svými názory osamoceni a demonstranti 
vymohli si co chtěli; došlo k tomu, že v týž demonstrační den 
slíbil v říšské radě ministerský předseda dr. Pavel Gautsch, že 
v měsíci únoru r. 1906 předloží poslancům volební opravu, která 
bude míti svůj základ ve všeobecném přímém a rovném hlaso- 
vacím právu. 

A konečně dne 1. prosince r. 1906 byla změna volebníha 
řádu na základě přímého a rovného volení přijata 194 proti 63- 
hlasům a sankce tonruto volebnímu řádu dostalo se dne 26. 
ledna 1907. Všecka oposice proti všeobecnému, přímému a rov- 
nému hlasovacímu právu byla odstavena nadobro. Šlechta a ob- 
chodní komory přišly o své poslance a jakékoliv virilní zastou- 
pení v říšské radě padlo — parlamentarismus byl zdemokrati- 
sován.*") Ideální státoprávní stanovisko Frant. Palackého českými 
národovci opuštěno, v české politice vzalo za své. 

Konečně došlo (po desetileté roztržce) k sloučení všech, 
stoupenců katolických stran v Čechách roku 1906. 

v tom směru jsem také napsal v měsíci njnu a listopadu 1905 násle- 
dující články do » Našich Listů < : > Slovanská idea a všeobecné rovné hlasovací 
právo*, » Rolníci a všeobecné rovné hlasovací právo «, » Řemeslníci a všeobecné 
rovné hlasovací právo > Zájmy sociálních demokratů a všeobecné rovné hlaso- 
vací právo «. v tom smyslu vysvětlovali se mnou zároveň nevhodnost a nespra- 
vedlivost všeobecného hlasovacího rovného práva v památných schůzích Sociál- 
ního odboru družstva Vlast dne 10. října a dne í27. listopadu konaných, svými 
řečmi : red&ktor Tomáš Škrdle a Václav Žižka a v tom smyslu přijali jsme i pa- 
mátné a odůvodněné resoluce, kdy rozvážně proti všeobecnému lOvnému a pří- 
mému hlasovacímu právu každý se bál slovo promluviti. Koho by to zajímalo, 
jak hrdě za své přesvědčení jsme stáli, nechť si otevře >Naše Listy « ročník 15. 
a tam to najde všecko. A konečně, ať otevře si z roku 1905 všecky ostat- 
ní české listy — ať kterékoliv — a přesvědčí se, kde pro pravdu nebyla, 
bázeň a kde všecko šlo s proudem — kromě nás. 

*^*) Stůjž zde pro věčnou pamět poznamenáno, že dne 1. prosince 1906- 
při třetím čtení pro zavedení všeobecného přímého a rovného hlasovacího práva 
do říšské rady hlasovali ze státoprávního národa českého vyšlí poslanci : m 1 a- 
dočeši: Jos. Brdlík, továrník ; Jos. Čipera, proiesor ; Václav Formánek, maj. 
realit ; Dr. Edv. Gregr, lékař ; Max Hájek, obchodník ; dr. Servác Heller, spiso- 
vatel ; Věnceslav Hrubý, rada vrchního soudu; Václav Karbus, ředitel pokladny; 
Frant. Konig, statkář ; dr. Karel Kramář, továrník ; Frant. Kratochvíl, mistr zá- 
mečnický ; JUDr. Hynek Lang, advokát, Karel Loula, statkář; Jindř. Maštalka,. 
městský sekretář; dr. Fr. Sláma, rada zem. soudu; Ervin Špindler, spisovatel; 
Ferd. Šrámek, dělník; dále staročeši: Vojt. Kulp, maj. realit; dr. Otakar 
bar Pražák, advokát a dr. Jan Žáček, advokát a samostatný: Fr. Reich- 
stadter, kresliČ. Proti zavedení všeobecného přímého a rovného hlasovacího- 
práva do říšské rady hlasovali z lidových poslanců českých pouze : agrár- 
níci* Fr. Udržai, statkář a Ant. Zázvorka, statkář, z katolíků: JUDr. 
Mořic Hruban, advokát ; ThDr. Ant. Cyr. Stojan, farář a JUDr. Josef Koudela, 
advokát. Z mladočechů scházelo ve sněmovně 16, z a g r á r n í k ů če- 
ských 5azčeských radikálů 4 a samostatný hr. Vo\tě<ih^ 
Šternberk. (Viz brněnský »Hlas« č. 284. ze dne ft. ptosvxvc^ V^Qfe;^ 



— 92 — 



Nepřivodila však toto sloučení ani konference v Hradci 
Králové, kde zvolen byl komitét k urovnání společné cesty kato- 
líků českých dne 25. srpna 1902; nepřivodila sloučení ani 
společná zemská rada katolíků pro záležitosti a zájmy katolického 
lidu českého založena dne 14. dubna 1903 v Praze; nepřivodila 
sloučení ani koníerence zástupců katolických stran a zástupců 
diecesních sdružení, konána dne 27. prosince 1903 v Praze, 
nýbrž katolický lid český přivodil sloučení sám. A stalo se to 
Tázem a takto: 

Jak již uvedeno, byl založen v poradě na Vyšehradě konané 
dne 24. dubna 1905 Zemský sbor katolických spolků v králov- 
ství Českém a k tomuto sboru, do jeho schůze konané dne 
12.6. prosince 1905 (v domě Jednoty katol. tovaryšů v Praze,-!, 
čp. 209) došlo 71 petic katolických spolků, skupin a odboček 
Všeodborového sdružení křesť. dělnictva z arcidiecese Pražské 
a diecesí Královéhradecké a Česko-budějovické. A o peticích 
těchto reteroval tehdáž vldp. dr. Frant. Reyl. 

Petice měly celkem 2215 podpisů členstva z uvedených 
spolků a skupin a z těch bylo 49 petic s 1312 podpisy z djecese 
Královéhradecké, 17 petic se 788 podpisy z diecese Česko- 
•budějovické a 6 petic se 115 podpisy z arcidiecese Pražské. 

V peticích žádalo se jednomyslně, »aby Zemský sbor katol. 
-spolku v král. Českém nelenil a svolal zemský křesťansko-socialm 
sjezd a zcelil veškeré křesťansko-socialní síly v jednu společnou 
a velkou organisaci, a to, pokud možno, co nejdříve.* ^^^) 

Nastala o peticích debata. Na konec, když všichni přítomní 
souhlasili, aby křesť. sociální sjezd svolán byl, přijat návrh, aby 
'Zemský sbor katol. spolků dal k celé akci ducha, návod a 
učinil přípravy k sjezdu. Ustanovena ihned konference sestávající 
ze všech výkonných výborů katol. stran, zástupců katbl. korporací 
a organisaci na den 17. dubna 1906 Akce k svolání konference 
uložena zemským sborem zapisovateli T. J. Jirouškovi. 

Konference dne 17. dubna 1906 se sešla v domě Jednoty 
katol. tovaryšů a předsedal jí Msgre dr. Jos. Burian, zapiso- 
vatelem byl red. T. J. Jiroušek a přítomni byli: Vojtěch hr. 
Schoenborn, dr. R. Horský, red. Tom. Škrdle, kanov. Fr. Vaněček, 
kaplan Frant. Jukl z Hradce Králové, red. Václav Myslivec, red. 
Em. Jungr, red. Jaroslav Astr z Hradce Králové, Jos. Fikejzl, 
Ferd. Dobis z Plzně, Frant. Krejza ze Smíchova, dr. Frant, Reyl 
z Hradce Králové a Jiří Čadek, kaplan z Netolic, poslal souhlasný 
připiš. 

Po referátu, který podal předseda Msgre dr. Jos. Burian, 
v němž sděloval, že o předlohách k programu a organisačnímu 
řádu konal několik porad s redaktory T. J. Jirouškem a Václavem 
Myslivcem, přikročeno k propracování programu zásad, které 
pak jednohlasně jsou přijímány. 

Sjezd ustanoven byl konferencí na den 17. června 1906 
v sále Konviktském a svolání sjezdu odevzdáno na starost dru 



*^*) »Naše Listy,* č. 18 r. XV. dne 30. prosince 1905 článek: >Akce 
Jcu křesť. sociálnímu sjezdu v král. Českém.** — 



— 93 — 



Rud. Horskému, T. J. Jirouškovi a Václavu Myslivci, kterf 
tvořiti budou svolavatelský výbor. Akce svolání sjezdu dána 
opět do rukou red. T. J. Jirouška.^^^) 

Tak došlo konečně k společnému sjezdu. 

Dne 17. června 1906 o půl 10. hod. dopoledne sešel se 
delegovaný sjezd zástupců katolických spolků, skupin a odboček 
všeodborového sdružení křest, dělnictva a katolických organisaci. 
Na sjezdu měli účastenství delegáti a zástupci uvedených korporací, 
kteří jako stoupenci patřili třem katolickým stranám: straně 
křesťansko-sociální, straně křesť. sociálně lidové a straně katolicko- 
národní. 

Dle tří revisorních archů sešlo se 363 delegátů (1 delegát 
na 100 členů korporace) zastupujících 36.300 katolíků. 

Red. T. J. Jiroušek za pomoci mnohých konal revisi 
vstupujících. Hostí, dle dvou revisorních archů, připuštěno bylo 
^na galerii 309 mužů i žen, kteří přihlíželi konání sjezdu, který 
se soustředil ve středu sálu Konviktu. Sjezd předcházely ještě 
dvě porady delegátů: jedna dne 16. června v sále Jednoty katol. 
tovaryšů a druhá v restauračních místnostech »u tří kosů« 
(Královéhradečtí delegáti) v Křemencové ulici o 8. hodině ranní 
dne 17. června. Jednáno bylo na těchto poradách hlavně o kandi- 
dátní listině výkonného výboru strany, který se měl na sjezdu 
voliíi. 

Sjezd zahájil dr. Rud. Horský, který zvolen také předsedou 
sjezdu. Sjezdoví řečníci byli: Dr. Rud. Horský »o programu 
a jménu strany, « red. Václav Myslivec »0 účastenství strany 
v příštích volbách,* red. Em. Jungr »o organisaci a tisku.* 
Sjezd rozhodl, aby spojené všechny katolické strany postupovali 
společně pod jménem ^Strana katolického lidu v Čechách^ a dále 
přijat společný program strany a organisační řád. Za předsedu 
strany a výkonného výboru zvolen dr. Rud. Horský, farář 
v Šárce 203 hlasy a do výkonného výboru strany jsou zvoleni: 
Vojt hr. Schoenborn 207 hl., Th. dr. Fr. Reyl z Hradce Králové 
202 hl., T. J. Jiroušek, red. z Král. Vinohrad 198 hl., Václav 
Špaček, říd. uč. z Košátek 203 hl., Václav Myslivec, red. v Praze 
197 hl., Bedřich hr. Kinský z Kostelce nad Orl. 168 hl., Frant. 
Novák, úřed. stát. dráh v Praze 204 hl, Frant. Krejza, obchod- 
ník na Smíchově 160 hl., Ant. Barcal, rolník z Tuhaně, 193 hl., 
Jiří Čadek, kaplan z Netolic 205 hl., Frant. Šafránek, rolník 
z Dol. Města 206 hl, Josef Polák, ml. z Hradce Král. 205 hl., 
Jaroslav Astr, úředník Všeodb. sdružení křesť. dělnictva z Hradce 
Král. 205 hl., Ant. Princ z Čes. Budějovic 199 hl. — Za ná- 
hradníky byli zvoleni : Th. dr. Alois Kudrnovský, kaplan v Praze 
205 hl., Frant. Koppl, úředník v Praze 165 hl., Josef Šach, pošt. 
zřízenec v Karlině 201 hl.. Ludvík Skružný, zámečnický mistr 



^Naše Listy** č. 34. roc. XV. dne 21. dubna 1903. Článek: „Před zem-^ 
ským křesťansko -sociálním sjezdem." 



— 94 — 



v Praze, 203 hl., Josef Sýkora, mistr kolářský v Nuslích 202 hl. 
a JUC. Jos. Šindler, úředník na Král. Vinohradech 203 hlasy. 
TOasů bylo proto méně než všech účastníků při zahájení sjezdu, 
poněvadž volba výboru dála se k večeru a odpoledními vlaky 
musilo na půldruhého sta delegátů Prahu opustiti. 

Sjezd zakončen byl o 7, hodině večer za nadšené nálady 
a veliké radosti, že tímto dnem katolíci čeští po desetiletém roz- 
kolu jsou — sjednoceni. Ovšem, úrazného kamene svornosti: 
všeobecného přímého a rovného hlasovacího práva, v zásadách 
programu nebylo. Do programu pouze přijato, že strana domá- 
hati se bude spravedlivého zastoupení ve sborech zákonodárných. 

V první ústavující schůzi výkonného výboru strany v týž 
den 17. června konané za předsednictví dra Rud. Horského 
^zvoleni jsou: za místopředsedu Vojtěch hrabě Schoenborn, za 
tajemníka T. J. Jiroušek, za pokladníka Frant. Novák a později 
pak JUC. Jos. Šindler. 

XXII. 

Volební zápas katolického lidu českého do^zemského sněmu na 
-Moravě r. 1906 a volby do říšské rady v Cechách a na Moravě 

r. 1907. 

Český katolický lid v zemích koruny Svatováclavské pro- 
dělal v letech 1906 — 1907 velkolepý politický zápas, jakého nebylo 
u nás ještě pamětníka. Pod dojmem docházejících zpráv o pro- 
následování katolíků ve Francii, kde na Nový rok 1906 vešel 
v platnost (senátem dne 5. prosince 1905 179 proti 103 hlasům 
schválený) zákon na rozluku státu s církví, probouzel se a otevíral 
své oči také český katolický lid. 

Zemský sněm moravsky přijal nový zákon volební, dle něhož 
místo dosavadních 100 poslanců měl od měsíce listopadu r. 1906 
čítati již 151. Mezi nimi bylo 20 poslanců za všeobecné kurie za- 
vedené na základě všeobecného přímého a rovného hlasovacího 
práva. Z těchto 20 poslanců mělo býti 14 Čechů a 6 Němců. Dle 
kurií mělo oněch 151 poslanců býti co do počtu voleno takto: 
velkostatkáři 30, obchodní komory 6, města 40, venkov 73 a vše- 
obecný lid 20 poslanců. Vedle těchto poslanců náležeti měli také 
jako virilisté nejdůst. pp. biskupové Olomoucký a Brněnský. 

Došlo k volbám v měsíci listopadu. Lid katolický na Moravě 
šel k volebnímu osudí s jarým nadšením a velikou odhodlaností 
za katolickou věc a překvapil celou českou veřejnost. Toho se 
nikdo nenadál, jakou porážku způsobí katolický lid český na 
Moravě všem liberálním politikům dosud tam vládnoucím. Heslem 
lidu jdoucího do voleb bylo: >Nevydáme Moravu v ruce liberálů !< 
A lid heslu svému také dostál. 

Katolicko-národní strana česká založená na den Povýšení 
svatého kříže roku 1896 na poradě v Přerově společně se stranou 
křesťansko -sociální, založenou na konferenci ve Vyškově dne 
4. dubna r. 1899 uzavřely mezi sebou jednotu a stoupenci obou 



— 95 — 



^tran šli ruku v ruce k volbám, aby dobyli skvělého vítězství lidu 
moravského nad mladočeskými liberály, pokrokáři, sociálními 
•demokraty a jejich protinábožensky smýšlejícími kamarády ná- 
rodními socialisty. 

A vítězství spojeného katolického lidu bylo slavné, tak slavné, 
že popletlo rozum všem náboženství nepřejícím novinářům. Pro 
všecky časy a pro poučení do budoucnosti stfijž zde v dějinách 
našich ciferně podaný tento grandiosní zápas lidu katolického. 

Dne 11. listopadu 1906 došlo k volbám ve všeobecné kurii 
za všeobecného přímého a rovného hlasovacího práva. V této 
kurii byl zápas nejpernější. Katolický lid český ve 14 volebních 
okresích této kurie shrnul na kandidáty katolicko- národní a kře- 
sťansko-sociální strany k velikému úžasu svých odpůrců 99*630 
hlasů a zvolil v tento první ^ den voleb tři katolické poslance: 
J. M. Kadlčáka, P. Tomáše Šilingra a J. Vykoukala. Z mlado- 
českých lidovců, národních socialistů a pokrokářů neprorazil ani 
jeden, toliko dva sociální demokraté Hýbeš a Prokeš byli zvoleni 
vedle katolíků. Na kandidáty sociálních demokratů ve všech 
14 volebních okresích všeobecné kurie připadlo 80.006, na národní 
socialisty 28.248, na mladočeské lidovce 17.157 a na realistické 
pokrokáře 17.739 hlasů. 

Tak vyzněl první volební den na Moravě. Stranám a jejich 
kandidátům dostalo se tohoto počtu hlasů v jednotlivých okresích 
volebních : 

Ve všeobecné kurii 



dne 11. listopadu 1906: 



Volební okres 


Katolík 


nlasy 


Soc. demokr. 


hlasy 


Nar. sociál. 


hlasy 


1. Brno a okolí . 


B. Koukal . 


6479 


J. Hýbeš . 


12096 


F. Adamík 


. 4515 


2. Hodonín . . . 


P.T.Ciillinger 8408 


J. Dolejší . 


2589 


V. Lebloch 


. 757 






6726 


Svoboda . 


5297 


Neobsazeno 




4 Třebíč .... 


Jan Jílek . 


11202 


Toužil . . 


5961 


Máchal . . 


4347 






9915 


Filipínský . 
Vaněk . . 


7305 


F. Adamíra 


3504 


6. Boskovice . . . 


Dag. Krist . 


9269 


7596 


Konečný . 


5705 


7. Olomouc . . . 


Neobsazeno 




Nádvorník . 


6605 


Neobsazeno 




8. Kroměříž . . . 


Neobsazeno 




Fr. Seha . . 


5790 


Šrajer . . . 


2203 


9. Mor. Ostrava . 


AI. Krejčí . 


5241 


Prokeš . . 


10777 


Wágner . . 


184 


10. Val. Meziříčí . . 


J.M.Kadlčák 8719 


Krapka . . 


5202 


Neobsazeno 




11. Přerov .... 


Smýkal . . 


8001 


Merta . . . 


4925 


Béňa . . . 


935 


12. Uh. Hradiště . 


Vykoukal . 


9702 


F. Franzí) . 


1058 


Neobsazeno 




13. Kyjov .... 


AI. Horák . 


7160 


Jindraček . 


929 


J.Karnet . . 


3051 


14. Vyškov .... 


P. J. Šrámek 8818 


E. Dědek . 


3876 


Sehnal . . 


3047 



Lidovci strany mladočeské a realističtí pokrokáři dostali uvedené 
hlasy v těchto okresích: 



Volební okres : 


Lidovec hlasy 


Pokrokái" hlasy 


5. Žďár 

« . Olomouc . . . 

8. Kroměříž . . . 

9. Mor. Ostrava . . 

11. Přerov .... 

12. Uh. Hradiště . . 

13. Kyjov .... 
44. Vyškov .... 


Ant. Smrček 4137 
Reichstádter 7587 

Ad. Švec . 564 

Ant. Smrček 3948 
Dr. Čapek . 921 


J. Ulehla . 4012 
Žižka . . . 1117 

Dr. Hrstka 2689 
Krumpholz 2909 
Dr. Koželuha 5150 

Mrázek . . 1862 



— 96 — 



V užších volbách zvoleni byli dále katoličtí kandidáti : 
Jan Jílek, Ant. Smýkal, Alois Horák a P. Jan Šrámek: 
a počet hlasů všech kandidátů činil : 



ve všeobecné kurii 
dne 18. listopadu: 



Volební okres 


Katolík hlasy 


Soc. demokrat hlasy 


Lidovec hlasy 


3. Dačice .... 

4. Třebíč .... 

5. Ždár 

6. Boskovice . . . 

7. Olomouc . . . 

8. Kroměříž . . . 
11. Přerov .... 

13. Kyjov .... 

14. Vyškov .... 


J. Chalupa . 8338 
/. Jilek . . 12925 
J. Navrátil . 11423 
Dag. Krist . 10839 
Neobsazeno — 
» — 
A, Smýkal . 9356 
AI, Horák . 8448 
?.J. Šrámek 10354 


Svoboda . 9774 
Toužil . . 10344 
Fillpinský . 14S25 
K. Vaněk .12218 
Nádvorník . 8869 
Fr. Šeha . . 7539 
Merta . . . 8604 
Neobsazeno — 
E. Dědek . 8512 


Ant. Smrček 9779 
Reichstádter 12535 

Ant. Smrček 7372 



V těchto užších volbách shrnuli na sebe katoličtí kandidáti 
71683, sociálně demokratičtí 80185 a lidovečtí kandidáti mladočechů 
29686 hlasů. Proti katolickým kandidátům českým pomáhali si 
všichni protivníci křesťanství navzájem a nedbali nic internacionál- 
ního anebo národního stanoviska. 

V kurii venkovských obcí zvítězilo 16 katolicko-národních 
a křesťansko-socialních kandidátů na ráz v den první volby dne 
20. listopadu. Mladočeští lidovci a čeští liberální agrárníci zůstali 
jako ztrnulí. Tohohle se nenadáli. Lid český skutečně bral liberálům 
z rukou celou Moravu, kus po kusu. Jásot katolického lidu 
českého byl v zemi veliký. Zvoleni^ byli katolíci : Dr. Jos. Koudela, 
Václav Zeman, Fr. Benda, P. V. Ševčík, Jos. Šamalík, P. Arnošt 
Tvarůžek, Ant. Kuchyňka, Rud. Pilli^ch, Jan Konečný, Jos. Krčka^ 
Dr. Mořic Hruban, Martin Bartoň, J. Žampach, Fr. Veselý, P. Frant. 
Valoušek a Frant. Chlébus. Dostalo se jim v jejich okresích ná- 
sledujícího počtu hlasů: 

V soudních okresích venkovských obcí 
dne 20. listopadu 1906: 



Na Brněnsku Dr. Jos. Koudela 1459 

» Brněnsku Václav Zeman 1497 

» Mor. Krumlovsku Fr. Benda 1156 

* Boskovicku P. Vine. Ševčík 1342 

» Val. Meziříčsku Jos. Šamalík 1085 

y> Třebíčsku P. Arn. Tvarůžek 1335 

» Dačicku Ant. Kuchyňka 1298 

^ Mor. Třebovsku Rud. Pillich 1951 

» Bučovsku Jan Konečný 1313 

» Hustopečsku Jos. Krčka 1228 

^ Uh. Brodsku Dr. M. Hruban 1474 

^ Uh. Hradištsku M. Bartoň 1068 

i> Uh. Ostrožsku J. Žampach 1609 

Val. Klobucku Fr. Veselý 1253 

» Holešovsku P. Fr. Valoušek 1706 

* Napajedelsku Fr. Chlébus 1113 



— 97 - 



Když pak poslanec za Valašsko Klobucko, p. Fr. Veselý, 
záhy po volbě zemřel, zvolen byl v doplňovací volbě v tomto 
okresu na jeho místo člen strany katolicko-národní, vsdp. Msgre 
probošt dr, Ant, Gyrill Stojan. V kurii měst ve volbě konané 
dne 29. listopadu 1906 zvolen byl ve skupině Moravsko- Budějo- 
vické dp. kaplan Jan Holba, taktéž člen katolicko-národní strany 
moravské. 

Zkrátka, do zemského sněmu markrabství moravského vy- 
slal český lid od 11. do 29. listopadu 24 katolicko-národnich a 
křesťansko- sociálních poslanců českých, aby převzali vedení české 
politiky, národního hospodářství i zemského zákonodárství v jeho 
rodné zemi. Vůdce mladočeské strany lidové JUDr. Adolf Strán- 
ský, advokát a ve Vídni pokřtěný žid, ztratil otěže českého vedeni 
a většiny národa na Moravě z rukou. 

Sotva minulo půl roku po slavném boji katolického lidu če- 
ského v zemských volbách na Moravě a již zase zavzněl volební 
alarm do voleb říšských. 

Zákon o všeobecném přímém a rovném hlasovacím právu 
došel schválení panovníkova dne 26. ledna 1907 a na 14. květen 
vláda ministerského předsedy dra Maxe Vladimíra barona Bečka 
vypsala nové volby do říšské rady v zemích koruny svatého 
Václava. 

V Čechách a na Moravě všecky strany činily přípravy k vol- 
bám o překot. A také katolíci nelenili. Jak v Čechách, tak na 
Moravě slili se v jeden proud a sta řečníků, celé řady kandidátů 
všech stran katolického lidu českoslovanského bylo vzhůru ; po- 
řádáno sta schůzí a tisíce stoupenců veliké myšlenky křesťanské 
šlo ze schůze do schůze. Předvolební přípravy dály se za veli- 
kého nadšení a veliké obětavosti jednotlivců. Na ty doby neza- 
pomene nikdo, kdo je prodělal, kdo byl jich svědkem a tím méně 
na ně zapomenou řečníci a aranžéři schůzí, jimž byly v práci 
noci jako dni — bez odpočinku. 

A práce korunovány byly výsledkem skvělým. Kandidáti 
strany katolického lidu českého v království českém v den 14. 
května 1907 soustředili na sobě 82.156 hlasu a. áevét z nich octlo 
se v užších volbách. Strana katolického lidu českého v Čechách 
tímto počtem svých stoupenců octla se v národě na třetím místě 
mezi stranami — a dosud vládnoucí strana v národě, národní 
strana mladočeská, octla se počtem svých stoupenců a voličů 
až na miste čtvrtém. Tak změnil se koloběh času a štěstěny 
v jindy za husitské prohlašovaných Čechách. 

Ve volbách těch dne 14. května 1907 připadlo v českých 
volebních okresích : 



T. J. JirouSek: Dějiny sociál hnutí. 



1. Sociálním demokratům 292.747 hlasu. 

2. Českým liberárním agrárníkům 148.654 « 

3. Straně katol. lidu českého 82.156 » 

4. Mladočesko-staročeské koncentraci 80.952 > 

5. Nár. sociálům a radikálům 78.413 » 

6. Realistickým pokrokářům 10.035 » 



Katolíci čeští vyšli z boje čestně. Strana katolického lidu 
českého dne 14. května 1907 shrnula v okresích na své kandidáty 
v Čechách následující počet hlasů : 

Ve skupinách mést: 



Volební ,^okres : Kandidáti Hlasů 

1. Praha. Staré Město: Ph. Dr. Matěj Kovář 392 

3. » Nové hoř. město : Bohumil Mudroch 229 

4. > Nové hoř. město a Vyšehrad : Jos. Hovádek . 166 

5. » Malá Strana a Hradčany: Václav Dvorský . . 636 

6. > VII. a Holešovice-Bubna : Alois Sýkora ... 116 

8. Smíchov^ první část: Václav Stupka 120 

9. Smíchov* Košíře, Vysočany atd. : T. J. Jiroušek . . , 300 

10. Kr. Vinohrady první část: Joseí Skokan 40 

11. Kr. Vinohrady druhá část: Karel Staněk 67 

12. Žižkov horní část: Fr. Satorie 150 

13. Žižkov vnitřní část: Bohuslav Šubrt 169 

14. Plzeň I., II. a III. obvod : Karel Wolf 155 

15. Plzeň IV. a V. obvod: Karel Wolf 108 

16. Karlín: Frant. Satorie 82 

17. Nusle, Vršovice, Michle atd.: P. Vincenc Cigánek . . 235 
24. Král. Hradec, Třebechovice atd. : Th. Dr. Fr. Reyl . . 1374 

28. Kolín, Český Brod atd.: MUDr. Jan Ptáčník 81 

29. Tábor, Soběslav atd. : Petr Píchá 363 

32. Příbram, Březnice atd.: Karel Kohlmunzer 577 

33. Něm. Brod, Polná atd, : Josef Hovádek 274 

Ve skupinách venkovských obcí: 

Soudní okresy: 

37. Mělník, Ml. Boleslav: Václav Špaček 1567 

39. Semily, Železný Brod atd.: P. Jos. Filler 1762 

41. Hořice, Nová Paka: Th. Dr. Fr. Šulc 2374 

43. Náchod, Nov. Město n. M,: Th. Dr. Rud. Horský . . 5439 

44. Kostelec n. Orl, Rychnov atd. : Ferd. Vogel 3200 

45. Hradec Král., Nechanice atd.: MUDr. Arnošt Pekař . . 1663 

46. Poděbrady, Nový Bydžov atd.: Ant. B. Drápalík ... 1684 

47. Nové Benátky, Nymburk atd. : Josef Jelínek 451 

48. Český Brod, Karlín atd.: Alois Švejda 399 

49. Smíchov, Zbraslav: P. Vlastimil Hálek 318 

50. Beroun, Unhošť- atd. : Josef Brož, horník 656 

53. Rokycany, Březnice atd. : Václav Bambas . • .... 509 

54. Příbram, Hořovice: Leopold Havelka 521 

53, Sedlčany, Neveklov atd.: Emanuel Junger ...... 1810 



— 99 - 



56. Benešov, Říčany atd. : P. Josef Tomsů 1916 

57. Kolín, Kouřim atd.: Fr. Jelínek 1015 

59. Pardubice, Přelouč atd : Josef Kolín 492 

60. Chrudim, Čáslav: Josef Šabata 4702 

61. Litomyšl, Ústí n. Orl. : JUDr. Josef Myslivec .... 5781 

62. Vys. Mýto, Skuteč atd. : Jan Krejsa 3564 

63. Chotěboř, Habry atd.: Josef Prokop 5765 

64. Něm. Brod, Humpolec atd.: Ant. Adamovský .... 3265 

65. Vlašim, Dolní Královice: Václav Myslivec 3553 

66. Tábor, Soběslav atd.: Josef Dvořák 2582 

67. Písek, Vodňany atd.: P. Josef Frejlach 1744 

68. Horažďovice, Sušice atd. : P. Josef Brož 2505 

69. Klatovy, Nepomuk atd. : Martin Klouda 943 

71. Strakonice, Volyň atd.: P. Václav Hons 1815 

72. Milevsko, NetoUce atd. : Antonín Barcal 4903 

73. Jindř. Hradec, Lomnice atd. : Josef Svoboda 1670 

74. Pelhřimov, Pacov atd.: P. Milo Záruba ....... 5521 

75. České Budějovice atd. : Antonín Šachl 3254 

Na Moravě v těchto říšských volbách katolicko-nářodní a 
kresťansko-socialní strana shrnuly na své kandidáty : 

Ve skupinách mést: 

Hlasů : 

1. Brno: JUDr. Josef Dolanský . 997 

2. Bučovice, Rosice atd.: Bohuslav Koukal 1514 

3. Osoblaha, Brušperk atd. : Konst. Griinwald 1968 

4. Rožnov, Val. Meziříčí atd.: Vilém Povondra 3140 

6. Strážnice, Luhačovice atd.: JUDr. Jan Sedláček . . . 2154 

7. Třebíč, Jemnice atd.: Alois Jakubský 1525 

9. Blansko, Bystřice n. P. atd.: P. Jan Holba 1650 

Ve skupinách venkovských obcí: 

Soudní okresy : 

11. Brno a okolí: JUDr. Arnošt Gottwald 2822 

12. Vyškov, Bučovice: P. Jan Šrámek 5953 

14. Kroměříž, Napajedla: JUDr. Jaroslav hr. Thun . . . 5872 

15. Hranice, Val. Meziříčí: P. Fr. Vak)ušek ....... 6294 

16. Uherské Hradiště, Strážnice: Msgre Dr. A. C. Stojan . 6226 

17. Uh. Brod, Val. Klobouky: JUDr. Mořic Hruban . . . 7014 

18. Výzovice, Rožnov: Josef Kadlčák 6187 

23. Boskovice, Kunštát: Rudolf Pillich 5709 

24. Blansko, Vel. By teš: Fr. Černošek 4616 

25. Bystřice n. Pern., Vel. Meziříčí: Lad. Sobotka .... 5839 

26. Třebíč, Moravské Budějovice: P. Arnošt Tvarůžek . . 6583 

27. Jihlava, Žďár: Jan Jílek 6486 

28. Moravský Krumlov, Hrotovice: Ant. Kuchyňka . . . 6366 

29. Hustopeč, Klobouky : P. Tomáš Šilinger ...... 10155 



— 100 — 



•Hned v první den volby do říšské rady byli zvoleni katolíci: 
P. Valousek, Dr. Hruhan, Kadlčák a P. Šillinger, Poměr hlasů 
měli proti svým protivníkům : 15, vol, okres : P. Fr. Valoušek 
6294, sociální demokrat Václav Polívka 2371 a agrárník Frant. 
Jančík 3429. — 17. vol. okres: Dr. Mořic Hruban 7014, sociální 
demokrat Fr. Komprda 312 a samostatný kand. lidovců J. Zemek 
1278. — 18. vol, okres: Jos. Kadlčák 6187, soc. demokrat Karel 
Světlík 1003, staročech Bubela 4332 a pokrokář Hůlka 226. — 
29, vol. okres: P. Tomáš Šillinger dostal 10.155, soc. demokrat 
Vilém Pištělák 2032 a národní socialista Václav Jaroslav Klofáč 
344 hlasů. 

Dále z užších voleb vyšli jako vítězové další kandidáti 
strany katolicko-národní a křesťansko-socialní : P. Jan Šrámek, 
dr. Jar. hr. Thun, Msgre. dr. A. C. Stojan, Rudolf Pillich, P. 
Amosi Tvarůžek a Ant. Kuchyňka. Celkem 10 poslanců. Zápas 
těchto vítězů s jejich protivníky objevuje se v cifrách takto : 

Užší volby. 



Volební okres : Katolík : hlasů : 
12. P. Jan Šrámek . . . 7709 

14. JUDr. Jar. hr. Thun 6557 

16. Msgre. dr. A. C. Stojan 6818 

23. Rudolf Pillich . . . 6475 

26. P. Arnošt Tvarůžek 6945 

28. Ant. Kuchyňka . . 7465 



Soc. demokrat : hlasů 

Eduard Dědek 6665 

Agrárník : 

J. Dosoudil 5756 

Samostatný : 
J. Pipal 6536 

Soc. demokrat : 
Ferd. Franz 5981 

Agrárník : 

Fr. Němec 6350 

Soc. demokrat : 
Ludvík Jindráček 5604 



V dalších užších volbách se octnuvší katolíci propadli : ve 
4. vol. okresu: Vilém Povondra 3336 hlasy proti pokrokáři dru. 
T. Masarykovi, který měl 4136 hlasů, v 6. voleb, okresu JUDr. 
Jan Sedláček zůstal pozadu s 2196 hlasy proti mladočeskému li- 
dovci Ant. Smrčkoví, který dostal 4830 hlasů, v 24. voleb, okresu 
padl též Fr. Černošek se 6775 hlasy proti soc. demokratu Janu 
Filipínským u, který měl 7207 hlasů, ve 25. voleb, okresu podlehl 
Vladislav Sobotka s 5883 hlasy proti agrárníku Karlu Sáblíkovi, 
který dostal 6809 hlasů a ve 27. voleb, okresu podlehl Jan Jílek 
s 6668 hlasy proti agrárníku Františku Staňkovi, který měl 7708 
hlasů. 

Také straně katolického lidu v Čechách přálo v užších vol- 
bách do říšské rady štěstí. Devět jejích kandidátů octlo se v užší 
volbě a sedm vyšlo z njich jako vítězi. Zvoleni byli : Th. Dr. 
Rudolf Horský, Frant. Šabata, JUDr. Jos. Myslivec, Jos. Prokop, 
Václav Myslivec, P. Mílo Záruba a Antonín Šachl. Situace 
těchto vítězů, z níž vyšli dobře, ukázala se takovouto : 



~ 101 — 



Užší volby. 



Volební okres : Katolík : hlasů : Agrárník : hlasů : 

43. Dr. Rud. Horský . . 6251 Jan Kotlant 4696 

Soc. demokrat : 

60. Fr. Šabata .... 6376 Ferd. Jirásek 5130 

Soc. demokrat : 

61. JUDr. Jos. Myslivec 6362 J. M. Hnát 5137 

Soc. demokrat : 

63. Josef Prokop ... 7114 Jos. Ackermann 5352 

Soc. demokrat : 

65. Václav Myslivec . 4422 Václav Krňanský 3490 

Agrárník : 

74. P. Milo Záruba . . 5686 Václav Donát 4915 

Soc. demokrat: 

75. Ant. Šachl .... 4981 Fr. Pešula 3224 



V těchto užších volbách nezvítězili katoličtí kandidáti dva, 
kteří se do nich také dostali. Byli to : Barcal a Adamovský. 

64. voleb, okresu propadl Ant. Adamovský 3412 hlasy 
proti agrárníku Jos. Hyršovi, který na sebe shrnul 5455 hlasů a 
v 72. voleb, okresu padl Ant. Barcal 4788 hlasy proti agrárníku 
Miloši Vojtovi, který dostal 5967 hlasů. 

Z voleb do říšské rady r. 1907 prošlo v českých okresích 
v Čechách 7 katolíků, 17 Mlado- a Staročechů, 9 národních so- 
cialistů a radikálů, 23 českých agrárníků, 17 českých sociálně- 
demokratických internacionálů, 1 realistický pokrokář a 1 samo- 
statný. Na Moravě prošlo 10 katolíků, 5 liberálně mladočeských 
lidovců, 4 staročeši, 5 socialně-demokratických internacionálů, 5 
agrárníků a 1 realistický pokrokář, vesměs v českých okresích. 

Takové tedy nadělení přineslo v ohledu národním a zájmo- 
vém národu českému všeobecné přímé a rovné hlasovací právo 
do říšské rady, od něhož se tolik očekávalo a jímž se lid český 
tak dlouho klamal jako nějakou spásonosnou ideí. Národ rozbit 
k vlastní zkáze na kolikero vzájemně se potírajících stran, nad 
nimiž vítězili politikové cizácké internacionaly a divokého radika- 
lismu. V užších volbách v Cechách musili katolíci vytahovati 
z bryndy mladočechy, staročechy i agrárníky. Proti mladočesko- 
staročeské koalici a jejím kandidátům v českých okresích šlo do 
užších voleb 7 soc. demokratů, proti agrárníkům 16 soc. demo- 
kratů, proti národním socialistům a radikálům 8 soc. demokratů, 
proti katolíkům 5 soc. demokratů a dále stáli sociální demokraté 
v užší volbě proti jednomu českému realistickému pokrokáři a 
jednomu českému samostatnému kandidátu. 

Zkrátka, proti českým národním kandidátům rázem šlo do 
užších voleb 38 socialně-demokratických kandidátů rudé interna- 
cionály. Avšak český lid zapamatovav si 14. květen, vzchopil se 
jako jeden muž a podav si bez rozdílu stran mce, ^ ia n^^O^ 



— 102 — 



38 socialně-demokratických kandidátů neprošel v užších volbách 
ani jeden. 

K úplnému obrazu volebního bojiště sociálních stran če- 
ských poznamenávám, že v první volbě dne 14. května r. 1907 
zvoleno bylo uvedených 17 socialně-demokratických poslanců říš- 
ských tímto počtem hlasů (v Čechách) : 



Volební okres městský : Sociální demokrat : Hlasů : 

6. Praha-Holešovice : JUDr. Fr. Soukup 3673 

7. » V. a Libeň : Ant. Němec 3480 

9. Smíchov- Vysočany : JUDr. Lev Winter 7554 

12. Žižkov horní část: Vilém Černý 3611 

17. Nusle-Vršovice : Joset Hudec 4672 

19. Kladno-Beroun: Ludvík Aust 5513 

32. Příbram-Blatná: Václav Johanis 4119 

V soudních okresích venkovských obcí : 

Soudní okresy : Sociální demokrat : Hlasů : 

35. Slaný-Kladno : Jindřich Hornof 7981 

36. Roudnice- Velvary : Fr. Biňovec 5429 

48. Český Brod-Karlín: Rudolf Jaroš 7317 

49. Smíchov-Zbraslav: Ant. Svěcený 6947 

50. Beroun-Dobříš: Fr. Modráček 7780 

51. Rakovník- Křivoklát: Karel FoJber 7031 

52. Plzeň- Blovice: Gustav Haberman 7562 

53. Rokycany-Březnice : Ludvík Pik 8090 

54. Příbram- Hořovice : Hynek Klička 6913 

70. Přeštice-Nová Kdyně: Ant. Remeš 5484 



Takhle lid český po deseti letech pohanění českého stát- 
ního práva v říšské radě (30. března 1897) sociálně - demokrati- 
ckými poslanci se zapomněl. Pamatoval si to český lid jen krátce, 
do 3. ledna 1901, kdy byly nové volby do říšské rady. Tehdáž 
v odvetu místo 5 sociálních demokratů zvolil český lid v českých 
okresích 5 národních socialistů (viz III. díl kapitolu VIIL tohoto 
spisu). Nyní, roku 1907, nevěděl už český lid nic o pohaně če- 
ského státního práva, zvolil si 17 sociálně - demokratických po- 
slanců jen v českých okresích a dopustil toho, že 38 českých 
kandidátův sociálně - demokratické strany přišlo do užších 
voleb . . . 

Z národních socialistu a s nimi spojených radikálu zvolen 
byl v první volbě r. 1907 : v 15. okresu města Plznp Václ. Fresl. 
— V užší volbě dostali se k vítězství kandidáti národních soci- 
alistů a radikálů : v městských okresích : na Starém Městě JUDr. 
Karel Baxa, v Žižkově Fr. Buřival, v Král. Dvoře Ph. Dr. Ant. 
Hajn, v Litomyšli Václav Jar. Klofáč, v Táboře Frant. Žemlička, 
v Písku Ant. Kalina, v Klatovech Ant. Hubka^ a ve venkovských 
obcích soudních okresů : Semily- Jilemnice : Čeněk J. Lisý. Cel- 



— 1Ó3 — 



kem tedy zvoleno bylo 9 národně - sociálních a radikálních po- 
slanců v král. českém do říšské rady vídeňské. K těm pak po- 
zdějšími doplňovacími volbami zvoleni jsou ještě: na Malé Straně 
v Praze (v užší volbě JUDr. Karel Švihá, na Král. Vinohradech 
(v užší volbě) JUC. Václav Choc, v druhém okresu Král. Vino- 
hrad (v užší volbě) Josef Sláma. Úhrnem mají tedy dnes v roce 
1909 národní socialisté a s nimi spojení čeští radikálové v Če- 
chách 12 říšských poslanců. 

Na Moravě zvoleni jsou v českých okresích následující 
sociální demokraté: v Brně Josef Hýbeš, v Morav. Ostravě Jan 
Prokeš, v Třebíči František Svoboda, za venkovské obce na 
Novo-Jičínsku Frant. Tomášek a za Blanensko a Bytešsko Jan 
Filipínský. Z národně-socialních kandidátů neprorazil na Moravě 
ani jeden. 

Takovým výsledkem zakončen byl tedy obraz bojiště do 
říšské rady v Čechách a na Moravě za prvních voleb se všeo- 
becným přímým a rovným hlasovacím právem. Uchovejme si 
tento výsledek pro budoucnost k poučéní a potřebné orientaci 
o sile sociálních stran českých. 



XXIII. 

Složení říšské rady a její volební soustava. 

Sociální demokraté, národní socialisté a kde který demokrat 
a radikál viděli ve všeobecném přímém a rovném hlasovacím 
právu všecku spásu pro dělnický lid, kterému dle sociálně- de- 
mokratického ^vědátora* Karla Marxe říkají hrdě »proletariát« a 
slibovali, že tento parlament z tohoto demokratického všeobec- 
ného přímého a rovného volebního práva bude taRé demokra- 
tickým a dělnickým — a je! Byli-li jací zástupcové tříd, stavů 
a zájmů v minulém říšském parlamentu vídeňském při 425 po- 
slancích i s pátou kurií, je jich v tomto parlamentu při 516 po- 
slancích ještě více. Jest tedy vídeňský parlament (říšská rada) 
tak třídní a tak stavovský a ještě více, než dříve byl. 

Podle tříd, stavů, povolání a zájmů objevuje se nám říšská 
rada v tomto obraze : 

Povolání neb stav: roku 1907: roku 1906: 

Zemědělců 110 46 

Velkostatkářů a šlechticů ... 22 102 

Továrníků 7 14 

Inženýři . 3 4 

Živnostníků a řemeslníků ... 21 15 

Dělmků 7 4 

Profesorů ^ 43 27 

Soukromých úředníků 48 4 

Veřejných úředníků 42 42 

Advc^átů 62 63 

Redaktorů a spisovatelů .... 46 26 

Knězi a duchov. hodnostářů . . 45 'L'^ 



— 104 — 



Povolání neb stav : roku 1907 : • roku 1906 : 

Učitelů 10 7 

Lékárník 1 2 

C. k. ministrů 6 6 

Zemský maršálek 1 O 

Zemský hejtman 1 O 

C. k. generál mimo službu . . 1 O 

Různá povolání a stavy .... 26 . 42 

Říšská rada poslanců poskytuje nám v ohledu národnostním 
opět tento starý obraz : 

Čechů je tam 107 a bylo jich roku 1906 .... 87 

Poláků je tam 79 » * »....71 

Rusínů je tam ..... 31 » » » » » .... 10 
Jihoslovanů je tam . . . 37 » > » » » .... 27 

Celkem v říšské radě bylo a je : 

Slovanů . . . roku 1907 . . 256 a roku 1906 bylo ... 192 

Němců . . . . » » . . 231 » » » » ... 200 

Italů či Vlachů » »..19»» » » ...18 

Rumunů ...» »..6»» » » ...5 

A co nejlepšího při této »demokratické« všeobecné, přímé 
a rovné volební soustavě jest, že v říšské radě nesmí dle § 42. 
zákona sněmovnou přijatého a ze dne 26. ledna 1906 potvrze- 
ného, v 1., 4., 5., 33. až 37. a 42. býti měněna (ohledně okresů 
volebních a rozmnožení poslanců), dokud není ve sněmovně pří- 
tomno aspoň 343 poslanců! Nu, a na změnu této soustavy vo- 
lební 256 slovanských poslanců i s Italy i s Rumuny dohromady, 
nebudou-li Němci chtíti, nikdy nestačí. K přerušení každého 
jednání o změně této volební soustavy Němcům stačí, když 
krátce a jednoduše vyjdou zs sněmovny ven. 



XXIV. 

Sociální a literární sjezdy družstva „Vlasť* na českém venkově. 

Jak známo z kapitoly 4. a 15. tohoto dílu ^Sociálních dějin<, 
uspořádalo družstvo Vlast v Praze, dva sociální a literární sjezdy : 
první r. 1896 a druhý r. 1900. Když sjezdy tyto se vydařily, po- 
mýšlelo se na to, pořádati podobné sjezdy i po českém venkově, 
aby i zde povzbuzen byl zájem o katolickou a křesťansko-socialní 
českou věc. 

A záměr literární sekce, sociálního odboru a výboru družstva 
se na poprvé zdařil. Za první místo sjezdu r. 1906 byl vyhlédnut 
Jindřichův Hradec. Sjezdu předcházela, dne 22. července 1906, 
velice zdařilá slavnost odhalení památní desky na rodném domě 
spisovateli a buditeli národa Frant. Pravdovi (Vojtěchu Hlinkovi) 
v blízkém Nekrasíně. Desku pořídilo za pomoci dobrovolných 
darů družstvo Vlast a slavnost uspořádala literární sekce družstva 
Vlast za pomoci komitétu v Jarošově, který se tam volně se- 
stoupil. Slavnostním řečníkem k odhalení desky, které se konalo 



— 105 — 



za účastenství 4000 osob, byl předseda družstva Vlast, vldp. dr. 
Rudolf Horský. Vedle něho promluvil pak zástupce Jeho Eminence 
ndp. Leo kard. Skrbenského, knížete arcibiskupa pražského, metro- 
politní kanovník vldp. dr. Joset Tumpach z Prahy. (Slavnost 
obšírně popsal red. Tom. Škrdle ve »VlastÍ€ ročník XXII. ve 
článku ^Odhalení Pravdovy desky v Nekrasíně* na str. 950—959). 

V týž den večer zahájen byl pak Sociálně literární sjezd ve 
dvoraně »na Střelnici* v Jindřichově Hradci, který trval ještě 
druhého dne a byl četně obecenstvem navštíven. Na sjezdu tom 
mluvili: T. J. Jiroušek »0 snahách sociálního odboru družstva 
Vlast*, JUDr. Julius Nejedlý, zem. advokát z Prahy »0 právním 
a sociálním postavení ženy v případě, že by došlo k reformě 
práva manželského*, dr. Rud. Horský, k. a. vikář a farář ze Šárky 
»0 nutnosti katolické organisace*, Vlastimil Hálek, íarář z Liboce 
»0 tisku a idei pravdy, krásna a dobra*, Augustin Krčmář, farář 
ze Stodůlek »0 dobré knize, jako štěstí národa*, Karel Procházka, 
farář ze Stochova »0 národopisu a církvi katolické* a Frant. H. 
Žundálek, katecheta z Prahy »0 významu družstva Vlast, jeho 
jednotlivých odborech a jeho časopisech*. Vedle těchto progra- 
mových řečníků promluvili na sjezdu ještě: Tom. Píchá, farář 
z Lipkové Vody; Tom. Škrdle, redaktor » Vlasti* z Prahy, a Fr. 
Kopidlanský, náměstek starosty Jindřicho-Hradeckého. Schůzím 
předsedali: Ferd. hrabě Chotek z Volšov u Sušice ; Frant. Kopi- 
dlanský, náměstek starosty města; Frant. Cichra, profesor v Jindř. 
Hradce, a Dr. Mat. Kovář, c. k. školní rada z Prahy. Pozdrav- 
ných dopisů a telegramů došla hojnost, 

* 

Druhý Sociální a Literární sjezd družstva Vlast konal se ve 
dnech 20. a 21. května 1907 ve staroslavném městě Plzni (v li- 
dovém sále Měšťanské Besedy), Na sjezdu tom řečnili: Antonín 
Blažek, ředitel kanceláře Úslř. jednoty hospodářských společen- 
stev z Prahy »0 starobním pojišťování při zemském pojišťova- 
cím fondě císaře Frant. Josefa* a »o vesnických spořitelnách a 
úvěrnách Kampelíkových a Raiffeisenových* ; JUDr. Julius Ne- 
jedlý, zemský advokát z Prahy »0 námitkách proti navrhovaným 
reformám práva manželského* ; Vlastimil Hálek, farář z Liboce 
»0 významu družstva Vlast a kolem něho seřaděných spolcích 
v národním životě českém*; Tomáš Jos. Jiroušek, redaktor 
z Prahy »0 křesťanském socialismu na základě všespolečenském 
a národním* ; Karel Procházka, farář ze Stochova, »0 prostoná- 
rodních náboženských zvyklostech na Plzeňsku* a Msgre dr. 
Frant. Kordač, universitní proíesor a děkan české bohoslov, fa- 
kulty z Prahy »0 moderních směrech reformy školské.* — Schů- 
zím předsedali Vladimír Plotz, c. k. cejchovní 1. tř, z Plzně, Fer- 
dinand hrabě Chotek z Volšov u Sušice a Dr. Matěj Kovář. c. k. 
školní rada z Prahy. Sjezd byl velice četně navštíven a blaho- 
přejných dopisů i telegramů došla hojnost. 



* » 



- 106 - 



Třetí Sociální a Literární sjezd družstva Vlast konal se^ 
v starobylém pošumavském městě Domažlicích ve dnech 8. a 9: 
června 1908 ve dvoraně hotelu »u černého koněc. Účastenství 
bylo opět velké. Jako . programoví řečníci mluvili : JUDr. Julius.- 
Nejedlý, zem. advokát z Prahy »0 námitkách proti navrhovaným 
reformám práva manželského* ; Ignat Smekal, revident hosp. zá- 
ložen z Prahy, »0 starobním pojišťování při zemském pojišťova- 
cím fondu císaře Frant. Josefa a o vesnických spořitelnách a 
úvěrnách Kampelíkových a RaifiFeisenových* ; Vlastimil Jelínek^ 
učitel z Vel. Břevnova u Prahy, »0 křesťanských základech ve 
školství* ; Vlastimil Hálek, farář z Liboce u Prahy, »0 nádražních 
misiích a vystěhovaleckém spolku sv. Rafaela*; Tomáš Jos, Ji- 
roušek, redaktor z Prahy, »0 významu družstva Vlast a kolem 
něho seřaděných spolcích v národním životě českém*; Th. Dr. 
Karel Lev Řehák, kníž. arcib. notář a farář z Prahy »0 nábo- 
ženském blouznění v Pošumaví se zvláštním zřetelem k Doma- 
žlicům a o následcích blouznění toho.* — Schůzím předsedali r 
Ant. Maerz, bisk. vik. sekretář a děkan v Domažlicích, Ferdinand 
hrabě Chotek z Volšov u Sušice a Ph. Dr. Matěj Kovář, c. k.. 
školní rada z Prahy. Mimo uvedené řečníky přednesli ještě pěkně 
řeči: děkan Ant. Maerz a zástupce česko-budějovického ndp. bi- 
skupa bisk. vikář Lambert Ludvík. Též k tomuto sjezdu došlo 
množství blahopřejných dopisů a telegramů. 

* * ♦ 

Čtvrtý Sociální a Literární sjezd družstva Vlast svolán byl 
do Turnova »na Střelnici* ke dním 31. května a 1. června 1909.. 
Na sjezdu tom mluvili dle programu : Tomáš Jos. Jiroušek, re- 
daktor z Prahy: »0 významu družstva Vlast a kolem něho se- 
řaděných spolcích v národním životě českém; Vlastimil Jelínek, 
učitel z Vel. Břevnova u Prahy, »0 křesťanských základech 
ve školství*; Vlastimil Hálek, farář z Liboce u Prahy, »0 dílech 
křesťanské charity pro dívky a lid, o nádražních missiích a 
spolku sv. Rafaela pro vystěhovalce* ; Th. dr. Rudolf Horshýy 
k. a. vikář, farář, říšský poslanec a předseda družstva Vlast 
ze Šárky, promluvil na thema »V čem záleží rozluka manželství 
a co z ní hrozí pro rodinu, obec a stát* ; Alois Dostál.^ farář 
a český spisovatel z Ouval »0 národnostním probuzení a prvních 
našich národních křísitelích* a Th. dr. Karel Lev Řehák, k. arcib. 
notář a farář z Prahy, podal krásné rozhledy po českém ráji 
se stanoviska místopisu, dějepisu i národopisu. Vedle těchto 
řečníků promluvili ještě k četným posluchačům všech schůzí: 
místní děkan Ant. Čermák, bisk. vikář Jan Tyrlchter jako zá- 
stupce ndp. biskupa litoměřického a velitel místního sboru ostro- 
střeleckého Ant. Svoboda. Schůzím předsedali: Ant. Čermák,, 
děkan turnovský, Ant. Svoboda, velitel ostrostřeleckého sboru 
v Turnově, a dr. Matěj Kovář, c. k. školní rada z Prahy. Na 
konec schůzí čteno bylo mnoho došlých blahopřejných dopisů 
a telegramů. ^^*) Překvapujícím bylo u tohoto sjezdu, že místní 

^^^) Na tomto sjezdu měl mluviti také JUDr. Julius Nejedlý, ale dne 31. května 
přišel bledý & churavý omluviti se k nám před odjezdem naším na nádraží; proto- 



107 — 



občanstvo při zahájení a ukončování schůzí pělo celým shro- 
mážděním hymnu papežskou, rakouskou, českou a j. vlastenecké 
písně a skoro hezvadně jakoby nacvičeně. 

XXV. 

Jubileum ISletého trvání Sociálního odboru družstva Tlast roku 
1906. — Sociální, literární a charitativní večírky Sociálního 
odboru a Literární sekce družstva YlastvPraze a předměstích 
v letech 1906—1909. 

Dne 25. června 1906 slavil Sociální odbor družstva Vlast 
jubileum svého ISletého založení a trvání. Na schůzi méli účas- 
tenství takořka všichni, kdož po tu dobu buď v oboru tom pra- 
covali anebo při něm věrně stáli. Schůzi, zasedající v domě druž- 
stva Vlast, předsedal dr. Rud, Horský a přednášku, v níž vylíčil 
veškerou J51etou činnost odboru, konal jednatel odboru T, J. Ji- 
roušek. Řečník mluvil přes půl druhé hodiny a uvedl všechny 
místa schůzí a všechny řečníky odborem do těchto schůzí vy- 
slané. Byl to obraz činnosti velkolepé. Bylo těch schůzí v Praze, 
na venkově v Čechách a na Moravě i ve Slezsku, které řečníci 
odboru navštívili, od založení odboru dne 0. července 1891 do 
25. června 1905 na pul tisíce a odbor sám za ten čas konal 
schůzí užších (výborových) 74 celkem,^^^) 

Právem náleží tedy Sociálnímu odboru družstva Vlast první 
a nej hlavnější zásluha o kladení základů k vyvolání křesťansko- 
sociálního hnutí v zemích koruny České a ku kladení základů 
katolického hnutí českého zvláště. 

Roku 1906 počínají pravidelné podzimní a zimní večírky po- 
řádané Sociálním odborem, nebo Literární sekcí družstva Vlast a 
někdy oběma odbory jsou pořádaný společně. 

Dne 28. října r. 1906 v sociálním večírku posluchači hojně 
navštíveném přednášel p. Ant. Blažek, ředitel kanceláře Ústřední 
Jednoty hosp. společenstev a úředník zemského výboru >0 sta- 
robním pojištování při zemském pojišťovacím fondu císaře Frant. 
Josefa I.< Dne 4. listopadu 1906 přednášel v sociálním večírku 
p. Frant. Slavik, revident Ustř. Jednoty čes. hosp. společenstev 
»0 vesnických spořitelnách a úvěrnách Kampelíkových a Raiffei- 

převzal jeho přednášku dr. Rud. Horský. Dne 4. července, tedy za měsíc, nebyla 
již dra Nejedlého více, zemřel v Liboci ve své ville a pohrben byl do Olšan. 
JUDr. Jul. Nejedlý narodil se dne 12. dubna 1847 v Brandýse nad Labem. Po 
vykonaných studiích v Praze r. 1876 povýšen byl na doktora veškerých práv, 
v kterémž oboru také jako obhájce prosluK Také literárně byl činným. R. 190:2 
dostajo se dru Nejedlému vyznamenání z Říma, byl jmenován komanderem řádu 
sy, Řehoře Velkého s hvězdou v briliantech. Zevrubný životopis JUDr. Jul. 
Nejedlého podal jsem s podobiznou v mém > Sociálním kalendáři katol. Udu 
českoslovanskcho< na rok 1906, roČ. I., str. 130 — 131. 

Veškeré schůze a veškerá činnost sociálního odboru obsažena \est m 
red. T. J. Jirouška, kterou přinesly >Naše Listy* v cis. 4^ — \il \oci, . 



— 108 — 



senových.* — V obou přednáškách měli posluchači veliké zalí- 
bení a redaktor »Vlasti<, fomáš Škrdle, po dvakráte přihlásiv se 
k slovu, vykládal zajímavým způsobem o šetrnosti a střádání li- 
dovém. — 

V sociálním večírku dne 11. listopadu 1906 přednášel dp. 
Vlastimil H alek, farář z Liboce » O nádražních misiích a o spolku 
sv. Rafaela pro vystěhovalce.* — Dne 18. listopadu 1906 v so- 
ciálním večírku přednášel p. Václav Žižka, stříbrník »0 řemesl- 
nické otázce* a dne 25. listopadu 1906 přednášel v sociálním 
večírku Tomáš Jos. Jiroušek »0 tisku a katolické organisaci.* 

Roku 1907 pořádal Sociální odbor družstva Vlast charitativní 
večírky, které v domě družstva byly četně navštěvovány. Dne 
3. listopadu 1907 přednášel dp. Ant. Hoffmanu, kooperator 
z Král. Vinohrad »0 útulku sv. Josefa a o konferenci sv. 
Františka de Regis.« Dne 24. listopadu 1907 přednášel dp. Vlasti- 
mil Hálek, farář z Liboce »0 díle křesťanské charity v Rakousku 
a v zemích sousedních.* Po této přednášce promluvil redaktor 
♦Vlasti* Tomáš Škrdle o svých zkušenostech, kterých nabyl na 
svých cesíách ve Vídni a Krakově, kde zastavoval se a navštěvo- 
val lidumilné katolické domy a ústavy (dum nezhojitelných 
ve Wáhringu, ústav Calasantský pro učně v XV. okresu, misijní 
dům v Modlingu a kongregační dům pro lumpy a lump^ačky 
v Krakově). — Dne 1. prosince 1907 přednášel p. Václav Žižka, 
stříbrník »0 působení konferencí spolku sv. Vincence z Paula 
{)ro dobrovolné ošetřováni a podporování chudých v král. 
Českém.*^*®) Též i po této přednášce vyložil redaktor Tomáš 
Škrdle mnohé ze zajímavých zjevů, které jako 13 let působící 
Vincencian v Žižkově, Olšanech a v Praze zažil. 

Vedle těchto charitativních večírků v Praze uspořádal Soci- 
ální odbor družstva Vlast dva sociální večírky na pražských 
předměstích: v Karlině a na Smíchově. — V Karlině >u města 
Petrohradu* dne 10. listopadu 1907 přednášeli: redaktor Tomáš 
Josef Jiroušek »0 základech dělnické otázky* a farář Vlastimil 
Hálek »0 nádražních misiích a vystěhovalectví.* — Na Smíchově 
v místnostech restaurace »u prince* na Kostelním náměstí dne 
17. prosince 1907 přednášeli: farář Vlastimil Hálek >0 charitě 
a vystěhovalectví na půdě křesťanství* a redaktor Tomáš Jos. 
Jiroušek »0 základech otázky dělnické. « Oba večírky byly četně 
navštíveny a přednášky těšily se zvláštní pozornosti posluchačů. 

Také roku 1908 v měsíci listopadu uspořádal Sociální 
odbor družstva Vlast tři sociální večírky v Praze. Dne 8. listor 
padu přednášel živnostník Václav Dvorský »0 zemské organisaci 

'^®) Tato přednáška byla poslední, kterou Václav Žižka mezi námi konal. 
Za rok v týž čas byl již stářím od polovice měsíce října přidržen na lůžku a 
dne 19. prosince 1908 o 12. hod. polední zaopatřen sv. svátostmi zemřel a po- 
chován do hrobu své sestry v^ Olšanech. Poslední vůlí obdaroval štědře katolické 
ústavy a spolky. Životopis Žižkův s podobiznou podal jsem v I. díle těchto 
dějin a v časopisu »K v ě t y Lásky* v čís. 2. roč. V. v měsíci únoru 1909 
v Praze vydávaných dp. Ant. Hoífmannem, kooperatorem na Král. Vinohradech. 



- 109 — 



středních stavů » Vzájemnost* ; dne 15. listopadu přednášel 
.katecheta Václav Kunz »0 hesle svůj k svému* a dne 22. listo- 
padu přednášel farář Vlastimil Hálek na thema »Jak odpomoci 
demoralisaci plynoucí z tanečních zábav.* 

* * * 

A jako Sociální odbor také Literární sekce družstva Vlast 
jala se ve spolkovém domě v roce 1908 pořádati večírky literární. 
První večírek literární konal se dne 12. ledna a přednášel v něm 
Emil Stárka^ duchovní správce na Pankráci »0 své cestě do 
Lurd a o Lurdech.« V druhém večírku dne 19. ledna přednášel 
Karel loman^ farář z Hloubětína »0 sjezdu katolíků německých 
ve Wiirzburgu.* Také tyto večírky literární se ujaly a četné 
byly navštíveny. 

V následujícím roce 1909 Literární sekce družstva Vlast 
uspořádala zase tři literární večírky v Praze, v domě družstva. 
Dne 17. ledna přednášel Karel Toman, farář z Hloubětína 
»0 sjezdu německých katolíků v Dússeldorfu.c dne 24. ledna 
Vlastimil Hálek, farář z Liboce, přednášel »0 zvěčnělém ndp. 
česko-budějovickém biskupu Th. dru Martinu Říhovi* a dne 
31. ledna přednášel Frant. H. Zundálek, profesor z Rakovníka 
»0 zvěčnělém ndp. biskupu kralové-hradeckém Edvardu Janu 
Nep. Brynychovi.* 

Všecky tři večírky byly četně navštíveny a zvláště dne 
24. ledna, kdy poprvé zavítal do domu družstva Vlast uctivé 
vítán Jeho Eminence ndp. Leo kard. Skrbenský, kníže-arcibiskup 
Pražský, aby vzácnou svojí návštěvou také poctil Literární sekci 
a celé družstvo Vlast. Po přednášce uiělil Jeho Eminence všem 
přítomným Své arcipastýřské požehnání a všechny čelnější 
katolíky v odborech družstva pracující, jakož i jejich přátele, 
poctil svojí pozorností a krátkou rozmluvou. Rozmlouvaje se 
zakladatelem družstva Vlast, redaktorem Tomášem Škrdlem, vy- 
iádřil Jeho Eminence nad tím své potěšení, že družstvo Vlast a 
jeho pracovníci pevně a přesně hájí stanovisko katolické. *^') 

XXVI. 

Oslavy literátů a vlasteneckých knězi pořádané Literární sekcí 
družstva Vlast v Praze v letech 1898—1908. 

Po uvedené společné činnosti Literární sekce se Sociálním 
odborem družstva Vlast musím také poukázati na samostatnou 
činnost Literární sekce, která předcházela sociálně literární večírky 
v Praze i sociálně literární sjezdy po českém venkově. 

Literární sekce družstva Vlast založena byla redaktorem To- 
mášem Skrdlem v ustavující schůzi dne 23. prosince 1897 v re- 
dakci »Vlasti« v klášterním domě u 00. Dominikánů v Praze. ^^®) 
Nikdo z přítomných tehdáž si snad ani nepomyslil, jakého vý- 

» Vlast* roč. XXV. cis. 5., str. 456 — 460, článek: » Jeho Eminence, nej- 
důstojnéjší náš arcipastýr v domě družstva \'last ♦ 

>Vlast« roč. XV. čís. 5. str. 491. Čiá